| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Interview s puberťákem

 Celkem 147 názorů.
 Radana 
  • 

Puberťák 

(26.3.2004 12:01:29)
Já:Co bylo ve škole?
Honza:Pařízek(třídní učitel,matematik a fyzik,nelze se mu vyhnout)
Čtvrteční varianta:Trojitý Pařízek(2xM,1xF)
Jakýpak by byl třeba trojitý odpíchnutý Pařízek.
A ještě něco.Puberťák mužského pohlaví nikdy nezapomíná na to,že má hlad,ale pravda je ,že nemusí vědět, na co by ho tak mohl mít.
 laura 
  • 

Re: Puberťák - verze "rafinovanejsi pubertak" 

(26.3.2004 12:23:54)
"Co bylo ve skole?"
"Vy se zajimate JEN o ty znamky!"
 Bára 
  • 

Re: Puberťák 

(26.3.2004 15:38:42)
"Co bylo ve škole?"
"Nic"
"Vy jste se neučili?"
"Ale jo"
"No a co tedy bylo novýho?"
"Nic"
 Jasněnka 


Založme klub rodičů (co mají doma puberťáky) 

(29.3.2004 0:14:53)
U nás doma to probíhá úplně stejně, syn 11,5 ...ale jako by mu bylo 14:-))), tak je puberta v plném proudu. najedné straně je ohromně velký a dospělý a všechno je "trapné", na druhé straně jsme minulý týden jeli spolu v autě a jemu byla zima, tak si přetáhl zimní bundu přes hlavu a říkal, že má bundovní domeček a pak tak chodil i po ulici (já ho schválně nechala...taky si ještě někdy hraju:-))) až vyděsil jednu paní, která si myslela, dle jejích slov "že mám bezhlavýho":-))) Taky není tak dávno doba, kdy nahlas v obýváku oznamoval, že jde "kakat":-))) Drželi jsme se vždycky, abychom nevyprskli, protože jinak byl "dospělý"...
 Jana + 13 ti letá dospělá 
  • 

Re: Založme klub rodičů (co mají doma puberťáky) 

(12.4.2005 13:57:03)
Koukám, koukám,ale žádný nový příspěvek. Copak v roce 2005 všichni pubertáci dostali rozum a tu jedinou mám doma já??? Jak snášíte nutnost si udělat vlasy, nejlépe zmalovat obličej a přitom v pokoji jak po výbuchu bomby? Vždy si sice vzpomenu na svého kamaráda dětského psychologa a jeho odpověd na mé nářky: To nevíš, že dítě je příjemné jen v okamžiku vzniku? Pak je tu už jen od toho aby tě sra... Vždy si na to vzpomenu, když ta naše slečna má zase jeden ze svých úletů, ale ne vždy to pomáhá. Prosím stejně postižení rodiče ozvěte se!!!!
 slečna 


Re: Re: Založme klub rodičů (co mají doma puberťáky) 

(11.11.2005 12:23:37)
Ahoj všichni, kteří máte doma puberťáky, patřím mezi vás. Dcera bude mít v lednu 14 let a už nějaký čas je to u nás doma pořádný "hukot", to vám povím.
Vlastně s dcerou mívám zážitky snad už od jejího narození, mluvila dřiv než chodila, v první třídě byla prý nejdivočejší ze všech děvčátek a vůbec ji znají všude...pomoc...
Ale vlastně je pro mě věčným námětem pro mé články, které píšu.
Třeba, zeptám se, co bylo k obědu a ona:"maso s žílou a práškové brambory".Nebo se zeptám,jestli má nachystané věci do školy a odpoveď je jasná:"to je jasný, beru si košili a džíny".To, že jsem se ptala na nachystané učení, ji ani ve snu nenapadlo.
Napište mi nějaké "prima" zážitky s vašimi "skoro prý dospěláky". Držte se !
 dady 
  • 

Re: Re: Re: Založme klub rodičů (co mají doma puberťáky) 

(29.7.2006 6:06:50)
Mas spravnou dceru.
dady
 marcela, 4 dcery 
  • 

Re: Re: Založme klub rodičů (co mají doma puberťáky) 

(4.5.2006 21:39:30)
mam mimo jiné dvě dospívající dcery 14 a 12 a tak ta představa výbuchu granátu v pokoji a zmalovanýho obličeje je mi docela blízká. Navíc mám dojem, že se asi dospělosti vůbec nedožije. Ta nejstarší si klidně postaví židli na nohu a zároveň si na ni sedne a mluví a mluví a mluví aniž by přemýšlela o obsahu.
 Iva, 37, syn {jen] 9 let 
  • 

Re: Puberťák 

(17.4.2004 21:58:56)
Z dob školní docházky si vzpomínám, jak můj tatínek denně přišel domů, k nám /mám sestru/ do pokojíčku a denně řekl: "Názdárek, holčičky, co je novýho?" Strašně nám to šlo na nervy, tudíž se většinou dočkal oné odpovědi - "Niiiiic, co by jako mělo bejt novýho?". Takže jsem zvědavá na sebe za pár let, jaké pestré otázky budu synkovi dávat. A ty odpovědi... A ten tón....
 Agneska 
  • 

Re: Re: Puberťák 

(18.4.2004 11:08:20)
Přečtení příspěvku Ivy mě přivedlo k zamyšlení. Holky v pubertě nesnášely, že otec po návratu z práce přijde do pokojíčku a pozdraví je slovy Názdárek, holčičky, co je nového?

Obecně vzato na téhle větě není nic špatného. Není to vyzvídání, kritika, buzerace, napomínání, poučování...je to jen pozdrav, na který člověk většinou moc odpověď nečeká (někdy čeká). Neznám tedy tón, kterým to bylo řečeno, ani další detaily z rodinného soužití. Soudím z toho, že otec prostě nechtěl tak úplně vypadnout ze světa dcer jak dorůstaly a odtahovaly se, byl rád, že je zase od včerejška (popř od rána) vidí a tento rituál bral jako součást vztahu.
Chápu taky, že to pubeťačkám vadilo, že viděly fotříka jako zaostalého podivína, vyracely oči a říkaly si "Už zase!", chichtaly se tomu, halasně si navzájem (nebo s kamarádkama) stěžovaly na to, jak je jejich táta nemožnej...a bylo jim všem při tom dobře.

Taky si představuju situaci, kdy otec "pochopí", že dcerkám tento kontakt vadí (že jim v tomto věku vadí jakýkoli kontakt s někým tak trapným, out a tak málo cool jako jsou rodiče) a vyhoví jim. Do pokojíku nestrčí nos, po příchodu z práce se ulije do ložnice, obýváku nebo kuchyně a aby dcerunky nedráždil, radši je ani neosloví, na nic se neptá, do jejich věcí nezasahuje...co je dál? Asi chvíli spokojenost dcer. Pochvaly jako táta je prima, on nás nechá dělat co chceme, on ani nechce nic vědět...A pak může taky zničeho nic přijít scéna, kde šokovaný otec v přívalech výčitek zjistí, že na své dcery kašle, že ho nezajímají, že se o ně nestará, nerozumí jim, nic mu nemůžou ani nic říct, s ničím se svěřit, že jsou pro něho vosk, že myslí jen na své pohodlí a to jak se cítí ony mu vůbec neleží na srdci, a žeho za to nenávidí...a občas se otec po letech studených vztahů v dospělosti dětí dozví, že to bylo tím, že tenkrát se absolutně nezajímal......

Myslím, že Iva, kdyby otec pokojíček obcházel tehdy obloukem, by neměla hezkou a pohodovou historku o tom, jak ji otec v mládí štval, ale skutečný problém k řešení s psychology. Díky za prudící rodiče, obvykle to znamená, že mají o dítě zájem, a to dítě, i když to navenek odmítá, hrozně potřebuje. Možná to chce jen občas trochu popřemýšlet nad zajetou formou kontaktu a citlivě ji vylepšit, a proto je moc fajn, že je tu tato diskuse.
 monja 
  • 

to sou votázky... 

(25.11.2004 11:11:35)
m: co bylo ve škole ?
p: nic...
m: (rafinovaně) tak proč tam chodíš ?
p: to sou votázky...no protože mě tam posíláš!!!
m: učíš se přece pro sebe ( okřídlená věta, kterou milovaly všechny generace )
p: tak co se na tu blbou školu porád ptáš !?

Až se jednou neudržím, tak mě asi zavřou za týrání svěřené osoby.
Pročež všem rodičům pubertální mládeže přeju pevné nervy a dobrého psychiatra.
 petr 
  • 

otázky a odpovědi 

(26.3.2004 13:02:42)
No ono taky jde o to, jak se člověk umí ptát. Myslím si, že kdyby pan Karban po příchodu domů dostal od své ženy podobnou sestavu otázek o tom co bylo v práci apod. hned ve dveřích, asi by nepředvedl o moc víc než jeho syn.

Kdyby se pan Karban opravdu zajímal o to, co jeho syn ve škole dělá, tak by třeba začal : "jak se líbil ten tvůj referát co jsme k němu spolu vyhledávali v knihovně informace ?" a pak už by to bylo o něčem jiném.

Možná to je jen rádoby vtipný fejeton o jednom puberťákovi, ale může ukázat i na to, jak rodiče neumí vychovávat.


 Petra, 3 kluci 
  • 

Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 13:31:15)
A odpověď by zněla: "no normálka" bez ohledu na to, jak rodiče svoje děti vychovávají :-))))))))))))
 Emina 
  • 

Re: Re: otázky a odpovědi 

(27.3.2004 20:44:22)
To bezpochyby:). Myslim, ze kdyz chce nekdo rozmlouvat s pubertakem, neni skola vhodne tema... Jaky JE vhodny tema, to si take nejsem prilis jista, ale rekla bych, ze nejlip dopada pockat na chvili, kdy chce zacit mluvit ON(A) a v tu chvili se dobre koncentrovat na pochopeni, o cem chce mluvit. Pubertaci jsou silne pricitliveli, takze kdyz je rozmaznete (byt nechtene) jednou, znamena to na dlouhou dobu utrum. Ale myslim, ze uprimna omluva taky vykona svoje, i kdyz to nedaji najevo.
Chleba bych jim, vejrum, teda nemazala ani kdyz prosi andelsky-dabelsky a uz vubec ne ke smazeni na pocitaci. Vlastne mazala, kdyby nekdy namazal potomek chleba mne, tak to by byla jina. Na to se daji zvyknout (aspon nekteri:), protoze kdyz vam nekdo prinese pod nos oblozeny chleba, dokaze to potesit. Moji rodice snad ani neumeli rict detem (vlastnim) "dekuju", ale sami si dekovat nechali vic nez casto. Pricitam to tomu, ze kdyz nam nekdo dekuje, citime se tak nejak uzitecnejsi...
 JaninaH 


Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 15:07:55)
Petře,
ty zřejmě nemáš doma puberťáky! A jestli ano, tak velmi netypické.
Představuji si rozhovor vedený s pubertálním jinochem podle tvé vzorové otázky asi takto:
---------------------------------------------------------------------
Otec: "Jak se líbil ten tvůj referát co jsme k němu spolu vyhledávali v knihovně informace?"
Syn: "No, v pohodě".
O: "Ocenil profesor tvoji snahu o zajímavý pohled na problematiku?"
S: "Jo, jasně."
O: "A kladli spolužáci k tvému výkladu nějaké doplňující otázky?"
S: "Ani ne".
O: "Pročpak, snad nechceš říci, že tvůj referát spolužáky nezaujal?!
S: "Asi moc ne."
O: "Jak je to možné, vždyť jsme spolu vybrali tak atraktivní téma. Vysvětlil jsi jim důkladně, jak je to zrovna v dnešní době aktuální?"
S: "Jo".
O: "A co oni, jak na to reagovali?"
S: "No,nijak."
O: "A jak si to vysvětluješ?"
S: "A co?"
O: "Přece to, že přes veškerou naši společnou snahu nesklidil tvůj referát očekávaný úspěch!"
S" "No já nevim...Možná proto, že to nikdo neposlouchal."
O: "???"
S: "No, víš, voni kecali o tý nový hře, co teď hrajeme po netu. Je super! Tak já si jdu pustit počítač, všichni už tam určitě jsou. Namažeš mi, prosím tě, tři chleby?"
------------------------------------------------------------------

Pokud máš další dobré rady pro rodiče puberťáků, sem s nimi! Aspoň se pobavíme.
J. (dcera 16, syn 13)

 Zuzana 
  • 

Re: Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 17:47:44)
Opravdu nechápu, proč se do Petra navážíte. Má pravdu. Na blbou otázku blbá odpověď. Pokud se rodič dětem věnuje a skutečně jej zajímá, co jeho dítě dělalo ve škole, neklade takové, s prominutím, stupidní otázky. Co je to proboha za otázku - Co bylo ve škole?? Z jejího znění totiž vůbec není jasné, na co se rodič ptá? Jak má to dítě poznat, co rodiče zajímá? Pokud rodiče skutečně něco zajímá, má se zeptat přímo - například Psali jste z něčeho písemku? Dostal jsi nějaké známky? apod. Pokud u vás doma dostáváte jednoslovné či vždy zamítavé odpovědi na každou konkrétní otázku, je ve vaší výchově zřejmě cosi v nepořádku. Pokud není mezi dítětem a rodičem vytvořeno pouto důvěry, není divu, že se dítě nechce svěřovat se svými zážitky, pocity, názory... Já se vašim dětem ani nedivím, když tady vidím, jak se jim posmíváte a děláte si z jejich dospívání legraci. Dospívání je dost citlivé období, sami jste tím přece museli projít, pak nechápu, jak je možné, že jste už zapoměli.
Pokud dítě svým rodičům řekne "Mami, já se bojím." a maminka odpoví "Ale prosímtě, čeho se bojíš? Není čeho.", (znáte tuhle situaci?.) pak dítě pochopí, že maminka nebere jeho pocity vážně a projevuje otevřenou snahu je zlehčovat. A pak, když dítě začně dospívat a stává se ještě citlivější a uzavřenější, se maminka se svým "úžasným" přístupem k výchově strašně diví, proč se jí dítě nechce svěřovat a na nejasné otázky odpovídá tak, jak odpovídá.
Rodiče, prosím vás za vaše děti, přemýšlejte!
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 17:56:32)
Mimochodem, u nás doma všechno v pohodě funguje a moje děti (syn 12 a půl roku, dcera 15) nemají problém mi povyprávět o tom, co přes den zažily. Samozřejmě o tom nevedeme obšírné rozpravy, ale to, co chci vědět, se vždycky dozvím. Důvěřují mi a nemají důvod se mi nesvěřit. Nikdy jsem jejich problémy a starosti nezlehčovala a jejich názory, ať už byly jakékoliv, jsem se vždy snažila respektovat.
Nejsem žádná psycholožka ani pedagožka, ale normální máma, která má ráda svoje děti. Manžel totéž.
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 11:15:51)
dík za podporu, ty negativní reakce na mou poznámku mi připoměly něco o potrefených husách :-)

Je to přesne jak říkáš, na blbou otázku, blbá odpověď, proto jsem také psal o tom, jak by se asi panu Karbanovi líbilo vyslechnout salvu podobných stupidních otázek od jeho ženy.

Ono jedna věc je dělat si z puberťáků srandu jak jsou nemožní a druhá je, opravdu se zajímat o to co prožívají a o čem přemýšlí. Koneckonců nás za pár let se svými schopnostmi - o kterých rodiče často ani netuší - převálcují.


 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 11:29:20)
Petře,
opravdu pořád nechápu, co je na tom "blbého" či stupidního, ptát se dospívajícího na jeho výsledky ve škole. Myslím si, že je to nejen právo, ale i povinnost rodičů. A podle mě ti rodiče, kteří se o dítě zajímají, se ho ptají mimo jiné na to, co bylo ve škole. A naopak, ti rodiče, které nezajímá prospěch dítěte a jeho školní práce, se zpravidla nezajímají ani jeho názory a myšlenky.
To je můj nároz, naprosto odlišný od tvého. Ale proto ještě nemusíš ty, kteří s tebou nesouhlasí, nazývat "potrefenými husami". Nebo ano?
J.
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 12:09:15)
ptát se na výsledky ve škole je naprosto legitimní, jde o ale to jak se ptát. rozhodně jsem nikde nepsal že se jich nemáme ptát, naopak!

potrefenými husami jsme myslel to, že se velká část diskutujících zabývá tím, jak jsou puberťáci nemožní a přitom to svědčí o jejich špatném přístuu k nim. ale těžko od nich čekat něco jiného, když jejich rodiče je to taky nenaučili. pokud se ovšem cítíš potrefeně, hluboce se omlouvám
 16.5Salám&Lajka14 


Ještě jednou k puberťákům :o) 

(29.3.2004 12:58:26)
Myslím, že podstata celého problému je v tom, že dítě se v pubertě mění, zatímco rodič zůstává stejný. V názorech, v hodnotových preferencích atd. Rodič je "suchar", který vůbec nechápe, co je skvělýho na počítačových "erpégéčkách", nechápe, že Peneři strýčka homeboye jsou "skvělá muzika" a že se už dávno nenosí tesilky a účes na havla. :o) Pokud vás děti takhle vidí, je snad logické, že se s vámi nechtějí bavit - rozhodně ne tak, jak si to představujete - protože pro ně prostě už nejste partner, ale dospělý prudič, kterého zajímá jen ta "blbá" škola, která je pro něj v podstatě podružná.
Až půjde moje dítě do školy, v první řadě se budu snažit vybrat takovou školu, která by ho bavila; pokud bude projevovat určité schopnosti a nadání v nějakém směru (humanitní, technický), budu se snažit mu s výběrem školy pomoci tak, aby byl spokojený. Když žádné extra nadání mít nebude, ať si vybere sám, co by si tak asi představoval. A je mi úplně fuk, jestli na ní bude mít samé jedničky nebo jestli bude prolézat s odřenýma ušima. Proč bych ho měla pořád otravovat s tím, co bylo ve škole??? Pokud apriori nepředpokládám, že je moje dítě blbec, který naprosto neví, co chce, co ho baví a co pro něj má význam, proč mu neponechat školu jako JEHO zaměstnání, se kterým se musí vypořádat sám? Když bude potřebovat pomoc a řekne si o ni, ráda mu pomůžu, ale rozhodně nemám v úmyslu ho do ničeho nutit, ani slovně, ani nijak jinak.
Sorry, ale pro mne není vůbec důležité, jaké bude mít moje dítě známky. Nejradši bych byla, kdyby chodilo do školy, kde se neznámkuje vůbec. Chci, aby ho škola bavila a aby o ni samo mělo zájem. Když ho mít nebude, nedá se nic dělat. Je to jeho život. Vy jste ve dvanácti, třinácti letech nebyli schopni samostatného uvažování? Museli vás rodiče vodit za ručičku?
Pro mne je důležité vědět, jaké je moje dítě, co ho trápí, čím žije, jaké má zájmy, ale jaké má známky ve škole... o čem ty známky vypovídají? O tom, jak je "chytré"? Nebo o tom, jak bude v životě úspěšné? Já myslím, že ani jedno, ani druhé. Známky jsou subjektivní hodnocení nějakého učitele. Dítě se může donutit k tomu, aby se nabiflovalo sebevětší pitomost, které vůbec nerozumí, a dostane jedničku, protože ji odrecituje před tabulí. Je to pro rodiče důvod k tomu, aby jásali a plácali ho do zad? Není lepší vědět, že Toník sice má problémy s matematikou, ale zato je nejlepší v biologii, chodí do botanického kroužku a vyhrál biologickou olympiádu? Nikdo není tak dokonalý, aby ho všechno bavilo a všechno mu šlo jako po másle. A mít doma dítě, které se sice poslušně naučí všechno nazpaměť a má stále samé jedničky, ale nic ho doopravdy nebaví, nemá představu o tom, co by chtělo dělat, to bych opravdu dost nerada...
 VeronikaVeronika 


Re: Ještě jednou k puberťákům :o) 

(29.3.2004 17:32:17)
Monty, neměly jsme stejnou matku? Pamatuji si jak jsem v páté! třídě donesla trojku! (mimochodem první za celých pět let) z matematické pětiminutovky a máti ruply nervy a zmlátila mě pantoflí:-) jinak jsem po celou ZŠ měla vyznamenání, na gymplu (musela jsem tam, ač jsem udělala přijímačky na textilní průmyslovku - to bylo mámě málo - ze mě musí být lékařka!) jsem "prolézala" maximálně s 2-3 trojkama.... Po gymplu jsem se okamžitě vdala (natruc, abych nemusela bydlet doma) a mámu málem klepla pepka:-) Jo a ty scény co mi dělala ve škole... Příšerné - jak já se styděla! Ale mimochodem neznamená to, že já se nebudu zajímat o školu svého dítěte. Jasně že mě nebudou zajímat známky, ale zájem tam být musí. Ať o to co dělají, o to, jestli mají úkoly... Je to spíš o tom, jak to rodič podá (Co bylo ve škole NIKDY!!!) - tak jak to tu psala Janina. Ono ať se na mě nikdo nezlobí, ale ve třinácti vážně není člověk na všechno samostatný, ani většinou neví na jakou tu školu se dát... (Jo - mám předělanou ikonu a nick - jsem bývalý Prcek Poo, jen pro informaci.-)
 Ilona, Míša 12 a Vašík 10 
  • 

Re: Ještě jednou k puberťákům :o) 

(6.4.2004 7:55:09)
Milá Monty, děkuji ti za příspěvek. Už jsem se bála, že nejsem normální. Mám totiž dceru v 6. třídě a syna ve 4. třídě a naše rozhovory po příchodu ze školy vypadají asi takto:Tak jsme psali to pravopisné cvičení a jsem dobrý, mám jen tři chyby.Nemluvíme o známkách, protože 4 o ničem nevypovídá, ale počet chyb ano.
 Vendula, tři děti 
  • 

Re: Re: Ještě jednou k puberťákům :o) 

(7.4.2004 8:23:38)
To mi trošku připomnělo obhajoby mých dítek - dostal (a) jsem sice trojku (čtyřku), ale OSTATNÍ měli ještě horší známky než já.... Takže jsem vlastně nejlepší. Při počtu pět-šest dítek ve třídě (jsou odchované vesnickou dvoutřídkou) to není až zas tak nic nemožného...
Ještě jsem si vzpomněla - mám prostřední dceru čerstvě přijatou na chemickou průmyslovku - na jeden starý vtip... že náš rozhovor může v budoucnu vypadat takto: "Co bylo dnes ve škole?" !Chemické pokusy." A co bude zítra ve škole?" "... V jaké škole???"
 Klaudia <12> puberťačka ;o) 
  • 

Re: Re: Ještě jednou k puberťákům :o) 

(22.9.2004 18:50:59)
Správně!!! Já dostala takhle z diktátu 55% a mamka by mě nejradši odstřelila kalachem! Přitom jsem měla jen 3 chyby a 3. nejlepší známku ze třídy (Ale to rodiče nezajímá......)!
Mějte se tu fajn a věřte, že fakt nemá cenu radit se tu, co s námi, i tak učiníme po svém.

Klaudinka
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 13:18:52)
Janino, dovolím si nesouhlasit. :o)
Víš, mojí matce vždycky hrozně záleželo na tom, jaké mám známky ve škole. Asi jsem to už psala, ale NIKDY nezapomenu, jak mi bylo, když jsem v první třídě šla domů s vysvědčením, na kterém byla jedna dvojka ze psaní, a těšila se, že bude mít maminka radost. Maminka vytáhla svoje vysvědčení a řekla mi "JÁ jsem měla samé jedničky".
Celé dětství jsem pak poslouchala, že ta a ta holčička z baráku není tak chytrá jako já, ale má samé jedničky, protože je pilná a snaživá. Dodnes poslouchám neskutečné kydy o tom, jak ten a ten udělal VŠ a JÁ ne, přestože oni nejsou tak chytrý... atd. atd.
Moji matku nikdy nezajímaly moje názory a myšlenky, zajímaly ji JEN výsledky ve škole. Když jsem se díky strašnému studijnímu posudku nedostala na gymnázium (mimochodem matku museli po vyslechnutí studijního posudku odvézt do nemocnice na uklidňující injekci) a žádná střední škola v okrese mne nechtěla přijmout, dělala příšerný scény, že její dcera nebude mít maturitu, šla brečet k našemu řediteli ZŠ a ten se nad ní smiloval, takže mi docela s velkými potížemi zajistil studium aspoň na zemědělsko-technické škole.
Nechtěla jsem tam jít, ale nakonec jsem řekla, že půjdu, ovšem pod podmínkou, že tam matka nikdy v životě nestrčí ani špičku nosu. Na základce jsem se hrozně styděla, když se mi spolužáci po každém rodičovském sdružení smáli, že moje matka zase dělala hysterické scény. Přitom jsem měla dobré známky, myslím že až do 7. třídy vyznamenání, měla jsem problémy s chováním. Řekla jsem jí, že jakmile se dozvím, že byla jedinkrát ve škole, odcházím a jdu do mlíkárny. Matka měla tak hrozný strach z toho, že bych neměla maturitu, že skutečně během 4 let studia nebyla ani jednou ve škole, neviděla jediný vysvědčení, až maturitní - aby viděla, že jsem taky já splnila podmínky.
Nějak si pořád nemůžu vybavit, co kladného mi její zájem o mé vzdělání přinesl. :o) Řekla bych, že nic. :o)
Btw., na střední jsem měla studijní průměr kolem 3,3 - 3,6. Byla jsem po celé 4 roky mezi třemi nejhoršími. Pro můj další život to nemělo naprosto žádný význam... :o)
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 13:32:01)
teda, klobouk dolů žes svoji matku přežila ve zdraví. máš můj obdiv
 Yukona, synove 12 a 16 
  • 

jojo, ta puberta:) 

(1.4.2004 18:46:03)
muj mladsi je skoro ve 13 porad ukecanej a cokoliv se ve skole deje, hned mi to doma povida...se starsim je to horsi, to je opravdu takrka kopie syna pana Karbana....ale prisla jsem na to, ze daleko lepsi nez se ptat hned po prichodu ze skoly je ze zeptat nekdy kdyz ma nahodou synator naladu, obcas ji dokonce ma a dostanu z nej vic nez par slabik:) Kdyz ho ale chytim ve spatnou dobu tak jsem gestapo a KGB, coz ocenuju protoze jsou tu aspon nejake vedomosti z minulosti(vzhledem k tomu ze je rozeny kanadan).....a ja mu mohu vysvetlit proc nejsem gestapo ani CGB, coz ho dokonce zajima..nekdy..
jinak clanek pana Karbana se mi moc libil a oba jsme se nad nim s manzelem pobavili:))) vubec to byl desne legracni namet:)))
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 11:30:09)
Petře,
opravdu pořád nechápu, co je na tom "blbého" či stupidního, ptát se dospívajícího na jeho výsledky ve škole. Myslím si, že je to nejen právo, ale i povinnost rodičů. A podle mě ti rodiče, kteří se o dítě zajímají, se ho ptají mimo jiné na to, co bylo ve škole. A naopak, ti rodiče, které nezajímá prospěch dítěte a jeho školní práce, se zpravidla nezajímají ani jeho názory a myšlenky.
To je můj názor, naprosto odlišný od tvého. Ale proto ještě nemusíš ty, kteří s tebou nesouhlasí, nazývat "potrefenými husami". Nebo ano?
J.
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 8:41:36)
A vy jste se jako puberťačka svěřovala rodičům se svými pocity? Proto se tomuto období říká puberta - je to o tom, že si puberťák myslí, že není "nic trapnějšího než vlastní rodiče i s těma jejich otázkama". Pokud to s puberťákem mlátí, nebudu ho unavovat otázkami, jestli psali nebo nepsali písemku. Pokud mi to bude chtít říct, tak mi to řekne. Dívky jsou sdílnější, občas se uchýlí k tomu, aby mámě pověděly, co měla ta či ona spolužačka na sobě, jaký měla účes a "jak je nemožná", ale chlapci toho v pubertě většinou moc nenamluví a omezí se na "jo", "ne" a "hm". A nezlobte se na mě, ale tohle není výchovou:-)))))
 Misa 
  • 

Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 10:49:09)
Zuzko, mas naprostou pravdu.
 Veronika, 16 let 
  • 

Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(2.6.2007 22:58:25)
Naprosto souhlasím se vším, co jsi popsala. Např. já bych svý mamce neřekla, že se mi nějakej kluk líbí a to i kdyby poznala, že se na nějakýho culim, ale kdyby náhodou bych se přece prokecla, vyčítala bych si to. Ve školce jsem měla lásku, mamce jsem řekla, že mám toho kluka ráda. Ona se mě začala na něho hrozně vyptávat i na jeho rodiče a pak to říkala i jinejm lidem (známím, příbuzným) - byla jsem hrozně stydlivá. Pak je tady ještě jeden důvod. Př. kluk a holka si daj pusu v televizi a mamka na to řekne, ať ten kluk tu holku nevocucává a ať na ni nehrabe - řekne to potichu, ale řekne. Parkrát už mě napadlo, jestli nezežila nějaký nepříjemný sexuální zážitek. Raději se spíš svěřím tátovi.
S rodičema se bavim jenom o škole a sem tam o kamarádkách. Před rokem jsem jim řekla o jedné mé kámošce, která za mnou měla přijít, že přijít nemůže, protože šla za svým klukem. Oni mi oba řekli, že to není dobrý, protože se začne flákat a špatně se učit. Možná proto jsem ještě s nikým ani pořádně nechodila, spíš to vždy byla jen náklonost k nějakému klukovi.
Mohl byste mi někdo napsat prosím svůj názor.
 Bára 
  • 

Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 15:48:39)
Vy se svým 12-tiletým synem vyhledáváte v knihovně informace k referátům???
 Jana 
  • 

Re: Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 17:26:57)
Čemu se divíte? Vy ses dětmi neučíte? Pokud se dětem nevěnujete, je pochopitelné, že dostáváte podobné odpovědi.
 Jana 


Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(26.3.2004 17:32:17)
On se nejaky pubertak uci s rodici?? :oO

Na otazku "Co bylo ve skole?" se snad jinak odpovedet neda. A podobny styl odpovedi praktikuju na prilis doterne otazky jeste ted (jenom u toho nezadam 3 namazane chleby ;o).
J.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(28.3.2004 6:37:34)
Moje znama se i podobnou "stupidni" otazkou dopracovala duleziteho zjisteni, doslova takto:
M Co bylo na treniku?
S Nic.
M Co trener, je s tebou spokojeny?
S Jasne.
M Co to mas za knihu, ukaz!
S To je neco o maratonu nebo co.
M To je ale krasna kniha, odkud ji mas?
S To jsem dostavali na treninku.
M Vy jste dostavali na treninku knihy?
S Nooo, bylo vyhlasovani nejlepsich atletu roku cely Kotlarky.
M Tak to bylo dneska? A kdo byl vyhlaseny?
S To je ruzny.
M ???
S No jako z ruznejch kategorii ruzny lidi, to da rozum, nee?
M Byl vyhlasen nekdo koho znam? Nejaky tvuj kamarad?
S No ze starsich zaku jsem byl vyhlasenej ja.

 Bára 
  • 

Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 8:31:36)
Ne, já se se svým 13-tiletým synem neučím. A pochybuji o tom, že se nějaký puberťák bude chtít doma s rodiči učit, když je ve věku, kdy rodiče jsou "ti obtížní spolubydlící", kteří nechápou, co je "hustý" a "cool". Ve 13 letech má syn úplně jiné zájmy, než se s maminkou nebo tatínkem učit do školy:-) A my s manželem to akceptujeme, protože jsem byli taky takoví, také jsme pohrdali pomocí při domácích úkolech od rodičů a přesto jsme s manželem oba vysokoškolsky vzdělaní lidé na manažerských postech.
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 11:26:12)
asi si to nedovedeš představit, ale tak to vypadalo u nás doma. Naštěstí jsme měli na základní škole dost pokrokovou učitelku, takže už tehdy podporovala způsoby výuky, které jsou dnes in. A s tátou a bráchou jsme opravdu byli docela často o víkendu v knihovně a zjišťovali jsme spoustu zjímavých věcí na různé refráty a cvičení.
A rozhodně mi to v tom věku nevadilo, protože to byly často odborné věci, které ani některé učitelky vě škole nevědely (takže to dělalo dojem i na spolužáky :-) ), tudíž se mnou táta nejednal jako s blbem v pubertě, ale jako s téměř dospělým člověkem, který dovede analyzovat a nalézat informace. Tím ovšem nechci říct, že jsem pubertu trávil jen učením. Šlo mi o to ukázat, že přístup rodičů k puberťákům je dost rozhodující o jejich vztahu a že velká část rodičů to naprosto nezvládá a je to těžké po nich chtít, protože se to od svých rodičů nenaučili.

 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 13:27:18)
Bohužel nejsou kurzy na to "jak zvládat svého puberťáka":-) Vzpomínám si na svou pubertu... na základní škole jsem byla to, čemu se říká bezproblémové dítě - přiměřeně aktivní, se standardními zájmy, samé jedničky do 7. třídy... otázky "co bylo ve škole" byly spíše "aby se neřeklo", protože když něco bylo mimo standard, neměla jsem nikdy problém říct rodičům pravdu (i kdyz jsem na střední škole v pololetí inkasovala 5 z fyziky....:-))))) tohle nikdy nebyl můj obor, ačkoliv se můj otec fyzikou zabývá...) a rodiče proto nenaléhali s žádnými tehdy pro mě dotěrnými otázkami (s babičkami to bylo jiné, pochopitelně:-))) Bylo to jaksi... samosebou... tak nějak přirozené... V pubertě jsem nechápala, proč děti utíkají z domova, proč je rodiče bijí za špatné známky (u nás byly fyzické tresty tabu), proč spolužáci řeknou o své máme, že je krá.a atd. Tohle se mě prostě nikdy netýkalo. Ovšem dívky to asi prožívají trochu jinak. Můj syn se dostáva do "klackovitého" období, jak říká babička... Už protahuje obličej, když má jet s námi o víkendu na chalupu, radši by byl v Praze a šel někam s kamarádama, děsím se dvouměsíčních prázdnin... Zatímco my byli rádi za třítýdenní tehdy pionýrské tábory a společné prázdniny se sestřenicemi a bratranci u babiček a jedné společné dovolené u moře s rodiči, můj syn najednou k babičce nechce, na chalupu nebo do ciziny s námi jako rodiči taky ne (prý to bude "nuda a děsná votrava") a radši bude celé dny a noci trávit tím, že bude "gamesit po síti". Ono jde totiž taky o to, že to, jak jsme to prožívali my, je něco jiného, než jak to prožívají naše děti... Jak asi prožívaly pubertu naše prababičky? Generaci od generace je to horší a horší a je to společenský problém.... Copak my jsme řešili drogy na základní škole? Na gymplu kolovalo Memento všemi ročníky a všichni jsme z toho byli v šoku... a naše děti? Přednášky o drogách (samozřejmě o jejich škodlivosti v rámci prevence) mají už od páté třídy. My jsme se ve 14 letech pochichtávali nad krabičkou prezervativu a můj syn bez mrknutí oka popíše orální sex - je to pro něj pojem, který slýchá nebo čte v médiích. Ty naše "děti" jsou dneska mnohem dál, než jsme byli my a proto stále dochází k těm komunikačním šumům mezi dospěláky a puberťáky. Protože "my jsme byli jiní".
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 13:48:05)
nemyslím si, že by současní puberťáci byli horší, ale souhlasím s tím, že dospělí prostě nestíhají. (což je mimochodem velká chyba například na pracovním trhu)
A vzdor vůči rodičům? Ten je přece normální v každé generaci, jenže v minulosti se mohli mladí lidé od rodičů mnohem dříve osamostatnit. To že váš syn nechce na dovolenou s rodiči je normální, chce vyzkoušet jaký mu dáte prostor.

A je jedině dobře že vědí hodně o drogách a sexu, je to mnohem lepší než pokrytecká, nebo žádná sexuální výchova ze strany rodičů. A čím dřív se váš syn naučí jak se používá prezervativ a co je orální sex, tím lépe. Je to mnohem lepší než když se v 70. a 80. letech lidi brali, protože se holka nechala zbouchnout někde na diskotéce a pak se zase rozváděli.

Asi mám na spoustu věcí jiný názor, protože jsem pravděpodobně mnohem mladší, my jsme na střední škole drogy a sex řešili běžně.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 13:56:19)
No právě...:o)
Sice už nejsem TAK mladá, bude mi letos třicet, ale pořád se snažím "stíhat". :o) Takže doufám, že pro své děti nebudu nudný prďoch. :o)
Mimochodem nejlíp tenhle problém ilustruje krásná historka našeho kamaráda, který je velký fanda do muziky. Je mu padesát a šel si koupit do obchodu CD Nine Inch Nails. Prodavačka se ho s údivem zeptala, jestli vůbec ví, co to je. :o) Zřejmě čekala, že lidé v jeho věku poslouchají v lepším případě Beatles nebo rovnou Moravanku. :o)

 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 16:48:16)
Pravděpodobně jste to špatně pochopil - se nestavím negativně k tomu, že se moje dítě již na základní škole dozví o prevenci proti drogové závislosti a o antikoncepci atd. Naopak chci poukázat na to, že naše generace byla o toto "ochuzena". My jsme se v 15 letech učily na panenkách přebalovat miminka a šít povlaky na polštáře. Takže veškerá osvěta byla na rodičích. A každý rodič chce pro své dítě jen to nejlepší, takže se také snaží, co může:-)

A v těch 70. a 80. letech byly dostupné a "přístupné" pouze některé informace. Holka se "nechala zbouchnout" na diskotéce, protože nevěděla, co je to antikoncepce a pokud šla za ganekologem pro předpis, tak lékaři často zburcovali celou rodinu, pokud dívce nebylo 18 a ještě jí vynadali, protože na "takovýhle věci je moc mladá".

A co se týče společné dovolené s naším synem - vy to chápete stejně jako můj muž - prostě se chce osamostatnit a tipuje prostor:-) Ale mně jako matce je to líto, že můj chlapeček už dospívá a nechce být stále se mnou jako dřív.....:-))) Rozumíte?:-)
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 12:35:57)
ale vždyť já přece netvrdím, že se stavíte negativně k podávání informací, jenom jsme říkal, že je lepší když je mají.

A krom toho, osvěta je vždycky na rodičích, ani dnes se to na školách všude neučí, rozhodně ne na všech základních školách. Sexuální výchova přece začíná už v raném dětství, ještě před školou, nebo by měla a zodpovědnost za ní nemohou rodiče nechávat na škole, i když ve škole by měla být, protože ne každý rodič je zodpovědný.

Neříkej mi, že ty holky nevěděly co je prezervativ, ty se v Čechách vyrábějí přes sto let. Spíš neměly žádnou zodpovědnost a tu podle mě dnešní mladí mají v těhle věcech mnohem větší.




 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 13:20:11)
:-) neříkám, že nevěděly, co je prezervativ:-) ale zkus se zeptat dneska nějaké čtyřicátnice, jak si ve svým 17 letech kupovala v drogérii prezervativ:-))))))) Ale jinak máš pravdu, že osvěta je důležitá už od malinka. Taky se mi líbilo, když paní učitelka ve školce velice citlivě vysvětlovala malým dětem, jak vlastně přišly na svět. A také se v tu chvíli vidělo, kdo z rodičů o tom s dětmi mluvil a kdo ne. Vzpomínám si, že když já byla v první třídě a hned první školní den se nás tehdy soudružka učitelka ptala, jak se při narození pozná, jestli je miminko chlapeček nebo holčička, jak děti odpovídaly něco v tom smyslu, že holčičky mají naušnice atd.:-)))) Nikdo neřekl přesný rozdíl, i když to většina dětí věděla, ale bylo to něco, o čem se prostě na veřejnosti nemluvilo... To se dnes již stát nemůže, tedy doufám:-)
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 13:30:20)
:-)
na druhou stranu, když chci vzít na sebe nějakou zodpovědnost, což sex svým způsobem je, tak by mě neměl vadit stud v drogerii. pokud mi vadí, nejsem prostě na některé věci dostatečně vyspělý, ne? koneckonců nemusely nikde kupovat prezervativ, mohly upozornit svého kluka.
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 13:48:10)
To mohly, ovšem tenkrát se neřešil "sex" ale "to, tamto, víš co", takže všechno okolo "toho, tam toho, víš čeho" bylo malým tabu na veřejnosti. Mnohdy i ti kluci nedokázali překonat ostych a do té drogérie zajít:-) Byla to prostě jiná doba a naštěstí je to dneska jinak.
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 14:07:14)
ježiš, když byli všichni tak ostýchaví, jak proboha vůbec dokázali v těch 70. letech nasekat tolik dětí? :-)

 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 14:50:43)
No protože se styděli kupovat prezervativy:-)))))))))))))))))))))
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 16:26:17)
cha cha takže dnešní přístup informující děti o rizicích je vlastně hrozně protipopulační :-)
ale stejně to nechápu, stydět se koupit kondom a nestydět se souložit bez něj s dalím podobným stydlínem :-)
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 16:48:20)
No jistě:-)) Vždyť se podívej, jak klesá porodnost:-))

Tobě to třeba přijde divné, ale prostě taková byla doba. Mladí se brali velice mladí a bylo hodně tech, co se brali, protože museli - dneska to je jinak.
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(31.3.2004 9:43:12)
ja vím, ale je to zase o tom o čem jsme psal, dnes jsou zodpovědnější. Dřív prostě vždycky měli práci a byt dostali s dítětem velmi rychle takže jim to prostě bylo jedno. Dnes neznám nikoho ve svém okolí, kdo si pořídil dítě dřív než si zajistil bydlení a slušnou práci.
 Shedi 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(31.3.2004 10:15:21)
:-) teď jsme zodpovědnější, to je fakt, ale když poslouchám svoje okolí, že jsem sice vdaná, třicítka na krku a dítě pořád nikde a já vysvětluju, že úvěry a půjčky jsou v takové výši, že přijít o jeden plat v rámci mateřské je naprosto nemyslitelné a že to bude tak dva roky ještě trvat, než se finančně stabilizujeme (na takové to "užít si, dokud nemáme děti" jsme již dávno rezignovali), tak mi odpovídají, že "takhle" nebudeme mít děti nikdy, protože pořád "nebudeme připraveni".... Protože my jsme generace, kdy se snažíme problémům předcházet (možná až příliš úzkostlivě), zatímco moji rodiče v těch 70. letech do toho prostě skočili a všechno ostatní řešili až pak podle situace. Ale šlo to... tak ti nevim...:-)))
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(31.3.2004 13:01:50)
jasně že to šlo, protože nemuseli řešit ohromnou spoustu věcí, nezaměstnanost, platební neschopnost firem, i s bydlením to bylo lepší. Moji známí řeší teď dost do hloubky i takové věci, zda si budou moct dovolit případné školné pro děti, když zárověň budou platit penzijní připojištění apod. a to jim je 26-30. před dvaceti lety by v tom věku už byli rozvedení a s nejméně jedním dítětem. Myslím si že rozdíl je i v tom, že dnes ty zodpovědní prostě nechtějí natahovat ruku a říkat "stát nám musí sypat peníze za děti, dát byty ...", i když spousta lidí v těhle bolševických zvycích pořád žije
 feuer/5 
  • 

jina doba 

(1.4.2004 10:34:30)
nemyslim si, ze drive mohli mlade rodiny lepe resit bytovou situaci, spise nemeli a ani nemohli mit tak vysoke naroky, a tolik moznosti vydelavat a tim i vice utracet. Resilo se to bydlenim u rodicu, ci pronajmem a tech bylo pomalu. Dnes je mozno najmout byt za cenu, ktera je sice v porovnani s beznym regulovanym najmem dvojnasobna, nicmene da se akceptovat. Mam za to, ze spousta "zodpovednych", leckdy za svou zodpovednosti schovava svou potrebu shromazdovat sluzby a statky, ktere nejsou k plnohodnotnemu zivotu nezbytne.
 petr 
  • 

Re: jina doba 

(1.4.2004 16:27:51)
jen za dvojnásobek regulovaného nájmu? to je vtip, ne?
A myslíš že vzdělání dětí není nezbytné? Nebo důchodové spoření? Když nám teď možná zavedou školné a pěkně seškrtají důchody (smaozřejmě že ti co už to mají do důchodu za pár, vystudovali zadarmo a reformy se jich nedotknou...
Netvrdím že nejsou lidé, kteří se na "zodpovědnost" o které píšeš vymlouvají, ale nikoho takového neznám. Ale i když to mají jako výmluvu, to že nechtějí děti je jen jejich věc.
 Dita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(1.4.2004 15:53:03)
Tak tady musím nesouhlasit, to je idealizace minulých časů, myslím, že dnes i ti mladí, co si stěžujou, jak jsou na tom zle, se mají v podstatě líp než se měli všichni za totáče. Jiný byl například nákupní košík, kupovaly se v podstatě jen základní potraviny, koupit si sálát nebo chlebíček nebo třeba hranolky, na to musel být už důvod, pily se sirupy s vodou a limonády se koupily tak občas na výletě nebo když byly narozeniny atd. atd, a s tím bydlením to bylo tak, že pomalu všichni mí známí včetně mě prvních několik let manželství, většinou i s dětmi bydlelo v jednom bytě s rodiči. Když jsme chtěli dostat byt, museli jsme z města a taky to tak dva tři roky od podání žádosti trvalo. Jediný rozdíl a ulehčení byl snad ten, že se člověk tolik nenervoval, co bude, co se zdraží a tak, a i když jsme měli houbeles, tak jsme to tak prostě brali, že když máme děti tak nejsou peníze, tak to prostě bývalo, a nikdo prachatý nás nenervoval svým rozhazovačným stylem, tak se ta chudoba líp snášela. Ale tak zlatý časy jak si mladí dnes naivně myslí to nebyly, to spíš já jim závidím, protože vidím, že dnes opravdu mají spoustu možností, tenkrát byl jediný scénář života vdát se a mít děti, a to je nejspíš hlavní důvod proč jich bylo dřív víc, snad ani ten stud při nákupu prezervativu nebude ten hlavní důvod, i když kdo ví.
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(1.4.2004 16:40:34)
Rozhodně netvrdím, že dřív bylo líp. Ale byly určité jistoty /práce, bydlení, regulované ceny/, které umožňovaly lidem nést mnohem menší zodpovědnost a i zakládat rodiny, dnes nikdo nikomu byt nedá ani za tři roky, ani za deset let, takže se o sebe musí postarat sám. A i o svou rodinu, což mimo jiné souvisí s tím, že ji zakládá podstatně později. A tvrdit že byl jen jeden scénář vdát se a mít děti je hodně naivní i když možností rozhodně nebylo tolik. Také je evidentní, že poměr neplánovancých dětí /a tedy svateb narychlo a pak rozvodů/ byl nesrovnatelně vyšší než dnes, což jasně ukazuje na vyšší zodpovědnost dnešní generace mezi 20-30.

 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(1.4.2004 17:32:31)
Petře,
neber si to osobně, ale jestli je v této diskusi někdo naivní, tak jsi to podle mne ty. A to, jak vidím, nejen co se týče jednání s dospívajícím, ale i ve vzpomínkách na "staré dobré časy". O jakých možnostech, prosím tě, mluvíš? Skončila jsem VŠ v 25 letech, nastoupila jsem do zaměstnání (1 900 Kčs hrubého) a po roce, když jsem se nikterak nechystala otěhotnět a vdát se, byla jsem svými rodiči, kolegyněmi, přáteli, zkrátka všemi, považována za "divnou". Ten společenský i ekonomický tlak byl tenkrát obrovský a žena "v letech" skutečně v podstatě žádnou jinou možnost než se vdát neměla. A s tím bydlením to nebylo zdaleka tak skvělé, jak píšeš (Zažil jsi tehdy shánění bytu na vlastní kůži? Já jo.), ale je pravda, že to bylo lepší než dnes. Jistota práce byla, to jo. Regulované ceny taky. Ale ani za ty regulované ceny se nedalo nic sehnat (nepíšu koupit, protože tehdy se věci nekupovaly jen tak, tehdy se SHÁNĚLY). Fakt, to byla velká výhoda. kolikrát jsem svoji výše zmíněnou výplatu neměla za co utratit, i když jsm moc chtěla. To se to šetřilo!
Myslím, že tvé úvahy o výhodách socialismu nevycházejí z tvé vlastní zkušenosti. Můžeme vědět, kolik je ti let? Mně je 44.
J.
J.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(1.4.2004 20:06:21)
Myslím, že v petrových příspěvcích nebyla žádná zmínka o "starých zlatých časech", nepsal, že by to bývala nějaká skvělá doba... myslím, že naivita je o poslední, co bych jeho příspěvkům vytýkala. Podle mě má pravdu.
Myslím, že možností bylo opravdu víc, než jen vdát se a rodit děti. Každá žena měla možnost být svobodomyslná a s*át na nějaké "společenské tlaky" a zařídit se podle sebe. Jediné, co musela, bylo v tomhle případě snášet ty kecy těch, které to nedokázaly a podlehly tlaku okolí.
Jinak jsem moc nepochopila, co řešíte... :)
 petr 
  • 

re: + poděkování zuzaně 

(2.4.2004 11:20:45)
předně děkuji zuzaně za vysvětlující příspěvek, některé jiné se zase začínají podobat tomu co jsme psal na začátku o potrefených opeřencích :-)
Takže opět prosím velmi zdůrazňuji : rozhodně nevychvaluji nějaké "staré dobré časy", naopak si myslím, že právě ty časy zanechaly v mozcích mnoha lidí dost hluboké rýhy v myšlení.
K věci, to že tě okolí považovalo za divnou byl jen tvůj osobní problém a měla jsi mnoho možností jak se s tím vyrovnat. Chceš snad tvrdit, že jsi narychlo sehnala nějakého chlápka a otěhotněla, abys nebyla "divná" ? :-)
Možností realizace bylo tehdy mnohem víc než otěhotnět. Když nemůžu cestovat do ciziny, místo toho můžu závidět těm co mohou a nadávat,nebo taky procestuju celou republiku tak jako moji rodiče několik let po svatbě. Rodiče totiž nikdy ven nepustili. Nebo se budu věnovat studiu, umění, koníčkům, nebo jazykům jako moji strýcové, nebo se realizovat jakkoli jinak.

A prosím ještě jednou zdůrazňuji, regulované ceny, byty atd. nebyly "výhoda" ale jedna z jistot které usnadňovaly zakládání rodiny a být mnohem víc nezodpovědní v rozmnožování - ale i v jiných oblastech než dnes. Nebo snad vysvětluješ to tehdejší obrovské procento nechtěných dětí(nebo potratů) a svateb narychlo a rozvodů nějak jinak? :-)


(pro zajímavost, za jednu z největších absurdit tehdejší doby považuji toužit po džínách a být za ně ochoten dát více než průměrný měsíční plat a čekat až někde budou. To je jako koupit si dnes kalhoty za těch 16 500 průměrného platu :-) , ale to asi nepochopím, protože mi je 28 a mám poněkud méně hmotné priority)
 Sosan 
  • 

Re: re: + poděkování zuzaně 

(2.4.2004 12:34:56)
Já bych řekl, že dnes je těžko plánovat, co bude za 15 nebo 20 let. Možná to, co zde bude za 20 let bude stejně odlišné od dnešního stavu jako právě to, co zde bylo před dvaceti lety - samozřejmě nepředpokládám návrat komunistického socialismu, ale dnešní EU má velké problémy a po svém rozšíření o chudé členy bude jiná a těžko říct jaká (možná směřuje k jakési obdobě plánovitého hospodářství bývalého Sovětského svazu :-). Na druhou stranu, vždy se v systému najde nějaká rovnovážná poloha, ve které bude možno existovat - nebudou-li např. státní důchody, budou alespoň státem garantované penzijní fondy, kam bude možno soukromě spořit (dnes takové nejsou a nikdo vám nezaručí, jak vaše úspory znehodnotí inflace či zda váš fond někdo nevytuneluje), nebo přijde potopa kvůli globálnímu oteplování nebo bouchne Temelín, nebo nás povraždí BinLádin a budeme mít úplně jiné starosti. Podobné to je s bydlením - je nanejvýš pravděpodobné, že za 15 let už dávno trh bytový problém srovná a bude možno alespoň skromné bydlení za normální plat získat (dnes to v Praze prakticky nelze). Když nebude dost peněz na VŠ studium, no tak prostě děti na VŠ nepůjdou a co se stane? Umřou snad? Stejně není nikde psáno, že na to budou mít schopnosti a o to zájem. Nebo myslíte, že i maturita bude výsadou horních 10 tisíc? To snad nehrozí. Rodiče přece nejsou povinni zajistit dětem maximální materiální blahobyt, důležitá je celková spokojenost s tím způsobem života, jaký jste si vybrali. A to je otázka především pro rodiče. Ano, nestojí to tak, jak zde mnozí píšou, že "jde přece vo děti". Jde především o rodiče, o to, aby byli spokojení s životem, pro který se rozhodli (tak v horizontu 5 let, který lze snadno předvídat) a dětem ukázali klady toho způsobu života, pro který se rozhodli. Je to na tobě, Petře, abys nepovažoval děti za něco, co tě připravilo o materiální blahobyt, kterému bys dal přednost, ale za přirozenou součást životního stylu, pro který ses rozhodl.
 JaninaH 


Re: re: + poděkování zuzaně 

(2.4.2004 13:04:25)
Petře,
asi jsem se nevyjádřila dost jasně. Nepsala jsem o svém osobním problému, ale o velkém společenském i ekonomickém nátlaku na ŽENU obecně v době, o které mluvíme, aby se vdala a měla děti. Moc možností, jak se s tím vyrovnat, nebylo. Ještě jednou zdůrazňuji, mluvím o ženách. A přesně jak píšeš, některé ženy to řešily tak, že si pod vlivem tohoto nátlaku rychle našly nějakého chlápka a otěhotněly. V tom vidím také příčinu velkého procenta svateb narychlo a rozvodů.
Tvé poznámce i džínách jsem se srdečně zasmála. Ani moje děti to nedokážou pochopit a já se obávám, že jim to nedokážu vysvětlit. Ano, vystála jsem mnoho front na předražené džíny. Ale nejen to. Představ si, vážila jsem nejednu cestu vlakem do Budapešti a zpátky, abych si za své studentské úspory přivezla následující poklady (namátkově, na všechno si nevzpomenu): džíny "plesnivky", tričko Adidas, plastové sluneční brýle, mýdlo a šampón s jablečnou vůní, deodorant Fa a láhev CocaColy.
Myslím, že se v mnoha názorech neshodneme, to se stává. Ale v tom zásadním se, myslím, docela shodujeme: dnešní nejistota je nesčíslněkrát lepší než tehdejší jistoty! Za tehdejší jistoty se totiž platilo šedým a bezvýchodným životem ve lži a přetvářce. Ale spousta lidí na to strašně brzy zapomněla. Souhlasíš?
J.
 Agneska 
  • 

Poděkování Janině a Ditě 

(18.4.2004 12:17:57)
Janino, musím podpořit tebe a Ditu (možná jsem někoho vynechala ?). Petr ani Zuzana evidentně neví o čem je řeč, i když se o svém věku nezmínili, jsou určitě mladší a nedochází jim souvislosti, neznají atmosféru co tu panovala a to je hodně důležité. Nebo jsou prostě výjimka.Je to vlastně pozitivní jev, jak se společnost a lidi rychle přizpůsobují lepšímu tak, že nechápou situaci v které žili lidi před patnácti lety.

Taky by mě zajímalo, jaké byly tehdy ty možnosti.(Je mi 41). Ty tlaky na to se vdát a mít děti byly obrovské a ze všech stran, naopak možnosti se jinak realizovat téměř nulové. Vdávala jsem se ve 24 letech jako už pomalu stará panna, byl tzv. nejvyšší čas,(naštěstí jsem vysokoškolačka, to byla jediná omluva) a byla jsem svědkem toho, jak do mé kamarádky se ve 22 letech (měla jen střední školu, takže už pracovala, proto to bylo pozdě)na svatbě navážela tak nehorázně celá její rodina, že nemá známost a že se už nikdy nevdá, takže ona pak klofla prvního co se nachomejtnul, a o tři měsíce poté měli svatbu (dítě až za rok a půl). Nedivila jsem se jí, takový nátlak až psychický teror by zvládl jen málokdo.

Co se týká jiných možností, pracovní kariéra se bez červené knížky dělat nedala, slovo kariéra vůbec bylo neslušné, kariérista byla nadávka, člověk, který změnil firmu byl fluktuant, a to byl dost černý puntík. Chtít mít majetek a vydělat si bylo nevhodné (v jakémsi seriálu ze zemědělství v soialismu se vyskytuje "mamonářka" Jiřinka, která chtěla přestavět dům a šla kvůli tomu z účetní dojit krávy, a pak jim tam "dělala rozbroje", protože chtěla víc vyděla na stavbu tak dojila za dvě a kazila jim normy. Ten seriál vyjadřuje ducha tehdejší doby a posun hodnot hodně dobře, doporučuju ke shlédnutí těm, co chtějí tu dobu pochopit - jen nevím název, pokud někdo ví, uvítám doplnění.) Platy byly tzv. nivelizované, tedy nebyl mezi nimi v podstatě velký rozdíl, proto ani z toho hlediska nemělo moc cenu se snažit...
Takže ralizovat se v pracovní oblasti se moc nedalo.(Já na to neměla žaludek).

Jazyky se učit daly, taky jsem se je učila, ale už dopředu bez reálné možnosti použít je někdy v praxi. Jako životní program mi to přijde dost málo.Cestování do zahraníčí bylo něco jako cesta na Měsíc, sice tam někteří už byli,ale pro normálního člověka to evidnetně nebylo...Navíc umět třeba anglicky byl další černý puntík, říkali nám emigrantské kurzy a jejich absolventi měli potíže dostat výjezdní doložku do Jugoslávie. Takže možnost cestovat po světě sice prakticky byla a pár lidí cestovalo, ale to byly opravdu výjimky, já nikoho takového osobně neznala a všichni jsme "věděli", že to "nejde". (I když to nebylo nijak vyhlášeno, to je pravda). A co zůstává? Chata a zahrádka (ale bez rodiny, bez dětí? Zařizovat si byt? O tom, jak "snadno" byl k sehnání, se tu už psalo. Společné soužití dvou tří generaci v panelákových dvoupokojácích nebyla žádná výjimka, a i dnes dostanete byt na vesnici nebo ve špatné oblasti docela snadno nebo lacino, zatímco ve městech to i tehdy byl problém. Myslím, že je to dnes jako dřív - kdo má prachy bydlí. Nebo dřív naopak i s penězi to byl problém, muselo se podmazávat,koupit si byt se nedalo...Kde tedy mohl být ten životní program? Žít životem veřejně odsuzovaného podivína, tedy podivínky, čelit tlaku okolí, když navíc většina lidí tu rodinu a děti stejně chce, jen třeba o trochu později. Na to málo lidí mělo odvahu, prostě to nešlo, ale to pochopí jen ti, co to prožili.
Omlouvám se, trochu jsem se rozepsala a vím, že to do tohoto tématu asi nepatří, ale dost mě rozčiluje, když někdo hodnotí něco, o čem nemá ani páru.Tím mám na mysli třeba Petra. Nepochopila jsem ani, jestli i toho puberťáka vlastně doma má,nebo jen tak teoretizuje...

Abych nepsala zas já o tom, o čem nemám ani páru - My sice mladá rodina věkem nejsme,ale díky životním peripetiím vlastně jsme v pozici mladé rodiny, a věřte, že ty tehdejší "jistoty" by dnes mladí (ani já) nebrali ani za nic. Byly chudší než život dnes v sociální síti, a tuhletu jistotu tu má i dneska každý.
 Zuzana 
  • 

Re: Poděkování Janině a Ditě 

(18.4.2004 22:46:58)
No o svém věku jsem se sice nezmínila, ale psala jsem o svých dětech, jimž je 12 a půl a 15 let - přičemž to starší (patnáctiletou dceru) jsem porodila ve svých pětadvaceti letech, takže si snadno spočítáte, že "tu dobu" si moc dobře pamatuju. Jenže nic není černobílé. A i v tehdejším způsobu života jsme všichni měli na výběr. Buď se podřídit životu a nebo život podřídit sobě. Šlo to blbě, ale šlo to. Dneska je strašně "in" nadávat na všechno, co bylo, ale většinou ty nadávky patří nám samotným. Doba byla taková, jaká byla, ale člověk má ten život holt takovej, jakej si ho udělá. Nadávat pak může jedině sobě. Spílat "vládě" nebo "krutému osudu" či "špatný době" je prostě směšný... Lidi strašně rádi hledají vinu všude možně, ale sami "za nic nemůžou"... směšný. To je můj názor.
 Agneska 
  • 

Re: re: + poděkování zuzaně 

(18.4.2004 12:47:01)
Tak promiň, Petře, píšeš tu svůj věk, 28, a tím je to jasnější.

Co se týká tvých poměrně méně hmotných priorit a džínů, to je dáno patrně tím, že si neumíš představit, v jaké chudobě jsme vlastně žili. Nejen duchovní, ale i faktické. Navíc se s tím moc nedalo dělat, a pořídit si džíny byla jedna z mála možností přiblížit se nedostižnému a obdivovanému Západu, udělat si v té šedi radost...

S tou cenou trochu přeháníš, moje první džíny byly značky WILD CAT, stály 100 bonů, tedy 500 -600 Kčs podle momentálního kurzu veksláků, a koupila jsem si je v Tuzexu v 16ti letech za výdělek z týdenní brigády - mytí oknen o jarních prázdninách (kdo neví, co byly bony, vekslák a Tuzex, je na tom dobře). A tu radost, co jsem prožívala po celé týdny, kdykoli jsem je viděla nebo si oblíkla, tu moje dcera nezná, i když džínů už měla spoustu, různých značek. Takže to taky nechápe, naštěstí.

Ta částka mimochodem odpovídala měsíčnímu poplatku za nájem a inkaso nebo částce, kterou jsem po skončení mateřské dostávala do dovršení jednoho roku věku dítěte (550,- Kčs)-pak už nic).
 Agata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 16:23:05)
Buď mám zázračné dítě, nebo puberta ještě příjde :-), a tak se omlouvám - mám zkušenost jen s jednou 17ti letou slečnou :-). Takovýto hovor jsme nikdy neměly - zaplaťbůh. Taky si myslím, že je to o komunikaci. A jsem moc ráda, že když nestíhám, tak mne obohatí svými zkušenostmi a svým pohledem na věc. Respektujeme se na vzájem. Od ní jsem se dozvěděla soustu zajímavých tipů a informací... Hádáme se a perem :- ) naposledy o boty :-), ale dcera mi občas něco půjčí:-), protože já jí zas na něco přidám:-) . Je to stále moje malá holčička, někdy ke mně chodí ráno do postele pomazlit se a popovídat si.. Někdy zas od ní potřebuji útěchu a zastání já. Ona je to nejlepší, co mně v životě potkalo. A to jsem se kdysi, když byla malé mimi její puberty tak bála. Já totiž měla pubertu ukázkovou. Ale bylo to o tom, že jak se z lesa, tak se do lesa. S mámou jsem si nikdy nerozuměla a v pubertě jsem se nebála jí to říct naplno. A babičku jsem měla sice ráda, ale byla k smíchu mimo.
A někdo tu napsal "Jak asi prožívaly pubertu naše prababičky? Generaci od generace je to horší a horší a je to společenský problém.... "
A já si dovolím otázat, to jsi citovala staré Římany?
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 16:38:42)
Necitovala jsem Římany, ale když si vzpomenu na vyprávění babiček, které svým rodičům vykaly a úcta nebyla jen pouhé slovo, vidím ten generační rozdíl... ale také je generační rozdíl v tom, že když se mě můj syn zeptá, jestli se orálním sexem může nakazit vizem HIV, tak ho neseřežu karabáčem, ale odpovím mu (samozřejmě mě bude zajímat, jak na to přišel, tedy o čem zrovna přemýšlí nebo co řeší za problém, když ho napadla tato otázka).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 16:56:26)
Nezapomínej ale, že za dob našich babiček byl úplně jiný život... neexistovaly žádé školky nebo jesle, ženské obvykle nechodily do práce, rodiny byly tak nějak semknutější, trávily spolu víc času a role byly jasně dané - syn se vyučí řemeslu, dceru matka naučí být hospodyně. Ty nároky na lidi byly daleko menší, i když za nesrovnatelně horších ekonomických podmínek. Moje babička byla z chudé rodiny, vyprávěla mi, že maminka ani nemohla jít v zimě do kostela, protože neměla zimní kabát, ale určitě jí nikdy nenapadlo vyčítat jí, proč nemá tak hezké šaty jako bohatší kamarádky. Ona totiž odmalička doma viděla, jaké úsilí rodiče vynakládají na obživu - pracují na poli, chovají dobytek, tatínek chodil na sezónní práce do města; odmalička byla zapojená v tom procesu a logicky si vážila rodičů, když viděla, jak dřou.
Dneska je to o něčem jiném. Málokdo z nás má tak těžkou a časově náročnou práci jako naši praprarodiče, nevstáváme ve čtyři abychom nakrmili dobytek, máme i ty zimní kabáty a z pohledu našich dětí je naše práce vykonávaná mimo domov něco abstraktního, spousta dětí má prostě tu představu, že tatínek s maminkou jdou někam do kanceláře, tam sedí a pak za to dostanou peníze. Ta úcta spojená s těžkou prací při obživě rodiny už prostě nemůže fungovat. Navíc děti do ní vůbec nejsou samy zapojené, takže ji logicky neocení.
Chceme-li dnes po dětech, aby si nás vážily, musíme se o to zasloužit jinak.
 Agata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 17:22:52)
Monty, myslím, žes to napsala dobře.. popsala jsi situaci, kdy se děti podíleli na chodu a fungování rodiny. Ale proč by tomu tak nemohlo být i teď. Jasně je to obtížněji proveditelné, ale jde to. Dcera ví o většině finančních věcí naší rodiny a o zbytku ví, kde to najít. Proč? Protože je to potřeba a protože ona je v rodině můj partner, kterému můžu věřit. A naučila se, že jak dobře se bude mít naše rodina, tak dobře se bude mít i ona. Byla i doba, kdy nedostávala kapesné, ale naopak si vydělává... Materiálno není vždy nejvýchovnější, i když bych ráda, aby už konečně měla vše materiální, co potřebuje.


 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 12:08:55)
Tak o tohle mi teda zrovna nešlo... spíš o to, že dnes je svět otevřenější (naštěstí) ke všem otázkám a problémům, které můžou člověka v jeho životě potkat. Je více informací, větší svoboda, život je tak nějak "rychlejší". Život našich babiček byl rozhodně jiný... (a nebylo to až tak úplně tím, že se musely starat o hospodářství, vstávat ve 4 ráno atd. - můj pradědeček byl lékař a prababička jako mladá sloužila ve Vídni v zámožné městské rodině). Proč si děti vážily svého otce, i když to byl despota, který neváhal použít hrubých fyzických trestů a nikdy nediskutoval se svými dětmi o životě, o tom, co je trápí, na co myslí, co by chtěly...? Babička vždycky říkala, že "tohle" by si ke své mamince a tatínkovi (stále používá tyto zdrobněliny, i v tom je znát její vztah k rodičům) nikdy nedovolila. I moje maminka mi v době mé puberty říkala, že tohle by nikdy babičce říct nemohla atd. Stejně tak já si říkám, že bych tohle nikdy své mamince neřekla/neudělala... Proto mi přijde, že když generace po generaci tvrdí, že kdyby tenkrát jednali jako mladí teď, tak by to bylo nemyslitelné, že je to "horší a horší"... Jako by si puberta nesla sebou nějaké civilizační mutace:-))))))))) A proč je pro rodiče tak těžké "ztotožnit" se s pubertou svého dítěte, když ji sami zažili? Proč říkáme, že "my byli jiní"? Byli jsme tedy opravdu jiní, nebo jsou jiné spíš naše děti? Pokud se budu snažit svého pubertálního syna pochopit a více se mu v tomto období přiblížit třeba tím, že si "nastuduji" nové kapely a počítačové hry, styl oblékání, mluvu a zájmy puberťáků a všechno, co do této etapy jejich života patří, neřekne mi můj syn, že jsem třeba trapná? Víš co tím myslím? Má kamarády mezi vrstevníky a každý "dospělák" je prostě "jinej"... i když je to vlastní máma, která se snaží. Kamarádka měla podobný problém se svou dcerou, která její snahu nakonec ohodnotila takto: "OK mami, snažíš se, já to beru, ale prosim tě nech mě na pokoji a přestaň si hrát na mojí kámošku." Udělala chybu, když se snažila? Rozhodně ne, jak to vyplývá i z této diskuse... ale nikdo nemůže říct, jestli to či ono udělala správně nebo špatně. Protože to je individuální a pokud to na jedno díte platí a na druhé ne, je to samozřejmé, protože i děti jsou každé jiné a tak to přeci chceme ne? Chceme, aby z nich vyrostly samostatní jedinci schopní přijmout zodpovědnost za své jednání.
 Agata 
  • 

Generace od generace mají děti více možností  

(29.3.2004 17:12:44)
Báro, když jsi napsala, že je to generace od generace horší - tak jsem ti tou mou předchozí poznámkou chtěla říci, že to není horší, ale že jen za všech dob rodiče mívali ten pocit o úpadku mravů a o tom, že ta nastupující generace je horší... A nebyla. A ty mi vysvětluješ, že je jen jiná, že babičky vykaly svým matkám, je pravda. Mně vychovávala babička a té bylo v té době 70 a více v mé pubertě již 80 a více. A tak z jejího vyprávění vím, jak bylo nemožné se svojí matkou o mnohém mluvit. Nikdo jí neřekl co jsou to měsíčky atd...A je dobře, že si o tom se synem povídáš...to generace našich babiček nemohla, ale že to naše generace měla snadnější dostupnost informací a generace našich dětí je jimi zavalena, ještě neznamená, že jsme byli horší a že naše děti jsou horší než my.
 Agneska 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 11:10:00)
Já si myslím, že jako u všeho, je to tak hodně o povaze jak rodičů, tak dětí, o jejich životních podmínkách, osobních vlastnostech, zkušenostech, rozdílnostech...například Agáta, jak jsem měla možnost sledovat střípky jejího životního příběhu, to měla v životě hodně těžké a to je s dcerou asi dost sblížilo, u obou to vedlo k vysoké osobnostní zralosti...ale asi je dcera současně povahou komunikativní a matka taky, jinak by stejná situace třeba vedla k maléru.

Co se týká doporučovaných přímých otázek (Zuzana), tak právě ty byly označeny za důvod proč se mnou syn v pubertě obtížně komunikuje, protože bez ohledu na tón je považuje za výslech (slovo odborníka). Takže byly doporučeny právě ony otevřené otázky typu "co bylo ve škole, na tréninku" atd. Já totiž ani obvykle dopředu nevím, na co se chci zeptat, ani co mi je potomek ochoten sdělit. Je to právě proto, že mě zajímá on, a ne co dostal za známku nebo co kdo řekl na jeho referát. To sice taky, ale to je vlastně druhořadé. Tou otázkou mu právě dávám prostor aby mluvil o tom, o čem on chce, co je pro něj důležité, a ne jen odpovídal na přesně kladenou otázku a "já se dozvěděla to co chci". Já chci vědět víc o jeho životě, pocitech, a to se právě přesně formulovanými otázkami nedozvím, i když na začátek bych to nezavrhovala, občas se děti rozpovídají a samy přejdou na to, o čem chtějí mluvit.

Jinak odborníci se shodují i v tom, že problém puberty je v její samé podstatě, tedy nemusí jít o špatný přístup rodiče, ten chybu dělat nemusí, a přesto vztahy s puberťákem váznou. Bohužel se tady zas jako jinde setkávám s tím, že ti, co to zvládli, tady kritizují ty ostatní. S tím ale těžko co nadělat. Pro ty, co potíže mají, bych ráda dodala, že když jste se dítěti dostečně věnovali před pubertou a měli jste dobrý vztah, tak se to zas vrátí, jen je třeba přetrpět tu dobu jeho osamostatňování, která může být dost krušná. To, že se dítě nechce svěřovat vůbec nemusí být tím, že rodiče někdy v minulosti důvěru zneužili nebo nebudovali citový vztah, je to prostě někdy jen a jen tím, že se ve zmatku svého dospívání rozhodně odhodit rodiče jako něco, co ho brzdí zpátky a objevit všechno sám, nově a líp.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 11:36:11)
Agnesko, Jitko,
děkuji za vaše názory, s kterými stoprocentně souhlasím. Od vlivem některých příspěvků (Monty, Petr), jsem začala přemýšlet, zda opravdu nejsem příliš velký "prudič" a nepřikládám přehnanou důležitost školním výsledkům dětí. Něco na tom je... Proto jsou pro mě přínosné i opačné názory, než je ten můj, za zamyšlení rozhodně stojí. Vím, že nedokážu svoje děti (ne)vychovávat, jak o tom píše např. Monty, ale znám i takové rodiče a jejich děti nejsou žádní vyvrhelové. Není to nic nového, tenhle věčný svár autoritativní a liberální výchovy. Podle mě to chce "zlatou střední cestu". Ale rozhodně je nefér říkat (a to se tu bohužel objevilo), že nějaký způsob chováni k dospívajícím je ten jediný správný, a chová-li se někdo jinak, je špatným rodičem.
J.
 Jana (2kluci 13+14) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(30.3.2004 13:42:53)
Nic si z toho nedelej, Monty a ostatni to jiste mysleli dobre. A na to, ze "seda je kazda teorie" jiste prijdou sami, az budou v puberte jejich "zlaticka" :-)
 pabakuku 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(31.3.2004 15:34:12)
Také nejsem příznivcem lidí, kteří mají pocit, že oni jediní konají nelépe a jen jejich pravda je ta nejsprávnější. Já mám pocit, že ale vše ukáže čas a všichni tady reagujeme podle svých zkušeností z dospívání a každý jsme ho měli prostě jiné. Prosím o toleranci, nic není na světě jen černé a bílé a řada lidí v této diskuzi osočuje druhé ze špatné výchovy, přijde mi to nefér, vždyť je tu někdo, kdo může hodit kamenem a má perfektně vychované dospělé dítě? Ta tolerance se z této společnosti razantně vytrácí.
Marta
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: otázky a odpovědi 

(29.3.2004 15:58:00)
v Městské knihovně na Mariánském náměstí, P1, dokonce tam bylo i oddělení pro mládež, ale jestli je tam i teď nevím, někdy jsme byli i u táty v práci, tam mívali knihovnu taky celkem ucházející. (btw. Národní knihovna má taky v sobotu otevřeno, dokonce až do 22:00)
 petr 
  • 

ještě dodatek 

(29.3.2004 16:01:59)
schválně jsme se teď kouknul na provoz knihoven v Praze a v sobotu mívá otevřeno skoro polovina z nich, tak nějak nechápu tvůj dotaz.
 petr 
  • 

Re: Re: ještě dodatek 

(29.3.2004 16:23:00)
to je ale přece jedno, jestli je knihovna u vás otevřená i v sobotu, nebo není. nešlo vůbec o provozní knihoven, ale o přístup k vlastním dětem, takže mi ta tvá poznámka přišla trochu mimo.
 Jana 
  • 

Re: Re: ještě dodatek 

(17.4.2004 23:25:20)
Odkud ty, Milado, prosímtě, zase jsi, že najednou ne z Prahy, ale z vesnice??
 jitka 
  • 

Re: otázky a odpovědi 

(28.3.2004 17:23:25)
To jsi trefil přesně, Petře:-)
 Pavla,dva kluky 14+5let 
  • 

Re: otázky a odpovědi 

(7.4.2006 11:39:10)
Puberťák vám ani neřekne,že nějakej fejeton má do školy mít,protože mu to nepřijde tak podstatný,jako například nový boty jeho spolužáka.Puberťák vám jde radši z cesty,aby jste po něm náhodou něco nechťeli,například nějakou práci,nebo nějaký informace tipu co jsi dneska dělal.Puberťák si o vás myslí,že jste úplně blbí,proto s vámi vůbec nebude strácet čas.Proto je toto období pro všechny zůčasněné tak stresující,protože puberťák je skoro dospělí bez skušeností,a než ty skušenosti pobere a získá,tak všem dá pořádně zabrat.Proto bych to s výchovou pana Karbana neviděla tak černě.Alespoň má o syna zájem.Jsou taky rodiče,že se omezí pouze na dobré ráno a na dobrou noc...
 Ola 
  • 

Velmi trefné 

(26.3.2004 14:16:55)
To samé mám doma.
Co bylo ve škole?
Nic.
Máte úkoly?
Nevím.
Dostal jsi nějaké známky? Budete něco psát?
Nevím. (nebo taky Nic.)
Dostat z mého syna víceslovnou odpověď je nadlidský výkon. (A byly doby, kdy bych dala nevím co za to, aby na chvíli zavřel pusu. Ach kde ty loňské sněhy jsou).:-)))
 Agneska 
  • 

Re: Velmi trefné 

(26.3.2004 14:57:18)
Tak se mi zdá syn pana Karbana ještě zbytečně umluvený a překvapivě ochotný o věci diskutovat a prozrazovat podrobnosti. Já slyším na všechny otázky Nic, nevím, a Co furt máš...Dcera ke slovu Nic ještě trefně a důsledně dodává A mami, ještě potřebuju abys mi koupila....

Taky jsem se setkala s osočením, že se špatně (tedy vyslýchavě) ptám. Přísežně prohlašuju, že na formulaci otázky,na tónu ani načasování zas tak nezáleží, odpovědi jsou standardní.

Na závěr ale povzbuzení. I když dají najevo, jak je to obtěžuje, ptejte se dál. Občas se totiž stává, že odpověď i přijde, doplněná i vysvětlující historkou vyprávěnou nadšeně (rozhořčeně) i bez otázky, a to je to světýlko v tunelu...ta úleva, jakou na nich občas vidím, když se "vlezle" ptám a dlouho bez odpovědi a nakonec se dozvím co mi vlastně chtěli říct, třeba o kamarádech nebo láskách nebo křivdách, a nevěděli sami jak do toho...:-)))
 dady 
  • 

Re: Velmi trefné 

(29.7.2006 6:21:08)
Ola, Tve dite Ti vlastne rika, skolu i rodice mam na haku jen se jinak vyjadruje.
dady
 Radek 
  • 

Re : ke článku 

(26.3.2004 14:57:03)
No asi bych to lépe nenapsal.
Myslím ,že to nemělo chybu .
Zrovna jsem to zažil on-line

Jen bych dodal

o : máš napsaný úkoly?

s: jasně , ( případně -žádný nemám )

A druhý den čtu v 6ákovský - Zapoměl domácí úkol.

o : proč si to včera neudělal ?

s : no ......... asi jsem zapoměl

Pak už nemám slov
 16.5Salám&Lajka14 


Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 15:20:37)
Podle mého názoru rodiče nějak zapomínají na to, co je samotné zajímalo a čím žili, když jim bylo dvanáct. Buďme k sobě upřímní - škola to asi moc nebyla.
Pamatuju si moc dobře, jak si mi moje o 9 let mladší sestra v době její puberty neustále stěžovala, jak mámu vůbec nezajímají její opravdové problémy a názory, jen se pořád dokolečka ptá, co bylo ve škole a jestli už byla venku s pejskem. :o)
 Hanka* 


Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 16:56:30)
No Monty, mě ty moje problémy ve 13ti taky připadaly ohromné a naši k nim naprosto nechápající :) Když se na to dívám teď , tak jsem opravdu byla děsná puberťačka a když si představím, že mě to jednou čeká, tak na to radši ani nemyslím :) A musím poděkovat rodičům, že semnou měli svatou trpělivost !

PS : A jako syn p. Karbana jsem kdysi reagovala taky :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 17:13:34)
Víte, co bych ráda věděla? :o) Proč se na to puberťáků vůbec ptáte. Jako konverzační téma je to nevhodné, a že by to některého rodiče fakt zajímalo??? Všichni jsme do školy chodili, takže asi máme představu, jak to v ní probíhá.
Dítě přece nežije 12 let ve vakuu a normální rodič snad ví, co jeho potomka zajímá a čemu se věnuje. Pokud hraje počítačové hry, není nic jednoduššího než se o jeho koníček zajímat HNED a ne až po letech v průběhu nějaké banální nicneříkající konverzace.
Pro každého puberťáka je téma škola asi tak zábavné jako pro "dospělého" hovor o těžbě diamantů v Jihoafrické republice... a každý dospělý by si to měl pamatovat z vlastního dětství. :o) Když si to nepamatuje a prudí úplně stejně jako onehdá jeho vlastní rodiče, nemůže se pak divit. :o)
 Zuzana 


Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 17:33:10)
Souhlas, Monty. Taky si živě vybavuju ty děsný rodičovský otázky. Nikdy jsem naprosto netušila, co chce máma otázkou Co bylo ve škole? zjistit. Co tam jako mělo být? Mám jí říct, co jsme měli za hodiny? Nebo co jsme v každé z těch hodin probírali? Nebo co jsme psali za písemky? Nebo jestli jsem nebyla zkoušená, případně z čeho? Nebo co bylo k obědu? Nebo co vlastně?!?!
A vzhledem k tomu, že puberťák není žádný velký řečník a supersdílný tvor, nikdy jsem jí samozřejmě neřekla nic jiného, než holou větu typuNormálka nebo Nic zvláštního.
Jak se říká, "Na blbou otázku blbá odpověď". Aneb - Rodičové, nedivte se.
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 18:11:41)
taky si myslim, ze tahle priserna otazka leze na nervy skolakum snad uz od dob kdy byla zavedena povinna skolni dochazka.
Nesnasela jsem ji o to vic kdyz jsem ji cekala nebo kdyz jsem mame vykladala neco zajimavyho a ona se me zepta "co bylo ve skole". V tu ranu jsem mela pochopitelne po nalade.
Takle otazka mi znechucovala zivot temer kazdy den celych dlouhych 13 let. Ovsem vubec netusim jak se jednou budu ptat ja :o)
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 18:18:32)
...tim spis ze ne kazdy den se neco noveho stalo.
 Kriss,Kiki 4/02 


Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 22:52:40)
Já tuhle otázku brala jako frázi, něco jako: Jak se máš? Dobře. - Co bylo ve škole? Nic, pohoda. A máma se víc neptala, byla to prostě součást pozdravu. Když jsem něco říct chtěla, začla jsem sama. Máma takticky vyčkávala. Musím říct, že to pro mě bylo příjemnější, něž takový výslech.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 18:15:51)
Taky si dodnes pamatuji na kozdodenni otazku: Co bylo ve skole?
A mou odpoved: Nic.
Tim bylo ovsem mysleno nic vyjmecneho, jako ze zadna znamka, pisemka nebo prusvih.
Zaroven je ale nutne uznat, ze jeste horsi je ta varianta rodicu, ktera se v den vysvedceni hrouti a lateri, kdyz vidi ty znamky. To je mimo jine vysledek toho, ze cele pololeti nepolozili tu stupidni vysezminenou otazku. A pak se divi. Uprimne receno, radeji se klonim k te variante pana Karbana.

Ostatne o mych skutecnych "problemech", kdyz mi bylo trinact, jsem stejne nehodlala s matkou diskutovat. Cely den jsem se zabyvala pouze tim, kdy zase zahlednu o prestavce na chodbe mou velkou lasku a co asi bude rikat. A vypravejte o tom doma mamince, kdyz se zepta, co bylo ve skole :O)
 JaninaH 


Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 18:33:11)
Nevím, jak je to jinde, ale já se dětí dotěrně ptám Co bylo ve škole? a Byly nějaké známky? ze zcela prostého důvodu: protože mě to zájímá. Jak jinak se mám dovědět, co děti zrovna ve škole probírají, jaké mají známky a tak? Jsou to možná pro ně blbé otázky (i když to si tak úplně nemyslím), ale zkrátka rodiče na ně potřebuji znát odpovědi. Žákovské knížky už na gymnáziu nemají. Ano, přesně jak píše Monty, oblíbené konverzační téma u nás škola není. Pochopitelně se zajímám o to, čemu se děti věnují ve volném čase, co čtou, jakou muziku poslouchají, jaké hry na počítači hrají apod. Pochopitelně si spolu o tom povídáme. Ale nechápu, proč bych se jich neměla ptát taky na školu! Naopak si myslím, že se jich na to ptát musím, přestože jejich odpovědi zní často stejně jako ty ve fejetonu pana Karbana. ČASTO, ale ne VŽDYCKY, v tom je ten vtip a v tom tkví i nadsázka zmíněného fejetonu (aniž bych chtěla fejeton "dovysvětlovat", myslím si, že je taky o tom, že teenageři jsou hrozně náladoví). Už jsem si víckrát všimla, že styl pana Karbana leckomu nesedne. Ale že dneska nesedl zrovna Monty, to mě trochu překvapuje. Vlastně - dost překvapuje.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 19:30:34)
Janino, nejde ani tak o to, že by mi nesedl článek, jako spíš o to, že mi prostě nějak nesedí samotný způsob takovéto komunikace s dospívajícím. :o) Asi si sama dobře pamatuju na to, jak strašně otravní byli dospělí v mém dětství a jak mne dováděly k šílenství poznámky typu: "Vy máte velkou slečnu, jakpak se učí?" "Tak co, nezlobí tě paní učitelka?" atd. atd.
Když přijde domů manžel, taky se ho neptám, co bylo v práci, protože kdyby něco výjimečného bylo, počítám, že mi to řekne sám. Pokud ne, je to naprosto irelevantní otázka. To mi má vyprávět, že seděli do oběda v kanceláři, pak šli na oběd do kantýny a pak zase do čtyř seděli v kanceláři? Pokud mne paměť neklame, ve škole je to totéž - dopoledne se vyučuje, pak je oběd, pak se zase vyučuje a pak se jde domů. Až ve škole někdo během výuky probodne učitele pilníkem, jistě mi to dítě oznámí. :o) Ale ptát se každý den na totéž... to prostě nepochopím. :o)
 Hanka (holky 14 a 6 let) 
  • 

Jak zjistit, jak je na tom s učením? - Poradíte? 

(26.3.2004 19:46:43)
Mám doma 14 letou puberťačku. Denně mi hned po škole líčí, kdo s kým chodí, kdo co provedl, kdo se objevil ve škole s naprosto "úúúúžasným vohozem", kdo zas byl viděn jak kouří, atd., atd. Ovšem mám-li snahu nenápadně zjistit, zda-li byla nějaká známka, písemka, či zkoušení, mám smůlu. Odpověď je NIC NOVÝHO.
Jak tady již mnohokrát zaznělo, na blbou otázku, blbá odpověď. Fajn. Můžete mi některá poradit, jak včas zjistit, že dítě fláká ten, či onen předmět, když jim známky do žákovské moc nepíšou? Já takhle byla v klidu v prvním čtvrtletí. Jaké bylo moje překvapení na třídních schůzkách, když jsem se dozvěděla, že jí hrozí 5 trojek, když dosud měla vždy vyznamenání? Nechci se smířit s tím, že se bude flákat ve škole a pak nezbyde nic jiného, než jít na učební obor, byť je to chytrá holka.
 JaninaH 


Re: Jak zjistit, jak je na tom s učením? - Poradíte? 

(26.3.2004 20:18:18)
Hanko,
po pár letech zkušeností vím, že je dobré nahlédnout občas dětem do sešitů. Zjistila jsem jednu zákonitost: u předmětů, které dítě baví a jdou mu, jsou zápisky hojné, souvislé, někdy i barevně podtrhané. Tak vypadají u naší dcery sešity na češtinu, angličtinu i němčinu, u syna v současné době tak nevypadá sešit žádný. Naopak zápisky z problematických předmětů jsou chaotické, nesouvislé (protože tomu nerozumí, tak ani pořádně neví, co píše), často sešit zmizí úplně. To je pak alarmující. Nevím, jestli se to dá zobecnit, ale u nás je zkrátka zřejmá mezi známkami a stavem sešitu přímá úměrnost
Přestože kladu "blbé" otázky stran známek dost často a taky celkem často nahlížím do sešitů, z třídních schůzek si stejně vždycky odnáším spoustu překvapivých informací ;-)
J.
 Hanka (holky 14 a 6 let) 
  • 

Re: Re: Jak zjistit, jak je na tom s učením? - Poradíte? 

(28.3.2004 16:54:39)
Díky, to je dobrý nápad. Prohrabala jsem sešity - a nestačila se divit. Ovšem nevím, jestli to nebylo naposledy, neb má dcerunka jevila pramálo pochopení, proč že se jí hrabu v sešitech - prý jich má hodně i ve škole (ve školní skříňce).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 20:41:12)
Souhlas - je to spíš smutný než vtipný. Kdyby se ve škole stalo něco, o co se bude chtít podělit s rodičema, podělí se, když se s rodičema dělit nebude chtít, nepodělí se ani na jejich žádost. Pokud to bude žádost ve stylu pana Karbana, tim spíš - takovej pokus o konverzaci bych zabalila taky - že bych byla ještě puberťák? U toho úryvku o počítačových hrách jsem si vzpomněla na svý rodiče, kteří se mě jednou za půl roku až rok zeptali jak jsem na tom s klukama, když je to před tim toho půl roku až rok nezajímalo. To bych jim musela převykládat, co všechno se událo za celou dobu, takže jsem odpovídala: ale nic, normálka.

A když už jsme u těch dobře položených otázek e vhodných okamžicích: před pár dny jsme byli se synem u doktorky a ona řešila, že náš syn ještě nemluví. Aby ho vyzkoušela, pokládala mu otázky jako: Kde je vodička? Z toho jsem byla zmatená i já :-(
 zdena kluk 12let holka 10 
  • 

Re:jsem ráda že je nás víc 

(31.1.2005 17:07:15)
Přečetla jsem si jenom některé příspěvky ale opravdu mně potěšili.Vždycky mně bylo jasné že ti moje nejsou vyjímka ale myslela jsem si že puberta začíná později-alespoň mám takový pocit,že u nás se projevila pozděj.
Chvilkama mám pocit,že jsou to moji broučkové malí,zlatí a chvilkama bych je roztrhla za jejich názory.Ale ruku na srdce byly jsme snad jiní?Když se mi otec zeptal co ve škole,myslela jsem si co zas otravuje vždyť je to moje věc a o klukách už vůbec nemluvím.Takže když se nad tím člověk zamyslí tak se to stále opakuje jenom mi dříve narození na to občas zapomínáme
 Magdaléna 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 20:43:00)
No vidíš, Monty a já se svýho muže ptám, co bylo v práci. Měla jsem období, kdy jsem se ptala jen občas a jemu to chybělo :-)
A tříletý syn začal nedávno chodit do školky a moje první otázka, když ho vyzvedávám je, jak se měl a co ve školce dělali... Takže co teprve budu dělat, až bude chodit do školy :-))) Ne, vážně - nechtěla bych svý dítě v budoucnu prudit (zatím mi nadšeně vypráví, co kdo dělá a kde byli na procházce...), ale ráda bych si měla s kým povídat.

Mě se v dětství nikdo na nic neptal a fakt mi to chybělo :-(((

 Agnes 
  • 

Ptej se mě co bylo ve školce... 

(30.3.2004 11:45:11)
Ještě historku. Můj syn, dnes skoro 17, svěřuje se velmi sporadicky a nerad (občas ovšem když z něj něco vytáhnu vidím, že se mu hodně ulevilo) mi asi tak do deseti možná jedenácti let každý večer říkal: Ptej se mě, co bylo ve školce! Pocházelo to z dobu, kdy ještě skutečně do školky chodil, a já si k němu vždycky večer lehla a zpovídala ho. Tohle večerní povídání (i společné poležení před spaním) chtěl skutečně skoro do svých 12, a z recese jsme stále říkali tu větičku o školce. Povídání si o tom co bylo ve školce /škole bylo výrazem vzájemného vztahu. A o tom to je. Teď už je jinde, ale pořád se ho občas ptám, co bylo ve škole, i když vyvrací oči, a jsem si jistá, že když se delší dobu neptám, bere to jako že se nezajímám.
Myšlenka, že lidi sami řeknou co chtějí a není třeba se jich ptát je zcestná, ty dotazy ukazují zájem, a pak se líp svěřuje.
 Šárka 
  • 

Re: Ptej se mě co bylo ve školce... 

(30.3.2004 12:40:47)
U nás funguje něco podobného, jen ta věta zní: Co jsi měl (měla) dnes k obědu?". Samozřejmě není hlavním účelem zjistit, čím jsme já nebo syn zaháněli v poledne hlad. Jejím vyslovením startujeme povídání o všem možném. O škole, práci, kamarádech, plánech na víkend.
Většinou padne večer, před usnutím, kdy ještě chodím synovi (12,5) dávat dobrou noc. Na jednu stranu je to od něj opičárna, kdy oddaluje nezbytné spaní, na druhou stranu se právě v těchto situacích dozvídám ty nejdůležitější - problémy, trápení. Možná k tomu napomáhá i tma.

Pro uklidnění ostatním, po příchodu z práce se taky automaticky ptám, co škola, a dostávám podobné odpovědi.

Někde jsem četla, že dítě v pubertě prostě rebelovat musí. Pokud nenarazí na nějaké hranice doma, jde dál. Třeba k hranicím školního řádu nebo zákona.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 22:08:23)
Ale chlap obvykle nemá potřebu řešit svůj pracovní den s manželkou. To naopak manželka má potřebu si jen tak povídat...
Já si, Milado, počkám, až vám ti vaši puberťáci začnou na otázku "Co bylo ve škole"? barvitě líčit, co všechno ve škole dělali a co všechno se tam zajímavého dozvěděli... budou nejspíš první v republice.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(17.4.2004 23:34:01)
No dobře, jsi výjimka... jenže každá není znuděná ženská v domácnosti, která nemá co na práci a má čas vysedávat u počítače. Spousta (asi většina) lidí chodí do práce a doma se sejdou až odpoledne či večer. A svým založením jsou to prostě ženy, které jsou komunikativnější a mají potřebu sdílet názory, pocity... já být chlapem chodícím do zaměstnání, tak bych asi brzy vyběhla s manželkou, která se doma nudí a pořád otravuje na icq.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(17.4.2004 23:52:41)
:oO Týda Ivo, že ti ústa neupadnou :o0 Jinak můj manžel taky se mnou řeší pracovní den. A to i přes to, že si během dne často telefonujeme a eSeMeSkujeme. Ne z nudy, ale rodinná firma je rodiná firma a spolupráce je holt nutná... Nu co, aspoň jsem v obraze :o)

S.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(18.4.2004 22:30:47)
Milado a kde jsi na té mateřské, když ne v domácnosti??
Myslím, že na to, že jsi na MD, máš kupu času...
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 23:10:58)
...a souhlasim s Miladou.Kazdy chlap ma jine potreby, tak i zena.
Ja se s manzelem vidim pouze o vikendech, tudiz otazka, co bylo nebo nebylo v jeho praci je pomerne normalni, aspon u nas doma.A neni to o tom, ze jsem na materske, tudiz putka domaci a mam potrebu hned jak uvidim chlapa se vykecat.O tom to teda vubec neni!!!
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(26.3.2004 23:07:19)
Hahaha!!Tahle diskuze me teda pobavila!!!
Je videt, ze kazde dite je original , kazde jine.To plati i o rodicich, jak to tady tak ctu.
U nas to napriklad chodi takto.Jsem na materske, muj 12lety syn vetsinou, kdyz prijde ze skoly , jsem doma.Prvni co udela je, ze mi da pusu, zepta se , co dela braska(8.mi mesicni mimi) a pak spusti sam, co bylo ve skole.Je to u nas tak uz od skolky a nepripada mi na tom nic divneho.Na tom, kdyz dite samo rekne, co bylo nebo na tom, kdyz se rodic zepta, co bylo.
Chci, aby mi rekl sam, co bylo ve skole ten den zajimaveho, pozitivniho nebo negativniho.Otevrene se bavime o vsem.Skola je jedna z mnoha temat.Ze bych mela prvni dite v republice, ktere se bavi se svoji matkou nebo otcem o skole??To snad ne!

Je fakt, ze moje mamka me nekteryma otazkama na skolu desne otravovala.Proto se synem mame nepsanou umluvu, ze radeji zacne on.Hned vybali jake dostal znamky,dobre i ty spatne.Vim, jake bylo dostat spatnou znamku a mit strach se k ni priznat.Ten pocit strachu, knedla v krku ...a pod.Proto chci, aby mi to hned rekl a nedusil to v sobe.A svete div se, funguje to.Nastesti je pomerne dobry zak a tech spatnych zas tolik neni.A kdyz je,no tak co.Jsou horsi veci na svete, kazda znamka se da opravit.
A dokonce delame spolu nekdy i referaty do skoly.Teda ja mu spis doporucim knihu , on vytvari a pak mi to cte.Spolecne si o tom promluvime, treba ho poopravim a funguje to.
Samozrejme, ze se ho obcas zeptam, co vlastne ve skole je noveho, co se deje, co holky....co ,,úča"....a nezda se mi, ze bych ho tim nejak zvlast otravovala.Dokonce si spolu nekdy i spolecne cteme pubertalni casopis Bravo a spolecne se tomu i zasmejeme.Myslim, ze mame dobry vztah, ke kteremu ovsem patri i obcasna kontrola...

A mimochodem, nekteri kritici, ve slove ,,zapomněl" se pise -mně !!!!!Jen tak na okraj(ucivo pubertaku 6.tridy ZS).
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(27.3.2004 9:57:24)
Syssi,
važ si hezkého období, které teď se synem prožíváte. Také jsem měla se synem takový hezký vztah, jaký popisuješ, ještě loni.(Zajímalo by mě jen, jestli ti řekne i to, zda se mu líbí nějaká spolužačka a tak, o tom se náš kluk se mnou nechtěl bavit nikdy). Můj syn se okolo 13.narozenin začal neuvěřitelně rychle měnit, hlavně fyzicky (mj. mu raší knírek), ale i hodně psychicky. Jeho odpovědi se stále častěji podobají těm ve fejetonu pana Karbana. Loni jsem mu hodně pomáhala s vytvářením školního časopisu. Letos už nechce. Loni jsme ráno jezdili do školy a do práce část cesty spolu. Letos jezdí sám. Loni jsme spolu chodili na koncerty a na výstavy. Letos půjde na koncert naší oblíbené kapely se spolužačkou :-(( A tak bych mohla pokračovat... Je mi to líto, ale myslím, že je to úplně normální, že to tak musí být. A nemyslím si, že bych byla úplně špatná matka. Myslím, že krušným obdobím puberty svých dětí musí projít každý rodič a je mi k smíchu, když tu někdo píše, že on se teda "otravným rodičem" nikdy nestane. Ale stane, stane.
J.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(27.3.2004 19:08:19)
Ahoj Milado,
prosím, nevykejme si, jsem sice už starší ročník, ale snad ještě nejsem důstojná matrona, které by se mělo vykat:-))
Nechce se mi rovnou napsat tak mi nevěř, však poznáš, že jsem měla pravdu, až sama budeš mít puberťáky doma, protože si ještě pamatuju, jak mě úsloví však ty jednou poznáš, že jsme měli pravdu hrozně štvalo u mých rodičů.
Je pravda, že každý prožívá pubertu jinak, ale určité způsoby chování jsou pro pubertu přece jen příznačné (stavy melancholie, střídání nálad, nejistota, sklon k negativismu, kritičnost vůči autoritám, vzdor, atd.). Ale nechci planě teoretizovat. Na tohle téma máme tady na rodině pěknou diskusi Jak přežít dospívání, tam si my, "otravní rodiče", vyléváme srdce a vyměňujeme zkušenosti. A naše zážitky s dospívajícími jsou velmi podobné. Moc mi to pomáhá, vědět, že v tom nejsem sama.
J.
 Boba 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(27.3.2004 20:20:06)
Z puberty jsem (snad) jiz vyrostla, taha mi na 29, druhy spunt na ceste...Kazdy den vola moje mama a pta se, jak se mame. Vysvetlovat ji, ze nic prevratneho se nestalo a ze ne kazdy den na materske je nabity udalostmi je zbytecne, na druhou stranu vim, ze kdyby se vyskytl nejaky problem, nejspis se slozi a nebude mi nic platna. Tak si kazdy den opakujem - Co je noveho? Nic, mami... ;-)
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(28.3.2004 11:05:47)
No jasně, Milado,
taky nemám ráda zobecňování typu "Všichni Češi jsou...", "Všichni Američané jsou..." nebo "Všichni puberťáci jsou...". Myslela jsem to spíš tak, jak tu krásně píše Boadicea (ona studovala psychlogii, tak to dokáže vyjádřit líp než laik), že v pubertě začíná odpoutávání se od rodičů, které je nutné a správné a rodiče to vědí. Jen ten proces bývá často pro obě strany obtížný, někdy i bouřlivý. Pochopitelně mezi chováním různých puberťáků jsou veliké rozdíly, záleží na jejich povaze a určitě i na výchově. Tak je to i u nás doma. Syn (13) často odpovídá, jak jsem psala, způsobem "Karban". A dcera (skoro 16) včera přijela z hor a od té doby povídá a povídá, až mě z toho brní hlava. Moje sestra je zas často smutná, že se jí její šestnáctiletá dcera s ničím nesvěřuje. Jenže u ní je to součást její povahy, je taková odmalička.
Zkrátka, máš pravdu, určitě všichni puberťáci nejsou příšerní a jejich rodiče nejsou všichni otravní. Ale u nás tomu tak je ;-))
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(27.3.2004 11:27:27)
Janino, budeš se divit, ale já fakt znám rodiče, kteří pro puberťáky otravní nejsou. Tedy alespoň veřejně - co o nich říkají "stranou", to zjistit nelze. :o)
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(27.3.2004 22:39:59)
Janino,

vazim se sve rodiny, tudis i chvil se svym synem.A nemyslim si, ze zrovna muj syn me nebo sveho otce povazuje za otravneho.My jsme rodice a dite nas musi respektovat.A my musime respektovat nase dite, ze se nas o svet neprosilo,ze to bylo nase rozhodnuti ho mit a tudis se ucit a umet s nim i vychazet.Tak , aby se nemuselo stydet za nas, my za nej.Tak , aby byl mezi nama vztah, kde neni lez, pretvarka.Kde je porozumeni a chut jeden druhemu naslouchat.
A diky Bohu, u nas tomu tak zatim je.A doufam, ze stale bude.

Mam se synem fantasticky vztah.Byl prvni, ktery vedel 100%ˇ, ze jsem tehotna.On byl ten, ktery pozoroval test a rekl mi , na jakou barvu se zbarvil.On, byl prvni , ktery se mnou vedel, ze budemem mit miminko.On byl prvni, kdo mi padl kolem krku a se slzama v ocich mi rekl, ze je strasne stastny , ze bude mit konecne sourozence.Vybiral se mnou i s manzelem oblecky, hracky.Hladil mi brisko, cetl se mnou knihu O matce a diteti.Byl s nama i na ultrazvuku a videl sveho brasku v brisku.
A predstav si, ze se se mnou bavi i o holkach.O tom, ktera se mu libi a proc.Dava mi i nekdy precist SMSku nebo psanicko.Nenutim ho, je to jeho svobodne rozhodnuti.U nas v rodine vsichni respektujeme soukromi toho druheho.
Bavime se o ruznych vecech.O drogach, o tom, jak je to s detmi( sexu, rodovstvi, antikoncepci), protoze alespon my to povazujeme za dulezite.Neni to u nas doma tabu, ale vec, ktera patri k zivotu.
Kdyz se mu narodil braska, uplne se zmenil.Jeste vic je upovidanejsi, vic aktivnejsi.Sam od sebe mi pomaha, aniz bych mu musela rict vynes smeti, vysaj si pokoj.Kdyz vidi, ze kos je plny, proste ho vynese.Zepta se, jestli nepotrebuju s necim pomoct, neco nakoupit.
Prebali brachu, sam ho i umi vykoupat, zatim co ja treba chystam veceri.
Kdyz me chytla zada a bylo mi spatne, prisel ze skoly, vzal si mimino k sobe do pokoje a ja si mohla v klidu odpocinout.Prebalil ho, nakrmil, pohral si s nim.
Dokonce se nestydi i na ulici mi dat pusu nebo me chytnout za ruku, vezt kocarek.
Nevim cim to je, ze je takovy, ale je.Jsem strasne stastna, ze ho mam, a ze mi dela radost.Snad mu to vydrzi a snad se mi ,,kolem 13-tych narozenin " nezacne menit pred ocima.
To by me teda vazne, ale vazne nastval!!!:-)

Takze preji vsem maminam od NACTILETYCH kluku a holek, aby to obdobi puberty preckaly co nejlepe.
 dav3 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(28.3.2004 20:39:52)
takovyhle vztah kluka s matkou je spis trochu patologicky ne ? znam neco podobnyho od stryce. jeho 14 lety kluk je spis takova holka a dost tim trpi, automaticky ho zacali ve skole sikanovat, mluvi ve zdrobnelinach, jednim slovem: divnej
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(28.3.2004 22:39:38)
NO tak ja si nepripadam vubec divna a muj syn taky divnej neni.
Nemluvi ve zdrobnelinach, ani se mnou nespava v posteli a neplace mi na raminku.A rozhodne neni sikanovanej, hahaha!!!
Ma sve klucici zajmy, dela bojovy sport a rozhodne se me nedrzi za sukni!!To me fakt taky rozesmalo!!!
Je tady sranda!!!Syn si ty prispevky cetl a ten o divnym ho rozesmal taky!
Myslim, ze uz neni z me strany co dodat.
 Vendula, tři děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.3.2004 8:15:21)
Noo...když se tak nad tím zamýšlím, asi mám se synkem taky "divný" vztah... Ještě se spolu občas pomazlíme, dokonce spí u nás v posteli, když je můj muž na noční... Někdy si říkám, abych to nepřehnala a z chlapečka nevyrostl mazánek... Zatím to ale tak nevypadá, kamarádů má dost, svých zájmů taky. Pokud někoho otravuji otázkami "Co bylo ve škole", tak je to spíše on, protože u něj je největší předpoklad nějakého průšvihu. I když je teprve ve třetí třídě... A odpovědi "nevím, neznám, nepamatuji se, myslím, že nic..." jsou u něj běžné. Poslední dobou si preventivně nechává žákovskou ve škole... Holky už takovými otázkami ani tak moc nezatěžuji, většinou - pokud se dle jejich názoru dělo něco, co stojí za zmínku, pochlubí se samy. U té prostřední používám spíše obrat "už jsem dlouho neviděla žákovskou". K její smůle většinou v době, kdy se tam skví nějaká známka vyšší hodnoty...
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.3.2004 16:13:35)
Baro, Vendulo, Kobliho, Petre....

Myslim si proste, ze divny a patologicky vztah rozhodne nemame.Urcite je lepsi o dite jevit zajem,jakoukoliv formou, komunikovat s nim, nez si ho nevsimat nebo delat blbeho a neslysiciho na otazky kolem sexu, drog, vztahu, zalaskovani a pod.
A taky vim, ze prijde doba, kdy bude urcite uzavrenejsi a nebude mi chtit vse zdelit, ale bude to jen jeho rozhodnuti.

Rozhodne nepatri ke klukum, co jeste ve 30letech jde s mamou za ruku po ulici na nakup a priblble se ji drzi jako kliste.Nema vlastni nazor a pokud ho chce mit, tak je tise upozornen, ze ja jsem jeho maminka a dokud budu ziva, tak budes mlceta poslouchat me.
Umi se zastat prave tech sikanovanych, ktere bohuzel i v jejich tride jsou. Aumi to pekne tvrde.Nenecha si nic libit a holky ho zboznuji, az to jejich neustale vyzvaneni u dveri a telefonovani k nam domu mi leze na nervy.Ale respektuji to.Je to holt uz vek na ,,zamilovavani se" a neni to jen muj chlapecek a mazanek, ale bohuzel, jednou bude i nejake jine ,,zenske".
A vubec mi nepripada divny vztah, ve kterem se snazim s nim mluvit od mala narovinu o vsem a v posledni dobe i o mem tehotenstvi, porodu a o ,,miminkovskych" vecech a tech vsech vecech kolem.
Je na kazdem z nas, jaky vztah si se svym ditetem vytvori.Zatim dekuji za to, ze se sveruje a pta se na rady ,jak treba na holky a tak.Nekdy i on ma den, kdy se mu nechce mluvit nebo ho neco trapi, ale ja cekam, az dojde sam a sam se mi sveri.Respektuji jeho soukromi.

A rozhodne me nejake reci DAVa, ktery nema ani tolik odvahy se prihlasit, jako registrovany, nerozhodi.Kazdy clovek je jiny y kazdy clovek ma jiny pohled na vec.A taky , kazdy clovek si ze sveho detstvi asi nese neco, co ho ovlivnuje i po dalsi zivot.....
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.3.2004 0:51:41)
Dav, divnej/na se zdas spis ty... nebo spis zavistivec?
Syssi, je skvely ze mate se synem takove vztahy a rozhodn se nenech vykolejit takovymi ... jako je DAV.
I kdyz vek, ve kterem je tvuj syn je opravdu jeste spise detsky a ta prava puberta muze teprve prijit. Vidim to svy segre. Je ji 15 let. Pred dvema lety se behem nekolika tydnu neuveritelne zmenila. Vzdycky jsme si vymenovaly muziku, obleceni a dokazaly skvele pokecat. Dneska me prijde sotva pozdravit, kdyz prijedu po mesici domu. A ani moje tehotenstvi ji vubec nezajima.
Vzdycky kdyz prijedu snazim se navazat kontakt. Jak jinak nez otazkou "jak to jde?" a ona se postavi, podiva se na me a odpovi:"dobry" usmeje se jako ze fakt dobry a pak uz teka ocima, tak ji prestanu trapit, protoze citim, ze to neni ono.
Trochu me to mrzi, ale nevycitam ji to, protoze vim, ze z toho vyroste. Ted ma svuj svet a my ostatni trpelive cekame az zase prijde a bude si chtit povidat. Ja osobne se na to tesim, protoze ona je v jadru skvela holka. Pocitam, tak rok, dva a bude z ni zas super kamoska :o)
 Madla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(31.3.2004 16:42:53)
Taky mi připadá divný že se matka svěřuje jedenáctiletýmu synovi s tím, že nedostala menstruaci, a dělá si s ním těhotenský test. Od toho je tady partner, ne? Nic proti pěkným vztahům, je fajn, že má rád bratříčka a tak se na něj těšil, ale tohle se mi zdá divný. Jako by z něj tak trochu toho partnera dělala, společnýho spiklence, jako by to ani nebyla máma a syn, ale parťáci na jedný rovině, takhle to na mě teda působí.
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.3.2004 9:04:45)
Měla jsem podobný vztah se svým synem, když mu bylo 11. Teď je mu 13 a jsme pro něj s manželem jako z jiné planety:-) Najednou tom, co platilo dříve, je jinak... Poprvé to na mě dolehlo, když mi už nedal ráno pusu - jezdívali jsme společně metrem, on do školy, já do práce. A protože vystupoval dříve, dal mi pusu a ještě mi zamával, když jsem odjížděla. A jednoho dne nic - žádná pusa, žádné mávání. A když jsem se k němu naklonila a chtěla mu tu pusu dát sama, odtáhl se se slovy "ale mami, nech toho, nejsem malej"... A pak už to jelo naplno:-)) Nejdřív jsem se snažila navázat opět komunikaci a "ten hezký vztah se svým synkem", ale pochopila jsem, že teď je to už jinak a podle slov mé matky se k tomu opět vrátíme, ale až mu bude tak 20:-) Takže "pubertu" svého syna akceptuji, i když se mi to nelíbí:-))
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(27.3.2004 5:49:41)
No Ivo, tak muj chlap obvykle ma potrebu resit svuj pracovni den zrovna se mnou. Bohuzel si nekdy MUSIME zakazat se bavit porad jen o praci.
Kdyz se zeptam Tak co? je jasne, ze tim myslim tu konkretni poradu,o ktere jsme mluvili den predem a mela se dnes odehravat, nebo tu konkretni praci, o ktere jsem vedela, ze ho dneska cekala, a jsem zvedava, jak to dopadlo.
A moje teta, ta si vzdycky sedla na svoje misto na topeni proti strejdovi, to byl takovy jejich ritual po prichodu z prace - a vypraveli si, co se cely den sebehlo. Kdyz uz jim bylo k sedmdesatce, tak mi jednou rikala, ze to vubec nechape, - jak to, ze si nektri manzele stezuji, ze si nemaji o cem povidat!
 Jitka,dcera 10 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(30.3.2004 9:45:32)
Tak nevím, nevím, co si o tom všem tady myslet. Některé příspěvky mi připadají, jako by už nešlo o děti, jako spíš o rodiče, kteří si myslí, že jenom ten jejich způsob výchovy, komunikace a názor je ten jediný správný.
Na počátku bylo téma komunikace s dětmi. Já se ptám každý den "co bylo ve škole". Vždyť škola není jen učení, jsou to i přestávky, výlety, spolužáci, učitelé, první lásky a spousta jiných akcí, při kterých se dá lecos zažít. "Co bylo ve škole" = tak jak ses měla celý den? Vždyť ve škole děti tráví spoustu času,stejně tak jako my v práci. Chcete snad říct, že jste nikdy v práci nezažili nějakou srandu, trapas, nečekané překvapení, zajímavé setkání, prostě něco, o čem jste měli chuť si popovídat? Tomu nevěřím. A i když se někdy děti tváří, že jsou pro ně rodiče obtížný hmyz, stejně jsou to většinou oni, komu se děti chtějí vypovídat. A nazývat rodiče "prudičem" proto, že se zajímají o to, co děti celý den dělaly a jak se měly? "Patologické" mi přijde spíš to, nechat děti v době puberty svému osudu, nevšímat si jich, nechat je dejchat, vegetit...... To mi přijde ze strany rodičů spíš jako alibismus.
Je to pro děti i rodiče velmi složité období, děti potřebují cítit svobodu, jsou už přece "skoro dospělí", ale jestli si pod sebou jako rodiče nechcete podříznout větev, tak hlavně nepřestávejte komunikovat./i když naše dětičky obrací oči v sloup, znechuceně pofrkávají, všechno je trapné a každý druhý vypadá jak socka/ Vydržte!!!!!!
 pabakuku 


Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.3.2004 10:48:08)
Monty, abys nebyla jednou překvapená, že to dítě, co probodlo učitele pilníkem je tvé. Máš pocit, že je lepší nekomunikovat než se shazovat trapnými otázkami? Já nemám pocit, že bych si v téhle diskuzi přečetla recept, jaké by ty otázky měli být, aby nebyly blbé a člověk správně vychovával. Ono úplně nejlepší by bylo, sejít se za pár let a zkonzultovat, jak jsme to s těmi našimi dětmi zvládli a vyhodnotit to.
Marta
 Agneska 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(30.3.2004 11:34:20)
Já chápu podobnou otázku jako dotaz typu jak se máš. A manžela se po návratu z práce ptám, jak bylo, a nečekám, že mi bude popisovat jak seděl na židli upočítače. O če bysme spolu měli mluvit jiném než o životě? A práce ho zabere pořádný kus.A taky bych si nebyla jistá, že když se nebudu o školu zajímat, že se sama od sebe dozvím, že někdo někoho propíchl pilníkem, klidně ne.
A hlavně to eru tak, že škola je pro dítě vlastně život, nemusí mi přece říkat jen co se učili (když je to zaujme, tak proč ne), ale oni se tam jen neučí, oni tam vlastně tráví své dny, takže "Co bylo ve škole" je tedy otázka "Co je nového, co se stalo zajímavého, cos za den prožila" atd. Nevidím na tom nic špatného, a osobní příklady špatných rodičů, co jedou jen po známkách,na tom nic nezmění.
 Sylva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(18.4.2004 1:26:29)
Hlásím se s další oblíbenou a děsnou otázkou - "řekni, koho máš radši - tatínka nebo maminku?".
Puberťáka mám doma taky. Je docela v pohodě, bohužel má stejnou vlastnost jako já - když ho něco nebaví, prostě si to nezapamatuje. No a ačkoliv jsem celkem liberální matka, bohužel si uvědomuju, že ho se čtyřkama nevezmou ani na učňák. Takže občas holt musím prudit. Smutné je, že dost často prudím proti svému přesvědčení. Sama nechápu, proč by měl Fanda vědět, v jakém roce porazil jeden dávno mrtvý král jiného dávno mrtvého krále či jak se liší buňka jednobuněčného živočicha od buňky mnohobuněčného živočicha, když se (doufám) bude živit čímkoliv okolo elektřiny.
Ale co s tím nadělám...
 martina, 2 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(30.3.2004 14:24:15)
Monty, ale mě to doopravdy zajímá. Mám jednu dceru v první a druhou ve druhé třídě a samozřejmě se každý den ptám, co bylo ve škole ("nic"), co se ti povedlo (pokrčení ramen), co tě nejvíc bavilo ("já nevím")... až nakonec rezignuju a zeptam se na ty známky. To se dozvím, na zatloukání jsou ještě moc malý (a hlavně zatím nemají co zatloukat). Ale já bych vážně chtěla vědět, jak se ve škole měly, co jim šlo, kde byl problém... Mám smůlu už dnes. A co až přijde puberta?
 dady 
  • 

Re: Re: Re: Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.7.2006 6:34:29)
Martino, proste je skola nebavi, slovo skola nemohou ani slyset. Sam bych zboural vsechny skoly, zrusil bych skolstvi a nechal bych deti zit.
dady
 Eva 
  • 

Znám Jirku juniora 

(22.1.2005 20:46:09)
Jirku Juniora coby syna své kamarádky vídám jednou za čas a musím říct, že toho o dění na jejich gymplu vím docela dost, spoustu podrobností o kamarádech, holkách..., ačkoliv ty STRATEGIE nepatří zrovna k mým koníčkům, mám od Jirky celkem představu, o co jde např. v Baldurovi, Dračím doupěti...myslím, že kdyby mi bylo o 30 míň, asi by mě to bralo taky.


 dady 
  • 

Re: Spíš smutné než vtipné... 

(29.7.2006 6:23:59)
Monti, na svuj vek mas super nazory, budu naslouchat.
dady
 Eva (syn 12, dcera 8) 
  • 

stejne problemy 

(27.3.2004 12:15:41)
Tak neco podobneho se odehrava denne i u nas, jen s tim rozdilem, ze my zijeme dlouhodobe v zahranici a deti delaji paralelne dve skoly: v anglickem jazyce a ceskou skolu je ucim doma sama. Takze nic, dobry, vsechno umim slysim denne dvoujjazycne. A na me otazky, ze se pomalu blizi konec ceskeho skolniho roku - syn obraci oci vzhuru a mysli si asi neco nehezkeho o mamince, kterou neustale zajima "jen uceni" a nema pochopeni o nejnovejsi chaty na nettu a hry.Syn totiz sedi na nettu a jednou rukou ovlada mys a druhou telefon a prave uzavira veledulezity obchod, v nektere ze svych her a maminka ho opet rusi otz. co bylo ve skole a co bude zitra.Myslim, ze se budu muset obrnit pevnymi nervy a doufam, ze je budou mit i v ceske skole v cervnu az priletime na zkousky. Eva ( syn 12, dcera )
 DM 
  • 

Re: stejne problemy 

(30.3.2004 14:43:51)
Toto tema mi pripomnelo jeden vtip: V patnacti jsem si o otci myslel, ze je uplny idiot. O dva roky pozdeji jsem s udivem zjistil, jak moc dospel.
 Boadicea 


kniha 

(27.3.2004 23:49:53)
Vsetkym rodicom chlacov-"pubertiakov" vrele odporucam knihu Robert Bly: Iron John (v cestine to myslim vyslo ako Zelezny Jan).
Komu sa pacila kniha O zenach, ktore behali s vlkmi, bude sa aj tato.

Krasne opisuje stadia dospievania muza a aj o tom, ako je v urcitom veku nevyhnutne psychicke odtrhnutie sa od matky, aby chlapec mohol dospiet v muza a zacal byt schopny nadvazovat citove/sexualne vztahy so zenami bez toho, aby mal pocity viny voci matke, ze ju akymkolvek sposobom zanedbava.
Ten proces odtrhavania sa je niekedy spojeny aj s odcudzenym az krutym chovanim voci rodicom/matke, mlady clovek si buduje svoje teritorium.
Ti, ktori tuto tzv. pupocnu snuru neodrezu, nie su schopni odputat sa citovo od matky a ze je takych muzov vela a mavaju aj viac ako 40 rokov, je zname.
Napisala som to zjednodusene, kvoli priestoru, snad ma tu niekto nebude chytat za slovicka, nie som autor :).

Kniha je pisana krasnym jazykom, sposobom vykladu symbolov rozpravky od bratov Grimmovcov O zeleznom Janovi.
Nie som z vydavatelstva :), aby som robila reklamu. Ani neviem ci ju este maju, objednavala som si ju cez amazon, lebo v SR ju nebolo mozne zohnat.
 A.L.E.X 


Hurá, že nejsem sama!!! 

(29.3.2004 21:59:21)
Ó, jakou radost mi udělal tento "rozhovor se synkem"! Úplně se tetelím radostí! Mám tři syny, z nichž je jeden ročník 92, druhý 91 (třetí 03, tek tam je to zatím o.k.!) a nachlup stejné je to i u nás!!! "Co ve škole??" ......"nic!!! Dobrý!" "Jdi se učit" "My se na zítra nic učit nemáme" "Tak si udělej úkoly" "Nemáme" .....atd..atd... A tak jsem ráda, že to není jen u nás doma!!! :-)) Lenka
 Alexandra 
  • 

1990 

(30.3.2004 12:24:03)
Autorovým zámerom iste bolo trochu odľahčene naznačiť rodičom pubertálnych potomkov, že podobné príznaky nie sú chorobné, a že z takéhoto mládenca stále ešte môže vyrásť rozumný dospelý.
Ja mám dcéru, narodenú v roku 1990, ako prvú, v znamení Škorpióna. Dosť veľa okolností na to, aby mala pubertu ako vyšitú. A že ju aj má - vždy musí mať posledné slovo, trieska dverami, uráža sa, odúva a nevynechá ani jednu príležitosť, aby mi odpapuľovala. Ale hovorím si - stále je to lepšie, ako keby nosila zelené vlasy, vláčila sa s pochybnou partiou a schovávala cigarety. Kým nosí primerané známky, školu neriešim ani sa na ňu nevypytujem, pripadala by som si ako jej dozorca. Stačí mi, že sa učí, športuje a má rozumné kamarátky. Keď má problém, príde za mnou sama, občas keď jej niečo vysvetľujem, alebo pomáham zorientovať sa v informáciách, cvične skontrolujem zošity. Viem, že väčšinu puberťákov škola vrcholne nebaví (je to jej chyba) a pripomínať si ju ešte aj vo voľnom čase a doma? Nikdy!
Radšej sa rozprávame o vzťahoch, o veciach mimo školy, celkovo o živote.
Dúfam, že nám to vydrží.
Všetkým podobne postihnutým rodičom posielam veľa trpezlivosti a schopnosti zakusnúť si do jazyka.
Čím budeme tolerantnejší, tým hladšie a bezbolestnejšie to skončí. Držím vám aj sebe palce.
 Boadicea 


Re: 1990 

(30.3.2004 12:28:32)
S tymi zelenymi vlasmi moze este len zacat, ja som s neonovymi experimentami zacala v 18 :D.
 Alexandra 
  • 

Re: Re: 1990 

(30.3.2004 19:48:38)
Jasné, ale stále to bude lepšie ako drogy a choré vzťahy. Je to len vec toho, ako si doma postavíme hodnoty, nie?
 Kris 
  • 

Re: 1990 

(30.3.2004 13:24:25)
:-))) já jsem taky ve znamení štíra a cigarety jsem tedy schovávala, moje parta se zdála mým rodičům více než pochybná a vlasy jsem měla obarvené na modro:-)))) - když se barva vymývala, tvořila odpornou zelenou:-))))) Tak hodně štěstí a pevné nervy:-))))
 Alexandra 
  • 

Re: Re: 1990 

(30.3.2004 19:54:04)
A nakoniec si určite skončila ako normálna ženská, to je predsa podstatné. Za dôležité považujem, aj keď dieťa komunikuje vyššie uvedeným spôsobom popísaným v článku, dávať mu neprestajne najavo, že som jedno obrovské ucho, ochotné počúvať, ak by sa náhodou rozhodlo vysloviť viac ako tri vety naraz. Ja to napríklad robím spôsobom, že keď sa na dobrú noc lúčime, pridám "Mám ťa rada". To je namiesto všetkých priblblých debát o škole.
 Kris 
  • 

Re: Re: Re: 1990 

(31.3.2004 8:45:35)
Tak doufám, že jsem normální:-)))) Máš pravdu, tímhle si prošel (projde) každý z nás a důležité je vědět, že sice v pubertě říkáme, jak nás rodiče štvou, protože se o nás starají, ale ve skrytu duše jim za to jsme vděčni. A jakmile dospějeme a ohlédneme se zpět, ta jejich věčná starost nás hřeje u srdce, chápeme všechno to, čím museli projít oni a právě to, že na nás "nezanevřeli" v těch našich telecích letech, náš vztah k nim ještě zesílí:-)
 Erinayet 


Znám Jirku juniora 

(22.1.2005 20:58:12)
Jirku juniora coby syna své kamarádky čas od času vídám. Vždycky se dozvím nějakou zábavnou historku od nich ze třídy, znám jménem kamarády i oblíbené učitele, vím, která holka se mu líbí...
Ačkoli STRATEGIE nejsou právě mé hobby, mám kvůli Jirkovi slušnou představu o Baldurovi, Dračím doupěti a myslím, že kdyby mi bylo o 30 míň, asi by mě to taky náramně bavilo. Já bych teda na čistě formální otázku "Co bylo v práci?" asi taky řekla "Ale nic.."
 gilip,v puberte 
  • 

ste sahli? 

(18.5.2006 12:21:15)
Zdravim vsecky matky a otce,
je mi 15,a rozhovory tohoto typu s rodicema ale vubec nevedu... Kdyz sem celt ten rozhovor tak mi ten jirka porisel tak trochu dementni...
je to hodne na vychove uz od malicka,, rodice si se mnou dali praci a myslim ze muzu tvrdit ze rozhovory tohodle typu opravde s treba s foggym nevedu... no jenom me zarazilio jak muze mit nekdo tak stupidniho synka... no je to jenom uvaha takze tak... mejte se a nebojte se o svoje pubertalne deti jednou to pochopi az budou mit svoje ratolesti
 dady 
  • 

Re: ste sahli? 

(29.7.2006 6:39:14)
dobra lekce rodicum i detem
dady
 valkyrija 


zkusenosti s rodici... 

(11.3.2007 15:03:00)
No sice uz jsem nejaky ten rok ze zakladni skoly venku, ale na rozhovory tohoto typu si velmi dobre pamatuji. Hlavne, ze pro me byly neprijemne! Tez jsem nikdy nemohla nalezt odpoved na to co bylo ve skole. Bylo to pro nas normalni, byli tam lidi (deti), kteri resili svoje problemy a delili se o sve zkusenosti ze zivota a pak teprve byla vyuka se kterou nastupovalo i "tyrani" vyucujicich. Nejde o to, ze by jsme nevedeli co se ve skole deje, ale nevedeli jsme co je pro rodice dulezite, aby nam pak nevinadaly "to jsem vedet nechtel, nebo Ty se tam jen flakas a nedavas pozor na dulezite veci...!" A hlavne, ve skole se jede podle rozvrhu a nejakeho planu, ktery se nezmenil pomalu od dob me maminky. Tak, pokud se nekdo pta svych potomku "Co bylo ve skole?" nedela az tak dobre, lepsi otazkou je "Co se ve skole ucite?"

Otazka "Co bylo ve skole?" je natolik obecna, ze kdyby se me nekdo dnes zeptal kazdy den, nebo obden "Co bylo v praci?" take bych mu odpovedela "Normalne, furt stejne." Skola je natolik prima a nalajnovana (myslim hl. zakladni skolu), ze je to jako by jste se ptali pracovnice u pasu se sklenickami "Co bylo v praci?". Delat to ja, tak na vas vrhnu pohled vraha a procedim "SKLENICKY!"
 sylvie, dospívající dvojčata - dcery 
  • 

rodič 

(21.11.2006 13:31:00)
naprosto přesné,jediné,co jsou schopny si vybavit po příchodu ze školy jsou telefonní čísla spolužaček,se kterým se právě rozloučily a kterým okamžitě musí volat,namísto rozhovoru se mnou
 Elenka 
  • 

Interview matka dcera 

(2.4.2007 10:37:50)
Co bolo v skole
Nic
kde ste boli po skole
vsade
kto bol s tebou
vsetci
Ako sa vola tvoj priatel
Andrej
A priezvisko
Neviem
Ty nevies jeho priezvisko?
nie -
Jedina suvisla veta ktora obsahuje viac ako jedno slovo

Das mi peniaze?

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.