| Petra, 3 kluci | •
 |
(16.10.2003 9:27:38)
Ahoj holky,
ještě jednou reaguju na dané téma - myslím si, že přijímání lidí podle dětí apod., věku, pohlaví a bůhvíčeho ještě je diskriminační a nejen z pohledu zákona, ale protože si myslím, že nikde není řečeno, že žena či muž s dětmmi, žena či muž v určitém věku, žena či muž takový či makový nemohou být dobrými a kvalifikovanými pracovníky. A je jedno, jestli jsou ve vztahu podřízeném nebo nadřízeném. Je to o tom, že někdo prostě pracovat chce a pracuje dobře a někdo sice jakoby pracovat chce a dobře potom nepracuje. Ale od toho jsou zkušební lhůty a každý zaměstnavatel, ale i zaměstnanec má možnost poznat, zda ten, koho přijímá je na tu práci nejvhodnější. Byli jsme už s dětmi v zahraničí, dostali jsme pracovní povolení oba dva a nikoho tam v životopise nezajímalo a nezajímá, zda jsem matka a mám děti. Dokonce ani to, zda jsem vdaná. Zajímala je jen a pouze moje kvalifikace a praxe. A to, zda mám ještě rodinu - proč? Máte dítě nemocné - musíte si to prostě zařídit, my po vás chceme pouze práci. A já i manžel jsme se tím řídili. Chtěla bych se dočkat doby, kdy i u nás bude v tomto smyslu rovnoprávnost a ne jenom na papíře. A ještě poznámka pro Šárku - i žena těhotná může pracovat a celkem tvrdě a i poté se to dá domluvit - ale chtít musí obě strany.
|
| Henri Ani/Toni/Šíša/Miki | 
|
(16.10.2003 11:31:07)
Petro,
trochu mícháš hrušky s jabkama. Nikdo neříká, aspoň já teda ne, že vdaná nebo svobodná matka je méně pracovitá a odpovědná než často stejně stará (mladá :-) bezdětná single. Jen jde o to, na jako se která z nich hodí.
Taky jsme měli v práci (rekl. ag.) holku, která měla dvě děti, měla 2/3 úvazek tuším od devíti do tří a pracovala jak šroubek. Jsem přesvědčená, že právě proto, že doma jí čekala další "šichta".
(Z dnešního pohledu bych řekla, že v kvantitě zastala za tu dobu víc práce než my free, protože my jsme "musely" ještě sem tam vyřídit nějaký ten telefonát s přítelem, o kterého jsme nechtěli přijít, vyřídit nějakou soukromou korespondenci, zabralo nám to v souhrnu třeba necelou hodinu z pracovní doby, ale pochopitelně zdrželo a pro ní byl její čas v práci příliš vzácný.)
Jenže ona dělala práci, u které se nepředpokládalo, že zůstane přesčas. Ani nemohla, musela domů k dětem. Já jsem si nemohla dovolit zaměstnat ženu, která by kromě jednoho úvazku v práci měla ještě i další úvazek/-ky doma. Příklad: když se zákazník konečně rozhoupal a dodal podklady obvykle už bylo včera pozdě, takže se jela i noční, protože bylo potřeba do druhého rána poslat filmy do tiskárny (ještě že v Praze fungují studia, kde se svítí i v noci). A na to potřebuju zaměstnance, kteří jsou k dispozici pokud možno pořád a potenciálně neotěhotní, takže svobodné muže.
Myslíš, že mně neštve, že jsem teď jako matka dvou dětí poměrně odepsaná. Proto ještě jednou opakuju, neříkám, že to toto vnímání v naší společnosti obhajuju, ale chápu ho. Každá mince má dvě strany.
|
| Petra, 3 kluci | •
|
(16.10.2003 11:50:22)
Ahoj Henri, mě jen poněkud udivil Tvůj pohled na věc - proto jsem se rozhodla reagovat. Já vím, že nic není jen černobílé - manžel vlastní malou firmičku (4 zaměstnanci) a také už má trochu jiná kritéria při vybírání zaměstnanců než měl před tím. Mě udivilo jen to, že už při pohledu na životopis jsi předem vyřadila třeba lidi, kteří mohli být potřební a diskriminovalo je jen to, že měli děti. Ale na druhou stranu, přiznávám, že občas jsem s mužem taky ve stádiu nestíhání, když třeba kluci onemocní a oba dva máme fofr - pak musí holt nastoupit dědeček a placená paní na hlídání. Když to není možné, tak holt já nebo muž pracujeme přes internet anebo přes noc. Přesně tak, jak jsme fungovali v zahraničí. Ale uznávám, že někdo tohle není ochotný dělat a ohání se třeba zákoníkem práce, který sice krásně vysvětluje práva, ale poněkud zapomíná, že doba je někde jinde. A neboj, odepsaná nejseš, protože odepsaný je pouze ten, který si to připustí. Takže - hlavu vzhůru, až bude potřeba, určitě najdeš řešení i se 2 dětma. Nebo půjdeš dělat třeba něco úplně jiného, co Tě bude bude bavit, i když asi ten výzkum určitě zajímavý byl. Měj se fajn a ať děti rostou do krásy - teď je to ještě pohoda, s růstem našich chlapečků si občas připadám jak na šíleném kolotoči, který se občas nezastaví celý týden - ale musím uznat, že ten kolotoč je krásnej a neměnila bych.
|
|
|
| Sarka B | •
|
(16.10.2003 18:58:54)
Mila Petro a ostatni diskutujici,
Petro, samozrejme ze tehotna zena muze byt velice produktivni, vetsina zen si sve pracovni zavazky plni, jak uz jsem psala.
Moje dilema je tohle: I ty jsi psala ve svem prispevku, ze "Máte dítě nemocné - musíte si to prostě zařídit, my po vás chceme pouze práci". A co kdyz si to nezaridis a praci neudelas, co mam pak ja jako zamestnavatel udelat? Tvuj pracovni vypadek byl z vaznych duvodu, ale prace neni udelana, se vsemi dusledky tohoto faktu. Jak by si se zachovala ty jako zamestnavatel? Co kdyz se to stane podruhe, potreti, podesate (ze stejneho, vazneho duvodu), co pak? To je prave muj problem; ja se samozrejme s moji tehotnou zamestnankyni na ukolech domluvim a doufam, ze je bude plnit ( jeste dodavam, ze jsem velice opatrna na sve chovani k ni, aby nemela pocit, ze jsem si ji a priori zaradila). Ale co kdyz je nebude moci splnit,ze zdravotnich duvodu, jednou, dvakrat, desetkrat? Mam penize jeste na jedno jedine misto, mam byt ten sef, co nespravedlive vyradi resume vsech zen? Co kdyz prijmu mladou zenu, ona po par mesicich otehotni a nebude moci, ze zdravotnich duvodu, udelat praci? To pak budeme na dlazbe vsechny.
Vsem ostatnim: respektuji vase nazory a chapu vase rozhorceni.
Sve prispevky jsem psala proto, abych se podelila o zkusenost i z druhe strany (a mozna i dostala nejakou radu, jak moji situaci resit). To totiz neni vubec tak lehke muset jako zamestnavatel tyto veci rozhodovat.
Ja se na jedne strane se po jedine zkusenosti chystam udelat presne to, co jsem donedavna tak odsuzovala. Na druhe strane za splneni pracovnich ukolu me skupiny zodpovidam ja, a dalsi vypadek v produktivite si uz dovolit nesmim, to bychom sli (sly) ke dnu vsichni. A tohle je profesionalni a lidsky konflikt a dilema, ktere se ted snazim resit.
|
| Zuzava* | 
|
(18.10.2003 19:46:47)
Jak jsem to tak pochopila, Šárko, ta vaše spolupracovnice sice už je těhotná, ale zatím v práci nic nezameškala, takže jde jen o "co když". Nebo ne? Pak ovšem nechápu, proč se tím zbytečně trápit. Jak se tu už psalo, to se nedá moc ovlivnit, když příště přijmete mladého muže, taky s ním můžou být ohromné problémy, navíc nejen mladá žena může otěhotnět, to byste musela vyřadit všechny ženy skoro do padesáti, pak už zas hrozí potíže z klimakteria nebo jiné chronické choroby. Mladí zas řeší jak tu Henri psala srdeční záležitosti, a to je taky docela dokáže vyhodit z tempa. Je pravda, že když je někdo v pozici zaměstnavatele, tak má starosti. Ale vzít si z toho takové ponaučení, že ženy příště ne, asi nic neřeší, vybouchnout může každý.
A myslím, že když ta žena odejde na neschopenku, její peníze, zvlášť pokud jsou z grantu, u vás zůstávají, takže zbývá jedině dohodnout se s ní předem na případném náhradníkovi, kdo by ji v případě potíží zastoupil, a věřit, že potíže nebudou. V tom vám držím palce.
|
| sally | 
|
(18.10.2003 20:16:12)
Zuzavo,
no já Šárku docela chápu. Když jsme potřebovali recepční, tak jsme potřebovali někoho, kdo v té práci opravdu bude. Když jsem já (nebo někdo jiný) musela sedět místo své práce na recepci a pak svojí práci dodělávat po večerech a víkendech - tak si to člověk zatraceně rozmyslí. Nejde o nějaké "nepochopení", ale o to, že člověk, za kterého stejně musí dělat práci ti ostatní (napřed je týden nemocné jedno dítě, potom týden druhé dítě a pak týden sama matka), není pro firmu žádným přínosem.
No, mamina s dvěma dětma nakonec tu práci dostala - protože měla hlídání a doma byla jen výjmečně (třeba první den dva nemoci, když bylo dětem opravdu špatně) a protože se prostě snažila vyjít vstříc a ne jen urvat co se dá. Ale přišla mi docela jako světlá vyjímka. Také jsme měli na pohovoru paní, která nám řekla, že v pátek nepřipadá v úvahu, aby ONA byla v práci "až do čtyř", protože ONA má dvě děti a musí nakoupit na víkend a sbalit k odjezdu na chalupu :-)) Takže s maminama je to někdy fakt těžký.
|
| Zuzava* |
|
(19.10.2003 18:46:53)
Sally, máš pravdu v tom, že to může být těžké, ale můj názor je prostě takový, že to není maminama, ale NĚKTERÝMA maminama, a že stejný problém můžeš mít i s nemaminama, takže není v pořádku je už preventivně vyřazovat z možné nabídky. Věř mi, že kolem sebe vidím stále spoustu lidí, co by s nimi paní Šárka nedodělala ten projekt včas ani omylem a nejsou to matky malých dětí. Jo, hodně lidí pořád postupuje způsobem, co jsi popsala. Když jsem chodila s dítětem do dyslektické poradny, připadala jsem si divně. Začínalo to v půl páté, já tam běžela přímo z práce a dítě mě čekalo na zastávce, abysme to stihli, a tam pak všechny ostatní matky pokaždé svorně bědovaly, že děti měly školu dnes až do půl jedné, tak zatím jenom s dětmi napsaly úkoly a jak jim to zabere celé odpoledne a nic už nestihnou...Když jsem se podivila, že asi žádná z nich nepracuje, protože já takhle chodím denně, dostala jsem vysvětlení, že to ony by přece nemohly, že jak by to dělaly, že kdo by vyzvedával děti...Dalo by se říct,že to jsou vzorné matky a já ty své děti zanedbávám, skoro jsem se tak cítila, ale i pscholog mi potvrdil,(psychologické vyšetření je součást léčby těchto poruch) že moje děti jsou na svůj věk velice samostatné, a mají i ke mně dobrou vazbu, takže dcera se od první třídy prostě vyzvedává sama (sama to tak chtěla, po cestě není silnice kromě jedné se semaforem a cestu jsem nacvičily). Tím jsem se nechtěla jen pochlubit, já uznávávám, že matka s dětmi to má horší, kdo jiný by to měl vědět, co je to občas za dřinu, že je víc rizika, že bude v práci chybět, a že jsou ženy, co se tím i zaštíťují a dělají za děti víc, než je nutné. Ty maminy bych taky do práce nevzala, ale myslím, že by se mělo víc rozlišovat, a ne zjednodušovat si to tím, že ženu teda ne, protože si to děláme samy proti sobě, a k těm, co jim nestačí jen vodit děti do a z družiny, ale chtějí i jinak něčeho dosáhnout, tím komplikujeme cestu. Takže chápu obavy paní Šárky, ale prosím ji, a ostatní s tímto názorem, aby se nad tím ještě zamyslely, než tyto postupy uplatní v praxi. Kbyby to totiž tak udělali jejich nadřízení, tak nikdy příležitost přijímat dalšího zaměstnance ani dokončovat nějaký projekt mít nebudou.
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(22.10.2003 14:56:23)
V době, kdy jsem začala podnikat byl můj manžel "obyčejný" zaměstnanec. Já měla jednání mimo město, účasti na veletrzích a pod. a on musel z práce včas (neboť dojížděl), aby vyzvedl dítě ze školky. Co všechno vyslechl od šéfa, ale i od spolupracovníků - to si neumíte představit. A to ne že by práci dělali za něho - on svou práci musel udělat stejně sám... "Dítě je věc tvé staré, co ty s tím máš společného" byl jeden z nejmírnějších názorů, o sprostá slova a "pipky" na mou adresu a "pod pantoflem" na jeho nebyla nouze. Byl z toho dost nešťastný. Kdo mne znáte víte, že babička je 270 km a tchýně 180 a k tomu nepoužitelná...
Ta situace je ale strašně problematická: já byla taky na "obou stranách barikády", takže dobře vím, co to je přijmout zaměstnankyni, která 14 dní po nástupu odejde na (později zjištěno, že dlouhodobě plánovanou )operaci žlučníku, po té lázně, po té operace gynekologická, opět lázně a celková neschopnost asi 9 měsíců. Od lékaře jsem dodatečně zjistila, že to VŠE měla naplánované dopředu, o obou operacích i lázních věděla a tak nechtěla být na podpoře.... Jenomže já ji zaměstnávala proto, že asi 3 týdny po jejím nástupu (na zacvičení) jsem měla s dítětem nastoupit do nemocnice a moje nepřítomnost se očekávala na 4 - 5 měsíců....
Někdo tu radil nevyhazovat apriori papír, kde se žena "přizná k dětem" do koše, ale přijmout na zkušební dobu. Jo, tak to je vidět, že si tento člověk nikdy nezkusil, co je papírování s přijetím zaměstnance (a to je fuk, že na zkušební dobu). A potom opět ještě větší papírování s propuštěním...... No není to vůbec jednoduché. A ke zkušenostem s mým manžou: milí "zaměstnávající", může se vám klidně stát, že přijmete muže, který je otcem a chce se (či z rodinných důvodů musí) podílet na péči rovnou měrou. A vyhazování "maminek" do koše je vám k ničemu.....
Tak to jenom příspěvek pro větší pestrost reakcí :o))))
|
| Sosan | •
|
(22.10.2003 15:47:03)
Nemocenskou snad neplatí podnikatel-zaměstnavatel ze svého ne, tak vo co go? Přijměte ještě někoho a bude to OK.
|
| Sylvie :o) | 
|
(22.10.2003 18:45:37)
Sosane, měl jsi někdy zaměstnance? Nezlob se na mně, ale nastoupit do práce jenom proto, že hodlám být skoro na neschopensce a tudíž bezpracně dostávat víc, než být nezaměstnaná... to je vůči zaměstnavateli hodně sprostý. Za jedno jestli jsi si všimnul, tak zaměstnankyně byla přijatá právě proto, že Simona (joj, teĎ mi vypadlo jméno... doufám, že jsem ho nepopletla) sama měla nastoupit dlouhodobou nemocenskou. A on se takový zaměstnanec nezacvičí za den. A za druhé - co s tím dalším zaměstnancem, kdyby se čirou náhodou ten první nečekaně vrátil z neschopenky dřív, než by tomu druhému skončila pracovní smlouva? Ono taková výpověď rozhodně není zadarmo.
Takže - vo co gou? Nu, o to, že chod podniku může být ohrožen věčným zacvičováním nových zaměstnanců, protože sotva se jeden zacvičí a měl by začít normálně fungovat, tak se hodí marod a je potřeba opět začít zacvičovat dalšího. A o peníze, protože zaměstnanec,i když nemocný, je stále zaměstnanec. Jednak jde o drobné náklady, jako že každý měsíc musí někdo doručit potvrzení o trvání neschopnosti na sociálku (= někdo musí věnovat čas tomu, aby se to doneslo na sociálku nebo na poštu - v tom druhém případě navíc platit poštovné, pokud možno doporučené), přehledy se musí posílat i na zdravotní pojišťovnu, takže pokud by ji měla jinou, než ostatní zaměstnanci, opět další poštovné, musí se vést v eidenci mezd, takže účetní jí musí zbytečně věnovat čas, i když by mohla dělat něco jiného... Jistě, jsou to drobnosti. Jenže možná tomu nebudeš věřit, ale pro drobné podnikatele každá ušetřená koruna dobrá. A jednak jde o velké náklady, když se vrátí z neschopenky a není pro ni práce. Například.
Nemluvě třeba o další věci - když manžel shání v Praze zaměstnance, tak má smůlu. Naprostá většina našich zaměstnanců jsou mimopražští, protože pražáci u nás chtěj dělat maximálně tak na živnosťák, což je o hubu, protože to odporuje asi deseti zákonům...
S.
|
| Sosan | •
|
(22.10.2003 18:59:44)
No, zas taková tragédie to není, podle toho, co píšete. To jako každej, kdo třeba dostane žloutenku a bude 2 měsíce v nemocnici se má nechat napřed propustit s ohledem na nebohého podnikatele-zaměstnavatele? Pokud podnikatel není trouba, ví si s problémovými zaměstnanci rady, možností je celá řada.
|
| Corra | •
|
(22.10.2003 19:26:13)
Opravdu si myslíte že to není problém?????Je to problém a hodně veliký.Co když takový chronický neschopenkář narušuje chod výroby?Díky němu jiní musejí zustávat v práci o několik hodin déle po pracovní době,místo toho,že budou doma a věnovat se rodinám.A zaučit pro naši firmu někoho jiného?To by zabralo dlouhou dobu.Ale zase na druhou stranu,minulou zimu nám tam10dní chodila do práce nemocná zaměstnankyně a chrchlala tam na všechny.Po těch 10 dnech odešla na neschopenku a spolu s ní dalších 12 zaměstnancu,což v dílně s 25 zaměstnanci je to dost poznat.A nemluvě o tom,že se dělalo deně 13 hodin a soboty.
|
|
| Sylvie :o) |
|
(22.10.2003 22:30:26)
Sosane, to jsem nenapsala, nepřekrucuj. Jenomže je rozdíl mezi nešťastnou náhodou a vyčůraností - ne sice z pracovního hlediska, pro malou firmu může být problém obojí, ale z hlediska lidského. Pokud hlavním motivem nástupu zaměstnance do práce je snaha vytřískat nemocenskou a zatají to před zaměstnavatelem, těžko mu můžu důvěřovat, že až bude práce schopen, že bude opravdu ochotný normálně pracovat. NIcméně kdo tohle pochopit nechce, ten to nepochopí.
S.
|
| Sosan | •
|
(23.10.2003 9:42:37)
Jistěže vyčůranost je špatná - na obou stranách. Za stejnou vyčúranost považuji to, když podnikatel požaduje pracovat 10 hodin denně bez ohledu na rodinu a případnou chřipku zaměstnanců. V prostředí, kde se pohybuju já, je běžný spíš tento přístup. Připomínám, že původní téma bylo, jak se podnikatelé dívají na zaměstnance, kteří se mimo "roboty" u podnikatele také věnují něčemu jinému (např. rodině) a občas si dovolí být s chřipkou doma. Já to považuju za normální a po zaměstnavateli toleranci tohoto tvrdě požaduju. Vždyť každý zaměstnanec je vlastně zároveň jakýsi "manažer", prodávající svojí pracovní sílu. V mé profesi si naštěstí mohu zaměstnavatele vybírat.
|
| Sylvie :o) |
|
(24.10.2003 0:18:46)
Sosane, původní článek jsem nečetla, nedá se říct, že by autor byl zrovna můj oblíbenec :o) Já reagovala na konkrétní příspěvek v diskuzi. Jistě, u nás jsou celkově pracovněprávní vztahy nějaké divné. Nicméně pokud máš odvahu něco měnit, můžeš si jít postěžovat na pracovní úřad a vyprovokovat kontrolu dodržování Zákoníku práce u zaměstnavatele :o) Takže ty aspoň nějakou obranu máš. Zaměstnavatel v dříve zmíněném případě ne, protože tam k žádnému porušení zákonů nedošlo...
S.
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(24.10.2003 13:49:40)
Když jsem si četla reakce, zjistila jsem, že někteří přesně víte, jaké komplikace taková vyčůraná zaměstnankyně způsobí. Naštěstí se jí při neschopence delší než ...(už mi to vypadlo, přes rok nikoho nezaměstnávám, nechala jsem se zaměstnat sama, firma po 12 letech končí a JÁ JSEM UŽ 1/4 ROKU VELICE SPOKOKENÝ ZAMĚSTNANEC!!!!!)ale bylo tam asi 3 týdny nebo něco takového...takže, pokud ve zkušební lhůtě trvá neschopnost více než asi ty 3 týdny, přerušuje se běh zkušební doby. Tudíž jsem skutečně asi týden před svým odchodem přijala paní - velice solidní a šikovnou (Sosane, oni takoví zaměstnanci taky nerostou na stromě, víš.... a na malém městě abyc se svíčkou pohledal), ona se expres zacvičila a já mohla odjet. A po návratu té dlouhodobě nemocné jsem ji - jelikož byla ve zkušební lhůtě - propustila. (A pak to asi měsíc papírovala a její matriály musím světit ještě asi 30 let.......).
No prostě lidi jsou různí a pokud se setkáte s někým neseriózním, je fuk, jste-li zaměstnanec či zaměstnavatel. Pokud si nedáte pořádně pozor, tak na to doplatíte.
Jak jsem již psala, letos s podnikáním končím. Nejsmutnější na tom je, že s dluhy, holou p.... a přesvědčením, že lidi jsou vesměs svině, kteří se mně budou snažit utopit na lžičce vody (a bohužel stát tyto s...chrání).
No nic, jdu pracovat....
S.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)