| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku (Pře)výchova otců v Čechách

 Celkem 350 názorů.
 Alca13 


Nevidím to růžově... 

(24.6.2004 0:49:24)
Dík za článek, Monty, docela mě pobavil. Jen nevím, jestli pro tebe mám radu...jestli ta tvá situace vůbec lze nějak vyřešit.
Pokud nechceš ovšem svého milovaného mužíčka vyměnit za nějakého amíka. Ti, pravda, jsou obecně lépe vycvičení a zpracovaní desetiletími feminismu a nepřijde jim většinou divné, že dítě nepřebalují jenom ženy.
Jenže ty, jak jsem pochopila, bys raději převychovala toho svého. Ale chlapi, jak je známo, se předělat nedají, jenom se v nich dá někdy objevit vlastnost, či schopnost zasutá někde hluboko, zřídkakdy používaná. Jako třeba zodpovědnost.
Podle mých zkušeností se dá právě ta zodpovědnost "vyšťourat" šokovým přístupem. Prostě odejdeš, a muž se MUSÍ začít starat...i kdyby raději seděl na internetu, nebo spal. A třeba se mu to i začne líbit:-)))
 Sylva2 
  • 

Re: Nevidím to růžově... 

(24.6.2004 7:10:03)
Ahoj Monty,
něco my to připomíná. Můj podobný problém se vyřešil s nástupem do zaměstnání, předtím jsem pracovala doma. Malá šla přes den do jeslí. Nevím, jestli na jesle není Stáník ještě malej, malá měla dva a bylo to akorát. Ale zpátky. Podle mě, celý problém spočívá v tom, že když člověk pracuje doma, tak vlastně nepracuje, ale užívá volného času. Tak to alespoń vidí naše polovičky. Proč by pak měl užívat volna, když opět nepracuje, rozuměj přece si jen hraje s dítětem. Ale pokud jsi v kanceláři, tak pracuješ. Je zde nutnost pohlídat dítě, protože práce je přednější. Když poprvé vyzvedne dítě z jeslí a stráví s ním odpoledne, zjistí, že je to za a fajn a za b pěkná fuška. Kouzlo je zlomeno.
Kamarádka si zcela nedávno ze stejných důvodů pronajala kancelář mimo domov. Má také svobodné povolání, jako ty, a jít do normálního zaměstnání, jako já, nemůže. Také to pomohlo. Ještě mě napadá, že to možná souvisí i s věkem dítěte. Pro některé chlapy ty úplně malé jakoby neexistovaly.
Monty, jen se připomínám se svým loňským pozváním na kávu do Přehvozdí. Zatím nebydlíme, ale v srpnu už budem. Zrovna řeším problém zavěšení houpačky. Tak když budeš mít chuť. Je tady spousta dětí, tak se s nimi i Stáník zabaví. Neboj nalíčenou a načančanou mě určitě nepotkáš. Líčení jsem zratila při předchozím stěhování...
 Zuza, Bertík 8 a Kuba 15 
  • 

Re: Re: Nevidím to růžově... 

(24.6.2004 9:16:17)
Mně se zdá, že ono to není jenom o tom "pohlídání". Táta by se měl dětem opravdu věnovat, rozumět jim, vědět, co je trápí, jaké mají problémy ve škole, co je baví a něco s nimi podnikat. Znám to z vlastní zkušenosti. Manžel je ochoten kluky někam odvézt, zůstane s nimi doma, když potřebuju někam odejít, ale když se vrátím, zjistím, že celou dobu seděli u počítače a táta se buď díval na televizi nebo spal. O nějakém výletě nemůže být ani řeč, pokud něco nezorganizuju já, tak se nic neděje. O výchově se také téměř nedá mluvit, vynadá jim sice kvůli každé maličkosti, ale ještě jsem neslyšela, že by je někdy za něco pochválil nebo si s nimi o něčem povídal, takže kluci se táty bojí a s problémy chodí za mnou. A mluvit o tom jsem se ním pokoušela už tolikrát, že to ani nespočítám, odpovědí mi bylo buď mlčení nebo že problém mám jenom já a že si to mám tedy vyřešit sama. Je mi to líto hlavně kvůli těm dvěma zlatíčkům, protože sice žijí v úplné rodině, ale vlastně bez táty.
 Leni 
  • 

Pravda 

(24.6.2004 10:46:42)
Mluvíte mi z duše. My jsme taky v podstatě úplná rodina bez táty, a to s plánovaným dítětem. Nespočetněkrát jsem si už říkala, že by mi samotné se synem a bez chlapa bylo líp. Řešila bych si všechno sama, což v podstatě dělám i teď, s tím rozdílem, že už bych se nemusela před nikým s ničím obhajovat a vysvětlovat. A to nejsem žádná feministka. Bohužel, zatím nemám vnitřní sílu k takovému kroku, bohužel.
Chlap se prostě stará, nemluvím v mém případě o financích, když CHCE, zatímco ženská se starat musí pořád. A paradox je, že čím míň se stará, tím víc na něm dítě visí.
Rada svobodným na závěr: Neberte si počítačového šílence, programátora, správce sítě a jakéhokoliv chlapa, co má co do činění s PC. Nakonec tento bezpochyby užitečný vynález VŽDY zvítězí nad Vámi.
 Gábi, 2 děti 


Re: Pravda 

(24.6.2004 14:12:01)
Leni, můžu ti říct, že v POČÍTAČÍCH problém není. Sama věstšinu vyjmenovaných profesí prošla nebo jsem jim šéfovala nebo s nimi spolupracovala a můj muž je také "od fochu". Dělat v dnešní době administrátora na plný úvazek je opravdu nuda a pomalu už to dělají jen externí firmy. Takový ten "správce sítě" ve smyslu klišé "zanedbaný muž v kraťasech a reklamním tričku, který nevyleze ze servovny jak je rok dlouhý a promluví max. 2 slova za den" už je chráněným druhem. Programování je také čím dál více týmová práce, kde spolupracují lidé z péče o zákazníky, ekonomové, grafici i programátoři atd. a je to tedy profese jako každá jiná. U "počítačů" se pohybuju od cca poloviny 80. let a už dávno mnoho věcí není pravda. Kdo vlastně v jakékoliv profesi nesedí alespoň polovinu dne u PC?
 Leni 
  • 

Re: Re: Pravda 

(24.6.2004 14:40:40)
Děkuji za reakci,souhlasím.
U nás je to ale vážně jiné. Pro mého muže je práce koníčkem, je "závislák", puntičkář a patriot, zkrátka žije prací. Ve firmě zaváděl výpočetní techniku od úplných začátků, kdy nebyl ani jeden PC, nic. Zní to jako pravěk, udělal obrovský kus práce, vážím si toho.
Nicméně to je práce a doma je doma. Někdy, a to často, mám pocit, že za své děti bere počítače.
 Gábi, 2 děti 


Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 11:19:32)
Leni, ještě malá poznámka.
Včera jsem na toto téma rozpředla diskusi a byla jsem poučena, že samozřejmě mám pravdu, že počítač sám nevyvolává závislost, ale musím si prý uvědomit, že "často si určité typy lidí vyberou určité povolání, kvůli svým povahovým rysům či intelektuálním, komunikačním, paměťovým atd. schopnostem", tj. opravdu se můžou v určitých profesích "hromadit" určité tipy lidí ;-)
 Marketa, Bara 


Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:14:56)
S tim nelze nez souhlasit. Ale to, myslim, dela kazdy clovek. Snazime se najit si takovou praci, ktera nam bude vyhovovat.
Presto treba o mem muzi nelze rict, ze by se u pocitace zasival, protoze nerad komunikuje apod. Je spolecensky. Ale je tak zazrany do vylepsovani poc. systemu, ze tomu venuje veskery cas, ktery mu po praci zbyde. A necha se jen tezko vytrhnout.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:29:41)
Market, přesně tak. Ani můj muž se nezašívá, je prostě "zažranej" do své práce. Do čehokoli jiného ho musím vyloženě nutit, připadá mi, že vše ostatní považuje za ztrátu času. V tomto se absolutně rozcházíme.
 Marketa, Bara 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:36:51)
Musim se usmivat. To jsem tam chtela jeste napsat, ze vsechno ostatni je pro nej ztrata casu. Jen jestli nezijeme nahodou se stejnym chlapem. ;-)) Teoreticky by to slo. Je pres tyden v Praze, zatimco my v Brne. :-)) Jsem strasne zvedava, jake to bude, az budeme od podzima zase dohromady. Nastupuji zpet do prace, takze pomoc z jeho strany bude nutna. Mluvili jsme o tom, pomoc prislibil, ale uvidime, jaka bude realita.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:45:22)
Dobrý, já taky chtěla napsat, jestli nežijeme se stejným chlapem. Všechno tomu napovídá, jen nejsme z Prahy a muž za prací nejezdí. On v ní žije :))
 Marketa, Bara 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:50:29)
No, ono takovych beha po svete vic. :-)
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:53:29)
Už to tak vypadá, aspoň v tom nejsem sama :))
Přeji krásný víkend.
 Marketa, Bara 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 14:54:54)
Tobe taky a nejenom vikend. :-)
 blondýna 


Re: Re: Re: Re: Pravda 

(3.7.2004 7:35:47)
Tak jsem si to všechno přečetla. Domnívám se, Monty, že se historie neustále opakuje. I má matka jistě chtěla mít manžela, který telepaticky odezírá myšlenky z její hlavy a své dítě hýčká čtyřiadvacet hodin denně. I já jsem si to kdysi přála.. Místo toho jsem měla tatínka, kterému bylo šumafuk, že jsem si na procházku vykročila v zástěrce, protože jsem to tak chtěla a ještě k tomu pomalované od kříd, protože se mi zároveň chtělo kreslit na náměstí. Tatínka, který se trošku hodně dokázal opít v automobilu cestou na houby a já zůstala v třicetistupňovém vedru v teplákové soupravě a v gumácích před barákem, v pěti létech! Tatínka, který mi dával ochutnávat pivní pěnu v zahradních restauracích a tatínka, který vařil dost příšerné hovězí vývary, do kterých rozmačkal rajče, poněvadž to právě vyčetl v nějakém magazínu a já to musela jíst. Nenáviděla jsem to. Má paměť nesahá tak daleko, abych si pamatovala ty nejrannější zážitky z dětství a jistě by bylo hezké, kdybych měla v paměti uložen obrázek milujícího otce, kterak mě hladí po hlavě, když právě řeším množiny. Nemám. Zato tam obrázek ubrečené paní Šamonilové, co u nás jednou nad ránem zazvonila, neboť můj tatínek byl s jejím manželem někde na tahu. A ona, (trošku ráčkovala) hrozící pěstičkou na mou matku vykřikovala, že ví, že je její manžel někde s nějakou kuvvou. Myslím, že bylo naprosto podobné, že můj otec sice navařil vývar, ale papiňák nechal na matku. Vrcholu v péči o dítě ovšem dosáhl tatínek mé spolužačky z internátu, který malou Petru (tak se spolužačka jmenovala), obalil nahatou dvěma larisami (nestihl ji obléknout, protože zaspali), strčil ji v patnáctistupňovém mrazu do pytle, naložil do kočárku a pádil do jeslí.

Proč tohle všechno píšu. Protože si myslím, že oni ti tatínkové nějak prostě nemají zakódován ten mateřský pud, tak jako ho máme my, ochránkyně krbu. A nebo ho mají zakódovaný nějak jinak. Což se projevuje např. tím, že polehávají na gaučích, občas okomentují naše faldíčky, nakouknou pod pokličku, co tam právě bublá, poškrábou se v rozkroku a nakouknou do ledničky, zda tam za hodinu něco nového nevyrašilo. Ostatně proč by dělali víc. Mají přeci doma ženu. Myslím, že znakem toho, že nedělají víc, je vlastně jejich spokojenost. Vsadím se, že ten manžel, doma ležák na gauči, je právě v těch restauracích neuvěřitelným vypravěčem o pokrocích svého syna. A každou třetí větu po třetím pivu načíná slovy:,,To můj kluk, když…!“anebo:,,My co jsme rodili..!“ Jsou asi jako rybáři, chlubící se svými úlovky rozpřažením paží. A jsou na to hrdí.

Ráda bych tě uchlácholila tvrzením, že to bude lepší až dítě povyroste. Nebude, bude to ještě horší. Získá totiž, budiž laskavě řečeno, kumpána. Najednou tu bude někdo, kdo k němu bude obdivně vzhlížet, viset na každém jeho slově a vezmi jed, že se budou opakovat hovězí vývary, byť třeba v pozměněné podobě a bez rajčat. Zato třeba s přesně odváženým množstvím zeleniny, protože kluk to potřebuje a chlapi říkali, že to tak má bejt…

Přeji pevné nervy.



 celia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pravda 

(24.8.2004 16:27:16)
:-))
 Marketa, Bara 


Re: Pravda 

(24.6.2004 19:18:24)
Skoro jsem se lekla, ze jsem ten prispevek psala ja a uz o tom ani nevim. ;-))
Klicova je podle me veta z tveho druheho prispevku, ze PRACE JE KONICKEM. Zije si ve svem svete a necha se vytrhnout jen tehdy, kdyz opustime hranice mesta alespon na vikend. :-))
 Leni 
  • 

Re: Re: Pravda 

(25.6.2004 7:59:13)
Market, to jsem ráda, že to znáš.
 verča 
  • 

Re: Pravda 

(30.11.2012 18:50:34)
A taky si neberte sportovního šílence, který ani po třicítzce si není schopen odříct kdejaký závod, je to tzv. "adrenaliňák" a bude vám v životě také k ničemu...
 Katka, Martin a Pavel 


Jak kdybych to psala já. 

(24.6.2004 15:34:17)
Drahá Monty.
Tvůj článek mě pobavil. Ne že by na něm bylo něco k smíchu, ale jak kdyby byl napsán mou rukou, až samozřejmě na nějaké ty detaily. Nemám radu pro tebe, možná ti však pomůže mé, proti tobě kratší, vyprávění o tom, jak moc milujícího tatínky má můj 7 měsíční synáček.
S mím drahým jsme 2 roky, z toho půl rok jsme řešili oba své vstahy s našimi bývalími partnery. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, byl nesmírně šťastný. Vyprávěl mi o tom, jak jsem ho udělala šťastným, jak se bude o malého starat, jak nás bude na rukou nosit a podobně a já usoudila, že on je tým pravým. Pravým otcem pro mé dítě. Během těhotenství jsem se neustále musela potýkat s urážkami jeho bývalé, kdy ona příležitostně dělá u něj v zaměstnání. (partner vlastní restauraci a ona tam chodí občas na vípomoc za bar). Na její zamilované sms a naschváli jsem před ní nereagovala, doma jsem však propadala v zoufalství. Nechápal mě. Pro něj jsem byla jen přecitlivělá těhotná histerka a ona že je prostě taková a já si z toho nemám nic dělat. V pátém měsíci jsem díky jim oboum skončila v nemocnici, kdy jsem málem potratila. Celá věc se poté vyřešila tak, že jsem k nim do restaurace přestala jezdit, aby se mi něco nestalo až jí zase uvidím - vysvětlení mého drahého.
Při porodu, kde chtěl asistovat, byl prostě úžasný. Rozdíl byl v tom, že první slova každého tatínka novopečené mamince po těch hodinách "dřiny", podle mého názoru maj znít "děkuji ti, že si mi dala syna...", nebo něco v tom smyslu. Mě však se dostalo jen "to jsem ti udělal hezké miminko" a "vidíš, bezemě by si to určitě nezvládla". pusu jsem mimochodem dostala až 5tý den, kdy před tím na návštěvu chodili jen mí rodiče. Ne že by celé 4 dny oslavoval, ale byl unavený a tak vyspával.
Dnes to u nás chodí podobně. Já se starám o domácnost a myslím že dobře. Uvařím mu co mu na očích vidím, vyperu, vyžehlím, starám se (podle některých známích) až moc o svého nejdražšího synáčka a ještě jdeme s mím partnerem "podnikatelem" napůl se vším. Dávám mu půlku na nájem a jídlo. I když on vydělává desetitisíce a já mám jen mateřskou. Když mu nějaký ten měsíc nedám peníze, nejen že mu je dlužím, ale musím trpět poznámky tipu, že mě živí a kolik já ho stojím. Přitom mám třeba pro představu 1 jídlo denně a to někdy je to jídlo, které maličký nesní. A koupit si něco na sebe? to neexistuje. Jediné za co utratím pro sebe peníze, tak jsou telefony. Provolám měsíčně 1000 - 1500 a to jen proto, že jsme se odstěhovali od všech příbuzných, on je každý den až do večera pryč, přes týden zůstává v práci přes noc, takže někdy přijede až po třech dnech a já si tak udržuji kontakt se světem. To máš slyšet ty hádky každý měsíc, že si mám telefon odhlásit, že když se mnou chce někdo mluvit, ať mi zavolá, že mi vezme telefon a dá mi na měsíc jen 400,- kredit a s tím musím vystačit.
Jeho otcovská povinnost spočívá v tom, že si lehne na gauč, vezme si malého k sobě a nechá ho vedle sebe ležet. To pochopitelně 7 měsíční dítě, které se naučilo válet sudy a pomalu už líst nepochopí a po pár minutách, někdy i vteřinách začne řvát. A už slyším jak na mě křičí "mámo, pojď si ho vzít, zase řve". Takže mého partnera skoro přes den nevidím a jediný, kdy se s ním bavím, tak když příjde, lehne si a než stačí usnout. A jiné a jiné. Krom toho s jeho bývalou se potýkám dodnes, kdy mu chodí sms s označením zlatíčko moje a "chci s tebou mít dítě a je mi jedno že ho máš s NÍ" a podobně.

Já však vím, co by mi pomohlo. Odchod. Ten však v mém případě není možný. Není to v tom, že ho miluji, to si myslím, že svými vtípky, nezájmem a svou arogancí dávno ve mě zabil. Ale nemám bohužel kam jít. Má rodina není malá a bydlí v jednom bytě. Rozhodně se k nim nemohu nastěhovat. A s malím dítětem někam do podnájmu, kde platíte 5 tisíc a máte jen rodičovský příspěvek 3,500 Kč tak to nějak nevychází. A žádat o alimenty? V životě bych si od něj nevzala ani korunu, takže jich bych se vzdala. Co se tedy týče mě, nemám na vybranou, než vytrvat, ale nevím do kdy.:-)

 Kačka 
  • 

Re: Jak kdybych to psala já. 

(24.6.2004 17:30:57)
Tvůj příběh nechci hodnotit, jen poznámka k výživnému: Nemáš právo výživné odmítat, výživné nenáleží tobě ale nezletilému dítěti. Tak nebuď zbytečně a nesmyslně hrdá, když na to nemáš. A ještě poznámka: nejste-li manželé, měla již od porodu existovat dohoda schválená soudem, kolik ti bude partner na výživném na syna přispívat. A nehraje roli, že spolu bydlíte nebo že ti peníze dával atd. Neochuzuj svého syna o to, co mu náleží.
 Iva 
  • 

Re: Jak kdybych to psala já. 

(29.6.2004 11:02:58)
Tak tohle se dá nazvat totální průšvihem. Chci ti říct, že je hrozný, když se ženská neumí o sebe brát. Ten tvůj pacient není ten, kdo tě živí. On má povinnost, aniž by byl tvůj manžel. Musí ti dávat peníze pro dítě, které je i jeho. Vaříš mu a uklízíš a staráš se o něj - to není zadarmo, nikdy. Odejdi, vždy je kam. Jsou domy pro matky s dětmi, dávej malého na dopoledne do jeslí a najdi si brigádu, na garsonku si určitě vyděláš. Vím o čem mluvím, prošla jsem si taky peklem. Ale pamatuj že žádný chlap za slzy nestojí, pokud se chová jako srab a maminčin mazánek a nemůžeš být přece odpovědná za to, že tvoje dítě bude vyrůstat v takovéhle rodině.
 . 
  • 

Re: Jak kdybych to psala já. 

(3.7.2004 14:24:04)
Pozor na pravopis!
 Petra 
  • 

Re: Jak kdybych to psala já. 

(21.7.2004 15:12:27)
no to se mi snad zda !!!!!! Zensky jako Ty ja nikdy nepochopim ! Tak predne - pokud sis uz takhle spackala zivot, ze sis vybrala za otce svyho ditete takovyho mizeru, tak nechapu, jak muzes napsat takovou KRAVINU, ze bys od nej neprijala alimenty !!! Jsou to snad predevsim penize pro Tve dite a ne pro Tebe !!!! Proboha, PROBUD SE !
 Evulka s Evulkou(5,5) 
  • 

Re: Jak kdybych to psala já. 

(15.2.2006 21:09:01)
Milá Kačko,
náhodou jsem v časopise našla tuto internetovou adresu a podívala se do příspěvků. Je to všechno jako přes kopírák a já jsem jenom o torchu klidnější, protože jsem zjistila, že jsem smůlu neměla jenom já. Navíc jsem si potvrdila, že osobnost otce a chování k dětem nesouvisí s věkem nebo s věkovým rozdílem. Mně je 40 a manžel je o 18 let starší. Jsme spolu 7 let a 15 let se známe. On má již dvě dospělé děti, které žijí svým vlastním životem a s novým dítětem váhal, ale souhlasil. Já - naivní a plná sil, jsem ho přesvědčovala, jak se budu starat sama a že on nebude mít žádné problémy, neboť měl neustále obavy ze svého věku. Podotýkám, že vypadá o osm let mladší, než je jeho věk. Tady jsem zřejmě udělala osudovou chybu. Když byla dcerak miminko a já kojila ( asi rok a půl , tak půl roku spal v jiné místnosti, aby byl do práce fit. Malá se budila jednou v noci a jinak krásně spala. Veškerou péči jsem vzala na sebe já a došlo to tak daleko, že jsem po třech letech mateřské byla tak vyčerpaná, že jsem nedokázala pomalu ani umýt hrníček od snídaně. V hlavě mi hučelo a nebyla jsem schopná koudné myšlenky. Dcerka, která je velice šikovná ( a od malička velmi společenská, takže pro mne bylo snem, kdyby si sedla a zabavila se hračkami sama ), je nyní na mne tak fixovaná, že se mne každý večer před spaním ptá, jestli někam nepůjdu a jestli jí ráno vzbudím. Spolu s otcem skoro tři roky nekomunikovali a já dělala prostředníka typu: ukaž tatínkovi,co jsi nakreslila, běž zazpívat tu písničku i tatínkovi. Manžel je totiž velký fanda do muziky a skoro celý den sedí v obýváku a poslouchá muziku.My jsme v kuchyni nebo v obýváku, protože ne vždy se mi ta jeho muzika líbí. Dcera ho bere spíš jako součást obýváku. Teď, když potřebuji, aby pohlídal, tak s ním vydrží, ale pak mi říká, že táta celou dobu spal nebo si četl. Když přijdu domů, nedávno řekla: běž do obýváku, maminka je už tady. Navíc manžel ještě hodně pije a poslední dobou tajně, schovává si láhve po bytě. Naštěstí není agresivní ani mu nebývá špatně, ale já nesnáším jakoukoliv závislost nebo návyk.Po několika debatách, kterými jsem se snažila vyřešit naši situaci se problém tak na dva měsíce zlepšil, ale pak upadlo vše do starých kolejí. Přesně jak jsi psala, tím, že není ochoten se změnit, že pije, že se na mne zlobí (občas, když jsem si dovolila vyjádřit svůj názor, tak mi vynadal sprostými slovy), jsem ho přestala milovat. Je prostě jen biologickým otcem mého dítěte.
Já jsem na rozdíl od Tebe celkem finančně nezávislá, protože už pracuji a mám slušný plat. Využívám také naše auto, takže pokud chci někam na výlet nebo k rodičům na sobotu, tak mohu jet. Letos na podzim jsem měla už takovou krizi, že jsem ( já posera ) řekal, že chci odejít. Začal mi předhazovat svůj věk, že jsem si tedy počkala pěkně dlouho a co tedy te´d on, když mu je 58,atd. Když slíbil, že se polepší, tak jsem řekla, že to tedy ještě s ním zkusím, hlavně kvůli dcerce, kterou vyvede z míry skoro každá změna, i když v případě, kdy je otec pryč na delší dobu, tak se po něm ani nezeptá.Ale nastupuje do první tříey a nechci nic riskovat.
Už jsem zvažovala i manželskou poradnu, na to mi bylo řečeno, že to jsou zamindrákovaný blbci, kteří se snaží řešit cizí problémy, které si musí každý vyřešit sám. Takže jsem se pokusila o únik, ale jsem zase uvázaná a po obligátních dvou měsících, kdy přestal pít, jednou jsme jeli na výlet a chodil za námi snad i na záchod, abychom prý byli co nejvíce spolu, je všechno zase při starém. Jsem zvědavá, jak dlouho to ještě vydržím.
Moc jsem Ti neporadila, ale jestli Ti pomůže alespoň vědomí, že v tom nejsi sama, tak vydrž, až budeš chodit do práce,bude to o fous lepší.
 Daniela+Nithi 


Re: Nevidím to růžově... 

(24.6.2004 15:52:21)
Monty, ja resila podobny problem- manzel se podle me dostatecne ditku nevenoval. Zacala jsem mu ho davat v dobe kdy delam veceri se slovy ze bud se o nej postara a veca bude, nebo nepostara a bude o chlebu a vode. Kluci si k sobe cestu nasli, po jednom tydnu co manzel byl tyden "nemocny" a byl s nama doma k sobe prilnuli na tolik, ze dneska ke mne Nith ani nechce.
Predevcirem jsem je pristihla tichoucke v obyvaku. Vyrabeli z novin Hawajske sukinky.... trhali noviny a on mu je vesel za plinu.... oba byli na vrcholu blaha.
 Olga,Vašík 3 roky 
  • 

Re: Smíření 

(3.7.2004 4:43:46)
Milá Monty,

děkuji za velice poučný článek.Musím se Ti svěřit,že u nás taťku převychovávat nemusíme.Je moc prima.Od 4.měsíce,kdy jsme dávali Vašíčkovi večer kaši,přestomu to nestačilo a budil se kolem půlnoci mu manžel vždy ohřál mléko,chodil totiž spát později,uložil ho a pak si šel lehnout,když usnul dříve,nechal mě spát a o té půlnoci k němu vstával.Moc mi tím pomohl,že jsem se mohla vyspat.Moc se těšil,až trochu povyroste že si spolu budou hrát a musím říci,že se vzorně stará dodnes,i když biologicky není Vašík jeho.Seznámili jsme se až když už byl Vašíček na světě,byla jsem s ním sama.Jeho pravý otec ho nechtěl,narušil mu kariéru,i když žádná nebyla.

Také Ti ale musím dát za pravdu v opačném případě,což je příklad mého švagra,na svoje první dítě se moc těšil,rád se s Verunkou chlubí jaká je to šikovná holčička,před Vánocemi jí budou 3 roky,ale co se týče pomáhání v domácnosti je to stejné jako u Vás.Hrát s Verunkou ho nebaví,že prý neví jak,kdyby to byl prý kluk,bylo by to něco jiného.Občas je přinucen jít s ní na písek,což tedy udělá,ale tím si myslí,že má na dlouho otcovské povinnosti co se týče dělby starání se o dítě vyčerpány,také rád vysedává u PC a hraje hry.

A jaká je moje rada.....podle mě,už jsi se nějak se situací jak se říká smířila...když si neudělala nějaký radikálnější řez,co se týče manžela dosud,už ho asi neuděláš...Máš také nárok na své zájmy a odpočinek,já bych to viděla na tu paní na hlídání,jinak Ty se budeš trápit a taťka bude vesele spát a sedět u PC bez výčitek svědomí.

Držím palce a přeji jen samé pohodové dny.
 Gábi, 2 děti 


Dobrá rada drahá ;-) 

(24.6.2004 8:32:24)
Monty, ono je to těžké. My máme dvě malé děti a protože oba pracujeme (doma i mimo), je ten den poměrně hektický (část dne mám děti já, část dne muž). Většinou, když to jde, tak se snažíme s mužem vyrazit někam spolu (ať už na večeři, koncert vážné nebo jiné hudby), abychom se chvilku užili spolu bez dětí ;-) Snažíme se alespoň obden se při výměněn dětí sejít někde v kavárně, nechat děti pohrát v nějakém pidikoutku a promluvit si nebo v noci přerušíme čučení do počítače a máme "hezký večer". Hlídání na večer nebo dokonce volný vikend máme výjimečně. Do divadla chodím nejčastěji s dcerou (bude jí 6), která je velice ukázněný a zanícený divák. Pokud chceme pařit, odjedeme na chalupu, pozveme kamarády, zaženem děti, zapnem chůvičky a můžem začít :-))
Ono je důležité nepřestat spolu s partnerem a přáteli mluvit a udržovat si alespoň trochu čistou hlavu (nebavit se pořád o plínkách, nočníku nebo zoubcích - ale to určitě není váš případ).
Ještě jeden problém partnerský vztah má - težko se mění zaběhané rituály, chlapi (ale i ženské) nechápou, proč se najednou ten druhý bouří, když mu tu "léta vyhovovalo".
Další důležitá věc je "udržovat se v pohybu" - i s dětmi vymýšlet každý den něco zajímavého a o dnech volna podnikat zajímavé výlety (tj. nesedět doma nebo nechodit každý den na to samé hřiště). Ono je totiž strašně jednoduché zpohodlnět a mít "klídek" - chlapi k tomu tíhnou dost silně ;-)
Zkus manžela trošku rozpohybovat, jděte i se Stáníkem na večeři nebo třeba na letní rockový koncert a pokud chceš vyrazit sama, domluvte se na nějakém: jeden večer v týdnu je tvůj, jedem můj, ostatní společné. Ale hlavně spolu musíte MLUVIT, MLUVIT, MLUVIT. Co se týká péče o dítě (i malinké), mám docela v tatínky obecně důvěru, hlídání tatínkem nahradí 10 babiček. Hodně štěstí!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Dobrá rada drahá ;-) 

(24.6.2004 9:55:02)
Monty, u nás pomohlo, když jsem se s manželm dohodla, že jestli nemám padnout vyčerpáním, musí mi dopřát minimálně jedno volný odpoledne v tejdnu. Upřímně řečeno jsem ani nečekala, že by to mělo úspěch, ale fakt to respektuje. Asi je to dostatečně jednoznačnej rituál :-) Nicméně, ačkoli jsem občas taky nespokojená a naštvaná, oproti Tobě si nemám na co stěžovat - manžel se dokáže o kluky postarat se vším všudy, rozhodně mu nemusim připravovat jídlo do mrazáku jako to dělají některé moje kamarádky a naposledy přebaloval dneska ráno. Možná mám "jen" štěstí, ale jak to tak vidim kolem sebe, spíš to bude fakt o těch nárokách - možná by pomohlo překousnout hrdost a nechat chvilku mluvit to méně tolerantní já...
 Tatka 
  • 

Re: Re: Dobrá rada drahá ;-) 

(21.12.2004 10:29:43)
Hmmm, tak uvarit si umim taky, prebaluju, chodim na nakupy, zaridim, cokoli manzelka potrebuje i treba co se tyce jeji puvodni prace ... manzelce to nestaci a kdyz chci pomoct, prekazim, kdyz tam nahodou nejsem, abych podal pomocnou ruku, tak se nestaram a kaslu na ne ... Jsme spolu 2 roky, dite mame par mesicu a uz me to nebavi, pomalu zacinam mit pocit, ze jsem se spatne ozenil. Dcerku miluju, je uzasna. Vim, ze to maji maminky sami na materske tezke a sam nevim, jestli bych to zvlad, ale kdybych byl aspon nejaka svine, co na vsechno kasle, tak jeji pristup chapu. Ale kdyz hned po praci utikam domu, stejne jako manzelka nemam zadny osobni zivot, ale ona mi porad tvrdi, jak se mam? A porad delam vsechno spatne, i kdyz podruhe to udelam tak, jak jsem to mel udelat poprve.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Dobrá rada drahá ;-) 

(21.12.2004 21:09:59)
hele, Taťko,

zkus si o tom s ní promluvit, ale nezačínej hned tím, co ti vadí, začni tím, jak se o dcerku hezky stará a jaká je úžasná maminka. A vybal to až pak. Píšeš, že dcerce je pár měsíců, pár měsíců po porodu s náma ještě mlátěj hormony ;o)) - se mnou teda mlátily docela dost, a i když manžel dělal všechno, co popisuješ, taky mám občas pocit (vím, že nespravedlivý), že mi není "nic recht". Řekla bych, že je to trochu tím stereotypem, aspoň u mě - nevnímám mateřskou jako "těžkou práci" samu o sobě, náročné je na tom to, že nepřijdeš moc do styku s jinými lidmi, pokud si to sám aktivně nezorganizuješ, a že jsou to celé dny pořád o tom stejným. V práci je to aspoň trochu rozptýlení, občas s někým prohodíš nějaké slovo a podněty se ti za celý den střídají. Třeba jí chybí tohle, občas vypadnout někam úplně jinam.

Asi bych ráda, kdybych byla na místě Tvé ženy, kdyby mi můj manžel řekl: hele, moc obdivuju, jak se o malou staráš, jsi fakt dobrá. Já se snažím pomoct, co můžu, ale nějak mám pocit, že dělám všechno špatně, a mrzí mě to, protože jsem z práce utahanej a už nevím, co bych měl ještě změnit. Rád bych ti maximálně vyhověl, ale musíš mi říct, jak to přesně chceš a co chceš, protože sám to asi nedokážu poznat. Když mi to neřekneš a pak mi jen vynadáš, tak se cítím špatně a je mi to nepříjemné. Starost o miminko je náročná změna, bezesporu je náročnější pro tebe, ale ani pro mě to není lehké. Rád bych ti to usnadnil a prosím, ulehči to i ty mně. Když si pomůžeme navzájem, určitě to spolu zvládneme a pak na to budeme rádi vzpomínat. Jsem moc rád, že malou máme, a tebe moc miluju.

Tak tohle slyším v té své mateřsko-občas-na-všechno-naštvané náladě nejradši. A manžela se za to snažím vždycky bohatě odměnit :o))
 mamka 9-ti mesicnich dvojcatek 
  • 

Re: Re: Re: Dobrá rada drahá ;-) ....tady jednu vyzkousenou mam - pro cestve tatky.....a FUNGUJE 

(23.1.2007 22:16:10)
jo to znam,

po dvojcatkach kterym je ted 9 mesicu jsem mela s jejich tatou stejne problemy. Tvrdil mi, ze on si mysli, ze pomaha dost a ze jinej by se tak nedokazal postarat treba cely den nebo odpoledne o ty dva. To je fakt, oponovala jsem ale ja mam na krku jeste domacnost - to se totiz sejde v baracku dost veci a tatka jeste rad pohazoval papirky, ponozky a neodnasel po sobe ze stolu a tak, standartni program, zensky by mohli vypravet.
Jsou to samy prkotiny, ale stokrat nic umori i osla.
Pri jeho argumentaci, vrdyt ja TI pomaham, jsem mela cerveno pred ocima.
Nadarmo bylo vysvetlovani, ze nepomaha me, protoze to neni moje povinost, ale spolupodili se na chodu rodiny. Podotykam, ze po financni strance jsem prinasela i v tomto obdobi domu okolo 30tisic mesicne. Citila jsem se myslim po pravu urazena.
Nakonec me prekvapil a venoval mi 4 denni pobyt v laznich. Prvni dny jsem se citila jako Alenka v risi divu....prijit, dostat najist, nadobi ti odnesou, vsichni se staraj jenom o tebe, proceduri, fitnesko, bazen, sauna, kosmetika....a ODPOLEDNI sloficek. Celou noc konecne prospat a chvili delat neco jen pro sebe a ne stat 24 hodin ostatnim k ruce udelalo divy. Pak svolil abych si prodlouzila pobyt na tyden.
Psychicky to byla takova vzpruha, vratila jsem se jako novy clovek. Nejhorsi byl pro me asi spankovy deficit, ktery se bohuzel neda kompenzovat jednou noci, kdy vstaval k detem tatka, protoze vsechno stejne vnimate a kazdy sustnuti vas vzbudi.
Ted uz to vsechno doma beru s rezervou i kdyz ta poznamka s tema detma jsem si uuuuzasne uzil a odpocinul, vsechno jsem stihal, nevim co zensky mate - me neminula. On to jinak vidi clovek ktery vi, ze za tyden mu sluzba skonci a jinak ten co ma kazdy vecer pocit, ze rano uz snad nevstane.
V kazdem pripade je takovy utek na chvili jako vyhra v loteriii. Doprejte svym manzelkam at se chvili stara taky nekdo o ne, ne oni jen 365 dni v roce o ty ostatni. A kdyz jeste pred prijezdem manzelky trochu uklidite, budete hvezdy. O tom co to udelalo s nasim sexualnim zivotem ani nemusim vypravet. Takze preju vsem ochotnym tatkum, co si troufnou, moc uspechu.
 Valkýra 


Milá Monty, 

(24.6.2004 10:21:22)
Tvůj článek mi přišek akorát do noty. U nás je to podobné. Můj manžel sice vydělává, a to dost, ale já taky pracuji v naší firmě. Z domova dělat nemůžeme, tak pendluji mezi kanceláří, domovem, dcera má spoustu kroužků a já nevím,kde mi hlava stojí. Po příchodu domů udělám s malou úkoly, připravím něco k večeři, pak honím malou do postele, ta usne obvykle až ve 22 hodin a pak mám začít uklízet. Manžel obvykle po celou tu dobu sedí u televize nebo někam vypadne. Dřív jsem měla uklizeno za 2 hodiny, teď je u nás takový bordel, že bych musela být Einstein a musel by přestat fungovat zákon o zachování hmoty, aby se to dalo uklidit. Už nemám sílu ani ty věci probírat a vyhazovat. Manžel přijde unavený a už si ničeho nevšimne. Jednou za tři roky se zapře a udělá něco na baráku (samozřejmě si na to platí lidi) a pak mi to zbytek času připomíná a vyčítá.
Jediné řešení - paní na úklid už řeším 3 roky, ale taky ji nechce, že nesnáší cizí lidi v bytě. Důvod je jiný - asi peníze a hlavně, co by tomu řekli sousedi, že už nevíme roupama co dělat! A taky - paní na úklid se nebode probírat haldami poházených krámů. Dokonce mi řekl, že kdybych nebyla cuchta, nikdy to tak nemůžu nechávat, kdybych spát neměla! Pomáhat mi nebude, nemůže za to, že mi nepomůže moje matka (co té, proboha, do toho je?). U nich domácnost taky dělala jeho babička. Po tomhle jsem dokonale vypěnila a do dnes spolu nemluvíme.
Nejhorší je, že už to řešíme 3 roky a on se nezmění!!! Ruku k dílu přiloží až v případě, že není kam co položit a kam šlápnout a to má ještě pocit, že "normální chlap" by mě už dávno musel nakopat do zadku a že každá "normální ženská" doma maká 24 hodin denně a dokud nemá uklizeno, nikam nevyleze.
Tvůj článek se týka spíš otcovské péče, to je u nás taky tak. Malé je 7,5 roků a za tu dobu ji vykoupal a uložil tak pětkrát. Občas s ní jde sám někam ven, abych mohla, co jiného než uklízet. Ale fotek a videokazet, kde se ukazuje jako vzorný tatínek, je požehnaně.
Bohužel, když to chci řešit, odmítá se o tom bavit a skončí to hádkou s obviňováním, že jsem nic nedokázala, že jsem neschopná v práci i doma, nedokážu přesvědčit rodiče, aby pomohli. Na začátku jeho kariéry jsem ho hodně podporovala, nikoho jiného tu neměl a on mě "přerostl" a teď si myslí, že si může vyskakovat. Bohužel nemá tu potřebu, aby jeho manželka vedla stejný životní styl jako on, považuje mě v podstatě za služku.
Hlavně buď ráda, že máš vlastní firmu! Naše firma je psaná na manžela a já jsem na něm plně finančně závislá, nikdy nedokážu svůj podíl práce v ní.
Tvůj manžel je zřejmě pohodlný a asi má rád klid, nic s tím neuděláš. Jeho postoj k práci to dokazuje. Možná ho Stáník začne víc zajímat, až bude ještě větší, možná to bude stejné, protože je už takový. Ale Ty jsi šikovná holka, dokážeš se o sebe postarat, mám moc ráda Tvoje články. Navíc - peníze vyděláváš Ty, tak by ti neměl co mluvit do toho, kdo u vás uklízí. Ať si jde třeba do hospody, až bude v bytě paní na úklid! Vždyť se s ní nemusí vůbec potkat. Pevné nervy. P.
 Pamian 


Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 11:01:22)
Pettino a nepomohlo by, kdyby jsi sla pracovat jinam ? Manzel by poznal, kolik prace se u nej ve firme "neudela samo", Ty by jsi mela vlastni penize a i vic casu - precejenom v jine firme neuvidi jak dlouho jdes z prace domu a zda si neskocis na kaficko s kamaradkou nebo se jdes jen tak projit sama po parku ... a pokud nechce pani na uklid mozna by se daly resit veci alespon castecne - davat veci prat do pradelny - obcas se nejde i nektera, ktera pere i bezne pradlo ... vic me nenapada ... kazdopadne ta cuchta a tad dale svedci opravdu spis o tom, ze mu to vsechno nejak stouplo do hlavy ... preju hodne sily ... :-)))
 Valkýra 


Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 11:15:32)
Gidgy,
v současné době jít jinam nemůžu. V budoucnu to plánuji, ale to musí být malá už víc samostatná. Musela bych jít na zkrácený úvazek za pár korun, takhle si třeba vezmu malou do kanceláře a nikdo nemůže nic říct. Manžel by za mě musel vzít zaměstnance a ten by ho stál dvakrát tolik, co bych vydělala. To by ke klidu nepřidalo. S tím úklidem je to fakt katastrofa.
Teď mě napadá. Mohla bych si otevřít firmu se sloganem: "POTŘEBUJETE SE ZBAVIT TCHÝNĚ? VEZMĚTE JI DO NAŠEHO UKÁZKOVÉHO BYTU A ZARUČENĚ JI RANÍ MRTVICE!!!"
Holt to budu muset ještě nějakou dobu vydržet. P.
 Pamian 


Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 11:21:03)
Pettino, mozna by to ale stejne stalo to za to zkusit - sice by to mozna nepridalo na klidu (nevim zda ale nejaky klid je ted ?), ale uz to samotne, ze Tobe plati min je prece proti vam obema - ted setrite na danich a nekdy v budoucnu budes mit duchod nic nic nula ... zatimco on veliky, protoze se pres nej dani firma ... no nevim moc spravedlive mi to nepripada - ulevy na danich nejsou vsechno ... a myslim, ze po pocatecnim soku by to mohlo znamenat zlepseni rodinne situace pro vsechny ... a nikdo nerika, ze kdyz si uvedomi co ve firme vsechno delas, ze by ses nemohla (po dvou mesicich treba) vratit ... vim, ze je to krok do neznama, ale mozna by to byl krok, ktery by stal za to ...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 11:35:24)
Gidigy,
ve firmě jsem jako spolupracující osoba a daní se přes mě polovina zisku, takže si platím dost vysoké sociální pojištění a důchodové připojištění. S důchodem by problém být neměl. Ovšem firemní prachy jdou na jeden účet (jeho). Můj účet je pouze pro platby pojištění a daní. Manžel vždy přinese něco na domácnost, o celkovém stavu konta mám představy, ale ne zcela přesné.
Firma se teď stejně plácá v problémech, chvilku je dobře, chvilku špatně, možná to nebude dlouho trvat a bude prstíčkem hrabat, abych si našla svoji práci. Ovšem, nebude to samozřejmě znamenat, že doma začne pomáhat.
Jo, krabice k přebrání mám doma taky, ale co je v krabici, to nepovažuji za bordel.
 Pamian 


Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 11:22:44)
jo a do nevoe planovane firmy Ti muzu nabidnout i nas byt - jeden cely pokoj je preplneny krabicemi ve kterych jsou veci, ktere musime probrat SPOLU ... ehm ... no kdo vi, treba je nekdy rozebereme .... jedna je stara uz tri roky !!!
 Petra ( bezdětná) 
  • 

Zlomená ruka 

(24.6.2004 11:36:30)
JO děvčata, to znám taky. Manžel nikam nechce, všechno je drahý. Nikde ho to nebaví. Tak chodím sama. Teď ne, mám zlomenou ruku a to je můj manžel na koni. Jsem jeden měsíc doma stal se mi úraz pracovní a propustili mě ze zaměstnání. Umíte si představit jak se mi pošklebuje, nadává, že si neudržím blbou práci. No nikdo si neumí představit jak mi je. Ke všemu nemáme děti, samozřejmě je chyba moje, já jsem ta neplodná. ON na žádný vyšetření nepůjde. Ale počkej až já si najdu jinou práci.
Holky, prosím Vás nevíte jak se schání práce a jaký to je na konkurzech.
Nemáte s tím někdo zkušenosti.
Díky zlomená ruka
 Halka 


Re: Zlomená ruka 

(24.6.2004 15:58:48)
Petro, prace se schani jednoduse (kdyz nejsi mlada zena, zena s detmi nebo postarsi zena pred duchodem ;-)
Nepises v jakem oboru pracujes ani kde bydlis, takze takto radit je tezke. Ale prece, kup si inzertni noviny, najdi si zajimave prace a obvolej firmy. Dojdi na pracovni urad, tam ti sice asi moc nepomuzou, ale nahoda je... Dale mas zrejme pristup na internet, koukni se na pracovni servery, treba na neco narazis. Urcite vam chodi domu nejake mistni noviny s inzerci, tam taky byvaji nabidky prace, poptej se znamych, jestli o necem nevedi.
Vsechno je to otazka nahody, ale kdyz se budes snazit, urcite casem praci najdes.
 Kočulka 
  • 

Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 12:41:32)
No přece to, že by musel někomu cizímu platit 2x tolik, to je právě ono!!! Tobě dá míň, sám vydělá pro vás dva dost, ale ty jsi nepotřebná! Božínku, mě říct manžel, že jsem cuchta a že nemám chodit spát, až všechno uklidím, tak asi spáchám zločin!! Uteč co nejdříve to půjde. Je to arogantní, namyšlený a rozmazlený fracek. Jenom tě zneužívá.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 14:49:04)
Milá Pettino,
musím říct, že tě obdivuji za výdrž.Kdyby se je mě takto choval můj manžel tak bych s ním zatočila, že by se nestačil divit. Možná by pomohlo, kdybys ho upozornila, že ikdyž je firma psaná na něj,po právní stránce je to společný majetek,pokud jí ovšem neměl dříve než jste se vzali. Což znamená, že by tě musel vyplatit a to ve finále může taky znamenat,že by to mohl zavřít. Jinak bych ti doporučila odjet na dovolenou a hezky mu tam vaši malou nechat,ale předem se domluv s rodiči,aby se vymluvili,že se o malou nemohou starat.Jen ať si to tatík pěkně užije. Já mám manžela workoholika,který se také dožaduje nějakého mrňouska.Hned jsem ho upozornila,že pokud se nebude starat jak má tak mu mimi přinesu třeba na jednání a dva týdny mě neuvidí. Bylo by to pro mne asi hrozné,ale někdy to hold musí bole,aby to k něčemu vedlo. Co se ještě týče tvé práce,jsi přeci řádně zaměstnaná na smlouvu,takže taky by tě nemohl jen tak vyhodit. Přeji hodně štěstí
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 15:09:20)
Kláro,
firmu naštěstí zakládal až za manželství. Nechat mu dítě, aby ho musel brát do práce, nevím, nevím. Myslíš, že bys to mohla manželovi udělat? Jak znám chlapy, brali by to jako hysterickou reakci a byl by z toho asi velký problém.
Ten můj taky chtěl dítě dřív než já, sliboval, jak se bude starat, ale skutek utek. On to bere tak, že vydělává dost peněz, tak má splněno. Jenže já je vydělávám taky, ale splněno nemám, tak kde to jsme? Kdybych mohla dělat práci, starat se o malou a v domácnosti někdo pomáhal, byla bych spokojená. Takhle na mě všechno padá, když přisupím domů v 7 večer s malou z kroužků, on už sedí u televize, kolem bordel jak v tanku a ptá se, co bude k večeři. Jenže prý si hraju na paničku a chci služku. Takhle si moje požadavky přeložil on.
Ach,jo. P.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 16:01:15)
Pettino, je vidět, že se bojíš konfliktu, ale bez něj to , po tom, co jste si to takto zavedli, určitě změnit nepůjde. Sama se musíš rozhodnout, co je pro tebe lepší, ale já dávám přednsot tomu být občas za hysterku, nic špatného na tom není.
A tip. Kamarádka dávala, když chtěla odejít a muž se právě vracel domů, dítě sousedce, aby mu ho vrátila (měla předplacenou němčinu a kvůli jeho bezohlednosti o ni často přišla). A proč? Protože od sousedky si dítě (předškoláka) prostě musel vzít, zato manželce řekl, že zas odchází a dítě si prostě nevzal. Fungovalo to.
 Valkýra 


Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 16:25:07)
Ještě mě tak napadá, nedávno jsem četla v nějakém časopise povídání paní, která dělala pomocnici v domácnosti. Rozebírala tam nějakou rodinu, bezdětné vysokoškoláky, vědecké pracovníky, pro které pracovala. Najali ji rodiče mladého pána, protože se "už na to nemohli koukat". Mladí do té doby žili sice v nepořádku, ale spokojeně. Nicméně to s paní zkusili, ale ona za čas utekla a dávala to "k dobru" v časopise. Nikoho nejmenovala, ale dost detailně popisovala jejich zvyky, prostředí, prostě si myslím, že jejich známí by je museli v tom článku poznat. Pohoršovala se, jak to ta žena mohla takhle vést, že i když je málo doma, tohle přece nemůže trpět, že ona na to neměla nervy a řekla, že pro taková čuňata dělat nebude, že to řekla i těm rodičům, ať si mladí shnijí ve špíně, že kdyby měli děti, poslala by tam sociálku... Připadalo mi to dost neseriózní.
Když si představím, že by třeba sousedi zavedli s takovou drbnou řeč, to by se dověděli věci! A u nás v okolí se drbe od rána do večera. Trochu se manželovi nedivím, že z toho má obavy, drbou nás i takhle.
Akorát jsem myslela, že je se stavem domácnosti smířený a že to ještě nějaký čas vydrží, ale vadí mu to a hodně. Je fakt, že už k nám nikoho nemůžeme přivést a manžel by rád měl návštěvy. P.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 16:38:52)
Pettino, já už čtu Tvý příspěvky docela dlouho a občas mi z toho běhá mráz po zádech... Jestli chce návštěvy, tak ať si uklidí, nebo ať jde s dcerou na půl dne ven, abys mohla aspoň v klídku uklidit Ty. Tečka.
 Valkýra 


Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 16:57:53)
Jano,
to on občas s malou ven jde, abych mohla uklidit. Jednou za měsích mám třeba i den volna z firmy, protože jinak by to nešlo. Momentálně probíhají u nás i nějaké stavební práce, tak se nanese všude. On mě radši nechá den doma, hlavně, že to nemusí dělat se mnou. Samozřejmě neopomene podotknout, že bych si na to v klasickém zaměstnání musela vzít dovolenou.
U něj jsou hlavní peníze, firmu rozjel a postavil on, tak si teď myslí, že mu h...o nesmrdí. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem zahodila šanci mít svou vlastní kariéru a nešla za tím.
Další jeho prapodivná představa je, že mi MUSÍ pomáhat rodiče. Od té doby, co jsou naši v důchodu, se to všechno vyostřilo. Bohužel.

Pro ilustraci - tuhle jsem pozorovala, jak manžel vybaluje košili. Sáček letěl na zem, takové ty slídy a špendlíčky, co drží límeček hodil na poličku, košili vyžkoušel a hodil na postel, pak se odvalil k televizi, načal brambůrky a s klidem je drobil na zem, když je snědl, sáček hodil na stůl, ten spadl na zem a vysypaly se z něj drobky, atd., atd. Takhle se chová pořád. Tchyně by mi ovšem vynadala, že jsem košili měla vybalit sama, všechny obaly sama uklidit, brambůrky mu donést a vysypat do mističky. Takže za to vlastně můžu zase já.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 17:05:51)
Ufff :o( Teda, kdysi dávno jsem si tu stěžovala na manžela. Jídlo vezme k počítači, nají se, talíř odloží na zem a pohoda, talíř má přece nožičky a ručičky, takže si odejde do dřezu, umeje se, utře a uklidí... To bylo prvně, co jsem začala "stávkovat". Prostě talíř ručičky a nožičky ztratil, manžel si do něj párkrát stoupnul a naučil se ho aspoň odkládat do dřezu. Postupem času jsme úklid vylepšili o "špinavé prádlo samo do pračky nedojde... a co nenajdu v koši, to jinde nehledám a neperu", "vyprané prádlo se odkládá na manželův pracovní stůl" (protože když jsem ho uklízela já, tak ho furt nemohl a nemohl nikdy najít...), jeden čas jsem doma vyloženě stávkovala a kdo se chtěl najíst, musel si umýt nádobí sám (bezva, od té doby mám myčku :o) ) a tak podobně. Ne, že by se manžel s úklidem nějak obzvlášť přetrhnul, ale na druhou stranu přestal mi zbytečně přidělávat práci :o)

S.
 Edita 
  • 

Pro Pettinu 

(24.6.2004 17:20:50)
Ahoj Pettino,

k tomu, jak jsi psala, jak se Tvůj manžel chová (konkrétně brambůrky a košile), tak to mně přijde dost úlet. Asi rady typu, promluv si s ním o tom, nech to tam ležet do té doby, než si toho všimne apod. jsou zbytečný. Zvlášť když Tě dost nevybraně tituluje za to, že doma není uklizeno. Co mě napadá, je postavit ho před jistá "ultimáta", dát mu najevo, že i ty máš své práva a že dobrý vztah stojí na tom, že se vzájemně respektujeme. Dát mu najevo, že na tobě stojí značný podíl práce (třeba si vypomoci grafy, kde mu nakreslíš, co dělá on a co ty, aby to bylo viditelnější) a pak to uzavřěš, že si vážíš, toho, co dělá on, ale, že NUTNĚ potřebuješ i ty ocenění (v podobě nevytváření bordelu, pomoci se synem, paní na úklid - to nemusí snad být vždycky nějaká stará klevetnice, ale myslím, že to dělají i mladý holky a ty Vás drbat nebudou...). Prostě oznámit mu, že Ti stávající situace vadí. Třeba mu to nedošlo? Hodně štěstí a zlepšení vztahu:-) Hodně síly!
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 18:32:04)
Petinko,

Tak jsem cetla tvoje prispevky i v jinych diskusich, a rikala jsem ze to mas opravdu tezky. Pdle me by jsi mela vyhledat ODBORNOU pomoc v nejake manzelske poradne {jestli to jeste ekzistuje}. Bohuzel nemam tip na nejakou konkretni. Preji hodne sili.
Jitka
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 19:40:38)
"Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy" existují, v Praze spadají pod Městské centrum sociálních služeb, které sídlí v Chelčického ulici na Praze 3. Adresy všech poraden jsou ve Zlatých stránkách. Sama jsem pomoc poradny využila a paní psycholožka mi pomohla urychlit rozhodnutí, že můj bývalý manžel se "bývalým" stal.
Náš příběh je dost podobný, až na to, že o dítě nejevil zájem od začátku. V měsíci trávil 15 večerů v hospodě a dítě ho prý omezovalo v zábavě, protože mu na ní nezbývalo tolik peněz (propil a prokouřil měsíčně asi 5000 Kč a já s miminem dohromady jsme projedli (Sunar) asi 2500 Kč, což se mu zdálo moc... Když byl doma tak buď spal nebo hrál počítačové hry. OPRAVDU NIC JINÉHO nedělal. Když byl 6 neděl doma na neschopence s ramenem ještě se nechal obskakovat, místo aby aspoň na jeden večer spící dítě pohlídal. Ne, už to dál psát nebudu, je to vyřešená záležitost.
Jen bych moc chtěla nějakýho normálně zodpovědnýho chlapa, nevíte o nějakým?
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(24.6.2004 20:05:01)
Já mám volnýho švagra, nechceš ho? :o)
 Lucie + 2 princezny 


Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 11:37:32)
Já mám dva svobodný nezadaný bratry kolem třicítky. Vydělávaj, jsou spolehlivý, v domácnosti se neztratěj a mají rádi děti. Akorát pracují kolem počítačů a mají málo vlasů.
 Matty 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 12:51:25)
Jednoho beru!!! :))
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 19:43:38)
:-)) Beru toho druhýho a úbytek vlasů je přece znakem nadbytku testosteronu, ne? :-))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 19:49:15)
Jedna moje bývalá spolužačka taky kdysi dělala vtípky, jestli neznáme prima kluka, jiná spolužačka jí nabídla bráchu a ona se k nim fakt vydala - spíš jen tak z recese - a pak s nim vážně začla chodit a nějakou dobu spolu i bydleli. nakonec se sice rozešli, ale i tak myslim, že někdy takový řeči stojí za to opravdu zrealizovat :-)
 dulca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 13:27:40)
Beru oba pro dve kolegyne, ktere zatim na toho praveho nenarazili. Obe jsou extremne slusne a vetsinou chlapum slouzili jako hadr na boty.
 Matty 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 13:33:49)
Hele, já si jednoho zamluvila dřív, tak žádný, že bereš oba!! :)))
 dulca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 13:35:24)
Dobre tak ti jednoho necham :)))
 Matty 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 13:39:10)
Tak dík! Beru vyššího. :))
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 19:44:58)
Dámy, ta nabídka byla pro MĚ!
 Lucie + 2 princezny 


Volní bratři 

(26.6.2004 18:52:58)
A teď mi proboha dámy poraďte, jak vás s nima mám seznámit, aby nepřišli na to, že je takhle nabízím na netu a nepřestali se mnou mluvit!
 Kristýna+Robík 


Re: Volní bratři 

(26.6.2004 19:45:03)
No, ty jsi sestra... a podle vlastních zkušeností vím, že to znamená žena, která to s dotyčnými bratry umí nejlépe. (Taky jednoho vlastním, je mu teprve dvacet a zatím se ještě nepustil máminy sukně, tak radši nenabízím ;-)
Co takhle je vytáhnout někam do restraurace a NENÁPADNĚ zarezervovat stoly vedle skupiny mladých, zklamaných a přesto se naděje na partnerské soužití nezvdávajících matek (děti t.č. u babiček, aby je nevyděsily :-))
 Niké 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(2.7.2004 16:56:35)
.. a zapomněla jsi dodat "ženit se nechtějí ani náhodou" - už by totiž neměli tolik času na práci, která vyžaduje člověka celého - ne se o něj dělit s manželkou.
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 14:37:22)
Dobry den,

jaky je proboha problem uklidit se 7.5 letou holcickou ? Vyzaduje se porad pozornosti jako 2 - 3 lete dite ? Co jste delala, kdyz jste byla na materske ? Tohle opravdu nechapu. A co byste delala, kdybyste mela deti treba ve veku 2 a 4 ?

Tak proste do toho riznete. Nebo jde ve finale opravdu jenom o ty prachy ? Rozvedte se, vysudte 1/2 majetku, dceru a zacnete normalne zit. Takhle se budete uzirat a mozna za 30 let i vycitat, ze jste to trpela !
 Marketa, Bara 


Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 14:48:29)
Hano, to jste snad nemohla myslet vazne! Predevsim jde o to, proc by Pettina (a kdokoli jiny) mela uklizet po sve polovicce, ktera ji praci jen pridelava (viz nova kosile vyse). Navic, pracuji-li oba, meli by si i oba rozdelit zbytek povinnosti. Nemam rada nazor podobny nazoru nasich maminek, babicek, ze ony to taky zvladly, tak proc bychom nemohly my. Ja se holt nehodlam obetovat.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Ještě k paní na úklid... 

(25.6.2004 15:17:14)
Hano,
já většinou chodím domů až po 18. hodině, ať už je to kvůli práci nebo kroužkům dcery, zbývají úkoly do školy, večeře, uložit ke spánku atd., takže k úklidu se leckdy dostanu ve 22 hodin a to už padám únavou. Uklidit starší domek, ve kterém se každou chvíli něco překopává a pořád je to provizorium + zahrada, je nad moje síly.
Co jsem dělala na mateřské? To jsem všechno zvládala, ačkoliv to bylo na doraz, ale zvládlo se to.
Dvě děti po sobě nemám, protože bych si to vzhledem k okolnostem netroufla.
Jo, a moje dcera vyžaduje docela pozornost, dokud nejde spát. Holt neumím udělat z uklízení hru, která by ji bavila a uklízela se mnou. A o víkendech jedu třeba na výlet (někdy).
O prachy jde taky, přiznávám. Pomáhala jsem manželovi firmu budovat, ale že bych vysoudila polovinu? To bych musela mít hodně šikovného právníka! Navíc se zatím rozvádět nehodlám. P.
 poznámka 
  • 

Re: Ještě k paní na úklid... 

(7.7.2004 13:54:25)
jestli se chce chlubit jaký je výborný jaký je " king " tak ať to dokáže a přiloží ruku k dílu /potřeboval by obrazně nakopat sobec/
to jsou ty peníze oa snaha dělat hogo fogo.
 Ro 
  • 

Re: Ještě k paní na úklid... 

(29.10.2010 21:14:35)
ON by chtěl návštěvy? No tak ať si ON uklidí, nebo úklid zařídí... Dámy, podle vašich reakcí jednak zjišťuju, že mám doma chlapa svatýho a už ho chybí jenom pozlatit, a že dvak asi nikdy nepochopím myšlení některejch z Vás... Ježišmarjá, ženský! Nezodpovědnejch pitomců je plnej svět, tak když už musíte doma nějakýho mít, proč si nepořídíte takovýho, co po vás ještě k tomu všemu aspoň nebude šlapat?
 Kláre 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Milá Monty, 

(25.6.2004 10:58:54)
Milá Pettino,

když si tak čtu tvé další příspěvky, mít tady tvého manžela tak bych mu asi rozbila ciferník. Je to tvůj manžel promiň, ale mě připadá jako rozmazlený egocentrik a sexista.Nemůžeš se ohlížet pokud chceš,aby se něco změnilo na manžela,protože on se taky neohlíží na tebe. Jen by mě zajímalo jestli tvé názory a potřeby a to jesli jsi šťastná, takto ignoroval ještě než jste se vzali. Můj manžel je taky jenom chlap,má práci ze které se vrací velmi pozdě. Ale nikdy by si nedovolil mi jenom připomenout, že něco není uklizeno atd. Možná je to tím, že není čech a tak má jinou mentalitu,ale tohle je opravdu příliš.Přece vztah dvou lidí není o tom,že si jeden z druhého udělá sluhu a vybíjí si na něm svoje mindráky. Asi bys to měla řešit tak,že na to půjdeš tvrdě.Prostě po něm přestaň uklízet a starej se jen o sebe a o dceru. Až nebude mít jedinou čistou košily, tak mu prostě řekni,že si ji ušpinil sám tak ať se stará a nebo ať mu vypere jeho matka ta je přeci taky doma. Možná by stálo zato občas jim malou odvést ať ji hlídají a ty měla trochu času na sebe. Manželství není přeci založeno na sebezapření a sebeobětování.To přeci není normální.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Milá Monty, 

(25.6.2004 7:35:40)
Kláro, nezlob se, ale nezatočila. S chlapem co má Pettina, podle jejího psaní, teda určitě ne. Ten to má všechno těžce "na háku". Pettino, obdivuju, že to dál zvládáš, ale chápu, že nemáš (zatím) sílu to změnit. Nevěř tomu, že se změní on, to se určitě nestane. On má zcestný (ale častý) náhled na "rozdělení" sil v rodině, což je dáno jeho výchovou, a s tím podle mě nehneš.Jinak moc držím pěsti, ať se Ti vede lépe.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Milá Monty, 

(25.6.2004 8:10:41)
Kláro, ty bys s takovým ani "zatáčet" nemusela, ty bys ses na takového asi ani nepodívala, natož si ho vzala. A když ano, byl by to krátkodobý omyl, a brzo bys to vyřešila. Je to totiž otázka přístupu k věci. Pettinka i Monty jsou totiž až moc hodné holky, a samy svým svým přístupem vyřešení komplikují. Nechají si prostě hodně líbit, pořád mají obavu, aby náhodou nechtěly moc, a myslí si, že jejich férovost a schopnost neviset nikomu na krku někdo ocení a oplatí. No a ono je to spíš tak, že je ten druhý klidně a v pohodě zneužívá.
Například Petty na jedné straně píše o tom, jak bere malou do práce, ale jinde se diví, že "to by přece nemohla manželovi udělat, aby si musel brát malou do práce s sebou! (to by se mu melíbilo!!)" a podobně. Monty vydělává velké peníze, a proto (proč vlastně?!!) je od manžela ani nechce a nechá ho (tj. nic nenamítá) ty peníze doslova proflámovat. Přitom vím, že by potřebovali nový větší byt, a ta částka, když někdo chodí obden ven není rozhodně zanedbatelná...A to je jen finanční stránka věci, jsou i jiné.
Takže by to rozhodně chtělo odborníka, a to i když manželové se do terapie zrovna nepohrnou. Vím, že je to celé moc a moc těžké, ale je pravda, že když je něčím ideálem dlouhovlasý zcela nezávislý hippík, tak je asi nerealistické očekávat od něj že bude najednou závislý taťka co žije jen pro rodinu. Může se stát, ale asi ne moc často. Přeju hodně sil, vypadá to jako běh na dlouhou trať, ale krátké řešení asi neexistuje.
 Valkýra 


Ahoj v pátek, 

(25.6.2004 9:05:53)
Představte si, že mě ten můj včera hrozně překvapil! A to určitě nečetl včerejší diskuzi.
Přišla jsem domů o 2 hodiny déle než on a on mezi tím vyházel celou komoru, kde už se 4 roky neuklízelo a vyrobil tam navíc poličky. Bince byla plná kuchyň i předsíň, uklízeli jsme to do půlnoci, ale SPOLU a je hotovo na dlouhou dobu. Tam se našly věci! O některých jsme ani netušili, že je máme, šla jsem pětkrát do kontejneru na tříděný odpad s různými papíry, krabicemi, plastovými kelímky a nádobkami a jinými "nezbytnostmi", které jsme skladovali.Tohle by chtělo udělat místnost po místnosti.
Manžel dokonce chvilku zabavil malou, než jsem připravila něco k večeři. Uvědomila jsem si, že ta nechuť uklízet vyplývá hlavně z velké únavy, je to prostě něco, na co už nezbývá energie. A je vidět, že by to taky šlo, aby pomohl. Samozřejmě, když jsme o tom mluvili, dal mi najevo, že je to od něj ústupek, že bych si to měla organizovat sama. Ale to mu asi nikdo nevyvrátí.
 Leni 
  • 

Re: Milá Monty, 

(24.6.2004 13:23:41)
Upřímně přeji hodně síly, umím si představit co prožíváte. Já svého muže taky podržela a taky se dá říci, že mě přerostl.
V poslední době mám silný pocit, že je pro něj vše automatické a cokoli je potřeba udělat pro rodinu, pokud to není dostatečně v předstihu naplánované, ho v podstatě obtěžuje. Synovi se věnuje, pokud má náladu. Jakmile se vyskytne sebemenší problém, je potřeba cokoli řešit, je zle. Synovi vynadá takovým způsobem, že se u toho šíleně "vytočí", což je špatně. Nevadí mi jeho výchovná lekce, ale způsob jakým ji uděluje. Říkala jsem mu to již mnohomnohokrát, v klidu, ale vše nadarmo. Rada mluvit, mluvit, mluvit nemusí všude fungovat. Ono je potřeba, aby vždy jeden poslouchal, což jak v mém, tak předpokládám i ve Vašem případě, není.
Je pravda, že když bych určitě věci přešla mlčením, tak je klid. Ale proboha proč bych měla mlčet, když se mi to nelíbí? A klid za každou cenu stejně klidem není.
 Barra 


hmmm 

(24.6.2004 11:04:43)
Mila Monty,
z tveho clanku jsem vyrozumela,ze se snazis nebyt na nikom zavisla.Taky jsem si to tak predstavovala,ale denni prace a starost o miminko mi nedovoli si jeste privydelavat a tim nebyt zavisla (financne) na sve drahe polovicce.Neni zadny velky podnikatel ani mu neprohlizim pasku.Kdyz si potrebuju nekam vyjit a to pri materske zena proste potrebuje!! tak ho postavim pred hotovou vec a moc se ho neptam.Manzel to bere tak,ze proste mam narok nekam jit.
Myslim,ze v tvem pripade si dala manzelovi impuls - delej si co chces,bez kam chces ja te vlastne ani financne nepotrebuju.
Myslim,ze kazdy muz chce byt(i kdyz to neprizna) pro rodinu nepostradatelny.Ze se postara,ze koupi,ze opravi apod.,ale ty jsi mu nabidla at to nedela,ze to nechces.A on to bohuzel prijal a hlavne je takhle spokojeny.Ted uz mu tezko budes vysvetlovat,ze si to vlastne predstavujes uplne jinak.
Pisu jenom svuj nazor a je dost mozny,ze jsem uplne vedle.Kazdopadne ti preju a cele rodince hodne stesti
 Irena 
  • 

Re: mel milenky, flamy, kamarady 

(24.6.2004 12:00:44)
Byvala jsem taky tolerantni az pretolerantni. Muj expritel mel sve pravidelne flamy 4 krat tydne, svoje milenky, sex ve ctyrech, svoje kamarady. Byvalemu jsem proste nic nezakazovala, varila, uklizela a prala. Nebudu to protahovat. Proste to dal neslo. Vim, ze to byla z velky casti moje vina. Mohla jsem si za to sama. Ted uz nejsem tak tolerantni. Vyslovene se nutim nebyt takova. Toho svyho novyho taham do vsech uklidu a do kazdy prace. At si zvyka. A na holky se muze koukat, to jo. :)
 Nufka 


Re: hmmm 

(24.6.2004 12:15:00)
Monty, naprosto souhlasím s krakenou, i když jsem si vědoma, že nemusíme mít pravdu. Přesně vidím Tvou "chybu" v Tvém počátečním přesvědčení, že to vše vlastně zvládneš sama a vůbec ho nepotřebuješ. Měla jsem to podobné, i když v daleko, ale daleko menší míře, myslím tím ten můj přístup. Dávala jsem manželovi najevo, jak jsem silná, že vše zvládám a vůbec jeho pomoc nepotřebuji a pokud potřebuji, tak podle mých představ a né jeho, ty byly špatné. Teď se cca 3roky pracně vše učíme znova, on hledá svůj ztracený vztah s již 12ti letým synem (a daří se jim to:-))) a já se nsažím nezasahovat, pokud chce prosadit něco "svého", protože vím, že nejsem nepostradatelná a že ani nechci být nezávislá. Je to hezký pocit vědět, že se můžeš o někoho opřít, když budeš zrovna na dně, jak finančně, psychicky, či fyzicky. Hodně úspěchů při vyřešení vašeho rodiiného života:-))))) D.
 Marťa11 


Monty, 

(24.6.2004 12:04:24)
ptala jsi se, kde jsi udělala chybu... myslím, že jsi ji udělala, když sis vzala svého muže... nemyslím si, že se změní... promiň, můj názor

K té závislosti... jak víš, já jsem teď také na MD, vůbec mi nevadí, že teď vydělává jen on... no a, já se starám o prcka a částečně o domácnost, částečně (na žehlení apod.) si platíme paní... zatím jsem se neodhodlala nechat hlídat malého někým cizím a babičku máme daleko, tak se večer střídáme...

Je to přístupu, peníze nejsou moje a tvoje, ale naše a oba k tomu tak přistupujeme, já si beru kolik potřebuju a nemusím hlásit, kolik to zrovna je... nikdy by mě nenapadlo se dívat na to, že já večer nikam nepůjdu, protože jsem si nevydělala... to je myslím scestné... prcek vstává v 5 a usíná po 8, spí přes den 2 hodiny... takže pracuju myslím dost a manžel je rád, že má spokojené dítko a manželku a když přijde domů (cca 18 hodin), tak se malému dost věnuje, malokdy uspávám já... o víkdnech vstává (když nepracuje) k malému také on, protože, říká, že se přeci taky musím vyspat...

takže, myslím, že to musí mít oba v sobě, neříkám, že je vše u nás extrasuper, ale nic zásadního bych neměnila...

Tak zdra a sílu

Marťa
 Kahlan+4 


Re: Monty, 

(24.6.2004 15:12:00)
Monty

musim souhlasit s MD, obavam se, ze Tvuj muz se nezmeni. Stanik uz neni zas tak maly, aby s nim nebyla legrace i pro chlapa. V tom to asi nebude. Podle toho, co pises, byt s malym proste Tveho muze nebavi, uz ted by s nim mohl spoustu veci podnikat, pokud by chtel... Opravdu nevim, to Ti poradit, obavam se, ze bud se s tim smiris nebo odejdes. Trei cesta je ta, na ktere uz jsi a podle toho, co ctu, tak po ni jdes uz docela dlouho:-(

Muj manzel je jeho pravy opak a zjistila jsem to naopak prave az po porodu naseho syna. V porodnici se o syna staral jen on, ja byla pouze na kojeni:-) Na materske jsem byla 15 mesicu, pak jsme se s manzelem vymenili. Na rodicovskou sel on, ja si nasla praci, penez mame mnohem mene, nez kdyz vydelaval on. A proc? Protoze si chtel syna uzit:-) Drzim palce, at uz se rozhodnes pro cokoli!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Monty, 

(24.6.2004 15:32:03)
Kahlan, to jsi snad radši neměla psát - víš kolik maminek teď bude mít z Tvýho muže trauma? :-)
 Kahlan+4 


Re: Re: Re: Monty, 

(24.6.2004 15:43:37)
Jani,

to snad ne:-) On ma urcite take nejake spatne vlastnosti, jen jsem na zadne jeste jaksi po tech 7 letech, co se zname, nenarazila:-) Vlastne jo, je tvrdohlavy, takze kdyz si vzal do hlavy, ze se bude doma starat o maleho, nemela jsem sanci:-))
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(24.6.2004 17:13:27)
Holky,
vaši manželé se nemohli změnit ze dne na den. Takové jste si je braly, tak si nestěžujte.
 Renca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monty, 

(28.6.2004 13:37:01)
Presne, souhlasim
Co ste si vzali, to mate, na to nenadavejte
Vedeli ste do ceho jdete, tak si to ted musite vyzrat :-}
 Lucka 
  • 

ťažko radiť ale... 

(24.6.2004 12:40:30)
Ahoj, dospelý človek sa už prevychovať nedá, musí chcieť sám niečo zmeniť . Ale ako má ten tvoj vedieť, že sa má zmeniť, keď mu vlastne odsúhlasuješ všetko čo robí? Od teba má odozvu že je všetko OK, tak čo by menil? Sám od seba na to nepríde, to mi ver. Musíš mu povedať čo ti vadí a ako si to predstavuješ ďalej, trvať na tom. Zatiaľ si zabezpeč pani k malému aj na upratovanie, vyhraď si čas len pre svoj relax a hlavne mu povedz čo ti vadí... veľa trpezlivosti a veľa šťastia.
P.S. ty by si potrebovala mužov dvoch - jedného podľa svojich snov a druhého realistu, pevnými nohami na zemi, kombinácia obidvoch neexistuje...
 Agia 
  • 

Výchova už v plenkách.. 

(24.6.2004 13:18:10)
holky já si myslím, že hodně záleží na tom, jak si ty naše "miláčky" vychováme ve vztahu hned od začátku. Jsem sice mladá, (podle mého skoromuže nezkušená), ale přece jenom jedno vím přesně. Muž se musí cepovat od začátku vztahu. Taky to dělám, a taky to zatím u nás funguje. O domácnost se staráme na půl. Pomáhá s veškerým nákupem (za celý náš vztah 6 let , jsem byla pouze 1x sama na velkém nákupu), v kuchyni se ve vaření střídáme, nádobí máme taky na půl, ví, že věci si musí po sobě vždy uklidit, a že "jedna ponožka tamhle a jedna tuhle" u nás prostě neexistuje!! No není všechno tak růžové, samozřejmě se také hádáme (a jak!!!), ale po bouřce vždycky příjde klid!! A hlavně vše co mě a jemu vadí, tak si vždycky vyříkáme (vykřičíme) dokavaď nenajdeme kompromis! Monty, možná ti chybí s tvým mužem komunikace? Copak už ho nemiluješ, netoužíš zajít na nějakou romantickou večeři (dítě snad někdo pohlídá ne) a vše si tam můžete klído vyjasnit???? Pokud nebudeš se svým druhem komunikovat řítí se Váš vztah do záhuby!!!!!! A vztah je jako kytička, musíš se o vztah starat, a stále ho "zalévat" otráhávat špatné lístky aby mohly vyrůst ty nové krásné lístečky a pak možná budou i nějaké plody!! Tot vše, tvoje trápení je smutný, ale je dobře, že si takhle můžeš ulevit
 Katka 
  • 

Re: Výchova už v plenkách.. 

(24.6.2004 14:07:01)
Z tvého příspěvku mi běhá mráz po zádech....
Jaký vychovávat a cepovat, proboha? Copak jsou to nějací dementi, který je třeba narovnat k obrazu svému?
Vem to z druhé strany, ty bys byla ráda cepovaná, buzerovaná a vychovávaná? Kdyby ti manžel říkal, jak máš co dělat a jak je to nejlíp a správně.

Osobně nejsem vdaná, ale žijeme spolu v jedné domácnosti pět let - někdo se za tu dobu stihne i rozvést :o)). Jsme spolu celkem šest let a děti pravda nemáme.
Přítel také podniká a to právě s těmi někde výše zmiňovanými počítači. Takže vím, co to je vysedávání u PC do 2 hodin do rána a všechno ostatní co to přináší...
On je cholerické povahy, výbušné, někdy lítají myši (ne ty živý :o))do kouta, jindy letí klávesnice. Ale na mě, jako na osobu nikdy nekřičel, to je třeba podotknout. Já jsem povahy vyloženě flegmatické a spíše introvert. Takže jediné rozpory jsou v tom, že mě neštve správným způsobem odřený auto, zatímco on lamentuje a lítá kolem něj, já řeknu "no jo no". Nemůžu mu vysvětlit, že z mého pohledu je zbytečné se rozčilovat, protože to ty škrábance to nespraví. Musím sebekriticky uznat, že se nedokážu nadchnout pro něco, tak aby to ten druhý poznal, tak nějak působím furt stejně, ať jsem šťastná nebo smutná...všechno se odehrává uvnitř.

Ale jinak jsme na sebe doma nikdy nekřičeli, ani se nějak nehádali. Ale ne že bysme spolu nemluvili, prostě, když se mi něco nelíbí řeknu to, ale není to formou výčitek "ty nikdy..." nebo tak nějak. Prostě věci spolu probíráme, ale v klidu, já si myslím to, on si myslí to.

O domácnost se starám spíš já, domů jezdí kolem 7 hodiny večer - já to akceptuju, protože chápu, že se musí snažit, aby vydělal, aby firma nekrachla a tak na něj ve dveřích neječím, aby vynesl koš nebo umyl nádobí. Jsem ráda, že je doma a že jsme spolu. Nevyžaduje teplé večeře a nevyžaduje mít vypiglovaný byt do lesku, tzn. že když prostě neumyju nádobí, tak je holt neumyté a umyje se zítra, no co ono neuteče.
Aby si někdo nepředstavoval náš byt jako hromádku smetí...uklízím samozřejmě, ale tak jak zvládám, takže nemusím mít každý měsíc umytá okna, na Štedrý den nepadám únavou u stromku atd.

Nechává otevřenou pastu, ponožky taky nejsou vždy tam, kde mají být, někdy potvůrky leží jinde, a asi by se našlo i něco jiného, co je typickým sporem mezi mužem a ženou - třeba čučení do ledničky.
Já to ale prostě neřeším, protože jednak, každej je nějakej a jednak já mám taky spoustu nešvarů, fakt si nemyslím, že jsem dokonalá a že můj pohled na věc je ten jedinej správnej.

Já si prostě říkám, že jsem ráda, že nám to spolu klape, že je mi s ním dobře a cítím se šťastná. Mám ráda pohodu a klid, proto neřeším malichernosti.
A jsem ráda, že spolu žijeme na psí knížku, protože si člověk "zkusí" jaký je to žít s někým jiným a nedožije se po roku manželtví něčeho, čeho se nechtěl nadát. Jako spousta žen zjistí až po sňatku, že jejich chlap chrápe, že čučí na fotbal, že je nekomunikativní, že je bordelář, že nepomůže vůbec s ničím, že je na chlast.
Jistě, nikdy člověka nepoznáte dokonale a celého, ale za rok soužití se dá cosi vystopovat.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(24.6.2004 14:23:15)
Jen malá poznámka - ani za deset let soužití na psí knížku nezjistíš jak se chlap bude chovat až se mu narodí dítě.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(24.6.2004 14:26:28)
Naprostý souhlas!!
 Leni 
  • 

Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(24.6.2004 14:24:53)
To máš dobrý. My žili na psí knížku 6 let a teď 4 roky manželé, změna žádná.
Tvoje výhoda je v tom, že jsi introvert. Já se snažím určité věci přecházet, ale netvrď mi, že když vidíš, jak je Tvůj muž cholerický, i když jen při práci, tak zůstáváš v klidu a nijak Tě to neovlivní. Oni (počítačový maniaci) si žijí ve svém světě a to, že svými náladami zasahují do našeho reálného, nevnímají a málokdy vnímají okolní svět reálně. Pro mého muže je práce koníčkem, beru. Ale neberu, že mi budeme až na druhém místě, přestože tvrdí, že to tak není.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 7:23:24)
Zůstávám v klidu, akorát si v duchu pomyslím, proč se chudák tak rozčiluje, vždyť to nic neřeší.
Pro něj je práce také koníčkem, ale že by nevnímal realitu nebo to co je potřeba udělat či zařídit atd. to skutečně nepozoruju, můžu přijít kdykoliv s čímkoliv. Akorát, když vidím, že skutečně něco někam letělo a nedaří se mu PC opravit,tak holt počkám tři minutky až "zchládne".

Navíc... já bych ty "PC maniaky" neházela do jednoho pytle... vidím obrovký rozdíl mezi tím, jestli je někdo maniak tím, že celý den sedí u PC her nebo internetí a nebo jestli je PC prostředek výdělku. S pařanem je to skutečně těžký a věřím, že to dokáže rozbít i velmi pevný vztah, protože na ně se skutečně "nesmí ani promluvit". Můj přítel ale PC prodává, opravuje atd. a hry hraje velice sporadicky, takže tam je potřeba vnímat realitu.

Ale jinak bude asi pravda, že moje povaha je výhoda...i maminka to říká :o))
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 7:44:28)
Katko, já je vůbec neházím do jednoho pytle. Můj muž absolutně není "pařan", to je pro něj ztráta času, spíš se podobá tomu, co popisuje Bosorka. Kdybych měla Tvojí povahu, tak by asi problém nebyl.
 Agia 
  • 

Pro Katku 

(24.6.2004 15:44:59)
samozřejmě to musíš brát z "nadsázkou" nemyslela jsem tím cepováním, nějakou drastickou převýchovu!!! Pane bože, !!!!!!!!!

Ale snad každý uzná, že ho vzah s mužem - či ženou nějak změní, a přizpůsobí se (i když třeba nechce?) tomu druhému....A to je hlavní !!!
Myslím si, že ženská si má určit to jak bude fungovat domácnost (vždyt je to ona co na ní vše leží) a tak má právo si určit a naučit partnera jí v tom pomáhat!!! Já měla to štěstí, že jsem toho svýho moc "učit" nemusela, byl prostě už tak vychovanej od rodičů!!! Ale ze svého okolí vím, že malá "převýchova" neuškodí hned na začátku. Ruku na srdce "oni si nás taky převychovali" nebo ne?????? Prostě vše si zařídit hned od začátku, než příjde drobeček a pak je to ještě těžší...
 Katka, Martin a Pavel 


:-))) 

(24.6.2004 15:57:18)
Ani nevíte, jak vám závidím. Já jsem se ho snažila převychovat, ale jek, když byl a je z 90% pryč a když je doma tak spí. V jediné chvilce je jak beránek a to když mě opravdu rupnou nervy a já začnu vyhrožovat odchodem. To se pak tak týden, 14 dní chová jak beránek. Dokonce jezdí domů už třeba ve dne, nebo nikam nejede a je s námi (a leží).
 Katka 
  • 

Re: Pro Katku 

(25.6.2004 7:28:24)
Já jsem to vzala s jistou nadsázkou, skutečně mě nenapadlo, že nad ním stojíš a za každé "provinění" dostane důtkou nebo je bez večeře, ale i tak mě trošku mrazí z řečí o tom, jak se někdo musí vychovávat a křivit k obrazu svému.

Řekla bych, že tvoje jediné štěstí je to, že tvůj manžel byl zvyklý pomáhat z domova a tudíž ho nebylo třeba "převychovávat".
 Iva 
  • 

Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 10:34:10)
Teď ti to tak možná vyhovuje, ale kdybyste měli děti, tak je hned jiná situace, pak už to zvládat nemusíš, a ono se těžko mění to, co je zajeté - tedy že on se na provozu domácnosti nepodílí ani symbolicky (viz. vynesené smetí.) Pozor na to, já jsem na toto kdysi dost tvrdě narazila! Není na škodu občas chlapa zapojit i když bych to zvládla i sama!!! Ubírá se (povinností)líp jak přibírá, a jak mu pak jednou řekněš, že jsi to smetí za něj tentokrát vynesla, budeš hned jeho zlatíčko, pokud to bude mít jako povinnost!! (jak je to "tvoje", bude naštvaný i z této jediné povinnosti)!!!
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:01:20)
Ivo, možná narazím,ale mě prostě nejde přes hubu mu ve dveřích, když přijde domů z firmy v 19:00-19:30 říct, ať vynese koš a umeje nádobí. Osobně, kdyby mi toto někdo udělal, tak by asi něco slyšel, protože toto úplně nesnáším. Zastávám názor, že každý má právo vydychnout.
Možná jsi mě špatně pochopila, já jsem nenapsala, že např. nevynese koš a dělám to jen já. Jen znám rodiny, kdy chlap přijde domů a mezi dvěřma se na něj ženská sesype jak roj včel a už kdáká co by měl, ještě než odloží aktovku.

Je pravda, že na provozu domácnosti se nyní podílí méně než dříve, když chodil do práce od - do, protože co rozjel živnost, tak má skutečně míň času. Nicméně ta živnost je jediné, co nás může skutečně solidně zabezpečit, když se to vše podaří a jelikož je v začátcích, tak zabere spoustu času.

Holt je to něco za něco. Nemůžu po něm chtít aby domů nosil tisíce a ještě ho peskovat za to, že má míň času. Nemůžu chtít všechno, aby domů chodil zároveň se mnou ve čtyři a ještě nás solidně zabezpečil, protože můj plat to nevytrhne.

Myslím, že je to o tom, jak si co kdo zařídí a co akceptuje. Jestli někomu vyhovuje stát u plotny a vyvařovat, proč ne, když ho to baví a jsou ženský, který se v tom skutečně vyžívají a nikdo je k tomu "nenutí".


 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:16:14)
Katko, já jsem tím vůbec nemyslela, že máš na muže hulákat a něco mu nařizovat...já jsem jen z tvého psaní vyrozuměla, že ty obstaráváš celou domácnost a on zas víc pracuje, a o domácnost se vůbec nestará. A protože to takto bylo zpočátku i u nás, a já byla spokojená, jenže až přišly děti začlo se najednou ukazovat, že domácnost je jen moje záležitost a o všechno jsem se musela (většinou marně) doprošovat, a podle mě je to tím, že se to tak zpočátku zavedlo, napsala jsem to sem pro ostatní, aby třeba takto nedopadli. Prostě jak je normální, že všechno doma dělá žena a po muži nikdy nic nechce, tak on jí později nepomůže ani když už má k tomu důvod, anebo to dá hodně práce systém změnit. Jestli to je ale u vás jinak, pak gratuluju k souhře, ta je moc důležitá.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:25:38)
Ivo, zrovna tak to bylo i u nás :o( Změnilo se to až po DRUHÉM dítěti a téměřrozvodu :o( Ač je to pro někoho s podivem, tak s rozchodem přišel manžel - nelíbilo se mu, že sice pracuju z domova, plně se starám o batole a novorozeně, jakž-takž obstarám domácnost... ale už jsem jaksi ztratila zájem o sport! Teprve diskuze na Rodině mi otevřela oči. S péči o domácnost se sice manžel nepřetrhne, i nadále je to na mně (on hodně pracuje), ale už se v rámci možností začal starat o děti. To ale pro mne (a hlavně regeneraci mého organismu) znamená daleko víc, než kdyby třeba denně luxoval :o)

S.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:26:49)
Katko, a to je právě to, co se tu někteří snaží vysvětlit. Vezmu za příklad situaci od nás - byla jsem doma se 17-timěsíčním dítětem, když se nám narodil další prcek. Novorozeně probrečelo půl noci, neb mělo přehozenej den s nocí, batole potřebovalo pozornost celej den, protože v té době už přestávalo spát po obědě. Tzn, že jsem s nima jela prakticky nonstop - řekněme 17-tihodinový směny každej den bez nějakýho volna o víkendu. V tomhle stavu mi je fuk, jestli si manžel po návratu z práce chce vydechnout, protože oproti mě, on si vydechne v práci - tim myslim, že se může v sedě najíst, může odejít na záchod, když se mu chce a ne až za hodinu, protože větší dítě se právě snaží zmlátit to menší, nebo se to menší zrovna kojí apod., nemusí hodiny chodit sem a tam se řvoucím uzlíčkem, který by se marně snažil uspat, když na noze by mu visel kňourající starší, kterej chce taky trošku pozornosti, v noci manžel spí, zatimco já kojim (ne, že bych to chtěla po něm :-), z práce jede v klidu sám, aniž by musel řešit, že si starší rozepíná autosedačku a k tomu se pokakal, zatimco mladší chce už zase nakojit) atd. atd.
No nic, jen že pokud teď píšeš, že on má právo si vydechnout, nezapomeň, že pokud na tom budeš trvat po narození dítěte, můžeš snadno přijít o svá vlastní "práva" - třeba o právo někdy si vydechnout.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:40:17)
A můžu vědět, jakej je rozdíl z tvého pohledu mezitím jestli nějaký požadavek sdělím hned mezi futrama a nebo až za takových deset minut po příchodu manžela?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:51:28)
:o) U nás v rodině (netvrdím, že u vás, u nás) asi tak ten, že deset minut po příchodu mi manžel už koš nevynese. Hmmm, ani já bych to neudělala, protože se znova obouvat (manžel i oblíkat, doma chodí v dlouhém tričku, což na ven moc není...), znova jít ven... :o)




S.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:14:32)
U nás jo, ani se nemusí oblíkat, protože sejde jen na dvorek a popelnice je krok od vchodových dvěří :o)
A já jdu za odpoledne tak min. 3x na dvůr se psem, takže proto říkám, že to vynášení košů neřeším :o)

No, tady to teďkon vypadá, že soužití dvou lidí je o vynášení odpadkových košů :o))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:26:42)
:o))) No, my taky máme popelnice na dvorku, ale nebydlíme v rodinném domě, takže na chodbě může potkat sousedů... :o) Úklid doma neřeším, bordel neuteče :o) navíc už se mi v podstatě podařilo si udělat systém, jak mít relativně ulizený byt i s dětma :o))) Ale s péčí o dítě je to přesně tak, jak před chvílí psala Jana. Manžel kolikrát nechápe, že po něm chci něco kolem dětí TEĎ HNED OKAMŽITĚ, když zrovna má něco rozděláno a pět minut sem pět minut tam... Nicméně mě každodenní praxe s dětma naučila, že existují situace, ve kterých kdo rychle jedná, ten si ušetří polovinu práce :o)

S.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:37:38)
Přesně tak to funguje, jak popsala Jana a Sylvie. Můj muž měl a má vzácný dar přijít domů z práce absolutně nevhod. Syn má očička na spadnutí, stačila by minutka a spal by, v tom rachot a táta doma. Kdyby přišel o půl hoďky dřív, pohráli-by si, ale toto znamená absolvovat uspávání znovu a k tomu s předrženým dítětem.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:57:17)
Leni - můj muž má dar přicházet z práce pozdě. Je jedno, jestli děti usínají nebo už spí. Mají v sobě radar a když přijde, okamžitě jsou vzůru. Teď už to jde, manžel chodí domů pozdě už spíš výjimečně, ale dokud jsme měli jenom jedno dítě, byly přes léto jeho příchody kolem desáté hodiny pravidlem. Pokud dcera náhodou usnula, spala neklidně. Většinou ale neusnula, nicméně byla unavená a náležitě protivná. Přišel manžel, pomazlila se s ním, lehla, usla... :o)

S.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:14:36)
:-) no, někdy to rozdíl neni, ale někdy je i minuta setsakra dlouhá... Příklad: přichází v osm večer ve chvíli, kdy to po uspávacim maratonu vypadá, že při kojení zrovna usne mimino, ale batole zrovna začlo fňukat, že chce udělat pití a teď jsou dvě možnosti:
1) nechám manželovi jeho deset minut volna, batole po mně leze a vzteká se, protože v jeho věku naprosto nechápe, že když teď přestanu kojit, mimino se vzbudí a budu ho uspávat další dvě hodiny, až nakonec batole to mimino stejně vzbudí a já budu uspávat ještě dvě hodiny - pokud neskočim z okna :-)
2) řeknu manželovi aby si rychle vzal batole a zabavil ho, než pořádně zabere mimino, pak si můžem i s batoletem sednout v kuchyni, nebo se přitulit v posteli a ještě si popovídat - pokud teda mimino nakonec opravdu usne, což nelze s jistotou poznat předem...
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:35:17)
No, z tvého příspěvku pro mě plyne jediné... že mé přesvědčení nemít dvě děti tak brzy po sobě je jedině správné (respektive já chci jen jedno dítě a druhé třeba až hodně později). Vždycky jsem se děsila toho, nedopadnout tak, že budu "ověšená" dětmi - jedno v náručí a druhé batolící se za ruku...potkávám hodně maminek ve stejné pozici, jako jsi ty a vždcky jsem si jen v duchu říkala, že takto bych to nechtěla. Kdyby se stalo, tak by se stalo, ale plánovitě rozhodně ne.

A z tvých příspěvků na mě dýchá jediné, bez ohledu na to co dělá, nedělá nebo by dělal manžel je to stresující pro vás všechny.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:44:32)
Však taky plánovaný nejsou :-) - já jsem loni teprv dodělala školu a manžel bude končit až za půl roku.
Stresující to bylo hlavně ze začátku, teď už je to docela fajn, protože si hrajou společně a my jsme se v tom naučili chodit. Na manžela jsem si tu snad nikde nestěžovala, nebo jo? Dokonce je i romantik a možná tak trošku hipík :-) Další mrně chcem (kupodivu) taky s co nejmenšim odstupem.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:53:23)
Katko, nemyslím, že by to bylo až tak stresující. Víš co, třeba pomoc od manžela "teď hned honem" chci klasicky v případě, kdy vařím - peču - smažím a dítě se mi pokouší spadnout do kastrolu, vlézt do trouby nebo podříznout nožem. Tady není podstatný rozdíl mezi jedním nebo dvěma dětmi :o) A na druhou stranu jak jsou děti blízko od sebe, tak si spolu úžasně rozumí :o) a co do celkové péče (nemyslím tím vyhrocené okamžiky) mi přijde daleko klidnější péče o dvě děti, než o jedno :o) Přijde mi to i jednodušší na podnikání rodinných akcí, kdy děti obdobného věku se spíš zabaví stejnou činností než děti dál od sebe. A tak podobně. Takže ono nic není jenom černé nebo jenom bílé :o) Mám dvě děti dva roky od sebe a jsem za to ráda. Plánuju i třetí :o)

S.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:59:46)
Já vím, lidi mi to taky říkají, ale já mám holt fobii z "ověšených matek" už dlouhou řádku let. :o))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:02:19)
:o) No vidíš, já zas své děti nosila v šátku, takže jsem byla fakt ověšená :o) Jednou jsem si zkusila nést v šátku OBĚ DĚTI NAJEDNOU :o) Zážitek na celý život :oD Již nikdy více...



S.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:11:08)
Sylvie, kamarádka mi nedávno vyprávěla: "Potkala jsem u doktorky maminku, co by se Ti určitě líbila - měla takový ethnošaty, jedno dítě předškolní, jedno asi tříletý a v šátku půlroční dvojčata. Tak jsem si řikala, že by se Ti líbila, jestli jí na Tebe nemám dát telefon, že byste si rozuměly." :-)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:40:19)
:o) Doufám, že to třetí dítě nebou dvojčata :o) Čeho je moc, toho je příliš :o)

S.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:41:04)
Sylvi, štěstí není nikdy dost...
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:43:52)
:o) Leni, ty jsi ale nějaká poťouchlá... Přeji ti tolik štěstí, kolik ty mně :oP

S.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:49:18)
Sylvi, sranda musí být, ne?
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:11:18)
Katko,
fobii z "ověšených" matek jsem měla taky (a hroznou) a říkala si, že tohle tedy nikdy. Sousedka jezdila s hlubokým kočárkem, za ruku batole, když nemohlo, posadila ho na korbičku, obvykle táhla ještě odstrkávadlo, děti řvaly obě dvě... Já jsem chtěla druhé až po 6-7 letech, připadalo mi to ideální a teď vidím, že bych to bývala nějak přežila, ale teď se mi do druhého nechce, i kdyby vztah s manželem byl ideální. Dcera ještě není samostatná a péči bych asi nedokázala skloubit. Druhé tedy asi nebude. Nebo až bude malé tak 10 let, ale to by se musel zlepšit vztah s mužem a musely by mě přepadnout mateřské pudy.
Takže musím přiznat, že z "jedněch plenek" je to praktičtější, i když prožiješ tak 5 hodně hektických let, ale pak už je relativní klid.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:18:43)
No, já taky spíš přemýšlím nad jedináčkem a to druhé jen kdyby se stalo řízením osudu. Mám k tomu trošku specifické důvodu a nedůvody, možná směšné, ale zatím je má představa taková.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:46:58)
Petti, to je smutný, viď, že kvůli tomu, že muž není ideální, oželí ženská další dítě. Já to chápu, mám s tímto podobný problém. Nechci mít jedináčka, chci druhé dítě, můj muž také, ale já nejsem přesvědčená o tom, že bych to nezvládla, přesně jak popisuješ.
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 13:48:20)
oprava - Nejsem přesvědčená, že bych to ZVLÁDLA.
 Marie, dvě dcery 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(27.6.2004 10:23:39)
Katko a když tak hájíš ty chlapy a jejich právo na oddychnutí po práci, nejsi náhodou taky sama chlap :-)). Ne vážně, jakmile chlapovi jednou povolíš mantinely, okamžitě toho "zneužije" ve svůj prospěch a těžko mu pak zase budeš "utahovat šroubky" zpátky. Věř mi, že se dvěma dětma je povinností mnohem víc než když jsi "jen" ty a manžel. Nezdá se to (hlavně těm bezdětným), ale kolem dětí a domácnosti a i toho manžela je práce strašně moc. Takže ti přeju, až budeš mít děti, ať to probuzení do reality není vůbec kruté. Marie
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(27.6.2004 11:43:47)
Ta dikuze tady vyznívá strašně pesimisticky. Já má takovýho celkem normálníh chlapa a dokud nebyly děti a oba jsme chodili do práce, dělali jsme to tak napůl (ani jeden z nás teda není moc přes ten pořádek:-). Pak jsem šla na mateřskou, a až jsem se trochu zaběhla, přišlo mi nefér, že on dře jak kůň, aby nás uživil a má 5 úvazků a tak, a většina domácích prací přešla na mě. Teď se trochu začínám vracet do práce, no a samozřejmě je to boj, ale já jsem vytrvalá, a i když byly protažený ksichty, kecy, někdy i hnusný hádky, tak to pomaličku přináší ovoce - tj. ty mantinely jdou, když je člověk vytrvalej, vrátit zase zpátky kde byly. Za "manažera přes domácnost" asi už zůstanu, ale už teď je jasný, že můžu ty práce rozdělovat (a jednou za čas na něco můj miláček přijde sám a udělá to i bez říkání, a to pak chválím a chválím). Hlavně už přestal mít ty kecy, co dřív - prostě když chceš večeři, tak si uvař, ne, máš snad ruce, a nechoď mi říkat, co není hotovo a udělej to sám.
Nechci říkat hop dokud jsem nepřeskočila, ale fakt (už se opakuju) to chce to nevzdat při prvních konfliktech.
 Jana (2kluci 13+14) 
  • 

Odpocinek po praci 

(28.6.2004 11:16:31)
Ono je to tezke. Kdyz jsem byla na materske, taky jsem cekala jako na smilovani, az prijde manzel domu a ja budu moci konecne vypnout.
Dnes kdyz prijdu z prace kolem seste vecer, tak si sednu, udelam si kafe nebo neco, a pul hodinky odpocivam, ctu si nebo "tupe koukam do televize". Potom jsem schopna "radostne" vykrocit k domacim povinnostem jako je vecere, kluci a jejich starosti, skolni ukoly a vse ostatni.
Nastesti moji synove to neberou jako utok proti sobe, tu pulhodinku mi dopreji a obcas mi to kafe i uvari :-))
 Petule, 3mesicni syn 
  • 

Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 10:56:45)
ahoj Katko,
závidím Ti tvuj klid a jak si nad veci. My sme s manželem spolu nejaký ten čas zili pred svadbou, takže si myslím, že jsem veděla " do čeho du", ale jak se bude chovat až se nam narodí prcek sem vážne tušit nemohla. Hodně mě mrzí když přijde v 8 večer utahaný z prace a pak ještě zapíná počítač a na malého udělá jen tutu mutu. Snazim se ho co nejvic zapojovat, ale jedine ceho se maly docka je, ze si ho polozi na sebe a relaxuje a mysli si, ze se s tim nas prcek uspokoji (uz vyzaduje nosit a pozorovat deni kolem sebe, smat se atd) kdyz mu neco namitnu, tak rekne, zeje unaveny. Nakonec to vzdam a vezmu si zas prcka a ikdyz uz taky padam unavou, vezmu si nakonec prcka zase ja a jdu s nim delat blbosti (nejlepe do jine mistnosti, aby si mohl v klidu odpocinout!
Uz se moc tesim az prestanu kojit a uplatnim vyse zminovanou radu - lecbu sokem. Vraziom mu prcka a odejdu treba na pokec s kamoskama a on si k nemu snad cestu najde a bude mu delat radost si s nim hrat..
Neztracim nadeji, ale zastancem nasilne prevychovy taky nejsem.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 11:34:09)
Petule, jestli to nebude třeba tím, že vaše mimi je skutečně velmi malé a jak už tu někdo řekl - muži mívají strach, že takovému drobečkovi ublíží, ale jak povyroste a dá se s ním už něco podnikat, hrát s autodráhou nebo čutat s míčem apod. tak se to změní.

Na druhou stranu, vezmeš-li to z pozice manžela...přijde domů v osum hodin, je skutečně utahaný po náročném dni v práci, přijde domů a tam ho čeká manželka, která by mu podá miminko a očekává, že s ním bude další hodinu mít energii k tomu dělat ťuťuňuňu a blbnout s miminkem.
Z pozice manželky na mateřské je to přirozené, že očekává, že manžel musí být celý natěšený na mimi a vždy ochotný se s ním duchlit a hrát si. Z pozice manžela, který má takovou prac. dobu je to trošku nereálné.
Já nemyslím, že by tvůj manžel mimi nějak neměl rád nebo se na něj netěšil, ale je přeci přirozené, že když se vrátí z práce takto pozdě, tak skutečně bude chtít spíš relaxovat...

Dnešní doba je skutečně jiná než byla dřív, většina mužů dříve chodila do fabrik na 6 a končila ve 2. Všichni měli práci a nikdo se nemusel bát, že přijde z hodiny na hodinu o místo a bude bez práce a neuživí rodinu, nezaplatí splátky.
A zvyšující se rozvodovost si myslím má jednu z příčin právě i toto - je málo času na rodinu, z toho plynoucí hádky (některé ženy chtějí jak peníze, tak mít chlapa nejlíp ve dvě doma), vkrádají se pocity osamocenosti, pocity nezájmu.
Možná jsme se ještě plně nestačili přizpůsobit a akceptovat to.
Na druhou stranu slyším velice málo říkat, že ten chlap je fajn, že si ho vážím, že jsem ráda, že něco dokázal, že má ty a ty fajn vlastnosti, že jsem ráda, že dělá doma to a to....velice málo. Spíš slýchávám - vždyť je to jen chlap, vždyť jsou všichni stejní, on nikdy..., nevaří, já bych ho nejradši..., je nemožný, není romantický, je kopyto...

Jak to bude až budeme mít dítě my dva to nevím, možná to bude všechno jinak a budu taky nespokojená manželka, možná přestanu uplatňovat teorii vcítění se do pozice a možností druhého.
Čas ukáže...
 petule 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:44:46)
myslim, zes to vystihla dobre, Kacko . ja mam podobny nazor, nicmene teorie a praxe se u nas ponekud lisi. Vim, ze jme oba unaveni az hruza a i kdyz uz nemuzu a nechce se mi, snazim se manzelovi ulevit aby si odpocinul, necham ho a jdu s prckem ven nebo do vedlejsi mistnosti, ale ve skrytu duse ocekavam, ze alespon jeden den se stane zazrak a on prijde a rekne, ty uz toho mas dost, tak si oraz a ja prcka pohlidam. V tom jsem stejna jako vetsina holek v tehle diskusi. Cekam a nechavam situaci vyhrotit do krajnich mezi. Prcek je na svete teprve chvili a tak naucit se zit ve trech jsme zatim meli malo casu. Jsem rada, ze je tu tahle diskuse, clovek si v klidu utridi myslenky. Meli sme s manzelem ve dvou hezky vztah a tak sem optimista a verim, zesi k sobe vzajemne najdem casem cestu vsichni 3. Ucit se musime cely zivot. Musi ovsem clovek citit, ze snaha neni jednostranna, pak jeto plytvani sil a hazeni hrachu na zed.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 12:56:34)
Petule, a zkoušelas přestat tiše doufat a zkusit si o tom prostě promluvit? Žádný vyčítavý "ty nikdy...", ale prostě podebatovat o tom, jak se cítíš, že víš, že je to pro vás nové a musíte se s novou situací zžít, že chápeš, že toho má moc, ale že se cítíš taky unavená a jestli byste si nenašli nějaký systém, prostě to v klídku probrat až mrňous usne.

To je snad nějaký ženský syndrom, že tiše naznačují, doufají, věří, dělají významná gesta a chlap nic, místo toho aby jsně sdělili, co chtějí.
Chlapi těm našim tichým mluvám holt nerozumí.

Tvůj muž mi připadá, že je z těch co jsou takových komunikačních zážitků schopni a prostě se možná jen opravdu ještě plně nězažil do role otce.

Tiše doufat není řešení...zní to jako fráze z knih o Marsu a Venuši, nicméně mě se to svědčilo.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 14:30:17)
Na tohle musím reagovat:

"Na druhou stranu, vezmeš-li to z pozice manžela...přijde domů v osum hodin, je skutečně utahaný po náročném dni v práci, přijde domů a tam ho čeká manželka, která by mu podá miminko a očekává, že s ním bude další hodinu mít energii k tomu dělat ťuťuňuňu a blbnout s miminkem.
Z pozice manželky na mateřské je to přirozené, že očekává, že manžel musí být celý natěšený na mimi a vždy ochotný se s ním duchlit a hrát si. Z pozice manžela, který má takovou prac. dobu je to trošku nereálné.
Já nemyslím, že by tvůj manžel mimi nějak neměl rád nebo se na něj netěšil, ale je přeci přirozené, že když se vrátí z práce takto pozdě, tak skutečně bude chtít spíš relaxovat..."

Katuško, manželka po dni stráveném nepřetržitou péčí o dítě a domácnost je taky skutečně utahaná, to mi věř, a kolikrát víc, než muž z práce (já mám sice práci dost náročnou, ale po nástupu z mateřské mi to přišlo skoro jako Havaj,sice pracuješ, ale máš na to klid a nikdo ti nekňourá u nohy, nikoho koutkem oka nehlídáš kam leze a co na sebe chce strhnout....atd. ). Ona možná neočekává, že manžel bude celý natěšený, ona prostě potřebuje aspoň na chvilku vypnout, což dosud nemohla, a po té chvilce bude pokračovat, protože péče o dítě je 24 hodin denně. Takže i ona chce relaxovat! Je fér, aby jeden mohl a druhý ne?
Ale nedivím se, že to nechápeš, když děti zatím nemáte, připomínáš mi kamarádku, co mi záviděla, že nechodím do práce (MD) a to se mám, to se můžu vyspat, a ona musí vstávat do školy..(měli jsme totálního nespavce:_))
 Tina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Výchova už v plenkách.. 

(25.6.2004 22:19:12)
Katka, jednoducho mi to neda - a to do diskusii o clankoch prispievam naozaj malokedy. Vacsinu tvojich prispevkov tu vsak musim predychavat - prepac. Tvoje nazory su teoreticky v poriadku - teoreticky :) Ono to v realnom zivote funguje inac. Uplne suhlasim s Ivou, kazdy den cakam ako na spasenie na prichod bud manzela alebo babicky len aby ma na chvilu oslobodili od malej. Materska dovolenka ma totiz s dovolenkou spolocny len nazov.

Pripominas mi priatelku, ktora mi nedavno tvrdila, ze sa na matersku tesi, pretoze popri nej bude moct studovat! Optimistka. Kiezby sme mohli poskocit v case a precitat si tvoje nazory aspon po roku materskej.
 Usanka 


Re: Re: Katko 

(30.6.2004 14:21:46)
Přeju ti hodně štěstí, dle tvého psaní vypadá vše v pohodě. Ano, tak jsem se svým manželem 5 let spokojeně žila bez dětí a bez manželství. O domácnost jsem se většinou musela postarat já - i když sem tam to nádobí taky umyl....Vše bylo naprosto v pohodě. Když jsem měla chuť zašla jsem si na kafe nebo do kina. Jako ventil to bohatě stačilo. Chodili jsme spolu do společnosti, nebo každý sám...prostě normální pohodička. Ale BEZ DĚTÍ je to prostě něco totálně jinýho. Nemůžu říct, že jsem na tom úplně stejně jako Monty, ale pdostata je tatáž. Doufám, že ti tvůj optimismus a flegmatismus vydrží i po prvním roce tvého event. děcka. Možná si svůj příspěvek schovej a pak si přečti. Třeba se výborně pobavíš:o)
 Usanka 


Re: Re: Katko 

(30.6.2004 14:22:49)
Doufám, že ti tvůj optimismus a flegmatismus vydrží i po prvním roce tvého event. děcka. Možná si svůj příspěvek schovej a pak si ho přečti. Třeba se výborně pobavíš:o)
 DM 
  • 

Blba rada, nicmene konstruktivni 

(24.6.2004 13:20:10)
Monty, myslim, ze v clanku resis hlavne to, ze i kdyz je tata doma, tak vlastne otcovskou roli neplni. U nas to bylo totez, travil vecery i vikendy v praci a kdyz jsem mela pripominky ze by se mel venovat synkovi, bylo zle. Po necelych trech letech jsme se rozesli (samozrejme kvuli dalsich duvodum), ale tatka najednou zacal fungovat - vyzvedava dnes uz sestileteho syna ze skolky trikrat tydne, travi s nim kazdy druhy vikend, v lete tyden na chalupe, kde se o nej stara sam bez pomoci babicek. Hrajou spolu fotbal, jezdi se koupat, chodi do muzei ... A ja mam na sebe spoustu casu, v 28 letech jsem se zacala ucit na koleckovych bruslich, obcas jdu do hospody zaparit a je mi fajn. A jsem mnohem pohodovejsi mama, predtim jsem na syna byla casto protivna jen proto, ze uz jsem mela vseho plny brejle a ted si uzivam kazdou chvilku, kdy jsem s nim. Takze v mem pripade zafungoval dokonale rozchod, ale tato rada je myslena s nadsazkou, rozhodne preju vsem, aby to nemuseli hnat tak daleko :-)
 Nina 
  • 

Re: Blba rada, nicmene konstruktivni 

(24.6.2004 13:28:37)
Super rada!!!
Jenom najít odvahu k tomuto kroku. Věřím, že pro rozchodu může vše fungovat podstatně lépe, jste dva svobodní lidé a více si vážite jeden druhého. Mě je 31 a někdy si připadám jak stařena. Zatím sbírám odvahu a pro sebe si řeším možné důsledky rozchodu. Nicméně můj syn je na otci dost závislý, zatímco mě se manžel čím dál více vzdaluje.
 DM 
  • 

Re: Re: Blba rada, nicmene konstruktivni 

(24.6.2004 16:29:17)
Syn byl taky na tatovi zavisly, a proto jsem rozvod oddalovala. Nechci byt zadnou propagatorkou rozvodu, ale u nas uz to opravdu neslo dal a pote, co jsem udelala to zasadni rozhodnuti, mi uz bylo jenom lip. A myslim, ze nam vsem trem. Dneska jezdime spolecne na vylety, syn ma domov i u me i u taty a funguje to skvele. A neni to o tom, ze by jeden z nas doufal v navrat, takhle to klapalo, i kdyz jsem mela pres rok pritele, nektere akce jsme podnikali i ve ctyrech. Tak drzim palce, at uz se rozhodnes jakkoli, aby se Ti ulevilo.
 Nina 
  • 

Re: Re: Re: Blba rada, nicmene konstruktivni 

(25.6.2004 6:47:13)
Děkuji za povzbuzení, někdy mám pocit, že dál už vážně nemůžu. Přeji Vám spoustu pohody a radosti.
 DM 
  • 

Re: Re: Re: Re: Blba rada, nicmene konstruktivni 

(25.6.2004 11:26:08)
Nino, kdybyste si chtela popovidat mimo diskusni forum, uvadim svuj e-mail, pokud budete mit chut, ozvete se. Preji pekny vikend.
 Nina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Blba rada, nicmene konstruktivni 

(25.6.2004 11:53:51)
Děkuji, ozvu se, mějte se krásně.
 Sylvia+Alžbetka (15.9.2004) 


pre Monty 

(24.6.2004 13:42:30)
Podla mna treba rozlisit dve veci.
1. Tvoj muz ti so synom nepomaha, cize nekupe, nekrmi, neprebaluje... Tu si prilis tolerantna ty. Bohuzial, mas pravdu v tom, ze neplati - ak budem ja tolerantna, odozva bude rovnaka. Kdeze! Ako tu uz niekto spravne napisal, muza si musis cepovat od zaciatku vztahu a uz na zaciatku dat najavo, co od neho ocakavas a co jednoducho robit musi. Na tvojom mieste by som zahodila tu hrdost a najblizsi vecer manzelovi doslova "nakazala", ze teraz musi maleho okupat, pretoze ty musis robit nieco ine, dalsi vecer by som mu postavila tanier s kasou na stol, ze musi maleho nakrmit... A uvidis, postupne sa z toho stane samozrejmost a okrem toho, ze ti bude s malym pomahat, tak sa oni dvaja budu aj zblizovat.
2. Tvoj muz sa synovi nevenuje, to znamnena nehra sa s nim atd... Myslim, ze tu je problem aj v tom, ze vas syn je este maly a ako tu uz niekto spominal, pre vela muzov je dieta do 3 - 4 rokov "nikto", nevedia, ako sa k nemu maju spravat, co mu maju hovorit, proste, este to nie je plnohodnotny partner. To by sa mohlo spravit vekom. Okrem toho, tym, ze sa manzel onho nestara, tak si k nemu vobec nevytvara vztah. Myslim, ze cim viac zacnes manzela zapajat do starostlivosti o synceka, tym si budu blizsi ako som uz pisala vyssie.
 Fana, 2 malinkatý dcerky 
  • 

Re: Blba rada, nicmene konstruktivni 

(2.1.2005 23:25:00)
Milá DM, máš bohužel recht, mám dvě dcerky, jsou od sebe o rok a 5 měsíců. Když bylo tý mladší 9 měsíců, ruply mi nervy a (již po čtvrté) jsem jejich otce vyhodila. Třikrát se vrátil, po čtvrté si našel mladší, lepší, pohodovější a veselejší. Jak říkal.
Leč o holčičky se stará. Dvakrát v týdnu se je bere na dvě hoďky, což předtím nedělal vůbec a dokonce v sobotu si je bere od 10,00 do 18,00! Jaká sláva.
Jen nevím, co mám dělat dřív, jestli jít s někým někam pokecat, nebo rychle uklidit, nebo něco zaúčtovat. Většinou volím ten pokec, protože jsem fakt nevypovídaná, a musím přiznat, že mi to chybí.
Jsem přes tři roky doma - i když už jsem od něj slyšela několikrát nabídku, ať jdu do práce, že normální ženský s dvouma dětma makaj, tak stačí se zamyslet. To bylo Malinký tak 6-7 měsíců. Účtování po večerech zřejmě nestačí. No, ale dost, zkrátka a dobře, rozchod i po devíti letech funguje. Ale je mi bídně, sakra bídně, i když s ním to růžový nebylo.
HOdně lásky, síly a trpělivosti (s tolerancí bych už to tak neviděla) přeju nám všem a jim (chlapům) taky. Vlastně.
 Valkýra 


Model z původní rodiny 

(24.6.2004 13:55:00)
Monty,
a co tchán? Někde jsi psala, že je mnohem aktivnější než manžel, ale pomáhá i v domácnosti, věnoval se dětem? Spousta chlapů má hodně koníčků, ale malých dětí si ani nevšimnou.
U nás to má muž taky z původní rodiny, tchyně sice všechny komanduje, ale sama leze mužským do zadku, chlap je pro ni pán a živitel. Manžel byl od 14 let po internátech, ale o víkendu a prázdninách musel makat v hospodářství, ale nemusel po sobě uklidit ani hrníček, hadry hodil na zem a ona hned běžela, sebrala to. Jakmile dojedl, běžela sklidit ze stolu a už nesla kafe. Neexistovalo, aby si ukrojil sám chleba. Jenže chtěla bych ji vidět, kdyby ho měla doma pořád. Navíc od svých 30 let byla v inv. důchodu.
U nich se striktně rozdělují mužské práce (tam musí ženské pomáhat) a ženské práce (těch se chlap nedotkne). Manžel všude zdůrazňuje, že do domácnosti se neplete, že neumí vařit, že se nestará o to, kdo pohlídá dítě, kam je potřeba malou dovést, že není jako ti přiblblí podpantofláci. S tchyní jsem o tom mluvila a vůbec nepochopila, co chci. Chlap přece nikdy nebude pomáhat s úklidem, na co se ženil?! Ale vydělávat peníze ženská musí, přece se nenechá jen tak vydržovat.
S dnešními zkušenostmi bych si nikdy nevzala chlapa z takové rodiny!!!!!!!
Nejvíc depresivní pro mě je, že odmítá cokoliv dělat společně, přitom ve dvou bychom to měli za poloviční čas. Radši se kydne k televizi a čeká, že se v tom budu hrabat sama. P.
 Valkýra 


Re: Model z původní rodiny 

(24.6.2004 14:23:19)
Abych na oplátku popsala model mojí rodiny. Naši oba pracovali, vydělávali stejně. Naše máma s námi byla doma jen půl roku, pak nastoupily babičky a jesle. Táta doma taky moc nepomáhal, ale dával si pozor, aby po něm nezůstával binec. Na procházky a ven s námi chodil hlavně on, mámu to totiž nebaví a radši uklízí (to já ne). Když už se něco dělá mimo byt, dělají to spolu. Mámu v podstatě baví jen televize a chození po obchodech, sport a výlety nepotřebuje, koníčky nemá. Třeba se mi chlubí, že teď v důchodu nevystrčí nos nikam než do obchodu v ulici. Já mám na rozdíl od nich dost koníčků, ale teď na ně nemám čas. Když dám přednost něčemu jinému před domácností, máma je první, kdo má řeči. P.
 Bosorka31 


nemyslím, že by se to nedalo změnit 

(24.6.2004 14:36:01)
Asi je můj názor dost podobný těm předchozím, ale....ženské když se narodí dítě, tak je taky schopná změnit svůj život a to úplně - tak proč by mužský nemohl udělat alespoň nejaké ústupky?

Nevím, jestli je problém v tom, koho sis vzala - spíš ho vidím v tom, jak jsi vyrůstala ty. Tvoje mamka zvládala všechno a ty máš pocit, že to musíš zvládnout taky. Myslím, že bys to i zvládla - ale vychováš tím zas jen dítě, které nebude schopné partnerského vztahu - protože partnerství je o tom, umět říct, co ti vadí, umět se přizpůsobit, umět se s někým dalším domluvit na společné práci. Já vím, neber to jako kritiku, taky to tak úplně nezvládám....a obdivuju lidi kteří péči o dítě a domácnost zvládnou sami....

Ale jedna věc myslím funguje - čím víc mužský investuje (peněz, svého času...) tím víc si toho, do čeho investoval, váží.....a to platí nejen pro firmu, ale i pro ženskou a dítě

To dítě není jen tvoje a pokud nechceš, aby jen tvoje bbylo, tak mu ho prostě občast (2-3 večery v týdnu) normálně vnuť. Ať se stará. Když sis ho vzala, tak nemůže být takový blb, že by to nezvládl, nebo se k tomu dítěti schválně choval hnusně.

Neděláš to pro sebe, abys měla volný čas i když to bude příjemný vedlejší efekt), ale pro to dítě, aby mělo otce!
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: nemyslím, že by se to nedalo změnit 

(24.6.2004 22:39:04)
Čtu náhodně tuhle reakci, ale myslím Monty, že to je rozumný. Buď s tím něco rázně uděláš, nebo to blbě dopadne!
Nemůžeš se dřít jako kůň jen ty. I kdybyste třeba kvůli tomu měli jít do poradny, pokud by se nedařil navržený postup: "vnutit dítko otci". Bosorka to píše dobře.
est.
p.s. něktrým lidem jemné naznačování nestačí, možná ani drsnější naznačování. tak pak je třeba konat.
 Věrka 
  • 

Není to vada materiálu 

(24.6.2004 14:37:57)
Tedy muže? Nevím jaké mají zkušenosti ostatní, ale mé se v mnohém shodují s Monty. Navíc jsem se před nedávnem dověděla, že jsem byla já tou otravou, která chtěla co nejdříve rodinu.
A nebo jsme jen snící panenky, které si vše moc hezky představovaly?
Každopádně se držte a vyzkoušejte někdy dítě nechat tatínkovi na několik dní, aby jen trošku okusil naší mateřské reality. Bude mi sice smutno, ale odjíždím na 10 dní pracovnodovolenkově. Jsem zvědavá, jak to zvládne.
 Hroch 
  • 

Názor otce 

(24.6.2004 19:11:38)
Milá Monty,

jsem paranoidní, konzervativní otec osmiměsíčního kluka a na tuto diskusi mě upozornila manželka (takže prosím omluvt, jestli něco spletu, píšu sem poprvé). Zaujalo mě to, a přistupuji k nastíněnému problému z pozice "obviňované" strany, třebaže situace v naší rodině je (doufám) kontrastně jinačí.

Protože z Tebe, Monty, na několika místech článku dýchá workoholík -- OK, možná nenosíš fialová saka, ale jsi hrdá na kariéru nutící Tě pracovat 16+ hodin denně -- zkusím se vyjádřit na business úrovni. Manželství a rodičovství jsou (odmyslíme-li romantiku a city) velmi podobné partnerství ve firmě. Je jenom velmi málo takových, kde všichni dělají všechno správně sami od sebe. Dobře fungující malá firmička se spíš pohybuje po kolejích *nevyhnutelnosti*, kde partneři jsou doslovat operativně donuceni si vzájemně pomáhat, nebo to vše skončí krachem.

Tak jako u firmy, i v manželství je někdy krach (rozvod) to nejlepší, co Tě může (ekonomicky a prakticky) potkat. Sám jsem jednou šťastně (bezdětně) rozvedený a podruhé ještě šťastněji ženatý. U rodičovství tohle moje podobenství selhává, protože neexistuje businessový ekvivalent dítěte.

Partneři malé firmy nemohou zpravidla dobře fungovat, pokud nejsou v denním kontaktu a pokud si nevybudují systém výměny názorů, který uspokojí každého z nich a který nevede k řešení podstatné většiny každodenních i dlouhodobých problémů. Něco takového, Monty, potřebuješ mít i u Vás doma.

Jako relativně čerstvý otec si pamatuji několik zásadních, překvapivých zjištění, která jsem poslední dobou nabyl při korekcích, jež nám byly zapotřebí, aby manželka permanentně nepropukala z přemíry zátěže z péče o mimino.

Žena mi často svou limitní únavu dala najevo příliš pozdě, zatímco já jsem si jí nevšiml dost brzo, a bylo by bývalo jednoduché, kdybych jí prostě s věcmi pomohl o něco dříve.
Často jsem si její únavu vykládal jako nevrlost vůči sobě, a dával jí více prostoru = ještě méně jí pomáhal.
Museli jsme se domluvit na tom, že ohledně mimina ji nadále považuji za "velící autoritu" a očekávám, že mi v případě potřeby "nadělí" úkoly.
Ona dělala chybu, že čekala, že mě věci "napadnou", zatímco já jsem si nedal práci "všímat si, co je potřeba".

Já sám jsem se musel naučit nejenom úkoly přijímat, i když se mi to "nehodí" (radši bych si browsil na síti), ale jednou navržený režim (např. střídání u snídaně, sprchy atd., zatímco druhý rodič hlídá dítě) se automaticky opakuje po všechny následující dny až do odvolání...
Rovněž se musím hlídat, abych při výkonu neoblíbených činností příliš "nebručel", zatímco manželka nesmí připisovat mému bručení fatální význam, natož aby se na mě příště radši nespoléhala. Trochu otrlosti z její strany je přesně to, co očekávám a potřebuji.

Jelikož manželka implicitně tráví veškerý svůj čas s miminem, pro mne to znamená, že jsem připraven s ním trávit veškerý svůj *volný* čas. To je samozřejmě jen teoretický základ, ale pomohlo mi takto si nastavit racionální jádro toho, co mám po příští léta od života očekávát. V praxi se nám pak oběma podaří najít si chvíle pro sebe (spolu i jednotlivě).
Tohle je asi oblast, kde je manželka dosud nejméně spokojená.

Samozřejmě jsem se mohl rozhodnout vnímat fakt, že máme spolu dítě, jako "její problém", respektive jako pouhou vyživovací povinnost. Dokonce jsem měl na začátku pocit, že do takové situace směřujeme, dokud se to nevyhrotilo. Musel jsem ji (poměrně důrazně) žádat, aby se přemohla a sdílela miminkovské starosti se mnou, protože ona sama by měla tendenci mne "s takovými věcmi neobtěžovat" (domnívám se, že částečně z trucu a takové té pomýlené hrdosti, která i z Tebe, Monty, je cítit).

Takže i z vlastní zkušenosti mohu říci:
Ano, my muži si připadáme u dítěte jako páté kolo u vozu, protože naše ženy se od nás distancují na základě stresu z toho, že jim s rodičovstvím nepomáháme, což nečiníme proto, že se cítíme ženami nechtění a nepotřební.

To je samozřejmě začarovaný kruh stresu a deprese a nedorozumění, který je třeba přetnout, a musí to udělat ten aktivnější, asertivnější, extravertnější partner (to budeš asi Ty, Monty). Jsi v nevýhodě, protože sis možná vlastně přála takového muže, na kterého si dnes stěžuješ.

Neklesej na duchu. Muži se sice nemění, ale jsou ochotní přizpůsobit se nové situaci, zvlášť pokud je to nevyhnutelné. Na Tobě závisí, aby mu to připadlo nevyhnutelné, ale zároveň mu to neimplodovalo samčí ego. Nezapomínej, že nepotřebuješ zvítězit v souboji kdo s koho, nýbrž vybudovat důvěru a domluvit se s dlouhodobými výsledky. Možná to bude úkol na úrovni vyjednávání s vyděrači.

Na většinu mužů platí vážné, logické argumenty, předložené věcně a bez emocí (slz, body language atd.). Dej najevo, že se v této fázi nejedná o diskusi (chlap k tomu v podstatě nemá co dodat), nýbrž o informativní osvětu.
Dej si na čas (máš ho, protože cokoliv je lepší než nedomluvit se vůbec). Jeho úkolem je si věci promyslet a připravit si podobný seznam, jak se mu věci jeví z jeho úhlu pohledu.

To ale zabíhám příliš daleko do fáze řešení problému; nejdříve potřebuji znát Tvou zásadní reakci a názor, máš-li zájem i další komunikaci.

Zdravím,
Hroch.
 Evča, 2 synové 
  • 

Re: Názor otce 

(24.6.2004 20:10:03)
Teda Hrochu, klobouk dolů! Tak logicko-racionální rozbor příčin manželství jsem ještě nečetla. Myslím to bez ironie. Určitě jsi člověk, se kterým se dá domluvit. Tvůj příspěvek by měl být k dispozici všem manželům a manželkám v oddací síni, měli by jim ho dávat spolu s oddacím listem pro POZDĚJŠÍ potřebu, až vyprchá euforie z líbánek a nastane každodennost. Kéž by bylo víc takových mužských jako Ty. Myslím tím chlapů, kteří mají zájem se rozumně domluvit. Ještě jednou díky, skvělé!!!
 Ori, 3 děti 


Re: Re: Názor otce 

(24.6.2004 21:01:21)
Hrochu, smekám, myslím že můj manžel by to vymyslel tak nějak podobně, kdyby si s tím dal tu práce místo uspávání sebe a potomka. Je vidět že otázku rodičovství máte už doma srovnanou z obou stran - i nám to nějakou dobu trvalo.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Názor otce 

(24.6.2004 21:41:35)
Přidávám se k pokloně Hrochovi. Musím říct, že jsem se našla.
U nás to není tak vyhrocené jako u Monty či Pettiny, nicméně taky občas dělám humbuk. Našla jsem se třeba v tom, že mne manžel vytáčí tím, že NIKDY nepřišel a neřekl mi, hele, jdi si odpočinout, já ti holku nakrmím. Já čekám, kdy to udělá a štve mne, že ho to nenapadne a že o nás nemá zájem a že je jak malé dítě, které musím popostrkovat po bytě, úkolovat ho a kontrolovat, jestli to udělal a jsem z toho vyčerpaná. On čeká, že si řeknu o pomoc, až budu potřebovat, aby se mi nepletl do věcí, ve kterých si není tak jistý.
Taky jsem zjistila, že být pár je něco úplně jiného, než být pár s dítětem. Diametrálně. Hlavně já jsem se změnila. Všechno přepočítávám na dítě. Aby vždy byl někdo, kdo se o něj postará, aby nemělo hlad, aby ho něco netrápiilo. Už si netroufnu v klidu a bez starostí jít přes noc pařit, protože vím, že v pět ráno vstane a nevysvětlím mu, že by se mi chtělo si přispat. Pokud muž nesdílí podobný pocit zodpovědnosti a dokáže si dál fungovat, jako že se pro něj nic nezměnilo, ne že si jen čas od času odskočí vyvětrat hlavu od rodiny, je to problém. Ještě větší, pokud hlásá teorii, že se nenechá "omezovat" a "neskončí jako podpantoflák".
U nás se tatínkovi ze začátku do učení věcí okolo mrňouse nechtělo, ale trvala jsem na tom, že musí. Jako argument jsem použila to, že se bojím (což je pravda), kdyby se se mnou něco stalo, že se o ni nebude umět postarat (co by se ti asi mělo stát. no já nevím, stačí když budu ležet se zánětem slepého střeva v nemocnici, co tady budeš sám dělat. babičky jedna nepoužitelná, druhá na druhém koci republiky. tak já to zkusím) No a podle hesla podáš někomu prst... :o) - po osmi měsících mám přislíbené i hlídání, kdybych chtěla jít někam ven. Řekla bych, že teď s ní má tatínek víc práce, ale taky víc reaguje na nějaké blbiny, co spolu vymýšlejí a tak díky lepší "komunikaci" ho to hlídání víc baví, takže se už tolik nebrání jako dřív.
 VeronikaVeronika 


Re: Re: Názor otce 

(24.6.2004 22:12:14)
Hrochu, krásně popsané... já jsem asi děsně naivní, protože jsem si doteď myslela, že to takhle většinou funguje (rychle jsem zapomněla na své manželství...;-) Ale přítel se chová stejně jako Hroch... Děkuji bohu, jemu, JEHO MAMINCE i sobě:-)
 Jana Z. 


Re: Názor otce 

(24.6.2004 21:01:06)
Jo, jo..tady mluvi zkusenosti:-)

jana
 Misa3 


Re: Názor otce 

(24.6.2004 23:09:34)
No Monty, ja nejak nevim, co bys chtela za radu. Jsi velmi inteligentni a sama vis, ze to takhle vypadat nema. Dal bych rekla, ze s poslednim povzdechem, "jaky si to udelas, takovy to mas"jsi take seznamena vic nez vetsina jinych. Co s tim? No to trochu vazne na tom, ze nikdo nezna Tveho partnera lepe nez Ty . Takze 1)muzes si zajit do manzelske poradny( silne pochybuji, ze by byl partner byl ochoten Te doprovazet, jemu dany system skvele vyhovuje a takze proc by nejak usilovne pracoval na jeho zmene, to by bylo prece drobet nelogicke, ne? 2)proste uposlechnes radu"paranoidniho":-)))otce, ktery uprimne priznava, ze jeho zena delala, pokud nepadla na usmev, ale manzela na to neupozornila, takze praci v domacnosti do naprosteho upadu, pokladal za jeji zalibu. Takze proste nech domacnost v ruznych fazich rozkladu a jdi si vcas lehnout, koneckoncu, muzes rict, ze 8 hodin je malo a ze si zvysujes spankovy pridel na 9 pricenz si hodinu chces pro pocit odpocinku a uklidneni pred spankem cist. Mas pocit, ze neco utece? No zakladni veci typu krmeni, detete spln a manzel se treba za par let nauci otevirat lednicku sam.3)pokud o dite zadny zajem nejevi, je tim poskozovano a je na Tobe jestli pujdes tak daleko, ze budes uvazovat o tom, jestli je tato chyba tak zavazna, ze bys ses pro dobro ditete rozvedla a pokusila se najit nekoho, kdo dite chce. Budes se divit, ale jsou muzi, kteri ac jsou zcela normalni, stoji o rodinu, to znamena manzelku a div se svete dokonce i deti, tak silne, ze by dokazali vychovat i partnercino dite jako vlastni. Podivej netusim, jakou mas hierarchii hodnot, ale vetsina pedagogu a detskych lekaru je toho nazoru, ze pro dospelou zenu osobnostne zralou, je na prvnim miste dite a na druhem pripadne tretim manzel, takze pokud tuto teorii sdilis, mela by ses podle ni ridit a otevrene promluvit na toto tema s manzelem a podle jeho rozhodnuti se zaridit( tim myslim to, ze pokud se vyjadri, ze si ditete nebude vsimat i nadale, poohlednes se po jinem partnerovi,vhodnejsim otci pro sve dite). To je tak asi vse, co mne napada jakosto bezdetnou zenu opatrenou pouze psychoterapeutickou teorii. Jen jeste dodam jednu vec, clovek se meni jen pod silnym tlakem okolnosti a to jeste ne vzdy k lepsimu. To ze bys manzela prevychovala, muzes podle meho mineni s klidem pustit z hlavy. Muzes otestovat zajimave pokusy, jako odstrihnout u PC mys, pripadne ho jinak uvest mimo provoz, ale i tak mam dojem, ze cas, ktery Tvuj manzel timto ziska, venuje nekolikahodinove hadce s Tebou a nikoliv peci o dite... Budu rada, kdyz me praktickymi priklady ujistis, ze se mylim, ale mam skutecne dojem, ze mu to takhle dokonale vyhovuje a nema nejmensi zajem na situaci, na ktere mas bohuzel i svuj dil usili neco menit. V cem je Tvuj podil? To prece vis sama, kdyz predpokladas, ze manzel tezce pracujici jako(cozetobylo?)diskutujici intelektual(???to je povolani???), po prichodu domu musi najit teple jidlo a klid, aby mohl zakoncit namahavy den surfovanim na internetu, navic kdyz poklada za samozrejme to, ze veskery servis kolem neho a ditete zajistis sama. Tedy, kdyz mu od pocatku tyto podminky poskytnes, nemuzes se moc divit, ze na nich dobrovolne nezmeni ani chlup, zvlast, kdyz dite pro nej znamena jen rusivy element. Nemam tuseni jestli jde k otcovstvi vychovat, podle mne ano, ale na samem pocatku( ted je nesporne uz pozde)je ovsem mozne, ze se mylim. Kdyz potom najednou objevis, ze dite ma spis matku a nekoho, kdo s nimi sice bydli v byte, ale koho moc nezna, nemuzes ocekavat, ze strany partnera nejake prudke zmeny. Takze podle meho,jedine, co by mohlo situaci pozitivne zmenit, je vymena partnera, konkrétně výběr někoho, kdo by o rodinu partnercinu a pozdeji i spolecnou skutecne stal.
 sally 


Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 8:51:27)
Míšo3,
ráda bych trochu uvedla na pravou míru, že Hroch psal o péči o dítě - nikoliv o domácích pracech. S dělbou domácnosti problém nemáme - Hroch nakupuje a vaří, já se starám o to, abychom neshnili ve špíně (to ovšem neznamená, že nedokážu nakoupit a uvařit, nebo že on nedokáže zapnout pračku či umýt záchod - v případě potřeby volně přecházíme mezi jednotlivými úkoly). Domácnost je "maličkost", a nikdy jsem kvůli ní na hubu nepadala.

Péče o dítě je o něčem trochu jiném, než pouhém stíhání. Po cca deseti hodinách s miminem bývám vyšťavena především psychicky - buďto dítě brečí a pak se mu musím věnovat - a nebo je zticha - a o to více propadám panice (už jsme ve fázi, kdy tiše si hrající dítě znamená, že objevilo nějakou zajímavou hračku - zásuvku, šroubovák, důležité dokumenty, mrtvého pavouka....). Představa, že někdo přijde a bude se starat on, a já můžu vypnout věčný "radar na mimino" a věnovat se třeba celých pět minut vkuse nějaké frivolitě (přečíst CELOU stránku z knihy... napsat příspěvek na Rodinu... sednout si v klidu na záchod... umýt si vlasy...) je něco, nač čekám už od nějakých čtyř odpoledne. No a když je den jako dneska, kdy mi na krku deset hodin visí pofňukávající miminko se skelnýma očima a teplotama blížícíma se čtyřicítce, tak opravdu potřebuju vystřídat. Nevím, jestli se mi daří vysvětlit ti rozdíl mezi domácností a péčí o dítě - neumyté nádobí se umyje příště, přes špinavá okna se zatáhnou žaluzie a k večeři klidně může být pizza z mrazáku - ale dítě nenarvu do mrazáku, ani přes něj nenatáhnu žaluzie - a proto je to pro mě oblast, v které potřebuju pomoc víc než s čímkoliv jiným. A myslím, že i o tom byl článek Monty - její muž v domácnosti také docela pomáhá - ale nepomáhá s dítětem.

Nehledě na to, že je tu ještě jeden aspekt - dítě by mělo mít tátu. Ne nějakého fantoma, který občas nakoukne do dveří dětského pokojíčku a v neděli dopoledne podrbe na hlavě. Nemyslím, že je náhoda, že náš syn většinu svých poprvé udělal, když byl zrovna s tátou - od pasení koníčků až po zvedání se na nohy. Táta si s ním hraje "jinak", někdy mi z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě (např. mytí hlavy tatínek vyřešil tak, že prckovi prostě polil hlavu z kyblíčku - bez ohledu na to, že mu voda tekla proudem po obličeji :-) nicméně se zdá, že Tomovi toto méně ochranitelské zacházení svědčí a že jej dokonce vítá. Každopádně je tatínek každý večer vítán napřaženými ručičkami a úsměvem od ucha k uchu (dnešek není vyjímka - nevěřila jsem, jak moc naše apatické horečnaté dítko ožilo po příchodu Hrocha). Myslím, že Monty mrzí i to, že její syn úplného otce nemá, i když ten v těhotenství sliboval hory doly.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 10:44:05)
Krásně napsáno (hlavně ten rozdíl mezi péčí o domácnost a péčí o dítě, který prostě nepočká).
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 11:00:51)
Jano, Sally,
ten rozdíl mezi péčí o dítě a domácnost je jasný. U nás to taky začalo, když malá byla miminko. Taky jsem čekala jako na smilování, až se manžel vrátí, abych si mohla vydechnout, ale on se vracel až po sedmé večer a nejevil zájem. V určitém období jsem z malé nemohla spustit oči a něco dělat jsem mohla, jen když spala. Úklid se dá odložit, ale u nás se odkládá a odkládá a binec se vrství a vrství....
 Jana + Honzik 10m 
  • 

Re: Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 11:10:16)
Ahoj Sally a Hrochu, je parada, ze vam to takle funguje, ze spolu umite komunikovat. V necem je to u nas podobne, v necem se rada necham poucit. Muj manzel opravuje medicinske pristroje, ma proto praci dost nepravidelnou. Nalakal me na to, ze pred svatbou porad tvrdil, jak hodne ma casu sam pro sebe... No, ted ma rodinu a musi se preci jen ohanet o neco vic. Ted, tesne pred tim, nez jedeme na dovovcu, je to fakt docela krize. Vcera napriklad odesel rano nekdy v devet (jen co se probudil a dal si sprchu), vratil se necekane brzo v sest (vyuzila jsem necekaneho stesti a odbehla si rychle zaplavat), kdyz jsem se vratila, prisel mu kamarad, pracovali neco na pocitaci az nekdy skoro do pulnoci (to ja uz jsem spala). Dneska odjel asi zase v devet, vrati se az dlouho po pulnoci, jede opravovat nejakej scaner na mereni osteoporozy a ma to 4hodky cesty tam a 4 zpatky. Ma pocit, ze je rytir, ktery musi na cesty, aby se postaral o svoji milovanou a o dite, zkratka o rodinu. Vlastne to vsechno dela pro rodinu. Pripada mi to romanticky, ale stejne mi moc chybi. Nejvic me mrzi to, ze si moc veci nemuzu predem naplanovat, protoze on nemuze vedet, co se kde zitra rozbije. Premyslim o tom, ze budu-li se chtit napriklad jednou v tydnu pravidelne vzdelavat, budu si muset nejak zajistit hlidani, protoze on nekdy muze, jindy ne. No a s tim hlidanim si moc nevim rady, a taky sbiram duveru a odvahu dost pomalu. Jsem benjaminek a nidky jsem moc veci nemusela zarizovat. Trochu mi trva vklouznout do role dospelaka, telefonovat lidem a tak... Je o dost tezsi byt velka holka, nez se tvarit, ze nic neumim, a nechat to na ostatnich, at to zaridi, je pak z toho ale lepsi pocit!
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 18:15:30)
No nevim. Saly Tebe jsem se nechtela dotknout, protoze jsem ustavicne v casovem presu, precetla jsem jen par prispevku a Tvuj mezi ne nepatril, navazovala jsem na prispevek "otce", ktery tvrdil, ze mel za to, ze unavou kolabujici manzelka, je naprosto súpokojena, proste proto ze ho dostatecne jasne neupozornila, ze i ona ma sve meze a ze by taky neco mohl udelat sam. Fakt se to Tebe nebo chran buh kritiky tveho rizeni domacnosti rozhodne netykalo a ani tykat nemelo takze pokud to tak vyznelo, omlouvam se. Jsem posladni, kdo by mohl neci rizeni domacnosti kritizovat, protoze jsem jako spravny workoholik vybijela energii v praci a doma jen pokud mi zbyvaly sila ci nalada, coz vskutku nebylo zase prilis casto. My jsme to meli s manzelem docela pekne rozdeleno,:-))To myslim drobet jako cerny humor, protoze pokud by byl uklid jen na mne, vypadalo by to tam, jako by se neuklizelo nekoli tydnu, coz by asi odpovidalo skutecnosti, ale varili jsme, prali, vysavali prach atd, zhruba stejnym dilem. Manzel byl od ranneho mladi vychovan k tomu, ze na uklidu domacnosti ma mit svuj podil i on a tak jsem se nemusela namahat zadnou prevychovou. Chapu , ze kdyz jsou deti je vse mnohem tezsi, ale nemela jsem moznost si to vyzkouset,( podotykam, ze ac jsme chteli deti nedarilo se, a ja jeste otalela, nez na to pujdu pres lekarska vysetreni atd. Pak kdyz jsem byla pripravena, jsem onemocnela).

Rozdelani prace spocivalo v tom, ze jsme domaci prace zvladali stridave , podle toho, kdo zrovna nepadal unavou na usmev (slovu hubu neuzivam-nelibi se mi). Bylo to spis jako u posledni pisatelky, ale naopak, odchazela jsem kolem 9 do ustavu, neb jsem nocni ptace a vracela jsem se, jak jinak, nez v noci, nekdy to toho padl nejaky ten vikend dva. O to aby domacnost neporostla nekolika cm plisne jsme se pecovali podle toho, kdo zrovna mel chvili cas, nebo silu a chut neco s tim udelat. Tchyne( manzelova nevlastni matka, byla doborosrdecna starenka/vdavala se dosti pozde/silne prislepla, a nejaky ten centak prachu na nabytku nebo koberci ji rozhodne nerozhazel). Jinak jsem vzdy jednou za cas odmrazila lednicku zpusobem "žaves", vyhodila vse co v ni nekolik tydnu prebyvalo, opravila, co se opravit dalo, nebo zavolala opravare, pokud jsem to nesvedla. manzel na tyhle veci moc nebyl. Jinak to skutecne bylo tak jak to lici predchozi pisatelka, manzel jako by pokracoval v zivote u tchyne a ja zarizovala vse, co bylo mozne, pokud jsem na to zrovna mela dost sily a naladu. No vzorem pro ceskou domacnost jsme tedy zrovna nebyli, ale zas ze by to dosahovalo druheho extremu to take ne. Jen jsem si s tim proste nelamala hlavu a na rozdil od jedne sve byvale kamaradky, ktera vysivala ve volnych chvilich prostirani a takova ta hesla nad dvere typu "host do domu,treti den smrdi..":-))( je to k nevire, ale byla VS a jejimi konicky byla domacnost a manzel /tvor bez smyslu pro humor s patriarchalnimi-nebo spis atavistickymi predstavami o domacnosti a rodine /tedy na rozdil od ni jsem problemy resila. az si o to skutecne velmi vyrazne rekly. Byla jsem spokojena a manzel taky, konecne mohl v domacnosti kdykoliv cokoliv vylepsit, naznacila jsem mu, ze pokud prijdu z prace po 12-14 hodinach prace, tak posledni co bych delala, je vareni vecere, nebo uklid. Domaci prace proste delal ten kdo na ne mel momentalne dost sily, nalady a chuti a nikomu z nas vysivane decky na stole ci nade dvermi nechybely. Fakt je, ze kdyby prislo dite, asi bych se snazila do veci vnest vetsi poradek, ale netusim, jak by to klapalo...na druhe strane jsem klidas, a veci typu utikajiciho mleka ze strany jedne a palici se sukne pod nevypnutou zehlickou a ditete koupajiciho nevrlou kocku, ze strany treti, pripadne vchazejiciho nastvaneho manzela z dalsi strany, me nechavaji klidnou, zavady odstranuji podle jejich zavaznosti, nebo podle toho k cemu jsem momentalne nejbliz.

Neco dela i cvik z peti let prace na "spinave" chirde, kde jsem i ja, do te doby znama svym zelvim tempem, se musela naucit pracovat rychle, s klidem a prehledem, ve zmatku pripominajici serial Pohotovost, ktery, ac je v mnoha ohledech prehnany, a nepravdepodobny, neuveritelny zmatek na prijmu zachycuje zcela verne. Jak to zvladnout: proste vyhodnotit to, co je nejdulezitejsi a udelat to, pak dalsi vec, atd, atd, atd...Pokud praci prerusujete, tak neudelate nakonec vubec nic, a budete jen behat od jedne kalamity ke druhe, ale pokud ne, neco z riticich se katastrof stacite zachytit, zbytek vyhodnoceny jako hrozby mene podstatne, to nejak zvladne, nebo lepe receno skody v teto oblasti jsou nejmensi.
 Sylva 
  • 

Re: Názor otce 

(24.6.2004 23:34:56)
Jé, teď jsem si teprve přečetla Hrocha a móc se mi to líbilo - taky jsem se tam poznávala :-)). Asi je fakt důležitý si uvědomit, že ženská není totéž, co chlap. Že MY uvažujeme trochu jinak, než ONI (ne hůř, ne líp, prostě JINAK). A že je fajn, když se podle toho zařídíme. (Já to taky ještě neumím...)
 Nelinda a Ondráš (10/04) 


Re: Názor otce 

(25.6.2004 7:53:08)
Díky Hrochu,
my miminko teprve čekáme, ale vytiskla jsem si tvůj příspěvek, abych na něj později někdy kápla. Máš pravdu, ověřila jsem si to už dřív. Muži se musí prostě někdy říct věci, které se zdají jasné.
Jednou jsem vyslechla rozhovor svého muže s jeho bratrem, těsně po bratrově rozchodu s dlouhodobou přítelkyní. Bylo to dost náhlé, přítelkyně vyčetla bráchovi kde co a on z toho byl úplně paf a svěřoval se mému muži. A hrozně se divil, že mu nikdy neřekla, že potřebuje občas přinést kytku nebo jen tak pomazlit. A to nevěděl ve svých 32 letech. A když se zeptal mého muže odkuď on ví, že se takové věci dělají, tak mu odpověděl, že to ví ode mě. A od té doby vím, že věci nejsou samozřejmé, že se o nich musí mluvit a že prostě musíme dát vědět tomu druhému, co potřebujeme a s čím máme starosti.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 13:03:45)
Nelindo a vytiskni si taky příspěvek hrochovy sally o rozdílu mezi uklízením a péčí o dítě (pro partnera) a dejte si to na noční stolky vedle postele místo bible :o) Možná že to taky udělám. :o)

Taky jsem byla napružená a víc manžela pozorovala díky tomuto článku, jako to psala myslím Alča (???) a zjistila jsem, že mne po celodenním maratonu s prckem ani nevytočí to, že musím manželovi říct, aby si ji vzal, nebo mu ji přidělit, ale když u toho začne brblat. Připomíná mi to puberťáky, co jim máma něco nařídí, oni to jdou udělat, ale nezapomenou u toho těsně za dveřmi držkovat. A když se člověk zeptá: říkal jsi něco? Tak uslyší jen nevinné: ale nic.
 Opatrovnik 


Re: Názor otce 

(27.2.2010 18:52:09)
Problém jak zde píšete je možná pro Vás vyřešený,ale hledej začátek ve výchově v rodině-tedy jak si matky vychovají svého syna/pro budoucí snachu/.Naše máti vychovávala oba své syny stejně a zde se dostavila určitá porucha.Bratr sice dokázal pomahat ale brzy zjistil,že se může "fláknout" a tak raději mizel a já jsem poměrně brzy zjistil,že žena je (jak to presentovala)unavena a tak ve snaze jí pomoci jsem vše pře- bral a najewdnou jsem vše dělal sám!A teď jsem s oběna dcerami také sám.Takže ..... -záleží na pohledu a výchově.~z~~s~
 Sylvia+Alžbetka (15.9.2004) 


Re: Názor otce 

(25.6.2004 13:07:33)
Hroch, super prispevok. Takto podobne mi to vysvetlil aj manzel, ked som sa stazovala, ze on sam od seba nevynesie smeti, neulozi veci do skrine... Tak mi povedal, ze on si to proste nevsimne, ze jeho to ani len nenapadne, ze proste, organizaciu domacnosti mam na starosti ja a ked mu pridelim ulohy, az potom je schopny ich splnit.
Myslim, ze takto by to mohlo fungovat aj so starostlivostou o dieta.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Názor otce 

(25.6.2004 16:30:06)
Díky všem za reakce, zejména Hrochovi, protože "názor druhé strany" je mimořádně přínosný. Takže, ještě pár věcí upřesním, možná to bude trochu delší, ale snad to zvládnete. :o) Zkusím v bodech, jak si pamatuju z výše nadhozených témat.

1. Poměry v mojí vs. manželově rodině
Moje matka rozhodně nezvládala všechno, spíše téměř nic. :o) Od mého 1 roku mne vychovávala babička a matka se vrátila do práce. Máti se 2x rozváděla, podotýkám že především díky tomu, že si podobné partnery vůbec neměla brát. Můj vlastní otec se doma moc nezdržoval, byl jí neustále nevěrný, doma jen spal anebo tam vůbec nebyl. Druhý manžel byl neskutečný pedant (voják), starý mládenec, navíc s neujasněnou sexuální orientací, ovšem je fakt, že o své dítě - mojí sestru - se vždy zajímal až enormně a od jejích 12ti ji sám vychovává. Byť výsledky nebyly nic moc a sestra si prošla dost dramatickým obdobím vč. drog.
V manželově rodině to bylo a je zhruba tak, že obě děti šly v půl roce do jeslí, matka pracovala, otec pracoval a matka navíc dělala samozřejmě všechny domácí práce, protože to "není práce pro chlapa". Otec jezdil přes týden pracovně po republice, nicméně dětem se myslím docela věnovali, byť v intencích tehdejšího socialistického normálu. Manželovi rodiče jsou dodnes strašlivě pracovití, hrozně šetrní, ale vcelku "peciválové" - do společnosti nikdy nechodili, myslím tím třeba na pivo nebo někam s přáteli, spíš občas do divadla nebo do kina a ani to ne moc často.

2.Vztah manžela k matce
Stručně řečeno NIC MOC.

3. Situace u nás doma
Je fakt, že jsem ten článek psala celkem dost naštvaná. Ale v hrubých rysech to odpovídá. Manžel se sice včera KUPODIVU malému nadstandardně věnoval, zřejmě díky tomu, že předtím celé odpoledne spal a byl relativně svěží.
Pochopitelně o tom mluvíme, ale výsledek je následující:
a) "Já už budu unavenej celej život, vždycky jsem byl, lepší to nebude." Což ovšem nevysvětluje, proč jeho únava zázračně mizí, když je kýmkoli z kamarádů kamkoli vytažen. Aby někam NEŠEL, protože se mu NECHCE, to se stává docela výjimečně.
b) "Nikdo tě nenutí tolik pracovat, když budeme skromný, vyjdeme s málem." Podotýkám, že máme na bytě sekeru 400 tisíc a manžel bere momentálně 10 tisíc čistého. Což je mi osobně vcelku fuk, ale nedovedu si představit, jak bychom z toho tři lidi žili a ještě měli něco - cokoli - splácet.

Hrochu, máš pravdu, že jsem asi workoholik a co horšího, mě to dokonce ukrutně baví. Momentálně rozjíždíme druhou firmu a ještě si chceme s kamarádem otvírat hospodu. :o) Synovi se věnuju jak to jde, hraju si s ním, povídám si s ním, ale přiznávám, že jít s ním třeba na dvě tři hodinky na hřiště je pro mne dost utrpení, protože tam de facto jen dohlížím a nemůžu přitom nic udělat. Tahat si na pískoviště notebook je kravina. :o) Baví mne, když se synovi věnuju nějak... aktivněji, takže na hřiště s ním chodí babička s dědou.

Podle mého názoru je taky dost rozhodující to, že se synem nikdy nebyly problémy, ze kterých bych mohla být nějak unavená. Jako miminko jen spal a jedl. Tudíž manžel logicky nemohl vidět, že něco nestíhám, protože jsem stíhala všechno. Neznáme žádné prořvané noci, on od narození spal v noci osm hodin a teď v roce a půl spí v kuse i jedenáct hodin (dneska vstával v deset, včera usínal v jedenáct a v noci se nebudí). Taky se moc neměl do čeho zapojit, vyjma toho koupání, protože nebylo do čeho. Starat se o takhle bezproblémový dítě se dá, lehce vulgárně řečeno, "s prstem v nose". Problém je teprv teď, protože je sice stále hodný (nepláče, ani se moc nevzteká a když už náhodou, dlouho mu to nevydrží), ale je hyperaktivní a v bdělém stavu prostě dohled vyžaduje.

Kdykoli se pokouším řešit celou situaci třeba s kamarády (chlapy), většinou mi řeknou, že problém je prostě v tom, že nejsem ženská, nedávám chlapovi příležitost, aby se jako chlap - tzn. archetypální lovec, živitel a ochránce - choval. Já od chlapa obecně opravdu NEPOTŘEBUJU ani peníze, ani rameno, na kterým bych se mohla vyplakat, ani ochranu a gentlemanskou péči, nejsem na to typ a kdyby došlo k nějakému konfliktu, troufám si říct, že dokážu někoho zmydlit stejně dobře a efektivně jako chlap. Když tedy nebude mít dva metry, sto padesát kilo a brokovnici v rukou... což by neustál ani chlap. :o) Můj manžel taky dost často dává k lepšímu, že si vzal "chlapa". Co s tím asi tak můžu dělat? Domnívala jsem se, že přece musí existovat dostatečně inteligentní a sexistickou výchovou nezatížený jedinec, který by DOKÁZAL mít se ženou jako já rovnoprávný vztah založený na tom, že jsme v první řadě přátelé. Že se můžeme společně bavit o čemkoli, chodit spolu nebo každý sám za zábavou... a navíc ještě společně vychovávat společné dítě. Asi ne. Uznávám, že to pro mého muže asi taky není lehký, žít s někým, jako jsem já, protože on není blbec a moc dobře ví, že ho na takové ty běžné chlapské věci nepotřebuju. Ani je neumí, myslím třeba něco opravit nebo "ukutit". I o ten počítač se starám technicky já. Manžel nemá ani řidičák. Teď budeme pořizovat firemní auto, sice jsem nechtěla, ale asi to bez něj nepůjde. Manžel odmítl možnost, že by si řidičák udělal, takže nakonec to dopadne tak, že se s autem smíří a bude ještě chtít, abych ho vozila...

To není o tom, že by NEVĚDĚL. On moc dobře ví, že bych ráda někdy někam vyrazila a když má dobrou náladu, sám mi to navrhuje. Potíž je v tom, že se mu pak obvykle nechce dodržet slovo, prostě si to rozmyslí, protože mu není dobře, je unavenej atd. atd. Mě nejvíc štve, že se nemůžu SPOLEHNOUT na to, že budu určitě moct jít ten a ten den tam a tam; manžel si to zkrátka ROZMYSLÍ a nedá se s ním hnout. Jemu se hlídat NECHCE, jemu se chce SPÁT, nebo sedět u počítače, nebo si číst, a není ochotný se nějak překonat. To mi vadí nejvíc. Já jsem matka, tak MUSÍM, on je "jen" otec, tak nemusí.

Abych to ještě upřesnila a shrnula. Manžel není ani zlý, ani agresívní, nechlastá, nehraje hazardní hry, ani "nevěrný" mi není (chodí sice se ženskýma třeba na kafe, určitě je schopný s nima flirtovat, nějak je "olizovat", což mi pak i normálně řekne, ale s žádnou nespí... to bych o tom nejspíš věděla), jenom je prostě hodně líný a hodně sobecký. Navíc si zvykl - ostatně jako celá naše rodina - že já unesu všechno, nefňukám, nestěžuju si, nedělám scény, neomdlívám únavou, mám pouze ironické poznámky. Vsadím se, že kdybych únavou padla, tak by se minimálně vylekal a něco by dělal, ale to zatím nějak nehrozí. Mám dojem, že já padnu pouze až ve chvíli, kdy se moje životní funkce trvale zastaví. :o) Dokonce už ani proti té paní na úklid není tak zaujatý, zřejmě mu došlo, že to bude mít pro něj citelné výhody. :o)

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 16:45:42)
Monty, a zkoušelas mu na to jeho "Mně už se nechce." odpovědět "Aha, tak já si domluvim program s kámošem/kámoškou, ale necham Ti tu Stáníka, protože s nim se do čajovny (hospody nebo kam) jít nedá." ?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 16:56:24)
Jano, to víš že zkoušela. :o))) Výsledek nevalný - buďto si lehne, usne a neodpovídá (a Stáník je ještě malej na to, abych ho nechala samotnýho doma se spícím otcem, i když je mi vcelku jasný, že by ho rychle probudil... nejspíš by ho kousnul do nosu nebo jinam, jak má ve zvyku), anebo má neskutečně blbé řeči a chce po mě, abych si teda někoho sehnala na hlídání (což se třeba v osm večer zařizuje báječně snadno). Jednou jsem měla jít na nějakou pracovní schůzku a on mi půl hodiny před začátkem oznámil, že hlídat nebude, protože se mu nechce. Vtipné na tom bylo, že ta schůzka byla v podniku u nás v ulici, kde ale není signál, takže kdybych ji chtěla zrušit, stejně bych musela jít pryč. On totiž nechápe, že se na některé věci NEMŮŽU vykašlat... že s klientama a obchodníma partnerama musím mít dobrý vztahy, protože čím lepší, tím víc práce, a pokud na mne NEBUDE spolehnutí, příště už nemusím žádnou práci dostat. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 17:18:02)
Tak tos mi připomněla kamarádku, jejíž manžel se doma zrovna nepředře. Sedí celý dny u počítače v prvním patře, kam děti nesmí, dolů se chodí jen najíst a na záchod - nahoře má v pracovně i postel! Občas mám na něj taky poznámky, když jsem tam na návštěvě a on se na chvíli objeví dole. Nedávno mu přede mnou volal tchán, že se za chvíli staví a pojedou kupovat auto, tak jsem mu řikala: No vidíš, tak to už nemá cenu se vracet nahoru a něco začínat, tak si můžeš vzít na chvilku děti a manželka si s námi na chvilku sedne. A on na to "Já musim jít nahoru ČEKAT NA TCHÁNA. To je panečku práce - tim bych se chtěla živit :-) (Ale doma bych ho teda mít nechtěla. :-( )
 Jana Z. 


Re: Re: Názor otce 

(25.6.2004 17:16:04)
Monty,

clovece a nechces mne za druheho manzela? koukam, ze ma manza u tebe na ruzich ustlano - vlastne potrebujes ty ho k necemu?
A jeste dulezitejsi otazka - mate neco spolecneho ? (mimo mrnouse?)

Tusim, ze v kazdem vztahu se na zacatku (a pri diteti opet znova) vytvareji nejake vzajemne mantinely - kdy si kazdy z partneru vytvari ten svuj prostor...

Koukam, ze Tvuj muz si vytvoril poradne velky a vyhodny..a pro Tebe dostat ten svuj mantinel zpet (co jsi a nejsi ochotna akceptovat) je asi reseni byt nekompromisni - nebo se na to uplne vykaslat a jit si po svych..

A reseni jak na to - tu psal Hroch - vecna, informativni osveta dela divy:-)

jana

 schamka + krakeni 


toto bude ono... 

(25.6.2004 17:50:54)
Monty, pises V manželově rodině to bylo a je zhruba tak, že obě děti šly v půl roce do jeslí, matka pracovala, otec pracoval a matka navíc dělala samozřejmě všechny domácí práce, protože to "není práce pro chlapa". . A to bude najskor ono, preco to v tvojej ale aj v inych rodinach vyzera tak, ako vyzera.
Aj ja mam manzela, ktoremu mama chodila a, ked k nim prideme, stale chodi za zadkom, vsetko mu do bodky pripravi a da pod nos hotove a on sa nemusi o nic starat. Takze ma dojem, ze tie veci sa bud robia same, alebo ze je to povinnost zeny, aby ich robila, a ze to ta zena v pohode zvlada.

Moj otec je pomerne dost podobny v tomto manzelovi a vlastne vacsina muzov je taka. Aj ked mama si vie povedat a poziadat o pomoc a otec to skutocne urobi (a rad). Preto je asi dolezita komunikacia, ved povedat priamo, co si zelam a stat si za tym. Mozno sa potukas po cele, ze citam take knizky, ale v jednej z tych o Marsoch a Venusiach je napisana metoda, ako poziadat muza o nieco a ako na svojej poziadavke trvat. Ak ti to nie je prilis proti srsti, tak si to zozen, precitaj a vyskusaj. Je to nieco podobne, ako pise Hroch...

Ale aby som sa vratila k tej vychove zamladi a k pojmu "to nie je praca pre chlapa". Cakam dieta a podla UZV je to chalan. Takze som si povedala, ze neexistuje, ze vychovam z neho takeho muza, akych vychovavali zeny kedysi.
A samozrejme mienim od pociatku zapojit do starostlivosti o mrnusa aj manzela. On je na to pripravovany - stale mu vravim, ze sa budem spoliehat na jeho pomoc (vratanie prebalovania, z ktoreho ma panicku hrozu ;o) ). Koniec-koncov, ked to chcem uplne pritiahnut za vlasy - my zeny mame v starostlivosti o dieta dnom porodu aj tak 9 mesacny naskok - musime ho predsa v nasom brusku vynosit a potom porodit, takze chlap aj keby sa pokrajal, nikdy ta praca uz nebude rozdelena 50:50, stale budeme mat toho viac. Ale ako vravim, to uz som to poriadne pritiahla za vlasy... ;o)

 Igor dlhodobo v zahranici 
  • 

Re: toto bude ono... 

(20.8.2004 21:46:07)
No ja si ale myslim, ze kazda mamina, ked sa jej syn vrati po dlhej dobe domov, tak sa mu snazi splnit vsetko co mu vidi na ociach. A ked to nevies pochopit, tak bohuzial je to len tvoja chyba alebo tvoja obmedzenost. Nesnaz sa rozvracat jeho vzath ku vlastnej matke. Radsej sa snaz zlepsit si k nej vztah, ver ze to tak bude lepsie. Doma si manzela prevychovavaj kolko chces, ale ked pride domov nesnaz sa ho obmedzovat, lebo to len poskodi vas vztah. Hovorim to z vlasnej skusenosti ... bohuzial.
Inak citujem "Koniec-koncov, ked to chcem uplne pritiahnut za vlasy - my zeny mame v starostlivosti o dieta dnom porodu aj tak 9 mesacny naskok - musime ho predsa v nasom brusku vynosit a potom porodit, takze chlap aj keby sa pokrajal, nikdy ta praca uz nebude rozdelena 50:50, stale budeme mat toho viac. Ale ako vravim, to uz som to poriadne pritiahla za vlasy... ;o)" ... tak toto je ale poriadne pritiahnute za vlasy. A ked si bola doma, kto zarabal peniaze aby ste mali z coho zit, ty asi nie! Prestan prosim ta tarat a radsej sa poriadne zamysli ... len si predstav, ze budes chora napriklad dva tyzdne, kto sa bude starat o dieta? A kto sa bude starat o teba? No predsa manzel!!! Kym sem niecim prispejes tak sa najprv zamysli....


S pozdravom Igor
 Olina 
  • 

Jaký si to uděláš... 

(24.6.2004 21:17:02)
...takový to máš.
Asi tak...
 Lucie, Kryštůfek 2, 5 roku 
  • 

Jaký si to uděláš, takový to máš 

(24.6.2004 22:54:23)
Moje úžasná kamarádka čeká druhé miminko. Když mi to nadšeně sdělila, narovinu jsem jí řekla, že je kamikatze. Její manžel jí NIKDY nepohlídá ani tříletou Dominiku, ne tak, aby se zabýval nějakým "nesmyslným miminem". Co moje kamarádka svému manželovi POLOPATICKY neřekne, to on neudělá, když mu něco řekne, stejně to neudělá a ještě má milion keců...

Kdyby moji rodiče neměli tak harmonické manželství, jaké mají, asi bych se - po zkušenostech okoukaných z okolních manželství - nikdy nevdala.
 Alca13 


Inspirace 

(25.6.2004 1:20:08)
Když jsem to tady včera četla, říkala jsem si...no ten můj není žádný ulejvák, s malým si hraje...prostě paráda. Ale byla jsem díky článku a reakcím na něj asi víc všímavá a tak nějak "nastartovaná".
No a když pak přišel domů, pomazlil se s dítkem a šup, k PC...a pak knížku a číst. Tak jsem se trochu ozvala a po troše bručení nakonec malému přečetl pohádku na dobrou noc a ještě mu zazpíval.
Uvědomila jsem si jednu věc, protože normálně, automaticky, dělám tyhle věci já, je to pak ode mě také automaticky očekáváno. On možná ani netušil, že mě už nebaví den za dnem uspávat dítě a zpívat ukolébavky. Někdy je třeba se ozvat a neočekávat od druhého, že si přečte naše myšlenky a bude vědět každé naše přání.
 Bosorka31 


převýchova nejen otců aneb lidská přirozenost 

(25.6.2004 7:16:40)
Jěště jsem si včera vzpoměla na případ jednoho mého kámoše. Pro tuhle situaci dost typický. Kámoš dělá na počítačích stará se o systém ve firmě. Vzhledem k tomu, že v té firmě je dost lidí, co jsou jen uživatelé, tak jeho situace vypadala následovně: dostal práci od šéfů (tak na normální osmihodinovou pracovní dobu) + k němu pravidelně chodili lidé, co měli s počítačem jakékoliv problémy. Je hodný, slušně vychovaný, nedokázal odmítnout.Takže se jeho pracovní náplň natáhla na takových 12 hodin denně - 12 hodin stressu, protože nestíhal termíny. Ačkoli je aktivní sportovec tak jeho víkend vypadal tak, že v pátel lehnul a vstal v sobotu v poledne, protože se z bezvědomí holt dřív neprobral. Pak měl zdravotní problémy a zjistil, že takhle to nepůjde. Musel se naučit lidi odmítat - přesto má v práci dobré vztahy. Možná lepší něž předtím, protože už se mu nestává, že by na lidi vyletěl, když ho s něčím otravují a taky nejsou uražení, že jim nepomůže, když jim v klidu vysvětlí, že má jiné povinnosti. Holt se to ti lidé naučili řešit jinak a chodí za někým jiným :-))

Člověk má tendenci jít tou nejsnazší cestou. To je logické a praktické. Ale vůbec to neznamená, že když se mu ta nejjednodušší cesta uzavře, že si nění schopný najít jinou.
Proto se prosím nepoddávej těm názorům, které tvrdí, že by sis měla najít raději někoho jiného a že toho svého nepředěláš. Pokud je doma ochotný pomáhat s domácími pracemi - pak bych změnu vztahů viděla naopak dost optimisticky :-) Asi bych nezačínala těmi nepříjemnými pracemi, jako je přebalování - ale když mu dáš dítě nakrmit, vykoupat, nebo uspat, nebo každý den půlhodinku pohlídat - určitě si k němu časem vztah vytvoří.

A říct - potřebuju v týdnu jeden večer volný, jinak se sesypu a ty budeš mít na krku dítě celý týden - to si myslím že taky jde :-)
 VeronikaVeronika 


Jaké máte vztahy s jeho rodiči - především s matkou? 

(25.6.2004 8:44:43)
Holky, napadla mě jedna věc - vy které tu popisujete problémy s manželi při pomáhání x nepomáhání v domácnosti, s dětmi - jaké máte vztahy s manželovou matkou a jeho rodinou? Protože proboha, proč jste s takovými muži? Já nevím (nemluvím o výchově a věnování se dětem, i když podle mě se i tohle dá odhadnout), ale vy jste si nikdy nevšimly jak se ten váš chová ke svojí matce nebo sestře, rodině? Chlapa, který příjde na návštěvu (nebo tam bydlí) k mamince a maminka se může přetrhnout aby miláčkovi udělala co mu na očích vidí, NEPŘEDĚLÁTE!!! Ale to jste snad musely vidět ne? Stejně jak se chová k sourozencům, k přátelům, k prarodičům... My když příjdeme k mužově mamce na návštěvu, tak muž jde do kuchyně, udělá všem kávu, pak se najíme (chodíme tam každou středu na obědovečeři a pokec), M. umyje všechno nádobí a mezitím já a jeho máti sedíme v obýváku a kecáme... Když jedeme na chalupu, tak je první, kdo chce vzít malého synovce (dle jeho slov je s ním sranda:-) nikdy by třeba neřekl "pojď ho přebalit, on se po..." - prostě vezme dítě, ač není trénovaný tak mu to trvá déle, ale zvládne dítě umýt, namazat, přebalit... Kromě toho spolu chodí za slepičkama, králíčkama a já nevím čím když já vařím, protože na něj nemám v tu chvíli čas - resp. nechci aby se mi motal pod nohama u sporáku... Klidně ho vezme na houby, i když ví, že malý začne po 100 m otravovat že ho "bojí nozicky", no tak ho pak nese, no...
Já si myslím, že tohle všechno se dá vypozorovat... Jistě, ne všechno, jistě je něco jiného mít dítě 14 dní v kuse, nebo na celý život, ale vypozorovat se to dá.

A jak si může dovolit váš muž vám říct, že to všechno jsou JEHO peníze? Proboha kde to žijete? Ať si zkusí představit, kolik by musel zaplatit za chůvu, uklízečku, kuchařku, případně milenku, kdyby se vám něco stalo a on na to všechno zůstal sám...

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale dámy, jak si můžete vážit sami sebe? Proč jste s takovými muži? A neříkejte prosím, že kvůli penězům - tohle se dá řešit VŽDYCKY!!! I já byla v situaci, že jsem po rozvodu neměla kde bydlet, měla jsem dluhy a byla v obrovských problémech... Zvládla jsem to, zvládly byste to taky... Ten strach chápu, ale když ho překonáte, je půlka vyřešena...

A s tím, že holky možná chtějí všechno zvládat sami, aby to nevypadalo že potřebují pomoc... No to je podle mě blbost - přeci je daleko jednodušší říct hele, potřebuju pomoc s tím a tím, PO, ST jdi ty na nohejbal, ÚT, ČT jdu já do posilovny či jinam - PÁ, SO, NE jsou společné! Alespoň tedy já si vážím sama sebe víc, když se domluvím a vidím že to jde, než bych se "užírala" a zkoušela se oddělat prací v domácnosti či kolem dítěte.

Držím palečky, ať jste všechny šťastné ve svých vztazích, ať jsou takové nebo makové...
 Leni 
  • 

Re: Jaké máte vztahy s jeho rodiči - především s matkou? 

(25.6.2004 9:30:15)
Jak si to muž může dovolit říct? To je otázka spíš pro něho, než pro ženskou, které to říká. A argument typu, jak si ho vychovala, tak ho má, tady není na místě. Pravda je, že ze vztahu k rodičům se dá dost vypozorovat, ale řekla bych že spíš zpětně, protože ne vše musí být ihned patrné.
Vážit si sama sebe je důležité, zvláště, když si Vás partner vážit přestal nebo přestává. K radikálnímu kroku je potřeba veliká odvaha.
 Kristýna+Robík 


Re: převýchova nejen otců aneb lidská přirozenost 

(25.6.2004 19:58:40)
Hm, to se snadno řekne, já manžela žádala v sobotu ráno o DVĚ hodiny hlídání, abych se mohla "prospat" po probdělé noci, kdy jsem už padala na hubu - dozvěděla jsem se: "Chtěla jsi miminko, tak se starej!"
 Líza 


Je to fakt jak píšeš 

(25.6.2004 9:36:20)
Ahoj, Monty, tak uvažuju, jestli je to tak zlý, jak píšeš, nebo trochu lepší, a byla jsi při psaní jen tak näštvaná. Jestli je to totiž bez přibarvování tak, pak nevím, proč se svým partnerem jsi: není nikdy doma, je ti nevěrný, nenosí peníze, kašle na rodinu, domácnost i dítě, všechno táhneš ty, finančně i časově i citově...co u něj hledáš za štěstí? Free hippíci fakt nejsou zrovna dobří tátové od rodin. Anebo je to trochu jinak a některé věci se do tvého článku nevešly? Máš ho furt ráda? Je na něm něco, co ti vyhovuje? Jsou chvíle, kdy si říkáš - teď je to ono, teď je mi dobrým manželem, dítěti dobrým tátou, takhle by to mělo být pořád...? Nebo ti možná i trochu vyhovuje role té schopnější, zdatnější, silnější z vás dvou? Každopádně držím palce.
 Realita 
  • 

realitka 

(25.6.2004 11:06:33)


No to tak dopada, kdyz si nabalis chpala ktery je podle tvych slov: nezávislý vlasatý hippík s bohatou knihovnou, slovní zásobou a neméně bohatým společenským životem.
 Ingrid 
  • 

Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 13:11:33)
Ahojky, Monty, hodně obdivuji tvoji energii, podle toho, cos napsala, musíš být velmi racionální a výkonná žena (tedy přesně můj opak). Chtělas konstruktivní návrh. Jeden bych měla. S manželem máme hodně pohodový vztah, jsme spolu sice jen 7 let, ale miluju ho a jsem moc šťastná. Na začátku jsme oba dělali pár kiksů, ty ale vyplývaly hlavně z nedorozumění a z něčeho, co nazývám "boj o vlastní prostor". K té radě: je moc dobré manželovi říct, co chceš (když neposlouchá, tak mu to napsat - na papír nebo klidně mailem - sedí-li u počítače), pak třeba i vysvětlit, proč to chceš, ale hlavně - pokud to udělá, pochválit jej!!!!! A to nejenom mezi čtyřma očima, ale i před známýma, před tchány atd. U chlapů je sebevědomí hrozně důležité a možná tvůj manžel (byť se může tvářit velmi sebejistě)prostě jen neví, co všechno potřebuješ nebo chceš, aby s dítětem dělal. A je dobré chválit i za maličkost, i za to, že každý den dítě koupe... A k tomu chození ven: všimla jsem si, že píšeš, že on často někam chodí, ty by sis taky ráda vyšla, ale chodíte někam spolu? Třeba by vám pomohly chvilky bez dítěte, strávené někde mimo domov. To třeba všechno vyhovuje nám.
A ještě k tomu, jak odhadnout budoucí chování partnera podle jeho vztahu k rodičům. U tchánů všechno v kuchyni dělá tchýně, od kávy, přes obědy a svačiny, my s manželem jsme opečovávaní, a přesto manžel doma vaří, spolu se dělím o úklid atd. (a to u rodičů taky nedělal). Myslím, že je možná i ta varianta, že u rodičů se chová partner jinak a ve svém vlastním domově taky jinak. Záleží přece nejvíc na komunikaci a na vztahu...
Jo a poslední věc, co mě napadá: myslím, že nikde není dáno, že je-li třeba partnerka tolerantní a vstřícná, musí byt partner automaticky taky. Podle mě očekávat něco ve vztahu "automaticky" je fakt naivní, to mi zavání tím, že když partnerka něco dobrého udělá, partner musí NA OPLÁTKU totéž, ale tak to není, manželství podle mě není takový prostý matematický součet plusů a mínusů, nikdy do vztahu nepřispívají oba dva stejně, spíš je důležité vytvořit s ten vlastní prsotr a umožnit partnerovi, aby pro mě něco udělal (nejde-li to jinak, tak tím, že si o to řeknu).
Ingrid
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 16:50:37)
Ingrid, snažím se manžela chválit jak to jde, on to má mimořádně rád, stejně jako rád poslouchá, jak je inteligentní, vtipnej, krásnej atd. atd. Jenže někdy prostě NEMŮŽU, přetvařovat se moc neumím a na rozdíl od většiny ženských neřvu, nevyčítám, nýbrž mám ironické poznámky. Což manžela neskutečně vytáčí, ale nemůžu si pomoct, za prvé je mám odjakživa prakticky na každého a hlavně, někdy se to fakt nedá vydržet... když je tři dny v týdnu večer pryč, z toho dvě noci si s sebou ještě přivede na noc kamaráda, aby mohli vtipkovat i ráno, zatímco já ráno MUSÍM dát malýho na nočník, nakrmit, oblíct... což on nedělá, protože je unavenej buď po flámu nebo z toho, že musí do práce.

Spolu někam chodíme dost málo, z několika důvodů. Jednak kvůli hlídání, i když to by zas takový problém nebyl, v Praze je agentur dost a přinejhorším by vypomohla tchýně, švagrová, moje sestra nebo některá kamarádka, ale spíš je to o tom, že my se SPOLU ve společnosti moc nebavíme. My spolu můžeme jít do kina nebo kamkoli jinam, kde budeme sami dva nebo sice s někým, ale zticha (kino, divadlo). Manžel je rád středem pozornosti, což mě moc nebaví, já jeho řeči znám z domova, a stejně se v takovém případě bavíme každý s jinými lidmi. No a on zase nerad poslouchá moje historky a vtipy, protože jich má doma dost. :o) Navíc spousta akcí, na které bych chtěla jít, ho nezajímají (koncerty, výstavy - ty je občas ochotný přetrpět, ale lítá po nich moc rychle, zatímco já jsem zvyklá se občas u nějakého obrazu nebo exponátu zastavit). My máme šílený kvanta známých a přátel, takže to není problém sehnat si jako doprovod někoho jiného, jak pro mně, tak pro něj... a myslím, že to ani jedné straně nevadí.
Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby měl manžel stejné zájmy jako já, ale holt nemá, tak se s tím musím vypořádat jinak. :o)
 Ingrid 
  • 

Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 17:22:23)
Milá Monty,
ty ironické poznámky mě pobavily, v tomhle si asi stejná jako můj manžel, on má takové "vtipně-ironické poznámky", které mě ale na místo, aby vytočily, spíš rozesmávají... Jinak k tomu, co jsi psala: připadne mi, že vy vlastně máte harmonické manželství, když si dovedete své zájmy (třebaže s jinými lidmi, to je jedno) realizovat. To se mi moc líbí, protože hodně párů kolem mě (mají-li odlišné koníčky) na to spíš rezignovalo. Takže jestli je váš problém fakt jenom, to, že manžel nepečuje, tak bych k tomu doplnila, že "zatím". Máte synka, ne? Tak přece až vyroste, budou moct spolu třeba sportovat, nebo ho zavěcovat do chlapských věcí, nebo já nevím prostě se bavit o holkách... Asi bys tomu měla nechat čas. Chápu, že je pro tebe těžké, nevím, kolik dětí plánujete, ale zkus to třeba i brát tak, že i na ten nočník si jednou ráda vzpomeneš (řečeno s nadsázkou.) Ingrid
 Ingrid 
  • 

Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 17:46:47)
Milá Monty, až teď jsem si přečetla ten tvůj dovětek, který byl tedy ale hodně důležitý. Myslím, že "ženská-chlap" to má v životě strašně složité. Na jednu stranu ví, co chce, realizuje to, na stranu druhou má překážky, které mělo před ní jen málo ženských na to, aby jí mohly poradit... Beru zpět, co jsem před chvilkou napsala a omlouvám se za ten nočník... No a protože já tedy ženská-chlap nejsem (jsem spíš ženská - druh domácí, rodinný, třebaže s doktorátem, tedy to, z čeho by se ti ježily vlasy hrůzou na hlavě), tak ti pouze popřeju to, abys velice pečlivě volila typy lidí, na jejichž názory dáš, a taky ti přeju, abyste s manželem dospěli k takovému modelu manželství, který bude zrovna vám dvěma vyhovovat.
Ingrid
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 19:07:31)
Ženská chlap by si měla vzít ženskou a bude všechno O.K. :-)
 Sylva2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 20:07:26)
Miško, to není zas tak špatný nápad. Já jsem se už zpola v žertu domluvila s kamarádkou, že když se rozvedu, tak si pořídíme společnou domácnost. Já budu vydělávat peníze a ona bude dělat domov. Rozvádět se nechystám, manžela bych po tom všem, co tady čtu, měla asi pozlatit. Ale mám to v záloze.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 17:45:22)
Monty,

asi bych to také nic moc neřešila, v domácnosti manžel pomáhá, na nervy si nejdete, tvá práce tě baví a je i dobře ohodnocená a jestli je jediný problém v momentální disproporci volného času - asi bych to na tvém místě neřešila a malému zajistila hlídání. Ty budeš mnohem spokojenější, protože jak jsem tak pochopila to, že se dostaneš jen velmi problematicky z domu, tě trápí nejvíc, a tím i mnohem tolerantnější k tomu, že si manžel vyráží s kamarády.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 18:28:36)
No právě, my v podstatě máme docela harmonický manželství. I když jsme oba dost odlišní, ve spoustě věcí se shodujeme. Manžel nemá zas tak moc jiný koníčky, čteme podobnou literaturu, líbí se nám stejná nebo hodně podobná muzika, filmy, i humor, jen je trochu rozdíl v tom "aktivním prožívání" - já bych chtěla jít na koncert, manžel ne, protože to buď už někdy slyšel (mě nevadí jít na dobrou kapelu 2x nebo 3x) anebo je to moc velkej koncert (festival) a tam ho "nebavěj" lidi. On si to radši poslechne doma. Jedinej a dost zásadní problém je v "politickým přesvědčení", přesněji řečeno v postoji k životu. Manžel byl celý život "levicovej intelektuál", především proto, že není kariérista a jeho ambice jsou úplně jinde než moje. Podle mého názoru je to spíš póza, jemu nevadí peníze utrácet nebo od někoho něco přijímat (celý život ho podporovali rodiče, sehnali mu byt, zařídili mu ho, chatu má od nich, maminka a sestra mu kupovaly většinu oblečení - on si pouze platil nájem), ale nechce se mu je vydělávat, takže si hraje na strašného levičáka (komunistu ne, pozor, komunistu bych doma nesnesla). :o) Navenek sice často plácá o snobech a o tom, jak je nemravný bejt bohatej, ale výhod z peněz plynoucích užívá docela rád. :o)

K těm "chlapským aktivitám" - to právě moc nehrozí, manžela sport nezajímá, na auta není taky ani trochu, leda ty ženský, to se synem řešit může. :o) Syn už dneska všem ženským osahává prsa a nadšeně u toho vykřikuje "prťa prťa", v tom si určitě porozumí. :o)))

Ten hlavní rozpor je asi právě v tom, že já kariérista jsem a práce mě strašně baví. Teda, spíš mě baví být pořád v pohybu, něco řešit, provozovat, vymýšlet, nedokážu si představit, že bych na dva tři roky "vypla" a byla JEN doma s dítětem, i když jsem s ním ráda a snažím se nebýt tak úplně hrozná matka. :o) Manželovi je to dost cizí, pro něj je práce nepříjemná povinnost a tak dost dobře nechápe, že si pořád vymýšlím další projekty a beru pořád nějakou novou práci... zkrátka on je moc pasivní a já moc aktivní, z čehož jsou logicky občas nepříjemný střety.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 19:22:39)
Milado, mě samozřejmě nevadí, že mu koupili garsonku... je to jejich věc. Já vyrůstala v jiné rodině, rodiče mi nedali nic (moje máti investuje teprve do vnuka) a byla jsem zvyklá se spoléhat na sebe. Můj manžel se na sebe nikdy spoléhat NEMUSEL, protože věděl, že mu rodiče všechno zařídí. Ty to znáš z jedné stránky - já z té druhé, takže vím, jak to bylo ze strany manžela. Prostě se naučil spoléhat na druhé. Já bych mu na místě jeho rodičů nepořizovala nic. Prostě jsem jinak vychovaná, dá-li se to tak říct. Moje tchýně a tchán tvrdí, že by pro děti udělali všechno, což je sice pravda a dodnes to dělají, ale podle mne to prostě není dobrý... člověk se taky má umět o něco postarat sám a ne dostat všechno až pod nos, dle mého názoru.

Jinak k tomu ostatnímu - podívej, já neříkám, že nikdy nikam nechodili, ale dost často musím od tchýně poslouchat, jak "oni po svatbě byli hlavně doma nebo chodili všude spolu", o tom, jak je nemravný, když chodí ženská (navíc vdaná) s kamarádkama do kavárny atd. Jistě, pro tebe a řadu jiných je jejich společenský a kulturní život OK, já mám představy jiné, takže podle mých měřítek je to jinak. Asi jsem to špatně napsala - takže znova: Vím, že chodili do divadla, do kina, tchýně chodila 2x týdně cvičit, dodnes choděj na nějaký výstavy, jednou za čas ke známým, ale pokud jde o mne, já dostávám sežrat, že "mám chuť si na dvě hodiny pokecat s kamarádkou" (a dítě si beru sebou), protože ona tu potřebu neměla. To není nic proti ní, jsem ráda, že se nám stará o malýho, abych mohla pracovat, ale píšu, jak to vypadá z MÉHO pohledu snachy, která dělá všechno špatně... Byť to tchýně myslí dobře, přála bych ti ty její řeči poslouchat aspoň týden. Nechci to tady nějak rozmazávat, ale opravdu to není nic příjemnýho.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 19:29:17)
Monty, ona tu potřebu zřejmě neměla hlavně proto, protože měla harmonické manželství a byla raději s manželem, než by brouzdala s kamarádkami, ne?:-)
Jinak ale mi připadá, že dnešní doma a "jejich" doba je trochu jiná, nedá se to zase až tak srovnávat. Takže oni by neměli srovnávat s tebou, ani ty s nimi. Pokud bych měla komentovat tvoje soužití s manželem, tak bych se musela hodně přemáhat, takže raději nebudu. Zkus tady ale aspoň trošku nastínit jeho dobré stránky, proč sis ho vlastně vzala :-)
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 19:42:13)
Monty,

napada mne jeden takovy silnejsi vyraz - parazit, tvuj muz mi ho pripomina..sorry..

Jinak k chozeni ven atd.. osobne nevidim problem, kdyz si ja ci manza vyrazime s kamosem/kou (teda manza kamosky vlastne nema, ma dobreho kamarada:-)) - ale je fakt, ze za tech x let co spolu jsme uz jsou nasi pratele nasimi spolecnymi prateli..

Problem bych videla, kdyby se nas volny cas smrsknul jen na chozeni kazdy z nas za nejakymi svymi prateli, a spolecny cas sami ci s detmi by nebyl -tedy nepovazuji za nejak obohacujici sezeni doma jednoho u knizky ci PC, druheho spiciho na gauci a ditko se starajici se o sebe - obcas to taky tak u nas je - ale to je proste relax, ne straveny spolecny cas.

Rikam si, jestli vas bude neco jeste spojovat za par let?

I Stanik povyroste a bude mit rodice tak rikajic "na haku" a vas zivot se smrskne - ten tvuj na praci a tvoje kamose a ten jeho na jeho kamosky a tahy?
Zadne napr. spolecne cestovani (vim, ze jsi rada cestovala) - nebo budes cestovat s prateli (protoze on to nerad), takze zase prd spolecneho..no vlastne o cem si za par let pokecate ?...

No ale mozna mam jen jiny nahled na harmonicke manzelstvi a jsem rada, ze mame s manzou spolecneho vic nez jen stejny vkus na knihy, filmy, humor, hudbu, ze se porad jeden od druheho ucime, ze mame stejnou zalibu ve sportovnich zbranich, ktere nas vytahnou na spolecne zavody ci treninky; stejnou zalibu v cestovani; obcas jeden z nas objevi nejaky novy druh zabavy a strhne toho druheho atd..

jana
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 19:45:59)
Jani, já se spíš divím, jak se takový "parazit" :-) může vůbec oženit. Sem s holkama, co chtějí parazity, já mám jednoho takovýho doma, bude mu za dva měsíce 18 :-)
 VeronikaVeronika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 19:55:06)
Tak tedy.... já koukám jako TYDÝT. Monty, já vážně nechápu, proč vy vlastně spolu jste? Na to, abych si s někým dobře pokecala, ať už o názorech, muzice, nebo knížkách nemusím být vdaná... Naprosto upřímně - dle svých slov TY chlapa nepotřebuješ (sama jsi "chlap"), vadí ti, že se o malého nepostará, chodíte každý sám do společnosti, jeho peníze nepotřebuješ... Na co s ním jsi? Já jsem nikde neviděla napsáno, že ho třeba miluješ, nebo že je úžasný v posteli nebo já nevím co... Nebylo by ti lépe samotné, bez řečí tchýně že bys neměla chodit po kavárnách? Kdyby sis zařídila život sama, vydělat si dokážeš, malému sehnat hlídání...

Mimochodem, já si vůbec nemyslím, že jsi žena-chlap - jsi normální ženská, která bohužel možná ztratila svoji ženskost tím, jak žila, tím co po ní bylo chtěno, tím jaký měla "model rodiny"... Víš, já jsem taky ženská, která se zvládne o sebe postarat sama, pracuju, chodím cvičit, chodím na pivo s kamarádama a na víno s kamarádkama, jsem schopná opravit kapající kohoutek, zařídit si malování a já nevím co ještě... Jenže muži jsou opravdu lovci a oni jsou ti "pečovatelé" kteří by měli mít možnost se o své ženy postarat - a já mám pocit, že ty ji mužovi ani nedáváš. On kdyby byl nucen, tak se postará - pokud to není pokřivený člověk, kterýmu by nevadilo, že nemá dítě co do pusy, což věřím, že není.

Ono není vůbec nic špatného nad tím být ženou. Schopnou ženou, která si zaslouží být obdivována a milována. A která se občas, říkej si co chceš, chce vyplakat někomu na rameni. Neříkej, že TY na tom rameni nebrečíš - to je právě ta chyba - kdyby ses o to rameno mohla "opřít" pak bys to neventilovala tady.
A víš co je na tom nejhorší? Že za 20-30 let budeš mít snachu, která bude vykládat o tobě, že ty za svým synáčkem lítáš (nadsazeno, vím že "nelítáš", kdežto jeho otec se mu nikdy moc nevěnoval, atd atd...
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh - pro Monty 

(25.6.2004 20:36:21)
Monty,

víš, tvoje manželství je jiné než má většina zdejších přispěvovatelek. Ale ty jsi do značné míry atypizká žena, a tak je logicky i tvé manželství poněkud atypické. Prostě nejsi zvyklá dělat z věcí, z nichž se většina kácí problém. O zdravé míře tvého nadhledu svědčí i to, že tvé dítě od narození bylo naprosto spokojené, bez problémů spalo, jedlo... a to i přesto, co sis prožila v těhotenství za trápení - ale naprosto evidentně se ti podařilo svůj strach na dítě nepřenést. Když se tak nad tím, co jsi napsala zamyslím, tak řešíš dva problémy.

1. možnost času na své aktivity a s tím spojená otázka hlídání - na tvém místě místě bych to vyřešila buď pomocí rodiny nebo profesionální chůvy - ono ostatně i vzhledem k tvé vytíženosti bude nutné do budoucna vyřešit hlídání

2. řekla bych, že máš obavu, aby manžel si našel k synovi ten správný vztah - řekla bych, že muž buď k dětem vztah má nebo ne, představy mnoha žen, které cpou řvoucí mimino utahanému manželovi vracejícímu se z práce, že tak se vytvoří ten správný vztah - jsou spíše k pláči - muži si chtějí s dětmi především hrát - tím ale vůbec nechci říci, že by ženu ve vážném případě neuměli nahradit - a čím je dítě starší, tím je to většinou lepší. A zrovna to samé platí o věku mužů, je spousta chlapů, kteří se svým dětem nikdy moc nevěnovali a dnes by se pro svá vnoučátka přetrhli. Co si tak napsala o manželovi, jeho vztah k synovi určitě nevybočuje z normy.

Máš muže, jakého jsi chtěla, chová se tedy tak, jak je zvyklý, máte spoustu společných zájmů, povedlo se Vám i vyřešit bydlení, máte nádherné dítě, manžel práci, která ho alespoň neubíjí, tobě se daří v podnikání - na tvém místě bych byla spokojená.
 16.5Salám&Lajka14 


Ještě něco :o) (především pro Miladu) 

(25.6.2004 22:15:17)
Tak já to napíšu trochu víc polopaticky, aby bylo jasno. Není to nic, o čem bych nemluvila i s tchýní, ona můj názor na tuhle věc zná, takže to není "nic proti nikomu".

Především chci poznamenat, že si rozhodně NESTĚŽUJU na svoje dětství nebo mládí, jen konstatuju. Nebyla jsem rozhodně žádný svatoušek, spíš naopak. Moje máma a babička si se mnou užily svoje. ALE - od 14ti let jsem byla zvyklá mít SVOJE peníze a za ně žít. Dostávala jsem od otce alimenty 460,-, které mi matka dávala, stejnou částku mi platila ona a já bydlela u babičky. Té jsem dávala myslím stovku nebo dvě na jídlo (víc nechtěla). Když mi peníze došly, prostě jsem se musela SAMA postarat o to, kde vezmu další. A i když jsem v té době kouřila, pila, experimentovala s drogama, nikdy jsem ani matce ani babičce nebyla schopná vzít třeba jenom desetník. Babička mne posílala na nákup se svojí peněženkou a já jí všechno vyúčtovala do halíře. Prostě jsem měla zafixováno, že prvotní věc je postarat se o sebe a rodinu do toho netahat. Třeba jsem kreslila v hospodě podle fotek v občance portréty, kšeftovala s tehdy "zápaďáckýma" Bravíčkama, který jsem nakupovala za 30,- na burzách a plakáty rozprodávala za 50,-, psala spolužákům písemky za cigára atd. atd. I kdybych měla jít žebrat, nešla bych za rodinou pro peníze. Den po osmnáctých narozeninách jsem s kufrem odjela do Prahy, matka byla zrovna na dovolený, a od té doby nestalo, abych za ní přišla s tím, že potřebuju peníze nebo cokoli podobného. Jedinkrát se stalo, že za mne proti mý vůli zaplatila nějakou složenku, která přišla na její adresu, dokud jsem u ní byla hlášená a já jí to samozřejmě vrátila. Měla jsem problémů fůru, s chlastem, drogama, občas i lehce se zákonem, lítala jsem po psychiatrech a moje matka o tom vůbec nevěděla. Prostě to byla MOJE starost a MŮJ život. Když jsem se jakž takž sebrala, nejezdila jsem domů s tím, že NĚCO chci, ale proto, že jsem chtěla mámu a babičku vidět, babičce jsem pokaždé vozila tašku drahého jídla, které si sama nikdy nekoupí, matce se snažím taky sem tam něco dát (video, mobil), abych jim udělala RADOST.

Rodiče mého manžela za něj řešili vždycky všechno, i když už byl dospělý, jak problémy se studiem, s vojnou, se zákonem, SE VŠÍM. Platili za něj jeho dluhy, tahali ho z průserů, sami se tím trápili a ničili. Oni opravdu zastávají názor "vše pro dítě", jenže podle mne je to přinejmenším kontraproduktivní. Co z toho dneska mají? Vděčný jim není ani v nejmenším, jen si zvykl, že se o něj vždycky postarají, i když je "pošle do háje", nechová se k nim nijak hezky a kdykoli se s ním chci třeba poradit o tom, co bych jim měla koupit k narozeninám nebo k vánocům, řekne mi, ať se na ně vykašlu a nekupuju jim nic. Sorry, ale já jim opravdu vyčítám, že ho rozmazlili a udělali z něj sobce, protože ho nikdy nenechali, aby byl dospělej a zodpovědnej. Když tchýni řeknu, že já bych ho kopla dávno do zadku, řekne mi, že kdyby se o něj nepostarali, skončil by v kriminále nebo na ulici. NO A CO??? Bylo by to jeho rozhodnutí, jeho život, a možná by si uvědomil, že se sebou musí něco dělat - anebo taky ne a na tý ulici by skončil.

Když měla moje sestra problémy s drogama, když se dostala mezi partu podvodníčků a zlodějíčků, odešla ze školy a flákala se, máti za mnou x krát přijela a brečela, co pro ni má udělat. A já jí řekla, že se na ní má normálně vybodnout. Udělala to. Přes dva roky s ní nemluvila, ani po telefonu, ani si nepsaly. Sestra bydlela v Praze u otce. Otcovi taky vytekly nervy, dal jí termín, do kdy se má vystěhovat, začal si před ní zamykat svoje věci, svůj pokoj... prostě jí dal najevo, že s ní skončil. Sestra kupodivu na žádný ulici ani v kriminále neskončila, dala se dohromady, chodí do práce, od podzima má zaplacenou večerní školu, aby si dodělala maturitu. Za mámou a babičkou už normálně jezdí, píše jim, vozí jim dárky. Prostě jí došlo, že se na ní rodiče s tímhle přístupem OPRAVDU vykašlou a šla do sebe. Můj manžel vždycky věděl, že se na něj rodiče NIKDY nevykašlou, i kdyby jim podpálil střechu nad hlavou.

Já nevím, mě se tenhle přístup nelíbí, nechtěla bych jako rodič takhle dopadnout. Tchýně s tchánem jsou pracovitý, slušný lidi, jsou i hodný, ochotný, kdykoli před nima řeknu, že něco potřebuju, tak se nabídnou, že to udělají nebo že mi s tím pomůžou, i když to od nicj ani nechci. Jenže doteď nepřijali fakt, že je manžel dospělej a měl by být i soběstačnej. Dneska mi tchán s tchýní začali vykládat, jak se bojej, že si zakládám další firmu, protože kdybych náhodou zkrachovala, mohl by JIM exekutor něco zabavit. Oni snad dodnes nechápou, že za MOJÍ firmu oni žádnou odpovědnost nenesou, takže JIM nikdo nic vzít nemůže.

Jo a k tomu "společenskýmu životu" - ptala jsem se manžela a ten tvrdí, že byli 2x tejdně někde večer pryč. OK, proč ne, ale mě to tchýně podává tak, že od svatby si akorát doma koukali do očí. S kamarádkama se po svatbě nikam nechodí, do hospody se nechodí, tak já nevím. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Ještě něco :o) (především pro Miladu) 

(26.6.2004 9:42:46)
Milado, ono by to šlo, ale bylo by to prostě daleko komplikovanější. O testy DNA se navíc dá zažádat až v roce nebo dokonce v 18ti měsících, otec dítěte by musel podat žalobu na přiznání otcovství, exmanžel na zbavení, byly by v tom alimenty, který by samozřejmě neplatil, proč by to dělal, ani by je po něm nikdo nechtěl - jenže právník mi tvrdil, že by je platit MUSEL ze zákona, takže mi svatba přišla podstatně jednodušší.

K té reakci - trochu mne namíchlo, když od tebe a pak i od manžela slyším, že tcháni byli věčně někde za zábavou a mě je to podáváno opačně. Víš, největší paradox na tom je, že tcháni mne třeba sami nabídnou, že mě odvezou s malým ke kamarádce, která bydlí 15 km od jejich chalupy, i když jsem s ní domluvená, že pro mne přijede, ale na druhé straně mi tchýně nezapomene připomenout, že ona nikdy neměla potřebu si sednout sama s kamarádkou a "pokecat". Já si na jejich SKUTKY stěžovat fakt nemůžu, ale ty řeči jsou někdy neskutečně úmorný, to mi věř. :o)
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Ještě něco :o) (především pro Miladu) 

(27.6.2004 7:56:32)
Monty, na takové věci se dá tak asertivně odpovědět, že jí dojde řeč. :-)
 Iva 
  • 

Re: Ještě něco :o) (především pro Miladu) 

(28.6.2004 14:16:19)
Zaujalo mě to zdůraznění soběstačnosti a tvá zafixovaná představa, že se s životem jak po finanční tak i jiných stránkách musíš poprat sama. V tomhle (stejně jako v pravděpodobné manželově představě, že od toho prát se se životem jsou tam výhradně ti druzí) je podlě mě kořen problémů. Monty, máš sice být na co pyšná, že jsi to zvládla, když tě rodina hodila zamlada přes palubu, ale není to dobrý názor. Není dobrý proto, že už nejsi SAMA, jak píšeš, ale jste rodina, tedy ne ON a TY, ale VY. Zdá se, že to ani jeden dost dobře nechápete. Vlastně to tady už někdo říkal - tak jak to popisuješ, proč s ním vlastně jsi? Jaký vůbec máte rodinný život? Mě to připadá, že ani spolu nežijete, jasně, máte právo žít si jak vám vyhovuje, ale tobě, Monty, to fakt vyhovuje? Já jsem čas žila s dětmi sama a musela jsem se o všechno starat, a docela jsem to zvládla, jen musím říct, že mi potom taky dalo zabrat vzdát se toho, že věci budou výhradně po mém, že sice už všechno dělat sama nemusím, ale taky už ani sama nerozhoduju, a je třeba se o věcech domluvit. Ono to pro lidi, co si na to zvykli není lehké, ale ty skutečně dáváš svému muži jednoznačný signál Dělej si co chceš, mě to je jedno, však já se o sebe postarám a já tě vůbec nepotřebuju. Nejspíš řekneš, že na to nejsi stavěná dělat mu divadlo - ale ty ho opravdu nepotřebuješ? Potřebuješ, jinak bys s ním nebyla, ale ty potřebuješ chlápka spolehlivého, a ne toho, co splní svoje povinnosti jen když se mu chce. Možná jsi tak dokonalá, až on rezignuje...to nevím, neznám ho, ale každopádně bych asi trvala na tom, aby dítě hlídal když je potřeba, a nevymlouval se na únavu, jinak ať maže k doktorovi, protože taková bezdůvodná únava není normální, takže by se měl buď léčit (když mu něco je) a nebo překonat (dělají to tak ostatně všichni). Chce to manžílka zapojit a asi u toho moc nezdůrazňovat že ty děláš beztak všechno a po něm chceš jen takovou maličkost...Přeju hodně štěstí, ale rozhodně bych to nenechávala jen tak být, i kdyby se věci měly vyhrotit, je to lepší než čekat až zahřmí. Hodně štěstíčka .
 Iva 
  • 

Re: Re: Ještě něco :o) (především pro Miladu) 

(28.6.2004 14:17:18)
Nadpis zní pro Miladu, ale já jsem to psala pro Monty.
 Marcela, Tom skoro 3 roky 
  • 

pro Monty - nerozumím jedné věci 

(26.6.2004 0:11:04)
Ahoj Monty, tady je Blamáž :-)
Tak mám pocit, že nerozumím jedné věci. Článek je jasný, každý psycholog by Ti řekl, že byste měli problém řešit společně, pokud to není tak, že jednomu současný stav vyhovuje a řešit ho nechce a nebude. Nemůžeš přece všechno dělat Ty a on bude dělat jen to, co ho baví. Jaký je to vzor pro Tvého syna. Nevím, proč jsi to psala sem a nedala to rovnou jako dopis manželovi. Třeba doufáš, že si to při brouzdání přečte.
Nebudu rozebírat, kdo má jakou vinu, sama jsem žila skoro 9 let s parazitem, který ještě navíc snižoval moje sebevědomí, o mých kamarádech prohlašoval, že jsou tupci, říkal mi, že jsem neschopná, kvůli němu jsem přerušila své kontakty, před mými přátelli mě shazoval... teď už vím, kde byla chyba. Snažila jsem se vytvořit vztah s člověkem, který nezažil harmonický svazek svých rodičů a byl rozmazlený, maminka ho vychvalovala a kdyz došlo na společné dovolené ke krizi, nadával jí. To byla jedna z posledních kapek, které mě rozhoupaly k rozchodu. Naštěstí jsem s ním neměla dítě, rozešla jsem se včas, pomohlo mi to, že jsem v té době poznala někoho jiného. Tak jsem to rozřešila, prostě už to nešlo táhnout dál. Bylo to ale těžké, jak pro mě tak pro něj. Parazit se bránil, zuby nechty se držel, dokonce sliboval, začal být milý, začal se snažit. Když to nepomohlo, vyhrožoval, pak zase pomlouval, snižoval mé sebevědomí. Pro mne ale to pěkné už bylo pryč. Teď už se tomu jen směju a mrzí mě, že jsem na to nepřišla dřív, prostě jsem byla nezkušená, byl to můj první kluk a taky nepocházím z harmonické rodiny. Mohla jsem si ušetřit pár let, ale možná to byla jen příprava na současný vztah, protože mi to pomohla dobře si vybrat nového partnera.

Síly Ti za pár let dojdou, vztah není přece o tom, jestli na něco stačíš sama nebo ne. Je dobré nebýt závislá, ale je také dobré se naučit dát najevo, že muže potřebuješ. Emancipace přece není o tom, že na všechno stačíš sama. Partner je pro to, abys na všechno přece sama NEBYLA. Připadá mi, že Ti dělá dobře pocit, jak to všechno zvládáš, ale zajímalo by mě, jak se Tvá nespokojenost (popsaná v článku) odráží ve Tvém vztahu ke Stáníkovi. Domníváš se, že nic nepozná?

Spokojenost je moc důležitá, schopná ženská jako jsi Ty by se měla umět rozhodnout i v tak citlivé věci jako je partnerství. Sepiš si pro a proti na jeden papír, a zjistíš, jestli ten seznam je vychýlený na jednu stranu. Manželovi jasně řekni, o co Ti jde, pokud chceš vztah napravit, nezbývá Ti než vyložit karty na stůl a začít mluvit o všem, co Tě trápí. Pokud k takovému rozhovoru ale nebude vůle z druhé strany, bude to těžké. Internetová komunita nezná pozadí vaší rodiny, ukvapené rozhodnutí není dobré, protože spolu přece máte báječného syna, třeba jen potřebujete nastavit komunikační rozhraní :-)
Jestli chces, můžeš mi napsat na mail, třeba se jen potřebuješ vypsat a pak zas bude lip :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: pro Monty - nerozumím jedné věci 

(26.6.2004 9:50:16)
Marcelo, myslím, že na mém vztahu ke Stáníkovi se to neprojevuje... navíc je to skutečně JEDINÁ věc, která mne na manželovi trápí - že je líný a sobecký. Vlastně dvě věci. :o) Neponižuje mne, neuráží, maximálně se schválně nesměje mým vtipům a tvrdí, že jsou pitomý... ovšem když u toho NEJSEM, tak mu vtipný připadají. :o)
Napsala jsem ten článek, protože jsem na něj byla docela naštvaná, jinak mu to říkám z očí do očí poměrně často, ale jak už jsem zmiňovala, on mi na to pouze řekne, že už bude unavenej celej život, protože vždycky byl. :o) Překonat se zřejmě dokázal jenom čerstvě zamilovanej, aby udělal dojem. :o) Zatím doufám, že se to časem trochu zlepší, až bude Stáník větší a rozumnější, přece jenom nebude potřebovat TOLIK pozornosti a hlídání; nedávno prý dokonce manžel před tchány řekl, že bude se Stáníkem jezdit sám na chatu, až bude větší... tak SNAD. :o)
 Miška, 3 děti 


Re: Re: pro Monty - nerozumím jedné věci 

(27.6.2004 7:55:03)
Monty, sama jsi tady psala, že už toho nakecal! :-))))
 Marcela, Tom skoro tři 
  • 

Re: Re: pro Monty - nerozumím jedné věci 

(29.6.2004 9:05:53)
Líný a sobecký... jako kdybych viděla svého bývalého. Skrýval to za kritiku všech a všeho, nic mu nebylo dobré, všechno by udělal líp, ale aby to udělal, aspoň nějak, to jsem nikdy nezažila. To jen tak na okraj.
Líný a sobecký člověk není dobrým partnerem, když ťě nechá, abys všechno dělala sama, znáš to přísloví, o tom oslovi který dobře táhne, tak mu ještě naložíme. Nechala ses vmanipulovat do role, že musíš všechno zvládnout. Tvůj manžel toho využil, je to pro něj pohodlnější. Ale Ty nemusíš, ty prostě chceš. Možná by bylo dobré muže trochu nakopnout a svěřit mu Stáníka, ať taky jednou musí, co bude, kdybys onemocněla, to by se starala tchýně? Promiň, připadá mi, že nechceš situaci řešit, ale že hledaš důvody, proč s mužem zůstat. On se nezmění, může jen reagovat, když se mu změní podmínky. Muži řeší věci, až když je postavíš před hotovou věc, měla bys mít jasno a vyslat jasný signál... Buď a nebo... Třeba se chytí za nos, pokud ne, aspoň máš jasno ty sama.
Držím pěsti, ať to vyřešíš. Marcela
 Janoow 


Re: Re: Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 21:42:19)
Monty,

a proč jste se vlastně brali? Přečetla jsem pár reakcí i pár tvých příspěvků a nějak nechápu proč jste spolu?
A na co že si to vlastně stěžuješ? Podle mého soudu byl tvůj manžel takový už když ještě nebyl tvým manželem. To jsi si vážně myslela, že ho třeba nějak předěláš? Tak naivní snad přeci nejsi. Chlapi se nedají převychovat - to je stoletím ověřená pravda.
Připadá mi to jako soužití dvou cizích lidí. Bud je tvů muž opravdu takový necita a nebo si trochu vymýšlíš.
Píšeš že jsi hodně tolerantní žena. Já bych spíš řekla "blbá" - když dovolš manželovi se xkrát týdně potulovat po večírcích, místo aby jsi si s ním rozumně promluvila o tom co vlastně od svého soužití očekáváte. Víš vůbec co od sebe očekáváte? Lidé spolu žijí, a nemusí být nutně oddáni, většinou aby vychovávali děti, popřípadě je jim prostě spolu dobře a chtějí spolu trávit co nejvíce času. Ale v tvém případě neplatí ani jedno, tak proč jste spolu?
Píšeš,že nechceš jeho peníze. No to je sice pěkná idea každé zaměstnané ženy / než otěhotní/, ale realita v téhle republice je jiná. Taky bych byla raději finančně nezávisla na svém partnerovi, ale soužití je o kompromisech. Kdybych trvala na svém zaměstnání tak jako ty, tak to naše dítě nikdo vychovávat nebude. A nebylo by to tím, že by partner nechtěl, ale proto, že on dojíždí do práce na třísměný provoz denně 50 km autem a to by prostě nešlo skloubit.
Připadá mi, že vy jste slovo kompromis slyšeli někde "z rychlíku" a to hodně dávno.
Kompromis rozhodně neznamená prohru ve svých životních přesvědčeních. Je to výhra pro celou rodinu i když to někdy bolí.
Je to jen můj názor,přeji hezky zbytek dne. Janow

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Konstruktivní návrh 

(25.6.2004 23:06:21)
Janow,
když jsem poznala manžela, rozváděla jsem se právě se svým prvním mužem, kzerý byl sice velmi inteligentní, vzdělaný, zábavný a společenský, ale bohužel taky alkoholik, gambler, v opilosti agresívní. Můj nynější manžel byl v době našeho seznámení takový plachý, dojemně rozcitlivělý kluk, na první rande mi přinesl balíček rajčat, protože jsem někde na netu psala, že je mám ráda, a porcelánový zvoneček. V začátcích našeho vztahu byl úžasný, blbnuli jsme, jezdili na výlety, chodili skoro každý večer někam na koncert nebo jen tak na procházku, jenže já po šesti týdnech chození přišla do jiného stavu a MUSELI jsme se vzít, jinak bych se doteď soudila s bývalým manželem o dítě. On totiž v tomhle státě platí zákon, že dítě narozené do 300 dnů po skončení manželství je AUTOMATICKY zapsáno jako dítě exmanžela. Opravdu jsem se už nechtěla vdávat, ale dovedla jsem si představit, jak by to dopadlo, kdybych se nevdala. Honila bych nespolehlivýho alkoholika k soudům, na který by nechodil a Stáník by se dodnes jmenoval jeho příjmením a měl ho v rodným listě jako otce. Manžel se na dítě těšil, hrozně ho chtěl, má ho rád, všude se s ním vytahuje, ale bohužel je prostě rozmazlený sobeček, kterému se celý život ustupovalo a všechno se mu tolerovalo. Já si nemyslela, že se změní. Naopak jsem si myslela, že zůstane takový, jako před svatbou. Jenže nezůstal... alespoň v některých věcech ne. Prostě jsem vycházela z předpokladu, že když dítě tak moc chtěl, bude se mu patřičně věnovat, a ne jen tehdy, kdy na něj má náladu. Neberu mu, že je někdy unavený, každý je někdy unavený, jenže on je "šíleně unavenej" obden a když zrovna není, je buďto v tahu nebo sedí do dvou do rána u počítače.
Já si na něj v podstatě nemůžu stěžovat. Nechlastá, nejede v hazardních hrách ani v žádných protiprávních aktivitách, když u toho nejsem, nikdy o mě nemluví špatně (to já ho občas "stírám" i veřejně na netu :o), není agresívní, je chytrej, sečtělej, zábavnej (když má náladu), nemusím se za něj nikdy stydět jako za exmanžela... to, že nemá úplně stejný zájmy jako já mne může trochu mrzet, ale na druhé straně, kde bych asi tak našla někoho, kdo by je měl? Máme společný aspoň ty knihy, muziku, filmy. Neznám chlapa, který by stejně jako já sbíral starý tisky, zajímal se o hřbitovy (to je fakt dost výjimečnej koníček, chodit po hrobech a zkoumat náhrobky, že jo), rád jezdil po světě stylem, že se v sobotu večer rozhodne někam jet, strčí do kapsy pas, jde na nádraží a prvním vlakem jede kamkoli "do pryč"... zas nemůžu chtít všechno. :o) Manžela mám ráda, vidím na něm dokonce i ty dobrý vlastnosti, kupodivu...:o) Ale štve mne právě ta jeho sobeckost, ne vůči mě, ale vůči malýmu. Vadí mi, že je táta jen když na to má náladu; že si vůbec neuvědomuje, že jemu zůstal jeho svobodný život, ve kterým ho nikdo neomezuje, ale mě ho zrovna moc nedopřává. Asi tak. :o)
 Vladka 
  • 

prevychova///? 

(26.6.2004 18:09:04)
Tak jsem docetla clanek a nevim, co na to rict. Opravdu jsi udelala chybu a ne jednu. Jednak z Tveho pristupu, kdy se sama prinavas, ze nejsi ani rodinny, ani matersky typ jsi mela zustat radeji svobodna a bez deti!
Jednak - sveho manzela, pokud ho nechces radeji vymenit za nejakeho solidniho muze - uz neprevychovas, naopak, docilis jen praveho opaku - bude jeste horsi -. Jo, holka, ted se musis starat sama, dite a kariera nejdou k sobe. Bud budes vychovavat dite a tim padem se starat i o domacnost, protoze tyhle dve veci k sobe odjakziva patri, nebo das dite do skolky, k pani na hlidani nebo jinde a budes budovat karieru. Jinou moznost nemas. Musis si to uvedomit hlavne Ty sama, co vlastne chces. Jednou jsi se dala ma materstvi a zivot s tim v budoucnu spojeny, tak taky musis prinest nejakou objet. Odjakziva je znamo, ze chlapi do dite jen zploti a tim to pro ne konci, nemame po nich uz dal nic chtit. Jsou vyjimky, ale hledaji se jako jehla v kupce sena. Vsichni chlapi jsou v tomhle stejni. Takze bud Te bude zivit Tvuj manzel a Ty se starej o dite, domacnost a zapomen na karieru, nebo se s tim budes muset smirit. Tady zadna rada neexistuje. BUD - A NEBO!!!
 Alca13 


Re: prevychova///? 

(26.6.2004 20:07:11)
To je dost smutný přístup...buď a nebo? Všichni chlapi jenom dítě zplodí a pak se nestarají?
Asi žiju na jiné planetě, ale my jsme naše dítě zplodili oba a tak k němu oba máme stejnou dávku zodpovědnosti. A stejnou povinnost se o něj starat. Bydlíme ve stejné domácnosti, kterou SPOLU uklízíme. Práce se dá rozdělit, stejně tak se dá rozdělit starání se o dítě...jenom to chce mít otevřenou mysl a netvrdit, že věci jsou neměnné. Jsou měnné, jenom to ale chce chtít.
 Lucie + 2 princezny 


Re: prevychova///? 

(26.6.2004 20:09:25)
Kdyby každá žena předpokládala, že má na výběr jen dvě možnosti - buď děti a k nim veškerou práci s nimi i v domácnosti, nebo žádné děti, vypadalo by to u nás s porodností ještě několikanásobně hůř než teď. A mezi těmi, které děti mají, by taky asi byl větší podíl svobodných, resp. "osamělých" matek - k čemu by jim ten mužský byl? Výživné jim může posílat na účet.

Většina chlapů, které znám, se podílí na domácnosti míň, než by měli, ale neznám jedinýho slušnýho mužskýho, který by nedělal NIC. Aspoň o ty děti se zajímají všichni. A ti, co toho doma moc nenadělají, by přinejmenším nic nenamítali proti nějaké výpomoci. To žijeme v tak rozdílném prostředí, že máme tak různé zkušenosti?
 Daria+1 


Rozhodně žádná převýchova 

(27.6.2004 11:52:18)
Autorky článku je mi opravdu líto....Taky jsem vyrůstala bez otce a ačkoli bydlel jen pár ulic od nás, nikdy jsme spolu nepromluvili jediné slovo. Byl o dost mladší než moje matka,
odešel, když jsem byla batole a jediným projevem otcovství zůstaly složenky s výživným (které později chodily se jménem jeho druhé ženy na místě odesílatele). Tak jsem si nějak spočítala, že pokud chci normální rodinu, měla bych si najít někoho, kdo se postará minimálně sám o sebe, samozřejmě ještě lépe i o svou rodinu.
Když jsem končila školu, matka se znovu vdala. Nevím čím ji ten rádoby "bohém" zaujal, ale nastěhovat se k nám mu nebylo proti mysli. Jestli si představovala, že spolu budou na sklonku života vést filozofické debaty a popíjet kafíčko, krutě se spletla. Celé dny seděl u televize, nechal si vyvařovat a prát, a do řeči mu bylo leda v hospodě nad pivem, kam ovšem matka chodit nechtěla. A já jsem se mu ani trochu nedivila a mámy mi vůbec nebylo líto. Jaký si to uděláš... No taky jim to moc dlouho nevydrželo, nejspíš prozřela. A on za ní potom nějaký čas chodil s kytkou, nechápal, co se jí na tak harmonickém vztahu nelíbilo.
A to mě utvrdilo v tom, že pokud se mám někdy uvázat u dětí a plotny, tak jenom
s chlapem, co mě na té mateřské uživí. Nejsem typ, co potřebuje každou sezónu nové lodičky a značkové oblečení a kosmetiku. Na svoje zájmy, potřeby a přání jsem si vždy sama vydělala. Tak si nemyslím, že bych měla nějaké nereálné představy.

Tenkrát jsem však byla zamilovaná podobně jako Monty - do nezávislého vlasatého hippíka :)
Byly to nádherné časy plné sluníčka, cestovali jsme, hodně jsme chodili na procházky a někdy mluvili i o budoucnosti. Spíš jen tak mlhavě... Cítila jsem, že na mě není zdaleka tak vázaný jako já na něj. Byla jsem vedle něho neskutečně šťastná a o to víc mě na druhou stranu bolela ta jeho obrovská potřeba volnosti. A bohužel naše představy o budoucnosti si moc podobné nebyly...Já si chtěla v blízké době najít společné bydlení naprosto kdekoli, kde budeme spolu sami, dobrou práci a potom bych vůbec nepřemýšlela co bude dál, jestli za pár let rodina, svatba... bylo mi to tenkrát fuk (Bylo mi 20)
On chtěl zůstat v budoucnu i s rodinou bydlet v domě u rodičů, ovšem s rodinou snad až tak za 10 let:) A do toho se mi moc nechtělo...
Lituju, že jsem si tenkrát nějakou budoucnost vůbec připouštěla, měla jsem si to vychutnat až do konce, kdy to bez vysvětlení zničehonic ukončil, ačkoli před dvěma měsíci tvrdil, že se mnou chce zůstat...Celý rok jsem se z toho dostávala. Rok mi trvalo, než jsem byla schopná uvažovat s jasnou hlavou a řešit, co bude dál. Bylo to vůbec poprvé, co jsem takhle dlouho nikoho neměla, nikoho, komu bych mohla věřit a o koho bych se mohla opřít.
Protože jsem v té době navíc přišla o práci, začala jsem s pomocí přátel řešit věci radikálně. Chtěla jsem odjet jako au-pair do Anglie a hodit to všechno tady za hlavu.
Ale k tomu jsem potřebovala do začátku trochu peněz. Práce se u nás hledá těžko, ale měla jsem štěstí a v jedné továrně v sousedním městě přibírali dělníky. Vzdělání tu jde v takové situaci stranou, zoufale jsem potřebovala peníze. Navíc jsem si tady vydělala víc než u soukromé firmy, kde jsem pracovala předtím.
A tam jsem poznala svého současného partnera. Láska na první pohled - opět vlasatý a nezávislý :) . Bála jsem se začít to brát vážně. Ale moje plány s Anglií se začaly pomalinku rozplývat. Definitivně zmizely, když mi v práci nabídli lepší místo, odpovídající mým znalostem a schopnostem.
Trávili jsme s přítelem spoustu času, někdy i 24 hodin denně, měli jsme možnost se velmi dobře poznat, i během malicherných či bouřlivých hádek. Dost brzy jsme začali plánovat společný život.
Dnes jsou to dva roky a 3 měsíce, co jsme se poznali. Máme vlastní byt, kompletně zařízený, splácíme úvěr a nic nám nechybí. A za pár dnů se nám narodí naše první miminko.
O domácí práce se dělíme podle možností. I když si sem tam vyměnímě nějaký ten názor, navzájem se respektujeme. Máme se stále moc rádi a na malého se hodně těšíme.
Samozřejmě nemůžu vědět, co bude za pár let. Ale nevěřím, že by se mohl nějak zvlášť drasticky změnit jeho přístup k čemukoli, tak zodpovědný od samého začátku.

Nikdo není dokonalý. Vztahy jsou o lásce, respektu a toleranci. Bohužel, chyby, které akceptovat nelze, se nikdy žádnou převýchovou neodstraní, pokud o to dotyčný sám nestojí.


 Šáry 
  • 

Re: prevychova///? 

(26.6.2004 21:07:03)
Vlaďko, promiň, ale to jsou pěkně pitomý kecy.

Fascinuje mě, s jakou bohorovností tvrdíš, že to tak PROSTĚ JE A TY SE S TÍM SMIŘ.

Dělám při malém dítěti z domova, na "mateřské" jsem byla asi dva měsíce. Hlídání žádné nemám, dělám v noci, když prcek spí.

Na domácnost, s prominutím, prdím. Tedy přesněji řečeno, napřed obstarám dítě, pak práci, pak strávím nějaký čas s mužem, pak si odpočinu, pak dlouho nic - a pak se starám o domácnost. Nechápu, proč by domácnost a dítě měly být nějak spojené.

Prostě to TAK NEMUSÍ BÝT a ty se s tím buď smiř, nebo taky ne - to je tvůj boj.

Takovéhle a jiné přemoudřelé kecy můžou za to, že jsem se dlouho bála pořídit si dítě, protože jsem si myslela, že pak život končí a zbude v něm prostor jen pro samou oběť. Takže jsem na ně dost alergická, tím spíš, že jsem si na vlastní kůži ověřila, že to jde i jinak.
 Vladka 
  • 

Re: Re: prevychova///? 

(27.6.2004 17:12:51)
Tak, jak jsem si precetla dalsi prispevky, tak nevim, nevim, ale asi ten muj prispevek zadny blby kecy nejsou. Vzdyt vlastne vsechny pisete stejne jako ja, jen to nepisete nak naplno. Takze mam vlastne pravdu.

SARY:
v jednom prispevku se mnou nesouhlasis a v druhem pises uplne to stejne, co ja....???

JOHANA:
velice dobre napsane

MILADA:
ja si myslim, ze kazda tchyne, kdyz hlida sve vnoucata, tak je trochu rozmazluje - doma to sice nesmis, ale tady klidne muzes. Vnoucata se vychovavaji trochu jinak, nez vlastni deti (vlastni zkusenost).

Ale rozhodne bych vedle sebe nestrpela takove line "teleso", jako je Monty manzel.

A pokud si pamatuji, tak skutecne hned na zacatku MOnty prispevku sama ona pise, ze neni RODINNY ani MATERSKY typ. Tak proc se vdavala, proc mela dite. Nema cenu si ted ztezovat, ze je na vsechno sama. Ale vsichni jsme byli a jsme v krasnych 20 zamilovani a nevidime, neslysime. Kazda si myslime, ze po svatbe toho sveho milacka prevychovame. Ale ouha, ono to nejde, ze? Tak co nam zbyde, oci pro plac, proste se postavit k diteti, plotne.....Takze opravdu je to - bud domacnost, dobre manzelstvi atd. nebo kariera. Obe dve veci zkloubit nejdou.
Moje mama vzdycky rikala "jo, holcicko, mas dve deti, tak si nemuzes moc vyskakovat, jakeho chlapa jsi si vzala, takoveho mas, nechtej po nas, abychom na stara kolena se jeste starali o decka. My jsme vychovali VAS a tim to pro nas konci. Pohlidame sem tam, ano, ale uz mame svoje "odvychovano". Tak se starej"
A ma velikou pravdu, jednou mame deti, tak holt se o ne musime starat sami.

Jestli se to Monty nelibi, at si najde muze, ktery ji pomuze a kteremu nebude zatezko i pridat ruku k dilu, jak se rika.....

Ale takove fnukani a breceni nad rozlitym mlikem je smesne.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: prevychova///? 

(27.6.2004 21:33:57)
Vlaďko,

nejsem si vědoma, že bych s Tebou ve Tvých předchozích příspěvcích souhlasila (s částí toho, na který reaguji, ano, zejména s tím, že "jak si to uděláme, takové to máme.")

Ale těžce nesouhlasím s tímto Tvým tvrzením:

"Takze opravdu je to - bud domacnost, dobre manzelstvi atd. nebo kariera. Obe dve veci zkloubit nejdou."

Mýlíš se, není to tak, tyto věci skloubit jdou.
 Vladka 
  • 

Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 4:09:45)
SARY: pises, ze nevis o tom, ze by jsi kdy s mymi prispevky souhlasila. To nemusis, ale TY sama, byt zrejme nevedomky s nimi souhlasis a to jednou jedinou vetou: "komu neni rady, tomu neni pomoci" Tahle veta hovori za vse. Vicemene taky davas najevo, ze co Monty chtela, to ma. Tak at si ted neztezuje.
Precti si dale PETRIN prispevek, ten vystihuje presne to, co jsem v globale psala ja. Je velice trefny. Taky vyjadruje postoj - co chtela, to ma.
Dale JARDIS napsal/a neco podobneho: "nejde se venovat diteti a businessu spolecne. Jedno musi stranou".
A ted ruku na srdce, neni to to, co jsem psala ja? JE. BOHUZEL. Takze to asi kecy nebudou, a nebudou ani z minuleho stoleni. Jsou z dnesni doby.

Znovu jsem si precetla prispevky, hlavne od MONTY a at premyslim jak premyslim, nemohu se zbavit dojmu, ze se MOnty opravdu chce zbavit materstvi (nekdo to tu dokonce psal naplno), misto, aby se venovala alespon prvni tri roky diteti, tak lita po bysinessu a pak si stezuje, ze ji manzel nepomuze. Vedela, koho si bere a do ceho jde a navic sama priznava, ze neni MATERSKY typ, tak proc to dite. Mela zustat bezdetna a byla by bez problemu. Nemusela by resit - jak prevychovat chlpa. Chlapi bohuzel jsou takovi a nektere z nas se s tim musime holt smirit. Kdyz vedle spi v pokoji, tak s nim asi Monty nic nenadela. Jo, jestli ma tolik prachu, tak at si teda zaplati sluzku a prestane si stezovat, ale jinak to opravdu nejde. Znovu opakuji, bud jedno, nebo druhe. Monty ma dve moznosti:
1/
bud presane frflat a zacne se starat o dite sama (popr. ji sem tam pohlidaji tchani) a bude muset, pokud nechce prerusit business, stihnout vsechno - uklid, peci o dite, vareni, zehleni, nakupy, dochazka k lekari s ditetem atd. atd. a zapomenout na chlapa, ktereho ma doma, protoze pochybuji, ze on zvedne "ruku" a n e b o
2/
jestli chce ze sveho decka vychovat normalni, slusne dite, zapomenout na nejakou dobu na business. Az bude dite jakz takz sobestacne, pak se muze vratit. Delame to tak skoro vsechny mamy do tri let veku ditete. Jsme s nema doma a venujem se jim. I za cenu toho, ze si pak musime treba hledat jine misto.

ale hlavne:; NEFRFLAT, NEBECET, NESKUHRAT A NEDELAT ZE SEBE CHUDINKU. Neni jedina na svete, ktera ma tento problem, je jich vice a proste se smirily s tim, ze holt to tak je.
 Sylva2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 5:54:25)
Vladko,
to co jsi napsala, to mě opravdu zdvyhlo ze židle. Za prvé si myslím, že Monty si prostě potřebovala zanadávat, tak to udělala. Je spisovatelka, tak nadává takhle. Ty jsi si nikdy nepotřebovala postěžovat?
A za druhé. Co proboha myslíš tím !a vychovala z něj normální dítě!. Chceš snad naznačit, že matky, které jdou pracovat dřív než ve třech letech dítěte nebo nedej bože pracují doma s dítětem, z něj vychovají nějakého doživotně postiženého exota. Práce a mateřství jdou dohromady. Někdy protože matka chce a někdy protože musí. Takových žen je také spousta. A to jak tohle šmahem odsuzuješ opravdu patří někam do předminulého století. Třeba bychom se měly mužům omluvit a vrátit volební právo? Moje generace ztrávila dětství v jeslích, netvrdím, že je to pro každé dítě a že je to to nejlepší, ale žijem, milujeme, pracujem, zakládáme rodiny a máme děti. A takovéto, matka, která není do tří let dítěte zaměstnaná jen péčí o něj je divná a dostatečně ho nemiluje, by jste si už konečně mohly strčit za klobouk.
 Vladka 
  • 

3 roky... dostatecna doba 

(29.6.2004 16:49:15)
Ale holky, kde chodite na ty kecy...
Stat vam dal (a vzdycky daval) sanci byt doma s ditetem co nejdele, kdysi 3 roky, nyni 4 roky prave proto, aby jste se mu mohly v tom jeho nejutlejsim veku naplno venovat. To tedy znamena - odsunout na tu dobu svou karieru a vybudovat si "karieru rodice". A proc tomu tak nekdy neni? Z jednoho velmi jednoducheho zpusobu. Existuje jisty paragraf Z.P., ktery umoznoval a i dnes umoznuje po urcite dobe se vratit na sve puvodni misto v zamestnani. Ta doba se pohybuje cca 6 mesicu od narozeni ditete. Proto mnoho zen radeji davalo deti do jesli, v soucasnosti panim na hlidani, babickam atd. a nastupuji zpet do zamestnani. Pokud by se mohly vratit na sve puvodni misto po trech letech, kazda jste s detmi doma.
A navic, ja mam taky dve deti a ja s nema byla doma - s prvnim do 4 let veku a automaticky jsem presla na druhou materskou, dohromady jsem byla doma 7 let. A svete div se, zadna kariera mi neutekla, ba naopak, kdyz jsem se vracela do prace, tak mi doslova rekli "chvalabohu, ze jsi zpatky".
Dale hyperaktivita u ditete se neziskava tim, ze je denodenne s rodici a tim si lezou na nervy. Co je to za blbost!!!. Mimochodem hyperaktivita je vrozena a dite se s ni narodi. Ja mela taky deti s LMD a s hyperaktivitou, taky jsem si s nema uzila dost, ale rozhodne bych je neodlozila v dobe, kdy mne nejvic potrebovaly.
A ze se neda MOnty vyjit z cisteho platu 11 - 12000 Kc mesicne + pridavky? Ale DA, a velice hezky a jeste se k tomu da uzivit i auto, jezdit na dovolenou nebo posilat deti na tabory ci si koupit kvalitni obleceni. Jenom nesmis byt tak rozezrana a rozmlsana touhou po penezich. Jedno prislovi pravi "cim vice penez, tim vice vydaju". To bude asi Tvuj pripad. Ja mela prijem 14000 cisteho a krasne jsem si zila, jako prase v zite. Chce to jen trochu rozumu do hrsti a prijit na to, JAK NA TO.
Holt, znovu opakuji, na nejakou dobu se budes muset nejakych vyhod vzdt - i tech financnich.
Poznamkou - aby vychovala normalni dite - jsem mela na mysli prave onu triletou vychovu batolete. Nemela jsem na mysli, ze z ditete bude "negramot". Mit zdrave, normalni dite znamena - dite zdrave, smejici se, hrajici si, mluvici, nezaostale z duvodu nevenovani se mu atd. atd.
Ja nepisu sve prispevky proto, abych Vas rozcilovala nebo podobne, ale pisu je ze zkusenosti, ktere mam ja sama a ktere vidim kolem sebe. Reknete mi, proc nemuze byt mama se svym ditetem doma a venovat se mu, sednout si s nim treba a cist mu knizky, ucit ho poznavat zviratka, ucit ho rikanky, basnicky, pisnicky atd. Proc? Protoze se jim nechce, povazuji to za ztratu casu a mnohe si reknou - ono se to stejne nauci samo, tak co. Misto toho jdou radeji do "pracovniho kolektivu", kde mohou pres "sichtu" drbat s kolegy a kolegynemi. Neni to tak? JE! Kazda psychologicka prirucka, zamerena na vychovu deti hlasa: Byt doma s detmi co nejdele, protoze dite potrebuje predevsim matku, ve ktere ma nejvetsi pocit bezpeci, jistoty... A nezlobte se na mne, hodit dite do skolky ci nekomu jinemu a nechat jeho hlavni vychovu jinym se mi zda ponekud, no....jak z jineho stoleti.

Vim, ze se mnou zase nebudete souhlasit, ale se mnou nic nenadelate, to je muj nazor, za nim si stojim a ja osobne jsem presvedcena, ze je spravny. Kterakoliv lekarka, psychiatr, psycholog ci normalni rozumny clovek Vam rekne - jednoznacne zustat doma s ditetem! Od toho je odvozeno slovo MATERSKA.
 Sylvie 


Re: 3 roky... dostatecna doba 

(29.6.2004 19:57:35)
Ale Vlaďko, kde chodíš na ty kecy? ;o)

Pokud by se mohly vratit na sve puvodni misto po trech letech, kazda jste s detmi doma.
Pracovat jsem šla nikoli v půl roce dítě (tedy zpátky na svou židli), ale asi až v roce. Navíc nikoli do své "domovské" firmy, tam mi stále drží fleka, neb si u nich vybírám rodičovskou dovolenou. Představ si, nastoupila jsem do jiné firmy, kde dělám něco úplně jiného :o)


Mit zdrave, normalni dite znamena - dite zdrave, smejici se, hrajici si, mluvici, nezaostale z duvodu nevenovani se mu atd. atd.
No, s tím souhlasím. A proč myslíš, že takové dítě doma nemám, když pracuju?


Reknete mi, proc nemuze byt mama se svym ditetem doma a venovat se mu, sednout si s nim treba a cist mu knizky, ucit ho poznavat zviratka, ucit ho rikanky, basnicky, pisnicky atd. Proc?
:o) Čtu dětem knížky, říkám si s nimi básničky, tancuju, hraju divadýlko, stavím se stavebnicemi chodím na hřiště, jenom kvůli dětem jsem si koupila kapesní atlas kytek, v ZOO jsme pomalu jak doma, kreslíme pastelkama, vodovkama, voskovkama, fixama, stříháme, lepíme, hrajme si s modelínou a těstem, chodíme do lesa... Kromě toho jsou děti taky ve školce, u babiček a dědečků, dokud starší nechodila do školky, měla svou hlídací slečnu, mladší ji teď má taky. V čem je problém?


Misto toho jdou radeji do "pracovniho kolektivu", kde mohou pres "sichtu" drbat s kolegy a kolegynemi. Neni to tak? JE!
Není! Kupříkladu u nás ve firmě jediná kancelářská krysa jsem já a ostatní zaměstnance znám jenom potud, když si přinseou na vpylnění žádost o půjčku nebo vyplňujeme vstupní a výstupní formuláře.


Kazda psychologicka prirucka, zamerena na vychovu deti hlasa: Byt doma s detmi co nejdele, protoze dite potrebuje predevsim matku, ve ktere ma nejvetsi pocit bezpeci, jistoty...
Být doma s dítětem tři roky je docela nový trend, tříletá prodloužená mateřská je u nás od roku 1990. A není pravda, že "každý psycholog" řekne, že dítě potřebuje především matku. Už třeba v knize právě z roku 1990 je zmínka o Švédksku, že tam nastupují "mateřskou" i tatínkové a že podle názoru psychologů tím dítě rozhodně nestrádá. Protože nepotřebuje péči matky, ale stálé milující osoby. MMCH velmi se mi líbilo, jak to mají zařížené holandské kamarádky mojí sestřenice - výchova u nich funguje tak, že máma a táta pracují na zkrácený úvazek a střídají se v péči o dítě. Jeden den jeden pracuje a druhý se věnuje mimču, druhý den obráceně... :o) Takže jak je vidět, záleží jenom na zvyku.


Kterakoliv lekarka, psychiatr, psycholog ci normalni rozumny clovek Vam rekne - jednoznacne zustat doma s ditetem! Od toho je odvozeno slovo MATERSKA.
No, a jsme u toho :o) Pokud mluvíš o tom, zůstat doma s dítětem do tří let, nemluvíš o MATEŘSKÉ dovolené, ale RODIČOVSKÉ dovolené. Mateřská ti končí zhruba půl roku po porodu :o)Tak co furt máš s těma matkama???

Jak to bylo myšleno s tou "hyperaktivitou" jsem už psala v předchozích příspěvcích.

S.
 Kristýna+Robík 


Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(29.6.2004 23:29:18)
Sylvie, pod tvé připomínky se mohu podepsat. K.
 Sylva2 
  • 

Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 4:40:36)
Díky Sylvie, sama bych to tak dobře nezformulovala.
 Lída, 3 kluci a holka 
  • 

Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 10:52:05)
Hezké, hezké. Kdybych při dnešním tempu vývoje v IT zůstala 3 roky doma, budu úplně mimo. Nejméně 2 nové verze Windows, spousta dalších novinek, obrovské změny v hardwaru... To se strašně těžko dohání. Rok a čtvrt byl tak akorát. A to bych neměla žádný problém se vrátit po 3 letech na své místo. Na ta místa na státních vysokých školách se nikdo moc nehrne, za ty peníze.
Navíc v té době jsme ještě bydleli s tchánovci, takže obrovská lahůdka. A jediná možnost dostat se pryč byla mít dva příjmy a koupit byt na hypotéku. S tou bychom rozhodně z nějakých 15000 čistého nevyžili - splácíme 11000 měsíčně.
MMCH, nepozoruji valného rozdílu mezi dvěma staršími, kteří šli až ve 3 letech do školky (Vládík až ve 4), a mladšími, kteří naklusali po roce do jeslí. Dnes taky jesle vypadají úplně jinak, než za našeho dětství. Ale někomu je nejspíš zbytečné to povídat.
 Klára 
  • 

Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 15:58:32)
Milá Vladko,

nevím kolik ti je,ale zřejmě si měla své děti ještě za totality. Ono je totiž pěkné být s dětmi doma 7 let. Možná,když děláš někde dělnickou profesi tak tě uvítají,ale u profesí jako má Monty ti ujede vlak velmi rychle a vyžaduje to také neustále se dál vzdělávat. Co se týče žít si jako prase v žitě,ono také záleží kde žiješ. Jestli ve městě,nebo na vesnici a na tom , na co jsi zvyklá. Nevídím totiž důvod,proč by mělo mít dítě automaticky znamenat,že člověk musí slevit ze svých zvyků. Také si nemyslím, že by se měla žena smířit s tím,že bude mít dítě a držet hubu a krok a konec.Neznamená přeci,že se žena musí úplně zahrabat.Ale mě připadá,že ty asi budeš nějaká domací vesnická puťka, která tak akorát makat a nosit manželovi pivo k televizi.Ale to neznamená, že když to stačí tobě tak to musí stačit i ostatním. Nevnucuj nám tvůj životní styl. Zřejmě nemáš moc velký přehled co dneska stojí byt,jídlo atd. ono je to totiž všude jiné a dítě není zrovna nejlevnější záležitost. Takže, pokud chceme pro naše děti co nejlepší podmínky atd. tak prostě do práce jaksi musíme,ledaže bychom si vzaly milionáře.
 Vladka 
  • 

Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 16:50:24)
Klaro - bohuzel, moje deti se opravdu narodily za minuleho rezimu, ale ten novy se nijak nezmenil. Takze jaky je tady rozdil. Ze by detsti lekari, psychyatri atd. meli nejake nove skoly? O tom nic nevim. A ver mi, o detske psychologii toho vim hodne.
Nebydlim na vesnici, ale ve velkem meste a nejsem zamestnana v zadne delnicke profesi, pracuji v managmentu a nemam manzela. A na MD jsem se musela taky pekne ohanet, mela jsem deti dva roky od sebe a NEFNUKALA jsem. A predstav si, ze mam zivot "jak prase v zite". Ale takove ubekovani, fnukani nad rozlitym mlikem mne dokaze pekne nastvat. Materstvi bylo za totality stejne, jako ted, snad jen na par rozdilu. V necem lepsi, v necem horsi. Ale co se zmenilo? Mladi lidi: jsou vice rozmazleni, ufnukani, vsechno chteji mit hned strcene pod nos, nechce se jim pracovat....atd.a chovaji se, jako by snedli vsechnu moudrost sveta. A kdyz takova mlada fiflena zacne vytrusovat do sveta, ze ma problem s chlapem, ktery ji nechce hlidat deti a pomoct v domacnosti, tak promin, ale je to jen ubohy ufnukanek, ktery si neumi poradit. Cetla jsem si tady par muzskych prispevku a v jednom je doslova veta: "tak co si ho brala!" Ta snad hovori jasne!!!
Nachnach to alespon vyresila tak, ze si nasla pani na hlidani a tim padem ma vice casu pro sebe a nefnuka.
Kdyt tedy Monty tvrdi, ze si vydela dost, tak proc proboha chce zmenit svet, at si taky tu pani najde a bude mit klid! Mne spis pripada, ze chce, aby ji vsichni litovali, jak to ma doma tezke, ale pritom si to dela sama, sama se do vseho dostala uz tim, ze pri svem odporu k materstvi si poridila dite a navic s chlapem, ktery stoji za prd. Mela pockat a vybrat si k tomu diteti poradnejsiho chlapa, ne takove budizknicemu, co ma doma.

Sylvie, hyperaktivita je zarazena jako oficialni diagnoza v MKN (mezinarodni klasifikace nemoci) a projevuje se prevazne - zvysenym pohybem, pri mluveni dite musi provadet nejaky ukon (skakat, trepat hlavou, mavat rukama atd.), roztristenost vnimani, ztrata pocitu strachu a nebezpeci (pr. dite da ruku nad sporak a az pak si uvedomi, ze je to spatne, nebo leze po stupackach od topeni a skoci dolu), nesoustredenost na cinnost, casto nedokonci a zacne novou, nedokaze se venovat jedne cinnosti ci v klidu sedet atd. Mozek totiz produkuje urcitou latku, ktera nuti telo neustale k pohybu, od toho pojem hyperaktivita. S nazorem, ze dite je divoke, nikde nepostoji, jak je tady prezentovano to nema nic spolecneho. Je to oficialni diagnoza nemoci, ktera je vetsinou spojena s LMD a vetsinou kolem 6-7 let veku ditete ustoupi. Hyperaktivita se sice vekem snizi, ale zustava. Muzeme ji pozorovat i na nekterych dospelych lidech.
(toto je vyklad z knihy "detska psychologie, kapitola "Co delat pri hyperaktivite a LMD"

Iva (29.6.) napsala take rozumny nazor.

PS. Nikomu tady nevnucuji svou vychovu, ale rikam jen to co si myslim. A je snad spatne, kdyz se nekdo ridi heslem "co na srdci, to na jazyku"? Proste to tak vidim a za tim si stojim. Ja nastesti mam moznost srovnavat zivot v totalite a zivot ted, na rozdil od dnesnich mladych mamin typu MOnty. Kdyby Monty mela moznost se vratit do totalismu a mit dite tam, asi by zmenila nazor a neskuhrala.
 Sylvie 


Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 16:55:26)
:o) Vladko, nemusíš mi vysvětlovat, co je to hyperaktivita :o) A zkus si přečíst, co jsem k tomu napsala, třeba pochopíš :o)

S.
 Vladka 
  • 

Re: Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(1.7.2004 17:04:16)
Tak, tvrdite, ze jsem z minuleho stoleti, tak si prectete clanek : Nové maminkovství a zamykání chleba
Je tam presne to, co pisu ja - 3 roky a vice zustat s ditetem - spokojene dite a matka. Uz se k tomu nebudu dal vyjadrovat.

ALCO: ale podle Monty jeji manzel ani pomahat nechce, tak co je to za chlapa, kteremu je jedno, ze je jeho zenska udrena? To si pak musi zena opravdu vybrat bud - anebo

KLARO: plat cca 14000 beru dodnes (no, ted asi o neco vic), deti uz jsou velke, vydelavaji samy a ja osobne sama nejsem.

BERUSH:Vychovavala jsem sve deti v na prelomu totalismu a demokracie, takze dokazu porovnat rozdily. Byla jsem s nema doma a stihla jsem vsechno, prace mi neutekla. Navic v dnesni dobe je docela slusna materska, tak proc nezustat doma. Nemela jsem doma uvazany satek kolem hlavy, nemela jsem kravu ve chleve a kolem sebe 5 deti. Asi jste se divaly na nejaky Gottwaldovsky film, ze jo?
Ja si byla pekne doma, stihla jsem vse - postarat se o deti, domacnost a jeste si delat kolem sebe sve zajmy. JDE TO, jen se musi chtit.

LIZA: Lizo, fandim TI,ze jsi doma se svymi detmi, je videt, ze jsi jedna z tech, co si to dokaze zaridit a postavit se k materstvi celem. Materstvi na prvnim miste.

STANA: napsala jsi to vystizne pro Monty.


 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(1.7.2004 17:15:15)
vladko, mám pocit, že ty "názory z minulého století" nebyly myšleny na to, zůstat s dítětem 3 roky doma, ale že dítě potřebuje především matku, a proto by to měla být matka (a ne otec), kdo se stará. Jinak tebou zmiňovaný článek jsem, i jsem se pod něj vyjádřila :o) Nevím, jestli jsi se k mé reakci dostala, psala jsem tam něco, co jsem vlastně chtěla poslat tobě. Takže ho kopíruju ještě do téhle diskuze:

Hodně se mluví o tom, jak dítě potřebuje, aby s ním máma byla doma alespoň do tří let. Jenže už se moc nemluví o tom, že každé dítě je jiné, každá matka je jiná, když dva dělají totéž, není to totéž a občas může být všechno úplně jinak>.

Já jako malá chodila do jeslí. Asi od dvou let. Můj brácha ještě dřív. Ne proto, že by máma MUSELA do práce, ale proto, že jsme prostě toužili po dětech a doma (rozuměj - na písku, v kroužkách) jsme byli vzteklí z nedostatečného kontaktu s dětmi. Prý, tvrdí moje máma, já sama si to už nepamatuju ;o) Ke svým rodičům mám krásný vztah, nedělá mi problém jet s nimi na dovolenou, jít s nimi na výlet. Na své dětství vzpomínám ráda.

Tchyně se dětem minimálně první roky plně věnovala. Tím plně myslím opravdu plně, s dětmi bydlela téměř celoročně na chatě, děti byly v přírodě, v péči maminky, která se nerozptylovala prací mimo domácnost. Na "svou dobu" to bylo až nadstandardně, protože po skončení mateřské (tehdy byla dva roky... nebo snad dokonce jenom rok?) nenastoupila do práce, ale ještě nějaký čas zůstala ženou v domácnosti. Dneska? Určitě jí mají rádi, ale... Až mě štve, jak o ní mluví můj manžel, tedy její syn - sice by nikdy vůči ní ani jiné ženě nepoužil slovo "slepice", ale v podstatě by se tak jeho hodnocení dalo shrnout. Ačkoli tchánovci jsou na chatě hodně často, ani manžel ani švagrová nevezmou děti a nejedou si tam odpočinout. Buď tam posílají děti samotné... nebo tam jezdí v době, kdy tam rodiče nejsou.

Nevím, jak se tchyně chovala ke svým dětem, ale vnoučata ji milují, jsou u ní spokojené, přiznávám, že od ní občas přebírám nápady na tvorbu s dětmi. Ne, že bych je neznala... ale myslela jsem, že je naše holčička na ně ještě malá... a ona se pak celá natěšená vrátila od babičky, že s ní dělala to a to ;o)


Takže - pokud chce někdo být doma s dítětem a dělá mu radost se mu plně věnovat, ať s ním klidně je, pokud mu to okolnosti dovolí. Pokud má pocit, že ho to plně neuspokojuje, není třeba, aby si dělal násilí a nutil se do toho jenom ve jménu toho, že dneska to hlásá psychologie. Protože nikde není jistota, že děti to někdy ocení a matka, která se jim tak věnovala ráda, se s tím smíří spíš, než matka, která se jim "obětovala". A i matka, která chodí do práce, svému dítěti může dát lásku, když chce.


S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 16:59:25)
A jen tak mimochodem, když toho tolik víš o dětské psychologii, určitě ti neuniklo, že každé dítě je individualita. A od tohoto faktu se odvíjí mnohé :o)

S.
 Alca13 


Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 17:07:29)
Vlaďko,
Mě nepřipadá, že by Monty zase tolik skuhrala...prostě se potřebovala vykecat, nic víc. A také si nemyslím, že je tak špatné chtít po svém muži, aby se věnoval dítěti, které je stejně tak jeho jako matky. Samozřejmě, jde to i bez mužů, zvládnout se dá všechno....ale když má dítě tátu, který se mu věnuje, je život hned veselejší. A to je zase ta hlavní věc, která z Montyina článku utkvěla v hlavě mě.

Jinak s tebou souhlasím v tom, že mateřství je víceméně stejné za jakéhokoliv režimu a mladé rodiny se musí uskromnit úplně všude. A pro dítě JE lepší, když je s nima nějaký rodič (ne nutně zrovna jenom matka) doma.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 17:19:03)
S tím rozdílem, že za totality tě zaměstnat museli.Teď jak můžou tak tě vyšoupnou,protože matka s malými dětmi je jaksi na obtíž. Pokud si měla za totáče 14 000,- no tak to se nedivím,že jsi si žila jak prase v žitě.Moje maminka měla 1 200,- korun rozvedená s třemi dětmi. Nemyslím si,že Monty je ufňukaná a tvůj názor na dnešní mladé lidi no potěš.Takto se stavíš i ke svým dětem? Možná,že Monty nedokážeš pochopit,protože jsi sama, ale trochu pochopení pro druhé by neuškodilo.
 Berush 


Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 19:44:59)
Vladko, pokud si dobre pamatuju, za minuleho rezimu byla matka samozivitelka statem chraneny ukaz. Z prace ji vylit nemohli, mohla si zustat na pragrafu jak dlouho chtela, neplaceni vyzivneho bylo prisne stihano. Mam z tebe pocit, se chces hlavne rict: podivejte se na me, vy fifleny, co vy mne budete vykladat. Tak ti tu teda tleskam, jsi matka hrdinka.
Cituji:"A kdyz takova mlada fiflena zacne vytrusovat do sveta, ze ma problem s chlapem, ktery ji nechce hlidat deti a pomoct v domacnost" - jeste jsem neslysela snad zadneho chlapa si stezovat, ze manzelka se nechce starat o JEJICH deti, kdyz on pracuje nebo se chce seberealizovat. Nebo zena je snad zarizeni domacnosti a nema zadne sve touhy a prani? To ma opravdu jen drzet hubu a krok? A pak - to neni fnukani, ale zpusob hledani cesty z problemu, z neceho co ji trapi. Mozna ti zrovna tato forma nejde pod nos, ale neni clovek ten aby se zavdecil vsem.
 JanaB 
  • 

Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(1.7.2004 12:25:12)
Vladko,

predstavim-li si Te jako potencialni tchyni - brrr! Asi jsi mela tvrdy zivot a ten kdo ho nema, je v Tvych ocich nejak nedobre nastartovan. I ja si musela hodne zaridit sama a jsem strasne za tyto zkusenosti vdecna, ale promin, abych vmetala ostatnim "rozmazlenym" a ja nevim jak je vsechny nazyvas, ze diky tomu, ze tuhle zkusenost nemaji, tak jsou nejak horsi, to se na me nezlob, ale Ty bys potrebovala na druhou stranu lekci v tom, ze ne vsichni, kteri meli od rodicu plno pomoci, ktere se Tobe nedostalo, ze to nemusi byt zakonite zkazeni lide. Holt, meli lepsi start, ale nemusi byt charakterove horsi nez ti jini, jako se snazis svuj udel vnucovat jako ten spravny. Zda se mi, az budes tchyne, ze budes hodne vnucovat vlastnich postoju Tve snase.
 Líza 


Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(30.6.2004 19:09:13)
Teda tohle mě nadzvedlo. Tak musí být holka, co s dítětem zůstane 3 roky doma, "vesnická puťka", a pracovat v dělnické profesi, protože jinde by jí ujel vlak?! To přece nemůžeš myslet vážně!
Když se rozhlédnu okolo sebe, vidím spoustu vzdělaných ženských, který do těch 3 let s děckem zůstávají, protože to je otázka osobního postoje, a ne vzdělání či inteligence. Já sama mám VŠ a po ní další vzdělání, pravda, poměrně jistou práci, až se budu chtít vrátit, ale ani v mém oboru se čas nezastavil - řeším to, jak se dá, čtu odbornou literaturu, pracuju externě na málo hodin v měsíci, abych úplně neztratila kontakt, a samozřejmě návrat na plný úvazek bude náročný. Ale s tím počítám. Tímto způsobem jsem s druhým dítětem doma už skoro 6 let, ale protože mě to A) baví, a za B) mi to přijde moc důležité a za C) bohužel ze své, byť sebevíc kavlifikované, ale špatně finančně ohodnocené práce, nezaplatím chůvu, tak mi to nedělá problém.
Myslím, že být tři roky s dítětem na mateřské a stát se slepicí není jedno a totéž. Všichni totiž nemají hlídání k malému dítěti nebo nemůžou pracovat z domova, nebonemají tak psychicky i zravotně zdatné dítě, aby ho mohli dát do jeslí.
Abys mě špatně nepochopila, já neodsuzuju, když někdo do práce jde. Ale nech na pokoji nás, které jsme se rozhodly jinak.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: 3 roky... dostatecna doba 

(1.7.2004 8:46:37)
Lízo,

vůbec jsme to nemyslela tak,že by snad záleželo na vzdělání nebo inteligenci. A rozhodně mi nepřipadá špatné či nenormalní,když maminky jsou s dětmi doma na MD tři roky či déle.Jen nesouhlasím s Vladkou,že má žena buď mít práci a nebo jen děti a pak držet hubu a krok,ptotože tím zjevně její život asi skončil. No, a podle toho co tak Vladka psala jsem si jí prostě představila, jako tu ukázkovou ženu s filmů se šátkem na hlavě,5 dětí kolem sebe a krávu ve stodole za sebou.Tak to za totality bývalo vzorem. Ale rozhodně to není namířeno na IQ či bydlení na vesnici. Ja si jen myslím,že ikdyž má žena děti tak má dál právo na své sny a přání. A když to jde tak je i realizovat a pokud chce pracovat po nebo již během MD tak na tom nevidím nic tak strašného jako Vladka. Přeji hezkou MD
 16.5Salám&Lajka14 


Vlaďko, 

(30.6.2004 21:14:35)
máš opravdu zajímavé teorie, bohužel to má hned několik háčků:
Nechodím do práce proto, abych si s kýmkoli o čemkoli pokecala. Pracuju hlavně doma a do kanceláře se dostanu max. 1 týdně na otočku, abych si tam něco vyzvedla.
Pokud jde o pracovní místo, těžko mi ho někdo bude držet jakkoli dlouhou dobu, když žádné neexistuje. Jsem totiž "OSVČ". Mám distribučku, nakladatelství a kromě toho píšu. Upřímně řečeno, mne práce baví, není to pro mne místo na drbání nebo zašívárna za peníze, pro mne je to opravdu důležitá součást... řekněme "seberealizace". Opravdu netuším, jak si vypnout na tři nebo čtyři roky mozek a "seberealizovat" se jen a jen v domácnosti s dítětem. Ono by to možná technicky šlo. Jistě, vznikly by určitý problémy, ale daly by se řešit. Po těch 3 - 4 letech pauzy by bylo sice hodně těžký naskočit znova "do vlaku", ale taky by to nejspíš šlo. Problém je v tom, že bych rozhodně nebyla v pohodě a pochybuju, že by tím pádem bylo v pohodě i moje dítě. Rozhodně si myslím, že - ať už se mnou ty "nejnovější poznatky" medicíny a psychologie souhlasí nebo ne - je pro každé dítě lepší máma, která je psychicky v pohodě, i když mu věnuje třeba "jen" 5 hodin denně a ne 12 (odečítám dobu, kdy spí).
K těm penězům - napsala jsem to blbě, manžel nemá 10 000 čistého, ale hrubého. Tedy čistého cca 8.500,-. S rodičákem to dělá asi 12.000,-. Jistě se z toho DÁ žít ve třech lidech, ale otázka je JAK. Výdaje za bydlení (nájem, energie) máme měsíčně 4.500,-. Zbývá tedy na tři lidi 7.500,- Hlady bychom pravda neumřeli, ale nedovedu si představit, že bychom si mohli dovolit ještě něco "navíc". Dítěti by to vadilo nejmíň, i když by muselo nosit nejlevnější a nejméně kvalitní pleny, stravovat se skromněji atd. Dítě je hodně přizpůsobivé a relativně nenáročné. Ale dospělý člověk má taky nějaké koníčky, chce se setkávat s přáteli, a to všechno stojí peníze. Není mi jasný, proč bychom měli na tolik let výrazně snížit svůj životní standard. Milá Vlaďko, rozhodně nejsem rozežraná a rozmlsaná touhou po penězích. :o) Ony mi jednak nepadají z nebe a především, můj vztah k nim je dost nestandardní. Neschraňuju je, abych se mohla rozežraně kochat na výši bankovního účtu, peníze jsou oběživo, prostě je používám. Je mi vcelku fuk, kolik jich mám, léta jsem žila dobrovolně téměř s nulou, jezdila stopem po republice a živila se příležitostnými kšefty, když bylo "nejhůř", umím žít bez nich, ale musím přiznat, že s nimi je spousta věcí pohodlnější, zejména když máme dítě.
Promiň, já opět opakuji, že se nemusím a nechci ničeho vzdávat. Rodiče mají děti vychovávat a ne se jim obětovat. Napsala jsem ten článek, protože jsem byla hodně naštvaná na manžela, po kterém se kupodivu - dle tvé teorie - žádné obětování nechce. On nemusí obětovat ani pár hodin volného času, abych já mohla jít (třeba) na pivo? A já musím? Proč? Protože jsem matka??? Divná logika.
Syna odmalička vychováváme tak, aby byl zvyklý na společnost, na lidi, protože my zkrátka nějakým způsobem žijeme a nejsme zřejmě natolik uvědomělí na to, abychom se jej "pro blaho dítěte" vzdali.
A ještě tohle - naše dítě je zdravé, smějící se, hrající si, mluvící, není zaostalé z důvodů nevěnování se mu. Naopak je psychomotoricky docela napřed. Věnuju se mu úplně normálně, hraju si s ním, čtu si s ním knížky, ukazuju mu zvířátka atd. Jen to nedělám od rána do večera, ale "jen" třeba těch 5 hodin denně. Mimo mne se mu věnuje ještě někdo jiný. No a co? Myslíš, že mu to ubližuje? Že na pískovišti pod dohledem babičky trpí, zatímco se mnou by tam byl šťastný?
Nevím, máš zajímavý představy o "pracující matce". Asi máš dojem, že se ráno probudím, odvedu dítě někam pryč, pak se jdu na osm hodin vykecat do kanceláře, cestou z práce skočím ke kadeřníkovi nebo si nakoupit hadříky do butiku, večer ještě zajdu na kafe s kamarádkou, pak si vyzvednu dítě, doma ho hodím do postele s flaškou mlíka a nechám ho usnout... jenže já ho ráno normálně dám na nočník, nakrmím, umeju, převlíknu, hraju si s ním, pak ho na oběd odvezu k babičce, vrátím se domů, pracuju a někdy v šest mi babička malého přiveze zpátky. Odpoledne dvě hodiny spí, takže bdělého času "trpí" s prarodiči asi 4 hodiny. Od šesti až do doby, než usne (22.00 - 23.00) se mu zase normálně věnuju. Takhle vypadá normální den, existují samozřejmě výjimky, musím třeba odjet na služební cestu (1 - 2x do měsíce na 1 nebo 2 dny), mám zařizování na úřadech, takže si babička vezme malého už ráno, ale tohle je model NEJBĚŽNĚJŠÍ. Možná je to podle tebe na zbavení rodičovských práv, já na tom nic nenormálního ani zvrácenýho nevidím...
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 7:16:47)
Vlaďko, opravdu bezvadná rada ženský s dítětem - mělas zůstat bezdětná. Nicméně - já sama nad MOnty nepláču dojetím, protože jak už tu padlo: "Jaký si to uděláš, takový to máš". Jenže - tenhle můj postoj má hodně daleko k tomu, cos ty napsala: "Odjakziva je znamo, ze chlapi do dite jen zploti a tim to pro ne konci, nemame po nich uz dal nic chtit. Jsou vyjimky, ale hledaji se jako jehla v kupce sena. Vsichni chlapi jsou v tomhle stejni. Takze bud Te bude zivit Tvuj manzel a Ty se starej o dite, domacnost a zapomen na karieru, nebo se s tim budes muset smirit. Tady zadna rada neexistuje. BUD - A NEBO!!!" A řekla bych, že tato tvá myšlenka je důvodem, proč s tebou holky nesouhlasí. Mnohé z nás totiž mají o chlapech lepší mínění ;o)

A ještě k předchozímu příspěvku bod 2 - řekla bych, že být doma s dítětem do tří let je spíš reakce na to, že v minulosti se propagoval pravý opak. Co nejdřív ho dát do jeslí a zapojit se do pracovního procesu. MMCH tak jsem se zamyslela, a asi ve mne bude nějaká úchylka. Já si totiž ze svého okolí nevybavuju nikoho, kdo by byl tři roky "doma s dítětem". Ale jo, já stejně jako moje kamarádky jsme na mateřský. Jenže: já a některé další kamarádky pracujeme, jiné studují vyšší odborné školy, pilují jazyky, věnují se svým zálibám... A ještě něco. Je to asi rok, co jsem četla v novinách článek, kde nějaký psycholog (fakt mi vypadlo, který) se zamýšlel nad tím, proč máme tolik hyperaktivních dětí. Říkal, že on si myslí, že proto, že děti jsou v podstatě pořád s rodiči a tím jsou ani ne tak hyperaktivní, jako si spíš vzájemně lezou na nervy.

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 9:30:58)
:o) Ale Milado, co se čertíš? Já přece neřekla, že nikdo nezůstává doma s dítětem, ale že si nikoho takového ze svého okolí nevybavuju. Opravdu si nedokážu vzpomenout na žádnou svoji kamarádku, která by tři roky "jenom" opečovávala dítě.

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 10:09:50)
Víš co, Milado? To "divná" jsem myslela tak, že jakýkoli časopis otevřu, tak se na mne hrne, že mámy by měly zůstávat doma s dětma alespoň do tří a věnovat se jim, věnovat se jim, věnovat se jim... No, taky jsem si to kdysi myslela, postupně jsem zjistila, že dítě mě potřebuje míň, než jsem si myslela, tak jsem se tomu přizpůsobila.

Ale jo, jsem doma a věnuju se dítěti. Ale nemyslím si, že na péči matky by rozvoj dítěte stál a padal. Dítě jsem porodila já, hlavní zodpovědnost za něj mám tedy já s manželem, ale jinak patří do rodiny. Viz třeba momentální diskuze na Ženě-in. Překvapilo mě, kolik žen považuje pomalu za hřích dát babičkám na celý víkend. A to já klidně. Patříme přeci do jedné rodiny a pokud je u nich dítko spokojené, není co řešit...
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 9:38:45)
Ještě k LMD. Asi bych měla říct, že nešlo o to, že když je doma dítě s rodiči, stává se hyperaktivní. Ale že když je dítě doma s rodiči, rodiče ho vnímají jako hyperaktivní. Že v minulosti neměla matka moc času dětem se věnovat, takže ono se vylítalo po vesnici a "nezlobilo" doma. Něco, s čím jsem se setkávala na dovolené na Ukrajině a z čeho mi naskakovala husí kůže :o) Uprostřed řeky si na šutrech hraje parta dětí, nejmladšímu jsou stěží tři roky... Asi šestiletá holčička žene husy na pastvu, v kočáru s sebou neveze panenku, ale kojence...


S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 9:59:41)
Hmmm, nevím :o) Ale moje zkušenost:

Nemám děti hyperaktivní a nikdy mě ani nenapadlo si to myslet. Ale se setkávám s tím, že když nás někdo občas venku pozoruje, tak mě lituje, že jsou děcka furt v pohybu a že si neodpočinu a bla bla bla... Je otázka, jak by oni vnímali moje děti, kdyby se o ně měli starat :o) A můžu ti říct, že loni jsem strávila část léta u tchyně na chatě a oproti tomu, co zažíváme v Praze, to byla neskutečná pohoda :o) Verča celý den strávila na chatě, já si mezitím v naprostém klidu udělala, co potřebuju... A můžu říct, že sice jsem byla 24 hodin s ní, ale ve skutečnosti jsem se jí věnovala míň, než když v Praze, kde jsem si kvůli práci musela najmout hlídací slečnu na 8-12 hodin týdně a kde jsem nedočkavě očekávala příchodu manžela, který by se jí aspoň chvilku věnovat, abych já mezitím stihla zrelaxovat. A obávám se, že kdyby se role obrátili a doma zůstal manžel, tak s holkama po psycholozích lítáme. Protože on s nima nemá tu trpělivost a u Verči už vyšetření i navrhoval.

S.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 9:52:23)
Sylvie,
na vesnici, odkud pochází můj muž, to taky vypadá takhle. Tlupa dětí, různého věku, s sebou mají kočárek. Náves je ve svahu, dole silnice, viděla jsem tam stát nezabržděný kočárek s dítětem, sourozenci si hráli okolo. Matky jsou tam sice na mateřské, ale přednější než dítě je práce okolo zviřectva a na zahradě. Slovo hyperaktivní tam neznají a děti jim na nervy nelezou, až večer se zjistí, jesli nějaké nechybí.
Jen si vzpomeňte na ten rok starý případ dvouapůlletého chlapečka, který umrzl někde v poli a rodiče ho hledali až za několik hodin...
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 10:02:31)
Jo, přesně to jsem myslela :o) Ono to tak funguje i u nás? Teď jsem to psala Miladě, loni u tchyně jsem holku nechávala lítat celý den po zahradě. Věděla jsem, že tam nemá kam spadnout, kam zmizet, viděla jsem na ni z okna nebo z terasy... Pohodááá :o) Ale mimo zahradu bych jí nepustila.

S.
 Alca13 


LMD 

(29.6.2004 17:03:27)
Mám jenom jednu faktickou poznámku.
LMD není něco, co dítě "chytne", protože se k němu rodič rodič chová tak či onak. Tato dysfunkce vzniká jako důsledek náročnějších porodů, při kterých je dítěti na nějakou dobu snížen přístup kyslíku. (v mnoha případech porod probíhá naprosto normálně a my ani o tom, že naše dítě mělo míň kyslíku než by mělo mít nevíme).
LMD trvá ve většině případů pouze během dětství a v pubertě mizí. Děti s LMD jsou schopny se naučit to samé co jejich vrstevníci, ale výukové metody musí být jiné.
 Sylvie 


Re: LMD 

(29.6.2004 19:08:28)
alčo, myslela jsem, že jsem to v dalších příspěvcích dostatečně vysvětlila. Zkusím to znova a trošku jinak. Prostě jde o to, že hyperaktivních dětí je víc a víc. A pan dr. je toho názoru, že je to v podstatě chyba v diagnoze, že se nejedná o hyperaktivitu jako takovou, ale o nedostatečně vybitou normální aktivitu. Zkombinovanou s "ponorkovou nemocí". Nevím o tom, že by to byl oficiální lékařský názor (tohle téma mě nezajímá), byl to názor toho jednoho konkrétního lékaře. Zmínila jsem ho proto, že mi jpřijde vcelku logický, zvlášť se zkušenostmi, které mám pro změnu já. Protože ten měsíc na chatě... to bylo šílený leháro a Verča byla jak vyměněná :o)

S.
 Alca13 


Re: Re: LMD 

(29.6.2004 19:31:30)
Jo, Sylvie, vysvětlila jsi to dobře...asi jsem neměla reagovat na tebe, ale na ostatní diskutující.
Já s tebou také naprosto souhlasím...dítě potřebuje spoustu prostoru a prostě se potřebuje "vylítat" a svádět všechno na LMD, či hyperaktivitu je nesmysl.
Já jsem na tohle téma asi trochu zaujatá, protože trend v dnešní severní americe kde žiju je nacpat děti prášky, uklidnit je, oblbnout...a je po problémech.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Převýchova? 

(29.6.2004 8:31:54)
Vlaďko, ono je moc hezké představit si, že na tři roky "vypneš" a budeš se věnovat JEN dítěti, jenže je to poněkud nereálné...
Jednak by mne fakt zajímalo, jak bychom tři roky - se stále se zvyšujícími nároky dítěte, už teď v pohodě "projí" stovku denně - žili s čistým příjmem cca 11 - 12.000 (vč. rodičáku)... ne že by to nešlo, ale nevidím důvod, proč živořit, když to není nutné.
A hlavně - vypadnou na tři roky z práce si dneska může dovolit fakt málokdo. Tři roky jsou dlouhá doba a poměry se mění, po těch třech letech pauzy už by se taky nemuselo být KAM vrátit. Nemyslím si, že by mne po třech letech zákazníci a společníci vřele objali a řekli "to jsme rádi, že zase pracuješ". Zřejmě by si prostě našli někoho jiného, nebo rozjeli jiné projekty beze mne a já bych byla mimo hru.

Rozhodně si nemyslím, že by tebou předkládaný model byl aktuální. Proč by sakra ženská pořád jen něco MUSELA??? To jsou nějaká nová Boží přikázání? Netuším, proč by mělo "mít dítě a být s ním doma" automaticky znamenat "uklízet, vařit, žehlit... atd.". Být doma s dítětem je taky práce, a to dost náročná - proč by ženská MUSELA mít dvě zaměstnání (dítě + domácnost), nebo hned tři (dítě + domácnost + svou práci) a manžel jen jednu??? Promiň, to je fakt názor jak z předminulého století...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Převýchova? 

(29.6.2004 9:04:40)
Monty,
přesně tak. Když jsem se po třech letech chtěla vrátit na původní místo, vzali by mě na zkrácený úvazek za míň než poloviční peníze a to ještě jenom proto, že dřív se mnou byli spokojení a když nutně potřebuji práci... Byla bych tam ale navíc, moji práci už dávno dělal někdo jiný. Manžel byl zásadně proti, že potřebuje člověka do firmy, tak jsem tam šla a problémy vesele pokračovaly. Práci na 3 směny - práce+dítě+domácnost praktikuji už 4 roky a už jsem ze sebe vydolovala ty nejposlednější zbytky energie a ta mi teď chybí na to, abych nerezignovala a snažila se to změnit. P.
 nachnach 


Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 12:36:59)
To jako: drzet hubu a krok a vlastni nazory si brmblat tise pro sebe kdyz cidim sporak? Do toho se mi moc nechce. Vystudovala jsem jako svobodna matka, v prubehu studia jsem se zivila praci, protoze tento stat neni muj stat, tudiz jsem nemela narok na zadne socialni jistoty. A z takhle "osizeneho" ditete mam dnes premiantku na gymnasiu. Je to exoticky mutant nebo neni? Ted jsem vdana, vychovavam dalsi miminko a skutecne si nemyslim, ze bych se mela vzdat prace, protoze jinak bude moje dite exoticky mutant. Zvladam oboji (peci o dite a praci), o uklid se mi stara placena sluzba. Cas, ktery bych venovala uklidu, radeji venuji praci, k niz neodmyslitelne patri i sebevzdelavani. Myslim, ze je to prospesne nam vsem: ja si vydelam, neztratim kontakt s oborem a jeste necham vydelat dalsiho cloveka.
Miminko take nestrada, protoze deti jsou vzdy na prvnim miste. Myslim si, ze je to take o prioritach. A ty priority mame kazdy/a jine.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: prevychova///? 

(29.6.2004 13:47:49)
Vlaďko,

nepodsouvej mi, prosím, něco, co jsem neřekla.

Souhlasím s Tebou pouze v tom, že Monty si svou situaci do značné míry způsobila sama a na ní teď bude, jak ji vyřeší.

Zásadně nesouhlasím (a řekla jsem to tu už několikrát, s kategorickým tvrzením "nejde se venovat diteti a businessu spolecne. Jedno musi stranou"). To JSOU kecy, a za tím si stojím.

Neříkám, že to tak může dělat každý. U některé práce to jde, u jiné ne. Někdo má děti víc nemocné a musí se jim věnovat. Nedovolila bych si nikomu vyčítat, že se stará o dítě a nepracuje. Ale mě to tak prostě těší.

Podívej: mám dítě staré rok a kousek. Za celou tu dobu jsem ho někomu nechala hlídat 4 - 5x. Jinak jsem přes den s ním.

Jakmile uložíme dítě, začnu pracovat na zakázkách pro své klienty. Je pravda, že často jdu spát ve 3-4 hodiny ráno. Je pravda, že toho na objem zvládnu asi o něco málo méně, než za bezdětna. Ale za žádný "jen tak šolich" to rozhodně nepovažuju.

Jestli tím někoho šidím, tak jen sebe (a společné chvíle s manželem, což mě mrzí, ale už se na tom pracuje).

Tak co, spadla jsem z Marsu?

Znova opakuji: NENÍ to lehké. NENÍ to pro každého. ale NENÍ to nemožné.
 Eva 
  • 

Re: Re: prevychova///? 

(30.6.2004 15:37:12)
Milá Šáry,

moc ti děkuji za to co jsi napsala. Přesně takové pocity jaké jsi popsala prožívám já,když teď řeším zda to s mimi všechno zvládnu.

Přeji hezký den.
 Sylva2 
  • 

Re: prevychova///? 

(27.6.2004 7:22:11)
Vladko, to jsou opravdu hrozné keci. To je jak z jiného století.
 Marťa11 


Monty a proč, 

(27.6.2004 10:30:23)
Monty a proč vlastně s tchýní řešíš jestli večer někam jít nebo ne? Když chcete vyrazit s manželem, tak si vem na večer hlídání (agentura - za paníze které vyděláš) a proč tchýni o tom vykládat... ona večer hlídat nechce, ok, je to její věc, není to její povinnost, když má na to jiný názor, ale ani to není její problém... proč jí tedy do toho zatahovat a neudělat to nezávisle na ní...

otázkou je, jestli manžel nechce chodit raději sám..., protože podle toho co jsi všude kde o něm napsala, nevím co si mám o vašem vztahu/nevztahu myslet...

M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty a proč, 

(27.6.2004 11:42:20)
No, nejde o to, že bych to s tchýní řešila, spíš o to, že ona sama mi to neustále podsunuje jako "dobře míněné rady". Ačkoli teď jasně vyplynulo, že ona s manželem chodili do společnosti často (manžel tvrdil, že měli doma v šuplíku ohromný štos programů z všemožných divadel), já sama asi nemám nárok. :o)
 Marťa11 


Re: Re: Monty a proč, 

(27.6.2004 11:46:08)
Já ale pořád nechápu, proč potřebuješ její svolení? A jestli ti vadí ty řeči, tak - buď budeš využívat jejich hlídání a smíříš se s tím, že budeš jedním uchem poslouchat a druhým pouštět i to co slyšet nechceš, nebo to nekousneš a budeš museš využívat třeba tu placenou abgenturu... tchýně je jaká je, v mnoha věcech vám vychází vztříc a pomáhá, tak ji ber, jaká je nebo neber ani to dobré :-))) nepředěláš ani manžela, ani tchýni, prostě sis je vzala jaké jsou, reklamovat asi nepůjdou :-)))

M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Monty a proč, 

(27.6.2004 11:52:54)
Marťo, nepotřebuju její svolení, jen mne nebaví pořád poslouchat ty řeči. Já vím, že za spoustu věcí jí můžu bejt vděčná, malýho si bere dost často, jsou fakt ochotný s něčím pomoct, tchán nám třeba v novým bytě vrtal díry pro poličky, sám udělal regály do sklepa atd. atd., ale snažím se jim už ani moc neříkat, kam jdu nebo chci jít, protože to znamená přednášku na téma "jak je nemravný chodit s kamarádkou na kafe, když je ženská vdaná a má dítě". Na druhou stranu s ní chci mít hezkej vztah a ona se hodně vyptává, tudíž se logicky i něco doví, takové ty bezpečnější informace.:o)
 Šáry 
  • 

Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 11:52:55)
proč mu děláš druhou mámu, proč se s tím vším tak mažeš?

Kam chodila nebo nechodila tchýně zamlada vůbec neřeš, stejně už to nikdo nezjistí, jak jsi viděla :o)).

Manžel - jak proboha MŮŽEŠ DOPUSTIT, aby ti řekl "máš sice pracovní schůzku, ale já jsem moc unavený a tak malýho nepohlídám?" NEEXISTUJE! Je nemocný? NENÍ!!!
Tak jaképak copak. Tumáš dítě a starej se. Konec.

Proč mu toleruješ aby se choval jako malé dítě, když se toho u Stáníka chceš vyvarovat????

Někdo to tady už správně řekl - tchýně nemá žádnou povinnost vám hlídat, když si chceš někam vyrazit, tak buď ať nastoupí manžel, nebo, jestli je fakt takové nesvéprávné jelito, tak si zaplať hlídání. Vyděláváš přece na to dost. Zaplať si úklid, jestli ti vadí, ež je doma málo uklizeno. Manžel s tím nesouhlasí? Fajn, tak ať se toho ujme sám.Že se mu nechce? To má teda ale smůlu. Pak nastoupí režim "neživíš, tak nepřepínej" (a neživíš nemyslím ve smyslu peněz, spíš - nechceš doma hnout ani prstem, tak nemáš právo kecat do toho, jak si to já zařídím., Chceš to právo mít - tak se starej.)

Fuj to jsem se zase rozčílila, Monty promiň, ale u tebe mám občas pocit, že komu není rady, tomu není pomoci.
 Marťa11 


Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 11:57:19)
O :-))), Šáry díky :-)))
Už jsem si myslela, že jsem jediná s těmito pocity :-)))

Monty, víš že proti tobě nic nemám, ale taky tě fakt často nechápu, myslím, že to i víš... :-)))
 Johana 
  • 

Re: Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 13:53:27)
Teda dámy !
Přestaňte si ztěžovat a pokoušet se někoho měnit.
Pravdou je, že k tomuto rozhodnutí musí dojít každá ve SVŮJ čas. Musíte změnit SEBE ! Každá jsme dospělá, zodpovědná osoba, myslící bytost. Máme každá jeden život a jak ho prožijeme, je jen na nás. Pokud některá chce lítat s hadrou, ať lítá, pokud nechce, ať nelítá. Pokud některá chce trávit 16 hod. v práci ať ho tráví, pokud nechce, ať ho netráví. Pokud nechce vychovat ze syna takového líného sobce, jakým je její manžel, ať ho nenechává vychovávat a hlídat tchyní. Máme za manžely takové muže, jaké si zasloužíme. Pokud nám nevyhovuje, vyměňme ho.
I z nevelkého platu se dá zaplatit paní na úklid. Není to tak drahé. Rozhodně to není dražší než Vaše nervy a čas. Že máte v bytě cizí osobu ? Výmluvy ! Předsudky ! Paní na úklid si platím JÁ ze SVÉHO platu. Mám právo peníze vložit kam chci nebo potřebuji. Chcete říct, že raději začnete kouřit a prokouříte dva tisíce měsíčně, než by jste si nechali 4 hodiny týdně udělat "grunt" v bytě ?! Nevíte o co přicházíte. Nevíte jaké je to blaho vrátit se z dovolené a mít umytá okna. Nevíte, jaké je blaho přijít z práce a dívat se manželovy vyžehlené košile a svoje halenky. Jděte cvičit, jděte studovat jazyk, jděte ke kamarádce, malovat na hedvábí, cvičit se psem.
Mému manželovi je milejší vlídnější neuštvaná manželka, než spocená, zničená uklizečka. Tak jste určitě nevypadaly, než jste se vzali. A často si připomínejte, proč jste zrovna vy dva se do sebe zamilovali a vzali se. Pokud nastala chyba už tenkrát, jen těžko se bude Váš vztah vyvíjet k lepšímu. Nejbolestnější je si to přiznat. Pak už jen stačí rozhodnout se a konat. Přeji všed ženám a dívkám velkou sebedůveru, hodně síly, alespoň jednu dobrou kamarádku, která Vám pomůže se přes vše přenést a podpoří každé vaše rozhodnutí.

Vzkaz pro matky všech chlapců ! Vychovávejte své syny tak, jakého by jste chtěly mít manžela.

Johana
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 15:09:52)
Milado,

kdyby Monty mela holcicku, tak by ji tudis tchyne vychovavala opet dle sveho pojeti - tedy "chodit jako vdana na pokec s kamaradkou ci kamaradem je nemoralni, mas doma stat u kostete, rodiny atd.."

Synka vychovali tak, ze jsou ochotni za nej vsechno delat - pohlidaji Stanika, udelaji policku, vyvrtaji diry - a zatimco Monty hlasa svoji nezavislost, tak smeruje k tomu, ze neprimo svoji praci (tedy svymi penezi) bude svemu muzi otrocit - on neni ochotny pohlidat synka, fajn ona to musi zaplatit a on bude spat ci pujde do hospody...atd..(johano, zadna spolecna dovolena, ci spolecne straveny cas - nemam nic proti dame na uklid..)

Rikam si, jak by to zvladala kdyby byla jako mnoho z nas bez pribuznych po ruce..a tak odvisla pouze na sveho partnera ci castku kterou vydela a kterou tak muze investovat do sluzeb..


jana
PS: Z nam ze sveho okoli rodinu, kde presne takhle vychovali dcerku a synka -syn mel vsechno, dcerka nic..
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 16:50:22)
Milado,

no je fakt, ze pribuzeneckemu "stromu" Monty nevenuji prilis velkou pozornost:-), spise jsem dedukovala z poslednich prispevku co psala o sve tchyni Monty - tedy o tom, co rika ji a o tom jak jsou ochotni tolerovat chovani sveho syna..


jana

 Pamian 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(28.6.2004 6:35:49)
Milado, v tom co rikas o tchynine vychove Ty a co nekdo psal vyse neni zadny rozdil - prave proto, ze nekdo vychova kluka i holku stejne, tj. klukum musi holky podridit svuj zivot, mohou byt vychovani v naprosto odlisne lidi - holka posluhovacka a kluk kral ...
 Johana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 17:16:48)
Děkuji za tak rychlé reakce.
Dostala jsem se na tyto stránky a zpočátku jsem četla jen samé stížnosti. Jak se nestarají muži společně o společné děti, hlídají, nehlídají. Jistě, že budou raději sedět v práci nebo s přáteli. Tam jsou pány situace. Na rozdíl od vedení domácnosti a starání se o děti. A také hlídat dítě a vychovávat dítě je rozdíl. Hlídat může prakticky kdokoli přiměřeně věku a IQ. Ale vychovávat ? V naší generaci by se to už mělo proboha zastavit. Myslím muž-otec-živitel- pijavice. Žena-matka-dálkové ovládaní pro všechny. Je to skutečně nyní na nás, na matkách dětí, abychom je připravily. My už na našich manželích nezměníme nic. Nebo se oni změní z vlastní vůle. Možná. Spíš ne.
Skutečně si myslím, že tchyně vychovávala děti různě. I když připouštím, že vyjímky jsou možné. A taky chci podotknout, že vztah k vlastnímu dítěti a vlastnímu vnukovi / vnučce / bývá naprosto rozdílný. Přísnost x benevolence.
Měla jsem první dítě v 23 letech, manžel ji dostal okamžitě do rukou, přebaloval, staral se, a i když jsem byla v nemocnici, nedal ji ani jedné z babiček na hlídání. To byla miminko. Měli jsme svoje problémy, jako manžel selhal, ale jako otec je doposud skvělý. Rozvedli jsme se. Nyní jsem opět vdaná, mám další dceru a opět jsem to udělala stejně. Vztah dcera-otec je skvělý. Už jsem lépe vybírala pro sebe partnera, neztěžuji si. Manžel je velmi časově vytížen a když je doma věnuje se dcerce i mě. Jezdíme na společné dovolené spolu i s přáteli, máme psa a želvu, manžel hraje fotbal, na ten s ním ale nechodím, má už svůj věk / 45 / a nemám nervy se koukat jak ho ti mladí okopávají. Já mám svoje koníčky, decoupage, vyšívání, břišní tanec. Denně hovořím se svými dětmi, ta starší bude mít 18, je to síla, a ta malá 6, půjde do školy, to bude také nápor. Musí si každá žena najít čas pro sebe. Musí být mužský vychován pro to, že jeho partnerka nebo manželka bude chtít čas pro sebe. Tak jak on to bude vyžadovat. Že se musí dělit o povinnosti spojené s domácností a s rodinou. Jinak se jeden z partnerů zblázní. Nebo bude nevěrný, nebo bude pít nebo něco jiného. A pokud to nevyžadují z důvodu zamilovanosti, časem ten požadavek přijde. A tak mohou připravit muže na život jenom matky.
Vím, že se tato diskuze rozpoutala na hlavní dopis od Monty. Jak to vyřeší ? Spíš si asi jen chtěla postěžovat a sama je překvapena tou rozsáhlou reakcí. Nechtěla možná konkrétní rady a hodnocení, ale spíš se jen svěřit.
Po těch rozsáhlých reakcích to vnímám globálně, že hovoří za spoustu žen s podobným životním scenářem. Musejí se rozhodnout samy. Ale POZOR ! Spíš rychle než pomalu. Děti to vnímají, jaké jsou role v rodině. Píší si do osobnosti, kdo jak se chová a co dělá. Nečekejte až vyrostou, dostudují.... Možná by Vám potom v dospělosti mohly vyčíst, že jste je v "tom" nechaly žít. Hlavně takové to "kvůli dětem" jsem s ním zůstala. Ano ! Právě kvůli nim to udělejte co nejrychleji. Ať je to alkoholismus, drogy, hráčství, domácí násilí, v tomto případě je to psychický teror.
Tento článek se jmenuje "O převýchově otců v Čechách". Ty už asi nikdo nepřevychová.
Matky synů, musíte se snažit. Já se budu snažit na své frontě, abych vychovala tolerantní, chápající, komunikující, sebevědomé partnerky pro Vaše syny.

Monty, držím Ti palce, dělej co musíš.

Johana
 Leni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(28.6.2004 7:32:24)
Johanko, já myslím, že jsi to vystihla přesně.
 Lucie 
  • 

Re: Monty, ty jsi fakt jak malá, 

(27.6.2004 16:16:38)
Již nějakou dobu sleduji ohlasy na článek od Monty. Naprosto souhlasím s autorkou tohoto příspěvku.
Za další - Monty, také jsem měla nutkání živit jednoho mužskýho v mým životě. Myslela jsem si, že tím spasím svět, naštěstí jsem ještě byla hodně mladá a nemělo to horší následky. Včas jsem se rozkoukala, zjistila, že tudy cesta nevede a rozešla se s ním. Ted mám chlapa, který doma dělá běžné mužské práce a opravdu má štěstí, když jeden výkend může proválet na gauči. Dáváme dohromady svoje hnízdečko lásky, a tak je práce víc jak na kostele a nebýt jeho, tak by nám náš byteček asi spadl na hlavu. Přeji ti hodně štěstí a trpělivosti, protože tu po boku svého líného manžela budeš potřebovat nejvíc.
 Petra 
  • 

Re: Re: Sympatická není ani jedna strana 

(27.6.2004 23:40:57)
Po přečtení článku musím říct, že sympatická mi není ani jedna strana. Manžel je zřejmě nepříliš zodpovědný egoista, který si žije jen svým vlastním životem. Ale na druhou stranu byl asi takový vždycky a Monty si ho s tím brala. Chápu,že teď když přišlo dítě, je toho na ní moc, ale manžela zřejmě nepředělá, a proto bych se snažila alespoň já tomu dítěti věnovat, vynahradit mu to i za toho otce! Na úklid bych se vykašlala, stejně tak na názory tchyně s tchánem, když vydělávám v domácnosti já, tak bych klidně zaplatila uklízečku a radši bych se věnovala dítěti! Ale to je zřejmě kámen úrazu, mám z toho pocit, že vlastně ani jednoho nebaví být rodičem, že se Monty snaží z mateřství nějak vyzout, přehodit to na někoho jiného, aby měla čas na svou práci a kamarády. Tvrdí, že se o dítě dobře stará, že není podvyživené a špinavé, ale není to málo? Oblečení a jídlo by mu poskytli i v dětském domově. Mám z toho pocit, že ani jednoho z nich vlastně rodičovství moc nebaví, přišlo to nečekaně a ani jeden z nich se v té roli zjevně nenašel, manžel na to kašle úplně a Monty by se taky radši věnovala jiným aktivitám ...
 Bebe 
  • 

Re: Re: Re: Sympatická není ani jedna strana 

(28.6.2004 14:39:51)
Ja bych to tak prikre nesoudila. Ja mam rocniho raubire - pruzkumnika a manzela dost zamestnaneho, takze funguje vicemene o vikendec. Nekdy toho mam taky plne kecky, zejmena pokud ma prcek spatny den, je protivny od rana, nevyspi se pres den, vzpouzi se pri oblekani a pri prebalovani, vzteka se, kdyz mu hatim nebepecne pruzkumy a nechce jet v kocare ven. To pak zatouzim, aby se manzel vratil co nejdriv a vzal si ho na starosti ...
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Monty a proč, 

(27.6.2004 23:31:19)
Hele, tchyne uz jsou takove, maj to "v popisu prace". Vlastni tchyni nikdy nelze brat jako prinosneho ucastnika veci rodinnych. Jak vseobecne znamo, "tchyne" je spojenim slov "tchoř" a "svině". ;-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Monty a proč, 

(28.6.2004 8:29:49)
Jako účastníka řešení problémů s manželem bych tchýni taky nedoporučovala, nicméně ne každá tchýně vznikla spojením těch dvou slov, cos napsal. Přinejmenším ta naše po počátečních neshodách pochopila, že pro mě jsou přednější děti, než vynesenej koš, přestala nám tu vytírat a mejt nádobí a začla chodit s dětma na procházky - a nejen, že to mnohem víc vyhovuje mně, ale mám pocit, že i jí tahle role baví mnohem víc - jen sama si na to ve vlastní rodině nikdy netroufla
 Psychouš 
  • 

Tchyne 

(30.6.2004 8:31:37)
Ony se tchyne projevuji v plne krase v pripadech neshod mezi temi partnery. Kdy se v drtive vetsine pripadu zacnou angazovat ve prospech toho sveho ditete (proc si TAKOVEHO proboha vzal/a?). Jiste to chapete, vzdyt tady jste vetsina budouci tchyne. :-))) Pak to byva dost nechutne a po uklidneni situace doma uz ten bojovny vztah s tchyni obvykle zustane.

Neni to tedy vec uklizeni a chozeni na prochazku.
 Psychouš 
  • 

Muj nazor  

(27.6.2004 23:46:52)
Par poznamek:

Myslim (IMHO), ze to mas v hlave srovnane.

Myslim, ze sis partnera vybrala dle tebou zvolenych (vykoumanych) kriterii.

Zmena situace od "independent free life" k normalnimu zivotu, zalozenemu na
_mestackem_ řádu a zodpovednosti (v tomto -prizemnejsim- smyslu toho slova) chce cas.

Zenska ma ke svemu diteti psychickou vazbu prakticky od poceti, otec obvykle az
v dobe, kdy se s ditetem domluvi. Pak se deji veci!

Lenivost a tyhle veci se prekonavaji velmi snadno, kdyz je ve hre neco
duleziteho. Nechal by ten tvuj nekoho v opravdovych problemech, vymenou za sve
pohodli? Tipuji, ze ne. A pak uz jde o to vnimani te dulezitosti.

Co se tyce spolecenskeho zivota - je zrejme, ze te z nej nevylucuje umyslne,
ale bere to tak, ze ty ted mas jine "zajmy" (=povinnosti). Aspon jsem to tak
pochopil, ze ti nebrani jit s nim, mas-li (ty, coby ten, na kom to visi)
hlidani.

Jo a - nech ho tuhle stranku precist!! :-)

 Jardis 
  • 

Je to o prioritach 

(28.6.2004 10:23:54)
Ahoj, nezvladam precist vse, ale myslim, ze je to o prioritach.

Myslim, ze se nelze PLNE venovat diteti a PLNE delat "businesss".
Neco musi byt dulezitejsi.
Sepiste si s manzelem co je pro vas nejdulezitejsi, seznamy porovnejte. Kdyz se budou shodovat (alespon castecne) mate vyhrano. Pak uz se tim staci ridit.

Ja jsem taky byval workoholik, ale jsem vyleceny a (podobne jako vyleceny kurak) nemam workoholiky rad. Ja jdu mnohem radeji se synem ven a jen tak za nim chodim, aby nekam nespadl, nez bych s nim posilal nekoho jineho, abych mohl pracovat/bavit se (workoholik se praci vlastne bavi)

Ahoj Jardis
 Šáry 
  • 

Re: Je to o prioritach 

(28.6.2004 13:15:19)
Asi klíčová otázka je, co pro koho z nás znamená dělat výše uvedené činnosti "naplno".

Znamená "naplno se věnovat dítěti" od rána do večera z něho nespustit oko a zabývat se jenom jím (tj. nevypít si ten den ani kafe), nedat ho nikdy nikomu pohlídat, vymýšlet pro něho na každý den několik aktivit?

Znamená "dělat kariéru" nutně jen stát se ředitelem velké firmy a trávit v práci dny i noci?

Pro někoho (jako třeba pro mě a asi i pro Monty) může být "kariéra" i nepřerušení profesní činnosti, možná její malé kvantitativní, ale ne kvalitativní omezení, a to na úkor ne dítěte (nebo jen málokdy) vlastního volného času, potažmo spánku.

Ještě by možná bylo dobré se zamyslet nad tím, že generace našich prababiček měla děti ne dvě, ale třeba šest, vedle toho pracovaly na poli i v domácnosti - ještě pořád máte pocit, že to, že se dneska věnujeme jen té domácnosti (s různými elektronickými pomocníky, papírovými plínami apod.) a dětem není trochu luxus? ;o))


 Šáry 
  • 

Re: Re: Je to o prioritach 

(28.6.2004 13:19:26)
mělo tam být ne na úkor dítěte, ALE vlastního volného času....
 kačka, syn 8 měsíců 
  • 

Názor na článek 

(28.6.2004 12:16:23)
Monty,
tvé články čtu moc ráda a mám radost, když se objeví nový. Tento mi však zatím přišel nejslabší. Chybí v něm to, co mám na tvém psaní nejradši: nadhled. Z tohoto cítím hlavně hořkost a rozčarování. Ono je to asi všechno složitější. Mám taky syna, trochu mladšího, a manžela, na kterého jsem si nikdy nemohla stěžovat. Mj. domácí práce jsme měli pěkně rozdělené a oba dost času na své zájmy. Narození dítěte toho opravdu dost změní. Co máme Lukáše, připadá mi, že já nemám vůbec čas na nic svého a manžel si žije skoro jak dřív. Mám taky přivýdělek na doma (korektury), a když potřebuji na tom dělat, musím vždy výslovně říct: Teď hlídáš malýho ty, protože jinak se bere tak nějak automaticky, že na něj dohlížím permanentně já. Malej je na mě ještě závislej (kojím), ale vím, že až nebude nebo budeme mít třeba druhý mimčo, bude to ještě boj, aby se manžel vzdal některých svých aktivit. Jak už tady mnohokrát zaznělo, vztah je hodně o komunikaci a o prosazení svých oprávněných nároků. Ale taky se musíme smířit s tím, že po narození dítěte už ten život není stejnej, jako předtím.
 Sosan 
  • 

Problém ve vztahu 

(28.6.2004 15:37:26)
Monty, nechci ti mluvit do soukromí, ale jak jsem to tak četl, tak si myslím, že problém je primárně ve vašem vztahu. Připadá mi ta vaše tolik vytížená domácnost taková nějaká chladná. Dokážete vůbec společně - jako rodina v plném počtu - dělat nějakou činnost, ze které byste měli všichni společně radost? Ono není tak úplně jednoduché pro chlapa "věnovat se dětem" - poněvadž někdy člověk z práce prostě není naladěnej na to, aby si s dvouletým dítětem jezdil plastikovým traktorem po koberci - dýl jak těch 10 minuto to člověk prostě nevydrží, protože má myšlenky úplně jinde. Zkuste napřed dělat něco společně všichni. Domov jako místo "střídání stráží", kde pro manželku není primární radost z toho, že má doma manžela - jako člověka a partnera, ale z toho, že se konečně na chvíli zbaví dětí a domácnosti a hodí mu to všechno na krk, to taky není úplně ideální start k "převýchově manžela". Taky je evidentní, že čas, který věnuje tvůj manžel svým individuálním zálibám je naprosto neadekvátní současné situaci a on je z tohoto důvodu jako chlap pro rodinu nepoužitelný. Není to nakonec pouhé vyhýbání se tomu, být doma, protože je mu to doma nějak nepříjemné? Možná ne, prostě jen "je takový". No jo, ale když sis ho právě proto vybrala? Tak si o tom promluvte, že tě to takto trápí - vždyť byste vy dva měli být ti sobě nejbližší. Jestli to tak není, tak je s tím potřeba něco dělat.
 Valkýra 


Re: Problém ve vztahu 

(28.6.2004 18:00:39)
Sosane,
díky za tvůj typicky mužský, racionální pohled. Ano, taky si myslím, že rodina funguje jako rodina, až když se dělají věci společně a všichni jsou spolu rádi. U Monty to asi nefunguje, u nás už taky ne. Když jsem byla na mateřské, těšila jsem se na víkend - že pojedeme k našim na chatu, na výlet na kolech... Přes všechny problémy jsem se na manžela těšila, až přijde domů. Pochopila jsem, že chce mít chvilku klid a pak že snad začne fungovat jako otec. Někdy jsme šli ven ještě večer po jeho příchodu z práce. Dnes jsme přepracovaní oba a podle Tvého příspěvku jsem si uvědomila problém: už nás netěší dělat něco pohromadě. Za poslední týdny jsme byli jednou na hodinové vyjížďce na kolech a hodinu v bazénu - a to jsem ho musela přemlouvat. Jsme spolu v práci, doma a nedokážeme společně fungovat, aby to všechny bavilo. Manžel je spokojenější, tím, že já nemám náladu něco organizovat, protože vůbec nestíhám domácnost, se pro něj uvolnil čas, který tráví po svém: chodí sám do bazénu, sám se jede projet na kole a vyhovuje mu to, nemusí se nikomu přizpůsobovat. Nejradši by byl, abych já trávila čas s dcerou, s kamarádkou a jemu nechala volno.Někdy by třeba vzal dceru s sebou - prostě , jak píšeš, střídání stráží. Ale to právě není rodina! Některým lidem to ale vyhovuje.
 Klára 
  • 

Re: Re: Problém ve vztahu 

(30.6.2004 16:19:21)
Sosane,
co se týče tvého názoru, jsem s tebou za jedno. Ale
 Andrea 
  • 

Pane jo... 

(28.6.2004 23:49:19)
"spíš je to o tom, že my se SPOLU ve společnosti moc nebavíme. My spolu můžeme jít do kina nebo kamkoli jinam, kde budeme sami dva nebo sice s někým, ale zticha (kino, divadlo). Manžel je rád středem pozornosti, což mě moc nebaví, já jeho řeči znám z domova, a stejně se v takovém případě bavíme každý s jinými lidmi. No a on zase nerad poslouchá moje historky a vtipy, protože jich má doma dost. :o)"

""nevěrný" mi není (chodí sice se ženskýma třeba na kafe, určitě je schopný s nima flirtovat, nějak je "olizovat", což mi pak i normálně řekne, ale s žádnou nespí... to bych o tom nejspíš věděla)"

Pane jo, takhle daleko váš vztah dospěl po 2-3 letech (počítám-li dobře - pár týdnů po seznámení jsi otěhotněla a Stáníkovi bude tak 1-2 roky...), co spolu budete dělat dalších 30, 40, 50 let ?!
 Sarka B 
  • 

Zacneme u sebe 

(29.6.2004 0:39:26)
Mile damy,

Pokud chceme na muzich, aby zkorigovali svuj postoj k rodine a k zenam obecne, musime si prestat, s odpustenim, s*at do vlastnich rad. Pripustme si, ze hodne z nas zen nadale propaguje zastarale stereotypy, chybi nam tolerance. Vzdyt odkud se rekrutuje vetsina tech drben, kritiku nenaklizenych bytu, pomlouvacu zamestnanych matek-"karieristek", atd? Z zen, a to nejen starsi, ale i mladsi generace. Doklada to i tato diskuse. My zeny musime samy nejdrive prestat uctivat model, kde hodnota zeny odvisi od naklizenosti bytu a kvality vyzehlenych kosil; kde profesionalne uspesna zena je ocejchovana jako karieristicka mrcha/muzatka/krkavci matka; kde je pracujici zena zadajici manzela o ucast na domacich pracich nazyvana "kdakajici slepici".
 Šáry 
  • 

Re: Zacneme u sebe 

(29.6.2004 1:14:40)
Joooo - souhlas!
 Iva, dcera 31/2 
  • 

A ty jsi v pohodě 

(29.6.2004 10:51:24)
Souhlasím s Tebou, že otec by se měl starat podstatně více, než je v našich zeměpisných šířkách zvykem. Na druhou stranu z tvého článku vyznívá jen tvá upracovanost a stres. Je opravdu tak důležité, abys vydělávala měsíčně tolik peněz - kde je pak čas věnovaný dítěti. Jistě chodí čisté a najezené, ale nepíšeš o trávení času spolu. Asi na něj také čas nemáš. Omez práci, peněz budeš mít i tak dost. Zaplať si studentku, která vám bude chodit 2x týdně hlídat prcka a můžete spolu chodit na večeře, do kina.
V tom tvém stýskání je více hlasité tvoje volání po uznání a volném čase, než to, že otec tráví s dítětem málo času.
 zdena 
  • 

Dejte tento clanek precist manzelovi 

(29.6.2004 12:25:10)
a uvidite. Ono cekat, ze chlapum neco dojde je celkem zbytecne. Oni treba ani netusi, ze to pro nas je nejaky problem, maji predtstavu, jak nas to prebalovani a kojeni moc bavi jeste po roce...A o pani na uklid za SVE penize bych vubec nediskutovala, hlidani mame rozdelene / a to nepracuji /ja mam soboty volne, on nedele. To plati i o nocnim a rannim vstavani toho, kdo ma sluzbu. Pokud jeste kojite, tak i prinest do postele prebalene dite, ktere jen v polospanku nakojite, je velka pomoc. A zdaleka to neznamena, ze spolu pres vikendy nejsme. Jen kazdy ma svuj den hajeni a je jedno, jestli nekam jede nebo lezi v posteli s detektivkou.Nevim, jestli mam doma andela /take to je az druhy pokus a nejvic bodu pri vyberu mel za to, jak se uzasne staral o svou holcicku z prvniho manzelstvi/. A paklize muz na neco podobneho nepristoupi, zustava otazka, co od vztahu tedy ocekava on. A co do neho vklada.
 feuer/5 
  • 

primerena pracovni aktivita je prospesnou pro matku i dite 

(29.6.2004 14:08:41)
Ahoj, neda mi, abych nereagovala na velmi prapodivne nazory nekterych mamin. Jsem zkusena matka 5ti deti, u prvniho ditete jsem byla za "vzornou",uklizela,varila,hrala si s panakama,atd. nemela jsem zadny osobni cas, byla frustrovana nulovym ocenenim ze strany manzela, jehoz zivotni styl zustal stejny jako za svobodna (proto se pozdeji stal mým bývalým) a tim jak prubezne "blbnu". Tezce jsem se svym postavenim domaci putky vyrovnavala a jiste jsem i diky tomu nebyla nejlepsi matkou. u dalsiho ditete jsem v jeho dvou letech zacala pracovat v galerii a dost mi to pomohlo. Najednou jsem videla za sebou i nejake hmatatelne vysledky a ziskala potrebne sebevedomi. Cas straveny s detmi jsem prozivala intenzivneji a byla jsem vyrovnanejsi. Aby toho nebylo malo, zacala jsem vecerne studovat obor, ktery me vzdy zajimal. Studium jsem dokoncila po narozeni tretiho ditete. Kdyz bylo malemu 1,5 roku, zacala jsem opet zvolna pracovat, zprvu po vecerech. Byvala to leckdy honicka, ale kombinace deti+prace se mi opet vyplatila v podobe ziskani novych podnetu a i kuriozne i jako zdroj energie pro kazdodenni materske starosti. Zajimava zkusenost bylo moje ctvrte materstvi. Otehotnela jsem neplanovane, zrovna, kdyz jsem ziskala velmi zajimavou praci, dohodli jsme se s manzelem, ze, na materske bude on, jelikoz svoji zivnost mohl nadale provozovat i pri diteti (a zvladal to skvele). Po 6 tydnech jsem tedy opet nastoupila, neslo o klasickych 8,5 h/denne, leckdy to byly treba hodiny 4. Ale jak ja se na svoje detatko tesila. Jakmile jsem prisla domu, uz jsem ho cpala do kocarku a nadsena vyjizdela do ulic, povidala si s nim a hrala si s uplnou rozkosi. Ze pracuji i u 5teho uz nikoho neprekvapi. Seberealizaci typu prace ci humanitarni nebo dobrovolnicke cinnosti, mohu vsem maminkam jen doporucit, lze to zvladnout v pohode i pri vice detech aniz by nejak stradaly. Mamy tim ziskaji nadhled a budou i rovnocennejsimi a lepsimi partnerkami svym muzum.
 Marcela, Tom skoro tři 
  • 

Re: primerena pracovni aktivita je prospesnou pro matku i dite 

(29.6.2004 21:21:04)
Naprosto souhlasím... (pět dětí... obdivuju)
To bych asi nezvladla, ale pracovat pri diteti se da, stačí si jen zorganizovat cas, vybrat vhodnou práci a manžela požádat, aby trochu pomohl, rozdělit si povinnosti... nenutím ho uklízet, vybíráme činnosti, které dělá rád a když ještě pochválím, to se pak dějou věci :-) Můj manžel třeba nerad nakupuje, ale protože jezdí častěji než já ven, vzal si to na starost, jaká úleva, žádné tašky s nákupy. Někdy o vikendu si udělají s Tomem společné dopoledne, já si udělám volno, jdu do města, nebo mám klid na úklid. Mám slečnu studentku na hlídání, abych mohla pracovat, jde to a cizí člověk v bytě? Když se jedná o jednu a tutéž dívku, tak už není přece cizí :-) Máme ji moc rádi, protože nám pomáhá a s Tomem si rozumí. Neblbnu a mám lepší náladu, mohu hrát se synem, blbnout, protože nejsem zavrena doma, ale mám kontakt s jinými lidmi. Ale pokud není vůle z druhé strany, pak nevím co s tím.
 Sosan 
  • 

Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 10:56:52)
Nalezl jsem ten v té džungli už příspěvek, na který chci dodatečně reagovat, ale protože už je někde v propadlišti historie, tak to píšu sem. Zaznělo tady, že se hodně pozná na tom, jaký vztah mají vaši partneři se svými rodiči. K tomu chci říct, že to asi není tak dobré měřítko. Důkazem je naše rodina, úplně jiná než byla rodina mých rodičů, když jsem byl sám dítětem a je i úplně jiná než rodina, ze které pochází manželka. Vztahy s našimi rodiči jsou v obou případech na úrovni jakési chladné spolupráce, při silném sebeovládání se to dá společně pár dní vydržet, zvlášť když z hlediska kupříkladu péče o dům nebo hlídání dětí to prostě jinak nejde, ale není to žádný med, a delší soužití je nemyslitelné. Kdo chce tedy posuzovat svého partnera podle vztahu k jeho rodičům, ať se nejprv vžije do situace, že by s nimi měl bydlet ve společné domácnosti - jaký by s nimi měl asi vztah? Myslím, že je to výzva pro naši generaci, pokusit se nebýt svým dětem tak blbými rodiči, aby nás v pozdějším věku tak nesnášeli, jako my naše rodiče. Někomu to přijde jako marná snaha, ale já si to nemyslím. Znám spoustu lidí jejich věku, kteří mi jsou daleko sympatičtější než rodiče - takže jen rozdílem generací to není. Naši rodiče mají v sobě cosi pesticidního, co dokáže zlikvidovat příjemnou pohodu domova, jako biolit. Takový chladný, pedantsky autoritativní přístup podle zkostnatělého systému pravidel. Útěk před emocemi, kdy se tyto buď nevyjadřují vůbec (naprostá racionalita) nebo pak naprosto nepřiměřeně. Jakýkoliv vyřčený názor odlišný od této rodinné doktríny je tvrdě potlačen už v zárodku. Nevím, jestli znáte toto zvláštní nesnesitelno? Někdy mám pocit, že jsem nebyl vychováván k tomu, abych byl v životě šťastný, ale k tomu, abych jim před lidma nedělal ostudu. A to je ten zásadní rozdíl v konceptu rodiny naší a rodin našich rodičů.
 Valkýra 


Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 12:10:43)
Sosane,
ten příspěvek, na který reaguješ, byl asi ode mě. Já jsem myslela spíš z rodiny odkoukané rozdělení prací...
Jinak, nemáš stejné rodiče jako já? Taky si nedokážu představit, že bych s nimi bydlela. Taky vnímám určitý citový chlad a naopak spoustu emocí kvůli nepodstatnostem. Začala jsem si to víc uvědomovat až poměrně nedávno, když jsem sama začala vychovávat dítě. Určité vzorce chování rodičů vůči mně bych k mému dítěti nikdy nechtěla opakovat, hlavně srážení sebevědomí. Taky znám spoustu lidí jejich věku, kteří nementorují, do všeho nekecají a respektují to, že naše generace dělá spoustu věcí jinak.
Ovšem rozdělení prací jsem si z rodiny odnesla. P.
 Jana Z. 


Re: Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 13:32:41)
Ahojky,

Pettino, Sosane..

zaujala mne vase debata o rodicich..o tom, ze sami mate pratele jejich veku, s kterymi dokazete v pohode komunikovat..

Nase mami je clovek, ktery je skoro porad obklopena nejakymi mladymi lidmi - nejlepe meho a segrina veku (segra ma za muze kluka, kery patril mezi zname moji mami, tak se potkali:-)

Naopak ja i segra mame mezi svymi prateli i lide starsi atd..

Nicmene ke konfliktu mezi nami a mami dochazi nekdy snad ihned jak se vidime:-)) (ale nejsou zadne ochlazene vztahy, to nevidime jako reseni)
Myslim, ze problem je ve vetsine pripadu ve zpusobu komunikace mezi nami a u nas mami (tata je opak, s tim se zije v jedne domacnosti uplne v pohode).

POkud mi predava zkusenost, radu, nejakou historku ze zivota "cizi" clovek, tak ji predava s tim, ze dodrzuje "slusnost"(nebo jakousi normu) v komunikaci, preda ji opatrne, bez durazu ze on je ten kdo musi mit z pozice matky(apod.) pravdu a ve vetsine pripadu se neciti byt urazen ci dotcen pokud nesouhlasim, ci se s danou radou neridim - max debatuje ci tema prejde..
Naopak ja jako posluchac "ciziho" cloveka zase nejsem vazana citove na ty rady, zkusenosti, historky a vyslechnu je bez emoci..(taky je neslysim kazdy den;-)
Naopak od mami podobne rady, zkusenosti (uz jen zpusobem jejich podani typu.." a pamatujes...." a ja naskocim a uz jsem nastvana, jelikoz pamatuju..obcas jinak;-) ) - vetsinu tech zkusenosti jsme vyzkousely ze segrou na vlastni kuzi, tim, ze jsme byly jejich ucastnici :-), takze k nim mame casto pripominky a debata je vetsinou o nicem, jelikoz ji jedna ci druha strana bojkotuje..


Mozna ze je vas problem s rodici uplne jinde..mozna ne..mozna to je taky jen jiny zpusob komunikace s vami a jiny s "cizimi"..

jana
 Stana 
  • 

Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 20:13:28)
Monthy, pises ze jsi prosla psychiatrickymi vysetrenimi a ze tvoje puvodni rodina tvoji rodice ti nedali do zivota vubec nic, od 14 let jsi zila u babicky a byla jsi sama za sebe zodpovedna. Manzelovi rodice naopak jemu jak ty pises - sehnali byt (bydlite v tom byte??), zaridili mu byt (muzes do zarizeni bytu nejak ovlivnit, vymenit nabytek, kachlicky??, chatu ma od nich - chata je jenom k vasemu uzitku?? - neni tvuj pohled Monthy na manzela trosku zkreslen tim, co chces ty, tvou vychovou a tim co dostal on od svych rodicu? Jestli v tobe neni Monthy nejaka podvedoma skryta zavist, kde ti vadi, ze on tolik od svych rodicu dostal a ty nic?? Vzdyt prece jeho mama ho nemuze mit radeji, nez ta tvoje mama tebe - urcita rivalita v tobe musi byt. Tvuj manzel nemusi byt lenivy ani "nechce se mu vydelavat takze si hraje na strasneho levicaka" tvuj manzel muze byt spokojen s tim co ma a nechape proc i ty nejsi spokojena?? Maleho ti treba nehlida naschval aby te prinutil byt vice doma. Jako by se vase priority rozchazely. U tebe Monthy ta energie, ze chces podnikat, ted kdy te ten maly Stanik nejvice potrebuje, muze byt ze hledas jak utect pred vlastnim malickym ditetem, muze to byt taky jenom utek od zodpovednosti za neho, vzdyt tebe tvoje maminka nevychovavala, tak ani ty sveho chlapecka Monthy vychovavat nebudes. Ctu co ti vadi na tve tchyni, ona ti rika pravdu Monthy a to boli, ta zenska je hodna a mysli to s tebou dobre. Pojedete spolu letos na dovolenou treba na jeho chatu jenom vy tri - ty, manzel a vas chlapecek?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 21:30:58)
Stáňo, to je trochu jinak. Mému manželovi jeho rodiče sice dali první poslední, ale jeho vztah k nim (zejména k matce) rozhodně není dobrý. Spíš naopak. Mě máma nedala nic, ale na druhé straně s ní můžu třeba jet někam na výlet, na dovolenou, nebo jít jen tak na kafe. Neříkám že si bůhvíjak rozumíme, jsme každá úplně jiná. Vycházíme spolu ale dobře, už léta se nehádáme, nemáme konflikty. Manžel se svou matkou jsou v sobě pořád. Na tom není co závidět, ani vědomě, ani podvědomě. :o)
Navíc, tchýně vůbec při synovi nedrží, naopak. Řekla bych, že spíš vychází se mnou než s ním. Já se s ní aspoň nehádám. :o) Problém je v tom, že tchýně je hodná, ochotná, ale bohužel její tolerance k odlišnostem našeho a jejího životního stylu je nulová...

To, co píše Sosan je bohužel smutná pravda, sama si pamatuju okřídlenou větu "co by tomu řekli lidi" až moc dobře... no, doufejme že naše generace bude opravdu jiná, ne tak trapně měšťácká.
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(1.7.2004 14:59:09)
ahoj Monty diky za odpoved. Pises ze tchyne a tvuj manzel jsou v sobe porad. Divam se na to jako matka dospeleho syna, mit takoveho syna jako je tvuj manzel, tak bych mu asi taky porad domlouvala a snazila se ho usmernit do role manzela a otce, to je to co chces i ty ne? Neco jako "pre(vychova)otce. Zkus ten tvuj clanek vyprintovat a dej ho precist tchyni, napsala jsi tam svoje pocity velice hezky a jestli ma ona zajem jako matka na udrzeni synova manzelstvi, tak by se mohla trochu zamyslet jak ho prevychovat. Chalupu by vam nedovolili mit 1-2 tydny jenom pro sebe? rekni ze chcete byt sami jako rodina. Nasi kluci nam rikaji, kdy chteji byt na chalupe a kdy tam chteji byt sami. Treba by vam to umoznili a tchanovci muzou nekam odjet na dovolenou. S tou vasi dovolenou si to Monty jeste rozmysli, na alergii je nejlepsi more, mame 2 syny alergiky od cervna do prvnich mrazu, ja mam sennou rymu od konce srpna do prvnich mrazu, kychani, napuchle oci, tabletky..sama to znas. Monty neslo by tu vasi chatu pronajmout znamym, pratelum, pribuznym s detma v rodine a za ziskany peniz jet nekam k mori? Deti dvou let maji letenky zadarmo a hotely davaji detem pristylku a stravu zadarmo- aspon v Mexiku to tak je.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 21:33:34)
Abych nezapomněla, k té dovolené. Letos nejspíš nepojedeme nikam. Nemám na to čas, bohužel. Teď přes svátky budeme na chalupě u tchánů, ale s nima, ne sami. Na chatu moc nejezdím, jsem alergik a dost tam trpím. Ono je to na kraji lesa, hned vedle je louka, takže alergeny kam se podíváš...
 Petra 
  • 

Něco trochu mimo 

(30.6.2004 22:09:53)
V MF Dnes se objevila zpráva, že se hledá dárce kostní dřeně pro matku dvouletého dítěte a že v registru není vhodný dárce. Dobrovolníci ochotní podstoupit vyšetření odběrem krve se mohou hlásit na tel. 220 726 103 nebo 974 855 710.
Vím, že je to mimo diskusi, ale připadalo mi, že tady by se třeba těch dobrovolníků, kteří vědí, co je to mít dvouleté dítě, mohlo najít víc.
Díky za přečtení téhle zprávy.
 Jana, t.c. tehotna 
  • 

Re: Posuzování partnera podle vztahu k rodičům 

(30.6.2004 21:15:42)
Pod tento Vas prispevek bych se bez vahani podepsala. Jsem dva mesice pred porodem a nikdy jsem si zatim neuvedomila do hloubky rozpor mezi zpusobem vnimani zivota mych a manzelovych rodicu a nas tolik, jako ted, kdy s obavami uvazuji o moznych variantach spolecneho pusobeni na nase dite. Dekuji za pomoc pri presnejsi formulaci toho, co mne v podstate tak trochu desi.
 Dáša 
  • 

U nás podobně 

(30.6.2004 15:21:45)
U nás je to podobně. Sotva jsem po skončení mateřské začala chodit do práce, začal můj muž žbrblat stylem "teplé jídlo, vyžehlené prádlo". Jen on může být unavený z práce a vypláznout se okamžitě po příchodu domů na gauč. Když mu toto připomenu, začne vyjmenovávat, co v domácnosti dělá on (pravda, vyzvedává syna ze školky, to je dřina...) a co "bych měla dělat já". Hry se synem provozuje tak 10 minut, pokud tedy zrovna nedemonstruje jaká jsem přišerná matka, když oznámím, že bych si místo hraní s autama na chvilku sedla... Ale znám rodiny, kde je to ještě více do očí bijící... Takže ani nevím, jestli si vlastně stěžovat
 Klára 
  • 

Re: U nás podobně 

(30.6.2004 16:26:24)
Dášo,
tento vzor znám taky od mnoha známých. Bohužel společnost nastavil povinnosti ženy co se týče rodiny a domácosti,tak že žena musí a chlap může,když se mu chce. A v hodně rodinách to bohužel takto funguje. Chlap si totiž bez ohledu na to, jestli byl veden doma pomáhat nebo ne,hrozně rychle zvykne na to,že prostě nemusí, protože podle společenských pravidel musí někdo jiný takže proč se vzrušovat.
 jitka 
  • 

vítej do klubu 

(1.7.2004 14:33:40)
Vítej do klubu!A do jakého? No přece do klubu nechudinek!!! člověče, já taky nevím co je správné a taky jsem to přehnala s odpovědností za dítě, bydlení, finanční zajištění rodiny. A jak to dopadlo? Malému bylo 11měsíců, pořád jsem ho kojila, vstávala v 6hodin (málý vstával tak 4xza noc) abych stihla pracovat a splácet dluhy za barák. A ten můj chlap? Nejen, že nepřebalil, nekrmil, seděl utahaný u televize, ale v době když už jsem byla skoro na dně (nevyspalá, děsně hubená atd.) tak si načšel jinou. Ha ha.Nikdy více!!Chce to hrát si na chudinku.
 AKCINOS 


materska nebo kariera 

(3.7.2004 5:31:21)
Tak jsem si z nudy cetla clanky a narazila na tenhle. Zaujal mne. Ale pri jeho cteni jsem mela ponekud smisene pocity. Nevim co si mam o tom myslet, ale na mne ten clanek pusobi dojmem - volani o pomoc, nevim si rady s vychovou atd. Mozna se pletu, ale ja osobne mam z neho tento pocit.

Taky jsem si cetla nektere prispevky k clanku a priznam se, ze nad mnohymi jsem se musela pousmat. Ne proto, ze jsou "naivni", ale proto, ze jsem vlastne prozila kdysi neco podobneho a vzpomnela si na to.
Monty chce, aby ji manzel pomohl s vychovou, ze jen lezi a spi, ze musi prosit tchyni, ze pri materske musi pracovat atd. ?Ale proc si takhle ztezuje zivot???!!!
Jsem starsi rocnik a moje deti jsem zacla vychovavat v minulem rezimu a skocila s nema do revoluce.
Tehdy jsem byla vdana, mezi detmi nebyl velky vekovy rozdil, takze jsem se mela co ohanet. Manzel mi taky s nicim nepomohl. Kdyz jsem potrebovala jit nakoupit, bohuzel, musela jsem vzit hluboky kocarek a starsi dite bud posadit pod nej do kosiku, nebo ho dat do sportaku. Bylo to dost legracni pohled, tlacit pred sebou hluboky a za sebou tahnout sportak. Ale jinak to proste neslo. Manzel sel z prace misto domu do hospody. Behala jsem s detmi po nakupech, zarizovala, k lekari (jak k detskemu, tak ke svemu) atd. Mela jsem sice tchyni kousek a babicku, a taky mi dost pomahaly, ale tchyne je operovana na srdce, takze ta pomoci moc nemohla a babicka uz mela "odslouzino", jen sem tam pohlidala, kdyz jsem opravdu nutne potrebovala. TAkze vsechno sama. A k tomu jsem stihla doma uklidit, navarit, vyzehlit, vyprat a dokonce jsem si upletla plno svetru a nasila plno veci jak pro kluky, tak pro sebe. Ja si myslim, ze vse jde skloubit. Ale, musela jsem tomu neco obetovat. Ta obet byla moje dobra pracovni kariera. Vzdala jsem se ji ve prospech svych deti a jejich blaha. A vyplatilo se mi to a dodnes toho nelituji. Pri konci druhe materske mi volali z prace, jestli bych na mesic nemohla nastoupit, ze mne potrebuji. Takze jsem na mesic prerusila materskou, deti prihlasila do jesli a skolky a mesic pracovala. Mohu rict, ze tehdy jsem opravdu mela co delat, abych neodpadla. Rano v 5 hod. vstavat, v 6 obliknout kluky a utikat s nema kilometr do jesli a skolky. Klukum se nechtelo, to vite, skoro jeste batolata toho tolik nenachodi, kolikrat jsem musela vytahnout kocar. No, mesic jsem to vydrzela a byla rada, ze mohu byt opet s detma doma. Kdyz mi materska skoncila, nastoupili znovu do skolky. Byli starsi, takze ranni honicka uz nebyla tak hrozna. Casem si na to zvykli a byli to oni, kdo budili mne, ne ja je. NO a vychovavala jsem je vlastne az do soucasnosti. Vsechno jsme zvladli a nepotrebovali jsme k tomu ani manzela (se kterym jsem se po case rozvedla). Prijem nam pro tri stacil a bidu jsme nemeli.
Proto ty me smisene pocity, protoze dnesni mlada devcata si jedna vedle druhe stezuji, ze to nezvladaji, prosi maminy, babicky, tchyne o pomoc, o hlidani atd. Moje mama mi taky rikala, ze koho jsem si vzala, toho mam doma, at ted nebrecim a staram se. Kazdy to pry musel vydrzet. To vite, ze jsem byla tenkrat vzteky bez sebe, byla jsem mlada, chtela jsem se bavit, chodit mezi lidi, tancovat atd. Ale proste to neslo. S detma to nejde. Jednou mate povinnost vuci nim a to by melo byt prednejsi. Ja si myslim, ze v tom je problem dnesnich mladych zen a maminek. Ze jim "jiny svet" umoznil lepsi druh sebevzdelavani, zabavy, uplatneni atd. a nedokazou to skloubit s miminem. Chteji mit mozna oboji a kdyz to nezvladaji, volaji o pomoc.

Ja bych Monty zatla zuby a vydrzela, protoze ten tvuj manzel Ti asi opravdu nepomuze. Muze zena tezko predela, je to jen naivni predstava pred svatbou - ja ho po svatbe predelam. Ja si to taky myslela a nakonec jsem stejne na vsechno zustala sama a jeste musela resit manzelovy problemy.

Je to opravdu tak hrozne, ze se to neda zvladnout? Mas jen jedno dite, vetsinou maji zeny deti dve i vice, to bych chapala, ale pri jednom diteti je prece fura casu na vsechno. Ja osobne bych dala prednost diteti a v noci dobremu, zdravemu spanku misto vysedavani u psani. Jen si nicis zdravi. Zkus zapremyslet, jestli to psani opravdu stoji za to, anebo by ty tri roky mohlo jit stranou.

Napsala jsem toho asi hodne, nechci Vas unavovat, ale tak nejak jsem to mela na srdci.
Omlouvam se , jestli jsem se nekoho dotkla, asi mam jiny nazor ne Vy - mlade holky.
Sona
 sally 


Re: materska nebo kariera 

(3.7.2004 6:04:53)
Kazdy to pry musel vydrzet. To vite, ze jsem byla tenkrat vzteky bez sebe, byla jsem mlada, chtela jsem se bavit, chodit mezi lidi, tancovat atd. Ale proste to neslo. S detma to nejde. Jednou mate povinnost vuci nim a to by melo byt prednejsi

No já zase nevím, proč bych měla trpět - proto, že "se to musí vydržet"? Podívej se na generaci totáčových mamin - v padesáti z nich byly udřené babky se špatnou trvalou a v teplákách - protože byly zvyklé držet hubu a krok a protože se slušelo, že ženská dře jak kůň a všichni ostatní jsou přednější než ona sama. Ano, jsi hrdinka, že jsi to vydržela, ale to neznamená, že to musí "držet" i ostatní.
 AKCINOS 


Re: Re: materska nebo kariera 

(4.7.2004 19:42:16)
Musim se smat, hlavne tobe

SALLY: proc tolik stiplave ostrosti vuci mne. Ja jen napsala, jak to chodilo za mych materskych let a nikoho jsem svym prispevkem nenabadala k tomu, ze to ma delat, tak jako ja. Nejsem zadna hrdinka, jak pises, jen obycejna zenska, ktera vzala rozum do hrsti a nefnukala, protoze musela vzit zivot tak, jak je. TO vis, ze bych byla radsi,kdybychom se na vychove a chodu domacnosti podileli oba - ja i manzel. Hadam, ze budez zrejme mlade devce, ktere nema s zivotem a materstvim valne zkusenosti a patris do generace, hlasajici "jen my mame pravdu a Vy jste vsichni zastarali". Promin, ale ten Tvuj prispevek je plny ostre zasti vuci nam, starsim rocnikum.
Nikde jsem nepsala, ze musis trpet, protoze se to musi vydrzet. Ale na druhou stranu - ono nekdy opravdu nezbyde nic jineho, nez to pretrpet a ja zase vim, ze nejsem jedina. A ze by ze mne byla ta Tebou popisovana udrena babka se spatnou trvalou s teplakama, tak to se velice mylis. Jsem (nekdy az velmi) moderni zena strednich let, s velmi modernim vlasovym strihem, vybranym vkusem v oblekani (nekdy az extravagantnim),teplakove soupravy pouzivam na joging a s sirokym rozhledem...atd. Mozna Tva maminka patri do Tve skupiny a proto mas takovy nazor. Ale nechci se Te dotknou, jen Ti odpovidam na Tvuj ostry prispevek vuci mne.

LIZO:
ale vim, co je to nemit babicku. Ja sice mela ve stejnem meste nemocnou tchyni a vedle v baraku svou babicku (pro me kluky prababicku), ale to bylo vsechno.Mi rodice bydleli daleko v jinem meste a nemysli si, ze kdykoliv jsem poprosila o hlidani, ze jsem to hlidani mela. Spise to bylo sporadicky a ty moje kluky jsem musela vsude "tahat" s sebou. Nebylo to nic prijemneho. Jestli jsem mela hlidani, tak jen mozna ve stylu, kdyz jsem byla u tchyne, tak jsem ji poprosila, jestli si muzu odsocit nakoupit atd. Takze to hlidani neni zase az tak valne.
VIs, prarodice se do hlidani uz moc nehrnou, a ja se tem lidem nedivim, maji svoje odvychovano, chteji mit klid na stari a ne se starat na stara kolena. Jo, vemou vnoucata na prochazku, na vylet, na kolotoce, aby se s nema pochlubili atd. ale to je asi tak vsechno. A neznam ve svem okoli nikoho, kdo by prekypoval radosti z toho, ze jim mladi navesi na krk sve ratolesti a oni na stara kolena hlidaji a hlidaji.

Hovorila jsem telefonicky s mou matkou, ktera zije v CR na tohle tema, co by se stalo, kdybych tenkrat jim davala sve kluky kazdou chvili na hlidani atd.
A odpoved: No, dobre ze Te to ani nenapadlo, tata by Te vyrazil a ja vlastne taky. Jednou to jsou Tvoje deti a Tys mela povinnost se o ne starat, nas do toho netahej. Tak jak jsme vychovali my Vas, tak jsi mela vychovavat sve deti i Ty a nespolehat na nas. Nam taky nikdo nepomohl.

A ja se ji ani nedivim, protoze ma pravdu. A navic, mela stejny nazor na to, ze dnesni mlade holky nic nevydrzi a jsou rozmazlene, tim, ze jim rodice dali doslova vsechno pod nos.

Ale opakuji, nechci se nikoho dotknout, protoze pisu jen svuj nazor. Aby opet nedoslo k omylu, nikoho Tim nenabadam, aby to realizoval.

Mimochodem, myslim, ze neco podobneho tady pise i Vladka, zrejme bude ze stejne generace, jako ja. Takze i tady jsou videt nazorne rozdily na drivejsi a dnesni zivot. V necem asi skutecne budem mit pravdu...
 sally 


Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 2:18:46)
Milá Soničko,
tvůj příspěvek mi vyzněl v duchu "já jsem to vydržela, tak to musíte vydržet taky a nefňukat". Tyhle řeči zase přijdou poměrně záštiplné mně. To, že jsi měla za muže chlapa, který na tebe kašlal je jedna věc, to že jsi to snášela a nechala si to líbit zase ještě další. To, že jsi to vydržela je hrdinství - ale rozhodně to nepovažuji za nějakou "ctnost". (tak jako nepovažuji za žádnou ctnost to, že Monty akorát vede řeči o tom, co ten její mužskej nedělá, ale nijak to neřeší). Prostě mi to nepřijde nic k chlubení, ani hodného následování. Dle mě je opravdu lepší partnerské vztahy a péči o dítě ŘEŠIT, než jenom "trpět".
 Vladka 
  • 

Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 2:48:28)
Soni, diky za podporu. Mozna nechtic, ale podporila jsi muj nazor. Budes asi stejna generace, jako ja. Dnesni holky chteji mit vsechno a neumi si to zkoridovat.
Mozna Sally, ma Sonicka v necem pravdu. Ono to opravdu v zivote chodi jinak, nez si to kazda z nas predstavovala pred svatbou. A to, ze se vse vyresi nejakym povidanim mezi manzely - tak na to zapomen. To je jen opravdu v romantickych filmech. Chlapi byli, jsou a budou porad stejni, at chces nebo nechces, lezeli a porad budou lezet na kanapi a cist noviny, zatimco zenska bude litat kolem s hadrem (tot klasicky priklad skutecnosti), budou chodit na pivko ci na ryby a zenska s tim nic nenadela. Chlapi maji totiz porad zafixovano, ze oni jsou Ti pani tvorstva a zenska musi poslouchat, i kdyz je emancipace. Chlapi ji proste neuznavaji. A od toho se odviji ty stale po generaci trvajici trampoty na tohle tema. neznam muze, ktery by radosti silel, ze musi doma prebalovat, uklizet, stale se usmivat na zenu, udelat vse, co ona rekne, takovou zenskou chlap po case kopne do pr... a bude si hledat submisivni zenusku, s kterou bude mit doma klid a ktera ho nebude "otravovat".
Holka, zkus si o tom popovidat se svou mamou, ta Ti rekne svoje a pak mozna pochopis, ze tenhle problem je zcela o necem jinem. Proste v zivote musi kazdy ustoupit a zenska musi na cas ustoupit i treba v dobe materske.

Sambo, ja si taky myslim, ze plati prislovi:
koho jsme si vzaly, toho mame a takovy zivot mame
 Alca13 


Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 3:21:42)
Vlaďko, nezlob se na mě, ale to, co říkáš jako neměnné věci prostě nemusí nutně platit ve všech případech. Možná jsi obklopená chlapy, kteří se akorát válí na kanapi a ničím ti nepomůžou...a jsi s tím smířená a jsi v pohodě. Ale ne všechny se s takovýma hodláme smířit a ne všichni taky takoví jsou.
Já jsem asi mladší generace, nic jsem si nemalovala na růžovo, ale mám partnera, který mi doma pomáhá, stará se o dítě a vůbec děláme věci na půl. Do hospody chodíme spolu, když seženeme hlídání a nebo se střídáme. Chlapa, který by se akorát doma válel bych zase kopla do p....e já.
Protože jsem věděla jakého chlapa chci, vybrala jsem si takového, který mi vyhovuje. Jsem emancipovaná a můj partner to bere.
 Karca 1 


Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 8:42:39)
Sonicko,
ja si myslim, ze jsi uzasne sikovna zenska!!! Opravdu je obdivuhodne co jsi vsechno zvladla. Nemohu vsak s tebou souhlasit v tom, ze zenske musi zatnou zuby a odedrit vsechno samy. Da to hodne prace, primet toho meho aby mi pomahal, ale dela to, kdyz si o to reknu a i za cenu ze se obcas pohadame, bych nenechala lezet veskerou praci doma a peci o dite na sobe.

U cteni Monty clanku jsem take mela smisene pocity. Zaujalo me: "Manžely svých kamarádek a známých (mám na mysli ty „normální“) jsem vždycky tak trochu litovala. Chodili domů utahaní jako psi a ještě po nich byla vyžadována velmi aktivní spoluúčast na zaopatření dětí, zatímco jejich drahé polovičky nad kávou sem tam utrousily něco nelichotivého o částkách na výplatní pásce. Tento rodinný model se mi nějak nezamlouval – navíc by mi hrdost ani nedovolila nechat se od chlapa živit. Všechny své minulé partnery jsem proto de facto živila já. Konec konců, bylo to logické. Workoholici v kravatách a v sáčku, ani superúspěšní podnikatelé v drahých vozech mi nikdy neimponovali. Muž mých snů byl vždycky nezávislý vlasatý hippík s bohatou knihovnou, slovní zásobou a neméně bohatým společenským životem. Vlastně se mi tenhle sen vyplnil. Má jen jednu jedinou chybičku – bohatý společenský život mého manžela se mne téměř netýká."

Zde mi pripada, ze ted dela to same jako jeji kamaradky jejichz manzely predtim litovala.
Na druhou stranu je tady otazka financi, protoze vydelavani penez je chtejme nebo ne, nezbytne. Tzn. pokud Monty vydela mnohem vice penez nez manzel, chapu, ze je to ona kdo pracuje vice, a ze nemuze zvolit byt doma na plny uvazek.

A k typu partnera, bohemove opravdu vetsinou vydelaji mene nez podnikatele v kravatach, a svym vyberem partnera nepochybovala. Takze v podstate v tomhle souhlasim s tim, ze se neda dodatecne zcela zmenit osobnost zvoleneho partnera, a clovek musi v urcite mire zit s tim, co si vybral. S partnerem se domluvit na tom, s cim je realne schopen prispet do spolecneho zivota. Je to jako treba s vyberem vozu ;), pokud se mi libi male auticko se kterym vsude ve meste zaparkuji, nemohu pak jen nadavat, ze se do te potvory nic nevejde a nevyjede serpentiny v lesnim terenu do hor...

 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 4:08:32)
Vlaďko,
no to je mi líto, že máš chlapa, který se válí doma na kanapi a ještě tě kope do prdele.

Já ne. Samozřejmě, že nešílí radostí, když musí přebalovat, vařit, nakupovat - já taky nejsem celá bez sebe, když je potřeba umýt záchod nebo vytřít podlahu. Ale prostě ty věci se musí udělat a čím dřív se udělají, tím dřív bude čas na ty příjemnější věci - výlet, dobrou večeři, popovídání... cestujeme, lezeme, fotíme, lyžujeme, potápíme se, lítáme balónem... a do toho máme malé dítě a žádné hlídání. Kdybychom se nepřizpůsobili oba, nemůžeme z toho dělat nic.
 Vladka 
  • 

ha ha ha 

(5.7.2004 18:06:10)
Sally + Sylvie:
tak ted jsem se rozrechtala:
Muzete mi prosim napsat, odkud tak presne vite, ze ja mam doma chlapa, ktery se vali na kanapi a kope mne do prdele? ha ha ha
Tady je videt, jak zensky prekrucuji a jak vznikaji babske drby... ha ha ha
Ja nikde nepsala, ze takove chlapa mam doma, protoze ziju sama a mam pouze pritele, ktery ma svuj byt, takze nebydlime spolecne a me deti jsou jiz dospele, maji svuj zivot.

Pokud jste mely na mysli dobu minulou, tak jsem tenkrat razne zakrocila a kopla toho chlapa do prdele JA, nicmene, JA jsem musela zatnout zuby a ty deti vychovat. To je rodil. Nejsem ten typ, ktery bude chlapa presvedcovat, ze mi musi pomoct atd., tak hluboko jsem neklesla, to radeji zatnu zuby a jedu dal.... po svem, jak to chci ja atd.
Je ponizujici (alespon pro mne) neustale nekoho presvedcovat (v tomto pripade chlapa), ze byby lo dobre mi pomoct treba s vychovou ditete atd. kdyz vidim, ze je kvuli toho kraval, ze dela citronove ksichty atd.

Ale kazdy mame v sobe zabehnytu zivotni styl, kterym se ridime a ja se ridim tim svym. To znamena, ze NIKOMU NEVNUCUJU TEN MUJ.

TOHLE JE DISKUSE A JA JENOM PRISPIVAM SVYMI PRISPEVKY, TO ZE SI NEKTERE Z VAS NAZOR VZTAHUJI NA SEBE, TO JE MNI UPRIMNE LITO.
Ona - vztahovacnost - je docela spatna vlastnost.

Ja s vama diskutuju tak, jak bych s vama diskutovala, sedic spolu treba na lavicce na detskem hristi. Na tohle tema se da debatovat do nekonecna a pritom kazda bude porad hajit ten svuj styl.

Takze devcata, priste nez neco zase placnete na papir, premyslejte, ale na druhou stranu, trochu humoru zas neuskodi, alespon jsem si procistila plice smichem.

Zdravim vas - pokrokove maminy

 Jana Z. 


Re: ha ha ha 

(5.7.2004 18:41:06)
Vladko,

a muzes napsat odkud ty tak presne vis, ze se doma musime doprosovat a ponizovat v pripade, ze nam nasi partneri pomahaji?

Tedy rekla bych, ze mam doma hooodne podobny model jako Sally a fakt o nejakem doprosovani neni doma rec, na to jsem prilis hrda a tvrdohlava...kdyz bych to musela tahnout vsechno sama - tak pak opravdu sama..stejne jako ty Vladko..

Zatim mam ale toho "sveho E.T.ho", ktery ma stejny zajem na chodu rodiny a vztahu jako ja, nemame zadne trpasliky (obcas by bodli)ani haldu pribuznych co by nam pomahali - takze si musime vystacit navzajem a umet se normalne dohodnout a vyjit si vzajemne vstric..
Ze nam - mne i jemu - nejaka prace nevoni, s tim clovek nic nenadela, udelat se to musi..a tak to oba bereme..(jak rikam obcas by bodl trpaslik na surovani podlahy ci manza prosi jeziska o plamenomet na sekani zahrady;-)

jana

 Vladka 
  • 

Re: Re: ha ha ha 

(6.7.2004 17:04:28)
Jani:
A kde ja jsem psla, ze me nazory patri jen VAM a TOBE, zase davas jenom najevo neschopnost vnimat smysl prispevku. Ja to psala prece na zeny - mlade holky - maminy vseobecne. ne primo na Tebe. Je mi lito, ze jsi tak strasne vztahovacna. Delej s tim neco...Uz to nebudu do nekonecna vysvetlovat. No coment...

Mysaku:
Tak to Ti preji, zrejme jsi nasla tu pomyslnou jehlu v kupce sena, protoze takovych muzu, jak popisujes sveho manzela, je skutecne, ale skutecne pramalo. Mam hodne znamych, kamaradek, pritelkyn, ale ani jeden manzel neni takovy, jako ten Tvuj.
Budes "stastna zena" vaz si toho

Sary:
Mozna me nazory vysly hloupe jenom Tobe (hadam Ti bude tak cca 25 - 29), ale kterakoliv zenska blizici se me generaci bude mit a ma stejny nazor. Vy mladi si to totiz nechcete priznat, nechcete vzit na vedomi, ze materstvi neni jen prochazka ruzovym sadem a branite se tomu zuby nehty. Ono to vyzniva i z Tech Vasich prispevku. Ale ja Vam to neberu, ja s vama "znovu opakuji" puze diskutuji, podobne, jako bychom vedly debatu osobne,nekde na lavicce v parku, nebo u kafi v hospode. A uz vubec Vam necpu zadne moudra, o nicem takovem nevim. Ale ja mela za to, ze jsi chodila do skoly a ucila se chapat smysl a obsah cteni...(slohove prace atd.) Zkus si precist prispevky jeste jednou a prijdes na to, ze to co pises,tam nikde neni...Ale je Tvoje vec, jak si je preberes.

Lili:
Je prece rozdil male deti - velke deti. Taky jsem cetla nektere Sonicciny prispevky a je prece jeji vec, jestli hodi deti do zivota driv, nebo pozdeji. Na jednu stranu to ma i vyhodu - nauci se samosttnosti, odpovednosti, hospodarit s penezi (co si vydelaji atd.) Prece se nechcete starat o sve potomky az do smrti a zemrit jako Matka Tereza. Az budou Vase deti ve veku Soniccinych, udelate mozna (pisu Mozna) to same, protoze si uvedomite, ze zivot je proto, abychom ho prozili, ne prootrocili a ze deti se musi postavit na vlastni nohy, musi chtit neco dokazat a ne jim strcit vse pod nos. No a tady jsem zase u toho, jak jsem psala, ze dnesni mladi lidi dostanou vse pod nos. Je to asi v tom, ze se matky o sva decka staraji i v dospelosti a oni jsou na to zvykli a povazuji to za samozrejmost. Ja jsem pro se starat, ale s mirou, ne jim "vytirat zadnice", tj. mit starost, zda jsou zdravi, zda jsou stastni atd. A zrejme na to
Sonicka prisla. To ze odjela do Ameriky neni prece z jeji strany zadny zlocin vuci detem, Ti jsou opravdu dospeli.
 Alca13 


Re: Re: Re: ha ha ha 

(6.7.2004 17:29:59)
Vlaďko, tak to já se mám, taky jsem podle tvé definice "šťastná žena". Prostě jsem věděla s jakým druhem chlapa chci mít dítě a taky to tak udělala. Věděla jsem, že nikoho nikdy nepředělám a vybrala si toho, jaký vyhovuje mě.
Já si taky nikdy nemyslela, že mateřská bude procházka růžovým sadem...naopak, myslela jsem, že to bude mnohem horší....je to paráda, asi hlavně kvůli tomu chlapovi.
Vidíš, já jsem zase případ jako Soničky děti, moje máma odjela do ameriky když mi bylo sedmnáct a tak zase vím z opačné strany co to je když tě hodí do vody a plav. Můj otec byl alkoholik a tak jsem prostě musela plavat sama. Jo, zvládla jsem to, zvládnout se dá všechno, drogy mě nezabily, AIDS jsem nechytla a dneska je ze mě normální holka. Pár let to ale nic příjemného nebylo...Tím teď ani náhodou nechci psát, že odejít od dospívajících dětí je špatné...nikdy jsem to mámě nevyčítala...ale já vím, že bych to nikdy neudělala. Tohle není v žádném případě útok na Soničku, každý děláme svá rozhodnutí v životě a jsme za ně zodpovědní hlavně sami sobě, ostatní do toho nikdy nevidí jako my sami.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: ha ha ha 

(6.7.2004 20:25:44)
Vlaďko,

tak jsem si dala tu práci a udělala to, co jsi chtěla - přečetla jsem si ještě jednou Tvé příspěvky v diskusi. S dovolením ocituji ty jejich části, které mě nejvíc nadzvedly:

"Jo, holka, ted se musis starat sama, dite a kariera nejdou k sobe. Bud budes vychovavat dite a tim padem se starat i o domacnost, protoze tyhle dve veci k sobe odjakziva patri, nebo das dite do skolky, k pani na hlidani nebo jinde a budes budovat karieru. Jinou moznost nemas.

Odjakziva je znamo, ze chlapi do dite jen zploti a tim to pro ne konci, nemame po nich uz dal nic chtit. Jsou vyjimky, ale hledaji se jako jehla v kupce sena. Vsichni chlapi jsou v tomhle stejni. Takze bud Te bude zivit Tvuj manzel a Ty se starej o dite, domacnost a zapomen na karieru, nebo se s tim budes muset smirit. Tady zadna rada neexistuje. BUD - A NEBO!!!

Takze opravdu je to - bud domacnost, dobre manzelstvi atd. nebo kariera. Obe dve veci zkloubit nejdou.

Ono to opravdu v zivote chodi jinak, nez si to kazda z nas predstavovala pred svatbou. A to, ze se vse vyresi nejakym povidanim mezi manzely - tak na to zapomen. To je jen opravdu v romantickych filmech. Chlapi byli, jsou a budou porad stejni, at chces nebo nechces, lezeli a porad budou lezet na kanapi a cist noviny, zatimco zenska bude litat kolem s hadrem (tot klasicky priklad skutecnosti), budou chodit na pivko ci na ryby a zenska s tim nic nenadela. Chlapi maji totiz porad zafixovano, ze oni jsou Ti pani tvorstva a zenska musi poslouchat, i kdyz je emancipace. Chlapi ji proste neuznavaji. A od toho se odviji ty stale po generaci trvajici trampoty na tohle tema. neznam muze, ktery by radosti silel, ze musi doma prebalovat, uklizet, stale se usmivat na zenu, udelat vse, co ona rekne, takovou zenskou chlap po case kopne do pr... a bude si hledat submisivni zenusku, s kterou bude mit doma klid a ktera ho nebude "otravovat".
Holka, zkus si o tom popovidat se svou mamou, ta Ti rekne svoje a pak mozna pochopis, ze tenhle problem je zcela o necem jinem. Proste v zivote musi kazdy ustoupit a zenska musi na cas ustoupit i treba v dobe materske.

...kterakoliv zenska blizici se me generaci bude mit a ma stejny nazor."

Nás ve škole neučili chápat smysl slohových prací, nás učili ty slohové práce psát ;o)), vyjadřovat se tak, aby čtenář pokud možno bez problémů pochopil, co máme na mysli, a nemusel pracně dešifrovat "co tím chtěl básník říci" . Taktéž nás učili vážit slova a vážit si slov a to, že můžeme říct prakticky cokoli, ale musíme si být vědomi, CO říkáme. Pokud napíšeš "všichni chlapi jsou v tomhle stejní" nebo "kterakoliv zenska blizici se me generaci bude mit a ma stejny nazor" pak, jestliže se najde na celém světě jeden jediný chlap, který je "v tomhle jiný" nebo jediná "ženská blížící se Tvé generaci" , která si o tom bude myslet něco jiného, znamená to, že výše napsané NENÍ PRAVDA. Ty to ale jako pravdu prezentuješ, a to musí být k smíchu nám, jejichž mužové a otcové byli a jsou jiní, jejichž maminky by měly jiný názor. My, které děláme kariéru a současně máme dítě a troufáme si říct, že jedno ani druhé nešidíme. My VÍME, že to pravda není, a to Ti vytýkám.

Kdybys řekla třeba "většina mužů, se kterými jsem se setkala, byla taková", tak neřeknu ani fň, protože to může být docela dobře pravda a já nebudu schopná to posoudit.

Možná Ti to bude připadat jako slovíčkaření, ale já jsem jako hodně mladá holka takové řeči slýchala a dost mě to ničilo. Protože jsem ještě byla zelenáč a říkala jsem si, jsou to starší zkušené ženské, mluvi z nich zkušenost, to ono to manželství bude pěkně nanicovatá instituce. Než jsem si ověřila, že to tak být NEMUSÍ, uplynulo docela dost let, kdy jsem se trápila strachem - a úplně zbytečně.

Mimochodem, ubrala jsi mi deset let - díky :o)))
 Sylvie 


Re: ha ha ha 

(6.7.2004 17:15:25)
Vlaďko, proč myslím, že máš doma takového chlapa, jaké ve svých příspěvcích popisuješ? Inu,jednoduše proto, že každý soudí toho, co sám zná. OK, doma takového tedy UŽ nemáš. Ale stejně ten tvůj pohled na chlapy mi přijde tak trošku smutný :o( Každým tvým příspěvkem jenom ukazuješ, kolik zloby na chlapy v sobě máš :o( Možná, kdybys uvěřila, že ne všichni jsou takoví, jako popisuješ, tak bys taky měla doma někoho, kdo s domácností a dětma pomůže. Nebo jinak - kupříkladu manžel ráno vodí starší do školky (jak já nenávidím ranní vstávání!). Když někdy náhodou nemůže, tak on POPROSÍ MNE, jestli bych JÁ JEMU nepomohla :o)


S.
 Iva  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(19.7.2004 20:41:19)
Jsem asi tak generace mezi Soničkou a Vlaďkou a převážnou většinou ostatních pisatelek, a musím se těch dvou zastat. Totiž, je to tak - já chápu, jaké mají názory, protože si dovedu představit jejich životní zkušenosti. V době, kdy ony vychovávaly děti, ženské fakt na růžích ustláno neměly, a nezbylo než to všechno vydržet. Ani si to dneska neumíme představit.Dnes je to ale hodně jiné, a myslím, že i když třeba naše generace tu plnou rovnoprávnost ještě nevybojuje (ta pohodlnost mužů a představa, že ženy jsou od toho, aby kolem nich poskakovaly a dřely je u mužů hodně hluboko zakořeněná, i u těch, co si to sami o sobě nemyslí), stojí to za to. Kdo přistoupí na podmínky a nic proti tomu neudělá, dává najevo, že s nimi souhlasí, a já nesouhlasím s tím nechat chlapa válet se na kanapi a tahat děcka na nákupy jako koťata, tak radši riskuju spor a děti mu svěřím, nebo prostě nenakoupím. My dnes navíc máme výhodu i podpory veřejného mínění, dříve by ženu, která by si něco takového dovolila, ukamenovali, a možná bych měla psát ukamenovaly, protože jsou to hodně i starší ženy které "kopou" proti svému družstvu a pomlouvají ty, co si nedají od chlapů tolik líbit. Opakuju že ale před dvaceti lety neměly na vybranou, tak to prostě chodilo a je zas v tonmto smyslu masírovaly jejich matky.
Je na nás postarat se, aby to naše dcery měly ještě snazší.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 7:40:24)
Milá Vlaďko,

vidíš - a u nás to bylo naopak :o) Manžel - podnikatel, má hodně práce a já vždycky brala jako samozřejmost, že prostě děti + domácnost + drobná pomoc s podnikáním je na mne. Jenže tý pomoci s podnikáním narůstalo, dítě přibylo druhé... a jednoho dne mi manžel oznámil, že odchází, protože se nestíhám věnovat sama sobě. No, nezabilas bys ho? ;o) Byla z toho rodinná bouře. A teď? Představ si, manžel převzal na sebe část povinností kolem dětí. Ne moc, přeci jenom narozdíl ode mne pracujemimo domov, ale takové, které mi hodně pomůžou. Nevím, jak by takoáhle situace byla vyřešená v romantických filmech, nicméně naše řešení mi vyhovuje.

A že každej chlap leží na kanapi, čte noviny, chodí na pivo, kope ženskou do zadnice a bla bla bla... jakého chlapa jsi si vybrala, takového máš. Pokud ti zkazil pohled na ostatní muže, je mi to líto. Naštěstí existují i jiní :o)

S.
 Mysak, Janek 11/03 


Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(5.7.2004 18:40:16)
Vladko a tobe podobne zenske,
ja porad nechapu proc hazite vsechny chlapy do jednoho pytle? Prece neznamena, kdyz ten muj byl, je, nebo bude takovy a makovy jsou takovy vsichni....... co to je za blbost????
Muj chlap je uzasny, protoze nejenom ze kluka strasne rad prebaluje a pritom si s nim hraje, tak taky vyzehli, umyje nadobi, nebo udela cokoliv co ja nestiham a to ho vuuuubec nemusim prosit.....
Jasne ze si rad chvili zalenosi na kanapi vetsinou kdyz prijde z prace a je unaveny, ale pokud mu reknu ze potrebuju aby sledoval nebo si pohral s klukem protoze se potrebuju najist..... tak nikdy nezaksichti ani mi nic nerekne ve smyslu nemam cas chci odpocivat...
Chtela bych dodat ze na kluka se tesil strasne moc a ani po narozeni jeho nadseni a elan nevyprchal......(coz se mozna o jinych chlapech rict neda)
To je vsechno jenom a jenom o toleranci a charakteru cloveka samotneho a vse to souvisi s vychovou. A ne protoze to je chlap tak jeho charakteristickym rysem je lenost a netolerantnost a sobeckost............takovych je spousta i zenskych...........
 Šáry 
  • 

Mazácká vojna aneb stárnout neznamená vždy moudřet :o((( 

(5.7.2004 20:13:12)
Vlaďko,

v jednom příspěvku se obouváš do chlapů, že by od nich pes kůrku nevzal, v druhém zase říkáš pravý opak - tak jak to tedy vlastně je?

Slova "Ono to opravdu v zivote chodi jinak, nez si to kazda z nas predstavovala pred svatbou. A to, ze se vse vyresi nejakym povidanim mezi manzely - tak na to zapomen. To je jen opravdu v romantickych filmech. Chlapi byli, jsou a budou porad stejni, at chces nebo nechces, lezeli a porad budou lezet na kanapi a cist noviny, zatimco zenska bude litat kolem s hadrem (tot klasicky priklad skutecnosti), budou chodit na pivko ci na ryby a zenska s tim nic nenadela. Chlapi maji totiz porad zafixovano, ze oni jsou Ti pani tvorstva a zenska musi poslouchat, i kdyz je emancipace. Chlapi ji proste neuznavaji. A od toho se odviji ty stale po generaci trvajici trampoty na tohle tema. neznam muze, ktery by radosti silel, ze musi doma prebalovat, uklizet, stale se usmivat na zenu, udelat vse, co ona rekne, takovou zenskou chlap po case kopne do pr... a bude si hledat submisivni zenusku, s kterou bude mit doma klid a ktera ho nebude "otravovat".

tak tahle slova pokládám za mimořádně hloupá a nebezpečná. Protože nemístně generalizují a protože se tváříš jako vševědoucí moudrá vědma, která spolkla všechnu moudrost světa. Právě takové řeči možná mohou za to, že si nejedna z mladších holek nechce pořizovat děti a vázat se, protože kdo by dobrovolně lezl do takového chomoutu, co popisuješ. Ano, jistě jsou takoví muži. ALE JEN NĚKTEŘÍ, NE VŠICHNI. Spousta našich manželů přebaluje, krmí, vaří, uklízí. Něco z toho je baví víc, něco míň, asi jako nás. Ale věř mi, že takoví EXISTUJÍ.

Některé ženy o generaci starší, než jsme my současné maminky, mají zřejmě podobnou potřebu jako mazáci na vojně, nebo dědečkové, co vzpomínají na své krušné dětství, jak chodili bosky do školy a k jídlu měli jen krajíc chleba. My jsme si odtrpěly své, tak vy musíte taky. A kdo si na to stěžuje, je rozmazlená fiflena, které doma snesli všechno až pod nos. Rychle zapomínáte, že v našem věku vám vadilo leccos, nad čím dneska možná jen mávnete rukou, ale pokud nám to chcete sdělit jako (jistě cennou) zkušenost a budete to dělat tímhle mentorským tónem, tak vás nejen nebudeme poslouchat, ale ještě si o vás leccos pomyslíme. Nehledě na to, že jsou to občas opravdu nepravdivé žvásty (spousta věcí se opravdu DÁ vyřešit diskusí, netvrdím, že je toho schopen KAŽDÝ, ale určitě je jich dost. S uznáním ze strany chlapů také nemá řada z nás problém, to že je máte vy, opravdu nemusí znamenat, že to tak je všude.)

My "fifleny" máme taky svoje problémy, ne každá z nás byla chovaná ve vatičce, tak si laskavě ty a Sonička nechte uštěpačné poznámky na naši adresu.

Ty řeči by mě neštvaly, kdybys je prezentovala jako vlastní zkušenost, to bych respektovala. Ale že nám je cpeš jako obecná moudra, že to prostě "tak je a přes to nejede vlak", tak to mě nadzvedlo ze židle.
 sally 


Re: Mazácká vojna aneb stárnout neznamená vždy moudřet :o((( 

(6.7.2004 0:06:45)
Šáry,
díky.... napsala jsi to skvěle, nemám co dodat...
 LILI 
  • 

Taky neco 

(6.7.2004 11:58:26)
Hned na uvod musim rict,ze mne clanek pripadal spis jako vyliti srdicka,nez prosba o radu.Mne vyhovuje jiny zpusob zivota nez Monty,materskou si uzivam a nikdo mne nedonuti nastoupit do prace driv nez za tri roky.V praci budu jeste hodne dlouho,ale materska se uz mozna nebude opakovat.Tim neodsuzuji nikoho kdo chodi do prace,nebo studuje atd.,proste to jen citim jinak.

Reagovat chci hlavne na prispevek od Sonicky.
Sonicko,ja Vam/TI nejak nemuzu uverit ty zasluhy,kteryma se tady kasate.A to hlavne z duvodu,ze jsem cetla nektere vase prispevky v jinych diskuzich.Kdyz se tu obouvate do mladych a nezkusenych mamin a predhazujete jak se az do soucasnosti venujete svym detem a jak jste obetovala prac.karieru atd.Pro mne budou deti detma jeste dlouho a neumim si predstavit opustit je a jet zit novy zivot do Ameriky.Kdo se ted stara o vase deti? Ta mama co by vas vyrazila,kdyby jste po ni chtela hlidat?(Psala jste,ze v dobe odjezdu mladsi syn jeste zdaleka plnolety nebyl.)Vubec bych vas zpusob zivota nekomentovala,je to vase vec,nebyt toho prisveku kde s prominutim placate.

P.S.Ja mam deti brzy po sobe a zvladam to a nestezuju si.Babicky u nas nefunguji,za to mam skveleho manzela.
 AKCINOS 


Re: Taky neco 

(8.7.2004 19:36:07)
Nemam zajem ani chut diskutovat v teto diskusi, ponevadz mam na ni vlastni nazor, ale neda mi reagovat na prispevek LILI:

Lili, takze prrr - pryc od mych deti. Jestlize neznas celou situace v mem zivote (prevazne ohledne deti a jejich zaopatreni atd.), nech je byt na pokoji a nesrovnavej mou vychovu s tim, jak jsem reagovala na story Monty. Me deti jsou velice dobre vychovane, nepotrebuji me "opecovavani" do nekonecna, chteji byt samostatni, postavit se na vlastni nohy. To, ze ja jsem 10 000 km od nich jeste nic neznamena, maji vse co k zivotu potrebuji. A to, ze mladsi syn byl v dobe meho odjezdu jeste neplnolety - a co ma byt? Mam ho snad porad tahat za rucicku, ci co? Druhy syn je jiz plnolety a ma vlastni bydleni u MYCH rodicu a to je rozdil, nikdo ho uz nepotrebuje hlidat. Kdyz neco potrebuji, existuje TELEFON. Zodpovida pouze sam za sebe. A navic, obadva synove nyni maji moznost priletet za mnou. Ja je k tomu nenutim. Ja mam svuj vlastni zivot, svou povinnost (materskou) jsem splnila a tim to pro mne konci. Je to mozna trochu sobecke, ale moje vychova byla tvrda,razna a nekompromisni s cilem pripravit deti do zivota, naucit je nebat se resit tvrde situace, postavit se jim celem, naucila jsem je postarat se o sebe, nestydet se, nebat se atd. A upozornuji, ze me deti nestradaly laskou, city atd. z me strany. Te meli az prilis moc. Dnesni decka jsou rozmazlena jen proto, ze se hlavne mamy o ne staraji porad. Me deti maji to stesti, ze ja jsem se tehle vychove zdaleka vyhla (diky postoji mych rodicu stran hlidani atd.) Proto jsem je mohla "opustit" a vedela jsem, ze si v zivote pomuzou a dokazali to. Takze bud tak laskava, nechej mou vychovu na pokoji a radeji se zamysli nad tou svou.

Neni lepsi z deti vychovat lidi, kteri se neboji prosadit svou osobnost, nez z nich vychovat rozmazlene fracky, kteri si od mladi vypestovali trend "starej se mamo o mne, od toho jsi"

Jestli jste skutecne takove husy a chcete v dospelosti svym detem skakat a lezt jim stale kolem zadku - Vase vec a Vase starost - pak nebrecte nad rozlitym mlikem.

Konec debaty. Sona
 Šáry 
  • 

Re: Re: Taky neco 

(9.7.2004 0:56:11)
Soničko,

nezlob se, ale přesně to, co napsala Lili, mě napadlo taky.

Na jednu stranu brojíš proti "dnešním mladým holkám", že své děti rozmazlují a nosí jim všechno až pod nos, a popisuješ, jak jsi byla na všechno sama. Ale zapomínáš, že jsi v té době (a zčásti i teď) měla rodiče, tchánovce a babičku, a říkala jsi, že ti, i když byly děti malé, alespoň občas v případě nouze vypomohli. Myslím, že to někde vpředu psala Líza - je rozdíl, mít i takovéhle zázemí i jen jako pojistku, a prostě ho NEMÍT VŮBEC.

A kdo ti hlídal nezletilého syna, když jsi jela do Ameriky? Mám pocit, že jsi někde psala, žes ho nechala u rodičů. Takže Ti nakonec přece jenom vypomohli? Vzhledem k tomu, že nechat ho tady samotného je tuším trestné, tak Ti myslím pomohli docela dost.

NIkdo ti nebere, že jsi to neměla lehké. Lili Ti to už psala taky - vůbec by mne nenapadlo se do Tebe navážet, kdybys ze sebe nedělala hrdinku a přitom nenadávala na tu dnešní zkaženou mládež, která to ale vůbec nemusí mít lehčí, než kdysi Ty.
 Sarka B 
  • 

Re: Mazácká vojna aneb stárnout neznamená vždy moudřet :o((( 

(6.7.2004 19:07:38)
Mila Vladko,

Tvoje prispevky do teto diskuse jsou zajimave, i kdyz pro me ponekud adrenalin-zdvihajici cteni. Ale ten posledni je fakt dost "silny kafe". Sary uz ti moc vystizne odpovedela, tak ja bych to jeste rozvedla:

Vladko, ty (a tvoje zname) jsi evidentne nemela pri vyberu partnera a otce svych deti stesti, takze jsi k muzum dost zatrpkla. Promin, ale tvoje zevseobecnujici prohlaseni o chlapech a o vztazich chlap/zenska jsou bludy. Jiste, tech valecu na gauci/hospodskych typu bylo a bohuzel jeste je dost. Ale neco ti prozradim, ONI JSOU I JINI MUZSTI; a nejsou to jen "jehly v kupce sena", je jich dost. Patri mezi ne i muj manzel a muj tatka (a ne, zcela urcite nejsou "manzelciny onuce"). A neni to generacni rozdil. Vis, tak jsem si udelala takovy maly zpetny minipruzkum a zamyslela jsem se nad chovanim chlapu, co jsem znala z doby meho detstvi a dospivani (mimochodem, jeste za "totace"). Byli to chlapi s ruznym vzdelanim, z malych i velkych mest, mi pribuzni, otcove mych spoluzacek, sousede, znami. A VETSINA z nich byli normalni muzsti, co chodili na nakup, na tridni schuzky, s pradlem do pradelny, s detmi na vylety, kdyz bylo potreba, tak vyluxovali obyvak, apod. Vis, on i muj deda, ca. 1945, chodil sice rad na pivko a na marias, ale na svoje dva kluky a na manzelku si vzdycky cas nasel, a mel se svymi syny a zenou krasny vztah az do smrti. Takze ten tvuj model zcela urcite neni obecne platny. Proste ty a tvoje pritelkyne jste mely smulu, ze jste ty normalni chlapy nepotkaly.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Mazácká vojna aneb stárnout neznamená vždy moudřet :o((( 

(6.7.2004 20:21:25)
Muj deda (krom zedniciny a truhlariny na RD) doma varil, jezdil s tatou na vylety a v lese ho ucil stopy a stromy. Nikdy babicku nebil, nechodil do hospody a dodnes nejhorsi co si reknou je, dedousku, ty mne stves, babicko, nezlob mne, nebo pujdu na zahradu.
Muj tata (krom zedniciny a truhlariny na RD)nas vozil po hradech a zamcich, luxuje, jezdi na nakupy a dodnes mame rika zdrobnele krestnim jmenem a tak jednou za pul roku ho napadne ji koupit kytku nebo ji vytahnout na ples nebo na veceri, nebo se vypari z domu a jdou na "rande" - sami na prochazku.
Muj muz (krom sveho technickeho zamestnani) prebaluje, umi uvarit, kdyz ja nemam cas, podporuje mne v mych nepraktickych vytvarnych koniccich a na MD mi zavedl internet, abych se necitila odriznuta od civilizovaneho sveta. Ani jednoho nenapadne podrizovat toho druheho sobe, jsme tym. Doplnujeme se.

Asi ano, jake si je vybereme, takove je mame. Neni to o generacnich rozdilech. Vera a spol. vybraly spatne. Je mi jich lito.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Mazácká vojna aneb stárnout neznamená vždy moudřet :o((( 

(6.7.2004 20:25:23)
Oprava, Vladka a spol, sorry ;-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(6.7.2004 18:42:34)
Karo, opravdu koho si vezmem, toho máme, takže kdo si vezme chlapa, kterej už před svatbou kašlal na domácnost a měl pocit, že to je ženská věc, a myslel si totéž o přebalování mimin, nemůže ho předělat. To je tak jediný, v čem s tebou souhlasím. Povídáním s manželem se toho moc nevyřeší, pokud jsem si blbě vybrala. Dospělýho člověka nepřevychovám. Ale zapomeň, co ti říkala máma. Neleží všichni chlapi na kanapi a neskáčou všechny ženský kolem nich. To je jen jakási vaše omezená rodinná zkušenost.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(6.7.2004 18:43:32)
Promin, Karo, to nebylo, tobě, ale Vladce
 zdena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(10.7.2004 10:20:01)
Uprimnou soustrast. A doufam, ze nejsem jedina, kterou manzel premlouval, at si dalkove dodelam vejsku a behem prednasek prebaloval, uspaval a nosil mi dite na kojeni.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(10.7.2004 10:46:43)
Když jsem se narodila, mamka si dělala dálkově VŠ a až na to kojení to prý probíhalo u nich podobně jako u Vás:o). Taky měla ze strany mého táty maximální podporu. Myslím že takových rodin je víc a je to dobře.

E.
 Kalia 
  • 

Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(7.7.2004 16:00:18)
Souhlasím Sally, právě jsem také chtěla napsat, že Monty se jen potřebuje vypsat, protože řešit nechce nic. Nevím, proč chce slyšet nějaký návrh, když stejně všechny už vyzkoušela a nebo by to nefungovalo.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(8.7.2004 15:34:18)
Pár dní jsem tu nebyla, takže se s dovolením vracím k debatě cca 20 stránek vzad.

Sally, ono je fajn chtít něco řešit, ale není jak. Veškeré pokusy skončí stejně: manželovou odpovědí "vždyť přece NEMUSÍŠ pracovat, nějak bychom vyžili". Ano, má určitě pravdu, nějak bychom vyžili, ale bohužel si neuvědomuje, že mne moje práce nejen živí, ale krom toho mne taky baví. Jeho práce nebavila nikdy, bere ji jako nutné zlo. Nejde ani tak o ty prachy, i když jsou samozřejmě příjemný. Jde o to, že se tou prací realizuju a především dává mi dobrý pocit z toho, že mne někdo "bere", že umím něco celkem výjimečnýho, těší mne, když se na mě lidi obracej proto, že NIKDO JINEJ jim to nebo ono neudělá a když, tak ne tak rychle nebo tak dobře. Což je pro člověka, kterej žije v prostředí, kde ho mají všichni v podstatě za šaška (myslím tím rodinu - mojí matku, manželovy rodiče a příbuzný), docela důležitý. Hodně to souvisí i s výchovou, mám řadu kamarádů a známých, kterým rodiče od dětství dávali najevo, že je mají rádi, že jsou pro ně výjimeční, že jsou dobří. Moje matka mi neustále předhazovala, že si její náklonnost musím zasloužit a dodnes poslouchám neskutečné kecy o tom, jak nemám a NIKDY nebudu mít vysokou školu, zatímco Kája, Jarda, Honza od sousedů nebo z příbuzenstva ji mají nebo budou mít, i když "nebyli nikdy tak chytrý děti, jako jsem byla já", jak NIKDY NIC nedokážu. Pak je pro mne fakt balzám sedět na pracovní schůzce s lidma o řadu let staršíma, který maj třeba i dvě vysoký školy, jsou opravdu mimořádně inteligentní a nejen že mě berou jako naprosto rovnocennou osobu, ale ještě mi lichotěj... to každej aspoň někdy potřebuje slyšet. Doma mi to neřekne nikdo. Kdyby můj manžel nedělal ani o chlup víc než teď, ale dokázal mi dát najevo, že jsem pro něj něčím mimořádná, výjimečná, že si mne váží, asi bych tu práci TOLIK nepotřebovala nebo bych neměla potřebu si "stěžovat". Bude mi třicet a fakt jsem nikdy od nikoho blízkýho neslyšela nic, co by mi dělalo "dobře na duši". Od kamarádů ano, ale od rodiny nikdy. To je opravdu neskutečnej opruz, to mi věř.

Ještě taková perlička, teď jsme řešili to auto (manžel je těžce proti) a já říkám: "Hele, na první výlet pojedeme do Bollingenu, podívat se na Jungův dům, to by mohlo bejt fajn, ne?" (Manžel je zapřísáhlej jungián.) A on na to: "Stáník bude příští rok ještě malej a já stejně radši cestuju vlakem." Já: "Stáníka necháme u babičky." On: "Já bez syna nikam nepojedu."

On vůbec nechápe, že pro mne by byl výlet s 2 a 1/2 letým dítětem neskutečně náročnej, protože bych musela nejenom řídit celou cestu do Švýcarska a zpátky (manžel nemá a nechce mít řidičák), ale ještě bych se musela starat o dítě, zatímco on by se kochal. Navíc v tomhle věku je dítěti docela buřt, jestli je ve Švýcarsku nebo na pískovišti ve Strašnicích.

Btw. řeším to, na srpen jsem si zjednala studentku na hlídání, na nezaměstnanou matku jsem přesunula část práce, kterou nutně nemusím dělat sama (např. přepisy, korektury), uvidíme, jak to bude fungovat.

Blondýno, máš pravdu - v hospodě a na internetu je manžel úplně skvělej táta... a když přede mnou jednou vyprávěl, jak rodil, byla jsem téměř dojata. Akorát že se z toho vypravování nějak vytratila moje spoluúčast. :o)
 Valkýra 


Ahoj Monty, 

(8.7.2004 16:02:51)
řešíš to auto, budeš si dělat řidičák? Já znám taky rodinu, kde je tatík odpůrce aut a velký fanda do železnice, jeho žena si musela udělat řidičák kvůli práci a víš, co on? Prudil tak dokonale, že ta holka změnila zaměstnání a ta "smradlavá potvora" musela z domu. To jen tak pro usmání.
Taky se mi v rodině nedostává uznání a chápu Tě. U nás v rodině je ale ten úspěšnější můj manžel, i když já jsem zpočátku měla pro úspěšnost lepší podmínky. Ale chybí mi podnikavost. Ty píšeš, já se zase realizovala ve výtvarných oborech, ty se psaním v pohodě uživíš, já dělám poskoka v manželově firmě. Tak vlastně můžeš být v pohodě. Včera jsem si koupila Murphyho zákony a tchýně (napsala jsi to Ty?) a smála jsem se calý večer. Nedávno jsem viděla v knihkupectví nějaké Návody k použití a návody k přežití - nemáš to taky "na svědomí" Ty ? P.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Ahoj Monty, 

(8.7.2004 16:19:55)
Ahoj Pettino,
řidičák mám od roku 1991. Jenom nejezdím... nějak nebylo čím. :o) Teď ale kvůli práci budu muset začít. Neseděla jsem sice v autě deset let, ale kupodivu si pořád ještě zhruba pamatuju, jak se to dělá. I značky umím. Jen vyhlášku ne, ale tu jsem neuměla nikdy. :o)))
Tchýně jsou ode mne, ty patří k těm lepším dílům, aspoň podle mého názoru. Jsou teda trochu drsnější, ale myslím, že se celkem povedly. Jinak kromě Murphyho zákonů jsem jako Karl Wagner ještě psala 4 knížečky "Jak přežít", byly to "Jak přežít politiku, Jak přežít nakupování, Jak přežít domácí mazlíčky a Jak přežít katastrofy". Je v tom pár docela dobrých vtipů, nejvíc asi v "politice" a v "nakupování", ale jinak s tím moc spokojená nejsem. :o)
 Valkýra 


Re: Re: Ahoj Monty, 

(9.7.2004 10:27:57)
Tak Ty budeš znovu řídit po deseti letech? To bude chtít asi nějaké kondiční jízdy, zvlášť v Praze. Taky jsem měla řidičskou přestávku 10 let a bez kondičních jízd jsem se neobešla. Už se těším na knihu s názvem Jak přežít (nebo nepřežít) silniční provoz!
Jinak k Tvému manželovi: On asi žárlí na Tvoji práci. On sice taky píše, asi "hodnotnější" věci, ale asi ho čte pár lidí, zatímco Ty se psaním dobře živíš. On bere práci jako nutné zlo a žíví se tím, co ho moc nebaví, Ty se živíš tím, co Tě baví. Taky jsem vyrůstala v rodině, kde se práce brala jako nutné zlo a není to ta nejlepší výbava do života. Já jsem hledala, co by mě bavilo a naši na to: "Co šílíš, žádná práce Tě nebude bavit, jde o to vybrat něco, kde se nepředřeš a bude za to dost peněz!" Nakonec jsem studovala obor, na který jsem absolutně neměla předpoklady (strojařina), ale nehrozila tam práce přesčas a na směny, jako ženskou "tě tam stejně k ničemu nepustí", do toho přišla revoluce a tohle všechno najednou bylo jinak. Pak jsem si ještě dělala různé rekvalifikace, ale kariéru jsem stejně neudělala... Všechno, co mě bavilo jsem provozovala jako koníčka, občas jsem nějaký výtvor prodala. Další můj koníček byla medicína, v té jsem po rekvalifikaci 2 roky pracovala. Teď se živím něčím úplně jiným. Můj muž naopak na sobě začal okamžitě makat a jel dopředu. Taky jsem na jeho kariéru žárlila a jeho úspěchy shazovala... Jenže my už jsme spolu 12 let a nějak se to usadilo, já jsem uznala svoje chyby. I u vás se to nějak časem usadí, musíš se smířit s tím, že člověka nepředěláš. A pokud někoho donutíš něco dělat, nedonutíš ho, aby to dělal rád !!! Já mám ale taky takové tendence radši od něčeho ustoupit než se dívat na kyselé ksichty...
Čím se vůbec v současné době Tvůj manžel živí? Baví ho to aspoň trošku? P.
P.S. Do diskuze Rodina a jak v ní přežít jsem dala nějaké moje Murphyho zákony.
 Alca13 


Re: Re: Re: Ahoj Monty, 

(9.7.2004 18:33:28)
Ahoj Pettino, myslím, že jsi na to kápla. Je velký rozdíl dělat práci jako nutné zlo a dělat něco, co tě baví a naplňuje. Když některé holky píšou, jak jsou šťasnté na mateřské, jeden z důvodů, který vesměs všechny uvádějí je ten, že se nemusí dohadovat s netolerantními šéfy, nemusí chodit na hloupé porady, nemusí dělat monotónní, ubíjející práci a podobně. Jenže ony asi nikdy nezažily co je to mít práci, která tě baví, která je zároveň tvým koníčkem a osobní náplní.
Já jsem ve svém životě měla zaměstnání obojího druhu, ubíjející i naplňující. A uvědomila jsem si, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk trávil v nezajímavém zaměstnání. Proto jsem se rozhodla jít ještě do školy a dělat to co chci dělat. Bude nás to stát spoustu peněz, času, ale já věřím, že se to celkově vyplatí, kdyby jenom z důvodu, že se budu nějak realizovat a budu spokojená. Můj přítel je jeden z těch co nedělají to, co by v životě dělat chtěli, práce je nebaví, ale oni ani neočekávají, že by je někdy vůbec bavit mohla...Někdy je mu těžké vysvětlit, že já, narozdíl od něho, takhle žít nehodlám. Myslím ale, že už mu to začíná docházet...konečně. Dokonce tuhle uvažoval o tom, že si dodělá nějaké kurzy a možná i začně hledat nějakou zajímavější práci...příklady asi fakt táhnou...:-)))
 Andrea 
  • 

Re: Re: Ahoj Monty, 

(11.7.2004 21:00:06)
Monty,

Ty nám nějak stárneš, nebo co :-)) Cituji Tě: " takový ekolog a alternativec, který jezdí rád vlakem, zatímco v autě se mi většinou dělá špatně z benzínovýho smradu. :o)
Každý jsme nějaký. Nelíbí se mi, když si někdo nadává na neohleduplné kuřáky a přitom jeho auto smrdí mnohem víc. :o))) "

Ty začneš řídít? Aby se Ti třeba neudělalo špatně:-)

Dalo mi to tedy práci Tvoje slova najít, je to zde: http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=471524

A televize mne obtěžuje furt ach jo.
Andrea
 MiFi 
  • 

Táta v sukních 

(17.7.2004 15:51:04)
Jak Vás tady tak čtu, nestačím se divit... Ani si nepamatuji, kolikrát jsem si musel odskočit ze zaměstnání a zajet na otočku domů vykoupat syna, protože manželka byla nesmírně unavená. No bodejť. Nabarvit si vlasy, nalakovat nehty, vykouřit krabičku cigaret a protelefonovat 300,- denně ... to člověka vyčerpá. Proč chcete vychovávat jenom otce ? Dnes žiju sám a syna mám čtyři dny v týdnu ( naše soudy fungují opravdu skvěle :-(( ). A to ještě chodím do zaměstnání. Když vezu syna manželce, jsem nevyspalý, upachtěný a propocený skrz. Syn je spokojený a v naprostém pořádku. Když si ho od ní zase beru, je ona načančaná, spokojená a syn má ekzém na nožičkách a veškeré zdravé návyky jsou v háji. Mimo to o sobě mluví jako holka : já spala, papala a pod. Nebudu se rozepisovat, bylo by to na román. Vždycky jsem byl otcem na plný úvazek. A to byla chyba. Žena si na to příliš rychle zvykla, a veškerou péči nechala na mně. Péči o dítě, o domácnost, o finance ... A teď má ještě tu drzost se se mnou o syna soudit. I když mnoho šancí nemá, z principu mi to vadí. A vadí mi i všechny jednostranné diskuse a nářky nad tím, jak špatní jsou ti druzí. Uráží mne údiv sociálních pracovnic nad tím, v jak bezvadném prostředí u mne syn žije. Uráží mne postoj soudu, kterému nestačí zpráva OPD a tři znalecké posudky a vyžaduje ještě další. Uráží mne i debaty, kde se mluví o otcích všeobecně. Ale to je asi typicky české ne ? Všichni do jednoho pytle! Nechci se dotknout nikoho z přítomných a ani nechci nikomu sahat do svědomí. Jenom Vás prosím o jedno. Pamatujte, že my, dobří otcové jsme tady taky. I když si nás společnost neváží. Proč ? Protože nerodíme. To že se staráme ...? To asi není důležité.
 Iva 
  • 

Re: Táta v sukních 

(19.7.2004 10:04:23)
MiFi,
samozřejmě tě neznám, ale chápu, že se cítíš dotčený, když ty tohle všechno děláš. Možná tě to překvapuje, ale vážně je hodně otců, kteří se domnívají že aktem oplodnění své partnerky už udělali dost a nadále už se jich práce kolem dítěte netýká. Pochopitelně jsou i matky, co se špatně starají, ale o tom tento článek není.
Jen tak pouvažuj - co by se asi stalo, kdybys domů nepřijel dítě vykoupat s odůvodněním, že máš jinou, daleko důležitější práci? Nechala by jeho matka dítě špinavé, hladové, prostě nepostarala by se? Nebo by to přes svou únavu nakonec udělala sama? Jestli hrozí první případ, jde asi o ženu co nemá moc mateřské pudy, ale stává se to, i když ne zas tak často. Obvyklejší je druhý. Většina matek prostě nemá na vybranou, otec se obvykle ohání svou nepostradatelností v práci či jinde a žena matka se pak tak trochu cítí jako vydíraná, jako se cítíš dnes ty, kdy ty si své povinnosti plníš, chodíš dokonce do práce, ale ona ne, a dítě ti vrací zanedbané... Hodně otců totiž tohle všechno natolik považuje za záležitost ženy, že nejen aby přijeli dítě z práce vykoupat(přoiznám se, o takovém případu osobně nevím!!), ale mnoho to odmítá udělat i když jsou v bytě přítomni, a po návratu z práce jsou příliš unaveni a vyžadují možnost odpočinku - zatímco ženě to nepřiznají. Takže ženy chtějí od otce pomoc, nedostanou ji, tak musí vše udělat samy, příště se to opakuje, zas to zůstane na nich, takže se cítí vyčerpané, zneužité, cítí to jako nespravednost,(dítě si pořizovaly s partnerem, najednou jsou na péči samy) a proto se nezlob a nediv, že se objevují podobné články. Dokonce i ten problém se střídavou péčí po rozvodu znám spíš z druhé strany - rozvedené matky běhají kolem dítěte, starají se, učí dítě návykům (to je o dost náročnější než si s ním jenom hrát) a pak dvakrát měsíčně odevzdají čisté dítě oci a po víkendu se jim vrací dítě zvlčilé, špinavé, zanedbané, (viz mazání exému, braní léků, čistění zubů, denní režim atd.)...
Jinak bez obav, společnost a ženy zvláště si dobrých otců cení, naopak, zatímco to, že se žena kromě své práce ještě stará o dítě, je něco, co není ani zaznamenáníhodné, o takových otcích jako jsi ty se natáčí i filmy. Nemyslím to nijak urážlivě, a ty sociální pracovnice snad taky ne, ale opravdu to není zas tak běžné a proto se tomu prostě diví...

Ještě si trochu rýpnu. To, že je tvá žena vždy upravená a že vzhled je pro ni důležitý a pěstuje ho a věnuje mu hodně času i důležitosti asi není novinka až po narození vašeho dítěte, možná i proto se ti dřív líbila a vzal sis ji... Jo člověk občas dělá chyby..

Hodně otcovských radostí a míň vztahovačnosti, vždyť je jasné, že na tebe to nebylo!!!
 MiFiP 


Re: Re: Táta v sukních 

(19.7.2004 17:48:40)
Ivo, díky za kompliment. Ale nemyslím opravdu, že by to bylo nutné. Prostě dělám to, co považuju za správné. Konec konců, kdo by se postaral o mého syna, když ne já. Mimochodem, asi došlo k malé mýlce ... v mém případě se zatím nejedná o střídavou péči po rozvodu. Rozvod zatím neproběhl, neboť naše skvělé soudy už půl roku řeší otázku péče. A taky si nemyslím, že by manželka trpěla nedostatkem citu. Právě naopak. Na jedné straně reaguje přehnaně starostlivě a snaží se u syna nacházet i potíže které nemá, na druhé straně upadá do apatie díky poruše osobnosti a stavům depresivní psychozy. Ten problém je někde jinde než v mateřství. Je větší. Proto mne ten nekonečný souboj s úředním šimlem občas vytočí. Prostě řehtá příliš pomalu a čas běží. Proto ta nedůtklivá reakce.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(8.7.2004 16:14:13)
Ještě tohle, reaguju tím na příspěvek od Šáry:

S tou volbou partnera je to bohužel někdy komplikované... sama jsem si na vlastní kůži vyzkoušela několik "modelů" partnerského soužití a musím říct, že v podstatě vždy nastal jeden zásadní problém. Řekněme že jde o takový střet dynamického a statického principu - dva dynamičtí lidé jedou oba naplno, ale ve výsledku zjistí, že se vlastně míjí, protože lze těžko skloubit aktivity vlastní a partnerské. Málokdy se najdou dva lidé s úplně shodnými zájmy, u mne zvlášť, už jsem to tu jednou psala. A skloubit "lítání" po svých zájmech, po společných a ještě se - zvlášť v prvotní zamilovanosti - pokoušet sdílet i ty partnerovy, které mi zas až tak moc neříkají, je strašně únavné a brzo dojde k "opotřebování materiálu". Na druhé straně statičtější partner má pocit, že je někam vlečen, nechce sebou nechat manipulovat, byť by ho ta či ona aktivita zajímala, protože má pocit, že její prožívání nevychází z jeho "know how". Stručně řečeno - můj manžel mé aktivity spíš nesnáší, zatímco na své návrhy vyžaduje náležitý ohlas a samozřejmě bezvýhradné akceptování. Pokud jsme někde spolu, je všechno OK, dokud ON konverzuje, baví společnost a má co přidat "k zábavě", ale jakmile s něčím začnu já, je otrávený, kritický, moje "historky" buďto neposlouchá nebo je neustále přerušuje. Proto mi přišlo logické prožívat minimálně 50% společenských aktivit odděleně. Spíš víc.
Opravdu nevím, kde bych našla partnera, který by mi vyhovoval a já jemu. On mi manžel vlastně vyhovuje - respektive, vyhovoval by mi úplně, kdyby NEBYL můj manžel. Jako kamaráda nebo milence bych ho brala a nic by mi nechybělo. :o)

A k tomu, co chci a jak bych si to představovala. :o) Především potřebuju splatit dluh na bytě, do konce roku aspoň půlku a zbytek příští rok. Pak už samozřejmě nebudu muset TOLIK pracovat... i když, jak se znám, stejně budu. :o) Zbytek spadá do oblasti chimér a snů... například aby se můj manžel někdy sám od sebe zeptal, jestli nechci někam vypadnout, že by hlídal malého... aby se taky někdy snažil mi něčím udělat radost, aby mne sem tam taky za něco ocenil, když už to neustále vyžaduje sám...:o) A samozřejmě aby bral syna taky jako SVOJE dítě... zatím mi dává najevo, že je pouze MOJE. ("Hlídej si SVOJE dítě..." "Jdi si převlíct SVOJE dítě..." "Starej se o SVÝ dítě...") Což je dost pekelný, zvlášť když je mu HODNĚ podobnej, takže je od pohledu daleko víc JEHO dítě než MOJE. :o)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(8.7.2004 17:44:27)
Monty,

s tím bytem OK, to je konkrétní cíl.

To ostatní, "chtěla bych, aby manžel sám od sebe to či ono" - takhle jsem tu otázku nemyslela. To opravdu patří do říše chimér, zejména to, že nám někdo bude uhadovat myšlenky. Jestli od něj něco chceš, řekni mu konkrétně co (ovšem s vědomím jeho možností, chtít třeba po něm, aby si oblíknul kravatu a stal se diplomatem, je vzhledem k jeho založení zřejmě kravina) a na splnění toho TRVEJ. To TRVEJ je opravdu hodně důležitý.

I když se sám nedovtípí (a málo lidí se dokáže dovtípit), tak by mohl být schopen to udělat na výslovnou žádost, bude-li na žadateli patrné, že to opravdu, ale OPRAVDU myslí vážně.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(8.7.2004 17:51:53)
Šáry, to je právě ten problém... když budu TRVAT na tom, že pohlídá malého, tak to udělá, s kecama, ale udělá... jenže některý věci se "poručit" nedají... to musí být v člověku. Já třeba strašně ráda manželovi (a nejen jemu, i kamarádům, příbuzným) dělám radost, třeba jdu po městě, vidím něco, co by se mu mohlo líbit, koupím mu to a těším se z toho, že BUDE MÍT RADOST. Tohle na povel nelze. A možná mě to mrzí víc než to, že hlídá jen s kecama a někdy se z toho vyvleče úplně, ale změnit se to nedá, musím se s tím smířit. Kupodivu on ze začátku naší známosti byl přesný opak. Na první rande mi přinesl hned tři dárečky, a to mne ještě ani neznal (jen z Internetu). Jakmile zamilovanost vyprchala, bylo po radostech. :o) No jo, koho jsem si vzala, toho mám - blbý je, že on byl ze začátku OPRAVDU úplně jinej a než jsme se mohli trochu víc poznat, byla jsem už těhotná.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(8.7.2004 19:25:22)
MOnty,

no tak s kecama, to je jedno. Podstatný je, že to UDĚLÁ. Aspoň pro začátek. Sice nemám ráda dr. Plzáka, ale má pravdu, když říká, že přimět někoho, aby něco udělal, se dá, ale nedá se ho přimět, aby to udělal RÁD.

A když to udělá, tak chválit, chválit, chválit. Třeba se chytne a zjistí, že to a) s miminem není až zas taková sranda, b) že není pravda, že ho nepotřebuješ.

Z toho, jak popisuješ některé jeho reakce (ošklíbání se nad Tvými vtipy), mám dojem, že si připadá jako páté kolo u vozu. Řešení ale nevidím v tom, že bys začala míň pracovat (to by byla podle mě krávovina největší, já jsem taky workoholik a vím svý o tom, co člověka žene k práci, i když ty peníze zrovna nutně nepotřebuje), ale spíš v tom, že se bude víc podílet na domácnosti a výchově dítěte. Nakonec jsi si brala bohéma a už na začátku jsi byla ochotná ho živit, takže v tomhle smyslu máš přesně, co jsi chtěla ;o))

ALe asi bych mu dala najevo, že

a) svou práci děláš ráda, vážíš si jí a vážíš si sama sebe
b) na něm oceňuješ, že je schopný ti poskytovat zázemí (tedy pokud aspoň trošičku je, a to on, zdá se, je).

 sally 


Re: Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(10.7.2004 1:07:00)
Monty,
ale samozřejmě, že to lze řešit - jenomže to nemusí být řešení, které ti vyhovuje. Např. co kdybyste šli od sebe - píšeš, že by ti manžel vyhovoval jako kamarád a milenec - a upřímně řečeno - na nic jinýho ho opravdu nepotřebuješ. Byt splácíš sama, hlídání dítěte máš, a na vyrážení ven si můžeš někoho zaplatit (stejně tak na úklid) a ve finále tě to asi vyjde i levněji. To myslím vážně - co s chlapem, který ti neumí naslouchat, nebere tě vážně? Nebylo by ti líp bez něj, respektive, kdybys ho viděla jednou za týden na nějaké kulturní akci, kde byste mohli u vínka kultivovaně pohovořit?
 Líza 


Re: Re: Re: materska nebo kariera 

(6.7.2004 15:25:31)
Soničko, jen pro upřesnění, já nepsala o babičkách, co hlídají každý víkend, asi sis můj příspěvek špatně přečetla nebo s někým spletla. Já psala o tom, když babička vůbec není, neexistuje, a tak nehlídá ani ve výjimečných a naprosto naléhavých případech, jako máma v nemocnici, porod druhého dítěte apod.
 Líza 


Re: materska nebo kariera 

(3.7.2004 7:07:20)
Soničko, na jednom místě říkáš, že babičkasice měla odslouženo, ale když jsi něco opravdu nutně potřebovala, tak pohlídala - na druhém zase, že dnešní mladé matky si stěžují a chtěly by hlídací babičky, a ty jsi to zvládla bez nich.
Víš, co to je nemít hlídací babičku? To je, že ani když opravdu potřebuješ, tak ti nikdo nemůže pohlídat. Zase tak hloupě budu ilustrovat na sobě. Moje matka je velmi těžce nemocná a z nemocnice se už zřejmě nikdy nedostane. Manželova matka, jakkoli je fajn a rozumíme si, žije 1000km daleko a má k nám vízovou povinnost. Takže mám za sebou situace, kdy byl manžel na služební cestě, mě s miminkem odvezli do nemocnice s laryngitidou a starší dítě ? Jen tak ve vzduchu. Kombinace kamarádek, placených (sakra drahých pro mě) služeb a dědy, který se první den v poledne rozhodl, že už nechce dál hlídat a odjíždí na návštěvu k příbuzným na Moravu.
Nebo když jsem, ale opravdu velmi, velmi nutně, potřebovala dojet k doktorovi, ke kterému se nemají vodit děti s sebou,a prostě jsem nešla. I se všema následkama zanedbanýho zdravotního stavu.
Už vůbec nemluvím o tom, že moje návštěvy zubaře, kadeřníka atd atd se často i o půl roku odkládají, protože mám děti často nemocný... Soničko, ty vůbec nevíš, co to je babičku opravdu nemít.
 Šamba 
  • 

bravo soňo! 

(4.7.2004 21:50:06)
Sonička to vystihla aprosto správně. Nikdo ženy do dětí snad nenutí. Stačí se podívat na témata diskusí na ženských serverech co dělat "když on nechce svatbu", když se "jemu nechce být otcem" atp. A když skončí tohle fňukání, začne jiné o to jak je "on" špatným manželem a otcem. Prostě dokola, ubohá žena,zlý muž. Koho jste si vzali a s kým jste počali děti, tak toho máte. Tak nefňukejte.
 Šamba 
  • 

Re: bravo soňo! 

(4.7.2004 21:54:21)
P.S. VzalY atp. opravuji pravopisné chyby, na etosu příspěvku to však nic nemění....
 Šáry 
  • 

Monty, 

(6.7.2004 23:23:49)
nevím, zda stojíš o radu nebo si chceš jen postěžovat. Spíš odhaduji, že to druhé, a v tom Ti moc nepomohu, protože se shoduji s řadou holek, co Ti už psaly, v tom, že dospělého člověka se nedá předělat zgruntu. Navíc jste se brali po krátké známosti, prakticky by se dalo říct, že jste se neznali vůbec. Za těchhle okolností jsi měla ještě kliku, jak píšeš, manžel nepije, nechová se k tobě hnusně, za ženskýma nechodí. K odpovědnému chování to ovšem z Tvé strany má daleko, to Ti jistě nemusím říkat. Chtěla jsi bohéma, máš bohéma, kravaťák z něho už nikdy nebude.

POkud ovšem opravdu stojíš o ten konstruktivní návrh ;o)), myslím, že by byla blbost největší vzdávat se práce, zvlášť pokud je to teď v podstatě jedna z mála Tvých jistot. Neřídila bych se tedy radami, které tu občas zazněly, vzdát se práce a hledět si domácnosti a dítěte. Pak bys byla ještě ve větší nepohodě, než jsi teď.


Na tvém místě bych se asi pokusila definovat cílový stav, kterého bys chtěla dosáhnout. Pro sebe, ne pro Stáníka ani velkého Standu. Je to jeden večer v týdnu pro sebe, aby sis mohla někam vyjít s kamarády? Je to něco jiného? Ale pozor na vágní formulace jako "přála bych si, aby tatínek se synem trávil víc času". Spíš: přála bych si, abys zítra pohlídal malého od šesti do jedenácti večer, ráda bych si domluvila schůzku s kamarádkou. Když se na tom domluvíte, pak ale trvej na dodržení slibu. Bezbřehá tolerantnost zde není na místě, naopak je kontraproduktivní. SLíbí ti něco a nedodrží? Naštvala bych se a dala mu to najevo. TO, že si lehne na kanape a tváří se unaveně, když předtím SLÍBIL, že se postará, není argument. TUmáš dítě, já jdu na tu schůzku, jak jsme se domluvili. Jsi unavený? TO je mi líto, snad to tu nějak přežijete. Čau. Pak, až se vrátíš, tak mu poděkovat za hlídání. HLAVNĚ MU NETOLERUJ BEZE SLOVA, ŽE NEPLNÍ SLIBY! Proč by je potom plnil, když sám tu potřebu nemá a je to pro něj nekonečně pohodlnější? Vyžaduj, aby na tebe bral ohledy,nebo se brzy budeš muset poohlédnout po jiném.

Když ty něco uděláš pro oba (vyděláš penízky, uvaříš, uklidíš) vyžaduj chválu. A když uklidí on, tak ho taky chval. TO není žádné lezení do zadku, to je prosté uznání, že ten druhý dělá taky něco pro nás. A zaslouží si to ocenit každý den. Když tě nepochválí on, tak mu připomeň: hele, jak je tady hezky vytřeno! Třeba napůl ve srandě, ale ať si to uvědomí.

Ty si uvědom pár věcí:

1) máš pravidelně hlídací babičku. To je luxus, který docení jen ten, kdo nikoho takového nemá. Jestli Ti chce hlídat jen na práci - i to je strašně moc.

2) jestli chceš volno a Tvůj manžel není schopný hlídat, zaplať si slečnu na hlídání. Není to Tvoje ostuda, ale jeho. Ty to volno chceš, máš na něj nárok, tak si ho zařiď bez ohledu na něj.

3) Dej mu (ale laskavě)najevo, že některé věci bys měla nejraději sice od něj, ale když on k tomu není ochoten, zařídíš si to jinak.

 Maminecka 
  • 

nadherna vec - materstvi 

(15.7.2004 17:44:39)
Ahoj devcata,
nema cenu se tady hadat a debatovat, co je spravne, zda zustat s ditetem doma ci "odstavit" dite a jit pracovat. Ja sama jsem ted na materske s krasnou holcickou Janickou, mame rok a je mi krasne na dusi. Materstvi je prece jednou, dvakrat ( u nekoho vickrat) za zivot, deti rychle rostou a my si pak v pozdejsim veku rekneme "Boze, proc ja jsem tenkrat nebyla doma, tak rychle to uteklo, vyrostlo". Bude nam smutno. Deti jsou to nejkrasnejsi, co nas muze na svete potkat,nekazme si to praci, ktera muze klidne pockat, ta nam neutece, ale to detstvi nasich deti ANO. Natacim si vse na videokazetu, abych si pak mohla prohlizet, jak nase Janicka rostla.
Ja jsem plne pro zustat doma, jsme k tomu predurcene od nepameti. My, zeny, mame od prirody v sobe zakodovano starat se o domacnost, pecovat o muze, rozmazlovat nase robatka atd. Je to prece krasne byt s mimi doma a uzivat si to a ne se honit za karierou jako vetsina z nas. Co pootom z takovych deti vyroste? - nervaci, vzteklouni, agresori a ja nevim co jeste.
Vidim to kolem sebe, kdyz jdeme treba na pisek, matky hodi dite dopiskoviste a nestaraji se, dite ma nudli u nosu, pocurane, pokakane, ale je to jaksi nezajima. Ty deti jsou pak vztekle na ostatni, breci, berou jim ze zlosti hracky atd. Nemyslete si,ze to tak male dite nepozna, ze nemate na neho tolik casu.
Budte opravdu doma a praci si nechte napotom.
 Sylvie 


Re: nadherna vec - materstvi 

(15.7.2004 19:10:21)
:o) A do pískoviště hází děti matky zaměstnané nebo matky na mateřský?

S.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: nadherna vec - materstvi 

(15.7.2004 19:12:06)
Těžko říct, ale já jako zaměstnaná matka jsem byla na pískovišti s dítětem všeho všudy třikrát. :o)
 Jitka 
  • 

Re: nadherna vec - materstvi aneb asi nejsem spravna, zena 

(15.7.2004 20:11:57)
Cituji maminecku:"My, zeny, mame od prirody v sobe zakodovano starat se o domacnost, pecovat o muze, rozmazlovat nase robatka atd."
Dlouho jsem hledela, ale zadny takovy kody jsem v sobe neobjevila. Pecovat o domacnost mne fakt nebavi, muze mam samostatnyho ten o sebe pecuje sam {proto jsem si ho vybrala}, no mimco teprve cekam, ale jak se znam tak za nim nebudu behat a utirat mu kazdou nudli.
 Iva 
  • 

Re: Re: nadherna vec - materstvi aneb asi nejsem spravna, zena 

(16.7.2004 9:12:03)
Třeba se to v tobě ještě probudí :-)) Dopředu těžko hodnotit, ale šanci máš:-))
Já si totiž taky pamatuju doby, kdy jsem uvažovala spíš jako Monty a další, první dítě přišlo nečekaně a já s něčím tak přízemním jako je domácnost a utírání nudlí nechtěla mít nic společného, vyloženě jsem se tomu bránila!. Na druhé dítě jsem se už ovšem už hrozně těšila (bylo plánované) a nemohla se toho nabažit! V podstatě obrat o 180 stupňů, a viděla jsem to i u pár kamarádek (ne u všech), bohužel dnešní doba má pomotané hodnoty a bušit do počítače se považuje za mnohem víc na úrovni než utírat nudle dětem, a člověk občas musí dlouho dozrávat k tomu, aby pochopil, co je ze samé podstaty života důležité. Přeju všem, aby mohli dělat to, co oni sami za důležité považují, v tom je základ spokojenosti, jen se nestyďte změnit názory, když to začnete cítit jinak.
 Žaba (Darek, Alan a Dora) 


Vlastně se doplňujete... 

(3.8.2004 20:06:18)
Nemůžu si teď sice přečíst všechny příspěvky, ale snad se mně podaří napsat něco, co nebude úplně mimo.

Monty, řekla bych, že Vy se s manželem vlastně úžasně doplňujete. On - člověk, který je zvyklý, že se o něho vždycky někdo postará, a který neumí dávat, a Ty - člověk, který byl a je schopen se vždy a za každých okolností postarat sám o sebe případně i o spoustu dalších lidí, a který je na to patřičně hrdý, a vlastně ani neumí přijímat. Nechci se Tě dotknout, ale dělá to na mě ten dojem, že vlastně lidi kolem sebe můžeš odrazovat tím, že nedovedeš s vděkem a radostí přijímat, že si nenecháš dát (poskytnout) to, co NUTNĚ nepotřebuješ. A protože seš silná a vydržíš a zastaneš toho moc, tak nepotřebuješ vlastně nic. Jenže lidi, kteří se mají rádi (ať už jsou to manželé, partneři, kamarádi...) si rádi vzájemně poskytují různá příjemna, a mají potěšení jak z toho, co dostávají, tak z toho, co dávají.
Úplně chápu, že Ti současná situace nevyhovuje, ale bojím se, že bude velice těžké ji změnit, a že to budeš v prvé řadě Ty, kdo s tím bude muset něco udělat a změnit svůj přístup, protože manželovi (asi) nic nechybí. Z toho, co jsem tady četla o "stavění mantinelů", "utahování šroubů", vychovávání nebo dokonce "cvičení" mně docela běhá mráz po zádech - myslím si, že v partnerském vztahu na to nikdo nemá právo. A taky že to ve většině případů nebude fungovat, protože jakmile se dospělý člověk cítí cvičen a vychováván, věšinou se zašprajcuje. Některé (doufám, že nemnohé) ženy, věrny své výchově k submisivitě, možná ne, ale jsem přesvědčena o tom, že naprostá většina chlapů rozhodně ano. Mantinely sice potřeba jsou, ale musí si je stanovit každý sám. Pokud i má Tvůj manžel posunot své mantinely, je na Tobě, abys ho k tomu nejdřív motivovala a pak mu to usnadnila tím, že se pokusíš se naučit přijímat tak, aby pro něho mohlo být potěšením Ti něco dávat. Vidím to jako docela dřinu s naprosto nezaručeným výsledkem, ale jiná možnost, než toto nebo rezignovat, mě nenapadá :-(.

Vlaďko, nezlob se, ale strašně mně Tvůj styl připomíná jednu paní, která se taky jmenovala Vlaďka, která někdy v roce "91 nebo "92 přispívala do Ty&Já. Docela jsme se tam tenkrát chytly nad otázkou, zda žena u porodu může nebo nemůže křičet. Nejseš to nakonec Ty? Já vím, že pravděpodobnost je malá, ale nedalo mně to a nedokázala jsem se nezeptat :-).
Jinak mně přijde, že máš asi hodně těžkej život, a že je to přinejmenším zčásti způsobeno Tím, že se ani nesnažíš věci změnit (jako to třeba dělám já) ani je nepřijímáš a nenecháváš plynout s sebou a kolem sebe (jak to dělají někteří lidé, které docela obdivuju, protože já to neumím a šprajcuju se a a rvu se a bojuju i tehdy, kdy to nemá smysl), ale prostě je vydržíš, přetrpíš - a vždycky při tom utržíš rány. Je mně to líto, nemyslím si, že můžu změnit Tvůj přístup (koneckonců, já sama taky svůj přístup jen tak nezměním), ale mám pocit, že si sama ubližuješ, a mnohdy zbytečně.

Sally a Hrochu - moc se mně líbí, jak popisujete svoje manželství. Myslím, že u nás to chodí docela podobně, a mám radost, že i někdo jinej se dokázal domluvit ke spokojenosti obou partnerů. Možná nejsme TAK úchylní, jak nám tvrdí někteří šťastně svobodní kamarádi :-)!

Loučím se zase na delší dobu, ten zatracenej Telecom nám pořád ne a ne zřídit připojení, a do internetové kavárny přece jenom nemůžu chodit každej den :-(.

Ahoj všem

Žaba
 Simona, 30 let 
  • 

partnerstvi 

(8.5.2008 14:22:47)
Asi je to Monty o tom, ze skutecne chybi nejaka modelova situace fungujiciho vztahu tvych rodicu, abys vedela, co se ti libi a co ne a pak to napodobila. Znam ale mladou zenu, ktera take vyrostla naprosto bez otce a nyni ma hodneho muze, ktery ji pomuze s dcerou a momentalne cekaji synka. Tech muz ma sve mouchy, bouri se nevybiravym slovnikem nad politikou ci sousedy, i kdyz kdo by ne, to je sileny, co si lidi dovoli.., pak take nepatri mezi modely a inteelektualy. Ale to podstatne ma, umi mit druheho rad a nechal si v pocatcich jejich vztahu vysvetlit, co a proc dana zena potrebuje, aby jim to fungovalo. Kdyz neni domluva, ze druhy to smete ze stolu, je to zle. Myslim, zes byla velmi tolerantni, protoze takova budes, ale to same on mel davat tobe. Toleranci zase k tobe. Na necem se domluvit. Udelat mantinel, pravidla, ve kterych budete mit volnost, ale odsud podsud. Neni pravidlo na partnerstvi, protoze kazdy potrebujeme a chceme neco jineho, ale respekt k druhemu, ktery by neco opravdu rad, aby mohl fungovat atd., jak se rikava, je to, diky cemu se da stavet. Das volnost diteti, penize, uctu, i kdyz je hruby, cokoliv..a to dite ti to nevrati, protoze ho to nenapadne. A to same je i s tim druhym clovekem. Nechci jej prirovnavat k detem, kdo z nas je moudry a vyzraly naprosto ve vsem, jen chci rict, ze nejaka pravidla byt musi a nemyslim tim komunismus. Kdo tohle nechce brat na zretel, neni pripraven zit s druhym clovekem.
 michal. 1 batole 
  • 

Stále dokola 

(6.11.2009 10:39:10)
Proč tolik ženských stesků začíná: Nebyl to ten pravý, dítě jsem s ním mít nechtěla, ale pak se narodilo....atd. Tak jste mu drahá měla říct, že s nám dítě nechcete a že není ten pravý! Nebo nebyla v té době antikoncepce? Milujete se s někým, o kom víte, že nebude dobrým otcem a dítě s ním nechcete. Tak to asi nebude chyba v něm, ale ve Vás, dámy!!!
 mmakulka 


převýchova 

(25.11.2012 7:22:04)
Monty,ono každá ženská má o rodinném štěstí jinou představu...z mého pohledu-já bych určitě nechtěla být ta,která živí manžela,on totiž chlap velice lehce vycítí,že se snažit nemusí,neb to stejně nikdo neocení a vybodne se na vše,užívá si života,neb to nikomu nevadí...každý chlap potřebuje cítit,že je vůdce rodiny,že je velice důležitý,že je respektován..i kdybys to měla jen naoko hrát!!!!Pak je chlap schopen pro rodinu udělat cokoliv!!!My ženské si kolikrát říkáme,že jsme stejně dobré jako chlapi,že dokážeme všechno,uživit rodinu,postarat se o děti atd.....ale i chlap je jistým způsobem stále dítě a potřebuje svůj podíl péče a respektu.....pokud ho nemá doma,hledá jinde,aby se cítil dobře a v pohodě.....uznávaný a respektovaný.~3~
 Lída + 4 


Re: převýchova 

(26.11.2012 9:58:45)
Chlapa, co by byl "jistým způsobem stále dítě", bych doma nechtěla. A to, co bereš za normu (chlap vůdce rodiny atd.), mi přijde jak z pravěku.
 Matys2 


slepice 

(26.11.2012 12:58:56)
Docela by mě zajímalo, kam se paní po letech posunula, ale podle mě asi nikam, protože je to prostě naivní slepice. Chudák dítě a ve finále i chlap. Potřebovala by volný čas jen pro sebe, je to sobec..
A jak si to doma nastavila, takový to má..

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.