| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Ve službě

 Celkem 49 názorů.
 Lionceau et garcon 


No jasne... 

(15.10.2003 8:11:52)
Jako obvykle,vtipne a mile:-)
Dekuji:-)
 Věrka 
  • 

Vždy připravena!!! 

(15.10.2003 9:03:38)
Je to tak. Mladé svobodné ženy jsou podezřelé, můžou přece otěhotnět a vdát se.
Mladé vdané ženy jsou vysoce podezřelé...
Ženy s malými dětmi jsou vysoce podezřelé až nepřijatelné.
Ženy kolem a po 50 - ce by podezřelé být neměli, nikdo je ale nezaměstná, protože už, ehm, jaksi, nejsou mladé...

Je to opravdu těžké, nějak rozumně to skloubit, babičky nemůžou být vždy po ruce a paní na hlídání bývá dobrá, ne vždy však finančně dostupná. Takže jak z toho ven???? V.

 xxxxxxxy 


Re: Vždy připravena!!! 

(15.10.2003 9:27:48)
ten článek je skvělý a nejskvělejší na tom všem je to, že ho napsal muž!
 Jana 


Re: Vždy připravena!!! 

(15.10.2003 9:39:50)
Ženy jsou hodně podezřelé!

Je přece už dávno známo, že každá vzdělaná žena maximálně po půl roce mateřské příjde o znalosti, zapomene psát, číst, mluvit. A už nikdy není schopná pracovat na plný výkon, protože pořád musí myslet na plíny.... (to je výtah z myšlenek jednoho šéfa v jedné firmě.. škoda, že to tady nečte :o))))
Předpokládám, že jeho děti se vychovaly samy ;o)

J.
 jeanne 
  • 

Re: Re: Vždy připravena!!! 

(15.10.2003 10:58:04)
tak budto mate na mysli tehoz sefa co mam nebo premysli nasi bossove hodne podobne....
 Petra, 3 kluci 
  • 

Podezřelé a podezřelí ... 

(15.10.2003 10:33:25)
Ahoj, článek mě jako vždy pobavil a přesně vystihl to, co jsme jako rodina se třemi "kousky" nuceni prožívat :-)) Jako svobodná jsem při hledání místa jako první dostala otázku - "a nebudete se vdávat?" - nejdřív mi to vadilo, ale potom jsem se naučila celkem drze říkat "jestli máte na mysli děti, tak ty můžou vzniknout i bez svatby" - no pravda je, že moc míst se s mým přístupem sehnat nedalo. Po svatbě následovaly otázky typu "a co děti?" - odpovídala jsem většinou "mají si kde hrát" (pro nepamětníky - slova písničky myslím skupiny Turbo nebo Katapult?) No a pak přišli kluci a to už vůbec nemělo smysl se o cokoliv snažit - při pohovoru se obvykle nad mojí odpovědí "máme 3 děti, ale manžel je stejně tak otec jako já matka" potencionálnímu šéfovi rozšířily panenky děsem a následovalo obvyklé "my se vám ozvem" - (neozvali se nikdy). Ale abych to zkrátila - práci jsem nakonec našla - zajímavé je, že v soukromé firmě, kde jeden z jejích majitelů byl na rodičovské dovolené se svým synem - asi si to dokázal představit :-)) Takže pracujeme oba, ošetřování v nemoci řešíme střídavě a někdy je to opravdu "na mrtvici". Jsme zkrátka podezřelí oba dva - máme děti.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Podezřelé a podezřelí ... - chápu to 

(15.10.2003 14:56:06)
Musím přiznat, že když jsem, ještě za svobodna a bezdětna přijímala své podřízené, první jsem házela do koše životopisy vdaných matek s dětma.
Bohužel je to tak, pokud potřebuju někdy mít v práci lidi do šesti, sedmi a občas i déle, nemůžu se spoléhat na někoho, kdo musí ve čtyři do školky nebo mi ze dne na den vypadne kvůli nemoci dítěte. To nejde.
Neříkám, že to obhajuju, ale chápu to. A vím, že teď mám stejně znevýhodněnou pozici, ale počítala jsem s tím, právě proto, že sama jsem stála na druhé straně.
 Věrka 
  • 

Proč diskriminovat??? 

(15.10.2003 16:18:23)
Právě takováhle diskriminace předem mi vadí.
Proč to nezkusit, nezaměstnat ženu na zkušební dobu?
Nikoho obvykle nezajímá, že žena má zajištěné hlídání, že nechce pořád absentovat, životopis putuje rovnou do koše.
Zdá se mi to škoda pro ženy s dětmi, ale i možná pro firmy, třeba by zrovna v ní měli pracovníka, který si práce váží.

Já osobně mám spolehlivou paní na hlídání, platím jí dost, ale stačí zmínka o malých dětech a je zle.
Nálepka - nepoužitelná.
Možná by bylo dobré využívat u nás i více zkrácené úvazky, práci z domova, zatím se mi to zdá proti západním zemím dost
málo, tak uvidíme, jestli se to časem vylepší. V.
 Sarka B 
  • 

Vic o pohledu zamestnavatele 

(15.10.2003 23:06:42)
Mila Henri,

Jsem rada, ze jsem nasla tvuj prispevek. Ja jsem totiz taky drive hrozne odsuzovala zamestnavatele za to, ze byt zenska bylo velke minus. Kdyz jsem se sama stala sefkou, tak jsem cetla chytre clanky o tom, jak v pripade tehotenstvi mame zamestnankyni podporit, pozmenit jeji pracovni povinnosti, akceptovat snizene pracovni tempo, a hlavne proboha nedat najevo, ze jeji tehotenstvi je problem. Se vsim jsem vrele souhlasila az do chvile, kdy jsem se ocitla takrikajic "na druhe strane barikady" a poznavam z prvni ruky, jaky problem muze byt tehotenstvi nekoho, kdo je v (pro zamestnavatele) dulezite pozici.

Konkretne: pracuji ve vyzkumu a pred sesti mesici jsem prijala vedeckou silu na muj novy projekt. Dlouho jsem s ni diskutovala, jak je pro me jeji prinos k projektu zasadni (a to je, protoze zatim pro me pracuje jen ona). V ramci vytvoreni dobreho prostredi a pro pozitivni motivaci jsem teto pani povolila prodlouzenou dovolenou k navsteve jeji nemocne matky, a jeste jsem bojovala s nasi universitou, aby ji cast te dovolene proplatila. No a ted pani prisla, ze je asi tehotna. Nemuzu si pomoct, ale jsem pekne namichnuta a mam starosti. Samozrejme pro tu pani je dulezitost meho projektu ve srovnani s moznosti mit dite zanedbatelna, ale pro me ne. Ja mam zavazky vuci instituci, ktera poskytla na projekt (vcetne jejiho platu)finance, a pripadny neuspech vyzkumu by pro me znamenal ohrozeni meho zamestnani a tedy i ohrozeni meho prijmu a nasledne zivotni urovne me rodiny. Jeste nevim, jak to vsechno budu resit.

Takze, pokud se moje obavy ukazou opravnene (tj., moje zamestnankyne nebude moci dostat svym zavazkum vuci mne), tak asi budu v budoucnosti taky hazet resume od zen do kose. Samozrejme, tehotenstvi nebo pece o male dite je z lidskeho hlediska ve zcela jine kategorii nez treba lenost nebo neschopnost, ale verte mi, ze pro zamestnavatele to jedine zasadni je to, ze neni udelana prace.

Tak, a ukamenujte me. Kdyz jsem to po sobe cetla, tak jsem se sama sobe vubec nelibila, ale co jsem napsala je pravda. Jeste podotykam, ze ja mam dve male deti, a svym zavazkum jsem zatim vzdycky dostala.

 Věrka 
  • 

Re: Vic o pohledu zamestnavatele 

(15.10.2003 23:22:17)
Ahoj ŠÁRKO, takže tys jako matka malých dětí svým závazkům vždy dostála.
Pokud ale takhle neobstojí tahle konkrétní zaměstnankyně, chceš raději pro příště všechny žádosti od žen s malými dětmi házet do koše...
PROČ??
jSI RÁDA žes to sama zvládla, takže již raději nedáš šanci žádné jiné?? Nebo proč?
Od ženy bych právě čekala pochopení pro jiné ženy, ne nadřazenost, hm..
Nebo automaticky předpokládáš že péče o děti = neschopnost dostát svým závazkům. Tys ale vždy obstála, tak jseš výjimečná...jak to je?? nerozumím... V.
 Sarka B 
  • 

Re: Re: Vic o pohledu zamestnavatele 

(15.10.2003 23:54:32)
Verko,

S celym problemem jako zenska vnitrne zapasim, proto jsem taky ten prispevek psala. Ale muj postoj neni nadrazenost, ale tvrda realita kapitalistickeho systemu. Jsem v situaci, kdy si proste nemuzu dovolit zadny dlouhodoby vypadek v produktivite svych lidi. Jak jsem psala, pripadny neuspech se primo dotyka me rodiny, pro kterou musim zajistit prijem (a ne, neni to na voloviny, ale treba na skolne v kvalitni skole pro mou dceru).
A za moje vyjadreni, ze svym zavazkum jsem dostala, se nestydim, protoze je to pravda (byl v tom samozrejme taky kus stesti jako neproblemove tehotenstvi). A tim nejsem nikterak vyjimecna, pracovni zavazky si plni vetsina zen s detmi. Jsou to ale ty, co si je neplni, co prispivaji k diskriminaci zenskych uchazecu o misto. Ja proste uz trochu chapu, z ceho ten postoj potencialnich zamestnavatelu prameni. Tim nechci rict, ze tento postoj je spravny, ale ja osobne si uz nemuzu dovolit davat "sanci".
 Iva 
  • 

Pro SarkuB 

(16.10.2003 8:03:44)
Přečtla jsem si názor paní Sárky nebo Šárky, ale musím říct, že tak jednostranně a úzce zaměřený pohled na život mě docela děsí. Uvědomujete
si, paní S., že vámi vyhlídnutý a dokonale prověřený a také například nákladně proškolený pracovník (ano, dokonce i muž!) může kdykoli třeba vážně onemocnět, mít úraz, nebo si najít lepší místo jinde a přes to, že vy jste si ho hýčkali, se na vás prostě vyklašlat? To je realita života, běžně se to stává, a k tomu, aby to člověka nesklátilo, si musí pořád dokola uvědomovat, že nějaký projekt je nic proti vesmíru...A ono to tak ve skutečnosti je - vy tu šílíte, že se neudělá ten projekt včas, vaše kolegyně by snad asi měla raději jít na potrat, a on se třeba udělá včas a co z toho? A nebo se neudělá jak měl (kolik jich takto dopadně? Většina?) a ono se (z hledika existence světa ) vlastně vůbec nic nestane...
Spojovat to ale s tím, že ženu příště nezaměstnám, mi přijde zcestné, zvlášť když vy sama si přes své mateřství pracovní úkoly plníte. Trochu byste se měla od důležitosti své práce odmyslet, je vidět, že vás to pohlcuje přespříliš a odvádí od skutečné reality.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Pro SarkuB 

(16.10.2003 8:58:19)
Milá Ivo,

trochu mám pocit, že jste na Šárku příliš tvrdá. Já jsem taky pracovala ve výzkumu (je pravda, že tato práce opravdu pohlcuje a mám na to krásné vzpomínky :-) a měli jsme kolegyni, která ve svých 35 se už pár let snažila otěhotnět a my všichni jsme jí to strašně přáli. Jistě svět ba ani vesmír se nezboří, přednášky za ní někdo odpřednáší, semináře odcvičí, uhlovodíky budou krakovat i bez její přítomnosti, hlavně ať má to svoje vytoužené miminko, to je přece střed vesmíru. Pravda je i to, že i muž může ze dne na den "vybouchnout", ale s uznejte, že s dítětem nebo se dvěma, jsou ty šance mnohem větší. Manžel má dva kluky školáky a ti jsou co chvíly marodi, natož dítě školkové.

A Šárka to i říká: "Samozrejme, tehotenstvi nebo pece o male dite je z lidskeho hlediska ve zcela jine kategorii nez treba lenost nebo neschopnost".

Pochopitelně, že ta její podřízená nemusí jít na potrat, ale chápu jaké to je řešit takovou situaci. Mně sice žádná podřízená neotěhotněla (taky jsem měla jenom chlapi :-), ale jeden z nejvýkonějších kluků odjel na dlouho dopředu avizovanou dovolenou právě v době největší práce a nebylo to ten měsíc vůbec snadné. A je v tu chvíli jedno, jestli se člověk musí zodpovídat vyšší instituci, která projekt financuje nebo riskovat ztrátu největšího zákazníka a existenční problémy firmy. Svět se nehroutí, ale je to problém.
Mně se ten kluk po měsíci z Egypta vrátil, ale Šárce ta holka vypadne na dlouho a o to je to pochopitelnější.
 Vendula (tři děti) 
  • 

Re: Re: Re: Vic o pohledu zamestnavatele 

(16.10.2003 10:06:57)
Jistě, realita "kapitalistického systému" nade vše...
Nemůžete si dovolit dávat šanci... Je mi z toho smutno. Možná proto, že jsem taky byla "ženský uchazeč o práci" handicapovaný třemi dětmi a můj životopis byl vhozen do koše, aniž by někoho zajímalo, že hlídání mám zajištěné... Tohle mne dokáže tak strašně nadzvednout snad jako máloco. Realita kapitalistického systému. Jděte s tím na kolo, to jsme se opravdu dopracovali k tomu, že se z nás stanou stroje zaměřené jen na výkon a kdo nesplňuje normu, má smůlu?
A představte si, paní Šárko, on i ten "ženský uchazeč" potřebuje nějaké finance do rodinného rozpočtu, nemusí to být na drahé školné v kvalitní škole, ono stačí poplatit pomůcky či zájmové kroužky na "obyčejné" ZŠ či SŠ.
Teď ukamenujte mne.
P.S. Bohudík za mého zaměstnavatele, kde mámy s dětmi nejsou "nežádoucí prvek". Kéž by takových bylo víc!!!
 ronniev 


Re: Re: Re: Vic o pohledu zamestnavatele 

(16.10.2003 21:31:33)
Milá Šárko,
do jisté míry vás chápu, do jisté míry mě děsíte. Ne svými postoji k té kolegyni, ale tím, jak automaticky oddělujete dvě kategorie - já, moje práce a rodina (jejíž životní úroveň nesmím ohrozit), moje děti (péči o něž jsem vždy zvládla) a na druhé straně ty ostatní, jimž asi o životní úroveň nejde a které si péči o děti nedokážou zařídit tak, aby mohly i pracovat. Už se tady nad tím někdo pozastavoval, ale já prostě musím taky. Brr!!! Když to tak čtu, poplácávám sama sebe po rameni, jak jsem dobře udělala, že ve chvíli, kdy jsem se rozhodla mít děti, jsem odešla od novin a stala se překladatelkou na volné noze (i když například v časopisech bývají hodně tolerantní, protože důležitější je odevzdaný slušný článek a ne to, kdy a jak ho napíšu - jestli třeba ve dvě v noci, když vyžehlím koš prádla). Děti mám tři, nejmladší patnáctiměsíční, knížek k překladu víc než dost, a že z toho všeho padám občas "na hubu" (a že se mi někdy po novinách strašně stýská) - do toho naštěstí už nikomu nic není. A hlavně nemusím žádné šéfce vysvětlovat, že mi na školném mých synů v kvalitní soukromé školce záleží právě tolik jako jí na školném její dcery v kvalitní škole. Nebo snad dokonce, že mi záleží i na práci, kterou dělám - nebo to snad je pocit, který žena automaticky po porodu ztrácí?
Ronnie
 ronniev 


Re: Re: Re: Vic o pohledu zamestnavatele 

(16.10.2003 21:31:34)
Milá Šárko,
do jisté míry vás chápu, do jisté míry mě děsíte. Ne svými postoji k té kolegyni, ale tím, jak automaticky oddělujete dvě kategorie - já, moje práce a rodina (jejíž životní úroveň nesmím ohrozit), moje děti (péči o něž jsem vždy zvládla) a na druhé straně ty ostatní, jimž asi o životní úroveň nejde a které si péči o děti nedokážou zařídit tak, aby mohly i pracovat. Už se tady nad tím někdo pozastavoval, ale já prostě musím taky. Brr!!! Když to tak čtu, poplácávám sama sebe po rameni, jak jsem dobře udělala, že ve chvíli, kdy jsem se rozhodla mít děti, jsem odešla od novin a stala se překladatelkou na volné noze (i když například v časopisech bývají hodně tolerantní, protože důležitější je odevzdaný slušný článek a ne to, kdy a jak ho napíšu - jestli třeba ve dvě v noci, když vyžehlím koš prádla). Děti mám tři, nejmladší patnáctiměsíční, knížek k překladu víc než dost, a že z toho všeho padám občas "na hubu" (a že se mi někdy po novinách strašně stýská) - do toho naštěstí už nikomu nic není. A hlavně nemusím žádné šéfce vysvětlovat, že mi na školném mých synů v kvalitní soukromé školce záleží právě tolik jako jí na školném její dcery v kvalitní škole. Nebo snad dokonce, že mi záleží i na práci, kterou dělám - nebo to snad je pocit, který žena automaticky po porodu ztrácí?
Ronnie
 Markéta 
  • 

Re: Re: Podezřelé a podezřelí ... - chápu to 

(21.10.2003 20:52:27)
Pro Henri a Sarku - chápu vaše obavy, ale ...
jak už tady řekla spousta holek přede mnou, i mně připadá, že příliš zjednodušujete, obzvlášť Sarka - zatím se nic neděje, její zaměstnankyně plní vše tak, jak má, nezdá se, že by chtěla při první příležitosti letět na rizikový těhotenství, tak oč jde? Napadlo tě, Šárko, že můžeš do jiného stavu přijít ty a celý projekt zhatit ty? Krom sterilizace, o které nemluvíš, není žádná antikoncepce stoprocentní. Co když si zlomíš nohu a fakt nebudeš moct bádat? Připadá mi to, že ze sebe děláš apriori lepšího člověka - matku, než jsme my ostatní, protože ty jsi všechno zvládla, ale ty ostatní jsou jenom hloupé pipiny, které to rozhodně nedodrží.
Byla jsem v pozici vybírajícího a ani ve snu by mě nenapadlo životopis ženy hodit do koše. Nepopírám, že jsou takové, které jejich práce obtěžuje, ale jsou i takoví chlapi a hlavně to vůbec nesouvisí s dětmi. Možná by těžiště vašich pohovorů mělo být zaměřeno na kvality člověka po nejen pracovní, ale i lidské stránce - lempl je zpravidla lemplem i v životě, nejen v práci. A mimochodem - naprosto se ztotožňuji s názorem, že žena - čekatelka či matka si práce většinou mnohem víc váží, má-li solidního zaměstnavatele, který její situaci respektuje - tedy ne že ji nakládá méně, než nematkám, ale že uznává, že je třeba, aby si svůj čas mohla zorganizovat po svém - třeba tak, že o naléhavé práci dá vědět dopředu. Je minimum situací, kdy člověk dopředu neví, že dneska fakt musí zůstat přesčas. Já třeba dělám právničku a vím, že když mi v jeden den končí čtyři lhůty, tak že den předtím asi budu v práci fakt dlouho. Ono tohle je totiž zase obecně o tom, jak zaměstnavatel respektuje volný čas svého zaměstnance. Ať mi nikdo nevykládá, že práce přesčas je normální -kde tomu tak normálně je, tak tam je nějaká chyba, buď v řízení, protože je buď málo lidí nebo nesprávný způsob přidělování práce, nebo v zaměstnancích,protože jsou neschopní. Práce přesčas, ať už pro matku, muže nebo třeba trpaslíka, by fakt měla být jen výjimečnou,odůvodněnou, ne běžnou událostí.
Jo a byla jsem v pozici vybíraných, setkala jsem se s dotazy na moje rodičovské plány, ale většinou po okamžité reakci, že tohle je přece zakázaná otázka, ale že já budu tak laskavá a odpovím na ni, všichni zkrotli. Nikdy by mě ale nenapadlo do životopisu psát stav nebo dokonce počet dětí, tříletá pauza se podle mě objevit vůbec nemusí, pokud jste byly celou dobu zaměstnány u jednoho zaměstnavatele (tak tam prostě jste osm let na stejné pozici no a co), a pokud jste nebyly, tak jste třeba mohly být v cizině či co. A jestli je to tak zajímá, tak ať se zeptají, ale nabízet jim to v životopisu nehodlám.
 Martina 
  • 

vtipné srovnání 

(15.10.2003 14:32:27)
Na vojně jsem nebyla, rodit se teprve chystám, a to srovnání mi přijde vtipné. Jedna moje kamarádka mi říkala, že když je s dětmi celé dny sama (nikdo nehlídá) připadá si jako na vojně, na odloučené jednotce. To s tím vztahem některých firem k těhotným a k těm, co se vrací už jako matky, to je výstižně. Dá se s tím něco dělat???
 Martina 
  • 

vtipné srovnání 

(15.10.2003 14:32:36)
Na vojně jsem nebyla, rodit se teprve chystám, a to srovnání mi přijde vtipné. Jedna moje kamarádka mi říkala, že když je s dětmi celé dny sama (nikdo nehlídá) připadá si jako na vojně, na odloučené jednotce. To s tím vztahem některých firem k těhotným a k těm, co se vrací už jako matky, to je výstižně. Dá se s tím něco dělat???
 Týdý, dvě pindruše 
  • 

Re: vtipné srovnání 

(15.10.2003 22:54:44)
Já zásadně do žitopisu neudávala, že mám děti, abych nebyla vyhozena do koše:o)). Při pohovoru jsem vychrlila svoje znalosti a zkušenosti a když přišlo na děti , odpověděla jsem, že je to věc kterou si musím vyřešit já a moje rodina. Je pravda, že se můžete snažit sebevíc, ale pokud si vás šéf označkuje jako tu postiženou, nic s tím nenaděláte(vlastní zkušenost)....to je jenom na důstojný odchod. Podruhé jsem měla štěstí na vedení(měli malé děti), naprosto skvělý přístup. Oni věděli, že pokud je třeba zabrat, tak zaberu a je na mně spoleh, že jsem loajální a vážím si práce(navrch mě to fakt moc bavilo)a já věděla, že když jsem potřebovala, vyšli mi vstříc. Je to všechno o lidech, mít pochopení a nemít předsudky (bohužel vím, že jsem měla štěstí a že to ve většině případů bývá naopak). Teď jsem na mateřské a už se těším na návrat. Ještě poznámku: v prvním případě jsem měla šéfovou, bezdětnou, která měla pejska (samozřejmě v práci, běda kdybych si tam vzala dítě:o)
 Zuzava* 


Re: Re: vtipné srovnání 

(16.10.2003 8:14:53)
Možná jsem netypický příklad, taky jsem děti do životopisu nikdy nepsala, ale je taky pravda, že se mě na ně nikdy nikdo neptal, a to jsem pracovních pohovorů absolvovala skutečně desítky. V mém případě, co se týká práce, vadila nejvíce má příliš vysoká kvalifikace a příliš krátká nebo nulová praxe. Ta ovšem s dětmi souvisí. Na šéfku mě kvůli praxi vzít nechtěli a na nějakou asistentku taky ne, že jim prý brzy uteču jinam na tu šéfovskou židli. Takže jsem pak musela z životopisu něco málo povyhazovat a místo jsem, bez dotazu na děti, dostala.
A je pravda, že když je potřeba, zůstanu v práci dýl, máme to zvládnuté, ale znám pár kolegů, mužů, co nezůstanou ani minutu, a víkendy jsou pro ně svaté, dokonce jedna padesátiletá svobodná bezdětná kolegyně odmítla zůstat v pátek do pěti, protože jede v sobotu ráno pryč a musí se nachystat...Je to podle mě hlavně v přístupu k práci, a ne v tom, jestli máte děti nebo ne...
 Hela 
  • 

Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(16.10.2003 13:12:21)
Muzu zeptat, co jste psala v zivotopisu, ze jste delala (posledni)3 roky, kdy jste byla na materske? Vymyslet bych nechtela, ale jakmile napises "materska", je jasne, ze clovek ma dite (deti). Nemusis ani rikat.
 Hela 
  • 

Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(16.10.2003 13:12:27)
Muzu zeptat, co jste psala v zivotopisu, ze jste delala (posledni)3 roky, kdy jste byla na materske? Vymyslet bych nechtela, ale jakmile napises "materska", je jasne, ze clovek ma dite (deti). Nemusis ani rikat.
 sally 


Re: Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(16.10.2003 19:41:12)
Helo,
to je jednoduché - napíšu životopis BEZ DAT. A je to... seznam firem, funkcí, stručný popis práce, ne? Copak je nějaký zákon na to, že musíš mít v CV data?
 Jarma 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(17.10.2003 15:09:44)
Jen poznámka z pohledu člověka, který se zabývá výběrem pracovníků: od uchazeče s takovým životopisem "bez dat" si vyžádám zpřesněný životopis s udáním všech letopočtů, protože jsou to údaje důležité pro rozhodování o vhodnosti uchazeče na danou pozici.
 Boadicea 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(17.10.2003 17:18:35)
Neviem ako je to v CR, ale v SR je protizakonne vyzadovat od uchadzaca informacie o presnom veku, rodinnom stave, pocte deti, nabozenstve, povode, planovanom tehotenstve, vojenskej sluzbe a zdravotnom stave (vynimkou su povolania, kde je potrebny 100% zdrav.stav a zdrav.prehliadka pred nastupom do prac.pomeru). Takze zivotopis s udajmi prist moze, ale tie sukromne/vyssie uvedene nema zamestnavatel pravo vyzadovat. Osobne udaje sa nahlasuju az po podpise zmluvy na pers.oddeleni pri registracii. V opacnom pripade ma uchadzac pravo udat firmu a vysudit tusim 1,5 nasobok platu, aky by na zelanej pozicii mohol dostat. A dost uchadzacov takyto sud uz vyhralo a firmy museli platit....
 Jarma 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(23.10.2003 18:24:29)
Ani v ČR se tyto údaje (věk, náboženské vyznání, zdravotní stav...) nemusí uvádět. Řeč byla o tom, že životopis, kde chybí například letopočty - od - do, kdy dotyčný byl někde zaměstnán v určité pozici, považuji za neúplný a žádala bych doplnění těchto údajů. Jsou to důležitá fakta vztahující se k profesnímu profilu.
 Zuzava* 


K životopisu 

(18.10.2003 19:24:22)
Já jsem byla na poslední MD do necelých dvou let dítěte, předtím jsem mezi MD pracovala, sice jen na několik měsíců, ale když se tam napsaly jen roky, žádná mezera tam moc vidět nebyla, tak nějak mi to vyšlo. Protože jsem vystřídala víc míst, nepsala jsem je všechny, ale jen výběrově, co se vztahovalo k tomu, o co jsem se ucházela, takže i tímto jsem zaměstnavatele asi mátla.:-))) Ale skutečně se mě na děti přímo nezeptal nikdo ani jednou, kromě jednoho podnikatele, u kterého mi ovšem už po dvou minutách v jeho přítomnosti bylo jasné, že by mi mohl ten slizoun nabízet i hvězdný plat, ale k němu bych rozhodně nešla(kdoví jak to vlastně s těma dětma myslel!:-)))))
A co se týká OČR, tak to jsem čerpala celkem asi pětkrát, děti prostě skoro nemocné nebyly, dokonce ani to jeslové dítě, což se všichni diví, ale za celý rok, co byla v jeslích jsem s ní byla jeden týden doma a dvakrát jsme ji nepřivezli z víkendu od babičky, protože si ji tam chtěli nechat a vymluvilo se to na rýmu. A dnes je například sobota, ale protože máme termín, pracuju, takže mě hrozně vytáčí ty předpojatosti o tom, že "matku bych nevzala", tím spíš, když to tady klidně napíše vlastnoručně nějaká mamina, co by mohla mít sama pochopení. Jenže ho má, jak se tady už objevilo, jen pro sebe. Bohužel.
 Moni+2 


Re: Re: Re: vtipné srovnání 

(16.10.2003 13:16:51)
Zuzavo,
Souhlasim. Urcite se najdou sefove, kterym deti vadi, ale ja s nimi taky nemam osobni zkusenost. Proc deti (ci mamzela) uvadet v zivotopisu do zamestnani? "Nadmerna kvalifikace" no to uz jsem taky slysela (v cizine, protoze jsem neznala dobre dotycny jazyk), ale stejne mi praci dali, hehehe. Jako "nebezpecna" (vdana, bez deti) jsem ziskala 3 mista, pricemz v tom poslednim jsem zazila tuhle situaci: Po 14 dnech na novem miste jsem zjistila, ze jsem tehotna. Promluvila jsem si ze sefem, nebyl to pro nej problem, naplanovali jsme do kdy budu pracovat (pokud budu moct) a ja pak pilne pracovala az do te domluvene doby (casto a rada prescasy). Jeste mam pocit, ze ti sefove, co se tady v diskuzi ohaneji "kapitalistickym pristupem" postradaji "cich" na poctive, pracovite, schopne a pravdomluvne zamestnance. Neprijimanim zen s detmi to nevyresi.
Monika
PS: Zaroven nerozumim, kdyz zdrava mlada tehotna zenska s normalnim zamestnanim nabehne ve 12.tydnu k doktorovi pro neschopenku. Pak se nedivim tem sefum, ktere to stve.
 Petra, 3 kluci 
  • 

Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(16.10.2003 9:27:38)
Ahoj holky,
ještě jednou reaguju na dané téma - myslím si, že přijímání lidí podle dětí apod., věku, pohlaví a bůhvíčeho ještě je diskriminační a nejen z pohledu zákona, ale protože si myslím, že nikde není řečeno, že žena či muž s dětmmi, žena či muž v určitém věku, žena či muž takový či makový nemohou být dobrými a kvalifikovanými pracovníky. A je jedno, jestli jsou ve vztahu podřízeném nebo nadřízeném. Je to o tom, že někdo prostě pracovat chce a pracuje dobře a někdo sice jakoby pracovat chce a dobře potom nepracuje. Ale od toho jsou zkušební lhůty a každý zaměstnavatel, ale i zaměstnanec má možnost poznat, zda ten, koho přijímá je na tu práci nejvhodnější. Byli jsme už s dětmi v zahraničí, dostali jsme pracovní povolení oba dva a nikoho tam v životopise nezajímalo a nezajímá, zda jsem matka a mám děti. Dokonce ani to, zda jsem vdaná. Zajímala je jen a pouze moje kvalifikace a praxe. A to, zda mám ještě rodinu - proč? Máte dítě nemocné - musíte si to prostě zařídit, my po vás chceme pouze práci. A já i manžel jsme se tím řídili. Chtěla bych se dočkat doby, kdy i u nás bude v tomto smyslu rovnoprávnost a ne jenom na papíře. A ještě poznámka pro Šárku - i žena těhotná může pracovat a celkem tvrdě a i poté se to dá domluvit - ale chtít musí obě strany.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(16.10.2003 11:31:07)
Petro,

trochu mícháš hrušky s jabkama. Nikdo neříká, aspoň já teda ne, že vdaná nebo svobodná matka je méně pracovitá a odpovědná než často stejně stará (mladá :-) bezdětná single. Jen jde o to, na jako se která z nich hodí.

Taky jsme měli v práci (rekl. ag.) holku, která měla dvě děti, měla 2/3 úvazek tuším od devíti do tří a pracovala jak šroubek. Jsem přesvědčená, že právě proto, že doma jí čekala další "šichta".
(Z dnešního pohledu bych řekla, že v kvantitě zastala za tu dobu víc práce než my free, protože my jsme "musely" ještě sem tam vyřídit nějaký ten telefonát s přítelem, o kterého jsme nechtěli přijít, vyřídit nějakou soukromou korespondenci, zabralo nám to v souhrnu třeba necelou hodinu z pracovní doby, ale pochopitelně zdrželo a pro ní byl její čas v práci příliš vzácný.)
Jenže ona dělala práci, u které se nepředpokládalo, že zůstane přesčas. Ani nemohla, musela domů k dětem. Já jsem si nemohla dovolit zaměstnat ženu, která by kromě jednoho úvazku v práci měla ještě i další úvazek/-ky doma. Příklad: když se zákazník konečně rozhoupal a dodal podklady obvykle už bylo včera pozdě, takže se jela i noční, protože bylo potřeba do druhého rána poslat filmy do tiskárny (ještě že v Praze fungují studia, kde se svítí i v noci). A na to potřebuju zaměstnance, kteří jsou k dispozici pokud možno pořád a potenciálně neotěhotní, takže svobodné muže.
Myslíš, že mně neštve, že jsem teď jako matka dvou dětí poměrně odepsaná. Proto ještě jednou opakuju, neříkám, že to toto vnímání v naší společnosti obhajuju, ale chápu ho. Každá mince má dvě strany.
 Petra, 3 kluci 
  • 

Re: Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(16.10.2003 11:50:22)
Ahoj Henri, mě jen poněkud udivil Tvůj pohled na věc - proto jsem se rozhodla reagovat. Já vím, že nic není jen černobílé - manžel vlastní malou firmičku (4 zaměstnanci) a také už má trochu jiná kritéria při vybírání zaměstnanců než měl před tím. Mě udivilo jen to, že už při pohledu na životopis jsi předem vyřadila třeba lidi, kteří mohli být potřební a diskriminovalo je jen to, že měli děti. Ale na druhou stranu, přiznávám, že občas jsem s mužem taky ve stádiu nestíhání, když třeba kluci onemocní a oba dva máme fofr - pak musí holt nastoupit dědeček a placená paní na hlídání. Když to není možné, tak holt já nebo muž pracujeme přes internet anebo přes noc. Přesně tak, jak jsme fungovali v zahraničí. Ale uznávám, že někdo tohle není ochotný dělat a ohání se třeba zákoníkem práce, který sice krásně vysvětluje práva, ale poněkud zapomíná, že doba je někde jinde. A neboj, odepsaná nejseš, protože odepsaný je pouze ten, který si to připustí. Takže - hlavu vzhůru, až bude potřeba, určitě najdeš řešení i se 2 dětma. Nebo půjdeš dělat třeba něco úplně jiného, co Tě bude bude bavit, i když asi ten výzkum určitě zajímavý byl. Měj se fajn a ať děti rostou do krásy - teď je to ještě pohoda, s růstem našich chlapečků si občas připadám jak na šíleném kolotoči, který se občas nezastaví celý týden - ale musím uznat, že ten kolotoč je krásnej a neměnila bych.
 Sarka B 
  • 

Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(16.10.2003 18:58:54)
Mila Petro a ostatni diskutujici,

Petro, samozrejme ze tehotna zena muze byt velice produktivni, vetsina zen si sve pracovni zavazky plni, jak uz jsem psala.
Moje dilema je tohle: I ty jsi psala ve svem prispevku, ze "Máte dítě nemocné - musíte si to prostě zařídit, my po vás chceme pouze práci". A co kdyz si to nezaridis a praci neudelas, co mam pak ja jako zamestnavatel udelat? Tvuj pracovni vypadek byl z vaznych duvodu, ale prace neni udelana, se vsemi dusledky tohoto faktu. Jak by si se zachovala ty jako zamestnavatel? Co kdyz se to stane podruhe, potreti, podesate (ze stejneho, vazneho duvodu), co pak? To je prave muj problem; ja se samozrejme s moji tehotnou zamestnankyni na ukolech domluvim a doufam, ze je bude plnit ( jeste dodavam, ze jsem velice opatrna na sve chovani k ni, aby nemela pocit, ze jsem si ji a priori zaradila). Ale co kdyz je nebude moci splnit,ze zdravotnich duvodu, jednou, dvakrat, desetkrat? Mam penize jeste na jedno jedine misto, mam byt ten sef, co nespravedlive vyradi resume vsech zen? Co kdyz prijmu mladou zenu, ona po par mesicich otehotni a nebude moci, ze zdravotnich duvodu, udelat praci? To pak budeme na dlazbe vsechny.

Vsem ostatnim: respektuji vase nazory a chapu vase rozhorceni.
Sve prispevky jsem psala proto, abych se podelila o zkusenost i z druhe strany (a mozna i dostala nejakou radu, jak moji situaci resit). To totiz neni vubec tak lehke muset jako zamestnavatel tyto veci rozhodovat.
Ja se na jedne strane se po jedine zkusenosti chystam udelat presne to, co jsem donedavna tak odsuzovala. Na druhe strane za splneni pracovnich ukolu me skupiny zodpovidam ja, a dalsi vypadek v produktivite si uz dovolit nesmim, to bychom sli (sly) ke dnu vsichni. A tohle je profesionalni a lidsky konflikt a dilema, ktere se ted snazim resit.
 Zuzava* 


Re: Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(18.10.2003 19:46:47)
Jak jsem to tak pochopila, Šárko, ta vaše spolupracovnice sice už je těhotná, ale zatím v práci nic nezameškala, takže jde jen o "co když". Nebo ne? Pak ovšem nechápu, proč se tím zbytečně trápit. Jak se tu už psalo, to se nedá moc ovlivnit, když příště přijmete mladého muže, taky s ním můžou být ohromné problémy, navíc nejen mladá žena může otěhotnět, to byste musela vyřadit všechny ženy skoro do padesáti, pak už zas hrozí potíže z klimakteria nebo jiné chronické choroby. Mladí zas řeší jak tu Henri psala srdeční záležitosti, a to je taky docela dokáže vyhodit z tempa. Je pravda, že když je někdo v pozici zaměstnavatele, tak má starosti. Ale vzít si z toho takové ponaučení, že ženy příště ne, asi nic neřeší, vybouchnout může každý.
A myslím, že když ta žena odejde na neschopenku, její peníze, zvlášť pokud jsou z grantu, u vás zůstávají, takže zbývá jedině dohodnout se s ní předem na případném náhradníkovi, kdo by ji v případě potíží zastoupil, a věřit, že potíže nebudou. V tom vám držím palce.
 sally 


Re: Re: Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(18.10.2003 20:16:12)
Zuzavo,
no já Šárku docela chápu. Když jsme potřebovali recepční, tak jsme potřebovali někoho, kdo v té práci opravdu bude. Když jsem já (nebo někdo jiný) musela sedět místo své práce na recepci a pak svojí práci dodělávat po večerech a víkendech - tak si to člověk zatraceně rozmyslí. Nejde o nějaké "nepochopení", ale o to, že člověk, za kterého stejně musí dělat práci ti ostatní (napřed je týden nemocné jedno dítě, potom týden druhé dítě a pak týden sama matka), není pro firmu žádným přínosem.

No, mamina s dvěma dětma nakonec tu práci dostala - protože měla hlídání a doma byla jen výjmečně (třeba první den dva nemoci, když bylo dětem opravdu špatně) a protože se prostě snažila vyjít vstříc a ne jen urvat co se dá. Ale přišla mi docela jako světlá vyjímka. Také jsme měli na pohovoru paní, která nám řekla, že v pátek nepřipadá v úvahu, aby ONA byla v práci "až do čtyř", protože ONA má dvě děti a musí nakoupit na víkend a sbalit k odjezdu na chalupu :-)) Takže s maminama je to někdy fakt těžký.
 Zuzava* 


Re: Re: Re: Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní... 

(19.10.2003 18:46:53)
Sally, máš pravdu v tom, že to může být těžké, ale můj názor je prostě takový, že to není maminama, ale NĚKTERÝMA maminama, a že stejný problém můžeš mít i s nemaminama, takže není v pořádku je už preventivně vyřazovat z možné nabídky. Věř mi, že kolem sebe vidím stále spoustu lidí, co by s nimi paní Šárka nedodělala ten projekt včas ani omylem a nejsou to matky malých dětí. Jo, hodně lidí pořád postupuje způsobem, co jsi popsala. Když jsem chodila s dítětem do dyslektické poradny, připadala jsem si divně. Začínalo to v půl páté, já tam běžela přímo z práce a dítě mě čekalo na zastávce, abysme to stihli, a tam pak všechny ostatní matky pokaždé svorně bědovaly, že děti měly školu dnes až do půl jedné, tak zatím jenom s dětmi napsaly úkoly a jak jim to zabere celé odpoledne a nic už nestihnou...Když jsem se podivila, že asi žádná z nich nepracuje, protože já takhle chodím denně, dostala jsem vysvětlení, že to ony by přece nemohly, že jak by to dělaly, že kdo by vyzvedával děti...Dalo by se říct,že to jsou vzorné matky a já ty své děti zanedbávám, skoro jsem se tak cítila, ale i pscholog mi potvrdil,(psychologické vyšetření je součást léčby těchto poruch) že moje děti jsou na svůj věk velice samostatné, a mají i ke mně dobrou vazbu, takže dcera se od první třídy prostě vyzvedává sama (sama to tak chtěla, po cestě není silnice kromě jedné se semaforem a cestu jsem nacvičily). Tím jsem se nechtěla jen pochlubit, já uznávávám, že matka s dětmi to má horší, kdo jiný by to měl vědět, co je to občas za dřinu, že je víc rizika, že bude v práci chybět, a že jsou ženy, co se tím i zaštíťují a dělají za děti víc, než je nutné. Ty maminy bych taky do práce nevzala, ale myslím, že by se mělo víc rozlišovat, a ne zjednodušovat si to tím, že ženu teda ne, protože si to děláme samy proti sobě, a k těm, co jim nestačí jen vodit děti do a z družiny, ale chtějí i jinak něčeho dosáhnout, tím komplikujeme cestu. Takže chápu obavy paní Šárky, ale prosím ji, a ostatní s tímto názorem, aby se nad tím ještě zamyslely, než tyto postupy uplatní v praxi. Kbyby to totiž tak udělali jejich nadřízení, tak nikdy příležitost přijímat dalšího zaměstnance ani dokončovat nějaký projekt mít nebudou.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(22.10.2003 14:56:23)
V době, kdy jsem začala podnikat byl můj manžel "obyčejný" zaměstnanec. Já měla jednání mimo město, účasti na veletrzích a pod. a on musel z práce včas (neboť dojížděl), aby vyzvedl dítě ze školky. Co všechno vyslechl od šéfa, ale i od spolupracovníků - to si neumíte představit. A to ne že by práci dělali za něho - on svou práci musel udělat stejně sám... "Dítě je věc tvé staré, co ty s tím máš společného" byl jeden z nejmírnějších názorů, o sprostá slova a "pipky" na mou adresu a "pod pantoflem" na jeho nebyla nouze. Byl z toho dost nešťastný. Kdo mne znáte víte, že babička je 270 km a tchýně 180 a k tomu nepoužitelná...
Ta situace je ale strašně problematická: já byla taky na "obou stranách barikády", takže dobře vím, co to je přijmout zaměstnankyni, která 14 dní po nástupu odejde na (později zjištěno, že dlouhodobě plánovanou )operaci žlučníku, po té lázně, po té operace gynekologická, opět lázně a celková neschopnost asi 9 měsíců. Od lékaře jsem dodatečně zjistila, že to VŠE měla naplánované dopředu, o obou operacích i lázních věděla a tak nechtěla být na podpoře.... Jenomže já ji zaměstnávala proto, že asi 3 týdny po jejím nástupu (na zacvičení) jsem měla s dítětem nastoupit do nemocnice a moje nepřítomnost se očekávala na 4 - 5 měsíců....
Někdo tu radil nevyhazovat apriori papír, kde se žena "přizná k dětem" do koše, ale přijmout na zkušební dobu. Jo, tak to je vidět, že si tento člověk nikdy nezkusil, co je papírování s přijetím zaměstnance (a to je fuk, že na zkušební dobu). A potom opět ještě větší papírování s propuštěním...... No není to vůbec jednoduché. A ke zkušenostem s mým manžou: milí "zaměstnávající", může se vám klidně stát, že přijmete muže, který je otcem a chce se (či z rodinných důvodů musí) podílet na péči rovnou měrou. A vyhazování "maminek" do koše je vám k ničemu.....
Tak to jenom příspěvek pro větší pestrost reakcí :o))))
 Sosan 
  • 

Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(22.10.2003 15:47:03)
Nemocenskou snad neplatí podnikatel-zaměstnavatel ze svého ne, tak vo co go? Přijměte ještě někoho a bude to OK.
 Sylvie :o) 


Re: Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(22.10.2003 18:45:37)
Sosane, měl jsi někdy zaměstnance? Nezlob se na mně, ale nastoupit do práce jenom proto, že hodlám být skoro na neschopensce a tudíž bezpracně dostávat víc, než být nezaměstnaná... to je vůči zaměstnavateli hodně sprostý. Za jedno jestli jsi si všimnul, tak zaměstnankyně byla přijatá právě proto, že Simona (joj, teĎ mi vypadlo jméno... doufám, že jsem ho nepopletla) sama měla nastoupit dlouhodobou nemocenskou. A on se takový zaměstnanec nezacvičí za den. A za druhé - co s tím dalším zaměstnancem, kdyby se čirou náhodou ten první nečekaně vrátil z neschopenky dřív, než by tomu druhému skončila pracovní smlouva? Ono taková výpověď rozhodně není zadarmo.

Takže - vo co gou? Nu, o to, že chod podniku může být ohrožen věčným zacvičováním nových zaměstnanců, protože sotva se jeden zacvičí a měl by začít normálně fungovat, tak se hodí marod a je potřeba opět začít zacvičovat dalšího. A o peníze, protože zaměstnanec,i když nemocný, je stále zaměstnanec. Jednak jde o drobné náklady, jako že každý měsíc musí někdo doručit potvrzení o trvání neschopnosti na sociálku (= někdo musí věnovat čas tomu, aby se to doneslo na sociálku nebo na poštu - v tom druhém případě navíc platit poštovné, pokud možno doporučené), přehledy se musí posílat i na zdravotní pojišťovnu, takže pokud by ji měla jinou, než ostatní zaměstnanci, opět další poštovné, musí se vést v eidenci mezd, takže účetní jí musí zbytečně věnovat čas, i když by mohla dělat něco jiného... Jistě, jsou to drobnosti. Jenže možná tomu nebudeš věřit, ale pro drobné podnikatele každá ušetřená koruna dobrá. A jednak jde o velké náklady, když se vrátí z neschopenky a není pro ni práce. Například.

Nemluvě třeba o další věci - když manžel shání v Praze zaměstnance, tak má smůlu. Naprostá většina našich zaměstnanců jsou mimopražští, protože pražáci u nás chtěj dělat maximálně tak na živnosťák, což je o hubu, protože to odporuje asi deseti zákonům...

S.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(22.10.2003 18:59:44)
No, zas taková tragédie to není, podle toho, co píšete. To jako každej, kdo třeba dostane žloutenku a bude 2 měsíce v nemocnici se má nechat napřed propustit s ohledem na nebohého podnikatele-zaměstnavatele? Pokud podnikatel není trouba, ví si s problémovými zaměstnanci rady, možností je celá řada.
 Corra 
  • 

Re: Re: Re: Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(22.10.2003 19:26:13)
Opravdu si myslíte že to není problém?????Je to problém a hodně veliký.Co když takový chronický neschopenkář narušuje chod výroby?Díky němu jiní musejí zustávat v práci o několik hodin déle po pracovní době,místo toho,že budou doma a věnovat se rodinám.A zaučit pro naši firmu někoho jiného?To by zabralo dlouhou dobu.Ale zase na druhou stranu,minulou zimu nám tam10dní chodila do práce nemocná zaměstnankyně a chrchlala tam na všechny.Po těch 10 dnech odešla na neschopenku a spolu s ní dalších 12 zaměstnancu,což v dílně s 25 zaměstnanci je to dost poznat.A nemluvě o tom,že se dělalo deně 13 hodin a soboty.
 Sylvie :o) 


Re: Re: Re: Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(22.10.2003 22:30:26)
Sosane, to jsem nenapsala, nepřekrucuj. Jenomže je rozdíl mezi nešťastnou náhodou a vyčůraností - ne sice z pracovního hlediska, pro malou firmu může být problém obojí, ale z hlediska lidského. Pokud hlavním motivem nástupu zaměstnance do práce je snaha vytřískat nemocenskou a zatají to před zaměstnavatelem, těžko mu můžu důvěřovat, že až bude práce schopen, že bude opravdu ochotný normálně pracovat. NIcméně kdo tohle pochopit nechce, ten to nepochopí.

S.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(23.10.2003 9:42:37)
Jistěže vyčůranost je špatná - na obou stranách. Za stejnou vyčúranost považuji to, když podnikatel požaduje pracovat 10 hodin denně bez ohledu na rodinu a případnou chřipku zaměstnanců. V prostředí, kde se pohybuju já, je běžný spíš tento přístup. Připomínám, že původní téma bylo, jak se podnikatelé dívají na zaměstnance, kteří se mimo "roboty" u podnikatele také věnují něčemu jinému (např. rodině) a občas si dovolí být s chřipkou doma. Já to považuju za normální a po zaměstnavateli toleranci tohoto tvrdě požaduju. Vždyť každý zaměstnanec je vlastně zároveň jakýsi "manažer", prodávající svojí pracovní sílu. V mé profesi si naštěstí mohu zaměstnavatele vybírat.
 Sylvie :o) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa..... 

(24.10.2003 0:18:46)
Sosane, původní článek jsem nečetla, nedá se říct, že by autor byl zrovna můj oblíbenec :o) Já reagovala na konkrétní příspěvek v diskuzi. Jistě, u nás jsou celkově pracovněprávní vztahy nějaké divné. Nicméně pokud máš odvahu něco měnit, můžeš si jít postěžovat na pracovní úřad a vyprovokovat kontrolu dodržování Zákoníku práce u zaměstnavatele :o) Takže ty aspoň nějakou obranu máš. Zaměstnavatel v dříve zmíněném případě ne, protože tam k žádnému porušení zákonů nedošlo...


S.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Taky to znáte....teda někteří  

(24.10.2003 13:49:40)
Když jsem si četla reakce, zjistila jsem, že někteří přesně víte, jaké komplikace taková vyčůraná zaměstnankyně způsobí. Naštěstí se jí při neschopence delší než ...(už mi to vypadlo, přes rok nikoho nezaměstnávám, nechala jsem se zaměstnat sama, firma po 12 letech končí a JÁ JSEM UŽ 1/4 ROKU VELICE SPOKOKENÝ ZAMĚSTNANEC!!!!!)ale bylo tam asi 3 týdny nebo něco takového...takže, pokud ve zkušební lhůtě trvá neschopnost více než asi ty 3 týdny, přerušuje se běh zkušební doby. Tudíž jsem skutečně asi týden před svým odchodem přijala paní - velice solidní a šikovnou (Sosane, oni takoví zaměstnanci taky nerostou na stromě, víš.... a na malém městě abyc se svíčkou pohledal), ona se expres zacvičila a já mohla odjet. A po návratu té dlouhodobě nemocné jsem ji - jelikož byla ve zkušební lhůtě - propustila. (A pak to asi měsíc papírovala a její matriály musím světit ještě asi 30 let.......).
No prostě lidi jsou různí a pokud se setkáte s někým neseriózním, je fuk, jste-li zaměstnanec či zaměstnavatel. Pokud si nedáte pořádně pozor, tak na to doplatíte.
Jak jsem již psala, letos s podnikáním končím. Nejsmutnější na tom je, že s dluhy, holou p.... a přesvědčením, že lidi jsou vesměs svině, kteří se mně budou snažit utopit na lžičce vody (a bohužel stát tyto s...chrání).

No nic, jdu pracovat....
S.
 JanPa 
  • 

mateřský "žold" 

(17.10.2003 11:40:32)
Dobrý den, zaujal mě tento článek. Hlavně zmínka o tom, že matky na mateřských dovolených dostávají od státu méně než kdejaký lempl, který nechce pracovat.
Výše přípěvku, která dnes činí necelých 2500 Kč mi také připadá směšná.
Můj muž říká, že stát by nic takového vyplácet ani neměl, že o děti se mají postarat jejich rodiče. Má na to pravičácký pohled.
Já si tím nejsem zcela jistá. Tak o tom často diskutujeme (i když nemáme finanční nouzi). Děti přece nejsou jen individuálním zájmem, jejich narození je i v zájmu společnosti, civilizace, takže je to asi daleko složitější. Proto posílám tento příspěvek do diskuse. Co si o tom myslíte? A není někomu z vás známo, jak je to s finanční podporou mateřství v cizině? Zajímá mě to.
Zdraví Jana (+1 brouček tříletý)
 Petra, 3 kluci 
  • 

Re: mateřský "žold" 

(17.10.2003 13:42:36)
Jak je s "mateřským" příspěvkem v cizině vím z vlastní zkušenosti pouze ze 2 zemí - značně liberálního a sociálního Švédska a teď už liberálnějšího Irska. Ve Švédsku to funguje tak, že se rodiče mohou střídat v čerpání péče o dítě stejně jako u nás až do věku 3 let dítěte, ale pouze 1/2 roku se zde pobírá jakýsi "příspěvek" - pokud se to tak dá nazvat, protože kolikrát překračuje mzdu toho zaměstance, který ho pobírá. Po tomto půl roce záleží na tom, v jaké firmě byl člověk zaměstnaný a kolik si určil, aby mu bylo strháváno na sociální pojištění. Je tam totiž dělba soc. pojištění na "povinnou" část a "nadstavbovou" část. Ta "nadstavbová" část může být různá - prostě kdo myslí "na zadní kolečka", dostává pak víc, kdo nemyslí vůbec, nedostane nic. Takže je poté možno si požádat o naspořenou částku třeba na výplatu "mateřského" příspěvku, případně si ji ponechat na důchod apod. A ještě tam byly nějakou měrou zvýhodněni pracovníci v určitých oblastech, vím o zdravotnictví a sociální péči, ale jak to taky nevím. Mám pocit, že dostávali ještě něco na svůj "účet" ze státního rozpočtu.
V Irsku to fungovalo v době našeho pobytu tak, že se příspěvek pobíral podle počtu dětí (ale do max. 5) a podle toho, jak se rodina v sociální oblasti sama "angažovala", tj. kolik sama přispívala, tolik také mohla později odebrat. Ale přiznávám, byli jsme tam poměrně krátce (necelý rok), jako cizinci jsme neměli nárok prakticky na nic a navíc jsme tam byli v době počínající sociální reformy, která byla poměrně složitá a pro nás dost nesrozumitelná. Takže nevím, jak to tam funguje dnes. Ale pokud vím, tak i ve Švédsku se to teď nějak měnilo, ale jak opravdu nevím. Ale mohla bych to zjistit, máme tam poměrně dost dobrých přátel.
Samozřejmě v obou dvou státech fungovala poměrně dobře sociální síť, pomoc státu ale byla daleko adresnější a průhlednější než u nás - neexistovalo např. aby mohl někdo pobírat podporu v nezaměstnanosti, aniž by se zúčastňoval rekv. kurzů a odmítal pracovat, sociálně slabé rodiny, kteří nebyly schopny hospodařit s penězi a propíjely je např. v hospodách a jejich děti nedostaly nic, nedostávaly peníze na ruku, ale nakupovaly v obchodech tzv. na účet, který měl jasnou výšku a potom ho stát proplácel přímo majiteli obchodu atd.
No myslím si, že se náš stát také bude muset k něčemu takovému propracovat, ale bude to asi hodně dlouho trvat.
 Corra 
  • 

Re: mateřský "žold" 

(22.10.2003 19:41:20)
Nevím,jak ostatní,ale nechápu,proč máma na mateřské,která nepracuje protože se chce věnovat dítěti,dostává podstatně mín,než flákač kterému se nechce dělat.Ten táta přece musí živit dva lidi a při dnešních platech to není zrovna lehké.Nebo se děti stanou výsadou jenom těch bohatších,jejichž otcové uživí celou rodinu?
 Renata - ročná dcéra 
  • 

Re: Re: mateřský "žold" 

(27.11.2003 16:51:10)
Alebo sa stane výsadou rodín, kde matka uživí rodinu a otec je na materskej "dovolenke" - náš prípad. Nie je to ľahké a už vôbec nie spravodlivé. Tie naše deti budú v budúcnosti tvoriť mladú generáciu, ktorá by mala viesť krajinu - včera bol na Nove príspevok o starnutí populácie - vízia rok 2050 - populácia iba 75 % dnešnej + priemerný vek 50 rokov. Hm - situácia vôbec nie ružová. Tie bohaté detičky budú trochu osamotené....
Ale vážne: ani ja si nemyslím, že almužna 2500,- mesačne podporuje mladé rodiny s deťmi. Ale v Čechách a na Slovensku sú zrejme iné priority...
R

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.