Daniela Lukášek Leonka Kevin |
|
(20.2.2004 22:00:15) je ten, že integrace, nebo-li začleňování by mělo být přístupné nejen mentálně postiženým lidem, ale i jiným handicapovaným osobám. A Také si myslím, že vše by mělo začínat již v raném věku, který je tak důležitý ve vývoji jak zdravého tak u postiženého dítěte to platí dvojnásob, takže děti by měli být začleňovány již do MŠ. Daniela
|
Marta Ptáčková, dvě děti | •
|
(22.2.2004 18:54:56) V naší škole integrujeme chlapečka s Downovým syndromem. První zřetelný přínos je v přístupu dětí i učitelů - ze začátku zvědfavé až dotěrné pohley - nová atrakce! Nejistota, strach, naprosté neporozumnění. Dnes se nepodivuje nikdo, nikdo se na něj nechodí dívat, stal se běžnou součástí. Poznáváme se, víme, co můžeme čekat, mizí démonizace postiženého dítěte - je prostě jiný, ale děti to už chápou a učí se, jak se k němu chvat a on se učí chovat v tzv.normálním světě. Bohužel někteří mají v sobě velmi tvrdé zábrany proti přijímání odlišností. Ale pokud to zvládneme, "vyroste" a rozvine se osobnost nás všech. Marta
|
Tiny - 9letý syn | •
|
(23.2.2004 16:03:38) Ano, váš příspěvek byl hezký a přesný. Sama bych mohla popsat stohy papíru o integraci postiženého dítěte. Sama mám jedno doma. Ne mentálně (s tím nemám zkušenosti), ale tělesně postiženého syna, který má určitou výhodou v tom, že naštěstí nesedí na vozíku, pouze se obtížněji pohybuje a je velmi chytrý. Odmalička se snažím ho začlenit do kolektivu zdravých dětí a po počátečním okukování a pokřikování ze stran zdravých dětí, ho dnes berou jako jednoho z nich. Mnoho záleží na samotném dítěti, jeho duševní síle a odvaze čelit životu. Tato problematika není jen na pár řádků, je to proces, který neustále probíhá a bude probíhat celý život postiženého dítěte. Je to proces o komunikaci všech, včetně mé (psychická a morální podpora, vzájemná důvěra) a mého syna.
|
|
|
|