| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Já tě pustím sednout

 Celkem 78 názorů.
 romana 
  • 

tramvaj 

(19.11.2004 11:10:40)
zajimalo by me, co to bylo za tramvaj, ktera jezdi takhle prazdna? (pominu-li ze to asi nebylo v noci)
 Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 


Re: tramvaj 

(19.11.2004 11:59:11)
Romi, myslím, že tahle informace není v tomto případě podstatná;-)
Mně se článek moc líbí a svoje děti vychovávám ve stejném duchu, i když dcera nepláče, nemá-li koho pustit sednout:-)
 Jitka, 1 dcera 
  • 

Re: Re: tramvaj 

(20.11.2004 19:43:11)
Taky si myslím, že po přečtení toho článku by člověka nemělo napadnout - kde jezdí tak prázdné tramvaje? Já jsem se rozbrečela.. No jo, jsem teď nějak citlivější :-)
 Honza-Ostrava 


Re: tramvaj 

(21.11.2004 11:31:29)
Tak přidám několik svých zkušeností.
Jezdím každý den ze školy a do školy. Zkusím vám tedy sdělit jeden z mých zážitků.
Asi 2 měsíce zpět jsem jel autobusem zpět ze školy, nastoupil jsem na konečné všude bylo volno. Na další zastávce přistoupila mamika s kočárkem, sedla si vedle mě a kočárek dala do uličky, takže nebylo možné vystoupit. To mi nevadilo, vystupuji na poslední zastávce. Na další zastávce (před hutí) nastoupilo několik zjevně ne moc inteligentních lidí, mezi nimiž byl i jeden velmi omezený pán, který okamžitě začal po mě řvát, že ho nepustí ani sednout. Pán asi nepochopil do dneška základní fyzikální skutečnosti a to, že člověk neumí létat, tak jsem mlčel a on stále nadával, tak jsem se začal smát, protože takovému omezenci to prostě nevysvětlíte, že by ta paní se musela zvednout odjet s kočárkem nevím kam, když místo nebylo ani před ani za kočárkem. Naštěstí pán vystoupil asi o 4 zastávky dál. Takže tímto prosím všechny aby nejdříve uvažovali, pak kritizovali.
V dopravních prostředcích pouštím sednou vždycky. Zvedám se sám a přijde mi trapné, když potom takhle po mě nějaký "inteligentní" hutník začne řvát.
 Dana, Terka 9 let 
  • 

Re: tramvaj 

(22.11.2004 10:11:15)
Dcera dojíždí do školy. Náhodou jsme se potkaly na Mendláku a nastoupíme do autobusu, kde jede od nich ze školy plno dětí. Samozřejmě jsou sedadla ihned plná, ale když přistoupil starý pán, kluk ochotně ho pouští sednout. Místo, aby mu dědek poděkoval, tak mu začal sprostě nadávat do debilů, kreténů a pod. Když jsem se kluků zastala, tak začal ječet na mě. Příště až toho dětka potkám, s radostí ho nechám stát a klidně ať nadává. Samozřejmě to odnesly všechny děti okolo. Pak se nedivme, že nechtějí nikoho pustit sednout. Každý dobrý skutek, musí být po zásluze potrestán!
 Brblalka 


Zamyšlení 

(19.11.2004 12:13:35)
Miluju příběhy v tomto duchu vždycky mě dojmou, stejně jako tato, svojí jednoduchostí a něžností. Ptát se která to byla tramvaj mi připadá bezduché pokud to nebylo myšleno jenom jako vtipná poznámka.
 Petra 
  • 

Je fakt, ze 

(19.11.2004 12:15:34)
víc ohledu v dopravních prostredcích by neskodilo. Jezdím tramvají docela casto a tak koukám kolem sebe. Co mám zkusenost, tak nejhorsí jsou teenageri. Samozrejme existují výjimky a naopak i duchodci dokázou být nekdy pekne sprostý, ale dost casto vidím studenty nastupovat u kolejí, jedou do skoly,sedí na invalidních místech, baví se a je jim úplne jedno, ze pristoupí nekdo starej. Skoro mám nekdy pocit, ze ani NETUSI, ze by ho meli pustit. Zrovna nedávno jsem byla svedkem scénky, kdy pristoupil pán o dvou holích. Na invalidech sedely dve asi 18-leté holky a dál se vesele bavily. Bylo to fakt docela desný, ale kolem sedely samý starý, tak nejaká paní, co stála opodál, dámy upozornila, ze by mohly vstát. Byly docela drzý a jeste si pripadaly dotcený...
 Xantipa 
  • 

Re: Není to tak hrozné 

(19.11.2004 12:27:50)
Petro, nesouhlasím s Tebou. Není pravda, že mládež je nejhorší. Za časů, kdy jsem se k nim řadila, se taky říkalo: "to máme mládež, jsou drzí, neuctiví......" Je to, jak to bylo vždycky. Jak kdo. Nemůžu odsoudit jen jednu skupinu lidí. Taky jsou důchodci, kteří běhají jak čamrdy a v autobuse by nikdy nepustili nikoho sednout. Nemůžu pak ale říct, že všichni důchodci jsou drzí....V každé skupině lidí jsou ti, kteří by potřebovali pár výchovných a je jedno, jakého jsou věku.
 Iva  
  • 

Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:04:16)
Nevím, jestli je to tak hrozné, ale je pravda, že dnes se skutečně míň vedou mladí k tomu pouštět starší. Občas se to bere jako omezování se, a na to dnes nikdo neslyší. Přišli první, tka c by sinesedli...:-((Nejvíc mě naštve, když vidím rodiče s odrostlým dítětem(třeba tak kolem 10, 12 ti let), které vedle rodiče sedí, nic mu není, kolem něj stojí postarší lidé, i když třeba ne tak úplně staří (ale paní kolem padesátky nebo šedesátky co vleče tři tašky nákupu je určitě taky unavená a ráda by si sedla, a nějaký věk už má) a rodič tomu dítěti neřekne pusť tu paní si sednout. Když to řekne někdo jiný, ještě potomka podpoří v tom, že má jízdenku a tím nárok na sedadlo. Bohužel jsem to zažila už několikrát, je z toho ošklivá scéna, a co se to dítě učí.... Nebo to bývají i malé třeba tříleté děti, které sedí samy a matka nebo babička ani neučiní pokus vzít si dítě na klín, což mi taky nepřipadá zrovna ohleduplné.
Zkušenosti s mladými co zaberou tramvaj má moje máma, nastupuje do práce jednu zastávku po kolejích, a vždy jsou všechna místa obsazená halasící rozveselenou mládeží, kterou ani nenapadne, že by mohla pustit někoho sednout. Ani ty ostatní lidi nevnímají, jak se baví...Vzpomínám si, že my jsme po cestě z kolejí se taky halasně bavili, ale nikdy jsme si schválně nesedali, protože jsme věděli, že zas přistoupí nějací důchodci a budeme je muset pustit sednout, a to by nám pokazilo zábavu - tak jsme radši stáli od začátku. To povědomí toho že starší se pouští už tu ale vážně moc není. Nebo jen prostě stárnu a proto mi to tak připadá?
Samozřejmě vidím i lidi co ostatní pouští, ale je to spíš má generace než ti o 10-15 let mladší.
 Xantipa 
  • 

Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:19:09)
Ivo, promiň, ale možná že už stárneš. Taky mi není už dávno náct, ale nemůžu říct, že nejhorší jsou ti náctiletí. Ono je leckdy prostě nenapadne vstát. Jejich logika jim říká, že když po nich někdo něco chce, má to říct. Možná by to občas chtělo požádat a ne jenom stát a nadávat na tu dnešní mládež. Nemyslíš?
 Petra 
  • 

Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:44:59)
Je nesmysl ríkat nekomu, ze asi stárne, kdyz mu lidi pripadají málo slusný. Alespon v Praze se lidi opravdu v dopravních prostredcích moc ohleduplne nechovají, jak je to v jiných místech, nevím. A to, ze mládezi jejich logika ríká, ze kdyz nekdo neco chce, má si o to ríct, je hezký, ale na druhou stranu ty taky vzdycky cekás, az ti kazdý rekne? Nic te netrkne samotnou? A kdyz nad tebou stojí chlápek s dvema berlema, tak cekat az poprosí, jestli by si nemohl sednout, je buranství...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:51:38)
Já osobně nečekám, až si každý řekne. Jenomže mně není náct. A to je právě ten rozdíl. Myslím si, že ve svém věku mají právo být poněkud natvrdlí a dost hubatí, ale přesto přece nemůžu tvrdit, že jsou hulváti. Za hulváta považuju člověka, který nevstane, když ho požádá jiný s berlemi. Ale ve stejném případě když nevstane ten náctiletý, není hulvát, ale nevychovanec. A to je podle mého rozdíl.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:58:13)
Petro, ještě dodatek. Nevím proč mi najednou připadáš jako ti, kteří neustále naříkají: "Jo, to za mých mladých let nebylo, takhle jsme se nechovali." Možná že chovali, jenomže jsme si toho nějak nevšimli, protože se nás to prostě netýkalo. Já se považuji za slušného člověka, ale jsem si jistá, že v době, kdy mi bylo náct, jsem asi taky spoustu věci nevnímala. Ty snad ne?
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 15:33:56)
No, ze bych teda byla ve svých nácti chodící reklama na Gutha Jarkovského, to ne. Ale na druhou stranu jsem se zase nikdy nechovala tak, ze bych se za to ted musela stydet. Nechci, aby to znelo nejak povýsene, ale já si vzdycky na slusným a ohleduplným chování docela zakládala a v nasí rodine to byla vzdycky priorita... a starý jsem poustela sednout, i kdyz mi bylo náct. Proste jsem tak byla vychovaná a prislo mi to normální a samozrejmý. A to je práve ten problém, ze dnesní náctiletí to asi nemají v krvi... Jasne, kdyz je nekdo pozádá, tak vyhoví... Ale samotné je to netrkne, a to je práve ten problém a skoda, vzdyt je to svým zpusobem malickost, ale druhé strane to udelá radost...
 Bruni 


Re: Re: Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 15:59:28)
Petro, píšeš, že ve vaší rodině to byla priorita (slušné chování). Jestli ono to nebude tím... Pokud dřív (jak už tady bylo napsáno) byli náctiletí ohleduplní a uvolnili místo sami, bylo to tím, že byli "lepší" a trklo je to doopravdy samo, nebo tak byli vychovaní? Možná za to dnešní náctiletí ani nemůžou, že je to netrkne. Jestli jim to nikdo nikdy neporadil nebo je dokonce učil, ať si radši to svoje místečko drží, tak bych spíš obvinila ty rodiče...
 Iva 
  • 

Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 14:16:18)
Xantipo, to je právě to o čem mluvím. Ono je prostě nenapadne vstát. Naši generaci to napadlo, a to díky tomu, že nás k tomu vedli. Byl to znak slušnosti, nedalo se to dost dobře neudělat, lidi si to pohlídali. V tom je podle mě ten rozdíl. Dnešní společnost funguje tak, že co si kdo nevymůže, na to nemá nárok. Já tím nenapadám ty mladé, ale společnost, která jim toto toleruje, to snad bylo z mého příspěvku znát. Jestli ne, tak to tu píšu polopatisticky.
A taky netvrdím, že nejsou slušní mladí, to vůbec ne. Vídám jich plno. Ty negativní příklady jsou ale křiklavější, tak je člověk spíš zaznamená.

Článek byl moc krásný, dojal mě. A vím, že i takoví mladí jsou, a myslím že uvnitř v sobě jsou takoví prakticky všichni, jen to někteří neumí projevit.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 14:35:09)
Nezapoměla jsi trochu, že ta společnost jsi i Ty? Promiň, ale jak máš velké děti. Píšeš, že tvou generaci vždycky napadlo vstát. To mě silně zavání tím "Timur a jeho parta". Všechno dělali dobrovolně, po vyučování a po nocích skládali uhlí apod. Tyhle řeči jsem fakt nesnášela. Prostě nebudu nadávat na ty náctileté, že nejsou dokonalí. Nejsou a mají na to právo, tak proč se nesnažit jim trochu porozumět. My narozdíl od nich dospělí jsme, tak proč ta neústupnost. A když v autobuse nevstane nástiletý, aby pustil dobrovolně sednout babičku s holí, tak toho dotyčného požádám a ještě lépe, pustím tu babičku sednout sama, že ano. Příklady totiž táhnou. A navíc, když uvidím něčí neochotu vstát, nebudu dělat, jako že se mě to netýká a nebudu koukat jinam. To je dost častý jev. To my jsme ta společnost, tak se prostě snažme, ať je na světě trochu líp.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 19:23:34)
Xantipo, já i moji puberťáci (myslím potomky) lidi sednout pouštíme. Vysokoškoláky ovšem už za puberťáky nepovažuju, a protože zmíněná tramvajová linka má konečnou u kolejí, pravidelně si tam na dalších zastávkách nikdy nikdo ze starších lidí nesedne, a přitom poslouchají hlasité vychloubání rozesazených študáků jak že to včera zapařili apod. To mi už tak O.K. nepřipadá, a právo na rozervanost a klackovité chování v tomto věku je už trochu přechozená puberta. Nevím, jestli si lidé v té tramvaji o místo někdy řekli, ale je potřeba to posuzovat z pozice starších lidí, kteří si na něco takového třeba ani netroufnou.
Naštěstí podobné problémy jinak vůbec neřeším, není proč, obvykle se ke mně lidé chovají slušně, a pokud ne, poradím si.
Mám i zážitek z druhé strany. Stalo se to bratranci když byl malý, bylo mu asi 7 - 8 a jeli jsme společně ze ZOO. Byli jsme unavení a tak si sedl na místo v protisměru hned u prvních dveří. Nastoupil děla s tlustou holí. Bratránek hned vstal a chtěl ho pustit sednout. Jenže děda se dral na jiné místo a bratranaec mu svým uvolňováním místa zkřížil směr, tak se po něm napřáhl tou holí, snad ho doslova neuhodil, ale ohnal se po něm a nerudně si ještě dlouho brblal sprosté nadávky na jeho adresu. My jsme byli jako opaření, viděli jsme, že mu chtěl vyhovět a tohle za to schytal. Myslím, že příště už bratranec místo neuvolnil jen tak, rozhodně u toho neměl dobrý pocit. Teta mi pak vyprávěla, že doma večer brečel, proč to ten pán udělal, když on ho chtěl pustit...Byl z toho zkrátka v šoku a ani se mu nedivím.
Tímhle nechci říct, že pánové s holí se nemají pouštět sednout. Ale pravda je, že prostě někteří lidé se neumějí chovat, ať jsou jakkoli staří.
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 14:41:10)
Take si myslim, ze dnes VIC mladych lidi nez pred 10-20 lety nenapadne vstat. A nejspis to bude skutecne tim, ze k tomu mnoho z nich neni vedena. Nevim jak vy, ale ja se casto setkavam s pristupem: Neziju v komunismu, ale v demokracii, tak si muzu delat co chci. Umirnenejsi tvrdi: tak mam (ja, dvacetilety) na to sedadlo stejne pravo jako ty (zena v 8. mesici, osmdesatilety s berli).

Navic, nase spolecnost se stylem zivota zacina blizit te zapadni. Nezapomenu, co se mi stalo pred par lety v metru ve Vidni. Do tak stredne plneho vagonu pristoupila "starenka nad hrobem", cca 70-80 let. Pustila jsem ji sednout. Ta pani z toho mela takovy sok, ze mi jeste dalsi 3 stanice, nez jsem vystupovala, dekovala.

A jeste jedna historka k te svobode. Vcera jsem jela z Prahy primestskym autobusem domu. V autobuse byly 2 kocarky a 3 mimina (to moje v satku ;)). Ulicka plna lidi. Na druhe prazske zastavce (nemocnice Krc) chtela nastoupit pani se psem bez nahubku, chtela jet 2 stanice (nevim, proc nemohla jet nekterym z mestskych autobusu, ktere ji jedou co 5 minut). Ridic ji rekl, ze ji nevezme - a nastalo rodeo. Dama se na nej rozkricela, ze ma POVINNOST ji vzit, protoze ona ma PRAVO tim autobusem jet, protoze nezijeme v komunismu... atd. Soudnost a slusnost se jaksi nekam vytratila.
 Sarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(23.11.2004 8:44:27)
Kdyz ja si taky castecne myslim, ze je to tim, ze jsme se MY presunuli z kategorie "poustime sednout" do kategorie "radi bychom, kdyby nas nekdo pustil". Tenkrat jsme urcite nevnimali, ze MY (Ti hodni a strasne dobre vychovani :-)) poustime kazdeho starecka sednout, ale ze i tenkrat spousta z nas toho starecka sednout nepustila. A ted vnimame kazdou stanici, kdy nas Ti strasni dnesni nactileti na sedadlo nepusti, jako zivotni krivdu.
Jo, ale mozna to bude tim, ze tenkrat to bylo vsude v tramvaji napsano "Mladsi, uvolnete mista starsim" a to dnes neni :-))).
Dnesni generace deti je takova, jakou jsme si ji MY vychovali, a prijde mi spis usmevne to svalovat na nedosazitelne viniky - komunismus, kapitalismus (ten priklad z Vidne mne fakt pobavil, mam podobnou zkusenost z Dilli a nikdy bych netvrdila, ze je Indie tak "kapitalisticka" a taky bych nikdy netvrdila, ze moje zkusenost vypovida o skutecne realite)
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Není to tak hrozné? 

(22.11.2004 10:28:19)
Tak je zbývá, aby jsme naše děti vychovali tak, aby je to trklo.
 Melinda 


Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:24:58)
Tedy, v Praze to JE moc hrozné...
Byla jsem v 9.měs. těhotenství, nebylo mi dobře, a když jsem (jednou jedinkrát) vytahla průkazku na cca. 25 letou dívku, jestli by mě nepustila sednout, že se necítím nejlíp, tak mi řekla "NE!" a zůstala sedět..Že mi bylo do breku asi netřeba dodávat.....
A to, že jezdím s Miškou, a celkem pravidelně ani jí nikdo sednout nepustí, takže balancuju s 12ti kilovým dítětem na ruce, omotaná okolo tyče, a ještě snáším pohledy (občas) lidí, na které narazím, když tramvaj cukne.......

Je to tak 30:50, kdy nás nepustí sednout vůbec nikdo:-((((
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 13:35:25)
S Prahou nemám zkušenosti. Bydlím v menším městě - 50 tis. obyvatel a u nás to je tak, jak píšu. Zajímalo by mě, jak to je v jiných městech. Že by v Praze to bylo jinak si vysvětluji snad jedině anonymitou, jinak nevím.
 Klára 
  • 

Těhotné 

(19.11.2004 14:07:07)
Zrovna minulý týden si tak sedím v autobusu o dveří, nastoupila těhulka s pěkně velkým bříškem. Pochopitelně jsem jí nabídla místo, ona moc děkovala a pak řekla, že jsem první, kdo ji v MHD pustil sednout za 7,5 měsíce těhotenství. Tomu se mi fakt nechtělo věřit, přece takový s prominutím pupek se přehlédnout nedá.
Kolegyně v práci má zítra termín porodu, mluvila jsem s ní o naposled zhruba před 14 dny a říkala, že se už bojí jezdit MHD, že buď začne rodit nebo nevydrží stát, že ji zatím NIKDO (!!!) nepustil sednout. A břicho má tak na dvojčata.
 Xantipa 
  • 

Re: Těhotné 

(19.11.2004 14:25:17)
Jasně, že se to děje. Je to možná divné, ale já v tomto ohledu mám vesměs dobré zkušenosti. Už od 5. měsíce těhotenství jsem vypadala jak před porodem. V autobuse mě vždycky někdo pustil sednout. Možná i proto, že se bál, že na něj upadnu. Musím říct, že mě dokonce téměř pravidelně pouštěli v obchoďáku přednostně k pokladně, abych prý nemusela čekat a nebylo mi blbě. To mě opravdu vždy překvapilo, ale musím říct, že potěšilo. Žiji v Čechách a ne na Měsíci. Proč máme tak rozdílné zkušenosti?
 Bruni 


Re: Re: Těhotné 

(19.11.2004 15:47:13)
Někdy se to zdá až neuvěřitelný, ale přiznám se, že poznat těhulku není (alespoň u mě) zase tak jednoznačný. Když stojí z boku, tak je to většinou jasný a pokud má těhotenský lacláče nebo přímo těhotenský šaty ("pytel") tak taky. Ale dneska se těhulky oblíkají normálně a zrovna v zimě v bundě to zepředu ani není vidět, že jsou těhotný. Nedávno jsem jela metrem a přistoupila mladá paní, stála asi dva metry přede mnou (čelem) a teprve když se natočila, tak jsem si všimla, že má už pěkně velký bříško. A řekněte sami, sledujete břicho každý mladý ženský, co přistoupí do MHD? Já spíš koukám na obličej...
A ještě něco - zažila jsem, že chtěl někdo pustit sednout paní, která vypadala jako těhotná. Bohužel byla jen trochu při těle, takže z toho byl trapas...
Za sebe si myslím, že by si těhulky měly říct samy radši rovnou, než čekat, jestli si toho někdo náááhodou všimne a když ne, tak potom nadávat, jak jsou lidi neohleduplný.
 Hana, dcera 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: lhostejnost 

(21.11.2004 19:06:05)
Dobrý den,
já musím říct, že jsem v těhotenství naprosto ztratila iluze o lidech. Nikdo mě nepustil sednout ani v 9.měsíci těhotenství. A to jsem už od 6. měsíce měla břicho jako kopačák.
Takže můj názor na lidi je nevalný, lidi jsou jen lhostejní hulváti, kteří myslí jen na sebe. A to mám jinak docela optimistický pohled na svět. Věřte, nejsem žádná zapšklá můra. Ahoj Hanka
 šaša, Janička 12 
  • 

Re: Re: Re: Re: lhostejnost 

(23.11.2004 12:01:12)
myslím že to není jen o náctiletých, proč když nastoupí žena která je těhotná, ji nepusti sednout treba 30 nebo 40-ti letá žena nebo chlap?????? Když jsou ti náctiletí hulváti proč se neukážou v dobrém světle např ti výše zmiňovaní?! Ti pak jen říkají jak jsou ti mladí hrozní
 Šáry 
  • 

Je to možná absurdní, 

(23.11.2004 12:07:48)
ale já jsem při přemýšlení o tom, že požádám o puštění sednout, zcela iracionálně měla strach z toho, že dotyčný sedící třeba vyplázne jazyk a řekne: polib si, kr**o! A já bych nevěděla, jak zareagovat.

Vím, že je to blbost, ale prostě takhle jsem uvažovala. A stejně tak, když jsem viděla, že nějaký mlaďoch nepustil sednout staršího, tak jsem se mu to z tohohle důvodu bála říct, a taky jsem nevěděla, jakou formou to udělat (ironicky? věcně?)

Jasně, jsou to blbé úvahy, takhle by člověk vůbec přemýšlet neměl...
 Xantipa 
  • 

Re: Je to možná absurdní, 

(24.11.2004 9:19:45)
Když něco po někom chci, vždy požádám slušně. Pokud mi odpoví "Polib si, k**vo, odpovím mu úplně klidně stejně - "Ty taky". I když někoho slušně požádám, musím počítat s tím, že třeba i odmítne. Beru to tak, že pomoci mi je možnost a slušnost, ne povinnost.
 Míša 
  • 

Zlatušce, 

(24.11.2004 20:24:03)
ale,ale,co to vidím?Vy tady,ještě stále?A co ty řeči,že jdete jinam?HM?
No tak nic,možná jen to,že nepoužívám jméno pod kterým jsem se přihlásila proto,že tam už nešlo nijak nacpat.Je tam spousta variant Michaely.Takže tohle je alespoň moje pravé jméno a připadá mi přirozenější ho používat,než mít jakousi přezdívku.Dá se toto říct i o Zlatušce?Ještě dotaz-vy někomu něco platíte za používání těchto stránek?Vaše chyba!Já platím pouze za připojení měsíční paušál(nic moc),žádné další poplatky.Tak to bude možná důvod,proč se tak vztekáte.Tak,až vás zase ten vztek přejde,tak to zkuste bez emocí,jsme přeci dospělé.Aspoň já jo.
 marti 
  • 

Re: Re: Re: Těhotné 

(25.11.2004 9:02:54)
uplne souhlasim. sama jsem v 7. mesici a bricho mam sice docela velke a neprehlednutelne, ale v te zimni velke perovce, co nosim... no zkratka mame pusinku ze takze si muzeme rict. fakt kazdej nezira na nas "pupek sveta" a navic, v tom zimnim obleceni to proste vzdycky poznat nejde.
 Medd, 6 mesicni Matyas 
  • 

Re: Re: Re: Těhotné 

(27.11.2004 12:21:27)
kdyz ono je to tem tehotnym trapny, rikat si o misto .... musim rict, ze ja zrovna byla ta zimni tehule v bunde, ale moje bricho teda opravdu prehlednout neslo :-) Kazdopadne me ale pousteli vetsinou zeny, vyjma nactiletych a pak nactileti kluci. Panove ve veku kolem 30 vetsinou rychle lovili mobily nebo noviny a delali ze me nevidi. Tato zkusent je potvrzena i mou kamoskou co byla tehotna stejne jako ja. Ted s kocarkem je to jeste horsi .... jezdim z okraje Prahy na hlavak a ted je teda dost barierovy. No takze vetsinou kocar nejak tahnu sama, ale opet se mi povtrzuje, ze pohaji zeny !!! popripade muzi v duchodovem veku. Dorazila me nedavno jedna postarsi dama s holi, ktera nelehila oprit hul o zed a ac s bolestmi zad, jit mi pomoct. Marne jsem ji vysvetlovala, ze nekoho odchytnu... :-)
 Mája, Martínek a Kubík 


Re: Re: Těhotné 

(21.11.2004 21:05:27)
Xantypo tvé rozdílné zkušenosti ti mohu vysvětlit jediným heslem, jedná se o tzv. "sídlištní syndrom", je to skutečně o té anonymitě , podrobně se tady o tom rozepisovat nebudu, ale mohu tě ujistit, že se o něm diskutovalo na pedagogické škole už za totality. Pokud bydlíš v malém městě jak píšeš tak skutečně téměř nemůžeš porovnávat.
 Kaila,3 děti 
  • 

Re: Re: Těhotné 

(21.11.2004 22:21:29)
Ahoj holky,
tak s tím těhotenstvím mám také dobrý zážitek. Bylo léto,byla jsem v 6.měsíci, seděla v obsazené tramvaji, pár lidí stálo. Na zastávce přistoupila paní asi tak v 8.měs.těhotenství a ačkoli na sedadlech seděli i muži nikterak hendikepovaní, nikdo se nezvedl.Bylo mi to blbé, že tam tak vlaje, ale než jsem se zvedla sama, ozvala se přítomná stojící dáma tak kolem 40 a se slovy "Paní, pojďte si sednout, slečna vás ráda pustí" mě málem sežrala pohledem.Bylo mi tehdy 20, nebyla jsem schopná odporovat, stoupla jsem si a vystrčila břicho, aby si paní příště líp všímala.Ta dělala jakože nic nevidí, co taky jiného,že, kvůli mně už nikoho ze sedadla nevyhodila.Před konečnou jsem ještě málem spadla, jak tramvaj prudce zabrzdila, to jsem si pak říkala, co bych si na ní vzala, kdyby se mi něco stalo. Je to už přes 8 let, ale taky na to asi nezapomenu.
Ke konci těhotenství se mi dělalo špatně ze stání ve frontě, a když jsem si jednou dodala odvahy požádat jednu slečnu, jestli by mě nepustila dopředu, tak jsem se dověděla, že taky spěchá na autobus....Ale to už jsou teď jenom takové historky z natáčení, ten článek je moc pěkný a milý.
 Hana, 2 + 1 
  • 

Re: Těhotné 

(19.11.2004 15:42:51)
Milá Kláro,
právě čekám 3. dítě. Větinou mne vždycky někdo pustil sednout. A když ne? Moje osvědčená rada zní: říci si o to. Většinou je reakcí zděšený výraz a upřímné "jé, promi%nte, nevšiml/a jsem si", případně "samozřejmě". Je to pro mé spolucestující přece jen lepší, než kdyby mi pak volali sanitku,až bych zkolabovala : )
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Těhotné 

(19.11.2004 22:45:00)
Tohle podepisuju. Mám přesně stejnou zkušenost, poušteli mě sednout mladí i starší, kluci i holky, a pouštějí mě i s malou v šátku. A když si nevšimnou (a to není ničí povinnost, koukat se po tramvaji a sledovat, jestli tu náááhodou není někdo, kdo by potřeboval sednout), tak si prostě řeknu. Vyhovuje mi to jako pouštěné a vyhovovalo mi to i jako pouštěcí.
 Pole levandulové 


Re: Re: Re: Těhotné 

(28.11.2004 19:27:13)
Musim souhlasit s Marketou. Nikdo nema povinost koukat se kolem sebe, jestli nekdo nahodou nepotrebuje pomoct. Mela jsem za to, ze doby, kdy bylo cti byt dobrovolnou trpitelkou uz davno minuly, ale vidim, ze nejspis ne. Prece, kdyz neco chci, tak si o to slusne reknu a on uz mi nekdo vyhovi. Myslim si, ze ty svoje pupky trochu precenujem - je to stredobod sveta jen pro nas, ostatnim to je pochopitelne fuk. Pokud nez bych si rekla v tramce o sednuti, radeji vlaju na tyci a pak si stezuju, je problem ve mne a ne v okoli. Doba Kaju Mariku uz davno minula a je to dobre. Jak muze dobre vychovat sve dite matka, ktera se boji rici si v tramvaji ci ve fronte slusne o pomoc? Vychova z nej zase jenom submisivniho zakriknuteho tvora, ktery se v hloubi duse bude citit zneuznany, ale nahlas to nerekne a bude se uzirat uvnitr. Z takovejch lidi je mi spatne.
Sama jsem v sestem mesici a nikdy se mi nestalo, ze by na mou slusnou, ale nezakriknutou zadost nikdo nevyhovel.U nas holt lidi jeste nejsou zvykli se sami o sebe postarat, ale to uz bych zabihala jinam...
 Adéla,Deborka(04) 
  • 

Re: Re: Těhotné 

(22.11.2004 10:28:01)
Ahoj Hanko,jednou jsem si takhle v devátém měsíci řekla v autobuse asi pětatřicetiletemu muži.On se na mě naštvaně podíval a zeptal se,z jakého důvodu si chci sednout!Skoro jsem se začala smat,ale řekla jsem,že proto,že jsem žena a připada mi to slušné.V důsledku toho nějaká paní uviděla moje olbřímé břicho a pustila mě.No nic,jsem z Prahy a ted je to ješte horší.Bydlíme na okraji,bez obchodu,a tak musím často využívat MHD.S kočárem nikdo nepomůže,když ho snaším ze schodu v metru(a ze jich na Smichove je),tak lidi chodi jeste proti mně.Za celou dobu mi někdo nabídl pomoc tak šestkrat(coz je asi moje denni penzum snaseni a vynaseni)a byli to všichni mladi lide,jednomu klukovi mohlo byt tak deset.Sama si nerikam,protože už mě unavuje sledovat ty splašeně se rozbíhající lidi.
 BARČA 
  • 

Re: Těhotné 

(20.11.2004 12:37:07)
TAk i já se musím připojit k těm co je za celé těhotenství nikdo nepustil sednout!!!!!BA naopak mi ještě důchodce řekl,at ho pustím sednout,že jsem těhotná n enemocná tak co sedím!!!!Byla z toho scéna na celý autobus,nedala jsem se.Tvrdím,že důchodci bude li něco zdarma budou stát i půl dne ve frontě,ale dvě zastávky nepostojí(ne všichni).Jinak knížku už jsme si objednala a moc se těším.Hezký den
 Lucka, Kryštůfek 2 a 3/4 roku 
  • 

Re: Těhotné 

(20.11.2004 18:39:36)
Já jsem pár dní před porodem jela šalinou (elektrikou/tramvají), ale protože jsem žila HODNĚ hekticky a za celé těhotenství jsem si ani nestihla pořádně uvědomit, že jsem těhotná. Měla jsem měla jsem takový ten oteklý obličej a namísto mých obvyklých 50 kilo neuvěřitelných 70.

Jediný, kdo mě pustil sednout byl tak osmdesátiletý dědeček. Byl to hrozně zvláštní pocit, do té doby jsem brněnské důchodce moc nemusela. (Kdo jezdí 5 od Sparu, tak asi tuší proč :o))

Ale hned druhý den mi jedna důchodkyně ve vesnici, do které jsem se přistěhovala, nechala opět pocítit realitu. Jela jsem na zkoušku a nebylo mi vůbec dobře. Byl únor, na zastávce žádná lavička, autobus měl zpoždění.. Přijel asi se dvacetiminutovým zpožděním. Byla jsem promrzlá, bolely mě záda, nohy, hlava... Blee.. Určitě to všechny znáte :o)

A tak jsem (opravdu nedopatřením) chtěla nastoupit ne jako pátá v pořadí, ale jako čtvrtá!!! Tzn. chtěla jsem předběhnout tu paní, opravdu jsem ji nějak nezaregistrovala nebo co. Tak ledovou sprchu pár dní před porodem bych nepřála nikomu. Kromě přistěhovalců a nevychovanců a sprosťáků mi vynadala ještě i jadrněji, sdělila mi, že sama byla těhotná 2x a NIKDY!!! nikoho nepředběhla a taky NIKDY!!! NIKDY!!! nebyla tak tlustá a ošklivá...

Dneska už na to vzpomínám s úsměvěm,ale tenkrát jsem to s humorem a nadhledem brát nedokázala.
 radka 
  • 

Re: Re: Těhotné 

(22.11.2004 13:56:42)
Jsem momentálně ve čtvrtém měsíci svého prvního těhotenství, takže na mě bříško zvláště pod zimní bundou ještě není tolik vidět.
Zatím pokud místo je tak si v tramvaji sednu, pokud místo není, tak prostě stojím. Nevolnosti mě navštěvují už minimálně, ale nedávno když mi opravdu bylo zle a paní důchodkyně na mě ostře zaútočila abych jí pustila sednout, tak jsem jí (kupodivu) s klidnou hlavou odvětila, jestli by nemohla poprosit ty mlaďochy co seděli přede mnou a ukázala jí těhotenskou průkazku. Sice cosi brblala, ale šla za mlaďochama a já byla ráda, že můžu bezpečně dojet do práce. Nejsem z těch co se chovají "jsem těhotná, tak pozor!", ale já jsem opravdu ten den neměla chuť ani náladu té paní něco vysvětlovat, natož se s ní hádat.Koneckonců když už tu průkazku máme tak, proč ji v případech nouze nepoužít jako "zbraň" :-))
 Máří, syn 4 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Těhotné 

(30.11.2004 23:29:17)
Jo, super, tak to má být. Já sama jsem začala vypadat jako těhotná až tak ve 3. trimestru. Dlouho jsem vydržela v prostředcích MHD stát, ale s počátkem 7. měsíce jsem si přikázala: buď sobecká! V přeplněných trolejbusech v Ústí nad Labem by případné prudké zabrždění mohlo způsobit komplikace miminku, takový pád cizí osoby směrem k mému břichu... Musím říci, že aktivně mě začali lidé pouštět až v 9. měsíci. Do té doby jsem si o místo žádala a naštěstí mé zkušenosti jsou veskrze pozitivní.
Kvůli sobě nedokážu být moc sobecká, ale kvůli miminku ano.
MHD jsem pak jela až 4,5 měsíce po porodu, sama (miminko hlídala babička) a vyloženě si to užívala... i to, že stojím a nepřemýšlím nad tím, komu si říci o místo :)
 Helca 
  • 

Re: Těhotné 

(10.12.2004 17:37:29)
Musim rict, ze mam s MHD v Praze podobnou zkusenost.Jsem ve 33.tydnu, jezdim relativne casto ( skoro kazdy den) a za celou dobu (od konce leta je brisko neprehlednutelne) mam na konte pouze 5 dobrodincu, kteri me pustili sednout. (Z toho jedna mamina s kocarem, kdy mi bylo skoro trapne si sedat... Asi si taky pamatovala, jake to bylo kdyz byla tehotna:).
Nekdy je opravdu o strach, aby me nikdo neuhodil do bricha, musi se vcas uhybat a nikde neprekazet...ocividne spoustu lidi moje tehotenstvi k vetsi ohleduplnosti nesvadi :)
A jeste mam jednu pikantni historku, 14 dni starou. Jeden den mi nebylo zrovna dobre, nicmene jsem tramvaji jet musela. Nastesti bylo jedno volne misto vpredu na " trojce pro invalidy" - a to u okenka. Vdecne jsem k nemu zamirila a poprosila naproti sedici babicku, jestli by mi neuhla s holema (mela je polozene tak, ze mi branily v pristupu k sedadlu). A ta mi odpovedela: "Pockat, pockat, co kdyz si bude chtit TAMHLETA pani sednout?!!!" (pani byla asi 55-tileta ciperka, stojici opodal, evidentne nejevici o jakekoliv sezeni zajem)
Jak mi nebylo dobre, malem jsem mela slzy na krajicku....
Proste starsi duchodkyne se dala do "umravnovani" mladeze :-)))
 Heda 
  • 

Můj příběh 

(19.11.2004 14:28:00)
Dovolím si podělit se váma o dva příběhy, které jsem zažila v tramvaji. Nejprive ale chci říct, že bydlím v Plzni a že se mi zdá, že lidé v dopravních prostředcích jsou skutečně o něco ohleduplnější než pražáci. Spíš se najdou výjimky, které dělají, že nevidí či dokonce že spí a troufám si říct, že to bývají spíše muži středního věku.než puberťáci, ale zase ne vždy. A když občas se najde nějaký hulvát či nevychovanec.
A tady je můj první příběh. Jela jsem do práce. Tramvaj plná. V předu na sedadlech pro invalidy seděli proti sobě dva asi 4-5ti letí chlapečci. Na další zastávce přistoupila babička o holi a dědeček o dvou francouzských holích, sotva se šourali. První chlapeček sám od sebe vyskočil a babička si sedla. Dědeček se došoural k tyči, s holemi v ruce se neměl ani čím chytit a druhý chlapeček take vyskočil a pozor - v tu chvíli maminka procedila mezi zuby "Jen hezky hačej". Všichni jsme ztuhli. Chlapeček zkoprněl, maminka se napřímila a sebevědomě nás setřela pohledem a dál nehnula brvou. Dědečkovi jsme pomohli na sedadlo o kus dál (o tom, že při jeho problémech s chůzí by bylo lépe aby byl blíže ke dveřím nemusím ani mluvit, že). To je bez komentáře....¨
A druhý příběh. Sedím v tramvaji. Přede mnou i za mnou i vedle přes uličku volná sedadla - tedy skoro prázdná tramvaj.. Přistoupila paní cca 48 let. Stoupla si ke mě a zeptala se jestli mám průkazku pro invalidy. Nemám. Pořádně se rozhlédnu. Nesedím namístě vyhrazeném pro invalidy, tudíž nechápu její otázku. "Já jí ale mám" zasmála se vítězně. "Hm, to je mi líto" odvětila jsem. "No, tak mě snad pustíte sednout, né?" zařvala ta paní. Pustila jsem ji, sedla jsem si o jedno sedadlo dál, neměla jsem náladu se s ní hádat. Jen mi bylo zbytek dne trochu smutno.
Heda
 Líza 


Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 14:31:27)
No, Báro, jestli místo vytahování průkazky (což na spoustu lidí působí arogantně, i když tys to tak určitě nemyslela) není lepší jen jí o to místo mile říct...
 Bruni 


Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 15:36:52)
Asi jezdí metrem jiný lidi než tramvají... Já tramvají nejedu co je rok dlouhej, kdyžtak občas autobusem. Ale v metru mám spíš příznivý zkušenosti. A ještě se mi nestalo, že by mě někdo odmítl, když jsem ho požádala. Ale pokud se to stává, je to teda děs :-((.
 Líza 


Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 15:47:19)
Báro, já jsem taky z Prahy, a s jedenapůl až dvouapůlletým dítětem jezdím pravidelně do centra tramvají a to bohužel ve špičce. Jen jedinkrát jsem dvě stanice stála. Jindy vždycky sedím. Nevím, jak je možná tak lautr odlišná zkušenost. Já tedy nečekám, až se někdo ustrne, ale hned od dveří si vyhlídnu fyzicky nejlíp disponovaného mlaďase a s omluvou ho poprosím, ať nás pustí. Pustí vždycky.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Není to tak hrozné? 

(19.11.2004 15:58:58)
No, já nevím, jestli je to zas tak tragické... Samozřejmě jsem jezdila těhotná tramvají i metrem, a pokud někoho nenapadlo pustit mě sednout, tak jsem si holt o to řekla :) Tahat nějakou průkazku a vysvětlovat, proč si potřebuju sednout by mě ani nenapadlo. Odmítl mi to jen jeden chlap s tím, že má zlomenou nohu... no, na rentgen jsem ho nehnala, mezitím vstal někdo jiný.

A k té mládeži ... když mi bylo náct(a to už je pěkných pár let vzhledem k tomu, že je mi 35) , mou největši zábavou bylo kouřit v noční tramvaji a hádat se s pasažéry, takže nemám pocit, že dnešní omladina by byla výrazně nevychovanější.Připadá mi to pořád stejné a jestli dneska lidé víc pyskují, je to malá cena za to, že už nemusím před každým policajtem přejít na druhý chodník jako za komančů.
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Nechci být za zapsklou, 

(19.11.2004 18:08:32)
coz se mi zrovna v téhle diskusi povedlo, ani nevím jak. Uz v prvním príspevku jsem psala, ze já mám takovou zkusenost, ale ze samozrejme nic nelze generalizovat (jsou slusní teenageri i sprostý duchodci). Ze takovou zkusenost mám je fakt, mozná mám smulu na tramvaje, kde se to deje :-) Ale jenom bych podotkla, ze takové to, kdyz neco chci, tak si reknu, jinak nemám nárok, má taky dve strany. Muj synovec (diabetik) nedávno zkolaboval v parku a lezel tak 40(!) hodin, nez nekdo zavolal záchranku. Prezil jenom zázrakem... A bylo to o víkendu, takze lidí tam asi pár bylo, ale nerekl si o pomoc (ono v bezvedomí to moc nejde) a tak mel smulu. Já jsem poslední, kdo by chtel volat po starých casech, ale tenkrát se lidi starali az moc, a tohle uz je zase lhostejnost, nebo naopak obava, ze mi nekdo jeste vynadá, ze se starám. Takze z extrému do extrému.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Nechci být za zapsklou, 

(19.11.2004 22:53:14)
S diabetiky je tohle fakt smutný a těžký. Mají navíc tu smůlu, že jsou cítit stejně jako opilci (acetonový dech). Pokud se to stane v nějakém "typickém" parku (Karlák, u Hlavního nádraží), tak to je fakt špatně poznat :(.
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nechci být za zapsklou, 

(20.11.2004 8:36:45)
V zádném "vyhláseném" parku to nebylo. Je jasný, ze ho lidi muzou povazovat za opilce nebo fetáka, ale i tak by mozná bylo lepsí zavolat policii, tam lezí nejakej clovek (zvlást kdyz vypadá naprosto slusne, není to zádnej bezdomovec od pohledu)... Ale na druhou stranu i ten opilec se muze treba udusit zvratkama... Jasne, ze nekdo by byl po vystrízlivení na záchytce nastvanej, ze se o nej staraj,ale to je jeho problém, nemá se ozírat do nemoty na verejnosti, ale tomu, komu se opravdu udelalo zle (cukrovka, srdce) by to mohlo zachránit zivot...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Nechci být za zapsklou, 

(20.11.2004 5:49:14)
Petro, tomu nevěř. Asi se automaticky pouštělo sednout, to ano, ale že by se lidi víc starali o diabetika v kómatu? Já nastupovala do prváku medicíny ještě za komančů a diabetik v ketoacidóze byl na úvodním kurzu uváděn jako typický případ zbytečně umírajících lidí, protože ho všichni nechají ležet a myslí si, že je jen ožralý.
 Markéta 
  • 

Re: Není to tak hrozné? 

(22.11.2004 10:20:51)
Taky už mi není náct, ale určitě bych neřekla, že nejhorší jsou náctiletí. Ono je to jednou tak a podruhý onak. Ať se na mně nikdo nezlobí, ale když vidím paní kolem 60, která ke mně běží na 10cm podpatcích a dožaduje se místa k sezení, protože je starší a bolí ji nohy, tak to mně teda dokáže hnout žlučí. A nevím, proč by měl někdo říkat mému dítěti ať někoho pustí sednout? Když nad sebou uvidím pána se dvěma holema, tak doufám, že to mé dítě napadne samo, nebo mu to řeknu já. Ale když se nad ním bude klátit (a to, že se umí hezky klátit, aby bylo jasné, že je chudinky nikdo nepustí sednout) třeba taková výše zmiňovaná pani, tak si hold musí pani vzít příště pohodlnější boty,aby ji nohy nebolely.
 Heda 
  • 

Re: Re: Není to tak hrozné 

(19.11.2004 15:26:45)
Musím se Xantipy trochu zastat, myslím, že má svým způsobem pravdu. Nevím, jak to chodí v Praze, ale u nás jsou lidé skutečně ohleduplnější než jak tady čtu v některých příspěvcích. Byla jsem 2x těhulka a nikdy se mi nestalo, že bych v tramvaji stála, jezdila jsem do práce 8 měsíců a vždycky mě někdo pustil sednout, nikdy se mi nestalo, že bych stála. Jednou s mi stalo, že jsem seděla, asi týden před porodem a stoupla si nade mne "baba" cca 50 let a celou cestu než jsem vystoupila huhlala na nevychovanou mládež, která jí nepustí sednout. Lidé okolo se snažili se mě zastat, ale to se rozkříčela ještě víc. Tím jsem chtěla říct, že existují výjimky, ale že bych rozhodně nenadávala jen na -náctileté, ale že v každé věkové kategorii existuje skupinka hulvátů a neurvalců. Cestuji sockou denně a vidím to. Spousta puberťáků vyskočí a ze sedadla jak vidí babičku jak leze do tramvaje a spousta z nich dělá že ji nevidí. Spousta chlapů okolo 40-ti klidně nechá nad sebou balancovat maminku s bříškem a spousta takových jí pustí na své místo. A spousta důchodců si vymáhá místo, ačkoliv o metr dál je volné sedadlo a pak křičí na celu tramvaj, že za jejich mladých let to nebývalo... a jak je ta mládež nevychovaná. Ono by možná pomohlo, aby ty babičky, které se nudí v důchodu nejezdili po nákupech v ranní a odpolední špičce (mezi 7-8 a mezi 14-16 je plná tramvaj důchodců) a stejně tak i maminy s kočárkama. Mají dost času vyrazit po osmé hodině, kdy jsou poloprázdné tramvaje. Já jsem s kočárkem jezdila tramvaji často, ale vybírala jsem si vhodnou hodinu.
Heda
 Jana, 1 dítě 
  • 

chování puberťáků 

(19.11.2004 17:13:25)
A není ten článek taky o tom, že jsou i puberťáci , kteří si všimnou malé holčičky a "jen tak" ji potěší?
Kolikrát si říkám, že tihle opičáci ve vytahných kaťatech se dokážou do lidí neuvěřitelně vcítit a zcela nezištně pomoct tam, kde by to nás, moudré dospěláky ani nenapadlo.
Sama mám tříletou holčičku a mockrát mě při dlouhé cestě pomohl některý ten drsňák, nebo drsňačka tím, že s malou začali kecat (a docela inteligentně) a na chvíli zabavili. Nebo jí podali spadenou hračku, vyzvadli ji v muzeu k vitríně.....
A co se týká toho pouštění - jsem v osmém měsíci a rozhodně nemám tak od šestého měsíce problém s tím, aby mě někdo pustil sednout. A jezdím od VŠ kolejí téměř denně do práce.
 KacenkaXX 


Môj zážitok 

(19.11.2004 17:27:43)
Aj ja mám jeden zážitok :-)
Boli sme na dovolenke v Nízkych Tatrách a viezli sme sa v autobuse. Moja mamka sedela - ma 56 rokov. A kedze bol autobus plny tak akurat, sedela som aj ja (23 rokov). Na dalsej zastavke sa autobus zacal zaplnat ludmi, no viac menej to boli vsetko mladi turisti okolo dvaciatky. Zadnymi dverami nastupili dve dievcata - 10-12 rocne. Zamierili rovno ku mne (neviem preco, okolo mna sedeli sami stredoskolaci) a jedna vravi:
"Prosim vas, uvolnili by ste nam miesto? Chceme si sadnut."
Doslova ma to prekvapilo, ale im vravim, dobre, sadnite si (a myslela som na jedno sedadlo). A oni na to:
"Ale my sme dve."
Tak moja maminka vravi, ze vezme jednu na kolena. Ale oni na to ze nie, ze oni potrebuju dve miesta, nech ich pusti sadnut.
No poviem Vam, pre moju mamku to bol taky sok, ze sa naozaj ona, 56 rocna postavila a nechala sadnut dve dievcata.
Zlaty klinec bol, ked uz dievcata sedeli a z predu prisla pani mladsia od mojej mamky, no bola to zjavne babicka dievcat. So slovami: Nasli ste miesto? Vyborne. A vzala si jednu z nich na kolena....
 Klár@ 


Predátoři 

(20.11.2004 12:29:29)
Bydlím v HK a některým důchodcům mládež říká Predátoři:o)) Vyznačují se tím, že vyžadují uvolnit místo v poloprázdném autobuse, předbíhají ve frontách, strkají a žďuchají do lidí, hrozí i bijí holemi, nahlas a sprostě nadávají,najíždějí nákupními vozíky na nohy a mají spoustu dalších nešvarů.Občas je velmi těžké mít úctu ke stáří.V MHD si preventivně nesedám.
 Jitka 
  • 

Re: Predátoři 

(20.11.2004 13:10:50)
I já mám podobný smutný zážitek. Sice ne z autobusu či z tramvaje, ale z vlaku. To, že mě nikdo nikdy nepustil sednout když jsem byla těhotná zcela pominu. Bohužel né jenom mladí jsou bezohlední. Ale stalo se mi, že jsem cestovala se svou malou 2-letou dcerou rovných 100 km ke svým rodičům. Byla to namahavá cesta a museli jsme 2x přestupovat. Po druhém přestoupení jsme jeli ještě asi 25 km což po té trati bylo přesně 50 min bez spoždění. Nastoupili jsme v HK do vlaku. Ten byl narván k prasknutí. Upozorňuji, že byli prázdniny, takže děcka nejezdili. Nejen, že nás nikdo nepustil sednout, a to bohužel ani dceru, která tak celých padesát minut prostála, ale ještě jedna paní které nebylo víc než padesát, měla tu drzost, že si vedle sebe na sedadlo položila tašku. To aby nám naznačila, že si nesednem. Bohužel nám nepomohl ani průvodčí. Na jeho slova "pusťte tu maminku s dítětem sednout" nikdo nereagoval. Tak mi řekněte kde dnes jsme.
 Romana 
  • 

Re: Re: Predátoři 

(21.11.2004 18:50:55)
Jitko, to snad ani není možné. Já na vašem místě bych té ženě tu tašku shodila na zem a sedla si na sedačku i s dcerkou. Udělala bych scénu na celý autobus. Nechápu, že ani průvodčí s tou ženou nic nesvedla. Takovým lidem se nesmí ustupovat, protože potom se jenom utvrdí ve svém přesvědčení, že si mohou všechnou dovolit. Pro ně platí : na hrubý pytel - hrubá záplata.
 Romana 
  • 

Re: Re: Predátoři 

(21.11.2004 18:52:05)
Jitko, to snad ani není možné. Já na vašem místě bych té ženě tu tašku shodila na zem a sedla si na sedačku i s dcerkou. Udělala bych scénu na celý autobus. Nechápu, že ani průvodčí s tou ženou nic nesvedla. Takovým lidem se nesmí ustupovat, protože potom se jenom utvrdí ve svém přesvědčení, že si mohou všechnou dovolit. Pro ně platí : na hrubý pytel - hrubá záplata.
 Dana, Terka 9 let 
  • 

Re: Re: Predátoři 

(22.11.2004 8:39:24)
Tak toto jsme zažili na letišti v Burgasu. Na letišti jsme čekali přes 2 hodiny. Letištní hala byla plná k prasknutí. Dvě "dámy" středních let obsadily 4 místa. Ony dvě a tašky. Mladá maminka s půl ročním miminkem požádala paní, jestli je to místo vedle volné. Krve se ve mě nedořezal, když řekla, že je obsazené. Sami jsme stáli, ještě že se našli ohleduplní lidé a pustili ji sednout.
 Amos 
  • 

Re: Re: Predátoři 

(14.12.2004 14:35:36)
No, jestli ti cestující se učili slušnému chování tolik, jako vy českému pravopisu, tak se není čemu divit !
 a 
  • 

z 

(20.11.2004 21:03:00)
a
 a 
  • 

Re: z 

(21.11.2004 11:40:52)
z
 ro 


sci-fi a ohleduplnost 

(22.11.2004 4:23:19)
První, co mě po přečtení "celého" vlastně reklamního sloupku, napadlo, bylo, že od kdy-že Portál vydává sci-fi literaturu.
Pak jsem zamáčkla slzu dojetí na krásnou upoutávkou a zamyslela se nad výchovou mých dětí. Puboš si zásadně nesedá, neboť by nepůsobil sportovně a fit a nevynikla by jeho postava. Mimí nyní již dvouleté vozím v MHD raději v kočárku, neboť na klíně dlouho nevydrží a snaží se pobíhat po celém vagoně, když to neumožním, tak projev nespokojenosti dokáže rušit všechny kolem i půl hodiny jízdy. Golfky mám malé a není-li prostor u kočárků (hlavně v tramvaji), skládám je a Johanka dostane úkol sedět na mém klíně a držet složené golfky, aby nespadly. Zatím to funguje - zlaté pravidlo převedení zodpovědnosti.
Ale hlavně proč jsem se rozhodla reagovat spíše na reakce než na reklamu, jsem chcíplotina, svůj invalidní důchod jsem si vysloužila už ve dvaceti - ovšem bez průkazky. A myslíte, že vám někdo ze starších "na požádání bez průkazu" uvolní místo jen proto, že je vám zle a necítíte se dobře? Berle a stáří a pokročilé těhotenství - to je jasnačka, ale co mají dělat lidi očividně mladí, očividně v pohodě (mnoho problémů není vidět), kteří se vehementně cpou na místo čtyřicetiletého pána, který se unaven sezením v kanceláři vrací domů na své kanape. Mám za sebou mnoho zkušeností, takže můžu oznámit, že vychovanost nezáleží na věku, ani na národu, ani na komunikativnosti postiženého. Prostě byly dny, kdy byli lidé v MHD milí a byly dny, kdy jsem se v tramvaji třeba i zhroutila a pak si ještě vyposlechla, že si tu komedii mám odpustit - to když celá tramvaj čekala na záchranku - ovšem na kontroly se jezdit musí, že.
A podobný problém jsem řešila i s mým skvělým puberťákem, tehdá mu bylo dvanáct a já se málem prala s padesátiletou paní, která se ho snažila fyzicky vystrnadit ze sedačky. Synek jel od doktora s vysokou teplotou, já těhotná raději přepustila místo jemu.
Od těchto dob vím, že potřebujï-li si z jakéhokoli důvodu sednout, tak platí, že líná huba - holé neštěstí. A že mezi hulváty má i umírající smůlu.
A na obranu mládeže dodávám, že s nimi jsem zdaleka tolik konfliktů neměla, stačilo říct, že je mi zle, zda by mě nepustili sednout. U starších nad 35 toto ne vždy fungovalo. Naštěstí mou prosbu většinou zaslechl nějaký ten sedmdesátiletý gentleman, který vstal.
Tak tolik k mým zkušenostem v MHD.

Jo ještě mám jeden nevychovaný zážitek z vlastní rodiny. Nedávno jsem se synem a dcerkou v golfkách pojížděla tramvají a na zastávce s náma nastupovala maminka s větším sportovním kočárkem. Synek dělal, že ji nevidí, bafnul naše lehounké golfky a vnesl ségru do tramvaje, takže pomoc s kočárkem "kolegyně" (po dvou taky nevšímavých lidech středního věku) zbyla na mě. Když jsem pak synkovi lála, proč nepomohl s tím těžkým kočárkem, když ví, že naše golfky unesu v pohodě sama, tak se zarděl a řekl, že tenhle typ nezná a neví, za co by ho měl chytnout, takže se radši klidil, aby ho náhodou nerozbil. Místo výprasku mu asi uspořádám školení o kočárcích, ovšem při současném množství typů to bude minimálně na dlouhý víkend. Ale třeba se mu to bude jednou hodit.
Romana
 Zuzana 
  • 

Re: sci-fi a ohleduplnost 

(22.11.2004 9:28:04)
Když čtu příspěvky, musím konstatovat, že každý má svou pravdu. Zkušenosti jsou tak odlišné, že nelze říci, že by mládež byla horší nebo lepší, než dřív, protože mezi jednotlivci je ohromný rozdíl. Jsem přesvědčená na základě životních zkušeností, že absolutně nejdůležitější je výchova v rodině a tím myslím nejen nějaké přednášky či poučování, ale vlastní příklad. Pokud rodič bude něco jiného říkat a něco jiného dělat, je to samozřejmě k ničemu.Stokrát může potomkovi vyčinit za špatné chování, když se sám chová v mnoha ohledech ještě hůř.. Dávám ale za pravdu těm, kteří se přiklánějí k názoru, že je v současné době více neohleduplné mládeže (viz výše - převážně vliv rodiny, nehledě na to,jaké mají rodiče vzdělání... ). Je samozřejmě spousta slušných mladých lidí, ale jaksi přibylo těch výtržníků, kteří se např. v tramvaji rozesadí často po invalidních sedadlech a kolikrát to vypadá, že přímo čekají, až přistoupí nějaký starší člověk, aby si ho "vychutnali".
Mně je 51 let, přesto, že mám problémy s páteří od útlého mládí a dlouhé stání (zvlášť s taškami) mne vysloveně týrá, musím říci, že donedávna jsem sama pouštěla sednout starší či těhotné, nebo s malými dětmi. Ještě dnes, pokud přistoupí někdo takový, vyskočím. Pouze v případě, že mne ten den vysloveně trápí skřípnutá páteř či mám hodně těžká zavazadla, nevstávám, ale mám špatný pocit, protože to vidět není, že mě něco bolí. Často se mi stává, že si nade mne stoupne babička, ačkoliv za mnou či přede mnou sedí lidé o dvacet i více let mladší než já. Asi měla již zkušenost, že ji spíš pustí žena středního věku, než mladí, kteří netuší, že člověk třeba stojí z posledních sil.. V mládí jsem jednou jela tramvají, těhotná, nebylo to na mně vidět a bylo mi na omdlení. Když už se mi začaly dělat hvězdičky před očima, slabým hlasem jsem požádala kluka, co seděl pode mnou, zda by mne pustil sednout. Pokud by nevstal, byla bych na něj v krátkém okamžiku upadla. Později, když už bylo vidět těhotenství, mne obvykle někdo sednout pustil. Nejhorší je být těhotná v zimě, kdy se nosí kabáty, to opravdu leckdy není patrné. Já jsem rodila v červnu a podruhé v září, takže se nosily letní šaty a to se skutečně nedalo přehlédnout, i když jsem přibrala jen asi 10 kg.Jednou jsem ovšem zažila v celkem poloprázdné tramvaji, ovšem se všemi sedadly obsazenými, že jsem přistoupila s dětmi, které jsem měla od sebe 15 měsíců, bylo jim tehdy zhruba dva a tři roky - a nikdo mne sednout nepustil. Stála jsem u tyče a nevěděla, kdy které z nich upadne, až tramvaj prudce přibrzdí..Nikomu jsem neřekla o místo, bylo mi hrozně trapné, že to vůbec nikoho samotného nenapadlo... To už je přes 20 let. Nedávno jsem ovšem zažila velice nepříjemný zážitek se zlým invalidou, věk těžko odhadnu, možná 60, možná 70 let. Zastavil autobus,stojím venku, vidím, že se k prostředním dveřím belhá hodně zanedbaný muž o berlích. Říkala jsem si : ten bude tak dlouho vystupovat, že mi možná řidič zavře dveře a odjede. Tak jsem rychle po schodech vyběhla nahoru,i když samozřejmě vím, že se nejprve vystupuje, nicméně jsem jej v ničem neomezila, ani mu nepřekážela, on se teprve k těm dveřím belhal. A ten člověk zvedl berli, začal na mě sprostě řvát a chtěl mě uhodit!! Řval na mě jako na puberťáka, ačkoliv jsem byla možná jen o nějakých 10 let mladší než on (jsem babička od dvou vnoučat). Jsem na staré lidi hodná, převádím staré babičky či slepé osoby přes silnici, podávám jim tašky do tramvaje atd. atd., ale tenhle starý člověk mne úplně vykolejil. Odrazila jsem jeho berli, takže mne neuhodil a řekla mu něco ostrého.A on řval nevybíravé výrazy i nadále po celou dobu, než vystoupil. Shodou okolností uplynulo několik týdnů a můj syn mi říká něco podobného! Musel to být tentýž člověk. Je to bohužel tak, že často invalidi a staří lidé jsou rozzlobení na celý svět, na jednu stranu je mi jich líto, ale všichni jednou zestárneme a nemůžeme proto v sedmdesáti tlouci berlemi ty mladší, zvlášť pokud nám nic neudělali!!
 Misa3 


Re: sci-fi a ohleduplnost 

(22.11.2004 18:20:16)
Romanko, co nadelas. Hodne zalezi na tom kdy tramvaji jedes a kudy. Mam na to jednoduchou taktiku, ktera se Ti ovsem asi libit nebude, abych v tramvaji nezkolabovala a nepristala nekomu na hlave, nosim berlu, nekulham, ale mam nejistou chuzi a skutecne mohu bud spadnout nebo zkolabovat a rozhodne se mi to nechce vysvetlovat. Vim, ze jsi jeste asi moc mlada, abys tuhle proprietu nosila, ale pokud mas problemy s rovnovahou, nebo nevolnosti, nebo se skutecne na nohy nemuzes uplne spolehnout, mela bys to uvazit. Krom toho, ze obcas nekdo v tramvaji vrci, ze si vezmu hulku jen, aby me pousteli sednout... se to odehrava vetsinou bez komentare. Nekdy slovne vykopnu pubose z mist pro invalidy. Doporucuji cerny humor(pubosi nesnasi, kdyz je nekdo ztrapnuje) takze poznamky typu: "Mohl bys me, prosim, pustit, nebo Ti mam spadnout na hlavu?" se vetsinou nemijeji ucinkem. Vic me stvou muzi ve strednim veku, kteri skutecne vypadaji zdrave a patrne se prepravuji z kancelare na pohovku, pripadne s fitnees centra domu. Tak ty nedostanes ze sedadla ani heverem, proste delaji, ze neslysi. Ber to trochu z humorem, ale je pravda, ze prvni dobu jsem take hul nenosila a okoli vysvetlovala, ze je mi spatne(pokud mi spatne bylo) a setkavala se asi s tim co Ty.
 Xantipa 
  • 

Tak čím to tedy je 

(22.11.2004 9:52:41)
Když pominu to, že hulváti žijí všude, tak čím to tedy je, že jsou tak rozdílné zkušenosti. Někdo je tady pouze negativní. Četla jsem v diskuzi, že ani v Praze to není tak tragické. Asi to bude tím, co si sami necháme líbit. Prostě když od někoho něco chci, musím požádat. Tak to je a bylo. Já jsem svým založením životní pesimista a jsem zvyklá to, že co si nevybojuji, to nemám. Já prostě neočekávám pomoc, pokud si o ni neřeknu. Samozřejmě, že pokud mi někdo pomůže sám od sebe, poděkuji a spíš mě to mile překvapí než abych to brala jako samozřejmost.
 Jitka,dcera 10 let 
  • 

Re: Tak čím to tedy je 

(23.11.2004 16:23:52)
Jsem z Prahy a moje zkušenosti z dopravních prostředků jsou vesměs negativní. V těhotenství mě nikdo nikdy sednout nepustil, žádat někoho o místo s tím, že jsem těhotná mi připadalo trapné.
Když jsem začala jezdil s kočárkem, občas se někdo nabídl s pomocí sám. Jednou na konečně autobusu jsem musela požádat řidiče, aby mi pomohl s kočárkem ven. Dozvěděla jsem se, že tam není od toho, ale pomohl mi zřejmě proto, že nechtěl, abych s ním jeho pauzu trávila v autobuse. Přesto dál pouštím starší, nemocné či těhotné sednout a vedu k tomu i dceru. Běžně se setkávám s tím, že omladina sedí a já (bude mi 40) vstanu, protože je mi trapně nechat tam stát např. starou babičku.
Taky se mi nelíbilo, jak tady bylo řečeno, že když něco chci, tak požádám (o pomoc). Ale pustit sednout mi přijde spíš "slušnost", ne pomoc. A že mají mlaďousci "právo" být nevšímaví a hubatí, tak to už se mi nelíbí vůbec. To by třeba mohla paní učitelka přijít do třídy a říct, dobrý den děti, byly byste tak laskavé a pozdravily mě?
Nemám nic proti mládeži, jsem s ní ve styku dost často, jsou to fajn lidi, různí, jako i my dospělí, ale slušnost je prostě slušnost.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Tak čím to tedy je 

(23.11.2004 21:10:02)
Na druhou stranu upřímně řečeno, těžko čekat od někoho, že bude půlhodiny cesty v dopravním prostředku v neustálém střehu, jestli někoho nepustit sednout. Já třeba jezdím do práce z konečné, takže si sednu vždycky - vytáhnu knihu a až na přestup si čtu, občas - když zaregistruju přibrždění vlaku, tak zvednu hlavu a pokud někoho sezení potřebného vidím, tak ho pustím. Ale taky občas tu hlavu taky nezvednu - když je to moc napínavé, (taky už se mi i stalo, že jsem přejela ;-) ... - pokud by mne někdo o místo řekl, tak bych ovšem samozřejmě vstala. Nebo jsem tuhle s kolegyní jeli s porady a řešily ještě jakýsi problém - zůstaly jsme stát na zadní plošině tramvaje, protože se nám tam dobře stálo proti sobě a diskutovalo ... No a o dvě zastávky dál jsem v zápalu problému nezaregistrovaly hned maminku a babičku s kočárkem - stačilo říci a plošinu jsem pochopitelně s omluvou vyklidily ...
A musím říci, že si v těhle situacích fakt nepřipadám nevychovaná - strávím denně v metru víc než hodinu a fakt mi mne nebavilo být furt ve střehu ... A myslím, že stejné právo (nebýt permanetně ve střehu) mají i ti mladší než já (já už jsem věková kategorie 40+ ;-)
 Lenka 
  • 

Nekoukam kolem 

(23.11.2004 22:52:58)
Ja taky nekoukam kolem. Kdyz vidim nekoho staryho, s taskama, nemohouciho, male dite... snazim se pustit ho sednout. Ale v pripade, ze jedu v osm domu, predtim jsem mela skolu do ctyr, nasledne squash a plavani, pak opravdu nemam nejmensi silu vstavat, jsem rada, ze sedim. A pak si to sedadlo branim zuby nehty. Pustim sednout nekoho invalidniho, staryho, male dite... to snad za kazdych okolnosti. Ovsem, predevcirem jsem jela tramvaji a duchodkyne na me zezadu zahucela "mam invalidni prukazku!" - co ja s tim? Doma me ucili zasadu tri P - pozdravim, poprosim, podekuju.
Ja si myslim, ze jsem slusne vychovana, ale o nekterych duchodcich se to rict neda. Byla jsem tak v soku (stalo se mi to poprvy v zivote), ze jsem opravdu z toho sedadla vyskocila...
Ale to jednani!
 Toranoko 
  • 

Re: Tak čím to tedy je 

(23.11.2004 16:24:58)
S tím souhlasím. Já si taky myslím, že neí nic jednoduššího než požádat. Lidi o holi a evidentně s potížemi samozřejmě pustím sama od sebe, ale nesnáším zhruba 60ti leté důchodkyně-bojovnice, které si nad vás provokativně stoupnou a případně trousí poznámky. Průkazku neukážou (protože ji nemají)a cítí se hrozně dotčený.Vůči takovým si nepřipadám nějak špatně.
Jinak jsem zjistila, že spousta studentů jsou cizinci (na některých trasách) a pokud já vím, pravidlo o pouštění starších prostě neznají - alespoň většina mých kamarádů cizinců byla tímto fakem překvapena.
 Lida + 2 
  • 

Jiny krrrrraj jiny mrav 

(22.11.2004 18:12:59)
Postrehy z UK.

Z me zkusenosti z Londyna, kde pouzivam dosti casto metro a obcas autobus:

Tady VAs nikdo nepusti sendout jenom proto, ze jste starsi nebo tehotna nebo zena. Proste nepusti.

Zase na druhou stranu, pokud je videt, ze jste jasne invalidni (hole, berle apd. nebo extreme stary/a - 75+), tak neni nutno, aby se nekdo nejakeho mista doprosoval,lide okamzite vstavaji. Pokud ma mladsi osoba invalidni prukaz a neni jasne okamzite, ze je invalidni, tato osoba proste prijde k sedadlu urcenemu pro invalidy, vytahne prukazku a slusne poprosi o misto.

Je take pravda, ze v dobe dopravni spicky, velmi stare a velmi invalidni ani nenapadne verejnou dopravu pouzivat.

Tady jsou proste veci dane, a nikdo na nikoho nekrici a nikdo se na nikoho nediva nepratelsky. I deti maji pravo tady sedet v dopravnim prostredku a nikdo nema pravo se na toto dite divat divne jenom proto, ze je starsi.
 Lula 
  • 

Re: Jiny krrrrraj jiny mrav 

(23.11.2004 0:28:46)
Ano, s tymi detmi je to tak, vsimla som si to, ked som bola vo Washingtone aj v Nemecku, tam je kult deti, mozete im tam padat pred ocami, ale ich ani nenapadne vstat (na rozdiel od nasich deti, ktore to napadne, ale tvaria sa, ze ich to nenapadne a ze vas nevidia) Nesuhlasim ale s Lidou, ze by sme vychovu deti mali usmernovat tymto smerom, ze nech v pohode sedia, nech by mali pred sebou tri bruchate mamicky. Na jednej strane viem, ze dieta na tom moze byt niekedy horsie, nez ten dospely, ktory od neho to miesto pozaduje, co sa tyka napr. unavy, alebo nevolnosti + tazke skols. veci a pod. ale na druhej strane je fakt, ze naozaj skor dospeli maju problem stat, napr. zeny koli noham, nizkemu tlaku, nakupom..., takze by som to fakt brala z tej stranky ohladuplnosti, ked je zjavne, ze to dieta nie je vo svojej kozi, tak ho nechat sediet, pokial na tom nie som horsie (a kludne aj deti ucit, nech sa neboja otvorit usta a obhajit sa, ale zaroven byt ohladuplny) ale v principe nech rozmysla nad tym, ci niekoho, kto je na tom horsie, ako ono (ako som pisala:zeny s nakupmi, starsi ludia, tehotne mamicky, invalidi) nemoze pustit sadnut.
 ~•~Missy~•~ 


Moje čerstvá zkušenost 

(23.11.2004 23:00:15)
Tak já mám zkušenost ze včerejška. Nastoupila jsem do busu zadními dveřmi, všude na sedadlech študáci kolem 16let, někteří stáli, jen na jednom sedadle babička cca kolem 70 let. Nezvedl se nikdo. Postavila jsem Lindu k tyči se slovy, aby se pořádně oběma ručičkama držela. Když to uslyšela ta babička, tak se zvedla a pouštěla mě sednout. Když to viděli ti študáci, tak jich najednou vystřelilo ze sedadel asi pět. Na důchodce mám svůj názor (kolikrát mě v buse málem zabili), ale tentokrát jsem nestačila valit oči.
 Kateřina 
  • 

Re: Moje čerstvá zkušenost 

(24.11.2004 8:22:13)
A to je ukázka toho, že ti mladí ve valné většině nejsou špatní, zlí, ale jen nevychovaní.. Nikdo jim to asi neřekl.. Myslím si, že škola může i mnohé věci zachránit, pokud rodiče selžou. Ne vše, ale něco ano. Určitý vliv mít může, pokud učitelé za něco stojí, děti je mají rády a respektují je. Pak se může napravit i něco, co rodiče zkazili.Někdy je to ale bohužel naopak. Ale to už je jiná kapitola.
 Simona 
  • 

Re: Moje čerstvá zkušenost 

(25.11.2004 10:16:19)
Já osobně mám asi pochopení pro oba tábory. Byla jsem VŠ student a tak vím, že když jsem sedla do tramvaje, tak jsem zabořila nos do knihy nebo učení a okolí ale vůbec nesledovala, když jsem nejela sama tak jsem se zase bavila s kamarádama. Vlasně jsem nikdy ani ted nesledovala, kdo zrovna nastupuje.
Když jsem byla těhotná, tak jsem jezdila autem, popř. když už jsem musela jet tramvají, tak mimo špičku. Takže nemám žádné skušenosti. Navíc jsem měla pohodové těhotenství a nějak ani nepotřebovala sedět :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.