| Haluška | 
 |
(24.7.2004 21:21:50)
Osobně znám dost dětí i dospělých (včetně sebe), kteří už ve čtyřech letech uměli číst. Mě do toho nikdo nenutil, učila jsem se to sama ochotně a naprosto přirozeně, a stejně tak i ostatní.
Nevím, co je na tom nepřirozeného. Nechte děti vyvíjet se jejich vlastním tempem. Přece dítěti nezakážu něco co "ještě nemá umět".
|
| Jitka, 2letý syn Marek | •
|
(25.7.2004 22:01:14)
Ahoj, já jsem se začala učit číst a psát ve 4 letech, ve 4 a půl jsem plynule četla knížky a dokázala napsat cokoliv tiskacím hůlkovým písmem, a protože jsem byla "sečtělá" už jako malá holka a mám obrazovou paměť, psala jsem ještě před nástupem do 1.třídy většinou i správně I/Y, S/Z atd. Počítat jsem uměla taky brzy, sčítat/odčítat i "přes desítku", násobit, dělit jsem uměla taky, do 1. třídy jsem z tohoto důvodu nastoupila o rok dřív, v 5 letech a 3 měsících. Nijak mě to nepoznamenalo, akorát jsem se dost nudila ve škole, když jsem se musela s ostatními učit věci, které jsem ovládala. Naštěstí jsem měla dobrou paní učitelku, která mi umožnila učit se něco jiného, popřípadě si v honidách čtení a psaní číst svoje oblíbené knížky nebo jsem si kreslila... Myslím, že jsem celkem normální ženská, nikdo mě do ničeho nenutil, měla jsem jako dítě sama o všechno zájem. V 1. třídě jsem nejraději četla tlusté encyklopedie a cizojazyčné slovníky. Své dítě také nechám jít vlastní cestou, když se bude chtít ve 4 letech učit číst, proč ne?
|
| Jana N (1+2 ... 7let a 4 roky) | •
|
(26.7.2004 0:09:25)
Svou vlastní cestou... Jasně... Jen by mne trošku zajímalo, jak zareaguješ, když tvé dítě nebude mít zájem o čtení téměř vůbec a.
Jinak přínos tohoto článku vidím v tom, že lékař nás informuje o souvislosti tělesného vývoje s vývojem v ostatních oblastech.
Jinak gratuluji všem diskutujícím k tomu, že patří "k té geniální polovině našeho národa". Já se ve své praxi potkávám spíše s těmi normálními.
Zajímavou zkušeností pro mne bylo setkání se spolužačkou mé dcery v první třídě. Ta nastoupila do první třídy také jako čtecí... již první den četla krásně básně ze slabikáře. Ale ona sama měla na radu odborníků odklad školní docházky a ještě téměř na konci roku psala některá písmenka zrcadlově.
Ano, každý jsme jiný.
Takže nechť Vám to předsevzetí vydrží: nechte jít své dítě vlastní cestou ... a to i v případě, že .... nebude číst tak brzy jako Vy.
JN
|
| sally | 
|
(26.7.2004 0:52:50)
ve Velké Británii nastupují děti ve čtyřech letech do školy - a učí se číst a psát... žádné odklady školní docházky neexistují, naopak - děti nastupují v září a v lednu - hned jak jim ty čtyři roky jsou...
|
| perdita | 
|
(26.7.2004 21:58:08)
Ano, Sally, taky máme tu zkušenost. Adamův nejlepší přítel a o dva měsíce mladší spojenec nastupuje od září v Británii do školy, ale již ve školce probíhá základní seznámení s písmenky, ačkoli to děti pro nástup do školky neumějí.
Článek jsem jen přelétla, ale dělá na mě v tomto ohledu dost zkamenělý dojem. Vždycky přece záleží na konkrétním dítěti a jeho zájmu. Adam (4,5r) se bez jakéhokoli nátlaku, z vlastního zámu naučil číst krátká slova v 2,5 letech, pak jej to přestalo bavit. Teď počítá jako prvňák, protože ho to strašně baví, ale písemnka už ho nezajímají. Kdyby teď nastupoval do školy jako Tads, musel by se přinutit, ale vůbec by to pro něj nebyl problém. "Geniální" není:-) Je to velice individuální a hovořit o tom, že na něco dítě v daném věku není připraveno... to je jak když jsem hořekovala nad knížkou pana Matějíčka, kde se neustále tvrdilo: dítě v tomto věku bude jistě..., už velice dobře zvládá... ne, nezvládá jsme lidi, nejsme mašiny:-)
|
| Hana, holka moje 1r4m | •
|
(27.7.2004 22:29:29)
Matějíček, to je z té pohádky, ne?? Asi myslíte profesora Matějčka...
|
|
|
|
| Sylvie | 
|
(26.7.2004 7:29:45)
Moje dcera - 3,5r - tedy zatím nečte :o) Ani nemá ráda, bych jí knížku ĆETLA, takže si zatím stále povídáme nad obrázkovými knížkami. Ale na druhou stranu se o písmenka zajímá, kouká na nápisy kolem sebe a ptá se. A některá písmenka pozná a sama mě na ně upozorňuje - "mamí, podívej - tři Á", "mamí, hele - čtyři Ó"... Nemyslím, že by byla nějak "geniální", co jsem si všimla, tak nijak nevybočuje z průměru. Malý děti bývají zvědavé, a pokud se jim čtou knížky, většinou se o písmenka zajímat začnou. Jak je vidět, zajímají se o ně děti, kterým se knížky nečtou :o)
S.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(26.7.2004 10:50:32)
Souhlasim s Janou. Přála bych všem dětem, aby jejich maminky respektovaly přirozený vývoj stejně ochotně i v případech, že se děti od tabulek odchylují na opačnou stranu. Osobně znám takové jen dvě... Zbytek má problém to přijmout :-(
|
| Psychouš | •
|
(6.8.2004 11:40:19)
To "prijeti" o nemz je rec je myslim spise nervozita z toho, zda se to casem srovna a nebude se jednat o "tabulkovou odlisnost" i v dospelosti.
|
|
|
| Luckaaa | 
|
(5.2.2008 9:19:49)
trochu trpkosti v tvém příspěvku....
ano jde o to respektovat dítě v jeho potřebách ať už jsou v předstihu před normou či naopak.....
moje dcerka také vetřech a půl letech po mně vyžaduje psaní jednotlivých písmen a spolu skládáme i jednotlivě do slov jakomáma,táta....nicjí nenutímona to musí chtít sama, ale nenechám její touhu ležet ladem....
o děti které jsou takhle v předstihu (neopomínám že do školních let se může klidně srovnat s ostatními a jejich schopnosti se srovnají a prosím to neberu jako prohru nebo tak něco ale respekt k aktuálním potřebám a dovednostem dítěte...)bych ani tak strach neměla jako o děto které jsou pozadu. klasický rok odkladu pro nástup do školy je ještě v pohodě,ale co pak ti které ani to nezvládají... propadnutí jak tohle slovo vnímáte....potupa....kde je respekt k možnostem a dovednostem těchto dětí jsou onálepkováni a přitom třeba nebát toho by se v budoucnu ještě měli chuť zvednout ale jaksi ta chuť tu chybí..
to platí v obou případech tedy i u toho nadaného žáka který není živen ale čeká až někdo uzná že už se může o to a to zajímat,ale jde o to aby měl ještě tu chuť
|
|
|
|
| Jitka, 2letý syn Marek | •
|
(25.7.2004 22:02:05)
Ahoj, já jsem se začala učit číst a psát ve 4 letech, ve 4 a půl jsem plynule četla knížky a dokázala napsat cokoliv tiskacím hůlkovým písmem, a protože jsem byla "sečtělá" už jako malá holka a mám obrazovou paměť, psala jsem ještě před nástupem do 1.třídy většinou i správně I/Y, S/Z atd. Počítat jsem uměla taky brzy, sčítat/odčítat i "přes desítku", násobit, dělit jsem uměla taky, do 1. třídy jsem z tohoto důvodu nastoupila o rok dřív, v 5 letech a 3 měsících. Nijak mě to nepoznamenalo, akorát jsem se dost nudila ve škole, když jsem se musela s ostatními učit věci, které jsem ovládala. Naštěstí jsem měla dobrou paní učitelku, která mi umožnila učit se něco jiného, popřípadě si v honidách čtení a psaní číst svoje oblíbené knížky nebo jsem si kreslila... Myslím, že jsem celkem normální ženská, nikdo mě do ničeho nenutil, měla jsem jako dítě sama o všechno zájem. V 1. třídě jsem nejraději četla tlusté encyklopedie a cizojazyčné slovníky. Své dítě také nechám jít vlastní cestou, když se bude chtít ve 4 letech učit číst, proč ne?
|
| Kristýna+Robík | 
|
(25.7.2004 23:42:20)
Myslím si totéž. Moje babička, dcera hospodského, se naučila číst sama ve třech letech na novinových titulcích, z novin, které byly připraveny pro hosty stylem "A tati, co je tohle za písmenko?"
Mého syna začala písmena a číslice zajímat ve dvou letech, ve třech umí celou abecedu a právě se snaží pochopit skládání číslic přes desítku - sám. Několik písmen napíše hůlkově. Ještě neumí spojovat slabiky, ale do ničeho ho nenutím, jen to pozoruji a na konkrétní otázky podávám konkrétní odpovědi. Spíš si říkám, aby se v té první třídě nenudil a nezlobil, protože je to docela "sígr".
|
|
|
| Autor, tři holky a kluk, 3 měsíce až 8 let | •
|
(26.7.2004 1:13:48)
Pro Halušku, 2x Jitku a Kristýnu i případné další: milé maminky, jakožto autor se do Vašich většinou velice kultivovaných, vtipných i obohacujících diskuzí vlastně nechci zapojovat. Jsem toho názoru, že populární články se mají psát tak, aby byly srozumitelné samy ze sebe. Aby nevyžadovaly žádné speciální vzdělání a už vůbec ne spousty komentářů a vysvětlivek. Vaše postřehy mne občas nutí zamyslet se nad některými formulacemi, občas si říkám, zda jsem článek opravdu napsal tak nesrozumitelně nebo to spíš čtenář/ka četl/a tak nepozorně (moje ješitnost mi samozřejmě říká, že to asi bylo povrchním čtením :-)...Tentokrát mi to ale nedá: pro Vás, které píšete o dětech, které se zcela přirozeně naučily číst kolem 4. roku života - vždyť to je úplně v pořádku! Přesně to jsem měl na mysli! I náš syn nás v pěti letech překvapil dotazem, když jsme listovali atlasem rostlin: mami, to je stránka 674? A opravdu byla! Je něco jiného, když se potřeba číst, počítat apod. objeví u dítěte spontánně, když tedy můžeme usuzovat, že má duševní síly pro toto k dispozici, ač je to tabulkově předčasné, než když ambiciózní rodiče cíleně vedou děti k intelektuálním výkonům, pro které vlastně ještě nedorostly. A učí je aktivně číst, počítat, jazyky po "dospělácku" atp. již např. od 4. roku života. (Pomíjím zde vliv starších sourozenců, který je též přirozený a nedá se odfiltrovat a který také vede k tomu, že mladší sourozenci se vyvíjejí většinou rychleji...) Díky za Vaše připomínky, srdečně Vás zdravím, ať se Vám i Vašim dětem daří!
|
| Haluška |
|
(29.7.2004 9:17:43)
Milý autore,
článek na mě opravdu působil tak, jako by dítě ve čtyřech letech nebylo způsobilé naučit se číst, a pokud se tak děje, je to násilí na něm páchané. děkuji za dodatek - asi to mělo být v článku explicitně řečeno.
Zajímám se totiž o přirozené způsoby učení se a domácí vzdělávání školních dětí. Myslím si, že naopak škola tak, jak ji zná naše generace a několik generací před námi, může bránit dětem v přirozeném vývoji a "cpát je do tabulek", z nichž vybočit znamená být nenormální, a tedy často i nepřijatelný.
Zdá se mi, že přirozené učení se v naší zemi moc nepropaguje, a je to škoda.
přeju Vám hezký den.
|
| Kristina | •
|
(4.8.2004 10:02:49)
Já trochu odbočím, ale bude se to týkat též čtení, ovšem spíš u dětí starších. V poslední době se mi zdá, že děti skoro nečtou, jen koukají na televizi a hrají si s počítačem a to je určitě škoda. Myslím, že by je rodiče měli nenásilně vést ke čtení od malička. Můj syn je nyní dospělý, ale jako dítě četl tolik, že jsem mu to musela pomalu zakazovat, za den přečetl knihu a vůbec se nevěnoval např. domácím úkolům apod. Od dcery mám malou vnučku, dva a půl roku, ta vyžaduje čtení již od jednoho roku věku - to jsem se vždy velice divila, jak takové maličké dítě, které sotva začalo chodit, vydrží sedět u knížky, kouká na obrázky, poslouchá a neztratí trpělivost a neuteče, naopak to samo vyžaduje, i když ještě málo čemu z toho rozumí. A dnes ve dvou a půl letech říká básničky, co jí v hlavě utkvěly.
|
|
| Míša, 2 děti | •
|
(9.8.2004 22:25:38)
Souhlasím s Haluškou, taky se po vlastních zkušenostech bráním klasické škole jak můžu a obdivuju všechny, kteří se rozhodli bojovat proti zkostnatělému státnímu systému. Doporučuji stránky www.skoladetem.cz, mozná je podobných škol víc, ale tahle mě vzala.
|
|
| Olga, syn 2 roky | •
|
(13.8.2004 12:57:32)
Milá Haluško,
přístup přirozeného učení se mi líbí, výuka dětí doma již méně. Sama jsem ji totiž zažila a moc mi přitom chybělo srovnání s vrstevníky a "přestávky".
Bohužel náš školní systém je založen na memorování a ne na logickém uvažování. Přirozené učení je založené zejména na dialogu a tím je i poměrně náročné pro učitele. Myslím, že v naší zemi bude ještě dlouho trvat, než autoritativní učitelé (omlouvám se za následující slovo) "vymřou" a zastoupí je noví, kteří budou mít více pochopení k názorům žáčků.
Myslím, že klasickým příkladem autorem uváděných skutečností jsou výchovy (hudební, pracovní, výtvarná, tělesná). Nechápu, proč některé děti musí být známkovány za něco, k čemuž nejsou předurčeny, nebo k čemuž ještě jejich koordinace nedospěla.
Velice se mi líbí slovní hodnocení na prvním stupni.Myslím, že na rozdíl od známek je mnohem informativnější a rozhodně žáčky tak nestresuje.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)