| Petra | •
 |
(19.11.2004 12:15:34)
víc ohledu v dopravních prostredcích by neskodilo. Jezdím tramvají docela casto a tak koukám kolem sebe. Co mám zkusenost, tak nejhorsí jsou teenageri. Samozrejme existují výjimky a naopak i duchodci dokázou být nekdy pekne sprostý, ale dost casto vidím studenty nastupovat u kolejí, jedou do skoly,sedí na invalidních místech, baví se a je jim úplne jedno, ze pristoupí nekdo starej. Skoro mám nekdy pocit, ze ani NETUSI, ze by ho meli pustit. Zrovna nedávno jsem byla svedkem scénky, kdy pristoupil pán o dvou holích. Na invalidech sedely dve asi 18-leté holky a dál se vesele bavily. Bylo to fakt docela desný, ale kolem sedely samý starý, tak nejaká paní, co stála opodál, dámy upozornila, ze by mohly vstát. Byly docela drzý a jeste si pripadaly dotcený...
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 12:27:50)
Petro, nesouhlasím s Tebou. Není pravda, že mládež je nejhorší. Za časů, kdy jsem se k nim řadila, se taky říkalo: "to máme mládež, jsou drzí, neuctiví......" Je to, jak to bylo vždycky. Jak kdo. Nemůžu odsoudit jen jednu skupinu lidí. Taky jsou důchodci, kteří běhají jak čamrdy a v autobuse by nikdy nepustili nikoho sednout. Nemůžu pak ale říct, že všichni důchodci jsou drzí....V každé skupině lidí jsou ti, kteří by potřebovali pár výchovných a je jedno, jakého jsou věku.
|
| Iva | •
|
(19.11.2004 13:04:16)
Nevím, jestli je to tak hrozné, ale je pravda, že dnes se skutečně míň vedou mladí k tomu pouštět starší. Občas se to bere jako omezování se, a na to dnes nikdo neslyší. Přišli první, tka c by sinesedli...:-((Nejvíc mě naštve, když vidím rodiče s odrostlým dítětem(třeba tak kolem 10, 12 ti let), které vedle rodiče sedí, nic mu není, kolem něj stojí postarší lidé, i když třeba ne tak úplně staří (ale paní kolem padesátky nebo šedesátky co vleče tři tašky nákupu je určitě taky unavená a ráda by si sedla, a nějaký věk už má) a rodič tomu dítěti neřekne pusť tu paní si sednout. Když to řekne někdo jiný, ještě potomka podpoří v tom, že má jízdenku a tím nárok na sedadlo. Bohužel jsem to zažila už několikrát, je z toho ošklivá scéna, a co se to dítě učí.... Nebo to bývají i malé třeba tříleté děti, které sedí samy a matka nebo babička ani neučiní pokus vzít si dítě na klín, což mi taky nepřipadá zrovna ohleduplné.
Zkušenosti s mladými co zaberou tramvaj má moje máma, nastupuje do práce jednu zastávku po kolejích, a vždy jsou všechna místa obsazená halasící rozveselenou mládeží, kterou ani nenapadne, že by mohla pustit někoho sednout. Ani ty ostatní lidi nevnímají, jak se baví...Vzpomínám si, že my jsme po cestě z kolejí se taky halasně bavili, ale nikdy jsme si schválně nesedali, protože jsme věděli, že zas přistoupí nějací důchodci a budeme je muset pustit sednout, a to by nám pokazilo zábavu - tak jsme radši stáli od začátku. To povědomí toho že starší se pouští už tu ale vážně moc není. Nebo jen prostě stárnu a proto mi to tak připadá?
Samozřejmě vidím i lidi co ostatní pouští, ale je to spíš má generace než ti o 10-15 let mladší.
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 13:19:09)
Ivo, promiň, ale možná že už stárneš. Taky mi není už dávno náct, ale nemůžu říct, že nejhorší jsou ti náctiletí. Ono je leckdy prostě nenapadne vstát. Jejich logika jim říká, že když po nich někdo něco chce, má to říct. Možná by to občas chtělo požádat a ne jenom stát a nadávat na tu dnešní mládež. Nemyslíš?
|
| Petra | •
|
(19.11.2004 13:44:59)
Je nesmysl ríkat nekomu, ze asi stárne, kdyz mu lidi pripadají málo slusný. Alespon v Praze se lidi opravdu v dopravních prostredcích moc ohleduplne nechovají, jak je to v jiných místech, nevím. A to, ze mládezi jejich logika ríká, ze kdyz nekdo neco chce, má si o to ríct, je hezký, ale na druhou stranu ty taky vzdycky cekás, az ti kazdý rekne? Nic te netrkne samotnou? A kdyz nad tebou stojí chlápek s dvema berlema, tak cekat az poprosí, jestli by si nemohl sednout, je buranství...
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 13:51:38)
Já osobně nečekám, až si každý řekne. Jenomže mně není náct. A to je právě ten rozdíl. Myslím si, že ve svém věku mají právo být poněkud natvrdlí a dost hubatí, ale přesto přece nemůžu tvrdit, že jsou hulváti. Za hulváta považuju člověka, který nevstane, když ho požádá jiný s berlemi. Ale ve stejném případě když nevstane ten náctiletý, není hulvát, ale nevychovanec. A to je podle mého rozdíl.
|
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 13:58:13)
Petro, ještě dodatek. Nevím proč mi najednou připadáš jako ti, kteří neustále naříkají: "Jo, to za mých mladých let nebylo, takhle jsme se nechovali." Možná že chovali, jenomže jsme si toho nějak nevšimli, protože se nás to prostě netýkalo. Já se považuji za slušného člověka, ale jsem si jistá, že v době, kdy mi bylo náct, jsem asi taky spoustu věci nevnímala. Ty snad ne?
|
| Petra | •
|
(19.11.2004 15:33:56)
No, ze bych teda byla ve svých nácti chodící reklama na Gutha Jarkovského, to ne. Ale na druhou stranu jsem se zase nikdy nechovala tak, ze bych se za to ted musela stydet. Nechci, aby to znelo nejak povýsene, ale já si vzdycky na slusným a ohleduplným chování docela zakládala a v nasí rodine to byla vzdycky priorita... a starý jsem poustela sednout, i kdyz mi bylo náct. Proste jsem tak byla vychovaná a prislo mi to normální a samozrejmý. A to je práve ten problém, ze dnesní náctiletí to asi nemají v krvi... Jasne, kdyz je nekdo pozádá, tak vyhoví... Ale samotné je to netrkne, a to je práve ten problém a skoda, vzdyt je to svým zpusobem malickost, ale druhé strane to udelá radost...
|
| Bruni | 
|
(19.11.2004 15:59:28)
Petro, píšeš, že ve vaší rodině to byla priorita (slušné chování). Jestli ono to nebude tím... Pokud dřív (jak už tady bylo napsáno) byli náctiletí ohleduplní a uvolnili místo sami, bylo to tím, že byli "lepší" a trklo je to doopravdy samo, nebo tak byli vychovaní? Možná za to dnešní náctiletí ani nemůžou, že je to netrkne. Jestli jim to nikdo nikdy neporadil nebo je dokonce učil, ať si radši to svoje místečko drží, tak bych spíš obvinila ty rodiče...
|
|
|
|
|
| Iva | •
|
(19.11.2004 14:16:18)
Xantipo, to je právě to o čem mluvím. Ono je prostě nenapadne vstát. Naši generaci to napadlo, a to díky tomu, že nás k tomu vedli. Byl to znak slušnosti, nedalo se to dost dobře neudělat, lidi si to pohlídali. V tom je podle mě ten rozdíl. Dnešní společnost funguje tak, že co si kdo nevymůže, na to nemá nárok. Já tím nenapadám ty mladé, ale společnost, která jim toto toleruje, to snad bylo z mého příspěvku znát. Jestli ne, tak to tu píšu polopatisticky.
A taky netvrdím, že nejsou slušní mladí, to vůbec ne. Vídám jich plno. Ty negativní příklady jsou ale křiklavější, tak je člověk spíš zaznamená.
Článek byl moc krásný, dojal mě. A vím, že i takoví mladí jsou, a myslím že uvnitř v sobě jsou takoví prakticky všichni, jen to někteří neumí projevit.
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 14:35:09)
Nezapoměla jsi trochu, že ta společnost jsi i Ty? Promiň, ale jak máš velké děti. Píšeš, že tvou generaci vždycky napadlo vstát. To mě silně zavání tím "Timur a jeho parta". Všechno dělali dobrovolně, po vyučování a po nocích skládali uhlí apod. Tyhle řeči jsem fakt nesnášela. Prostě nebudu nadávat na ty náctileté, že nejsou dokonalí. Nejsou a mají na to právo, tak proč se nesnažit jim trochu porozumět. My narozdíl od nich dospělí jsme, tak proč ta neústupnost. A když v autobuse nevstane nástiletý, aby pustil dobrovolně sednout babičku s holí, tak toho dotyčného požádám a ještě lépe, pustím tu babičku sednout sama, že ano. Příklady totiž táhnou. A navíc, když uvidím něčí neochotu vstát, nebudu dělat, jako že se mě to netýká a nebudu koukat jinam. To je dost častý jev. To my jsme ta společnost, tak se prostě snažme, ať je na světě trochu líp.
|
| Iva | •
|
(19.11.2004 19:23:34)
Xantipo, já i moji puberťáci (myslím potomky) lidi sednout pouštíme. Vysokoškoláky ovšem už za puberťáky nepovažuju, a protože zmíněná tramvajová linka má konečnou u kolejí, pravidelně si tam na dalších zastávkách nikdy nikdo ze starších lidí nesedne, a přitom poslouchají hlasité vychloubání rozesazených študáků jak že to včera zapařili apod. To mi už tak O.K. nepřipadá, a právo na rozervanost a klackovité chování v tomto věku je už trochu přechozená puberta. Nevím, jestli si lidé v té tramvaji o místo někdy řekli, ale je potřeba to posuzovat z pozice starších lidí, kteří si na něco takového třeba ani netroufnou.
Naštěstí podobné problémy jinak vůbec neřeším, není proč, obvykle se ke mně lidé chovají slušně, a pokud ne, poradím si.
Mám i zážitek z druhé strany. Stalo se to bratranci když byl malý, bylo mu asi 7 - 8 a jeli jsme společně ze ZOO. Byli jsme unavení a tak si sedl na místo v protisměru hned u prvních dveří. Nastoupil děla s tlustou holí. Bratránek hned vstal a chtěl ho pustit sednout. Jenže děda se dral na jiné místo a bratranaec mu svým uvolňováním místa zkřížil směr, tak se po něm napřáhl tou holí, snad ho doslova neuhodil, ale ohnal se po něm a nerudně si ještě dlouho brblal sprosté nadávky na jeho adresu. My jsme byli jako opaření, viděli jsme, že mu chtěl vyhovět a tohle za to schytal. Myslím, že příště už bratranec místo neuvolnil jen tak, rozhodně u toho neměl dobrý pocit. Teta mi pak vyprávěla, že doma večer brečel, proč to ten pán udělal, když on ho chtěl pustit...Byl z toho zkrátka v šoku a ani se mu nedivím.
Tímhle nechci říct, že pánové s holí se nemají pouštět sednout. Ale pravda je, že prostě někteří lidé se neumějí chovat, ať jsou jakkoli staří.
|
|
|
| Konstanta & 3 raraši | 
|
(19.11.2004 14:41:10)
Take si myslim, ze dnes VIC mladych lidi nez pred 10-20 lety nenapadne vstat. A nejspis to bude skutecne tim, ze k tomu mnoho z nich neni vedena. Nevim jak vy, ale ja se casto setkavam s pristupem: Neziju v komunismu, ale v demokracii, tak si muzu delat co chci. Umirnenejsi tvrdi: tak mam (ja, dvacetilety) na to sedadlo stejne pravo jako ty (zena v 8. mesici, osmdesatilety s berli).
Navic, nase spolecnost se stylem zivota zacina blizit te zapadni. Nezapomenu, co se mi stalo pred par lety v metru ve Vidni. Do tak stredne plneho vagonu pristoupila "starenka nad hrobem", cca 70-80 let. Pustila jsem ji sednout. Ta pani z toho mela takovy sok, ze mi jeste dalsi 3 stanice, nez jsem vystupovala, dekovala.
A jeste jedna historka k te svobode. Vcera jsem jela z Prahy primestskym autobusem domu. V autobuse byly 2 kocarky a 3 mimina (to moje v satku ;)). Ulicka plna lidi. Na druhe prazske zastavce (nemocnice Krc) chtela nastoupit pani se psem bez nahubku, chtela jet 2 stanice (nevim, proc nemohla jet nekterym z mestskych autobusu, ktere ji jedou co 5 minut). Ridic ji rekl, ze ji nevezme - a nastalo rodeo. Dama se na nej rozkricela, ze ma POVINNOST ji vzit, protoze ona ma PRAVO tim autobusem jet, protoze nezijeme v komunismu... atd. Soudnost a slusnost se jaksi nekam vytratila.
|
| Sarka | •
|
(23.11.2004 8:44:27)
Kdyz ja si taky castecne myslim, ze je to tim, ze jsme se MY presunuli z kategorie "poustime sednout" do kategorie "radi bychom, kdyby nas nekdo pustil". Tenkrat jsme urcite nevnimali, ze MY (Ti hodni a strasne dobre vychovani :-)) poustime kazdeho starecka sednout, ale ze i tenkrat spousta z nas toho starecka sednout nepustila. A ted vnimame kazdou stanici, kdy nas Ti strasni dnesni nactileti na sedadlo nepusti, jako zivotni krivdu.
Jo, ale mozna to bude tim, ze tenkrat to bylo vsude v tramvaji napsano "Mladsi, uvolnete mista starsim" a to dnes neni :-))).
Dnesni generace deti je takova, jakou jsme si ji MY vychovali, a prijde mi spis usmevne to svalovat na nedosazitelne viniky - komunismus, kapitalismus (ten priklad z Vidne mne fakt pobavil, mam podobnou zkusenost z Dilli a nikdy bych netvrdila, ze je Indie tak "kapitalisticka" a taky bych nikdy netvrdila, ze moje zkusenost vypovida o skutecne realite)
|
|
|
| Markéta | •
|
(22.11.2004 10:28:19)
Tak je zbývá, aby jsme naše děti vychovali tak, aby je to trklo.
|
|
|
|
| Melinda | 
|
(19.11.2004 13:24:58)
Tedy, v Praze to JE moc hrozné...
Byla jsem v 9.měs. těhotenství, nebylo mi dobře, a když jsem (jednou jedinkrát) vytahla průkazku na cca. 25 letou dívku, jestli by mě nepustila sednout, že se necítím nejlíp, tak mi řekla "NE!" a zůstala sedět..Že mi bylo do breku asi netřeba dodávat.....
A to, že jezdím s Miškou, a celkem pravidelně ani jí nikdo sednout nepustí, takže balancuju s 12ti kilovým dítětem na ruce, omotaná okolo tyče, a ještě snáším pohledy (občas) lidí, na které narazím, když tramvaj cukne.......
Je to tak 30:50, kdy nás nepustí sednout vůbec nikdo:-((((
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 13:35:25)
S Prahou nemám zkušenosti. Bydlím v menším městě - 50 tis. obyvatel a u nás to je tak, jak píšu. Zajímalo by mě, jak to je v jiných městech. Že by v Praze to bylo jinak si vysvětluji snad jedině anonymitou, jinak nevím.
|
|
| Klára | •
|
(19.11.2004 14:07:07)
Zrovna minulý týden si tak sedím v autobusu o dveří, nastoupila těhulka s pěkně velkým bříškem. Pochopitelně jsem jí nabídla místo, ona moc děkovala a pak řekla, že jsem první, kdo ji v MHD pustil sednout za 7,5 měsíce těhotenství. Tomu se mi fakt nechtělo věřit, přece takový s prominutím pupek se přehlédnout nedá.
Kolegyně v práci má zítra termín porodu, mluvila jsem s ní o naposled zhruba před 14 dny a říkala, že se už bojí jezdit MHD, že buď začne rodit nebo nevydrží stát, že ji zatím NIKDO (!!!) nepustil sednout. A břicho má tak na dvojčata.
|
| Xantipa | •
|
(19.11.2004 14:25:17)
Jasně, že se to děje. Je to možná divné, ale já v tomto ohledu mám vesměs dobré zkušenosti. Už od 5. měsíce těhotenství jsem vypadala jak před porodem. V autobuse mě vždycky někdo pustil sednout. Možná i proto, že se bál, že na něj upadnu. Musím říct, že mě dokonce téměř pravidelně pouštěli v obchoďáku přednostně k pokladně, abych prý nemusela čekat a nebylo mi blbě. To mě opravdu vždy překvapilo, ale musím říct, že potěšilo. Žiji v Čechách a ne na Měsíci. Proč máme tak rozdílné zkušenosti?
|
| Bruni |
|
(19.11.2004 15:47:13)
Někdy se to zdá až neuvěřitelný, ale přiznám se, že poznat těhulku není (alespoň u mě) zase tak jednoznačný. Když stojí z boku, tak je to většinou jasný a pokud má těhotenský lacláče nebo přímo těhotenský šaty ("pytel") tak taky. Ale dneska se těhulky oblíkají normálně a zrovna v zimě v bundě to zepředu ani není vidět, že jsou těhotný. Nedávno jsem jela metrem a přistoupila mladá paní, stála asi dva metry přede mnou (čelem) a teprve když se natočila, tak jsem si všimla, že má už pěkně velký bříško. A řekněte sami, sledujete břicho každý mladý ženský, co přistoupí do MHD? Já spíš koukám na obličej...
A ještě něco - zažila jsem, že chtěl někdo pustit sednout paní, která vypadala jako těhotná. Bohužel byla jen trochu při těle, takže z toho byl trapas...
Za sebe si myslím, že by si těhulky měly říct samy radši rovnou, než čekat, jestli si toho někdo náááhodou všimne a když ne, tak potom nadávat, jak jsou lidi neohleduplný.
|
| Hana, dcera 2 roky | •
|
(21.11.2004 19:06:05)
Dobrý den,
já musím říct, že jsem v těhotenství naprosto ztratila iluze o lidech. Nikdo mě nepustil sednout ani v 9.měsíci těhotenství. A to jsem už od 6. měsíce měla břicho jako kopačák.
Takže můj názor na lidi je nevalný, lidi jsou jen lhostejní hulváti, kteří myslí jen na sebe. A to mám jinak docela optimistický pohled na svět. Věřte, nejsem žádná zapšklá můra. Ahoj Hanka
|
| šaša, Janička 12 | •
|
(23.11.2004 12:01:12)
myslím že to není jen o náctiletých, proč když nastoupí žena která je těhotná, ji nepusti sednout treba 30 nebo 40-ti letá žena nebo chlap?????? Když jsou ti náctiletí hulváti proč se neukážou v dobrém světle např ti výše zmiňovaní?! Ti pak jen říkají jak jsou ti mladí hrozní
|
| Šáry | •
|
(23.11.2004 12:07:48)
ale já jsem při přemýšlení o tom, že požádám o puštění sednout, zcela iracionálně měla strach z toho, že dotyčný sedící třeba vyplázne jazyk a řekne: polib si, kr**o! A já bych nevěděla, jak zareagovat.
Vím, že je to blbost, ale prostě takhle jsem uvažovala. A stejně tak, když jsem viděla, že nějaký mlaďoch nepustil sednout staršího, tak jsem se mu to z tohohle důvodu bála říct, a taky jsem nevěděla, jakou formou to udělat (ironicky? věcně?)
Jasně, jsou to blbé úvahy, takhle by člověk vůbec přemýšlet neměl...
|
| Xantipa | •
|
(24.11.2004 9:19:45)
Když něco po někom chci, vždy požádám slušně. Pokud mi odpoví "Polib si, k**vo, odpovím mu úplně klidně stejně - "Ty taky". I když někoho slušně požádám, musím počítat s tím, že třeba i odmítne. Beru to tak, že pomoci mi je možnost a slušnost, ne povinnost.
|
| Míša | •
|
(24.11.2004 20:24:03)
ale,ale,co to vidím?Vy tady,ještě stále?A co ty řeči,že jdete jinam?HM?
No tak nic,možná jen to,že nepoužívám jméno pod kterým jsem se přihlásila proto,že tam už nešlo nijak nacpat.Je tam spousta variant Michaely.Takže tohle je alespoň moje pravé jméno a připadá mi přirozenější ho používat,než mít jakousi přezdívku.Dá se toto říct i o Zlatušce?Ještě dotaz-vy někomu něco platíte za používání těchto stránek?Vaše chyba!Já platím pouze za připojení měsíční paušál(nic moc),žádné další poplatky.Tak to bude možná důvod,proč se tak vztekáte.Tak,až vás zase ten vztek přejde,tak to zkuste bez emocí,jsme přeci dospělé.Aspoň já jo.
|
|
|
|
|
|
| marti | •
|
(25.11.2004 9:02:54)
uplne souhlasim. sama jsem v 7. mesici a bricho mam sice docela velke a neprehlednutelne, ale v te zimni velke perovce, co nosim... no zkratka mame pusinku ze takze si muzeme rict. fakt kazdej nezira na nas "pupek sveta" a navic, v tom zimnim obleceni to proste vzdycky poznat nejde.
|
|
| Medd, 6 mesicni Matyas | •
|
(27.11.2004 12:21:27)
kdyz ono je to tem tehotnym trapny, rikat si o misto .... musim rict, ze ja zrovna byla ta zimni tehule v bunde, ale moje bricho teda opravdu prehlednout neslo :-) Kazdopadne me ale pousteli vetsinou zeny, vyjma nactiletych a pak nactileti kluci. Panove ve veku kolem 30 vetsinou rychle lovili mobily nebo noviny a delali ze me nevidi. Tato zkusent je potvrzena i mou kamoskou co byla tehotna stejne jako ja. Ted s kocarkem je to jeste horsi .... jezdim z okraje Prahy na hlavak a ted je teda dost barierovy. No takze vetsinou kocar nejak tahnu sama, ale opet se mi povtrzuje, ze pohaji zeny !!! popripade muzi v duchodovem veku. Dorazila me nedavno jedna postarsi dama s holi, ktera nelehila oprit hul o zed a ac s bolestmi zad, jit mi pomoct. Marne jsem ji vysvetlovala, ze nekoho odchytnu... :-)
|
|
|
| Mája, Martínek a Kubík | 
|
(21.11.2004 21:05:27)
Xantypo tvé rozdílné zkušenosti ti mohu vysvětlit jediným heslem, jedná se o tzv. "sídlištní syndrom", je to skutečně o té anonymitě , podrobně se tady o tom rozepisovat nebudu, ale mohu tě ujistit, že se o něm diskutovalo na pedagogické škole už za totality. Pokud bydlíš v malém městě jak píšeš tak skutečně téměř nemůžeš porovnávat.
|
|
| Kaila,3 děti | •
|
(21.11.2004 22:21:29)
Ahoj holky,
tak s tím těhotenstvím mám také dobrý zážitek. Bylo léto,byla jsem v 6.měsíci, seděla v obsazené tramvaji, pár lidí stálo. Na zastávce přistoupila paní asi tak v 8.měs.těhotenství a ačkoli na sedadlech seděli i muži nikterak hendikepovaní, nikdo se nezvedl.Bylo mi to blbé, že tam tak vlaje, ale než jsem se zvedla sama, ozvala se přítomná stojící dáma tak kolem 40 a se slovy "Paní, pojďte si sednout, slečna vás ráda pustí" mě málem sežrala pohledem.Bylo mi tehdy 20, nebyla jsem schopná odporovat, stoupla jsem si a vystrčila břicho, aby si paní příště líp všímala.Ta dělala jakože nic nevidí, co taky jiného,že, kvůli mně už nikoho ze sedadla nevyhodila.Před konečnou jsem ještě málem spadla, jak tramvaj prudce zabrzdila, to jsem si pak říkala, co bych si na ní vzala, kdyby se mi něco stalo. Je to už přes 8 let, ale taky na to asi nezapomenu.
Ke konci těhotenství se mi dělalo špatně ze stání ve frontě, a když jsem si jednou dodala odvahy požádat jednu slečnu, jestli by mě nepustila dopředu, tak jsem se dověděla, že taky spěchá na autobus....Ale to už jsou teď jenom takové historky z natáčení, ten článek je moc pěkný a milý.
|
|
|
| Hana, 2 + 1 | •
|
(19.11.2004 15:42:51)
Milá Kláro,
právě čekám 3. dítě. Větinou mne vždycky někdo pustil sednout. A když ne? Moje osvědčená rada zní: říci si o to. Většinou je reakcí zděšený výraz a upřímné "jé, promi%nte, nevšiml/a jsem si", případně "samozřejmě". Je to pro mé spolucestující přece jen lepší, než kdyby mi pak volali sanitku,až bych zkolabovala : )
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(19.11.2004 22:45:00)
Tohle podepisuju. Mám přesně stejnou zkušenost, poušteli mě sednout mladí i starší, kluci i holky, a pouštějí mě i s malou v šátku. A když si nevšimnou (a to není ničí povinnost, koukat se po tramvaji a sledovat, jestli tu náááhodou není někdo, kdo by potřeboval sednout), tak si prostě řeknu. Vyhovuje mi to jako pouštěné a vyhovovalo mi to i jako pouštěcí.
|
| Pole levandulové | 
|
(28.11.2004 19:27:13)
Musim souhlasit s Marketou. Nikdo nema povinost koukat se kolem sebe, jestli nekdo nahodou nepotrebuje pomoct. Mela jsem za to, ze doby, kdy bylo cti byt dobrovolnou trpitelkou uz davno minuly, ale vidim, ze nejspis ne. Prece, kdyz neco chci, tak si o to slusne reknu a on uz mi nekdo vyhovi. Myslim si, ze ty svoje pupky trochu precenujem - je to stredobod sveta jen pro nas, ostatnim to je pochopitelne fuk. Pokud nez bych si rekla v tramce o sednuti, radeji vlaju na tyci a pak si stezuju, je problem ve mne a ne v okoli. Doba Kaju Mariku uz davno minula a je to dobre. Jak muze dobre vychovat sve dite matka, ktera se boji rici si v tramvaji ci ve fronte slusne o pomoc? Vychova z nej zase jenom submisivniho zakriknuteho tvora, ktery se v hloubi duse bude citit zneuznany, ale nahlas to nerekne a bude se uzirat uvnitr. Z takovejch lidi je mi spatne.
Sama jsem v sestem mesici a nikdy se mi nestalo, ze by na mou slusnou, ale nezakriknutou zadost nikdo nevyhovel.U nas holt lidi jeste nejsou zvykli se sami o sebe postarat, ale to uz bych zabihala jinam...
|
|
|
| Adéla,Deborka(04) | •
|
(22.11.2004 10:28:01)
Ahoj Hanko,jednou jsem si takhle v devátém měsíci řekla v autobuse asi pětatřicetiletemu muži.On se na mě naštvaně podíval a zeptal se,z jakého důvodu si chci sednout!Skoro jsem se začala smat,ale řekla jsem,že proto,že jsem žena a připada mi to slušné.V důsledku toho nějaká paní uviděla moje olbřímé břicho a pustila mě.No nic,jsem z Prahy a ted je to ješte horší.Bydlíme na okraji,bez obchodu,a tak musím často využívat MHD.S kočárem nikdo nepomůže,když ho snaším ze schodu v metru(a ze jich na Smichove je),tak lidi chodi jeste proti mně.Za celou dobu mi někdo nabídl pomoc tak šestkrat(coz je asi moje denni penzum snaseni a vynaseni)a byli to všichni mladi lide,jednomu klukovi mohlo byt tak deset.Sama si nerikam,protože už mě unavuje sledovat ty splašeně se rozbíhající lidi.
|
|
|
| BARČA | •
|
(20.11.2004 12:37:07)
TAk i já se musím připojit k těm co je za celé těhotenství nikdo nepustil sednout!!!!!BA naopak mi ještě důchodce řekl,at ho pustím sednout,že jsem těhotná n enemocná tak co sedím!!!!Byla z toho scéna na celý autobus,nedala jsem se.Tvrdím,že důchodci bude li něco zdarma budou stát i půl dne ve frontě,ale dvě zastávky nepostojí(ne všichni).Jinak knížku už jsme si objednala a moc se těším.Hezký den
|
|
| Lucka, Kryštůfek 2 a 3/4 roku | •
|
(20.11.2004 18:39:36)
Já jsem pár dní před porodem jela šalinou (elektrikou/tramvají), ale protože jsem žila HODNĚ hekticky a za celé těhotenství jsem si ani nestihla pořádně uvědomit, že jsem těhotná. Měla jsem měla jsem takový ten oteklý obličej a namísto mých obvyklých 50 kilo neuvěřitelných 70.
Jediný, kdo mě pustil sednout byl tak osmdesátiletý dědeček. Byl to hrozně zvláštní pocit, do té doby jsem brněnské důchodce moc nemusela. (Kdo jezdí 5 od Sparu, tak asi tuší proč :o))
Ale hned druhý den mi jedna důchodkyně ve vesnici, do které jsem se přistěhovala, nechala opět pocítit realitu. Jela jsem na zkoušku a nebylo mi vůbec dobře. Byl únor, na zastávce žádná lavička, autobus měl zpoždění.. Přijel asi se dvacetiminutovým zpožděním. Byla jsem promrzlá, bolely mě záda, nohy, hlava... Blee.. Určitě to všechny znáte :o)
A tak jsem (opravdu nedopatřením) chtěla nastoupit ne jako pátá v pořadí, ale jako čtvrtá!!! Tzn. chtěla jsem předběhnout tu paní, opravdu jsem ji nějak nezaregistrovala nebo co. Tak ledovou sprchu pár dní před porodem bych nepřála nikomu. Kromě přistěhovalců a nevychovanců a sprosťáků mi vynadala ještě i jadrněji, sdělila mi, že sama byla těhotná 2x a NIKDY!!! nikoho nepředběhla a taky NIKDY!!! NIKDY!!! nebyla tak tlustá a ošklivá...
Dneska už na to vzpomínám s úsměvěm,ale tenkrát jsem to s humorem a nadhledem brát nedokázala.
|
| radka | •
|
(22.11.2004 13:56:42)
Jsem momentálně ve čtvrtém měsíci svého prvního těhotenství, takže na mě bříško zvláště pod zimní bundou ještě není tolik vidět.
Zatím pokud místo je tak si v tramvaji sednu, pokud místo není, tak prostě stojím. Nevolnosti mě navštěvují už minimálně, ale nedávno když mi opravdu bylo zle a paní důchodkyně na mě ostře zaútočila abych jí pustila sednout, tak jsem jí (kupodivu) s klidnou hlavou odvětila, jestli by nemohla poprosit ty mlaďochy co seděli přede mnou a ukázala jí těhotenskou průkazku. Sice cosi brblala, ale šla za mlaďochama a já byla ráda, že můžu bezpečně dojet do práce. Nejsem z těch co se chovají "jsem těhotná, tak pozor!", ale já jsem opravdu ten den neměla chuť ani náladu té paní něco vysvětlovat, natož se s ní hádat.Koneckonců když už tu průkazku máme tak, proč ji v případech nouze nepoužít jako "zbraň" :-))
|
| Máří, syn 4 měsíce | •
|
(30.11.2004 23:29:17)
Jo, super, tak to má být. Já sama jsem začala vypadat jako těhotná až tak ve 3. trimestru. Dlouho jsem vydržela v prostředcích MHD stát, ale s počátkem 7. měsíce jsem si přikázala: buď sobecká! V přeplněných trolejbusech v Ústí nad Labem by případné prudké zabrždění mohlo způsobit komplikace miminku, takový pád cizí osoby směrem k mému břichu... Musím říci, že aktivně mě začali lidé pouštět až v 9. měsíci. Do té doby jsem si o místo žádala a naštěstí mé zkušenosti jsou veskrze pozitivní.
Kvůli sobě nedokážu být moc sobecká, ale kvůli miminku ano.
MHD jsem pak jela až 4,5 měsíce po porodu, sama (miminko hlídala babička) a vyloženě si to užívala... i to, že stojím a nepřemýšlím nad tím, komu si říci o místo :)
|
|
|
|
| Helca | •
|
(10.12.2004 17:37:29)
Musim rict, ze mam s MHD v Praze podobnou zkusenost.Jsem ve 33.tydnu, jezdim relativne casto ( skoro kazdy den) a za celou dobu (od konce leta je brisko neprehlednutelne) mam na konte pouze 5 dobrodincu, kteri me pustili sednout. (Z toho jedna mamina s kocarem, kdy mi bylo skoro trapne si sedat... Asi si taky pamatovala, jake to bylo kdyz byla tehotna:).
Nekdy je opravdu o strach, aby me nikdo neuhodil do bricha, musi se vcas uhybat a nikde neprekazet...ocividne spoustu lidi moje tehotenstvi k vetsi ohleduplnosti nesvadi :)
A jeste mam jednu pikantni historku, 14 dni starou. Jeden den mi nebylo zrovna dobre, nicmene jsem tramvaji jet musela. Nastesti bylo jedno volne misto vpredu na " trojce pro invalidy" - a to u okenka. Vdecne jsem k nemu zamirila a poprosila naproti sedici babicku, jestli by mi neuhla s holema (mela je polozene tak, ze mi branily v pristupu k sedadlu). A ta mi odpovedela: "Pockat, pockat, co kdyz si bude chtit TAMHLETA pani sednout?!!!" (pani byla asi 55-tileta ciperka, stojici opodal, evidentne nejevici o jakekoliv sezeni zajem)
Jak mi nebylo dobre, malem jsem mela slzy na krajicku....
Proste starsi duchodkyne se dala do "umravnovani" mladeze :-)))
|
|
|
| Heda | •
|
(19.11.2004 14:28:00)
Dovolím si podělit se váma o dva příběhy, které jsem zažila v tramvaji. Nejprive ale chci říct, že bydlím v Plzni a že se mi zdá, že lidé v dopravních prostředcích jsou skutečně o něco ohleduplnější než pražáci. Spíš se najdou výjimky, které dělají, že nevidí či dokonce že spí a troufám si říct, že to bývají spíše muži středního věku.než puberťáci, ale zase ne vždy. A když občas se najde nějaký hulvát či nevychovanec.
A tady je můj první příběh. Jela jsem do práce. Tramvaj plná. V předu na sedadlech pro invalidy seděli proti sobě dva asi 4-5ti letí chlapečci. Na další zastávce přistoupila babička o holi a dědeček o dvou francouzských holích, sotva se šourali. První chlapeček sám od sebe vyskočil a babička si sedla. Dědeček se došoural k tyči, s holemi v ruce se neměl ani čím chytit a druhý chlapeček take vyskočil a pozor - v tu chvíli maminka procedila mezi zuby "Jen hezky hačej". Všichni jsme ztuhli. Chlapeček zkoprněl, maminka se napřímila a sebevědomě nás setřela pohledem a dál nehnula brvou. Dědečkovi jsme pomohli na sedadlo o kus dál (o tom, že při jeho problémech s chůzí by bylo lépe aby byl blíže ke dveřím nemusím ani mluvit, že). To je bez komentáře....¨
A druhý příběh. Sedím v tramvaji. Přede mnou i za mnou i vedle přes uličku volná sedadla - tedy skoro prázdná tramvaj.. Přistoupila paní cca 48 let. Stoupla si ke mě a zeptala se jestli mám průkazku pro invalidy. Nemám. Pořádně se rozhlédnu. Nesedím namístě vyhrazeném pro invalidy, tudíž nechápu její otázku. "Já jí ale mám" zasmála se vítězně. "Hm, to je mi líto" odvětila jsem. "No, tak mě snad pustíte sednout, né?" zařvala ta paní. Pustila jsem ji, sedla jsem si o jedno sedadlo dál, neměla jsem náladu se s ní hádat. Jen mi bylo zbytek dne trochu smutno.
Heda
|
|
| Líza | 
|
(19.11.2004 14:31:27)
No, Báro, jestli místo vytahování průkazky (což na spoustu lidí působí arogantně, i když tys to tak určitě nemyslela) není lepší jen jí o to místo mile říct...
|
|
| Bruni |
|
(19.11.2004 15:36:52)
Asi jezdí metrem jiný lidi než tramvají... Já tramvají nejedu co je rok dlouhej, kdyžtak občas autobusem. Ale v metru mám spíš příznivý zkušenosti. A ještě se mi nestalo, že by mě někdo odmítl, když jsem ho požádala. Ale pokud se to stává, je to teda děs :-((.
|
|
| Líza |
|
(19.11.2004 15:47:19)
Báro, já jsem taky z Prahy, a s jedenapůl až dvouapůlletým dítětem jezdím pravidelně do centra tramvají a to bohužel ve špičce. Jen jedinkrát jsem dvě stanice stála. Jindy vždycky sedím. Nevím, jak je možná tak lautr odlišná zkušenost. Já tedy nečekám, až se někdo ustrne, ale hned od dveří si vyhlídnu fyzicky nejlíp disponovaného mlaďase a s omluvou ho poprosím, ať nás pustí. Pustí vždycky.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(19.11.2004 15:58:58)
No, já nevím, jestli je to zas tak tragické... Samozřejmě jsem jezdila těhotná tramvají i metrem, a pokud někoho nenapadlo pustit mě sednout, tak jsem si holt o to řekla :) Tahat nějakou průkazku a vysvětlovat, proč si potřebuju sednout by mě ani nenapadlo. Odmítl mi to jen jeden chlap s tím, že má zlomenou nohu... no, na rentgen jsem ho nehnala, mezitím vstal někdo jiný.
A k té mládeži ... když mi bylo náct(a to už je pěkných pár let vzhledem k tomu, že je mi 35) , mou největši zábavou bylo kouřit v noční tramvaji a hádat se s pasažéry, takže nemám pocit, že dnešní omladina by byla výrazně nevychovanější.Připadá mi to pořád stejné a jestli dneska lidé víc pyskují, je to malá cena za to, že už nemusím před každým policajtem přejít na druhý chodník jako za komančů.
|
| Petra | •
|
(19.11.2004 18:08:32)
coz se mi zrovna v téhle diskusi povedlo, ani nevím jak. Uz v prvním príspevku jsem psala, ze já mám takovou zkusenost, ale ze samozrejme nic nelze generalizovat (jsou slusní teenageri i sprostý duchodci). Ze takovou zkusenost mám je fakt, mozná mám smulu na tramvaje, kde se to deje :-) Ale jenom bych podotkla, ze takové to, kdyz neco chci, tak si reknu, jinak nemám nárok, má taky dve strany. Muj synovec (diabetik) nedávno zkolaboval v parku a lezel tak 40(!) hodin, nez nekdo zavolal záchranku. Prezil jenom zázrakem... A bylo to o víkendu, takze lidí tam asi pár bylo, ale nerekl si o pomoc (ono v bezvedomí to moc nejde) a tak mel smulu. Já jsem poslední, kdo by chtel volat po starých casech, ale tenkrát se lidi starali az moc, a tohle uz je zase lhostejnost, nebo naopak obava, ze mi nekdo jeste vynadá, ze se starám. Takze z extrému do extrému.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(19.11.2004 22:53:14)
S diabetiky je tohle fakt smutný a těžký. Mají navíc tu smůlu, že jsou cítit stejně jako opilci (acetonový dech). Pokud se to stane v nějakém "typickém" parku (Karlák, u Hlavního nádraží), tak to je fakt špatně poznat :(.
|
| Petra | •
|
(20.11.2004 8:36:45)
V zádném "vyhláseném" parku to nebylo. Je jasný, ze ho lidi muzou povazovat za opilce nebo fetáka, ale i tak by mozná bylo lepsí zavolat policii, tam lezí nejakej clovek (zvlást kdyz vypadá naprosto slusne, není to zádnej bezdomovec od pohledu)... Ale na druhou stranu i ten opilec se muze treba udusit zvratkama... Jasne, ze nekdo by byl po vystrízlivení na záchytce nastvanej, ze se o nej staraj,ale to je jeho problém, nemá se ozírat do nemoty na verejnosti, ale tomu, komu se opravdu udelalo zle (cukrovka, srdce) by to mohlo zachránit zivot...
|
|
|
| Líza |
|
(20.11.2004 5:49:14)
Petro, tomu nevěř. Asi se automaticky pouštělo sednout, to ano, ale že by se lidi víc starali o diabetika v kómatu? Já nastupovala do prváku medicíny ještě za komančů a diabetik v ketoacidóze byl na úvodním kurzu uváděn jako typický případ zbytečně umírajících lidí, protože ho všichni nechají ležet a myslí si, že je jen ožralý.
|
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(22.11.2004 10:20:51)
Taky už mi není náct, ale určitě bych neřekla, že nejhorší jsou náctiletí. Ono je to jednou tak a podruhý onak. Ať se na mně nikdo nezlobí, ale když vidím paní kolem 60, která ke mně běží na 10cm podpatcích a dožaduje se místa k sezení, protože je starší a bolí ji nohy, tak to mně teda dokáže hnout žlučí. A nevím, proč by měl někdo říkat mému dítěti ať někoho pustí sednout? Když nad sebou uvidím pána se dvěma holema, tak doufám, že to mé dítě napadne samo, nebo mu to řeknu já. Ale když se nad ním bude klátit (a to, že se umí hezky klátit, aby bylo jasné, že je chudinky nikdo nepustí sednout) třeba taková výše zmiňovaná pani, tak si hold musí pani vzít příště pohodlnější boty,aby ji nohy nebolely.
|
|
|
| Heda | •
|
(19.11.2004 15:26:45)
Musím se Xantipy trochu zastat, myslím, že má svým způsobem pravdu. Nevím, jak to chodí v Praze, ale u nás jsou lidé skutečně ohleduplnější než jak tady čtu v některých příspěvcích. Byla jsem 2x těhulka a nikdy se mi nestalo, že bych v tramvaji stála, jezdila jsem do práce 8 měsíců a vždycky mě někdo pustil sednout, nikdy se mi nestalo, že bych stála. Jednou s mi stalo, že jsem seděla, asi týden před porodem a stoupla si nade mne "baba" cca 50 let a celou cestu než jsem vystoupila huhlala na nevychovanou mládež, která jí nepustí sednout. Lidé okolo se snažili se mě zastat, ale to se rozkříčela ještě víc. Tím jsem chtěla říct, že existují výjimky, ale že bych rozhodně nenadávala jen na -náctileté, ale že v každé věkové kategorii existuje skupinka hulvátů a neurvalců. Cestuji sockou denně a vidím to. Spousta puberťáků vyskočí a ze sedadla jak vidí babičku jak leze do tramvaje a spousta z nich dělá že ji nevidí. Spousta chlapů okolo 40-ti klidně nechá nad sebou balancovat maminku s bříškem a spousta takových jí pustí na své místo. A spousta důchodců si vymáhá místo, ačkoliv o metr dál je volné sedadlo a pak křičí na celu tramvaj, že za jejich mladých let to nebývalo... a jak je ta mládež nevychovaná. Ono by možná pomohlo, aby ty babičky, které se nudí v důchodu nejezdili po nákupech v ranní a odpolední špičce (mezi 7-8 a mezi 14-16 je plná tramvaj důchodců) a stejně tak i maminy s kočárkama. Mají dost času vyrazit po osmé hodině, kdy jsou poloprázdné tramvaje. Já jsem s kočárkem jezdila tramvaji často, ale vybírala jsem si vhodnou hodinu.
Heda
|
|
|
| Jana, 1 dítě | •
|
(19.11.2004 17:13:25)
A není ten článek taky o tom, že jsou i puberťáci , kteří si všimnou malé holčičky a "jen tak" ji potěší?
Kolikrát si říkám, že tihle opičáci ve vytahných kaťatech se dokážou do lidí neuvěřitelně vcítit a zcela nezištně pomoct tam, kde by to nás, moudré dospěláky ani nenapadlo.
Sama mám tříletou holčičku a mockrát mě při dlouhé cestě pomohl některý ten drsňák, nebo drsňačka tím, že s malou začali kecat (a docela inteligentně) a na chvíli zabavili. Nebo jí podali spadenou hračku, vyzvadli ji v muzeu k vitríně.....
A co se týká toho pouštění - jsem v osmém měsíci a rozhodně nemám tak od šestého měsíce problém s tím, aby mě někdo pustil sednout. A jezdím od VŠ kolejí téměř denně do práce.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)