| Jitka a dcera Eliška | •
 |
(3.11.2004 7:23:38)
V úvodu článku jsou dva příklady kdy chudák otec se nemůže stýkat s dítětem protože mu v tom matka brání a nebo si to nepřeje. A co opačné nebo jiné příklady? A myslím že takových žen jako jsem já není málo.... Jsem šťastně rozvedená, dcera ke svému otci nechodí s velkým nadšením, ale jde, pokaždé se vrátí a několik dnů nechce mluvit ani jíst. Nechci jí bránit ve styku s otcem, je to přeci její táta.
Přestože na začátku našeho rozvodu nám bylo doporučeno psychologické vyšetření kde mi pan doktor oznámil že: "dcera cítí k otci odpor". Při dalších návštěvách už z ní víc nedostal. Co dělat v takovém případě. Dítě otce nechce, ani se není co divit když do svých devíti let znala od něj jen bití a nadávky. Byla už dost velká na to aby si pamatovala že k devátým narozeninám dostala akorát výprask - a to za to že se zastala své matky kterou otec bil. Začal mě bít ještě v době těhotenství. Vím budou takové reakce - proč jsi to tak dlouho vydržela, ale věřte ne vždy je jednoduché odejít od člověka který vás leta terorizuje, vlastně už jsem neměla ani vlastní názor a pokaždé když jsem nechala sepsat žádost o rozvod přišly sliby že to všechno bude jinak, ale to už je jiné téma. Jen mě moc mrzelo že v článku jsou otcové ti ublížení, ale ne vždy je to tak... Krásný den všem
|
| Lesina | 
|
(3.11.2004 9:39:57)
No, ja dlouho vahala, jestli svuj nazor rpipojit nebo ne, clanek jsme cetla uz pred nekolika dny a nemela jsem z neho dobry pocit a musim priznat, ze se to nijak nezmenilo. Pripada mi, ze atuorka clanku je jednostrane zamerena proti matkam, ktere natruc odmitaji styk ditete s otcem. NE VSECHNY ROZVEDENE MATKY JSOU TAKOVE!!!! A ne vsechni otcove jsou ublizene chudinky!!!!
Pusobi to na me jako osobni nazor cloveka, ktery neni podlozeny zadnymi odbornymi poznatky. A o to smutnejsi je, ze autorka pravuje na MPSV CR. Vzdyt odjakziva plati a platilo, ze kdo se nechce dohodnout, ten se ani nedohodne... A kdyz je takovato deprivace ditete vlastnimi rodici zcela beztrestna... Co dodat?
|
| Dreza | 
|
(3.11.2004 11:58:50)
Řekla bych, že to autorka mírně přepískla (dva příběhy - dva ublížení otcové), nevím, co tím chtěla říct. Většina rozvedených nebo rozváděných otců co znám (nekdy z doslechu), dokud se nic nedělo, vykřikovali, jak děti milujou a nikdy by si je nenechali vzít a když došlo k rozvodu, začalo se kšeftovat stylem chlap si nechá auto a ženě nechá děti. Fuj, to je hnus.
Možná autorka narážela na rozšířenou praxi soudů, kdy se dítě téměř automaticky nechává matce - to už musí být alkoholička, šlapka a sadistka, aby dítě dostal otec na první pokus. Pokud mají oba výchovný předpoklady stejný, dotane dítě prostě matka - a ne vždy přece musí být matka "lepší" a chápu, že se to chlapům nelíbí.
|
| Sonja, 1,5 dcera | •
|
(8.11.2004 8:28:30)
No, co se týče článku byla jsem taky překvapená tím, že se jednalo o jednostranný pohled na špatné matky. Ono je to vůbec těžký, když se rodiče hádají. Z vlastní zkušenosti, když se naši rozvedli, se moje starší sestra mohla rozhodnout, ke komu půjde - nesnášela se s mámou - mohla jít k tátovi a také k němu šla. Já se s mámou taky nesnášela, ale byla jsem mladší, a tak jsem měla prostě "smůlu" a k mámě jsem jít musela, protože se mě soud na nic neptal. Táta říkal, že až mi bude 15let, může soud požádat o znovupřezkoumání s tím, že si pak budu moct vybrat, kam půjdu. Jenže ty 3 roky u mámy byly sakra těžký, když jsem měla skoro všechno zakázané a sestra se s tátou odstěhovala do zahraničí! A pak, když mi bylo 15let už mi to bylo jedno. A teď s odstupem času vidím, jak to vše nebylo fér, protože táta byl horník a ve volném čase pilot. Takže doma nebyl a teď se nedivím mámě, že být s ním (tedy vlastně stejně bez něj), protože nebyl stejně doma, nevychovával nás a přes to jsme k němu "nějak" víc přilnuly, protože příkazy dávala jen máma a přitom nás vychovávala vlastně sama. Jenže pravda je, že dítě se v tom nevyzná!
|
| ro | 
|
(9.11.2004 5:57:00)
Zcela chápu paní autorku, žije v těchto poměřováních neustále. Já totiž zažila tři soudní stání, neboť dříve byla povinnost řešit soudně i změny výše alimentů. U soudu o péči (mladá soudkyně, cca 30 let) mi přes to, že rozchod byl kultivovaný, po vzájemné dohodě a kromě výše alimentů (tu jsme nějak nebyli schopni určit) jsme byli ve všem s bývalým partnerem v pohodě, přišlo cosi podivného. Pak mi to bývalák potvrdil. Soudkyně ho neustále svými otázkami a připomínkami naváděla k přesvědčení, že by měl žádat synka do své péče, protože já jsem mrcha neschopná, marodná a určitě z něj stáhnu i kalhoty, až ho budu uhánět o ty alimenty. Bylo mu to velmi trapné a musím ho ještě dnes pochválit, že vzdoroval statečně.
Po pár letech jsme se opět společně dohodli, že když synek nastupuje do školy, tak původní alimenty jsou svou výškou směšné, takže je otec zvýší - finančně jsme na tom byli oba stejně, takže jsme v rámci dobrých vztahů opět raději ponechali přiměřenou výši na rozhodnutí soudu.
A tentokrát se vyznamenala sociální kurátorka zastupující dítě. Už její dotazy na naše finanční zázemí byly divné, otce se např. ptala, kolik potřebuje pro svou novou rodinu, mé se ptala, kolik měsíčně utratím za kosmetiku (nemaluji se a kromě obyčejného krému a běžných hygienických přípravků nic nepoužívám, vládne u nás pravidlo, že nejlepším parfémem je mýdlo). No a vyvrcholení nastalo při návrzích částky, soudkyně (tentokrát středního věku) navrhla zvýšení ze 400,- na 500,-. Sociální kurátorka na 420,- měsíčně - kvůli tomu jsem zaplatila kolek na žádost, za rok by se mi to vrátilo :-)
Naštěstí tento návrh zarazil i soudkyni a tudíž místo mnou uvažovaných 700 zvolila otcových 550,-. Pro upřesnění dodávám, že jsme oba měli slušné průměrné výdělky a psal se rok 1996.
Tatínek tuto směšnou částku mile kompenzoval dražšími dárky podle potřeby (kolo, lyže, počítač, tábory apod.) - tedy po vzájemné dohodě, takže o naše vztahy nejde. Jen mi je divné, že kdykoli se obrátím na zákon, rázem si připadám jako zcela nesvépravný jedinec, který měl být sterilizován už v mládí, protože se o svá mláďata rozhodně nepostará a otravuje svýma potřebama hrdinného a obětavého tatínka.
Znovu jsem se s tím setkala, když jsem hodlala použít synkovo stavební spoření na rekonstrukci našeho bytu, aby měl svůj prostor. Otec s tím souhlasil, takže jsme šli požádat soud o zástupce dítěte, abychom směli šáhnout na jeho peníze (které jsem synkovi naspořila - otec o tom stavebním spoření původně ani nevěděl). Opět se otci dostalo doporučení, aby zvážil svůj souhlas, neboť peníze hodlám použít uričtě na nějakou svou vymyšlenost, kterou synek rozhodně nepotřebuje. Zkrátka nemít přátelské a funkční rodičovské vztahy, tak mě musel otec nechat snad i zavřít za to, co s jeho synkem - dnes už patnáctiletým - provádím. Zaplaťpámbů, že dnes, když se tatínek rozhodl, že sám od sebe zvýší alimenty z těch 550 na krásných 700, když se synek dostal na tu jeho oblíbenou střední školu, tak už s tím nemusíme otravovat žádný soud a tudíž si opět na chvíli zachovám špetku mateřské hrdosti a sebeúcty.
Romana
|
| Jitka a dcera Eliška | •
|
(9.11.2004 6:44:35)
Milá Romano, musím ti jen a jen gratulovat k takovému rozchodu a i k tomu chlapovi který to takhle zvládá a pomáhá i když "by nemusel". Váš syn určitě nese rozvod mnohem líp než spousta ostatních dětí, je opravdu milé také jednou číst že to může fungovat i ve skutečnosti, ne jen v mých představách. Bohužel mě tohle nepotkalo. Můj Ex... naopak vymýšlí jak mi - nám nejvíc ublížit. Minulý týden se mi zrovna ozvali ze sociálky že si stěžoval že nežiju sama a určitě pobírám spoustu peněz od nich a ještě po něm chci alimenty. Nepobírám kromě přídavků nic a sama žiju, je pravda že přítele mám, ale nespěchám na nějaké stěhování, "člověk nikdy neví jak to dopadne" a moje zkušenost není nijak růžová. A proč taky si hned stěhovat chlapa do bytu. Krásný den Jitka
|
|
| Ilona | •
|
(17.5.2005 11:21:58)
Závist, ale opravdová!
Tak tohle se Vám paní Romano může jenom závidět, ale opravdu. Jsem rozvedená 4 roky( odděleně žiji 5 let) a mám pocit, že čím dýl to je tím větší peklo zažíváme. Bývalý manžel je znova ženat a já mám k jeho nelibosti zřejmě, přítele. Dovolila jsem si po těchto letech žádat o zvýšení výživného a to byste viděla čeho všeho je tatínek dětí, které tak vroucně miluje schopen. Já požadovala 1000,- Kč navíc (v dnešní době obě děti chodí do ZŠ a tehdá měly 4 a 1,5), jenomže soud určil o 3000,- Kč navíc, neboť otec má příjmy vysoko nad průměrem. Určili otci dluh ve výši 70000,- Kč, tato záležitost nenabyla právní moci - zatím a ještě jsme neviděli ani korunu navíc a už se hrnou¨problémy. Tak tiše přemýšlím proč, a proč moji děti nemají nárok na klidný život a lepší životní úroveň? Dcera poslouchá jak jsem hamiždná a závistivá - toto sdělení mi přišlo písemně, jak je přivádím do stavu nouze (přitom jeho nová rodina má 50000,- Kč měsíčně), nemají kvůli mě na dovolenou a na jídlo atd.
Můj přítel je taktéž rozvedený a také to nemá jednoduché. Bývalý zaměstnavatel se dostal do problému s výplatním termínem. Jednou jedinkrát zaplatil výživné na své děti o 6 dnů později a přišla exekuce, všechno zablokováno a exekuční náklady 41000,- Kč. Samozřejmě se odvolal dnes je tomu 14 měsíců a nic se neděje, výživné platí pravidelně a opět přišla exekuce kde je vyčíslen dluh 15.300,- Kč (nikdo neví kde se vzal, když na všechno jsou doklady) a náklady navýšëný o 10000,- Kč. Nevíme co máme už dělat, jeho paní přijde k exekutorovi, řekne ex neplatí a hned přijde nařízení. Jednak to stojí spoustu sil, nervu, škodí mu tím i u zaměstnavatele a stojí to peníze. Jak dlouho toto může dělat a proč by měl kvůli 6 dennímu zpoždění platit 51000,- Kč. Navíc, když soud vydal usnesení žádný dluh už na výživném nebyl. Nikdo neověřoval zda to všechno je pravda a hned se jedná. Opravdu nemůže nám někdo poradit co máme dělat .Proč někdo může všechno a druhý nic. Děkuji za sebenší radu a psychickou pomoc.
|
| Renata | •
|
(27.1.2006 12:48:24)
Ahoj Ilono,
jestli můžu poradit můžete vznést "dotaz na soud ve věci postupu v daném řízení" a zjistit si tak, co se se spisem děje, jestli je už na odvolacím soudu nebo kde je. Jestli není dluh na výživném, ať podá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a soud o tom bude muset rozhodnout. Bohužel dokud nebude rozhodnuto tak mu stále budou exekucí strhávat výživné. Máme s tím osobní zkušenosti.
|
|
|
|
|
| Lizí | •
|
(14.11.2004 13:23:26)
Je ještě jeden způsob, jak může získat dítě do péče otec - to když se matky před soudem zřeknou její vlastní rodiče. Mou známou rodiče odsoudili, že se zamilovala do jiného muže (zvláštní, že u mužských se nevěra snáze toleruje, než u žen) a dokonce se rozhodla s ním žít. Svědectví rodičů bylo stěžejním důvodem pro rozhodnutí soudu. Předesílám, že má známá má novou rodinu, stará se s manželem dobře o děti i o syna z prvního manželství, se kterým se sice stýká, ale bývá to občas boj, protože otec, ačkoli má také novou rodinu, by byl raději, kdyby se syn s matkou vůbec nevídal. Na konec musím napsat, že to nechápu, protože znám oba a soběma dobře vycházím. Oni ale se sebou vyjít nedokážou a doplácí na to jejich syn.
|
| Rola,syn 17 a 1,5let | •
|
(26.11.2004 16:18:57)
Byli jsme 3sourozenci a kdyz se nasi rozvadeli,byli jsme v nejhorsich letech 13,14,15let.Vsichni jsme byli svereni do pece otce(to bylo uz pred 26lety..ano,slo to uz i tehdy).Mama nebyla zadna alkoholicka ani fetacka,ale vzdelana zena.Jak je to tedy mozne?Nasi byli od sebe 16let,mame bylo 20,kdyz se vdavala a mela prvni dite.Jednoduse si nic neuzila,nic nezkusila a uz mela jen povinnosti.Tata byl uz zraly muz,ktery si v mladi poradne uzil a na rodinne starosti byl pripraven,byl zkratka vyboureny.Mama se ale po letech starosti zamilovala do jineho muze(to se proste nekdy stava,(zvlaste v takovychto citankovych prikladech)otec to nemohl prezit a tak se rozhodl matce pomstit tim nejhorsim zpusobem.Matku hanil,kde mohl,rikal o ni pred nami,ze je kurva,ze si nasla chlapa,ze ji na nas nezalezi a uprednostnuje toho muze pred nami.Hustil to do nas nebohych kazdy den nekolik hodin.Protoze mama uz do nas hucet nic nechtela a taky byla na takove urovni,ze by tatu pred detmi nehanila,protoze to prece vzdycky bude jejich tata,at se stane cokoli,tak na tom se nic nemeni,tak o nas zkratka prisla.U soudu jsme totiz byli nauceni rict-chceme jit k otci.Mama byla tehdy zoufala a myslela na nejhorsi-jak se po letech sverila.Neshodila tatu ani po letech,ale jizvy na dusi uz se nikdy nezahoji.Myslim,ze ja bych to snad ani neprezila..Tak i takove pripady se stavaji.
Mozna povzbuzeni pro ublizene otce a varovani pro matky,ktere muzou prijit o deti i kdyz nejsou alkoholicky ci jine stvury.
|
| vranimůra | 
|
(26.11.2004 16:28:11)
Rolo díky za takovouhle naději. Naději, že i mé děti časem pochopí, že ne vše co jim jejich otec říká je pravda. Že jejich máma je stále miluje i když s nima teď nemůže být.
|
| Agata | 
|
(8.12.2004 14:40:54)
Ramiro, jak často Tvým dcerám telefonuješ?
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)