| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Epizoda z denního baru

 Celkem 26 názorů.
 Majka + 2x2 


Bezmocnost 

(17.6.2003 9:08:35)
Je to opravdu hrozné, když člověk vidí jak se dítěti ubližuje ( a psychycké trápení a týrání je horší než pár facek ) a nemůže pomoci. I kdyby jste něco řekl či snad nějak zasáhl, mělo by to nějaký význam? Snad možná pro vaše svědomí, že jste něco udělal, ne však pro dítě, které musí žít v tomto divném lidském seskupení, kde těžko říct rodina, když chybí to nejzákladnější - láska, i nadále. Otec by vás asi nazval kreténem a matka by se přidala, že vám do nich nic není...
Znám ten pocit bezmocnosti a zůstává v člověku opravdu ještě dlouho....
 Karolína 
  • 

Proč to tak je? 

(17.6.2003 10:21:27)
Je to strašné. Proč takové zrůdy mají děti? Jenom je přizpůsobují obrazu svému a ten malý vůbec nepozná jak má rodina fungovat a bohužel si to přenese i do svých vztahů v dospělosti.
Strasně mě to bolí, my čekáme na miminko již moc dlouho a ono k nám nepřichází. A lásky bychom mu dávaly plné náruče. Vy jste nemohl udělat vůbec nic, možná by se v otci probudila i agrese, nevíte co od takových můžete čekat.
 jana,dvouletý syn Kubík 
  • 

Re: Proč to tak je? 

(22.6.2003 22:12:56)
Karolíno souhlasím..zkoušela jste IVF???já nemohla mít děti a pomohlo to,kdyb jste potřebovala poradit...ozvěte se mi
 sabrina 


Re: Proč to tak je? 

(23.2.2004 15:45:09)
Vzdy se da pomoct!!! Ale lidi se nezajimaji protoze se boji. Chudacek chlapecek. V takove situaci se musi pomoct!Alena
 sabrina 


Re: Proč to tak je? 

(23.2.2004 15:45:21)
Vzdy se da pomoct!!! Ale lidi se nezajimaji protoze se boji. Chudacek chlapecek. V takove situaci se musi pomoct!Alena
 Gábi, 2 děti 


Smutné ... 

(17.6.2003 12:08:58)
Je to opravdu smutný příběh. Kulisa s "denním barem", "pivem" a "cigaretami" je zbytečná. Psychický i fyzický teror děti zažívají bez ohledu na "sociální vrstvu". A teprve v posledních letech se to začíná odhalovat.
Pozorovatel takové scény samozřejmě nemůže dělat vůbec nic. Spíš bychom na tohoto chlapce a jeho "rodiče" měli vzpomenout v každodenním životě, až se naše špatná nálada obrátí proti našim dětem.
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Smutné ... 

(17.6.2003 12:30:25)
Nechápu, proč si někteří lidé pořizují děti. Pokud klučina vyroste v téhle "rodině", co z něho asi tak může být? Je to katastrofa, ale náhodný svědek s tím bohužel nic nenadělá, přestože se jedná o psychické týrání. Kdybyste se ozval, možná by vás napadl, přinejmenším by vám řekl, že vám do toho nic není. Na takové věci by měly upozornit např učitelky v MŠ, i když pochybuji, že se "rodiče" před nimi k synovi takto chovají. H.
 Bajka, zatial bez dietatka 
  • 

Re: Smutne... 

(17.6.2003 13:38:26)

Gabi, mas pravdu. Jedno, co mozeme urobit, je spravat sa k svojim detom a blizkym tak, aby si nikdy nezazili takyto pristup. Kazda nasa reakcia totiz, ci si to uvedomujeme alebo nie, zanecha v dietati stopu. A je potrebne, aby tych spravnych stop zostalo co najviac.
Bohuzial, v suvislosti s tymto chlapcom zasiahnut nemozeme. Ta bezmocnost je zufala.
 Babelle 


Pobočky Fondu ohrožených dětí 

(17.6.2003 17:06:16)
Pokud lze zjistit osobní údaje rodičů, jsou pobočky FOD připraveny přijímat Vaše poznatky o ohrožených dětech, které si sami nedokážou pomoci (a to i jako anonymní hlášení):

Praha
Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1
tel/fax 224 221 137, 224 236 655

Beroun
S.K.Neumanna 1141, 266 01 Beroun, pošt.schránka 19
tel 311 626 173

Brno
Francouzská 58, 602 00 Brno
tel 545 215 105

České Budějovice
Senovážné nám. 2, 370 01 ČB
tel 386 356 868

Kroměříž
Riegrovo nám. 193, 767 01 Kroměříž
tel 573 345 555

Litoměřice
U Trati 3, 412 01 Litoměřice
tel 416 735 551

Most
Budovatelů 1987, 434 01 Most
tel 476 700 082

Olomouc
Sokolská 50, 772 00 Olomouc
tel 585 221 649

Opava
Pekařská 32, 746 01 Opava
tel 553 616 497

Ostrava
hotelový dům Jindřich, Nádražní 66, 702 00 Ostrava 1
tel 596 112 341

Pardubice
Masarykovo nám. 1484, 530 02 Pardubice
tel 466 714 413

Plzeň
Barrandova 8, 301 43 Plzeň
tel/fax 377 455 132

Prostějov
Lidická 86, 796 01 Prostějov
tel 582 315 753

Tábor
nám. Fr. Křižíka 2840, 390 01 Tábor
tel 381 254 606

Teplice
Masarykova 50, 416 65 Teplice
tel 417 570 046

Zábřeh
Sušilova 40, 789 01 Zábřeh
tel 583 411 714

Zlín
Sportovní hala, U Zimního stadionu 4286, 760 01 Zlín
tel 577 432 538

Žatec
Studentská 1044, 438 01 Žatec
tel 415 714 040

Stránky FOD:
www.fod.cz

 Hagar, 
  • 

Re: Pobočky Fondu ohrožených dětí 

(18.6.2003 1:58:59)
je to těžké, sledovat ty lidi,kam půjdou a zjistit tak jak se j´menují a kde bydlí? Připadá mi to trochu blbé a nic jiného by se asi dělat nedalo. Je otázka co by se dělo dál- dítě v Dět. domově? Takový lidé si vzápětí pořídí další dítě a historie se bude opakovat. Pro některé lidi je i ta malá mateřská vhodná.
Já byla svědky toho,jak otec v Tescu fackoval a to dost hodně asi 4 letého chlapce a jeho matka stála a koukala. Nevím,jaký byl důvod. Ta rodina ale byla očividně vzdělaná a dobře situovaná. Udělala jsem aspoń to,že jsem šla blíž a nahlas komentovala nevhodnost toho jednání. Otec teda aspon přestal a šli nakupovat...
 Babelle 


Ohrožené děti, jejich práva a Klokánky 

(18.6.2003 11:25:16)
1. Myslím, že je nutné vždycky nějak zakročit, i kdyby to měla být jen poznámka k rodičům o nevhodném chování. Nejhorší je lhostejnost okolí - ohrožené děti by měly poznat, že to, co je chápáno jako normální v rámci jejich vlastní rodiny, už jako normální a přijatelné nevnímá okolí. Rodiče by se neměli cítit neohrozitelní a nenapadnutelní, i když jde o jejich děti (ale tady se už dostáváme do detilů ohledně práv dítěte...). Linka bezpečí je určená právě pro popsaný typ dětí.
Dokážeme se ohradit, pokud někdo napadá nás, ale dítě to nedokáže, zvlášt když se jedná o ohrožení ze strany jeho rodičů. A pokud je vystaveno takovému zacházení každý den, považuje je za normální. Když neexistuje korektiv ze strany vlastní rodiny, měl by - v zájmu dítěte - fungovat ze strany komunity, školy, kohokoli...jinak z něj opět vyroste člověk, který bude poškozovat svoje vlastní děti. Bohužel stát, ve kterém žijeme, nepovažuje tuto oblast za prioritní (viz dále), takže je veškerá iniciativa posunuta do sféry osobní statečnosti, nijak nepodporována institucemi ani legislativou...

2. Dětem odebraným z rodiny mohou pomáhat i Klokánky - alternativa kojeneckých ústavů nebo ústavní péče jako dětských domovů apod. Klokánky fungují jako přechodná rodinná péče na principu střídání 2 tet po týdnu nepřetržité péče, případně jako profesionální rodinná péče v bytech "tet" a "strýců". Děti mají v Klokánkách pobývat dobu co nejkratší, tj. než se po vyřešení problému mohou vrátit domů nebo než se pro ně najde náhradní rodina. V současnosti je průměrná doba pobytu dítěte v Klokánku 4 MĚSÍCE (na rozdíl od dlouhodobých ústavních pobytů...). Klokánky mají pověření MPSV jako "zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc". Do Klokánku jsou přijímány i děti na jejich vlastní žádost...
Zdroj: Zpravodaj Fondu ohrožených dětí, zvláštní číslo 1/2003.

3. "Výbor OSN pro práva dítěte, který již podruhé hodnotil plnění Úmluvy o právech dítěte (podepsanou i ČR, pozn. Babelle), ostře kritizoval Českou republiku za závažné porušování této úmluvy."
Hlavní výtky se týkaly zhruba těchto okruhů:
- není stále definována a důsledně uplatňována "zásada nejlepšího zájmu dítěte" - proto nevíme, co dělat v situacích, kdy jsme svědky týrání dítěte, nevíme, na koho se obrátit, co podniknout...
- "Výbor znepokojuje špatné zacházení a zneužívání dětí v rodině, ve školách a v jiných institucích, a v místech, kde je omezena osobní svoboda"
- velmi malé množství ohlášených případů zněužívání a zanedbávání je vyšetřováno: což samozřejmě jenom podporuje pocity bezmoci svědků týrání... a nijak nepodporuje odhalování a hlášení těchto případů
- v ČR neexistuje žádná (!) legislativa výslovně zakazující tělesné trestání dětí: no comment
- nedostatečná pomoc a poučení rodičů v otázkách zodpovědností za výchovu dětí a rozvoj dítěte - umístění dítěte v ústavu se stává řešením sociálních problémů a krizových situací v rodině, místo odborné pomoci rodině v krizi a přednostního řešení situace v zájmu dítěte ponecháním v původní rodině (pod dozorem odborníků, se zajištěním roidnné terapie) nebo umístěním do náhradní RODINNÉ péče
- v současnosti mohou být děti v ČR umístěny do institucí ústavní péče, které spadají do kompetence 3 RůZNÝCH MINISTERSTEV (!), navíc dítě mladší 15 let může být umístěno ve stejné instituci jako mladiství delikventi (!!!)
- neustále vzrůstá počet dětí umísťovaných do institucí náhradní ústavní péče, státem se neusnadňuje a neposilujea systematicky nepodporuje pěstounská péče a jiná rodinně orientovaná náhradní péče

Nějak jsem se rozepsala, ale je to oblast, která se mně osobně velmi dotýká a velmi mi vadí.
 Petra 
  • 

Re: Ohrožené děti, jejich práva a Klokánky 

(18.6.2003 11:37:59)
To jsou uzitecne informace, diky za ne. Jeste by me zajimalo, jak je to venku.
 Babelle 


Re: Re: Ohrožené děti, jejich práva a Klokánky 

(18.6.2003 14:03:34)
Co já osobně vím, v civilizovaných zemích je situace dost odlišná:
- naprostá priorita rodinné péče platí i pro problémové rodiny, funguje záchranná odborná síť - psycholog (odborník na rodinnou péči), ambulantní péče - rodiče i děti na terapii docházejí, cílem je změnit chování rodičů vůči dětem, odbourání agresivního chování (děti jako "hromosvod" neúspěchu rodičů nebo symbol jejich selhání, apod.)
- pokud již dojde k odebrání dětí, jen zcela výjimečně končí děti v ústavní péči - fungují jak profesionální rodiče (u nás pěstouni), tak náhradní rodiče (adopce)

Začíná to v podstatě již porody, např. ve Francii můžete rodit "sous X", tedy anonymně a dítě okamžitě předat do adopční rodiny.

Fyzické tresty dětí jsou jednak společensky neakceptovatelné, jednak i trestné a tudíž postihnutelné.

Doufám, že se připojením k EU zlepší i vstřícnost našich úřadů k dětem a ČR začne konečně brát vážně svůj podpis na Úmluvě o dětských právech...
 Zakon proti fyz. a psych. trestani 
  • 

Re: Re: Re: Ohrožené děti, jejich práva a Klokánky 

(13.7.2004 14:02:43)
Aby bylo snadnejsi zasahnout v situacich, kdy vidime, ze se diteti ublizuje, musi se fyzicke a psychicke trestani zakazat zakonem. Pak se ti, co zasahuji, maji o co oprit. Tento zakon EXISTUJE jiz v mnoha zemich. Proc se nebojuje o tento zakon v Cesku? Vzdyt lidi a organizaci zabyvajicich se timto je jiz mnoho. Ja ziji v Norsku a v cele Skandinavii je ZAKAZANO trestat fyzicky i psychycky. A pokud je to zakazano, tak se da snadneji zasahnout a neco s tim delat. Kdy uz proboha uz take ceske deti budou mit nejaka prava?
 Petra 
  • 

past? 

(18.6.2003 8:37:45)
To je vazne silene. Takze je vlastne pravda, ze deti jsou hracky v rukach rodicu? Znate nekdo pripad, ze by psychicky tyrane dite bylo zachraneno? Jak? Ze ho odvedete od rodicu nekam do diagnostickeho ustavu? Cim vic o tom premyslim, tak mi to prijde bezvychodne. Ach jo.
P.S. Jak se tyhle pripady resi v cizine? Priznam se, ze jsem o tom nikdy nic necetla...
 Zuzava* 


Re: past? 

(18.6.2003 16:06:06)
Myslím, že psychické týrání je u nás velice rozšířené, a je o moc nebezpečnější,než fyzické,jenže spousta lidí, co se vlastně chovají jako sadisti, je přesvědčená, že "vychovávají". Že kdyby se k dětem chovlai lidsky, tak by je rozmazlovali. To se nezmění ze dne na den.
Chodila jsem se synem do keramického kroužku, kde (zřejmě)k podpoře spolupráce rodičů a dětí bylo kurzovné levnější, když chodila maminka s dítětem, než pro samotné dítě. Byly tam dvě matky, co si neustále povídaly jen spolu, a děti doslova ignorovaly. Pokud se děti (mimochodem velmi hodné pipinky těsně předškolního věku) nějak dožadovaly pozornosti, dostaly studenou sprchu nezájmu a opovržení. Matky neustále vyvracely oči, když jim děti ukazovaly své výrobky, častovaly je poznámkami typu "prosím tě, koho to (míněno TY) zajímá(š)", "no tys to teda zmastil", "dej pokoj a neotravuj"...atd., prostě každičkým slovem, gestem i tónem dávaly najevo, že je děti i svým zakřiknutým chováním velice obtěžují. Strašně mi to vadilo, ale nevěděla jsem, co vlastně mám říct nebo udělat. Nakonec jsem si s dětmi začala povídat já, se synem si srovnávali výrobky a tak...a byly to moc milé děti...jenže ty matky se nepřidaly, i když jsem je o to žádala... prostě neměly zájem a asi ani své jednání nepovažovaly za něco špatného...v tomhle je ve mně bezmoc, rodiče vlastně mají právo zvolit si svůj výchovný styl,(ale patří tam ještě i tohle?) a tomu, kdo to nevidí, se to asi dost špatně vysvětluje. Bylo mi jich líto, vlastně tak trochu i těch matek, ale doteď nevím, co jsem vlastně mohla dělat...možná organizátor těch kurzů mohl víc tlačit na spolupráci dětí a rodičů...prostě nevím...
 Eva, dva synové 
  • 

Aspoň něco udělat... 

(18.6.2003 22:11:08)
Myslím si, že v takových případech je třeba aspoň něco udělat. Třeba slušně, avšak důrazně říct těm rodičům svůj názor a naopak tomu klukovi říct něco pěkného. Samozřejmě ti rodiče se nezmění, ale třeba se k tomu klukovi aspoň na veřejnosti budou chovat lépe. A hlavně: ten klouček by ucítil, že aspoň někomu není lhostejný, že ten neznámý cizí pán si ho VŠIML a LASKAVĚ k němu promluvil, že o něj měl ZÁJEM! A že se někdo odvážil jeho tátovi říct to, co ten kluk třeba už dávno tuší - že se jeho rodiče nechovají správně. Pro toho kloučka může mít takový zásah (byť zdánlivě chvilkový) obrovský význam, protože si ho bude pamatovat.

Ještě lepší by samozřejmě bylo, kdyby se podařilo zjistit údaje o té rodině a nahlásit je na Fond ohrožených dětí atd.

Ono je leckdy snazší si říct - stejně se nedá nic dělat. Nebo si někdy člověk ani nechce pálit prsty nebo se pouštět do hádky s přiopilými lidmi. Chápu, samozřejmě, to myslím bez ironie. Jenže co jiného chcete dělat? Přece je potřeba udělat ASPOŇ NĚCO!!! Ten kluk si sám nepomůže... Prosím prosím, nebuďme k sobě lhostejní, ať už se jedná o děti, staré lidi, invalidy, to je jedno. Nebojme se zastat se slabšího! Prosím za všechny ty slabé...
 Honza 
  • 

Alespoň něco udělat! 

(19.6.2003 9:31:40)
Naprosto souhlasím!

vždycky se najde nějaké řešení, rodiče se dají napomenou, případně nějakou vhodnou poznámkou shodit. Tomu klukovi se dá třeba zamávat,usmát se, nebo mu při odchodu dát tatranku co koupím u baru. Ta popsaná situace je to co člověk vidí denně v tramvajích nebo v obchodech, nejde jen o alkoholiky, ale obecně o nevyrovnané lidi napříc celým sociálním spektrem.

Před dvěma lety jsme viděl při bruslení v parku hrozně zajímavou věc, byl tam na procházce starší pár s dítětem, pravděpodobně autistickým, nebo nějak podobně postiženým. Nemluvilo, jen tak - spíš vesele- hýkalo. Oba rodiče na něj střídavě křičeli že jestli to udělá ještě jednou tak uvidí a ať je zticha a střídavě mu dávali facky.

Přemýšlel jsme co s tím, viděl jsem to zatím jen z dálky a tak jsem je chtěl aspoň okřiknout, ale stalo s něco co se mi opravdu líbilo. Šli okolo pána co tam byl se svým synem a ten se při další ráně zvednul z lavičky a tomu nervóznímu chlápkovi vlepil takovou facku že málem spadnul, pak ho vzal za rameno a hodně ostře mu řekl to co on pořád křičel na to dítě "ještě jednou a uvidíš".

Tím nervózou to úplně otřáslo, zrudnul a málem začal kňučet, zajímavá byla reakce jeho ženy, hned se obořila na toho duchapřítomného pána.

Každopádně mi to ukázalo, že není zase tak těžké agresorovi pořádně a důrazně chytit ruku a nebo ho jen okřiknout
 Dana  
  • 

Re: Alespoň něco udělat! 

(19.6.2003 12:31:57)
Tleskam všem odvaznym lidem... Ja bych se bala... spousta agresoru nosi noze a pistole...
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Re: Alespoň něco udělat! 

(19.6.2003 19:34:07)
Možná bych se nebála ani tak o sebe, jako spíš o toho klučinu. Když bych otce napomenula, bála bych se, že až přijdou domů, otec si na něm vybije vztek a pro toho malého to bude ještě horší - nevím. H.
 Raduse 


Re: Alespoň něco udělat! 

(29.6.2003 10:28:03)
nazor i reseni prihody je opravdu podle meho nejcistsiho svedomi, mam, nebo spis mela jsem presne ten samy, ale po tom, co mi vypravela moje takrka 80-ti leta babicka jsem ho lehce zmenila. kdyz se jednou snazila umirnit opilou zenskou s chlapem (jinak lidi, co chlastaji a maji u sebe male dite nenazvu), kteri na dite mluvili opravdu vulgarne a nechutne, dostalo se ji akorat nadavek, ze je stara ku... a at se stara o svoje parchanty a at tahne, nez ji rozbiji drzku a nikdo se ji nezastal, naopak vsichni koukali jinam a az jeden stary pan ji rekl "proboha pani, mlcte, oni vam opravdu ublizi", tak to potom clovek aby mel strach cokoliv resit...
 Petra, 2 děti 


Brrrr 

(24.6.2003 7:34:04)
Hm, tak tohle čtení jsem si mohla ušetřit. Mám to za sebou, jako dítě jsem mohla naprosto za všechno, jednou mi máma řekla (když jsme bloumaly nočními ulicemi poté, co nás vyhodil její přítel), že když se budu takhle chovat, nebude nás nikdy nikdo chtít...
Nebyla jsem si ale vědoma žádného prohřešku. Byla jsem prostě příčina všeho špatného...

Teď mám dvě děti, vychováváme je láskou, ale moje pošramocené sebevědomí mi asi zůstane na celý život. Cítím se pořád zodpovědná za pohodu lidí kolem sebe. Je to na dlouhé povídání, nechce se mi do něj.

Nicméně bych taky nevěděla, jak se zachovat. Byla jsem svědkem podobného chování, snažila jsem se malých dětí zastat, ale tihle lidé vůbec neví, o čem je řeč. Je mi z toho příšerně smutno.
 Perutynka 


Podobné zážitky 

(30.6.2003 23:32:09)
Mám dost podobné pocity jako Ty. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že za tím jak pořád chci aby všichni okolo mne byli v pohodě, nic jim nechybělo a když něco není OK cítím se za to odpovědná i když jde o blbost, stojí můj vztah s matkou. K ní se přidal naštěstí jen dočasný nevlastní otec a na sebevědomí na bodu mrazu bylo zaděláno.
Žebříček matčiných hlášek vede asi ta kdy mi v alkoholovém opojení vmetla v mých 16-ti letech do tváře že jsem jí zkurvila život tím že jsem se narodila. ( Omlouvám se za ten výraz ) Nevím kde se to ve mně vzalo, ale tenkrát poprvé jsem si dovolila ozvat se a řekla jsem jí že si ho snad zk.... sama.
Teď je mi 30, nemám žádnou potřebu se s ní vídat, v podstatě je to pro mně cizí ženská, ke které mám vztah asi jako k prodavačce v obchodě nebo úřednici za přepážkou - občas je musím vidět ale o citech nemůže být ani řeč.
Zato jsem pro změnu, jak jinak, terčem výčitek co že se to stalo, proč že se k ní tak chovám, ona že pro mne udělala na světě nejvíc ... vstávala ke mně když jsem byla nemocná a v šesti letech mi zaplatila kurs plavání. Ne, to jsem se nezbláznila - to je jen její kafemlejnková melodie kterou mi pokaždý dokazuje že ta špatná jsem já.

Omlouvám se že jsem se tak rozpsala, ale asi už to muselo ven :-)
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Podobné zážitky 

(3.7.2003 12:20:59)
Žabulko, nic si z těch výčitek nedělej, je dobře, že si žiješ vlastní život, snaž se na to co nejrychleji zapomenout. Hodně štěstí v životě přeje H.
 cara 
  • 

Re: Podobné zážitky 

(13.8.2003 16:44:51)
bohuzel, s pribyvajicimi lety a rozumem :-) si uvedomuji, co je pricinou meho dnesniho posramoceneho sebevedomi, spatne komunikace s lidmi, strachu pred nepochopenim a vycitkami, snahou o uspokojeni vsech kolem atd... mohla bych jmenovat dal. moje matka me vnimala jako spatnou zivotni investici a mela jsem to na taliri ve vsech moznych podobach denne. dockala jsem se vseho, jen ne lasky, pochopeni nebo jakekoliv podpory. materialni statky mi nechybely... ale rodina bohuzel ano. dnes sama touzim po rodine, ktera bude fungovat, komunikovat, kde se budeme mit radi a konflikty resit jinak nez fackou...
 Helena 
  • 

Nápady co udělat pro dítě 

(29.8.2004 18:13:11)
Myslím, že je to hrozně individuální co lze a co nelze, záleží na konkrétní situaci. Ale napadá mě třeba těm lidem dítě pochválit se slovy: "máte hezké dítě, to vůbec nevadí že šišlá, můj malý bráška, syn také..." něco v tomto duchu. Nemělo by to v nich vzbudit agresi vůči dítěti (což pouhý agresívní útok na rodiče by mohl). Někdy "uzemnit" rodiče může pomoci, ale zrovna u těchto tipů to může spíše jen vzbudit agresi vůči samotnému dítěti, na kterém si to "uzemnění" odreagují.
A pak samozřejmě se obrátit s něčím kladným na dítě, malé děti jsou citlivé a zaregistrují i jen povzbuzující úsměv.
Samozřejmě, že to je málo, ale pro začátek. Někdy nejde ani toto, někdy jde mnohem víc, záleží na konkrétní situaci. Ale přes pochvalu a sympatie k dítěti vyjádřené rodičům lze navázat komunikaci a pro dítě něco udělat. Ti lidé mají zjevně problémy sami se sebou. Třeba si sami sebe budou více vážit, když uvidí, že se jejich dítě někomu líbí a obdivuje je a trochu to změní jejich vztah k dítěti k lepšímu.

Pak bych se snažila zjistit skutečně údaje na ty lidi a dát kontakt třeba FOD (mohla by je znát více třeba obsluha baru). A z rodičů vytáhnout zda klučina chodí do školky a kam a příp. tam dát avízo, že jde o dítě s problematickým zázemím, které potřebuje při výchově kompenzovat to a to. Jednou tahle scénka z baru se svědkem může třeba posloužit při odebírání dítěte z rodiny.
To dítě je skutečně v situaci, kdy si samo nemůže pomoci a je tím poznamenáváno na celý svůj život. Proto něco udělat, cokoli je dobré.
Neberte prosím můj příspěvku jako kritiku toho, že jste v této situaci nic neudělal. Ani já bych nemusela být dost pohotová, možná by mě odradila první hrubost od "táty" a nepořídila bych nic, je to jen zamyšlení, že touto cestou bych se snažila jít, protože pro tyhle děti zkusit udělat cokoli, je lepší nežli nic.
Vy jste napsal článek a já si promyslela co dělat, až se s takovou scénkou někdy sama setkám. Takže díky.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.