Názory k článku Klíčovou dírkou – Dvě

Záleží na důvodu, proč jsi bezdětná - víc to tady nepročítám. Mně si např. rodiče adoptovali a stejně tak mé dvě sestřenice jejich rodiče.

Z mého okolí: Mám dvě známé - jedna otěhotněla po 5. umělém oplodnění za 11 let, ta druhá nešla ani do 2. pokusu za 20 let manželství, protože se jí to hnusilo. První známá žije svým děckem - někdy až moc, druhá známá se pokradmo dívá po třetí - mé kamrádce V., která má již 4. dítě. Ale ta druhá známá nedělá nic víc, aby si dítě pořídila, protože si doma neumí dupnout, když manžel adoptovat dítě nechce. Teď jí bylo 40 let, věnuje se raději psovi, kterého její manžel také nechtěl, ale už by si zvykl - určitě stejně jako na dítě adoptovaná, ale jí neúprosně biologic. hodiny odtikávají finální čas. Další známá má x-tého parntera po nevydařeném bezdětném manželství a dala se na alkohol. Pak se šla léčit, teď se seberealizuje - opět staví na nohy, ale žádný partner, žádné vytoužené dítě na obzoru ... asi je někde pořádná chyba, která se neřeší.

Milá Feminko, strašně strašně strašně moc ti držím palečky, aby vám to vyšlo, myslím, že kdybych byla ve tvé situaci naprosto jednoznačně bych sáhla po stejném řešení. Myslím, že je hodně maminek, které jsou už vší tou každodenní prací a starostma tak zavalené, že si ani neuvědomí jaký je to zázrak, že vůbec dostaly příležitost probdít noc u nespavého dítěte. Je někdy třeba si uvědomit jak strašně důležité je mít pro koho žít i když to stojí spoustu dřiny a odříkání. Cokoli co tomu člověk obětuje se mu totiž tisíckrát vrátí. Tyhle slova, které jsi tu napsala ty i mě dnes dávají novou chuť čelit všem problémům a nemocím, ale samozřejmě taky naplno užívat té krásy, kterou mateřství přináší. Blíží se vánoce a dokážu si jen mlhavě představit jak těžké musí takové svátky být pro ty, kteří si tak přejí je už netrávit jen ve dvou a ono se prostě nedaří. Takže ať se tou byrokratickou mašinérií úspěšně prokoušete a přeju vám ať vám třeba se zpožděním Ježíšek přinese ten nejhezčí dárek

Ingrid, máš pravdu, že se těžko vžívá a chápe pocity člověka, který se o dítě snaží, ale snad tě povzbudí fakt, že moje sestřenice, které řekli, že přirozenou nikdy neotěhotní, měla velké zdravotní problémy, o dítě se pokoušela 12 let, během nichž prošla asi 7 pokusy o umělé oplodnění, nakonec porodila zdravou holčičku, které teď budou dva roky. Po 12 letech prostě vzdala svůj boj a smířila se s tím, že bude bezdětná a bylo to. Veškeré lékařské diagnózy byly vniveč. Budu držet palečky

Feminko, rozhodne Te nikdo za "uknouranou" nepovazuje. Touha mit dite, a obtiznost toho dosahnout, je skutecne velice stresujici. Nerada to pisu, ale vim to z vlastni zkusenosti. Stejne jako vim, ze byt utesovatelkou pritelkyn, ktere maji jine a casto velke starosti s detmi, neni take vzdy lehke. Pokud by zena, ktera problemy ma, ale dokaze o nich nemluvit, byla prezentovana jako nekdo, kdo je vzdy v dobre nalade a nikdy nepotrebuje nekoho u koho by se vybrecela, je to fikce. Vsichni nekoho potrebujeme i kdyz neni dobre zatezovat ty, kteri maji problemy, ktere nesou stejne tezce jako Ty ty sve, ale proste si zvykly, ze si u Tebe mohou vzdy vyzvednout dobrou naladu. Ano na chvili to pomuze i Tobe a pokud jsi je dokazala rozesmat, mas dobry pocit, zes nekomu pomohla. Je trochu otazka, jestli to jsou skutecne pritelkyne, protoze jedna ze zakladnich podminek pratelstvi je jeho reciprocita( zvajemnost). Predstava nekoho, kdo problemy druhych vzdy jen rozebere a uklidni je a potesi, a na vlastni problemy tim zcela zapomene, je sice mila, ale je to fikce.

Pokud to cte nekdo z druhe strany tech, ktere jsou zvykle na pritelkyni, ktera je rozveseli a uklidni: uvazily jste vubec, ze je prece jen mozne, ze Vas Vase pritelkyne nekolikrat o pomoc slovne, nebo jen naznakem zadala a ze se setkala se zdesenym zamitnutim???

Feminko, takze pokud to skutecne probiha tak, ze sve kamaradky vzdy jen vyslechnes a rozveselis, nedivim se, ze zacinas mit pocit, ze jsi sama, ze Ti chybi nekdo, kdo by Te alespon vyslechl. Neni to slabost, je to jen hledani nekoho, kdo by Ti jako kamaradce poskytl, to co Ty poskytujes jinym. Moznost se vypovidat a treba i vyplakat. A myslim, ze neni nutne rikat, ze znam z vlastni zkusenosti i tohle...Nastesti mam jednu kamadarku, ktera mi umozni se sverit s vecmi, ktere mi nahaneji strach a kvuli kterym mam obcas chut kricet. Nemyslim si, ze to cte, ale pokud prece jen, tak ji timto velice dekuji za to, ze vubec je. A ze mi obcas umozni mluvit o mnoha vecech, kterymi nemohu sve okoli zatizit.

A Feminko, pokud mas obcas pocit nespravedlnosti, neni to nic, co by bylo sobecke nebo slabosske, mas na to plne pravo. Pokus se najit nekoho, kdo Te bude brat takovou jaka jsi a kdo Ti umozni se obcas vyplakat a nebude po Tobe chtit jen neustaly usmev a dobrou naladu. Protoze sladke predstavy o "tetince Janince" z Broucku, najdeme asi skutecne jen v tech Brouccich.

Feminko, rozhodne Te nikdo za "uknouranou" nepovazuje. Touha mit dite, a obtiznost toho dosahnout, je skutecne velice stresujici. Nerada to pisu, ale vim to z vlastni zkusenosti. Stejne jako vim, ze byt utesovatelkou pritelkyn, ktere maji jine a casto velke starosti z detmi, neni take vzdy lehke. Pokud by zena, ktera problemy ma, ale dokaze o nich nemluvit, byla prezentovana jako nekdo, kdo je vzdy v dobre nalade a nikdy nepotrebuje nekoho u koho by se vybrecela, je to fikce. Vsichni nekoho potrebujeme i kdyz neni dobre zatezovat ty, kteri maji problemy, ktere nesou stejne tezce jako Ty ty sve, ale proste si zvykly, ze si u Tebe mohou vzdy vyzvednout dobrou naladu. Ano na chvili to pomuze i Tobe a pokud jsi je dokazala rozesmat, mas dobry pocit, zes nekomu pomohla. Je trochu otazka jestli to jsou skutecne pritelkyne, protoze jedna ze zakladnich podminek pratelstvi je jeho reciprocita( zvajemnost). Predstava nekoho, kdo problemy druhych vzdy jen rozebere a uklidni je a potesi, a na vlastni problemy tim zcela zapomene, je sice mila, ale je to fikce.

Pokud to cte nekdo z druhe strany tech, ktere jsou zvykle na pritelkyni, ktera je rozveseli a uklidni: uvazily jste vubec, ze je prece jen mozne, ze Vas Vase pritelkyne nekolikrat o pomoc slovne, nebo jen naznakem zadala a ze se setkala se zdesenym zamitnutim???

Feminko, takze pokud to skutecne probiha tak, ze sve kamaradky vzdy jen vyslechnes a rozveselis, nedivim se, ze zacinas mit pocit, ze jsi sama, ze Ti chybi nekdo, kdo by Te alespon vyslechl. Neni to slabost, je to jen hledani nekoho, kdo by Ti jako kamaradce poskytl, to co ty poskytujes jinym. Moznost se vypovidat a treba i vyplakat. A myslim, ze neni nutne rikat, ze znam z vlastni zkusenosti i tohle...MNastesti mam jednu kamadarku, ktera mi umozni se sverit s vecmi, ktere mi nahaneji strach a kvuli kterym mam obcas chut kricet. Nemyslim si, ze to cte, ale pokud prece jen, tak ji timto velice dekuji za to, ze vubec je. A ze mi obcas umozni mluvit o mnoha vecech, kterymi nemohu sve okoli zatizit.

A Feminko, pokud mas obcas pocit nespravedlnosti, neni to nic, co by bylo sobecke nebo slabosske, mas na to plne pravo. Pokus se najit nekoho, kdo Te bude brat takovou jaka jsi a kdo Ti umozni se obcas vyplakat a nebude po Tobe chtit jen neustaly usmev a dobrou naladu. Protoze sladke predstavy o "tetince Janince" z Broucku, najdeme asi skutecne jen v tech Brouccich.