| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Vím, že mi nikdo neporadí...

 Celkem 82 názorů.
 Věra 
  • 

Držím pěsti 

(16.6.2003 9:53:49)
Jarko, přečetla jsem si celý Tvůj příspěvek až do konce. Máš toho za sebou víc než dost a sama ani nečekáš, že Ti někdo bude radit. Nikdo z nás nemůže vědět, co nás v životě může potkat a s čím se budeme vyrovnávat. A to co by platilo v jednom případě určitě nebude platit v případě druhém. Nezbývá mi nic jiného než Ti držet pěsti ať už to dopadne tak či onak a popřát Ti, ať na Tebe sedne štěstíčko, abys byla v životě spokojená spolu se svými dětmi.
 Misa 
  • 

Ty to zvladnes 

(26.8.2004 8:20:14)
Mila Jarko, cely tvuj pribeh je obrovska ranka, ale nestracej nadeji, to uz musis dokoncit a pevne verim ze to zvladnes. Preji ti hodne stesticka a Andilka strazneho nad tebou i tvymi detmi.
 Jana CAM 


Asi Vám fak neporadím 

(16.6.2003 10:07:52)
Paní Jarko, přečetla jsem si Váš článek až do konce a trochu jsem z něj zmatená. Mému manželovi je také 38 let, ale jako starší pán mi rozhodně nepřipadá. Letos budem mít 14 výročí svatby a takové zkušenosti jako Vy jsme spolu díky Bohu nezažili a proto se mi to i těžko chápe. Třeba by Vám pomohlo navštívení manželské poradny? Musíte vědět oba co vlastně chcete. Naše manželství je pevné jelikož stavíme na zásadách, které dávájí celému našemu životu smysl. Společný základ, společné vize a společné cíle by mohly pomoci i Vám, ale někdy to právě končí tak, že dva lidé mají pak už jen společné děti. Přeji Vám hodně sil a pozitivní pohled do budouctnosti J.
 Veronika 
  • 

Je to prapodivné 

(16.6.2003 10:44:03)
Je mi líto Vás, ale hlavně Vašich dětí. A to, že manžel bydlí s Vámi a přeci tvrdí, že odejde situaci nepomáhá. V dětech vzbuzuje falešnou představu "že se to srovná". Nevím, jak byste se měla zachovat Vy, ale já bych to řešila ultimátem. Není to dobré řešení v tom okamžiku nastavši situaci, ale pokud je to dlouhodobější, asi jediná možnost. Prostě bych ho postavila před volbu - buď se vratíš ke mě a k dětem, budeme rodina, nebudeme o tom mluvit a nebude se to opakovat - a nebo, jestli ji tak miluješ, že opustíš děti, tak jdi hned ať jim neubližuješ fyzicky i psychicky víc, než je to nezbytně nutné. Přeci nejde, aby si od Vás nechával prát, žehlit, vařit, ale vedle si vydržoval milenku......... Já vím, že se mi to mluví, když vlastní děti nemám, ale v podobné situaci jsem se už ocitla - těsně před svatbou jsem zjistila, že mě snoubenec podvádí, resp. jsem měla podezření dlouho, ale důkazy žádné. Pak jsem je načapala "v akci" a bylo vymalováno - žádná diskuze. Kdyby se to stalo jednou....prosím, uklouznout může každý a když ten chlap za to stojí, dá se mu odpustit. Když je to ale dlouhodobá záležitost (ať s jednou či vícemi), pak je něco špatně ve vztahu nebo v něm a těžko takového života nechá ze dne na den.
Držím Vám palce a hlavně, ať už se rozhodnete jakkoliv, velkou podporu okolí. Určitě se ozvěte, jak to dopadlo a kdyby jste si chtěla popovídat, ozvěte se.
Veronika
 Veronika 
  • 

Je to prapodivné 

(16.6.2003 10:44:12)
Je mi líto Vás, ale hlavně Vašich dětí. A to, že manžel bydlí s Vámi a přeci tvrdí, že odejde situaci nepomáhá. V dětech vzbuzuje falešnou představu "že se to srovná". Nevím, jak byste se měla zachovat Vy, ale já bych to řešila ultimátem. Není to dobré řešení v tom okamžiku nastavši situaci, ale pokud je to dlouhodobější, asi jediná možnost. Prostě bych ho postavila před volbu - buď se vratíš ke mě a k dětem, budeme rodina, nebudeme o tom mluvit a nebude se to opakovat - a nebo, jestli ji tak miluješ, že opustíš děti, tak jdi hned ať jim neubližuješ fyzicky i psychicky víc, než je to nezbytně nutné. Přeci nejde, aby si od Vás nechával prát, žehlit, vařit, ale vedle si vydržoval milenku......... Já vím, že se mi to mluví, když vlastní děti nemám, ale v podobné situaci jsem se už ocitla - těsně před svatbou jsem zjistila, že mě snoubenec podvádí, resp. jsem měla podezření dlouho, ale důkazy žádné. Pak jsem je načapala "v akci" a bylo vymalováno - žádná diskuze. Kdyby se to stalo jednou....prosím, uklouznout může každý a když ten chlap za to stojí, dá se mu odpustit. Když je to ale dlouhodobá záležitost (ať s jednou či vícemi), pak je něco špatně ve vztahu nebo v něm a těžko takového života nechá ze dne na den.
Držím Vám palce a hlavně, ať už se rozhodnete jakkoliv, velkou podporu okolí. Určitě se ozvěte, jak to dopadlo a kdyby jste si chtěla popovídat, ozvěte se.
Veronika
 Eva 
  • 

No teda... 

(16.6.2003 10:49:41)
...kromě čísla manželových bot jste popsala asi úplně všechno... Těžko radit. Souhlasím s názorem, že to chce odborníka - manželskou poradnu, psychologa... Na tohle není "babská" rada na 15 řádků, to chce rozebrat pořádně dlouhodobě a hlavně odborně.
Napadla mně jenom jediná věc. Není ta manželova nová milenka něco jako pomsta za Vašeho bývalého přítele? Prostě na truc. Tzv. krize středního věku dokáže člověka pořádně zblbnout... To je asi jediné, co mne při čtení Vašeho veledlouhého příběhu napadlo...
Ale jak říkám, to chce odborníka a ne "babské" rady. Držím Vám pěsti!
 Saša 
  • 

Máte v rukou život nejen svůj ale i svých dětí, tak přestaňte brečet a začněte jednat 

(16.6.2003 12:28:54)
Paní Jarko, věřím, že jste to neměla v žovotě jednoduché. Jen s těma dětma co jste zažila, to muselo být peklo a já vám moc přeji, ať je vše v pořádku.

Co se týče vašeho muže, stává se to, že si lidé přestanou rozumět, přece vy sama jste to zažila, když jste mu byla nevěrná a velké výčitky jste si nedělala.
Váš článek mi připadá, jako když chcete, aby vám byl váš muž za vše vděčný - za co vlastně, i vy mu přece můžete být za ledacos vděčná, partnerství není o vděku a zároveň chcete projevovat účast a lítost od čtenářů. Proč píšete o jeho rodině, o plesových šatech a podobných věcech?

Moc vám držím palce, ale slepovaný hneček nebude už nikdy dobře fungovat, zkuste nalézt štěstí ve svých dětech, přátelích, rodině, jiném stylu života. Jen tak budete vy a vaše děti šťastni a pokud přeci jen vidíte největší štěstí života zůstat s manželem, právě k takto šťastné rodině bude mít větší zájem se vrátit. Někdy je ale opravdu lepší, když se Ti dva lidé v klidu rozejdou, už právě kvůli těm dětem a oba začnou zase normálně žít.

Hodně štěstí
 Tiny 


Můj názor 

(16.6.2003 12:49:09)
Jejda, dalo práci dočíst celý článek, na kterém je vidět, jak jste se vypovídala ze svého trápení. Mnoho sil (psychických i fyzických) vás stál váš dosavadní život, ale dejte ruku na srdce, určitě byste řekla - obstála jsem! Byla jsem tady, když mě děti potřebovali... A váš manžel? On neví, zkrátka a dobře neví. Laká ho vidina "nového života" s mladší ženou (vždyť on je přece ještě "jura" a nemá tohle všechno zapotřebí), na druhou stranu si uvědomuje, jak vás všechny bez rozdílu miluje a že nemůže jen tak jednoduše vše zahodit a odejít. Dobře děláte, když se vyhýbáte ultimatům, tím jeho bezradnost stále prohlubujete. Rozhodně bych netrvala na tom - "buď já nebo ona". Dejte mu čas, věřím, že se rozhodne pro vás. Zaměřte se na sebe (dál třeba hubněte, pečujte o sebe, vyražte si někam), ukažte mu vlastní soběstačnost i to, že dokážete v každé době vytvořit klid domova a jeho nechte dusit se ve vlastní šťávě. I kdyby třeba přece odešel, podle toho co píšete věřím, že se brzo vrátí. Hodně štěstí.
 Jiřka syn 3roky 
  • 

Kdo je bez viny..... 

(1.9.2003 22:04:01)
Jarko, máte toho za sebou hodně, vážné onemocnění Vaše i dětí, nevěra , finanční problémy atd.

Nemůžu si nevšimnout, že jste to byla vy, kdo první odešel od svého muže a v tu chvíli Vás asi moc netížilo, že berete svému synovi tátu. Asi je těžké být objektivní, když se to týká přímo vás a nevidíte to "z venku".
AŤ už je milenka fiktivní nebo skutečná, má na to Váš muž také nárok. Nejen vy, ale i on toho má plné zuby a upřímně řečeno nedivím se.
A Vám teď nezbývá nic jiného než Vašemu muži před lety. Čekat jestli dostane rozum a pak ho přijmout zpátky a stejně jako on bez výčitek. Rozhodně to bude o velkém sebezapření.
A pokud se rozhodne odejít, nemá cenu bránit. A už vůbec ne začít citově vydírat a ohánět se dětma. To je mezi Vámi. IA i když ho přeze všechno donutíte, budou se milenky objevovat stále.

Můžete se přetvařovat jak chcete,žít v neupřímnosti a ve lži, děti to vycítí, viní sebe nebo si z vás berou příklad a má to daleko horší následky. Nejen pro Vás, ale hlavně pro ně.
Tak svůj pohled zkuste pootočit a přijít na to, co Vám i dětem může rozchod přinést.
 Laura 
  • 

Proč by neporadil? 

(16.6.2003 13:47:14)
Radím - jen tak dál. Prokázala jste, že nejste žádná chudinka a umíte bojovat, a nikoli podpásovkami. Měníte se a bude to ku prospěchu vám všem. Pokud znovu začnete budovat vztah s manželem, bude to už na docela jiné, pevnější bázi. Pokud ne, čeká na vás určitě v životě něco jiného a zajímavého - důležité je nikdy nezatrpknout. Hodně štěstí.
 Babelle 


Na dobré cestě 

(16.6.2003 13:55:35)
Jarko,
článek je opravdu ze života. Je smutný, ale připadá mi i nadějný, podle toho, co píšete v závěrečné části.
Určitě se přikláním k názoru "žádná ultimata", rozhodnutí musí být na straně vašeho muže, on přišel s problémem, on by ho měl vyřešit - jinak to pro něj bude příliš jednoduché - on má problém, ale vy ho za něj vyřešíte, jako za ostatní členy vaší rodiny.
Myslím, že muži daleko hůř než ženy berou rodinný stereotyp. Daleko jednodušeji si udrží a ubrání volný čas a koníčky i životní způsob. To, že se nyní o něj staráte stejně jako dřív a navíc se ještě stihnete starat sama o sebe, o to, jak vypadáte, mu určitě dokazuje, že 1. o něj stále stojíte (a možná ho tak motivujete k tomu, aby zůstal doma), ale také, že 2. si poradíte i bez něj (což při peripetiích vašeho vztahu a rodinného života je více než zřejmé). Možná v tuto chvíli jen přemýšlí, jak si alespoň trochu zachovat tvář a moci se vrátit zpět.
Myslím, že hlavně vy byste měla mít jasno, jak říká jeden klasický židovský vtip, vždycky jsou dvě možnosti. Vy byste si měla ujasnit, jak budete žít dál, když to s mužem vyjde i když to sním nevyjde.
Jednu radu bych pro vás měla - berte to jako další životní zkušenost, která může pro vás dopadnout jen dobře. Poznala jste svoje možnosti, sílu a odolnost (i když věřím, že jste nijak netrvala na právě téhle zkoušce). Když jste schopná o svém dosavadním životě napsat, nebudete mít problém se vyrovnat i s tím, co bude dál. Neřešte nic, s řešením by měl přijít váš muž. Netlačte na něj, muži neumí o problémech mluvit. Až se rozhodne, poznáte to - možná vám to nikdy neřekne, ale zachová se podle situace. Vy se nyní starejte hlavně o to, abyste byla v pohodě, opečovávala se a trošku se rozmazlovala - zasloužíte si to. Přečtěte si něco od Haliny P nebo Betty McDonaldovou nebo Ivana Krause.
Držte se!
 Dana s Bryankou 
  • 

Maly detail 

(16.6.2003 15:17:12)
Mila Jarko,
predevsim je mi moc lito, ze mate takove trable. Urcite to neni zadna sranda prochazet takovou krizi. Asi ted napisu hodne velkou blbost, ale neda mi to nez trosku poukazat na maly detail. Maminka, ktera je v praci od rana 6.oo do 18.oo - ( soboty, nedele)to vlastne uz fakticky nemuzete mit cas a energii na deti a manzela. A hlavne ted Vas obe deti hodne potrebovat. Udelejte si hlavne cas pro sebe a uvidite, ze se Vam reseni teto rodinne krize podari zvladnout o hodne lip.
Preju hodne stesti !
 Halka 
  • 

Zadna ultimata 

(16.6.2003 17:43:36)
Ahoj,
nejprve musim souhlasit s nazory, ktere tady uz par lidi napsalo. Jestlize chcete, aby s Vami manzel zustal, nedavejte mu zadna ultimata, zadne vyhruzky... Cas hraje pro Vas, zvlast pokud je manzelova milenka takova, jakou ji popisujete a jestli Vas ma manzel porad rad (tak mi to alespon pripada, podle toho, co pisete).
Vim, ze kdyz se moji rodice rozvadeli (ja jsem stastne vdana), nespali spolu opravdu hodne dlouho, vlastne nekolik let. A rozvadeli se taky kvuli milence. Takze nezoufejte, neni vsechno ztraceno.
Drzim palce a preju hodne stesti...
 delia 
  • 

Jen tak dál 

(16.6.2003 19:11:08)
Milá Jarko,
přečetla jsem si se zájmem celý Váš článek, který mě zaujal zvláště tím, jak byl upřímný. Myslím si, že všechno dobře dopadne. Vy si přejete, aby Váš muž s Vámi zůstal, a já si (podle informací z Vašeho článku) myslím, že s Vámi zůstane. Usuzuji tak z toho, že už se k milence přiznal, už nemá co zatloukat, už řekl, že k ní odejde, i děti to už vědí, ale: stále k ní neodešel. Myslím si, že kdyby k ní chtěl odejít, tak by to řekl Vám i dětem a pak by hned odešel. To, že s ní bydlí její exmanžel, by neměl být problém. Píšete, že Váš muž teď hodně vydělává, neměl by pro něho být problém sehnat sobě a své milence podnájem. Ale on nic neshání, nestěhuje se k ní, ne proto, že by to nešlo, ale že prostě nechce. Moje rada: co má ona a co Vy nemáte? Myslím, že je to jen její mládí. Ale Vy už jste se také změnila k lepšímu (možná i mladšímu) vzhledu, takže jen tak dál. Držím Vám moc palce.

Deli
 Lenka 
  • 

ano x ne 

(16.6.2003 19:28:13)
Je velice těžké vám v tomto poradit. Každopádně - když jste měla milence vy, tak jste se odstěhovala, dala jste svému muži jasně najevo, že jo "konec", ale on s vámi pořád zůstává. Nechápu, proč si už dávno nenašli podnájem - když se chce, všechno jde (a žádný její exmanžel nemůže být taková překážka). Připadá mi to, jako by si váš muž nechával neustále ta zadní vrátka. S milenkou si užívá, je to něco nového, vzrušujícího - váš už zná.
Vy si ale můžete říct, že jste nezklamala své děti. Obětovala jste jim všechen čas, lásku a péči. Možná jste zapomněla trošku na sebe. Každopádně teď víte, že to bez manžela zvládnete - vždyť i ty roky předtím, když chodil pozdě z práce jste vše dělala sama. Ať už se rozhodnete jak chcete, vy to dokážete. Buďte trochu sobec a nestarejte se, jestli má on teplou večeři - proč mu nevaří ona? Ať si zakusí společný život a společné starosti, pak možná pochopí, o co přichází. A nejde jen o tu péči, jde o společné roky života, zážitky.
Přeji hodně sil.
 AndreaII 


Držte se! 

(16.6.2003 22:00:59)
Milá Jarko. Je mi smutno z Vašeho článku.Život se s Vaší rodinou opravdu nemazlí. Myslím si, že manžel ani nechce odejít, na jednu stranu asi po těch letech povinností a péče o nemocné děti dostal strach ze stáří a chtěl by zkusit chvíli žít jako za mlada. Zároveň asi podvědomě cítí, že vás všechny miluje a změnit nic nechce. A tahle touha po nezodpovědném mládí a život žěnatého muže a otce se v něm perou, a on sám neví, co chce. Dejte tomu volný průběh. Dělejte s dětmi i sama věci, které vás baví a zkuste někdy udělat něco alespoň trošičku bláznivého. Možná, že manžel pozná, že pod tím nánosem dřiny, strachu a povinností jste i vy mladá dívka, která se chce ještě radovat ze života. A když to nepozná, možná , že se alespoň Vy budete cítit trošku lépe a poznáte, že jste dost silná na život bez něho.Děti si časem určitě zvyknou, ale to víte, musí to přebolet. Držím palce Vám i Vašim dětem a koneckonců i manželovi, aby poznal, co je pro něho důležité.
 Lionka 


Pusťte milenku z hlavy 

(17.6.2003 0:09:08)
a věnujte své síly pouze sobě a svým dětem!
Dohady a domněnkami,co spolu dělají,jaká je nebo není,jak jejich soužití asi dopadne,se budete jen trápit a ubírat síly,které můžete efektivně zhodnotit pro sebe a své děti.
Já bych radila se od myšlenek na ni a její soužití s manželem úplně odpoutat-milenka je problém manžela-ať si to vyřeší,když si to nadrobil.Nic bych o ní nechtěla nadále slyšet,ani písmenko.Tím,že vás manžel (nebo "dobré" anonymní duše)o ní informují,tím přenášejí na vaše bedra cizí problém.Zprostěte se ho,setřeste ho!
Určitě jste začátek vaší velké partnerské krize začala zvládat velmi dobře,ale nesouhlasím s radami,že nemáte klást na manžela požadavky (ultimata),pokud nechcete setrvat v soužití v trojúhleníku.Manžel musí znát velice přesně vaše představy a mantinely,co jste (a hlavně DO KDY jste)ochotna ještě určité přechodné období překousnout a co ne.
Na moji bojovnou povahu je docela síla číst,že manželovi vaříte,perete,chystáte mu denně svačinku-pěkná hospodyně zadara.Já bych mu řekla,že když se chystá kardinálně změnit rodinný život,nemůže počítat,že mu budu dělat zadarmo služku a že by bylo vhodné,aby veškeré praní a vaření realizovala milenka (možná by tak procitl i dříve,když jeho milá mu bude v bytě,kde žije s ex vařit a prát špinavé fusakle apod.) a vy hodláte nabytý čas věnovat sobě a dětem.
On má vlastně veškerý domácí servis + sexuální vyžití "mimo dům",takže kam by spěchal a proč by měl něco řešit?Podle mého teď jen hraje hru,která z vás to za něj buď rozsekne nebo nezvládne (tzv.Novotného "kladeč").A určitě vyhraje ta,co bude více sebevědomá.
Přeji Vám,pokud si to skutečně přejete aby to dopadlo dle Vašich představ - čili ,aby se vrátil.
 Iva 
  • 

Bojujte, ale v klidu a tatkticky.... 

(17.6.2003 0:29:46)
Mila Jarko,
to co jste napsala, tak svedci o tom, ze jste toho zazila opravdu hodne. Zaznela tady uz rada neposkytovat mu domaci servis, se kterou souhlasim, protoze mnohem drive jeste zjisti, o co dalsiho by jeste prisel. Mozna to delate z toho duvodu, aby jste mu ukazala, ze ho stale prijmete zpatky a jak by to u vas fungovalo, ale zkuste alespon trochu zmirnit a cas straveny nad zehlenim jeho kosil venovat treba sobe nebo detem. Co takhle k tem schozenym kilum treba i novy uces a neco sexy na sebe???? Myslim, ze jste velmi silna zena, jen jste to potrebovala napsat jeste nekomu dalsimu a dobre jste udelala. Pisete, ze Vam tenkrat manzel take nevycital Vasi neveru a jste rada, jak se zachoval. A byla jste to Vy, kdo si uvedomil, jake ma manzel kvality (bez chyb nikdo neni) a vratila jste se zpatky k nemu. Myslim, ze totez si potrebuje ted ujasnit i on. Vy jste tenkrat odesla uplne a prave to Vam pomohlo, aby jste si to uvedomila. Takze by bylo podle me dobre, aby i on si zkusil SE VSIM VSUDY bydlet nejakou dobu bez Vas, Vasi starosti a obsluhy, deti .......atd. Verim, ze az si to zkusi, tak se vrati, protoze CLOVEK SI UVEDOMI HODNOTU VECI, AZ KDYZ JE ZTRATI!!!! Preju hodne sil a nadhledu a urcite napiste, co jste nakonec udelala a jak to u vas dopadlo, tohle muze jednou potkat kazdeho z nas. Iva
 Hedvika,33 let,4 deti 
  • 

BOjujte!! 

(17.6.2003 1:48:31)
Promińte,ale připadá mi,že žijete jako by Vám dvěma bylo přes 50 let- přinejmenším. Jste oba mladí. Starostí už jste si užili oba dost ,tak te´d si oba užijte trochu klidu.
Žádná ultimáta, ono to tu milenku brzy přestane bavit,čekat na chlapa,který nevypadá perspektivně- že se brzo rozvede atd. Pokud mu nezáleží na Vás- nebo má spíš jen ten pocit- jděte na to přes děti- ty ho přece opravdu potřebují. Takováto krize postihne každé manželství a rozvést se je tak jednoduché a lákavé,ale co pak? Co za rok,za dva?
Ukažte mu,že dovedete žít běžný život i v takové krizi, sex bych teda vynechala, já osobně bych to teda nezvládla, dělat v posteli,že je vše OK.
Ale rozhodně nečekejte,že chlap bude vděčný,že je napečeno a vysmejčeno, to dělejte pro svůj dobrý pocit. Pokud řekne,že něco není ,tak mu pora´dte,a´t to uklidí sám,když si toho první všiml!
Přeji pevné nervy!
 alka, 3 děti 


bez lásky... 

(17.6.2003 8:27:42)
Milá Jarko,
přečetla jsem pozorně celý váš opravdu dlouhý článek a došla k poznání, že opravdová láska ve vašem vztahu nikdy neexistovala. Jen zamilovanost a sexuální přitažlivost a později povinnosti postarat se o děti. Žádná radost, být jen prostě spolu. Odmítavé a ubližující chování vašeho manžela v době, kdy vám měl být oporou, na které vy vzápětí reagujete nevěrou, kterou vám později manžel odpouští (zřejmě je to pro něj pohodlnější). To, co jste popsala, je život, tak to prostě bylo a jak bude dál, záleží jen na vás dvou. Pozitivní na tom je, že každý prožitek (i nepříjemný) nás posunuje v našem vývoji dál. A my z našeho místa bez nadhledu jen těžko dokážeme určit, co je dobré a co špatné. Je to jako s kruhy v obilí, ze země je prostě nevidíme nebo jen mizivou část. Takže i to, co na první pohled vypadá jako špatné, takové vůbec být nemusí, právě naopak.
Přeji vám, abyste zdárně prošla další fází vašeho vztahu a aby se vám oběma povedlo přitom co nejmíň ublížit vašim dětem, sobě navzájem i vašemu okolí, ať už váš vztah skončí nebo bude pokračovat.
Hodně pohody a štěstí přeje Alka
 Vilma 
  • 

Re: bez lásky... 

(17.6.2003 12:20:51)
Take jsem si clanek precetla a docela jsem se vydesila, jak nekteri lide ziji. Mila Jarko, take mi pripada, ze ve vzahu chybela takova ta opravdova laska. Vlaste jste se ani moc neznali pred vstupem do manzelstvi. Na jednu stranu mi pripada, ze na sveho muze ,, hazite spinu"viz popisovani jeho rodiny, take mi pripada, ze otazka penez je pro Vas take velmi dulezita. To co jste prozivali s detmi, to muselo byt hrozne, ale nedovedu si predstavit, ze bych si v dobe trvani manzelstvi nasla pritele, odesla od manzela k priteli, pak se k manzelovi bez vycitek vratila. Je to vsechno trochu pritazene za vlasy. Manzel se nehroutil??? Nevim, ale nikomu to neni jedno. Mozna to v nem cele ty roky pracovalo jako krivda a ted Vam to vratil. Kdyz mel fungovat jako manzel a byt oporou tak nebyl, kdyz jste mela byt oporou a zachranovat rodinu, tak jste odesla k priteli... Ted se hroutite...Mozna ma manzel pocit, ze mu ujizdi autobus. Treba mu styl zivota, ktery vedete nevyhovuje. Treba skutecne nevi, jak se rozhodnout. Nevim, ale skutecne si nedovedu predstavit , ze bych takhle zila...
 KatkaK. 


Re: bez lásky... 

(17.6.2003 21:08:08)
Mila Jarko,po precteni clanku mam podobny pocit jako Alka,ze mezi Vami nejak chybi to nejdulezitejsi,a tim myslim lasku,vzajemny respekt a uctu k tomu druhemu /jestli se pletu,tak je to jedine dobre/.Pisete,co vsechno pro muze delate,co on pro Vas nebo Vam, at uz v dobrem nebo ve zlem,takove to, kdo dal nebo vzal vic.Nejak tam nemuzu najit ty pevne zaklady,na kterych se da znovu stavet /i kdyz si uvedomuju,ze s detma je to uz vzdycky slozitejsi rozhodovani/.Ale je vubec na cem stavet?Vite,proc vlastne o nej bojujete?Kazdopadne Vam moc preji,aby jste se co nejdrive citila lip a nasla vychodisko
z teto nezavidenihodne situace.
Katka
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: bez lásky... 

(20.6.2003 8:40:40)
Milá paní Jarko,
skoro se obávám, že by Alka mohla mít pravdu :-(
Také mám z článku podobný pocit – i když vás ani jednoho neznám osobně, a tak těžko soudit. A vůbec těžko soudit, když si člověk neprošel vašimi krušnými zkušenostmi... Takový článek jsem na Rodině ještě nečetla – ne co do rozsahu, ale co do obsahu! (pravda, nečtu všechno). Jak sama jistě chápete, „slušná životní úroveň“ není zdaleka to nejdůležitější...
Přeji vám oběma hodně síly navzájem si odpustit, pochopit se a porozumět i každý sám sobě; a také vašim dětem, ať jim zdraví vydrží – nemusely by být šťastnější v manželství s dusnou atmosférou než u maminky a tatínka, kteří si je jen „půjčují“ a chovají se k sobě s respektem a slušně. Proto ať již spolu vydržíte či se rozejdete, ani jedno z toho není katastrofa – máte toho hodně za sebou, nebojte se, vše zvládnete! Neodříkejte se pomoci přátel ani třeba psychologa, je to na místě...
Přeji vám vše dobré...
Est.
 Jana 
  • 

? 

(17.6.2003 14:32:57)
Jarko, zda se mi, ze prilis hodne energie vkladas obcas - skoro do nepodstatnych zalezitosti a ze se vycerpavas i svym nutkavym destruktivnim myslenim. Chvilkama jsem mela pocit, sama jsi uvadela i sve potize, ze jsou psychosomatickeho razu. Trosku mi prijde i z Tve strany citove vydirani vuci muzi. Samozrejme,jsi vycerpana vsemi temi starostmi a tak beru v uvahu,ze jsi pod tlakem tize a vycerpani sdelovala situaci a zaroven verim, ze aspon vypsanim se, jsi pocitila castecnou ulevu.
Nezlehcuji slozitou situaci, jen znam Tvou verzi. Myslim, ze jsi zena spolehliva, pracovita, setrna a mnohe vlastnosti na Tobe obdivuji, ale prijde mi, ze jste meli s manzelem jiz pred Tvym i jeho uletem mezi sebou problemy. Kazdopadne, nebudu se vypisovat - zacni od sebe. Za ciny a slova manzela nemuzes, akceptuj jeho rozhodnuti, zamer se vice na sebe i deti. A hlavne, at manzel ci Ty jste chybovali, je to otec Tvych deti - ved je k ucte a neshazuj manzela - vuci detem byste meli zachovat slusnost a nepodrazet jeden druheho pred sebou a strhavat si tak ve slabosti deti na jednu ci druhou stranu, nedelejte jim to detstvi jeste tezsi nez je. Ty - jako matka a manzel jako otec muzete detem dat vic, ac to mezi Vami nevyslo. Preji hodne sily na regeneraci
 Aja 
  • 

Re: ? 

(17.6.2003 22:08:56)
Poradila bych rozejít se, podvádění u obou nasvědčuje tomu, že vztah nefunguje jak má.
 Martina:Matej 2,5,Lucie10tydnu 
  • 

Věřte si! 

(18.6.2003 9:08:59)
Mila Jarko!
Je mi moc lito,co se Vam stalo.
Bylo by to pro kazdeho moc tezke. Myslim, ze jen Ti kteri prosli takovou zkusenosti mohou poradit,ale v konkretnich vecech musite rozhodnout vy sama. Podle toho co pisete si myslim, ze jste velmi silny clovek. Ne se vsim souhlasim co jste v zivode udelala, ale na tom nezalezi. Nejdulezitjsi jsou v prve rade deti, potom vase rodina a take nesmite zapominat hlavne na sebe samu. Ridte se jako doposud zdravym rozumem a svym materskym instinktem. Budte take mila a pritazliva, vstricna a usmevava, rozdavejte lasku (detem,manzelovi, sve nejblizsi rodine, okoli i cizim lidem...),ale nikdy se nepodcenujte a nesestupujte pod uroven, kterou jste si v zivote urcila. Jen tak zajistite a udrzite svou cest a dustojnost i v tech nejhorsich chvilich!
Moc bych Vam prala aby vse dopadlo podle Vasich predstav, abyste vsichni jako rodina byli opet stastni. Take preji aby byly Vase deti zdrave a cile.
Mnoho stesti preje Martina, Jizni Korea.
 eva, 4-roc. dcera 
  • 

Drzim palce... 

(18.6.2003 13:28:48)
Ja by som urcite jeho milenku vyhladala, a asi by som ju aj zbila, i ked by to mozno nic nevyriesilo. A urcite by som jej nejako dala vediet, ze manzel sa pokusal o sex so mnou, aby si nim nebola az taka ista.
A i ked Vam z praktickych dovodov urcite bude chybat, nechajte ho rozhodnut sa. A zariadte si zivot po svojom. V pripade, ze ostane s Vami ( a ja si myslim, ze ostane), nesmiete sa divat na to, co bolo, ale hladiet dopredu, odpustit a nezatrpknut. Verim, ze najdete k sebe cestu, a vsetko bude dobre. Skutocne Vam zo srdca prajem vela lasky a to najlepsie.
 dáda 
  • 

Neobsluhuji dospělou a zdravou osobu  

(19.6.2003 16:21:42)
Jen poznámka:

"Ještě jsem zapomněla napsat, že celé dva měsíce, co má muž milenku, funguje u nás doma vše normálně jako před tím. Vařím denně teplý oběd, peču každý týden buchty, skoro denně chystám manželovi svačinu."

Jsem v domácnosti, ale přesto svého muže neobsluhuji, svačiny mu nechystám a košile si žehlí sám. Starám se o děti, to ano, ale dospělou, zdravou osobu neobsluhuji.
 marta 
  • 

Re: plne souhlasim 

(6.7.2003 18:22:18)
Taky mam ten nazor ,ze vztah neni o tom jak dobre budu obskakovat svýho manzílka,ale o tom jak si rozumime a jak nam to klape.Nechapu proč tady tenhle model tak funguje? Když ženska uklidí,postara se o deti uvarí a jídlo da na stul,je to normalka.Když to neudela, je zle.Když to udela jednou chlap, slavi se to jako velka udalost. Z tohodle postoje spolecnosti je mi nekdy smutno. Nastestí je to kazdýho vec jakyho si vybere partnera ajak si to doma zaridej.A navíc si to hodne zenskejch dela samo tezsí,tim že si toho na sebe naložej moc a pak se divej jak jsou utahany. Donutte pak rozmazlenyho chlapa ,aby si to jídlo ohral sam,nebo nahazel pradlo do pracky. mejte se fajn zensky a nepletme si deti s manzelem. Vase Marta
 dáda 
  • 

Běž si 

(19.6.2003 16:33:39)
Kdyby mi toto provedl můj muž, řekla bych: rozvedeme se a běž si, ale s dětmi a starej se o ně. Nevím jak by ho přijala jeho metresa i s dětmi. Myslím, že románek by brzo skončil.
 Andrea, 2 děti 
  • 

Re: Běž si 

(20.6.2003 14:06:08)
Nemohu si pomoci, ale musím reagovat: vy byste opravdu byla schopná vzdát se svých dětí jen proto, aby mohly zkomplikovat život Vašemu manželovi? To pro Vás nic neznamenají, že byste byla ochotna je použít jen jako překážku svému manželovi? To jsou pro Vás nějakou věcí či přítěží? Nevadilo by Vám, že by na jedné straně vzorně "komplikovaly" nový manželův život a na straně druhé byly třeba úplně nešťastné? Manželské soužití je někdy těžká věc a příběh který komentujete je velmi bolestivý, ale Vaši reakci nedokážu pochopit, snad ani kdyby šlo o psa.
 Hans 
  • 

Z druhé strany 

(19.6.2003 19:42:14)
Dobrý den, přečetl jsem si Váš smutný příběh. Těžko radit, ale neřekl bych, že pozdě bycha honiti, je třeba se s tím porvat. Dám Vám názor muže, ještě k tomu mladšího. Víte prožili jste si hodně, jste velice odolná a rozumná žena, vlastně Vás oba obdivuji. Víte věc je složitá, poslední léta jste museli tvrdě pracovat a překonávat překážky. Váš muž neví co dělat, má Vás rád, má rád své děti, ale.. Ono chlapi nesnáší stereotyp, vybudovali jste z ničeho mnoho za spousty překážek. Oba jste se obětovali pro blaho rodiny. Snažíte se dát mu maximum, přesto něco chybí. Zkuste možná méně pracovat, kapku se méně fixovat na děti a naopak se věnovat více manželovi. Zajeďte si sami někam na víkend na chatu, vodu pod stan, i když si myslíte, že třeba jste na to staří, jděte večer do divadla nebo na pivo nebo grilovat. Zkuste jej svádět. Pokud manželovi ukážete, že nejste pouze matka, ale i přítel a milenka bude to lepší. Domov není pouze místo s vypranými věcmi a uvařenou večeří. Možná má dojem, že mu ujel vlak, že již navždy bude nosit výplatu hodné manželce, mít své dvě děti a nečeká jej nic nového. Chlapi nehledí pouze na nohy a prsa žen, ale občas kupodivu třeba na to, jaký může být vztah pestrý. Je to můj názor, těžko radit, detaily neznám. Držím Vám pěsti. Hans
 Evča,2 děti 
  • 

Re: Z druhé strany-no to snad ne!!! 

(22.6.2003 11:43:22)
No to snad někdo nemůže myslet vážně, aby žena, která je podvedená a je jí ublíženo, i když se jakž takž snaží, aby se vše vrátilo do starých kolejí, aby se snažila svádět, kupovat si prádlíčko, a pak se v něm haj... ukazovat,bojovat o něj atd. tak to teda je přeháňka. Možná později, když bych si byla aspoň trochu jistá, že se opravdu rozhodl vrátit a cítí se viný! Ale takhle, fuj, kolo bych si o něj neopřela a natož se mu ukazovat!!!!
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Z druhé strany-no to snad ne!!! 

(22.6.2003 12:03:50)
Evčo, myslím, že hodně z vás nevidí to, že první, kdo si našel milence, byla Jarka. Jakmile se stane to, že si jeden s manželů někoho najde a odstěhuje se k němu, je jasné, že manželství tohle všechno ovlivní.
Taky mi to tak trochu připadá, že v tomhle vztahu jde spíš o přátelství a ne o lásku. Přátelství by sice mělo vydržet víc, než láska, ale pokud láska ve vztahu chybí, je to taky špatně.
 Viky 
  • 

Re: Re: Re: Z druhé strany-no to snad ne!!! 

(26.6.2003 0:00:55)
Taky si to myslím - nevěra hodně ovlivní celý vztah a mimo jiné "odolnost" vůči nevěře u druhého partnera.
 Maťa. 


Re: Re: Z druhé strany-no to snad ne!!! 

(22.9.2004 10:37:17)
Drahá Evča, ale pozabudla si na závažný fakt! Ze ona PRVÁ od manžela kedysi odišla k milencovi..a že jej manžel vtedy nerobil FUJ, KOLO BYCH SI O NI NEOPREL!!!! Takže takáto Tvoja "hrdá" rada je absolútne nanič, nič, ale absolútne nič nerieši!
 Jarka 
  • 

Re: Z druhé strany 

(2.7.2003 11:35:03)
Všimli jste si, že první odešla za milencem žena?
 Jiřina syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Z druhé strany 

(1.9.2003 21:56:26)
Jarko, máte toho za sebou hodně, vážné onemocnění Vaše i dětí, nevěra , finanční problémy atd.

Nemůžu si nevšimnout, že jste to byla vy, kdo první odešel od svého muže a v tu chvíli Vás asi moc netížilo, že berete svému synovi tátu. Asi je těžké být objektivní, když se to týká přímo vás a nevidíte to "z venku".
AŤ už je milenka fiktivní nebo skutečná, má na to Váš muž také nárok. Nejen vy, ale i on toho má plné zuby a upřímně řečeno nedivím se.
A Vám teď nezbývá nic jiného než Vašemu muži před lety. Čekat jestli dostane rozum a pak ho přijmout zpátky a stejně jako on bez výčitek. Rozhodně to bude o velkém sebezapření.
A pokud se rozhodne odejít, nemá cenu bránit. A už vůbec ne začít citově vydírat a ohánět se dětma. To je mezi Vámi. IA i když ho přeze všechno donutíte, budou se milenky objevovat stále.

Můžete se přetvařovat jak chcete,žít v neupřímnosti a ve lži, děti to vycítí, viní sebe nebo si z vás berou příklad a má to daleko horší následky. Nejen pro Vás, ale hlavně pro ně.
Tak svůj pohled zkuste pootočit a přijít na to, co Vám i dětem může rozchod přinést.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Asi ti nikdo fakt neporadí, ale víc hlav....... 

(20.6.2003 10:17:50)
Jarko - už tu asi padlo vše, co ti chci napsat, Souhlasím s Veronikou, že bych asi dala současnému způsobu života hranice. Něco jako monolog tohoto typu: "Do konce prázdnin si to Honzo vyřeš, kde tedy hodláš bydlet. My s dětmi v srpnu pojedeme na chatu (zájezd, k babičce - to je jedno) a ty se buď odstěhuj, nebo - když tu budeš, budu to chápat, že s námi chceš zůstat. A taky to budu chápat, že s tou druhou vše skončilo. Ty jsi mi taky můj "úlet" odpustil a celé roky jsi mi ho nevyčítal. Může se to stát každému - ale nejsme mohamedáni a nemůžeš tady trvale žít s námi, jako by se nic nestalo a současně mít jinde další rodinu."
S Veronoikou souhlasím i v tom, že společné soužití vzbuzuje v dětech naději, která - čím déle to takto bude trvat - bude silnější. O to horší šok potom nastane, pokud se manža rozhodne odejít. A to bych mu taky řekla - že tento stav může dětem ublížit.

Možná má pravdu i Eva - manželova nová milenka je pomsta za Vašeho bývalého přítele. A taky tu padlo, že možná vůbec neexistuje a je to prostě "jako" na truc za to, co jste mu před lety udělala vy - i v tomto případě vy mu vaše ultimátum (ale ne ihned, ale až za 2 měsíce) umožnilo ze vztahu ať již skutečného, nebo předstíraného se ctí (pro něho :o))) )vycouvat.

Manžovi bych zdůraznila, že ho mám ráda, že jsem ochotná i zapomenout co vám udělal, ale že nejsem onuce, která mu vaří, pere, chystá svačinku....... Jak psala Lionka: Pokud chce odejít, bylo by vhodné, aby veškerý jeho servis realizovala milenka ......

Jinak se drž, nemáš jednoduchý život za sebou, ale pokud platí, že co tě nezabije, to tě posílí jsi dnes už dost silná a zocelená, aby jsi zvládla i tuto nelehkou situaci........

Držím ti palce a prosím tě napiš, jak jsi to vyřešila!!! (A ke zlikvidovaným kilům blahopřeji - zajdi si na kosmetiku, ke kadeřnici a udělej se kočkou - ať se manža chytne za nos!!!)

Ahoj
Simča
 Petra N.,30let ,2 děti 
  • 

Rozvod a nevěra 

(20.6.2003 20:24:06)
Vážená paní,

co by pubescent jsem prošla rozvodem mé maminky a mého nevlastního (ale velmi zbožňovaného ) otce.Bylo mi tehdy již 14 let a rozvod probíhal jak podle toho nejhoršího scénáře.Moje sestra (od té doby do své puberty) trpěla velmi silnou migrénou a vůbec na ty časy nerada ještě dnes vzpomínám.Důvod rozvodu byl tak prostý!!! Jiná žena...

Sama jsem vdaná 7 let,mám dvě děti .Vdávala jsem se ve 23 letech a měla jsem za sebou již několik dlouhodobějších známostí.Svého muže velmi miluji,jsem dost toleratní (stejně jako on),ale co vím jistě ,že ve svazku,kde si partneři vyhledávají jiné partnery a celkově manželství nefunguje tak jak má (což u vás jak se zdá nefunguje)bych nikdy nesetrvala.Především kvůli dětem.Vymlouvat se na to,že dětem by to hodně ublížilo,je dost sobecké.Právě děti cítí nejvíc.

V každém případě Vám i dětem přeji hodně štěstí a zdárné vyřešení situace.

Petra

PS: Mám 2 děti,dcera byla velmi vážně nemocná (až teď v 5 letech je stav stabilizovaný),o druhé děťátko jsme přišli a syn je naštěstí v pořádku.Uvádím to proto, abyste viděla,že i zdraví dětí mi leží velmi na srdci.

 Zuzka 
  • 

NEDUSTE SE! 

(25.6.2003 17:09:24)
Domnívám se, že tam je hodně ukřivděnosti a očekávání, ale na druhou stranu nechápu, proč oba děláte dětem tak špatný model rodiny, nebudou fungovat ani jim. Budou brát za přirozené, že je bez přirozené lásky. Domnívám se, že vyprcháli, je lepší se s rozumem rozejít a ne lepit už dávno rozbitou vázu. Myslíte trochu na zbytek svého života? Na život dětí, které mohou poznat i jiného partnera, který by vám mohl pomoci. Kde je váš vztah? Neexistuje, přiznejte si to a smiřte se s tím, začněte žít a nepřežívejte! Žijete jen jeden život! Každý má právo na život! Vy, děti, muž i milenka .... nelíbí se mi, když uměle vytváříte "model rodiny"...NEEXISTUJÍCÍ!
 Petr 
  • 

Re: NEDUSTE SE! 

(26.6.2003 14:11:05)
Pod Tvůj příspěvek se mohu jen podepsat. Jen k tomu najít tu odvahu.... no já ji zbírám již několik měsíců (. Takže jsem taky srab.
 Lenka, dcera 13 let, syn 5 let 
  • 

Re: NEDUSTE SE! 

(15.9.2003 16:12:56)
Asi rok jsem jsem se rozhodovala, jestli několikrát rozbitou vázu zas a znovu slepit, až jsem došla k rozhodnutí: NE. Bylo to hrozné rozhodování, ale už z úcty k sobě samotné jsem to musela udělat. Důvodem konce manželství nebyla jiná žena, ale manželovo podnikání ... 2 roky ponižování, urážek a hádek a formálně fungující "rodiny".
Potýkám se sice s obavou, jak to budeme sami zvládat, ale čas ukáže. Takže se také připojuji k názoru: nepřežívat - začít žít!
 Jitula(dvě děti) 
  • 

Kdo je bez viny ... 

(29.6.2003 12:43:01)
at hodí kamenem. Podle mne velmi chytré rčení. Mám za sebou velmi podobný osud Tvému. Mám také dvě děti osm let od sebe, ale naštěstí naprosto zdravé. Když jsem četla Tvůj příspěvek, tak jsem nás poznávala. Ve chvíli, kdy se objevil na scéně "Tvůj vdovec", tak jsem si zašla pro kávu a posadila se pohodlněji. Posléze mne zaujalo, že jsi psala, že jeho dcera byla věkově podobná Tvojí, ale ta se přece narodila snad za dva roky ? Hlavně mne však zaujalo, že odsuzuješ svého muže a už o svém odchodu vůbec nemluvíš. Jistě jsi vždy byla dobrá máma, šetrná hospodyně a máš svého muže ráda, ale OPUSTILA JSI HO. Ublížila jsi mu více než on Tobě, protože jsi odešla i se synem. Uvědomuješ si to vůbec ? Že jsi udělala totéž ? Píšu Ti to s klidným svědomím, protože já to v době krize také udělala. V době krize jsem odešla se čtyřletým děckem a po roce se vrátila zpět. Po dalších dvou letech jsem otěhotněla (s manželem) a když bylo dítěti pár týdnů, tak jsem přišla na jeho milenku. Rok jsem bojovala - přeháněla jsem péči o domácnost a čekala. Za rok jsem ztratila nervy, podala žádost o rozvod (JÁ ji podala podruhé - poprvé jsem ji stáhla a vrátila se od milence) a potom jsem se odstěhovala. Žiju už druhý rok s dětmi v podnájmu, děti tátu navštěvují, on žije s ní a já nelituju, protože jsme neměli vztah, který by za to stál. Myslím, že takhle je alespon někdo štastný (bývalý manžel a jeho přítelkyně). Ale u Tebe je to jiné. Ty a děti chcete svého tátu. Myslím, že by sis měla vzpomenout, že každý udělá chybu a pokud on chce zůstat, tak vydržet. Dál se k němu chovat jako k manželovi, tátovi a příteli zároven. Pokud Ti s ním milování nevadí, tak se vším všudy. Čas vše zahojí a on třeba pochopí. Muž málokdy sám sbalí tašky a požádá o rozvod. Většinou je k tomu dotlačen manželkou nebo milenkou. Zkus si přečíst odstavec svého dopisu o tom JAK TI ODPUSTIL. Zkus u to taky odpustit a nezapomen to říct hlavně JEMU !! A nám všem někdy napiš, zda byl konec štastný :-))) Já uvádím mail, tak můžeš klidně napsat i touto formou. Drž se, holka. A pamatuj, že pro dobro svých dětí uděláš více tím, že mu přiznáš, že ho máš ráda a odpouštíš. A bud na sebe hodná .... Držím Vám všem pěsti. Jitka
 Jarka 
  • 

Vydrž 

(2.7.2003 11:31:36)
Jarko, po přečtení Tvého příběhu mám pocit, že Tvůj muž není zase tak špatný člověk, určitě je milující táta a myslím že má rád i Tebe. Ty jsi mu svým odchodem musela hrozně ublížit a on Tě přesto všechno vzal zpátky. To by udělal málokterý chlap. To že si našel milenku může být reakce na Tvoji nevěru a jak to vypadá, tak se mu s ní moc žít nechce. On Ti jenom oplatil to, co jsi mu udělala Ty sama. Pokud se zase dáte dohromady a ty bys mu pak měla odpustit a nikdy už byste si to pak neměli vyčítat. Moc bych ti přála, aby jste se zase dali dohromady. Čas zahojí všechno.
 Eva 
  • 

mužský jsou někdy jako děti 

(7.7.2003 0:47:33)
A všichni dobře víme, jaké finty dokáží děti vymyslet a jaké situace sehrát, jen aby upoutaly pozornost ...
Pokud byly děti už dva roky zdravé, tak je asi opravdu čas, trochu se uvolnit a začít myslet víc na sebe, i na sebe navzájem ... A možná nadešel i čas, probrat a vyčistit trochu minulost. Nejen tu společnou, ale zajít trochu i do dětství a vypořádat se s tím, co se sebou svůj dosavadní život "vlečete". Nejen váš manžel, i vy. A zrovna jako vaše psycholožka si také myslím, že vás ani rodinu váš manžel nechce právě opustit, možná se snaží jen něco změnit ... navařená večeře ani uklizený byt není evidentně všechno ... Moc vám přeju, aby vše dobře dopadlo!
 Agata, 1 dcera 
  • 

Jarko, přeji Ti sílu to zvládnout 

(21.7.2003 16:01:42)
četla jsem Tvůj článek a ani netušíš, jak moc Ti fandím...Jsi statečná žena, která toho v životě i přes překážky mnoho dokázala a věřím, že i z tohodle "průšvihu" celou rodinu vytáhneš...Potřebuješ ale občas udělat i něco sama pro sebe...
Cítím s Tebou tak moc možná i proto, že mně se stalo něco podobného, ale s velmi nečekaným koncem...Kdybych Ti mohla nějak pomoci, nevím jak, ale třeba něco potřebuješ, co bych mohla udělat...
Nebo kdyby sis chtěla popovídat, při povídání se mohou lépe utřídit myšlenky, tak se ozvi. Přeji Ti mnoho trpělivosti a naději taky štěstí.
Agata
 Agata 
  • 

Re: Jarko, přeji Ti sílu to zvládnout 

(21.7.2003 16:08:24)
Jarko, až budeš mít chuť se ozvat napiš na aproskova@pf-kb.cz Díky Agata
 Jarka 
  • 

Pro Agátu 

(21.7.2003 16:25:20)
Milá Agáto, děkuji za nabídku, ale už měsíc se "snažím", že napíšu, jak to u nás dopadlo, ale nějak se mi do toho nechce, je to na dlouhý román a já se momentálně cítím psychicky i fyzicky vyčerpaná. Chodím do práce a všechny volné chvíle věnuji svým dětem, domácnosti a různým činnostem, aby nás tak nebolelo, že jsme už měsíc sami.....manžel se odstěhoval na ubytovnu, ale opravdu všechny okolnosti to je na dlouho vypisovat.... Jarka
 Agata 
  • 

Re: Pro Jarku  

(23.7.2003 14:41:27)
Jarko, to je mi moc líto...To, že šel na ubytovnu a ne k ní je zajímavé...Život je pestrý a může to dopadnout jakkoli...V této chvíli to ( podle mně ) můžeš ovlivnit právě jen tím, že to nebudeš nikterak ovlivňovat... Snažila ses, dělat pro manželství maximum a snažila ses udělat i maximum pro jeho udržení. Asi právě proto, že jsi kdysi zažila také "románek" dokázala jsi se na situaci podívat i z druhé strany a byla jsi ochotna odpustit... Někdy je těžké zvládnout při dvou dětech situaci i ekonomicky...Snaž se ale teď co nejvíc myslet na sebe. Zkus si každý den udělat alespoń malou radost, aby ses měla na co těšit... Některé "radosti" jdou pořídit i bez peněz.. Třeba přečíst si hezkou knížku s knihovny, nebo pomůže dobrá hudba, nebo projížďka na kole, nebo pokec s kamarády a určitě máš nápady na to, co Tě těší. Já vím, že možná můžeš namítnout, že na to teď nemáš náladu, ale zkus se do toho, co by Ti mělo udělat radost nutit. Každý den si řekni, jakou maličkostí se odměníš a zkoušej to třeba měsíc...Další věc, kterou si určitě dopřej jsou lidi...Když to bude trochu možné, jdi někam s kamarádkou a bav se. Zkoušej to. Já vím, že někdy je těžké "se urvat" z kolotoče povinností, ale nenech se tím zahltit. Pro děti bude lepší trocha nepořádku doma a studená večeře, ale spokojená máma, se kterou je legrace a krásně se s ní povídá, než sterilní domácnost prosáklá smutkem.
Stalo se mi neco podobného a tak se Ti jen snažím říct, že jsem nikdy nevěřila, kolik toho člověk může unést a dostat se z toho...Kdyby bylo hodně zle ( ale teď se to už možná spíš obrací k lepšímu...alespoň doufám ), takže kdyby byla velká depka, mohou pro její překlenutí pomoci i prášky ( na spaní i na zklidnění tenze )
Jaruško, držím Ti palce, budu na Tebe myslet a přeji Ti hodně síly a trpělivosti.
Kdyby Tě napadlo, jak Ti mohu pomoci, nebo kdyby sis chtěla jen popovídat - ozvi se :-)
 Agata 
  • 

Pro Jarku  

(29.8.2003 12:47:09)
Jarko,
jak Ti je? Jak to všechno zvládáš?
 Jarka 
  • 

Pokračování 

(5.9.2003 5:17:49)
Agáto a ostatní, kteří na mě myslíte, teprve dnes jsem zjistila, kde se ztratil můj článek z titulní strany a mohu tak napsat pár slov.
Už mám za sebou opatrovnický soud a včera mi přišla žaloba o rozvod manželství, kde jsem nestačila zírat, co můj muž napsal, naše manželství je trvale a hluboce rozvráceno, krize trvá již několik let, prostě musel si hodně vymýšlet a lhát....nechci se rozepisovat o podrobnostech, napíšu vše až budeme rozvedení a rozsudek nabyde právní moci...
Den předtím než odešel se se mnou bouřlivě miloval a druhý den ráno si vzal svačinu z ledničky a odešel do práce, okolo poledne mi jen zavolal, že se stěhuje, že nepříjde...
Po jeho odchodu jsme spolu byli v restauraci, asi po třech týdnech, a řekl mi, že musel odejít ze společné domácnosti, protože nemá důvod k rozvodu, já mu totiž milenku jako důvod k rozvodu v žádném případě za těchto okolností neakceptuji....Děti jsou raněné, nechápe to malá dcera, která všem říká, že tatínek má mnoho práce a aby měl klid odstěhoval se na ubytovnu pro dělníky...Do bytu ke své milence se nastěhovat nemůže, protože ta tam má svého údajně už bývalého manžela, se kterým se kvůli mému muži rozvedla...
Potřebuji mu urychleně poskytnout jiné bydlení, proto manžel chce, ať mu v hotovosti vyplatím peníze za půlku bytu....Děti si vzal dvakrát na hodinu za celé tři měsíce, co se odstěhoval. Syny si vzal na dovolenou ke tchýni, ale zároveň si po čtyřech dnech přivezl svou přítelkyni, a syn ji musel říkat teto a navíc si vůbec nedělali žádné násilí a svou lásku projevovali zcela veřejně a nebylo jim ani hanba, že dva měsíce před jejich pobytem jsme ve stejné posteli spali spolu, jako manžele...syn pro jistotu musel spát na louce ve stanu, se synem milenky. Pro naši dceru se manžel nebyl schopný obětovat a přijet pro ní na dva dny, ona totiž nechtěla jet na celý týden, jelikož si nedovedla představit, že bude spát sama beze mě...nabízela jsem mužovi, že si pro dceru po dvou dnech přijedu, ale s tím nesouhlasil, nepřeji nikomu vidět tu nerozhodnost naší dcerky, která chtěla jet s tatínkem, chtěla s ním zase spát a držet se za ruku, ale zároveň mě prosila, ať jedu i já, že nás chce oba.
V šesti letech není schopná pochopit, co se stalo s jejím hodným a milovaným tatínkem, který opravdu na oko žil jen pro rodinu...Je z toho psychicky hodně špatně, měla několik dnů po sobě teplotu a třesy, jak po něm, toužila, teď má občas stavy, že pláče, třepe se a chce svého taťku, to jsou pro mě kruté chvíle. Syn je v pubertě, ale celý srpen probrečel, každý večer v posteli, nepřizná to otevřeně, ale já vidím, jak se trápí...Posílá taťkovi smsky, chodí za ním do práce, ale to jsou jen párminutové setkání, protože jeho tatínek nemá na něj čas...před měsícem u soudu, o děti jsem manželovi říkala, že by si měl děti vzít aspoň na chvíli, ale odpověděl mi, že je pořád v práci a chodí na ubytovnu až večer, ale posedět v restauraci se svou přítelkyní má čas...Navíc ona měla dítě o prázdninách u svých rodičů a tak mohla přebývat s naším tatínkem na ubytovně, má totiž dvojlůžkový pokoj.
Synovi i mi před třemi měsící manžel slíbil, že si je vezme měsíc prázdnin a každý druhý víkend a nevzal si je ani jeden den...K svátku mu děti koncem června nezapomněly popřát a dostal dárečky, a oni měli oba svátek v červenci, shodou okolností byl muž s nimi oba dny, jejich svátků a nepopřál ani jednomu, nešlo o dárek, ale o ten princip a o ty rány, které ještě prohloubil v jejích dušičkách...Byli jsme domluveni, že syna si na té dovolené se svou milenkou nechá do úterka, a já že ho vystřídám a zůstanu u tchýně do neděle s dětmi sama, ale v pondělí večer mi zavolal, že zůstává do neděle na chalupě on. Věděla jsem, že jel 100km do našeho bydliště ptala jsem se ho jestli nemohl vzít při zpáteční cestě naší dceru aspoň na ty dva dny sebou, ale odpověděl mi, že vezl pouze domů sousedku a potom jsem se od syna dověděla, že sousedku vezl jen proto, že si jel pro milenku a jejího devítiletého syna...co k tomu dodat, to jsou jen střípky z toho, co se děje. Já měla dovolenou kvůli svým dětem, tak jsem se souhlasem a nadšením syna jela pro něho, i s dcerou, byli jsme navíc jen 30 km od bydliště mé tchýně, na chatě u kamarádky a její děti se moc těšily, že tu s námi bude i syn, protože se dobře znají..
Samozřejmě jsem byla představená milence,
která se chovala zcela suverenně, jako by tam patřila odjakživa, když si představím, že v té době já ještě nevěděla, že můj muž bleskově podal žádost o rozvod i o svěření dětí do mé péče, že jsme legální manželé a jí nebylo vůbec trapně, ale slovo morálka jí je zcela cizí, když mohla 14 měsíců udržovat poměr s mužem, který jí podváděl tím, že na plno žil se svou rodinou a jí musel taky hodně lhát...
Těší mě, že mi byl manžel věrný 14 let a jí ani těch 14 měsíců nebyl...vím, že kdyby ona věděla celou pravdu, jak to hrál na dvě strany asi by se hodně divila, poslala jsem ji smsku, což už bych nikdy neudělala, protože ona mi odepsala, že mám mnoho důvodů lhát a ona mi nevěří. Nechám to tak, ale jediné, co si přeji, ať je ona u našeho rozvodu, aby věděla, do čeho dostala za ten rok naše děti a jak se dá rozbít funkční rodina, když se žena chytne ženatého muže...jeden kamarád mého muže mi řekl, to nebylo nic jiného než, že ona dostala svým flirtováním, a on se do toho zapletl tak, že se kvůli němu rozvedla a on tedy nesmí udělat nic jiného než se rozvést, ale jen já vím, kolik slz uronil a jaké výčitky měl, když mi vše řekl...nevěřím, že takový způsob života nepoznamená člověka už na celý život. Teď je ještě zamilovaný, ale jak dlouho taková zamilovanost vydrží?! Teprve potom procitne a uvědomí si, co způsobil našim dětem i nám dvěma, anebo si to nikdy neuvědomí a neprocitne a v tom případě se z něj stál člověk, který je pro mě ......
Sliby, že ví, že je to od něj podraz a že ho všichni odsoudí, kromě jí, že nám koupí pro syna nový počítač....že ví, že děti si bude moci brát nejdříve sám a potom jí představí, jako svou druhou ženu, aby jim neublížil, jsou jen sliby.
Muž mi navrhl, že mi bude dávat na děti 2000,-Kč, ale soud určil 4500,-Kč, co dodat, nikdy jsem peníze nepotřebovala na útracení pro sebe a vím, že ty peníze budou opravdu patřit mým dětem, ale škoda psát...
Nechápu, kde se vytratil charakter, ale můj muž teď nemá nic z kladných vlastností, kterých měl dost nic...Nechci tady psát před tím, než bude soud konkrétní věcí, ale je toho dost, co bych ještě ze sebe potřebovala dostat a čím se trápím.
Dcera šla poprvé do školy, starší syn řekl tatínkovi, že by měl jít i on, jak slíbil, ke škole přišel, dcera mu visela snad půl hodiny okolo krku, idylka do školy šla s oběma rodičí, ale tatínek bez slůvka rozloučení odešel, protože ještě než skončilo vyučování musel do práce, slíbil, že se odpoledne staví, samozřejmě nestávil, buď mu dcera v náručí rozdrásala nervy a už se zase dlouho neozve anebo je opravdu bezcharakterní ......odpoledne a večer hned první školní den byla dcerka smutná, pláčtivá, vzteklá, vše dohromady, a tak jsem se ptala sama sebe:"Co je lepší vidět tatínka či ne?!" vím, že i můj 14-ti letý syn se chová jinak, a poznám, že ten den byl za taťkou.On se aspoň na nic neptá, i když spolu občas večer v posteli perfektně pokecáme a vím, jak ho to trápí, že odešel ten, kterého obě děti milují....
Napsala jsem toho až moc, ale doufám, že to nebude moc zbrklé, neboť píšu na etapy...Až budu moci, uvedu svůj životní příběh se všemi detaily, myslím, že by to vydalo na knihu, na několik stovek stránek.... Jarka
 Agata 
  • 

Re: Pokračování 

(10.9.2003 13:02:20)
Můj email je aproskova@pf-kb.cz. Budu ráda, když se ozveš.
Jarko, to co prožíváš, mne zajímá, protože jsem si prošla něčím podobným. Jestli máš chuť, napiš, myslím, že bychom si měly co říci.
Přeju Ti sílu a trpělivost
 Agata 
  • 

:-) 

(10.9.2003 13:03:54)
Můj email je aproskova@pf-kb.cz. Budu ráda, když se ozveš.
Jarko, to co prožíváš, mne zajímá, protože jsem si prošla něčím podobným. Jestli máš chuť, napiš, myslím, že bychom si měly co říci.
Přeju Ti sílu a trpělivost

 Petra 
  • 

Ozvete se? 

(19.8.2003 13:07:37)
Hledáme hlavní hosty do TV pořadu TRNÍ. Máte-li zájem o bližší informace, ozvěte se mi na e-mail petruchka@centrum.cz
Děkuji a ať vše dobře dopadne, Petra.
 Andrea, 25let, 4letá dcera 
  • 

nesmysl 

(8.11.2003 17:23:26)
Vážená paní. Je mi jasné, že mi je teprve 25 let a že takzvaně neznám ještě život. (to mi nedávno řekla jedna 60 ti letá paní) Opak je trošičku mimo. Právě se již rok a půl rozvádím. Mám 4 letou dcerku, je to můj maličký poklad. Rozvádím se po 8 letém vztahu s mým prvním klukem a pak i manželem. Můj manžel mě několik let podváděl. Přišla jsem kvůli němu o dvě děti, dva koně a velký majetek. Založila jsem během manželství firmu. Taky jí už nemám. Peníze čert vem, ty děti mi to ale nikdy a nikdo nevrátí. Můj manžel argumentoval, že Vlasta (to je ta jeho nynější partnerka) je lepší. Zvládá v pohodě domácnost a je lepší v sexu a měla to chudák v životě opravdu těžké. Po těchto slovech jsem měla sto chutí mu tu hubu rozbít. Pardon za slovo. Moji rodiče mi umírají oba na rakovinu. Jeho rodina mě nikdy nepřijala, přišla jsem kvůli jeho kurvení o dvě děti a dřela jsem na firmě, aby ze sebe mohl dělat pana podnikatele. On mi všechno vzal a já mám mít lítost nad milenkou? Ještě k tomu o rok starší než je on a s malým panchartem? (otec neznámý tanečník na diskotéce) Vyhodila jsem ho. A s velkou radostí. Proč prát, vařit, žehlit člověku, který si to nezaslouží? Zkuste být nad věcí a hlavně..přestaňte se mu věnovat!!! Je to jeno chlap a nezaslouží si Vás. Vy jste tady, aby jste vychovala děti a žila svůj život. Máte právo na svůj život. Tak to tak udělejte. Uvědomte si, že nejdůležitější pro Vás jste tu Vy. Až do nedávna jsem si myslela, že je to má dcera, můj nový přítel a lidé okolo. Zapoměla jsem ale na sebe. Však mi to moje tělíčko dalo hnet sežrat! Odvezla mě rychlá s psychickým kolapsem - málem jsem umřela. Teď vím, že nikdo a to myslím smrtelně vážně, nikdo není důležitější než já sama. Nemyslím tím, aby jste se chovala sobecky. Buďte příjemná, obětavá, a stále supr, ale začněte se věnovat více sama sobě. Děti odejdou, manžel ať si táhne kam chce, ale vy zůstáváte. Važte si sama sebe a dokažte si, že máte právo na život. Držím Vám palce. Všechny to potřebujeme. Jo a pamatujte...s úsměvem jde všechno líp. Pá Ája
 Karel 
  • 

To samé.. 

(1.3.2004 9:06:10)
Vždyt ty jsi měla zase přítele ke kterému jsi jela a u kterého jsi bydlela, spala s ním atd.. Vím že tohle je horší, ale kdyby se jeho bratr neoběsil, asi by jsi se tak rychle nevrátila. Je zajimavé jak když to dělá někdo tak je to dobře, ale jakmile to začně dělat jeho partner/partnerka je to špatně.. to je vždy.
 Pavel 
  • 

Odpověď Karlovi... 

(18.3.2004 9:33:44)
Nemyslíš, že Jarka měla důvod k nevěře? Jestliže žena potratí dítě,které bylo chtěné a mělo se narodit v manželství, a muž jí řekne, že mu to je jedno, a následné patálie s její vyskytnuvší se nemoci, v této době,tak je to hajzl,který si neváží ničeho, ani života své ženy,ani budoucího dítěte.Já bych udělala to samé, chytila bych příležitost a pryč,dokud je čas, od takového chlapa.
Navíc Jarka píše, že to byla jen několikaměsíční nevěra - úlet,který se může stát každému z nás,ale že by to už nikdy neudělala a bylo to pro ní velkým ponaučením. Naopak on, ji klidně podvádí dlouhou dobu a není si schopný uvědomit, jak ublížuje svým dětem i jí. Já vytáhnou dceru z obrny a syna z astmatu,tak jsem na jeho místě pyšná, co vše jsem s ženou dokázal a navíc neměli od začátku "na růžích ustláno". Připadá mi od něj velmi podlé, že až konečně mohou žít,on "bere nohy na ramena".
Mooc by mě zajímalo,jak tento příběh skončil?!
 Martina 
  • 

Re: Odpověď Karlovi... 

(21.3.2004 13:27:25)
Jak jste dopadli,Jarko? napište pokračování....
 Pavla 
  • 

Odpověď Karlovi... 

(18.3.2004 9:34:24)
Nemyslíš, že Jarka měla důvod k nevěře? Jestliže žena potratí dítě,které bylo chtěné a mělo se narodit v manželství, a muž jí řekne, že mu to je jedno, a následné patálie s její vyskytnuvší se nemoci, v této době,tak je to hajzl,který si neváží ničeho, ani života své ženy,ani budoucího dítěte.Já bych udělala to samé, chytila bych příležitost a pryč,dokud je čas, od takového chlapa.
Navíc Jarka píše, že to byla jen několikaměsíční nevěra - úlet,který se může stát každému z nás,ale že by to už nikdy neudělala a bylo to pro ní velkým ponaučením. Naopak on, ji klidně podvádí dlouhou dobu a není si schopný uvědomit, jak ublížuje svým dětem i jí. Já vytáhnou dceru z obrny a syna z astmatu,tak jsem na jeho místě pyšná, co vše jsem s ženou dokázal a navíc neměli od začátku "na růžích ustláno". Připadá mi od něj velmi podlé, že až konečně mohou žít,on "bere nohy na ramena".
Mooc by mě zajímalo,jak tento příběh skončil?!
 Janule 
  • 

Re: Odpověď Karlovi... 

(18.3.2004 11:11:57)
Také by mě zajímalo jak ten příběh dopadl. Jsem ve stejné sytuaci, jen na druhé straně než Jarka......jsem ta co odchází, ta co byla nevěrná...
 Maťa. 


Re: Odpověď Karlovi... 

(23.9.2004 7:57:28)
Pavli, ja som tiež prišla o dieta. To na začiatok. Ale ja, keby moj manžel sa zachoval tak, ako manžel tu (s tým nezáujmom, ked prišli o mimi a tak), by som sa nikdy k nemu nevrátila!!!! Nikdy!!!! A nepodmienovala by som to dalším vztahom ako že "holt, ked nie je iný normálny chlap poruke, tak mi je dobrý aj ten "hajzel" manžel"! Ani náhodou! Mala sa rozhodovat v čase, ked sa stalo toto a vyvodit z toho dosledky. Možno nemusela dnes tak trpiet, vieš? Podotýkam, mám za sebou toho už tolko, čo mnoho ludí v mojom veku si nevie ani predstavit a neprežilo (mám 30 rokov)... Ale ja som odišla aj za cenu trápenia nejakú dobu a teraz mám manžela, s ktorým mi to perfektne klape. Ale keby som zostávala s bývalým, ktorý mi ubližoval a nezačala žit sama (podotýkam, vtedy bez chlapa), tak by som dnes štastná nebola ani náhodou...
 Zdeněk, ženatý, dvě dospívající děti 
  • 

Teda smekám............ 

(19.4.2004 12:28:27)
Ahoj Jarko, nebudu už ti lichotit, jak jsi silná a pevná osobnost, i když určitě máš raněné srdíčko a rozpadly se ti veškeré životní ideály. Kde jsi byla, když jsem hledal ženu pro život????Takovou skvělou holku do nepohody jsem si vždycky představoval, umíš se poprát se životními nástrahami a přitom jsi milující máma a manželka, jsi tvrdá a něžná zároveň, nevím, jak to nazvat.
Tebe si zaslouží muž, který ocení tvé kvality a budeš pro něj mít velkou cenu, a jen chudák, jako je tvůj nevyzralý manžel, mohl opustit bezva manželku a mamku svých dětí.......Moc ti fandím, ať najdeš někoho, s kým budeš žít spokojený a spořádaný život a ten člověk má už teď vyhráno........jsi výhra na celý život, škoda, že jsem ženatý.
Přeji tobě i tvým dětem jen to dobré a zasloužíte si všichni, aby se našel člověk, který by vás měl rád, zbožňoval vás a miloval.
Moc by mě zajímalo, jak to u vás vypadá teď, nevzpamatoval se třeba manžel a nevrátil se?! anebo prostě, jak jste na tom téměř po roce, kam jste pokročili, jaké máš názory na své trápení s odstupem jednoho roku. NAPIŠ!! Určitě si to spousty lidí přečtou a někteří si vezmou ponaučení a zkušenost do života, protože tvůj příběh je opravdu zajjímavý.
Hodně štěstí !!!!!!!!!! Zdeněk
 AndyP,dcery 1a5let 
  • 

Re: Teda smekám............ 

(23.4.2004 17:26:22)
Teda take smekam a moc by me zajimalo jak to dopadlo.mam totiz podobny problem,jen s tim rozdilem ze jsme se ani po osmi letech nevzali a ja po pul roce takoveho podivneho zivota se odstehovala k matce,proste uz jsem nemela dost sily.preji vsem temto zenam aby to zvladli a vyresili.Muj muz se snazi abych se vratila,ale mam obavy..
 Petr 
  • 

Chtěl bych jen napsat pár povzbudivých slůvek 

(29.12.2005 11:48:39)
Teda doufám, že mužů, kteří si neváží ani sami sebe ani svých dětí ani své ženy je na světě méně, než těch pravých chlapů pro život.
Vás muž je velký a nevyzrálý ubožák, to se jinak říct nedá, navíc jeho IQ asi není moc vysoké, neboť tohle by normální rozumný chlap nikdy neudělal. Člověku rozum stojí nad obsahem článku.
Přeji opravdového tátu i muže pro vás, ten který si dovolil vás opustit si nezaslouží ani vaše děti a vás v žádném případě.
Ale pamatujte, že na každého jednou dojde a i on bude v životě velmi litovat, co udělal, teď má mladou krásnou ženu, a je frajer. Uběhne pár let a bude chudák, který bude akceptovat své ženě milence a bude jen chrlit peníze, aby uspokojil její potřeby, protože ta žena je na něm závislá finančně ne citově, jako vy a vaše děti. Odpoutejte se od něj, je to opravdu velký ubožák, který je už teď svým známým a přátelům pro smích.
 Ester 
  • 

Nevyhazujte ho 

(26.5.2004 17:04:48)
Četla jsem celý váš příspěvek a vážně mám podobný pocit jako vaše psycholožka, která vám řekla, že to muž dělá proto, aby ve vás znovu povzbudil chuť o sebe pečovat (třeba i zhubnout) a aby tím oživil váš vztah. Nemyslim si, že by jeho milenka neexistovala, ale určitě se váš manžel nebude chtít odstěhovat k někomu jenom proto, že jim to třeba klape v sexu. Muži mají kolem čtyřicítky krizi, a tak se právě snaží "začít nový život", ale časem jim dojde, že jim doma s jejich původní rodinou bylo líp. Neměla byste ho ale vyhazovat, nebo mu řikat, ať si jde, že je rozhodnutí na něm. Chalpi jsou slaboši a pak by vám řekl, že jste mu přeci poradila, ať si jde za tou druhou. Na vašem místě bych mu řekla, že jsem ochotná mu odpustit stejně jako on odpustil tu nevěru před osmi lety vám, a že to znovu zkusíte spolu. Přeju hodně štěstí a napište, jak to u vás dopadlo. Věřim, že dobře.
 Jana 
  • 

Tak, jak dopadlo vaše trápení??? 

(30.10.2004 13:15:35)
...vzpamatoval se ????????? a zjistil, že jeho děti a žena mu stojí za to zůstat......anebo milenka rozbila manželství??????????? napište pokračování
 Valérie 
  • 

Konec dobrý, všechno dobré??? 

(26.3.2005 15:18:12)
Milá Jarko
píši až po půl roce od poslední reakce.
Z toho, že už se neozýváte usuzuji, že již tuto rubriku nemáte důvod sledovat a stav doma se normalizoval, tj. manžel se vrátil.

Nám všem podobně postiženým každopádně toto přeji a vyhlašuji " válku" dívkám lovícím v řadách ženáčů.
Valérie
 Jarka 
  • 

Re: Konec dobrý, všechno dobré??? 

(16.6.2005 8:40:53)
Milá Válerie,
manžel se nevrátil a jsme již rok a půl rozvedení. Rozvod byl záležitost 5-ti měsíců...až bude chtít někdo vědět, jak se dá rozvést ve fungujícím manželství do 5-ti měsíců ode dne, kdy jsme se naposledy milovali, můžu poradit......
Tolik si říkám, že musím napsat pokračování svého příběhu....ale dneska je to dva roky a já stále sbírám sílu, ale vím, že až sednu, napíšu vše za pár hodin...nezbývá mi jen čas, abych těch pár hodin někde vyšetřila. Jarka
 Josef 
  • 

Re: Re: Konec dobrý, všechno dobré??? 

(10.8.2005 2:34:30)
Jarko, Jarko,
tvůj příběh je, v dnešní době, téměř vzorovou ukázkou toho jak jsme již otupělí. Přestali jsme používat srdíčko, intuici, cit a snažíme se vše sešmelcovat pouze rozumem. V tom je celé naše utrpení a celková degradace téměř na všechny lidské hodnoty. Stáváme se svými vlastními otroky a vůbec nechápeme proč jsme sem přišli, v čem je smysl našeho života. Fantasticky jsi popsala své prožitky a pokud si je taky párkrát přečteš, možná ti v mnohém pomohou pochopit samu sebe. Upřimnost s jakou popisuješ svůj příběh je hřejivá a obsah příběhu děsící. Koukni, tvůj vztah neměl a nemohl mít naději na úspěch, protože mezi tebou a tvým bývalým manželem není žádná dispozice k vytvoření partnerství ani rodiny. Abys mohla žít, bude dobré, když nejdříve najdeš sama sebe. Ale nalej si čistého vína. Jen tudy vede cesta. Narodila jsi se jako velmi vyspělá dušička do těžkých rodinných podmínek jen proto ab jsi se zdokonalila. Cestou na tento svět jsi však kdesi uvízla a pak už všechno jelo jakoby samo. Tvůj bývalý ti nikdy nemohl rozumět. Je to jiná duše a to je fajn, jenže problém je v tom, že je taky jinak vyspělá. Tvá dušička jaksi mohutně převyšuje jeho, ve svém jakémsi stupni vývoje. Tvá dcera je stejně hodně vyspělou duší a dokonce i syn převyšuje vyspělostí svého otce. Dcera ti přišla jaksi na pomoc. Jenže když zažívala ještě u tebe v bříšku rodinná a partnerská traumata, zalekla se a nechtěla se narodit. Proto ta pupeční šňůra. Nelituj ničeho, co jsi prožila. Koukej z toho všeho však maximum vytěžit. Tím myslím pochop. Celou dobu jsi dostávala informace o tom, že tvůj vztah není vztahem, ale ty jsi na to jaksi nedbala. Mimochodem tvá velká láska byl hodným člověkem i, pro tebe, vhodným partnerem. To však je pryč. Nevidím jediný důvod proč bys neměla být šťastná a tvé děti zdravé. Doporučil bych ti uzavřít minulost a začít žít. Napřed ty musíš být šťastná a potom teprve se uzdraví tvé děti a když se uzdraví, mohou být taky šťastné. Začni si věřit, a odpoj se konečně od bývalého manžela. Jsi na něm, mentálně stále zavěšena. Máš pochopit partnerství jako takové. Přijdou ti do cesty jiní partneři a dávej pozor, aby to nebyli stejně nevhodní jako bývalý muž. Pokud tuto zkoušku zpracuješ za jedna, přijde do tvé cesty člověk se kterým budeš šťastná. Snaž se však v sobě objevit všechny talenty a dary života, kterými jsi naplněna. Dostala jsi do vínku takovou výbavu jakou má dnes jen málokdo. Važ si sebe. Věř si. Začni žít svůj, svůj, svůj život. Nevydávej závislost za lásku. Nezavěšuj se ani na rodiče, ani na partnera ani na děti. Žij, žij svůj život. A k němu samozřejmě rodiče, partner i děti patří, ale v těch dvou větách je ohromný rozdíl. Pokud si budeš vsugerovávat, že žiješ pro děti, nebudeš žít ty ani ony. Budeš je vpodstatě dusit a pak s nimi běhat po doktorech. Popřemýšlej sama, prosím. Vem má slova jen jako nahozená témata, o kterých můžeš, ale nemusíš, rozjímat. Máš fantastické vlohy a jistě důležité poslání pro lidi kolem sebe. Nezahazuj se, netrap se a chop se svého života. Může ti být kolem čtyřicítky a tak se blížíš ke své druhé polovině života. To se tedy ještě na těch 40-50 let, které máš před sebou jistě vyplatí trošku uvažovat. Nebo ne? Kdo ví...,Srovnej si vztah nejdříve s rodiči. Hlavně s otcem, nespěchej a buď citlivá. Více srdíčka a snaž se aby rozum poslouchal srdce, ne naopak. Pozvažuj taky vhodnost a nevhodnost svého zaměstnání. Máš před sebou skvělou budoucnost, ale taky svobodnou vůli. A to je pro nás někdy hodně těžký dar. Co s ní máme asi tak dělat? Dál už budeš muset sama, neber má slova jako nějaké přitroublé dogma, skutečně budu rád pokud tě některé z nich jen probudí z opakování stále stejných chyb. Víš samo domů nic nepřijde a tak je třeba se snažit. Jediné, co máš právo měnit, hodnostit, korigovat a jakkoliv měnit nebo kamkoliv směřovat jsi ty sama. Ne ty druhé. Sebe. O děti se postarat, pečovat, naučit je cítit, naučit je být čestnými, milovat je (ne na nich být závislá, to je zničí a tebe taky) a dát jim příklad jak se žije vlastní život. Ať je tvůj další příběh bez pocitů křivdy, nepochopenosti, bez žárlivostí, podceňování a ponižování se avšak pokorný, k vesmíru, přírodě, životu, existenci nebo Bohu, podle toho jak to vnímáš ty, láskyplný a šťastný. Může takový být. Nic není ztraceno. Máš svobodnou vůli, stačí jen aby byla ta vůle dobrá. Ty to zvládneš, zvládli to i jiní a ještě taky zvládnou, uvidíš. Vše dobré přeje Josef.
 Ilona,holčička 18 měsíců 
  • 

Hodně štěstí do života 

(12.10.2005 11:07:12)
Jarko,náhodou jsem si přečetla tvůj příběh.Několikrát mi u toho vstoupily do očí slzy.Je to někdy hrozné,co člověk musí prožívat.Každý máme své problémy,ale když pak člověk vidí,co prožívají jiní za horory,tak si uvědomíme,že ty naše problémy jsou "prkotiny".Obdivuji vaši vůli.Kdyby mi tohle provedl můj partner,nejspíš bych ho napřed zabila,pak rozčtvrtila a nevím co ještě.
Je mi moc líto,co jste všechno musela prožít se svými dětmi a jejich nemocemi.Moje dcerka je zdravá,ale vždy mě pořádně rozhodí,když na ni přijde nějaká nemoc.Nebo když pláče a já nevím,co s ní je a ona mi to ještě neumí říct.
Přečetla jsem si,jak to nakonec dopadlo.Takhle jste si to asi nepřála...Moc jsem vám držela palce.
Ze srdce vám přeji,ať se najde nějaký chlap,který ví co chce a bude si vás vážit proto,jak jste silná a zřejmě i skvělá žena.Ještě jednou hodně moc štěstí,Ilona
 atevi 


zivot... 

(29.12.2005 12:49:31)
Precetla jsem si tvuj prispevek ,ktery je dneska uz nekolik let stary a premyslim ,jak asi dneska zijes a jak sem.Myslim si,ze jsi si sahla na dno a od toho dna se muzes jedine odrazit a jit vzhuru.Neni v zivote asi nic horsihi,nez nemocne dite a to ty jsi zazivala hodne dlouho.To musi cloveka,zenu moc poznamenat.Mas hodne vnitrni sily a verim,ze jsi mela tedy i silu vyresit problem s manzelem.Nevim,ale neco mi rika,ze tvuj manzel zustal s vami a je dnes dobry manzel i otec.Protoze si uvedomil vcas,ze zenu jako ty,hned tak nenajde.Prozila jsi si opravdu hodne a on s tebou,i kdyz muzi projevuji sve pocity a city jinak ,nez my zeny.V dusi jsou stejne zranitelni,jako my.Byla bych rada,kdybys dala vedet,jak dneska zijes .Preji ti vse nej,nej a spneni i tech nejtajnesjich prani.Iveta
 Petr 
  • 

pár povybudivých slov.... 

(29.12.2005 15:52:48)
Nevím, kde se ztratil můj příspěvek? Tak ještě jednou.
Teda doufám, že mužů, kteří si neváží ani sami sebe ani svých dětí ani své ženy je na světě méně, než těch pravých chlapů pro život.
Vás muž je velký a nevyzrálý ubožák, to se jinak říct nedá, navíc jeho IQ asi není moc vysoké, neboť tohle by normální rozumný chlap nikdy neudělal. Člověku rozum stojí nad obsahem článku.
Přeji opravdového tátu i muže pro vás, ten který si dovolil vás opustit si nezaslouží ani vaše děti a vás v žádném případě.
Ale pamatujte, že na každého jednou dojde a i on bude v životě velmi litovat, co udělal, teď má mladou krásnou ženu, a je frajer. Uběhne pár let a bude chudák, který bude akceptovat své ženě milence a bude jen chrlit peníze, aby uspokojil její potřeby, protože ta žena je na něm závislá finančně ne citově, jako vy a vaše děti. Odpoutejte se od něj, je to opravdu velký ubožák, který je už teď svým známým a přátelům pro smích.
 iveta 
  • 

Re: pár povybudivých slov.... 

(1.1.2006 14:40:58)
Petre,myslim si,ze je prilis jednoduche nekoho odsoudt,nez pochopit.My zde slysime pouze jednu stranu a tudiz je tezke posuzovat inteligenci nebo city a pocity toho druheho.Kdo vi,co prozival,kdyz jeho zena odesla s ditetem k priteli??Tim samozrejmne nesouhlasim s tim co dela ted,ale jenom se snazim tim rici,ze vina je vzdy na obou stranach.Nebo vlastne skoro vzdy...
 Bety 
  • 

nevěra-poradte mi 

(2.1.2006 9:03:58)
Po 19 letech manželství si muž našel milenku.Starší bohatou ženu. Přišly na to děti a šetrně mi to oznámily.
Muž se nemůže rozhodnout,čemu dá přednost.Dvakrát mi řekl, že to skončil, ale zjistila jsem, že lhal.
Jsem ochotná mu odpustit a nevracet se k tomu, ale on mi řekl, že se nechce rozvádět ,ale ji si chce ponechat jako milenku. Mimochodem v intimní oblasti nám to klape.
Co mám dělat ? Mám jí zavolat, vynadat jí, prosit, mám mu dát ultimátum ? Jaké máte zkušenosti a čemu bych se měla vyhnout nejvíc ?
 iveta 
  • 

Re: nevěra-poradte mi 

(2.1.2006 13:16:49)
Ahoj Bety,abych byla uprimna,nemam nastesti zkusenosti s neverou,ale premyslela jsem o tom,co jsi napsala a neni opravdu asi jednoduche se rozhodnout co udelet.Ale jednu vec bych rozhodne nedelala:nevolala bych jeho milence,ale to je muj nazor.Je uzasny,jak nektery chlapy premysli...chce manzelku a milenku k tomu...a ty se s tim vyrovnej jak chces.Urcite,kdo takhle jedna ,se nesnazil vzit do situace,kdyby to bylo naopak.Mate velke deti,spousty let manzelstvi za sebou,zkus se zamyslet,kde je jeho citlive misto.ja jsem si prosla menis,nebo mozna vetsi manzelskou krizi...nevera tam nebyla,ale presto ve vztahu to moc skripalo.Nejdrive jsem se desne trapila,brecela,kricela a pak uz jsem byla tak unavena,ze jsem propadala depresi.Manzel pak odjel pracovne na cely mesic pryc a ja jsem se pomalicku hrabala nad vodu.Nebylo to jednoduche.Ale dokazala jsem to.Najednou jsem si uvedomila,ze se mi styska,po mne same.Kdyz se vratil,nejdrive si myslel,ze asi neco prehravam,ale pak si uvedomil,ze asi je neco jinak...Nekricela jsem,pokud chtel zase nejakou blbost rozebirat,rekla jsem mu ze nemam momentalne chut a vzala si knizku,proste jsem si udelala svuj mikrosvet a je mi v nem dobre.Chodim cvicit,lyzovat,do knihovny ,mam zname...a tak jsem to prezila.Mozna nejaky odbornik by rekl,ze se ma hlavne o problemu mluvit,komunikace...ale ja si myslim,ze pokazde to take neni to nejlepsi.jsou v tom nekdy emoce a ty dokazi delat s clovekem hrozne veci.
Zapremyslej,jestli s nim chces byt...a proc!
Preji ti hodne pevne nervy a silu to vyresit.Ne jenom prezit...
 Dáša 2 kluci+ holčička 


Re: Re: nevěra-poradte mi 

(3.1.2006 10:09:16)
Bety,zažila jsem naprosto stejnou situaci,jen to bylo po 11 letech a zjistila jsem to sama,respektive mi to muž přiznal.
Rok jsem se trápila,volala milence,hledala chybu u sebe,brečela..
Po roce jsem ho vyrazila z bytu a nesmírně se mi ulevilo.Už jsem se netýrala myšlenkami kdy přijde domů,jestli je u ní atd.Pár let trvalo,než jsem s tím vyrovnala,měla jsem ho hodně ráda a nikdy bych si nemyslela že takto dopadneme.Ale nemínila jsem se nechat ponižovat,nebýt jednou ze dvou.On se rozvádět nechtěl,věděl že jeho milenka,ač vdavek s ním chtivá,není použitelná pro život.Jenže ukončit to s ní nechtěl,tak jsem to k jeho obrovskému překvapení ukončila já a nelituji,mám nového partnera,další dítě,jsem šťastná.
On žije sám...
 Josef 
  • 

Re: nevěra-poradte mi 

(13.1.2006 8:17:49)
Bety jednoznačně Ti doporučuji nechat ho jít. Asi by bylo k ničemu jí nějak kontaktovat. Mezi Vámi dvěma nejsou žádné dispozice k společnému životu. On se stal brzdou Tvého rozvoje a i rozvoje dětí, proto přichází tato pomoc z přírody, vesmíru, řádu, od Boha. Jsi daleko vyspělejší dušičkou než Tvůj muž. On má těžiště ve hmotě a v materiální oblasti. Ty naopak potřebuješ trošku rozlet aby ses mohla pohnout dál. Pouvažuj sama a připomeň si jaké byly Tvé sny z dětství, dospívání apod. A kam se poděly? Pak se koukni na jeho vztah k matce? Takový má ke všem ženám. Měj se hezky a ničeho se neboj, Ty to zvládneš a konečně začneš žít, ne jen přežívat.
 Lenka Nová, tři dospívající dcery 
  • 

gf 

(11.2.2006 21:49:19)
ani jsem to necetl jak to je dlouhe..to je zase nejaka kravina
 kamila 
  • 

muze se to stat kazde z nas 

(10.3.2006 22:08:43)
drzim vam palecky!
 Diana-miminko na cestě 
  • 

To je hnus. 

(21.4.2006 15:07:38)
To je strašné, být tebou, tak jsem ho dávno požádala o to, aby odešel. Vždyť vás takhle všechny utrápí. Nechápu, že se takový chlap nestydí sám před sebou. Budu ti držet palečky a doufám, že se to co nejdříve vyřeší ve prospěch tvůj a hlavně tvých dětí.
 Oslik23 


Smekám před Tebou! 

(17.5.2006 16:48:40)
Milá Jarko, Tvůj článek jsem četla dokonce dvakrát a moc Tě obdivuji. Já v životě také prožila několik hodně krušných chvil..dnů, týdnů i měsíců. Vím, jaké to je, když jsou děti nemocné a moc dobře si vzpomínám, co při tom matka cítí. Měla jsem manžela a moc jej milovala. Mám podobnou zkoušenost jako Ty. Byl mi nevěrný s mou nejlepší přítelkyní. Bylo To pro mě peklo!
Teď už mám život v pořádku. Mám jiného přítele (ale trvalo to) a začínám nový život. Není to vůbec jednoduché a moc s Tebou cítím a držím moc palce, Tobě i Tvým dětem. Nejdůležitější jsou děti - to je hlavní. Vím, že to je pro Tebe moc těžké, ale podle toho, co jsem četla, si myslím, že jsi opravdu silná a já před Tebou smekám.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.