| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Agresivita mezi sourozenci a její důsledky

 Celkem 13 názorů.
 Koblizek 
  • 

Podle teto studie bych uz musela pravdepodobne sveho muze zavrazdit 

(8.9.2004 18:08:38)
Zajimave vysledky.
Ja jsem se se svoji sestrou jako dite nemohla ani videt. Museli nas oddelovat do jinych mistnopsti, jinak nase setkani vzdy skoncilo trhanim vlasu, mlaceni vzreckou ci jinymi, holcicimi triky.
Dnes jsme nejlepsi kamaradky, ani jedna z nas zadne agresivni sklony nevykazuje, spise naopak. A s manzelem jsme prozatim na sebe za dobu manzelstvi asi tak 2x castecne zvysili hlas, tim to skoncilo. Nase hadky spise spocivaji v tom, ze ja asi tak hodinu "s nikym nemluvim" a pak se zase zacneme normalne bavit.
 eliza 
  • 

Re: Podle teto studie bych uz musela pravdepodobne sveho muze zavrazdit 

(9.9.2004 12:08:12)
nemůžu posuzovat dle sebe-mé sestry jsou podstatně mladší-ale vzpomínám na svou sestřenici a její dva mladší bratry.Jeden byl mladší o tři roky, druhý o čtyři. Oni ti kluci jí nikdy nic dobrého neudělali a když si vzpomenu, jak se řezali...To byly rány,normálně se mlátili třeba koncem řemene, na kterém byla kovová přezka. Kluci byli dokonce zákeřní, třeba počkali za rohem a normálně ju přetáhli zezadu nějakou zbraní z domácnosti, at se jednalo o smeták, nebo váleček na nudle. Já tehdy ybla jedináček a nechápala jsem. Na druhou stranu na sebe málokdy žalovali a když jeden z bratranců vyšel z bitky se zlomeným prstem, tak rodičům řekl že spadl ze schodů..no, asi mu to moc nevěřili :-)
Dneska mají své rodiny,jsou z nich řádní lidé bez sklonů k agresivitě, prostě jsou normální,i když dle studie by asi měli sedět za několikanásobné vraždy a loupeže..
 Worry 


Američani a jejich (ne)výchova...  

(9.9.2004 12:34:25)
Nedůsledná výchova, děti si dělají co chtějí, rodiče si musí nechat všechno líbit, protože kdyby dítě napomenuli hned z toho děti a sociálka udělá týrání, snadný přístup ke zbraním, každý konflikt řešit násilím, o všem hned natočit velkofilm (viz 11. září 2001), udělat hrdinu z každého zabijáka adt. atd.
Neúctu k životu a druhým lidem nenapraví ani neustálé opakování: mám tě rád/a mami, tati, synu, dcero....

Mimochodem: moji kluci se nejvíc prali do loňska, kdy jim bylo 11 a 9. Teď se spíš pošťuchují a dohadují, kdo bude kdy u počítače, ale jejich vztah je čím dál lepší.
 Lenka, 11,9 
  • 

Re: Američani a jejich (ne)výchova...  

(9.9.2004 13:43:33)
Mám syny zrovna ve věku, jako vy před rokem. Jsem ráda, že nejsou jediní, kdo se "kočkují". My tomu říkáme kočkování a máme z toho spíše legraci. Já jsem se s bráchou taky vždycky prala a jsou z nám dobří kamarádi a ve vztahu s manželem nemáme žádné problémy. Takže povyžuji názor, že bití mezi sourozenci není v pořádku a předznamenává nějaké problémy v dospělosti, za zcestné!
 Toranoko 
  • 

Taky bych řekla 

(9.9.2004 13:34:10)
Já mám ty samé zkušenosti. Se ségrou (o rok mladší) jsme se jednu dobu rvaly jak koně, nadávaly si, a to i na ulici, takže se naše mamka za nás musela stydět - známí jí referovali, co jsme zase vyváděly - dneska je všechno v nejlepším pořádku.
 Pavlík 
  • 

Re: Taky bych řekla 

(15.9.2004 18:04:36)
Byl bych rád, kdyby mi někdo vysvětlil,že když jsme byly děti, mám tři starší sestry, byly bity oni a mě rodiče řekli,že jsem kluk a oni mají mít rozum.Pavlík
 zlatokač 
  • 

Divný článek 

(9.9.2004 21:03:56)
Nechápu, co tím chtěl autor říci: Že byl v Americe výzkum? Že je agresivity ve společnosti čím dál víc a víc se toleruje? Že násilí mezi sourozenci je nejvíc, pokud je věkový rozdíl mezi nimi malý? To jsou mi ale objevy!!
 zlatokač 
  • 

vztahy mezi sourozenci 

(9.9.2004 21:26:36)
Mám sestru o rok a půl mladší a taky jsme se k sobě nechovaly zrovna vybraně (i když u nás ta agresivita byla spíše verbální). Ale mezi vrstevníky, kde byli sourozenci věkově blízko, jsem znala pouze jednu rodinu, kde k sobě nebyli sourozenci agresivní. Ten bratr a sestra museli totiž držet pořád při sobě PROTI dost problematickým rodičům. Takže mi připadá, že mírná agresivita vůči sourozencům je spíše obrazem fungující rodiny :-)
 yukona 


Re: vztahy mezi sourozenci 

(12.9.2004 17:13:33)
ahoj holky, dik za to jak jste mne potesily...mam dva syny 13 a 17 a rvou se uplne desive....po precteni toho clanku jsem zacinala zoufat, ale vy jste mne uklidnily, diky moc:))))
 agneska 


Re: Re: vztahy mezi sourozenci 

(16.9.2004 11:20:45)
Díky, mám děti 12 a 17 a rvou se jako koně, kosti praští, chlupy lítají - kočkování by se to nazvat nedalo...už jsem měla obavy, tam je to navíc komplikované opačným pohlavím a rozdílnou věkovou a váhovou kategorií i různými povahami...ale v těžkých chvílích drží vždy při sobě, volají se k televizi, hrají spolu hry, večer si povídají,jen občas je horší období... tak snad to je normální rivalita a nebudou z nich proto kriminálníci...

 Jana a dvě cácorky 


Rvali jsme se jako koně 

(12.9.2004 19:04:52)
Mám o rok mladšího bráchu a určitě do deseti jsme se rvali jako koně. Když naši nebyli ještě doma, bylo to nejhorší. Po bráchovi jsem dokonce hodila dřevák a trefila se přesně do pisku. Vypadal potom jak bombajskej náčelník. Další hrůznější zážitek byl, když jsme se honili /jako obvikle kvůli kravině/, já se zavřela do koupelny a brácha rukou vyrazil jedno malé sklo. Ošklivě se pořezal a pochopitelně jsme hned drželi spolu a mazali pro pomoc. Dnes máme oba svou rodinu a děti a rozhodně nemáme žádné násilnické sklony. Ty děti z toho prostě časem vyrostou. Bohužel jsou ale vyjímky.
 Vlaďka+Daniel 3/05 


Americké průzkumy a společnost 

(13.9.2004 14:03:04)
Americký průzkum v prostředí úplně jiné kultury nemůže nikdy fungovat úplně stejně. Autor článku měl třeba na mysli nás přimět k zamyšlení, jestli se ty naše děti neřežou AŽ MOC. Co je až moc záleží na našich vlastních zkušenostech. Mladší sestra se mi trefovala různými předměty převážně do oblasti kolem očí a hádaly a rvaly jsme se o každou prkotinu až do takových 15. A mnohem mladšího bratra jsme tyranizovaly svorně. A teď se tomu smějeme všichni tři a jsme bezva parta. Takže dokud na sebe naše děti nebudou po americkém vzoru vytahovat střelné zbraně...:)
 Vašek 
  • 

Normál a extrémy 

(17.10.2004 16:44:34)
Pocházím z ne zrovna tuctové rodiny. Praděda byl vlivný komunista, který se stal obětí procesů s Rudolfem Slánský, děda bratr významného právníka, který pár měsíců roku 1968 zastával povinnosti generálního prokurátora (rehabilitace, apod.). Když jsem se v červnu 1984 narodil, rodina stále cítila křivdy posrpnových událostí. Táta nesměl učit na VŠE, zato, vedle práce v IPS, vedl pionýrskou skupinu na Slavii. Matka se (jako gymnazistka) odmítla postavit proti Chartě 77 ("protože ji dosud nečetla"), a tak místo vědecké práce učila ve školce. Rodiče oba pedagogové ... a také ambidextři (mají nedostatečné vyhranění rukou, nohou a mozkových hemisfér).

Zdědil jsem po nich obojí, jako student učitelství (350 km od domova) používám při psaní obě ruce:o) Má sestra (duben 1986) ambidextr není, takže neměla typické problémy (vnímání více zvuků a následná příliš hlasitá mluva, problémy s kreslením, psaním, vázáním tkaniček). Kde mohla, dala mi svou převahu najevo. Navíc během prvních dvou let školy jsem téměř nechodil sám ven, matka, tehdy v domácnosti, nás "vyvážela" tramvají přes půl Prahy, že prý je na Vinohradech špatný vzduch. Nedokázala odpovědět, jaktože ostatní děti toto nepodstupují, a přesto se ještě neudusily. (Zde bych chtěl připomenout, že můj původ nebyl v této oblasti ničím neobvyklým, což se odrazilo na vyšší nemocnosti, ale také výšce degenerovaných dětí.

V mých osmi letech následovalo přestěhování do Mladé Boleslavi a finanční krize (vlivem skokového zdražení stavebních prací). Sestra přišla do první třídy, já do třetí, jako snad jeden ze tří dětí s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem. Začala čtyřletá tragédie, spojená s vytvořením teorie o zákazu sportu a umění, oddělování dětí od rodičů a totální vzájemné kontrole občanů (každý má právo znát činy a myšlenky kohokoli druhého). Kim Ir-sen by to ve dvanácti nevymyslel :o)

Rodiče, sami nejmladší ze sourozenců mne vychovali tak, že jsem se nesměl sestře bránit, takže jsem žil od osmi do deseti let "pod bičem" vlastní sestry a jejích přátel. Potom jsem se jí začal bránit, a to rodiče netrpěli. Za každou ránu jsem byl zbit od nich. Po smrti babičky (bylo mi čtrnáct) se to na tři roky výrazně zlepšilo, potom přišla další krize. Nejsou to už pěsti, nože a pásky, ale očerňování u společných přátel (je jich stále několik desítek), rodičů a příbuzných. Odešel jsem studovat do Ostravy, tedy nejdál, kam to šlo, a sestra půjde do Brna, nebo Olomouce, nejspíš i se svým druhem, dosud nedospělým třicátníkem Standou.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.