Re: Pro Henri, Šárku a vlastně všechny ostatní...

Ahoj Henri, mě jen poněkud udivil Tvůj pohled na věc - proto jsem se rozhodla reagovat. Já vím, že nic není jen černobílé - manžel vlastní malou firmičku (4 zaměstnanci) a také už má trochu jiná kritéria při vybírání zaměstnanců než měl před tím. Mě udivilo jen to, že už při pohledu na životopis jsi předem vyřadila třeba lidi, kteří mohli být potřební a diskriminovalo je jen to, že měli děti. Ale na druhou stranu, přiznávám, že občas jsem s mužem taky ve stádiu nestíhání, když třeba kluci onemocní a oba dva máme fofr - pak musí holt nastoupit dědeček a placená paní na hlídání. Když to není možné, tak holt já nebo muž pracujeme přes internet anebo přes noc. Přesně tak, jak jsme fungovali v zahraničí. Ale uznávám, že někdo tohle není ochotný dělat a ohání se třeba zákoníkem práce, který sice krásně vysvětluje práva, ale poněkud zapomíná, že doba je někde jinde. A neboj, odepsaná nejseš, protože odepsaný je pouze ten, který si to připustí. Takže - hlavu vzhůru, až bude potřeba, určitě najdeš řešení i se 2 dětma. Nebo půjdeš dělat třeba něco úplně jiného, co Tě bude bude bavit, i když asi ten výzkum určitě zajímavý byl. Měj se fajn a ať děti rostou do krásy - teď je to ještě pohoda, s růstem našich chlapečků si občas připadám jak na šíleném kolotoči, který se občas nezastaví celý týden - ale musím uznat, že ten kolotoč je krásnej a neměnila bych.