Re: otázky a odpovědi

Janino, dovolím si nesouhlasit. :o)
Víš, mojí matce vždycky hrozně záleželo na tom, jaké mám známky ve škole. Asi jsem to už psala, ale NIKDY nezapomenu, jak mi bylo, když jsem v první třídě šla domů s vysvědčením, na kterém byla jedna dvojka ze psaní, a těšila se, že bude mít maminka radost. Maminka vytáhla svoje vysvědčení a řekla mi "JÁ jsem měla samé jedničky".
Celé dětství jsem pak poslouchala, že ta a ta holčička z baráku není tak chytrá jako já, ale má samé jedničky, protože je pilná a snaživá. Dodnes poslouchám neskutečné kydy o tom, jak ten a ten udělal VŠ a JÁ ne, přestože oni nejsou tak chytrý... atd. atd.
Moji matku nikdy nezajímaly moje názory a myšlenky, zajímaly ji JEN výsledky ve škole. Když jsem se díky strašnému studijnímu posudku nedostala na gymnázium (mimochodem matku museli po vyslechnutí studijního posudku odvézt do nemocnice na uklidňující injekci) a žádná střední škola v okrese mne nechtěla přijmout, dělala příšerný scény, že její dcera nebude mít maturitu, šla brečet k našemu řediteli ZŠ a ten se nad ní smiloval, takže mi docela s velkými potížemi zajistil studium aspoň na zemědělsko-technické škole.
Nechtěla jsem tam jít, ale nakonec jsem řekla, že půjdu, ovšem pod podmínkou, že tam matka nikdy v životě nestrčí ani špičku nosu. Na základce jsem se hrozně styděla, když se mi spolužáci po každém rodičovském sdružení smáli, že moje matka zase dělala hysterické scény. Přitom jsem měla dobré známky, myslím že až do 7. třídy vyznamenání, měla jsem problémy s chováním. Řekla jsem jí, že jakmile se dozvím, že byla jedinkrát ve škole, odcházím a jdu do mlíkárny. Matka měla tak hrozný strach z toho, že bych neměla maturitu, že skutečně během 4 let studia nebyla ani jednou ve škole, neviděla jediný vysvědčení, až maturitní - aby viděla, že jsem taky já splnila podmínky.
Nějak si pořád nemůžu vybavit, co kladného mi její zájem o mé vzdělání přinesl. :o) Řekla bych, že nic. :o)
Btw., na střední jsem měla studijní průměr kolem 3,3 - 3,6. Byla jsem po celé 4 roky mezi třemi nejhoršími. Pro můj další život to nemělo naprosto žádný význam... :o)