| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O babičce rozmazlovací

 Celkem 166 názorů.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Mezi tím je strašně křehká hranice 

(9.5.2003 7:50:56)
Neříkám, že to nen rozmazlování, ale já taky občas musím a musím ven uprostřed vaření, když si dítko usmylí, že jdeme ven (bydlíme taky ve sto let starém kamenném domě, takže jen na zahradu a k vaření si můžu odběhnout).
Většinou odpoutám pozornost tím, že jí zabavím nějak jinak do doby, než se můžu uvolnit, třeba jí naskládám nádobí, dám jí utěrku a ona uklízí (je strašně pořádkumilovná :-). Ale když to trvá už delší dobu, třeba něco i peču, tak se holka pleská o zem, nic jí už nemůže zabavit a tak vařící živly nechám pracovat za mě a jdeme krmit kozu nebo se rýpat v zahrádce. Tak nevím jestli jí rozmazluju nebo jenom plním její důrazně projevené přání, hodně důrazně. Mám to radši ignorovat?

Tohle není protest, ale prosba o radu :-).
 Zuzava* 


Rozumím 

(9.5.2003 8:50:09)
Naprosto rouzumím pocitům Kláry, přestože i ona sama asi za čas uzná, že některé ze zmiňovaných věcí nebyly tak strašlivé, jak píše (a jak v této chvíli cítí)....sama jsem si to zažila, a v ještě vystupňovanější podobě, a byl to důvod, proč jsem velmi nerada jezdila ke tchýni, která je jinak doslova zlatá ženská. Když jsem tam ovšem přijela, ujala se "ubohého dítěte" kterému každý, hlavně matka ubližoval a nerozuměl jeho potřebám (tak jsem její přehnaně ochranitelský přístup aspoň já pociťovala....Pamatuju si, jak mi tekly nervy, když malý spadl, já ho zvedla do náručí, řekla už je to dobré, a on málem přestal, ale babička nás neustále obkračovala s nataženýma rukama(takže si všiml, že se kolem něj cosi děje a rozeřval se dvakrát tolik), a chtěla ho vzít sama, a občas mi jej z náručí doslova vyrvala...jak jsme konečně přesvědčili syna, že je dost velký, že může dostat autodráhu, ale aby to dokázal, musí usínat v pokojíku sám...pár dní to zvládal a byl na sebe pyšný...a pak návštěva u babičky - babička ho přes veškerá naše upozornění i jeho odpor (bál se, že jak nebude spát sám, bude muset vrátit tu autodráhu) uspávala ve starém kočárku (!!) - měl skoro tři roky!!! ...- pak už sám zase nespal....jak i když jsem vyhlásila pravidlo, že u jídla se nečte a nehraje, (a zejména nejstarší syn byl takový jedlík, že žádné opičky okolo jídla naprosto nepotřeboval) babička knihy a hračky na stůl VŽDY přinesla, a když je syn už viděl, dal se do řevu, že jsem je dala pryč (jinak by si vůbec nevzpomněl)....To samé na nočníčku....Chození -nošení...Když naschvál a z rozvernosti rozsypal hrnek zrní pro slepice na verandě, já mu přinesla lopatku a smetáček, že to musí uklidit, a babička ho odstrčila a se slovy "ale já to udělám" to za něj posmetala...


Vytáčelo mě to tak, že jsem po čase rezignovala a s dětmi k babičce jezdil jen můj muž. Nesnesla jsem, aby se to dělo aspoň v mé přítomnosti. Děti byly od babičky vždycky divoké a nezvladatelné, a u ní mě nerespektovaly, cítily, že si to můžou dovolit, protože mají babičku za zády a ta jim dovolila ale absolutně všechno..Ale je pravda, že pravidlo U babičky se to může,u mamky ne, babička nosí, máma ne se daří děti naučit, když se jim nechá čas na přeorientování (bohužel občas i víc než týden).

Je pravda, že toto řešení není ideální, ale bylo to to nejlepší, na co jsem přišla. Jezdím tam jen na návštěvy "na otočku", když tam jedou děti na dýl, přivezu je a jedu zas domů, protože bych z toho zešedivěla a zcela rozvrátila rodinné vztahy. Babička to nikdy nepochopí, nerespektuje moje představy o výchově, dohadovat se nemělo nejmenší smysl, takže jsem přišla o jejich čas ve společnosti babičky, což mě mrzelo, bylo mi po nich smutno, ale zas jsem tím měla čas na věci, co bych v jejich přítomnosti nezvládala...Zakázat dětem babičku jsem neměla to srdce, ona je má skutečně ráda, a pobyt na venkově kde je zahrada, slepice, králíci a koza jim prospívá...jenže ona by jim dovolila i lézt jí po hlavě...

Omlouvám se za délku, ale tohle mě hodně oslovilo...
 ecilA 


Re: Rozumím 

(9.5.2003 9:22:36)
Mila Zuzavo, taky me toto tema oslovilo, protoze s narozeni naseho ditete se velmi zhorsily vztahy s rodici manzela, se kterymi jsem velmi dobre vychazela. Ale jak tady uz nekdo psal.Kdykoliv jsem s ditetem k babicce dorazila, tak mi ji div nevytrhla z rukou a vubec me k diteti nepustila. Cim je dite starsi, tak to je horsi. Vyhrotilo se to o jejich dovolene u nas na 2 tydny, kdy dcera se ke mne nechtela temer priblizit, Cokoliv jsem ji rekla, tak neposlechla jen spechala za babickou a dedou do pokoje a na me pokrikovala nechci videt a nema te rada... Kdyz jsem je prosila o reseni, tak se babi urazila . Ale ona nechtela videt , ze dcera zlobi, ze neposloucha no hruza. Opravdu se to promitlo do nasich vztahu , ktere jsou na bodu mrazu, ale proc? Kdyby babicka chapala, ze musi respektovat predevsim mne jako matku a neobchazela vsechno co reknu, tak by to bylo dobre...
 Klára, 2 raubíři 


Re: Rozumím 

(9.5.2003 21:26:32)
Ahoj, úplně mi mluvíš z duše, co jsem do článku nenapsala, tos řekla za mě. Dneska (jsme doma třetí den) je Kryštof už o poznání lepší, jen ještě žadoní, že se chce nosit, ale jinak už není tak nezvladatelnej a divokej a i já pomalu vychládám. Zahrada, slepice, zalévání záhonů, trhání ředkviček a salátu, krmení psa a kočky, to jsou pro kluky nenahraditelné věci, které mohou zažít jenom u babičky, jenom ta cena, kterou za to člověk musí svými nervy zaplatit...
K.
 KACI 


Re: Re: Rozumím 

(12.5.2003 13:38:35)
Mila Klaro,
melas by sis uvedomit, ze ti nikdy nebude nikdo vychovat tve deti presne podle tve sablony a predstav. Zvlastne pak ne babicka, se kterou se vidite malo, a ktera se navic stara o postizenou dceru. Sama mam trileteho syna a tak tvemu clanku rozumim (on se mimochodem nevztahuje jen na babicky, ale take na strycky, teticky, a dalsi dobrodince, kteri se nasim detem venuji), ale presto mam pocit, ze by sis zaslouzila trochu vic se nad tim zamyslet (musim rict, ze puvodne jsem Ti chtela napsat, ze bys zaslouzila na zadek a taky aby sis vytiskla prispevek babicky Radky a vylepila si ho na lednici). Babicka zde neni od toho, aby se ti starala o deti a uz vubec ne aby se o ne starala podle tvych predstav. Tezko se vzije do tveho myslenkoveho procesu (i.e. Krystof na stul = spinavy ubrus a uplakany a spinavy Sebastik = prace pro tebe navic). Ona si uziva Krystofa a protoze ho vidi na par dni, prirozene chce techto par dni stravit v klidu a tim mu udela co na ocich vidi. Nehlede na to, jak uz tu nekdo napsal, ze si mozna uziva to, co si nemohla uzit s dcerou. Jestli ti to vadi, tak tam fakt nejezdi nebo pockej az ti deti vyrostou. Musis si uvedomit, ze je neco za neco. Babicka ti na chvili pohlida dite, ale mozna ho pri tom rozmazli. Ja jsem tu ted mela na tyden brachu, ktery meho syna miluje a tyden ho nosil do skolky na ramenou. Dnes rano samozrejme scena, protoze "boli nozicky". Ale stalo mi to za to, protoze: muj syn bude mit krasny vztah s mym brachou, zazil s nim spoustu legrace a bude si to pravdepodobne do smrti pamatovat.
Mimochodem, jenom pro tvou informaci, bydlim v zahranici a zde je trochu jina kultura...babicky i dedeckove maji totiz uplne jinou predstavu o svem volnem case, rozhodne se "automaticky nestaraji" o vnoucata a i navstevy u nich jsou opravdu "navstevy", skoro jak u cizich lidi. To si pak clovek tech ceskych babicek a dalsich rozmazlovatelu teprve vazi....a ta vase babicka si zaslouzi obdiv uz jen za to, ze Vas vubec necha prijet na navstevu.
 Aninabe 


Re: Re: Re: Rozumím 

(13.5.2003 16:46:43)
Milá KACI,
to, že české babičky se starají o děti a rozmazlují je nemá ale vůůůbec nic společného s tím, že by je často hlídaly. Já zažila jen jednu babičku a ta měla přezdívku "babička-drákulka", rozmazlovací rozhodně nebyla a nikdo netoužil k ní jezdit na delší dobu. Náš Kuba vidí babičky každou tak asi 3-4krát za rok. Ty návštěvy rozhodně nejsou jako u cizích, přestože oboje prarodiče mají své zájmy a program.

Mám štěstí, že "naše babičky" jsou vcelku rozumné a ač si myslí své, respektují to, co je pro mě prioritní. A to je: neohrozit dítě na zdraví ani na životě!!! A to doslova. Kuba je alergik, stejně jako já i manžel. A tak si to babičky musí uvědomit a buď mu nic např. s ořechy nebo sojou nedávat (stejně jako třeba rybí maso a celer) - nebo se smířit s tím, že to dají nám a podle snášenlivosti to sní buď muž nebo já (naše alergie se pěkně doplňují :-))). A rozhodně si ani jedna babička nedovolí mu podat cokoli s vejcem. Jen jednou si syn v nepozorované chvíli vzal doma 2 piškoty a hned se začal osýpat. Podle testů bohužel alergie zatím vydatně sílí a tak babičky chtě nechtě musí respektovat co lze a co ne. Pokud bychom museli se synem na pohotovost nebo do nemocnice a ja bych se dověděla, že to byla reakce na něco co mu babička dala, byť věděla k čemu to povede, asi bych ji viděla na dlouhé měsíce naposledy.

Jak jsem už napsala, mám to štěstí, že moje i manželova maminka vědí, co to je mít doma alergika a respektují to. Rozhodně jim hlásím výsledky lékařských testů - zastávám názor, že není důvod cokoli tajit nebo tutlat, jak by to dělal nejradši muž (prý aby nepoděsil). Potom bych se nedivila, až bych jela s dusícím se dítětem do nemocnice, že. Hezky všechno na rovinu. Stejně jako s oblékáním - u nás je opak - máma má vysoký tlak a je jí stále horko, tak by nechala i dítě přimrznou - zvlášť když Kuba má defekt imunity ==> je náchylnější. Takže musím občas zahřímat, že si tu vestu přes sebe na chvíli vezme když nesvítí slunce a je vichr, protože ty antibiotika (a taky event. alergické reakce na ně - už jsme měli všichni v rodině tu čest to zažít) bych si "užila" já. Specielně moje máma má stále svou pravdu, také mi ji nezapomene sdělit, ale nakonec mu tu vestu tedy nechá...

Jiná je to ve vyvádění. Tam mají poměrně volnou ruku, jsem ráda, že si malého nemusím půlhodinku všímat :-))) občas ho sice trochu napomenu, ale to spíš pro můj pocit že ho přece nenechám zvlčit, drama z toho nedělám. Je to asi tím, že sama jsem poměrně v klidu. Že nechodí na nočník? Tak nechodí, no - chodí na dětské prkýnko na záchodě a v půlce případů si stejně řekne pozdě. Jeho čí čí totiž znamená že to právě udělal a preventivní posazení na záchod je obvykle provázeno hysterickým záchvatem a nulovým výsledkem (ten pustí za 3 minuty do plíny, že jo). Naše zlaté babičky to naštěstí moc nekomentují - kdyby zkusili co dovedou, jen bych to přivítala (vzteklounka totiž všechno baví tak týden, pak si řekne že už to umí a konec - už to není zajímavé...:-(((( ). I s pitím z lahve, jídlem lžičkou (dnes byla scéna, že byl nucen se najíst částečně sám - radši by se vyzvracel, pak jsem vzala lžíci nakonec já - a všechno bylo za pár minut pryč. Ale do puberty se to snad srovná :-)))... Kuba je malý zuřivec a už mám vcelku vyzkoušeno, že když nechce on, tak ho babička ani nikdo jiný nezvlčí. Mimochodem - co bych za to dala, kdyby to dítě bylo trošku na sladké. Hypoalergenní sušenka se dá taky sehnat, ale Kuba by se cpal jen mrkví a fazokama a kolínkama se zeleninovou omáčkou... Je to takový "babiččin přízrak" který na poslední rodinné sešlosti popuzeně zahodil kus čokolády a vrhnul se na nakrájenou syrovou okurku :-)))

Jana
 Daniela 
  • 

díky za všechny babičky! 

(31.8.2003 5:21:03)
Milá Kači, jak ti děkuji... Teď jsem se vrátila od dcery, která je ode mne vzdálená 9 hodin letadlem (obě žijeme v zahraničí). Ovšem, setkala jsem se s opačným problémem - vnoučátko kluk je totálně rozmazlené a neposlušné, maminka mu vyhoví, protože chce mít klid a "nemá čas" ho vychovávat. Prožila jsem chvíle děsu, když jsem sledovala malého kluka, lítajícího po zahradě se šroubovákem či plynovým zapalovačem, hrajícím si s elektrickou sekačkou, prostě - kterému bylo totálně cokoliv dovoleno s tím, že je táááááák šikovnej... Pochopitelně, že se mu během pár dnů, co jsem tam byla, i stalo pár ošklivě vypadajících, díkybohu dobře dopadlých nehod. Miminko holčička zase trávilo převážnou část dne buď ve "vrnítku" nebo ve vrzající kovové houpačce, která je dost rychle houpe. A to ani nemluvím o tom, že ani ne dvouletý chlapeček jí i poměrně ostré a mastné jídlo rodičů. Asi jsem dost zpátečnická a zastaralá, ale spíš bych vítala, kdyby se už pomalu odnaučoval na pleny než hrát si s nebezpečnými věcmi... Jsem dost zklamaná, já vychovávala a milovala dvě děti, ale určité mantinely, respektive disciplinu, musely mít od mala...
 Martina, Honzík 3,5 roku 
  • 

Re: Mezi tím je strašně křehká hranice 

(9.5.2003 8:57:42)
Víš, co si Henri myslím? Že hranice si určuje každý sám. Proč bychom měly mít všechny stejná kritéria chování a uplatňovat je na svých dětech, když v životě se (podle mě) nejlíp uplatní člověk, který se chová v souladu se svou povahou?
Takže ty určíš pravidla chování Aničce (a brzy taky miminku :-)) no a Klára zase svým synům. Každá zná to svoje dítě nejlíp a ví, co si k němu může dovolit (řečeno velmi obrazně) a co snese ona sama.
A žádná z nás není asi naprosto asociání, aby se nesnažila o snášenlivost s ostatními, no ne?
 Gábi, 2 děti 


Ach ty babičky ... 

(9.5.2003 8:20:04)
Všude je to stejné ... Někdy mi přijde, že stát se babičkou je nějaká metamorfóza (uvidím u sebe) ;-)
Např. moje máma reaguje na vztekání okamžitým ústupkem, ale dcera ví, že na mě to neplatí. (Ale částečně s mámou "mávala" tímto způsobem už moje mladší sestra.)
S druhou babičkou, která bez auta nedá ani ránu, zase dcera odmítá chodit. Malér je, pokud se někdy sejdeme dohromady. My jsme s manželem "chodiči" a dcera jinak také (v porovnání s ostatními dětmi ve školce je úplný turista-maratonec).
Další bod střetu je video-televize. Myslím, že čtyřletému dítku stačí večerníček a výjimečně pohádka. Ale babičky a dědové mají jiný názor ...
Já na tom mám jediné řešení: nechat děti s babičkami samotné, tj. netrávit společné dovolené apod. (Zkusili jsme to několikrát a bylo to opravdu vysilující!) Pak nastává několika denní léčba a návrat dítěte do původního stavu ;-)
 Martina, Honzík 3,5 roku 
  • 

Re: Ach ty babičky ... 

(9.5.2003 9:08:18)
Pod tohle se můžu podepsat - netravte (a ani netravte babičky :-))s prarodiči čas společně! Pak se dá totiž celkem slušně vysvětlit dítěti, že se TOHLE sice u babičky může, ale doma v ne. Nám to docela funguje. i když to někdy je velmi legrační - moje mamka je uklízecí typ (tzn. zouvat na koberec, nejíst v obýváku), tchýně je zas úplně opačná (tzn. bos na terasu a pak na pohovku), já zas nejsem na umývání kiwi a drbání okurek kartáčkem (to zase tchýně). A Honzík? V pohodě. neustále vykládá jedné babičce "co se nesmí u druhé babičky" a opačně.
Někdy je to dost sranda - např. Tchýni přesvědčoval, že "kiwi se opavdu ale opavdu nemeje"!! :-))))
 Radka, dvě dospělé děti a dvě vnoučatra 
  • 

obhajoba babiček 

(9.5.2003 9:13:43)
Milé dcery a snachy,
ještě jsem nikdy do Rodiny nepsala, ale tentokrát jsem Klářin příspěvek (které mám jinak velice ráda) nějak nerozdýchala pro změnu já. Nevím, jestli se mi podaří napsat výstižně, o co mi jde.
Úvodem bych jen chtěla poznamenat, že s věkem jsem dospěla k jednomu poznání: nikdy nekritizovat někoho za něco, co jsem sama neprožila. Jak já jsem kritizovala tam maminu, že plácla dítě, onde zase tátu, který seřval svého potomka, ale pak, když jsem byla ve stejné situaci, zachovala jsem se stejně, ne-li hůře.
Kláře bych doporučila odpovědět si na dvě otázky:
1) je rozmazlený manžel
2) chovám se stejně k lidem, které vidím každý den jako k lidem, které mám ráda nejvíc na světě a vidím je jen občas.
A teď k nám, babičkám a dědečkům. Jejich výchova dětí musí být jiná než rodičovská - vždyť o tom to babičkovství je. A k té výchově patří i to větší rozmazlování. Já sama mám dvě vnoučata. Zcela respektují příkazy své dcery, když jsem u nich doma a příkazy, které jsou tzv výslovné (zákaz večerníčku, zákaz zmrzliny) a pod. O obecně respektovaných pravidlech nemluvím (vbíhání do silnice apod.). Ale nechápu, proč by nám dcera nebo zeť měli přikazovat, co děti mohou a nemohou v naší domácnosti nebo na naší chalupě. Krámování v šuflatech patří k těm nejúžasnějším dobrodružstvím, tam se najde zajímaých věcí - proč bych to s nimu nedělala. (Samozřejmě totéž nedovolím u dcery, tam jsem na návštěvě, i když hlídám, a do šuflat nepolezu). Proč bych na vycházce měla jenom jít, když můžu válet sudy, šlapat do kobylinců a máchat se v bahně. To je přece úplně úžasné - a doma to dělat nejde. A že jsme špinaví - no a co, tak se to vypere. A stejně to vyžehlí zase babička. Že nejdeme spát ve stejnou dobu jako doma, ale čučíme do ohně nebo jdeme na večerní vycházku a nebo si povídáme dlouho do noci o vláčcích - a co má být. Ono každé dítě pozná, co si kde může dovolit - a v životě taky nebude pořád ve stejných sociálních situacích. Každé dítě brzy pozná, co smí doma, co ve školce a co u babičky a naučí se s tím žít. A že po návratu od prarodičů se chová trošku jinak - no, vy když přijedete z dovolené, taky okamžitě zajedete bez jakéhokoliv přemáhání do starých kolejí? Třeba jo, ale já ne (například jen to vstávání).
Babičky a dědečci jsou pro vnoučata nezastupitelní a doufám, že mi to potvrdí aspoň někdo, kdo prarodiče měl a náhle o ně přišel. Vím, že můj dospělý syn čerpá z toho, co mu předal děda dodnes a to již mezi námi dědeček hezkou řádku let není. I já bych chtěla mít v srdcích svých vnoučat jednou takovou tu komůrku, kde bych byla alespoň malým kousíčkem u nich schovaná až nadosmrti a budu se snažit dělat všechno pro to, aby se mi to podařilo.
Takže ať žije a vzkvétá vzájemná symbióza babiček, dědečků, dcer, snach, synů, zeťů, vnuků a vnuček a ať má stále mezi námi místo láska a tolerance.
babička Radka
 xxxxxxxy 


Re: obhajoba babiček 

(9.5.2003 9:27:56)
Ono je to opravdu těžké, babička by měla rozmazlovat, pokud to nepřehání do absurdna, což snad většina babiček nedělá. Pokud zajistí dítěti bezpečí (neenchá ho běhat přes silnici, nastydnout apod.), tak bych to vcelku nechala. My máme dvě báječné babičky, obě ochotné hlídat. jedna je rozmazlovací (moje mamka, která má prý špatné svědomí z toho, že se mnou neměla trpělivost a chce to vynahradit vnučce), druhá je učitelka v mateřské školce, tudíž profík, a rozmazlovací není, trvá na dodržování všech pravidel a dětem se tolik nevěnuje (ale jinak je moc hodná). Hádejte, ke komu chce dcera jezdit? K mojí mamce, kde vydrží bez rodičů deset dní a někdy ani nechce domů. Dostat jí ke druhé babičce je problém, a když, tak maximálně dva dny. Na totéž si stěžuje švagrová, její dcerka nechce jezdit k této babičce a chce jezdit jenom ke druhé, rozmazlovací. Je pravda, že mojí mamky dcerka poněkud zvlčí, ale většinou se to rychle srovná, a obě mají skvělé zážitky. Mamka je ochotná nechat si rozkramařit celý byt, v únoru si hrát na strojení vánočního stromku (zdobení palmy v květináči vánočními ozdobami), brát jí na báječné výlety, nebo se jen tak projet vlakem, což má stejný úspěch. Samozřejmě spát chodí před půlnocí, čtení pohádek nemá konce atd. atd. Napřed jsem měla námitky, ale pak jsem rezignovala a když mluvím s mámou, zdůrazňuju jí jenom bezpečnost dítěte a na ostatní kašlu. Když se mi dítě vrátí domů živé, zdravé (nějaké ty škrábance nepočítám) a spokojené, je to to nejdůležitější.
 Jana Z. 


Re: Re: obhajoba babiček 

(9.5.2003 9:51:33)
Musim priznat, ze prispevek obhajoba babicek mi opet pripomnel moji babicku. Umrela ted v unoru a ja daleko od Cech v naruci par dni starou druhou dcerku jsem vzpominala na vsechny ty rostarny, ktere jsem diky babicce zazila;-))a kdyz jsem byla starsi na ty hodiny a hodiny, kdy jsem u ni sedela a poslouchala vypraveni jake to driv bylo:-))
Asi to tak ma byt - babicky a dedove jsou "rozmazlovaci" a my davame ty hlavni pravidla..
Kdyz tady byl deda asi na tri tydny (v dobe po porodu me druhe dcerky), tak prvni dny jsem se jim motala do vzajemneho byti a nebyti (pak Kacka se vztekala a deda prskal;-)) a pak kdyz jsem prestala, tak jsem zjistila, ze si udelala Kacka a deda vlastni pravidla a byli oba naramne spokojeny a ja taky :-)))

jana
 Jarka, dvě dcery 


Re: obhajoba babiček 

(9.5.2003 9:34:29)
Milá Radko, napsala jsi to moc hezky. Sama sice ještě babička nejsem, mám jednu 20-ti letou dceru a jednu 17-ti letou. Ale už te´d se na své babičkovství těším a zastávám stejný názor, jako ty.
Vzpomínám na svou babičku s láskou. Mohla jsem se u ní dívat na televizi dlouho do noci, mohla jsem kramařit, dělat binec, vařila mi oblíbená jídla, četla pohádky, plnila mi nejrůznější přání. To, co jsem směla u ní, jsem doma nemohla. Přesto si myslím, že mě to nijak nepoznamenalo - v tom špatném slova smyslu.
Dítě si přece potřebuje občas vydechnout od té dobře míněné výchovy u rodičů a trochu si užít volnosti, vždyť je to tak báječné.
Já osobně jsem svoje dcerky strašně ráda dávala ke svým rodičům /bohužel, to vzhledem ke vzdálenosti nebylo často/, protože jsem věděla, že si to tam krásně užijí. Babička s dědečkem měli vždycky víc trpělivosti, víc času a v podstatě nepřetržitou náladu na hraní, vyprávění atd. Babička nelenila a ráno vstávala za kuropění, aby princezničkám udělala k snídani palačinky. Po mě dcerky nic takového nikdy nechtěly, prostě to byla výsada pobytu u babičky. A mohla bych pokračovat dál.
Maminky, nebojte se, že laskavost a ústupky vašich babiček udělají z dítěte neurotika nebo něco podbného. Naopak, jednou na ně bude rádo vzpomínat.
A - promiňte - řešit, jestli se dítě obuje tady nebo tam, jestli půjde tudy nebo tamtudy - to je přece prkotina. :o)))
 Kateřina 
  • 

Re: obhajoba babiček 

(9.5.2003 9:34:58)
Babičko Radko, plně s vámi soulasím. K prarodičům to rozmazlování zkrátka patří a buďme vdeční za ně. Mimochodem i Klára tu nedávno s lítostí psala, že jí babičky nechtějí hlídat děti. Teď si trošku odporuje, ale je to jen článek......

Sama si vzpomínám na léta strávená u babičky, na to, že u babičky to bylo vždycky všechno trošku jiné. Byla to zkrátka babička se vším všudy a i tak jsem se ráda vracela ke svým rodičům a zase si zvykala na běžný život, myslím, že i tak ze mne vyrostl normální člověk.S prázdnin se každé dítě vrátí tak trochu jako z jiného světa a nemusí být zrovna u babičky.

Sama mám dvě dcery a když vidím jak si s babičkou rozumí, jak děda je vezme pyšně kolem vesnice ukázat dalším dědečkům, nevadí mi, že jim dovolují více než třeba já.
Nejsem žádný gestapák a jako jsem já matka, oni jsou jejich prarodiče. Vím, že mým dětem neublíží a jestli jim trošku skrásní dětství, tak díky bohu za to. Díky bohu za každý den kdy jim je skrásní, protože babičky a dědečkové tu jsou, ale bohužel ne napořád.
 Olina 
  • 

Re: Re: obhajoba babiček 

(9.5.2003 9:45:32)
Holky a nežárlíte tak rochu na ty babičky? Na to, že jim všechno povolí, mají na ně více času a tím jsou sampozřejmě děti více rády s babičkami než s vámi? Je to přece normální, vy jste ale mámy a tím to nejdražší co ty děti mají. Babičky vám je nechtějí ukrást, ani jejich lásku. Nikdo přece od vás nečeká, že se budete dětem věnovat tak jako ony, žádná máma nemůže mít tolik času jako babička.
A když vidíte, že vaše děti mají rády, rozmazlují je a děti jsou šťastné, proč jim to brát? Proč připravit děti o lásku babiček, přece mnohem horší by bylo, kdyby je týraly, nebo naopak zpřísnily výchovu a děti vám vychovávaly po svém bitím a příkazy.

Ze svého okolí znám případ rodiny, kde babička moc milovala své první vnouče, snesla by mu první poslední a tak dlouho poslouchala co si k němu smí nebo nesmí dovolit, až rezignovala a dnes když jí vnuk přijde na návštěvu ani si ho nevšimne. Její snacha vyhrála, ale myslíte, že vyhrálo i to dítě?
 Klára, 2 raubíři 


hlídání nehlídání 

(9.5.2003 21:42:04)
Jenom reaguju na to hlídání a nehlídání u našich babiček. Robertova máma má postiženou dceru a hlídat může jenom když Andrejka spí (přes den asi hodinu) nebo je zavřená sama v pokoji, k čemuž se ale nechce moc uchylovat. takže vezme Kryštofa ven, když Anďa usne, rozdivočí ho, naslibuje, narozmazluje a v zápětí volá mě, že musí jít za Anďou, já nastoupím s miminem v náručí a musím rozjetého Kryštofa hnát domů od řeky, protože ho u ní s miminem neuhlídám. Babička to ví, a stejně ho tam na tu chvilku nažene, prostě neuvažuje nad tím, že já to potom budu mít o to těžší. Až budou kluci ve věku, kdy budou moci u babičky zůstat /pokud kdy budou moct, to by děda musel začít víc pomáhat s Anďou nebo s klukama, babička je všechny tři asi nikdy nezvládne uhlídat/, ať si dělají cokoliv /v rámci zdraví/, mě vadí, že musím jíst to, co babička nadrobí.
K
 Martina, Honzík 3,5 roku 
  • 

Re: hlídání nehlídání 

(10.5.2003 12:35:51)
Já nechci omlouvat babičku, jen se snažím pochopit její motivy - nenahrazuje si s Vašimi dětmi to, co si nemůže a nikdy nemohla užít s Andrejkou? Řádění s Kryštofem u řeky je pro ni třeba dost "odpočinkové" proti práci s Andrejkou. Myslí, že nechce přidělávat práci, jen si užívá po svém.
 Ivana, syn 17 měsíců 
  • 

babičky 

(9.5.2003 23:49:28)
Dobrý den paní Radko,
to, co píšete je možné, ale u desetiletého dítěte a ne u tříletého. Sama chodím do školy, takže si můj syn užije babiček více než dost. Nebo spíš jedné prababičky (mé babičky) a jedné babičky (mé maminky). Dítě horko těžko učíte na nočník a co udělá babička? Lupne děcku plínu. To samé s hrnkem. Dítě učíte pít s hrnku a babička mu strčí flašku. A na otázku proč? Vám babička odpoví protože se jí flaška líbí víc. To, že se z flašky dětem kazí zuby mi připadá docela v důsledku stejné jako běhání pod auto. Takové malé dítě prostě potřebuje řád a disciplínu a zvláště například ve spaní, jak vy píšete. Můj syn přes den už nespí a večer chodí spát ve 23:30 a vstává v 8:00. To třeba moje maminka nedokáže pochopit. Strčí si ho do postele v devět hodin a strašně se diví, že kluk nechce spát. Říkám jí, že kluk už od malička nesnáší spát zakrytý. Ona ho chodí celou noc zakrývat a diví se, že se kluk budí a ona je pak unavená a nezvládá to hlídání. Prostě z mého pohledu babičky nemají být od toho, aby přidávali rodičům práci = rozmazlovaly děti, ale od toho, aby rodičům pomohli = dodržovaly řád, který je pro takto malé děti naprosto nezbytný. Ano, většina maminek se diví našemu "spacímu" řádu. Ano, je to problém pro mě, že kluk chodí tak pozdě spát, ale jsem šťastná, že celou noc spí a že je tak spokojený. Do toho poslouchám ještě názory další generace - prababičky. Například když horko těžko odstříkáte mlíko, uděláte teda raději ještě Sunar do zásoby, přijdete domů a on je vypitý ten Sunar a ne to odstříkané mlíko. A proč? Protože za dob prababičky jejími slovy to bylo "hovnovert" a tak to v jejích názorech i zůstane. No prostě holky, buďte rády, co babičky nepotřebujete. Zezačátku jsem byla moc ráda, vlastně jsem ráda pořád, že je mám, ale prostě mi občas (skoro furt) lezou na nervy. Nejraději bych se rozpůlila a hlídala si dítě sama. Bez babiček bych školu nemohla dělat, takže za to jsem jim vděčná, ale za rozmazlování ne (no, ono to ani není úplně přesné slovo, můj syn je ode mě rozmazlený dost, spíš bych to nazvala nedůsledností).
Co nejmenší potřebu babiček přeje Ivana
 Gabina, syn 2,5 let 
  • 

Re: babičky 

(12.5.2003 16:44:25)
Celkem mě překvapilo rčení, že babičky jsou od toho, aby s dětmi pomohly. No to snad ne ?! Potřebuji-li pomoct s dítětem, tak si zaplatím paní na hlídání a té můžu diktovat, co smí a co ne, a musí to dělat, tak jak chci já.Normální pracovní poměr, já=zaměstnavatel, paní=zaměstnanec. Ale tohle přece nemůžeme chtít po babičkách. Konec konců, děti jsou naše, ne babiček. Ale babičky jsou , podle mě, opravdu na užívání a na rozmazlování, tak jak píšou některé v diskusi výše. Vždyť ty babičky vychovali svoje děti a určitě ne špatně. A taky mají vlastní život, který si chtějí užít. Vždyt chodily do práce a teď v důchodu mají přeci právo si užívat života a vnoučat a ne se starat o naše děti.
 Ivana, syn 17 měsíců 
  • 

Re: Re: babičky 

(14.5.2003 22:24:23)
Ahoj,
moje babičky mého syna rády pohlídají a kdyby ne, klidně bych si paní na hlídání zaplatila. Vím, jak někteří rodiče vydírají prarodiče skrz děti. To je podle mě zneužívání. Moje tchýně má oba klouby na nohách umělé a proto po ní ani nemůžu chtít, aby mi kluka jen na půl hodinky pohlídala. Ale jestliže jsou moje mamka a moje babička zdravé, nevím, proč by měly sedět doma a dívat se na telenovely. Moje mamka taky dělala vysokou při děcku, takže má co vracet. Ale za rozmazlování se je neprosím. Mám doma spoustu práce a nemusí mi ji přidávat ještě tím, aby mi rozmazlovali i tak v podstatně nezvládnutelného a hyperaktivního kluka. Je mi jasné, že to asi nechápeš, ale povím Ti jeden příklad. Já když byla v šestinedělí, měla jsem doma tři týdny svou maminku a jsem jí za to strašlivě moc vděčná (já bych to kvůli zdravotním problémům a zkouškovém v šestinedělí stejně sama nezvládla, ale to už je tak na jiný článek). Ona v tom šestinedělí pochopila, že na rozmazlování mýho dítěte není prostě čas. Byla jsem ráda, když mi vyžehlila, pověsila prádlo atd. To je jeden příběh. A teď ten druhý. Moje kamarádka je na mateřské dovolené jako každá jiná z vás (do školy nechodí a manžela má, vydělává tak normálně). Měla ale hrozný porod a také se nebyla schopná o sebe a o domácnost a o dítě postarat v šestinedělí. Když prosila svou maminku, aby jí tam přišla sem tam pomoci, tak jí na to řekla, že by se za ni musela stydět, kdyby se nedokázala postarat o své dítě. A tahleta perfektní babička rozmazluje svoje již dvouleté vnouče o stošest. Tak to je konec příběhu. Nezlob se, ale než takovouto babičku raději žádnou.
Tak co, už jsi to trošku pochopila? Prostě mám tak málo času, že nemám čas léčit dítěti zkažený žaludek od "rozmazlovací" babičky jako moje kamarádka. Já musím, abych to všechno zvládla každou minutu využívat. I tohleto píšu, když si zrovna stahuju něco ze školy a mám přitom špatné svědomí...
Je fakt, že ani ta moje kamarádka to nechápe, kam pořád spěchám a proč nechodím namalovaná atd.
Takže vlastně ani nečekám, že to pochopíš. A taky nechci, abys to pochopila tak, že si stěžuju. Já jsem moc spokojená a šťastná.
Ahoj Ivana
 Helena,, dcera 5 let 
  • 

Re: Re: Re: babičky 

(15.5.2003 21:42:23)
No nazdar. Já jsem zase pořád pracovala, a chodím namalovaná, a stíhám dalších milion věcí,a vařím každý den, a žehlím, a vůbe dělám to, co většina dalších žen, ono zase vystudovat vysokou za pomoci rodičů není až takové umění, že..
Ale prosím tě, ty nazýváš svoje dítě n e z v l á d n u t e l n é? Nepotřebuješ psychiatra??? V každém případě tvoje dítě ho s takovou matkou potřebovat brzy bude.

Helena
 Aninabe 


Re: Re: Re: Re: babičky 

(15.5.2003 23:39:39)
Heleno,
nemohu se udržet a musím ti něco napsat, když jsi to ještě nepoznala/nezažila. Ano, některé děti skutečně jsou takřka nezvládnutelné. Můj malý Kuba je toho zářným příkladem, jeho výchova či spíš alespoň udržení v nějakých normálních mezích - to je každodenní boj.
Každé dítě je jiné, a jestli je Tvoje holčička hodná, milá a "vychovaná", můžeš si gratulovat k tomu, že máš veliké štěstí. Ale ono u těch živějších dětí nejde o nevychovanost, jsou hyperaktivní, nedokážou se ovládnout. Třeba by i chtěly být hodné, ale nějak je to nenechá být v klidu. Co s klukem, který vymotá pásku z kazety, ty mu to pětkrát vysvětlíš že nesmí. A po 3 minutách vidíš, že to jde dělat znovu. A to je stálý kolotoč. Jednu "zakázanou" věc dělat přestane a k jiné se chystá. Doslova. Já to třeba řeším tak, že ho ječícího vzteky a kopajícího odnesu do jeho pokoje na měkkou matraci, kterou tam má na zemi na válení. Tam ho položím, řeknu že se může vrátit až se uklidní a odejdu. Ječí a ječí, za pět minut se zklidní a přijde. A po dalších 10 minutách zase začne dělat něco podobně "pikantního". Třeba začne posouvat monitorem počítače po stole, nebo stiskne reset (a přiběhne pro mě, abych si vychutnala ten scandisk, který to na mě vyplivne), případně leze po nábytku skoro ke stropu.
To není průřez týdenními aktivitami, to je ukázka co tropil právě dneska. Když prší a není moc kam ho vzít na vyřádění ven, je opravdu jen stěží zvládnutelný. A já tedy žádnou babičku po ruce nemám, obě bydlí tak 2 hodiny (jedna z nich ještě víc) od nás. Muž má 2 zaměstnání a domů chodí v půl osmé večer. 90% věcí v domácnosti a prakticky 99% všeho kolem Kuby je na mě. A tak klidně tvrdím, že moje dítě je skoro denně hyperaktivní a velmi často NEZVLÁDNUTELNÉ. Ale to není stížnost na mého zlatého broučka, jen bych ráda, abys přijmula fakt, že ne každé dítě je klidné a poslušné. A že třeba jen tím, že musím oškrábat brambory k obědu == nemůžu na Kubu chvilku dohlížet == riskuji že z bytu bude během okamžiku kůlnička na dříví. Buď ráda že máš dcerku v klidu - a za označení "nezvladatelný" raději kritizuj jen velice velice opatrně.
Jana
 Ivana, syn 17 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(15.5.2003 23:59:48)
Ahoj Jana,
díky moc, bereš mi totiž slova, takže to nemusím té paní, co chodí namalovaná :-) vysvětlovat. Jen bych přidala, že ten můj chodí spát ve 23:30 a vstává v 8:00 a přes den nespí vůbec. Má dvě období v jídle: kdy nejí a kdy nejí vůbec. Teď má naštěstí to, že nejí. :-) Je prostě jako by tomu Tvému z oka vypadl. Snad tisíckrát za den mu říkám, že nesmí otáčet s programátorem u pračky, 999x mu dám na prdel a on to stejně po tisícprvní udělá znovu. To prostě tak je. Té paní tu hodnou holčičku nezávidím, ani si nemyslím, že to, že je dítě hyperaktivní, že to znamená, že bude chytré a to klidné dítě, že bude méně inteligentní (vím, že se tak většina rodičů s hyperaktivními dětmi uklidňuje), ale jen pořád přemýšlím, kde tu energii bere, když nic nejí a nespí. Ale co, je to můj brouček.
Zatím nashle Ivana
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(16.5.2003 0:15:25)
Jano,
to, co tady popisuješ, se mi zdá být normální chování našeho Toma .o) A ejhle, on není normální, on je asi hyperaktivní... :o)))) Je to fuk, stejne mi ho v porodnici za jiné, klidné a poslušné dítě nevymeni ;o)
J.
 Ivana, syn 17 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: babičky 

(16.5.2003 0:08:53)
Milá Heleno,
moje maminka je psychiatr a já sama medicínu studuji, takže děkuji za doporučení, ale zatím bych svou maminku využívala pouze jako babičku. A moc bych Ti doporučovala v šestinedělí jít dělat zkoušku z anatomie, když Ti hlídá miminko babička, je to jako namalovat se, zkus to! :-) A pak mi napiš, co Tě uspokojilo víc. A jinak jak vypadá hyperaktivní dítě si můžeš přečíst v článku, co psala Jana (reagovala na Tvůj článek) a já jsem to pak ještě v článku pro ni doplnila.
Malůvkám zdar Ivana
 Aninabe 


Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(16.5.2003 0:34:43)
Ahoj Ivano,
já se Tě musela zastat - za všechny maminky hyperaktivních dětí. Vím že je jich spousta - když jsem před časem (po skoro 2-leté odmlce) zavítala na rodinu, bylo to proto, že jsem hledala radu co s malým, jestli je vůbec normální, jak na něj.

Strašně se snažím nenechat se od něj vytočit, někdy na něj zařvu nebo ho výjimečně i plácnu (když mi ujedou nervy), většinou stačí ho vystrnadit k němu po pokoje. Je to totiž "můj ocásek" a být někde za dveřmi, byť jsou to šoupačky co nejdou pořádně zavřít, ho vytrestá až až. Spát chodí cca v 22:30, budí se ráno s mužem kolem šesté, zato odpoledne spí 3 hodiny (trochu času na net :-)) a jak se ho snažím vzbudit, je vzteklý a stejně jak ho nechám, tak během minuty zase usne. Prát se s tím nebudu. Jídelní taky moc není - ač mu bude 2,5roku, chce se nechat stále krmit. Už aspoň začal trochu kousat, ale jak mu dám lžíci do ruky, radši by se poblinkal, máma musí nastoupit a krmit. Bohužel patří k neuvěřitelnému druhu paličáků a je schopný nejíst týden (při jeho nemoci vyzkoušeno) - tak něco jako vyhladovění na něj nefunguje, dřív by skončil na infuzích (taky vyzkoušeno).
Naše dětičky jsou prostě každé originál. Umím si představit Tvoji situaci - být závislá na babičkách, se kterými v lecčems nesouhlasíš. Musím se přiznat, že si radši všechno "prožiju" sama a z domu se kamkoli "za zábavou" nehnu, než bych bydlela k příbuzným blíž. Je mi to moc nepříjemné se s nimi dohadovat, a to i když jsou Kubovy babičky fakt rozumné. Stále ale slyším "tak ho nech" nebo "tohle může" případně "ty jsi na něj hrozná". Tak prostě u babičky může. Ale další 2-3 dny se z toho bude vzpamatovávat jekem u sebe v pokoji a odebíráním hraček, co jimi vztekle mrská. Nejhorší je, že ty jeho nápady mě občas dost rozesmějí a mám problém ho "seriózně vychovávat" - když před 2 dny opepřil a osolil manželův hrnek s čajem (ten nebyl doma==nenapil se) a ještě to míchal propiskou - měla vážně problém zachovat vážnou tvář :-)))
Radši začínám koukat po paní na hlídání, abych si mohla aspoň tu a tam dojít k doktorovi, když budu potřebovat.
Jana (Kubovi bude 2,5roku - a to jsem si v roce a půl myslela, jaký je to běsík, a o byl ještě jako jehňátko :-)))
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(16.5.2003 7:09:11)
Tak s tím jídlem a spánkem to zase připomíná naši Aničku, taky se nechává ráda krmit a spát chodí pozdě a vstává brzo, zato přes den potřebuje spát nejméně dvě hodiny, pokud méně, tak je zle, vztekat se potřebuje neustále, nejlépe to ohlašuje děsným jekotem, pořád něco zkouší, je hrozně obratná kaskadérka, na všechno leze a pak skáče dolů a občas jí "rupne v bedně" jak mi říkáme a asi 15-20 minut běhá z pokoje do pokoje a běhá a běhá :-) a začíná být agresivní, občas se si tluče. Ale zase se dokáže soustředit na nějakou drobnost, chvilku si s ní hrát, hezky drží pastelky, pojmenovává symbolické obrázky co jí namaluju a tak.
Vůbec jsem netušila, že může zapadat do kolonky hyperaktivní dítě. Právě kvůli tomu spánku si myslím, pokud vím, tak hyperaktivní děti mají problém se spánkem, s usínáním a ona v noci spí v pohodě, sice trochu cestuje, sem tam nějaká noční můra, ale stačí pohladit a spí se dál. A přes den se jí sice nechce jít spát, brání se, ale obvykle po chvilce stejně usne. Myslela jsem, že je jen normálně živá. Ty škatulky pro děti jsou strašně zavádějící.

(A co znám Toma, není o nic divočejší než Anička :-).
 Aninabe 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(16.5.2003 10:43:00)
Ahoj Milado,
s těmi dětmi to je někdy těžké. Ale nejhorší na tom je, že třeba u Kuby vím, že si za to z nějakého toho procenta možná můžu i sama. Protože on má období kdy je hodnější a pak ty horší dny. No a samozřejmě když je poměrně hodný, tak i věc, kterou provede, přejdu mnohem lépe. Domluvím mu, vysvětluju..."trestám" mírněji (než mu tu hračku vezmu - pokud vůbec , tak mu dám šanci třeba 5-krát aby s ní přestal házet a tak) i když vím, že pokud neposlechne napotřetí, už je nejvyšší čas zasáhnout. Prostě se mi nechce být na něj pořád "drsná".
A tak se střídají období poměrně klidná - kdy si pamatuje co může a co ne - a pak ta bouřlivější, kdy moje hranice testuje. Teď třeba se k tomu přidal poslední rostoucí 20.zub, tak ho trochu i chápu, ale člověk se alespoň mírnému podráždění nevyhne.
A s tou únavností to naprosto sedí - čím je utahanější, tím je otravnější a neposlušnější. Ale naštěstí stačí vytáhnout knížku, začít číst pohádku a za pár minut spinká...
Ale jinak je Kuba poměrně šikovný, dost si toho pamatuje. I když mluvení - to je horší. Tedy donedávna neříkal skoro nic, teď už pěkných pár slov umí. Bohužel jsou to málo "normální" běžná slova :-(((. Jedno z nejoblíbenějších a pěkně artikulovaných je "enter" :-))). Aspoň že "r" umí moc hezky... Už taky umí "notebook", "anténa"...(Milada ví proč - to to wifi :-)))). Jo a samozřejmě "Oggy" - jeho oblíbená postavička a proto i moje ikonka... Pastelky ho baví občas - včera aspoň došel k názoru, že propiska je skvělá na dloubání do radia :-))) ale už maloval i do skříně. Jak tady kdysi padlo - jak je doma ticho, je to podezřelejší než jakýkoli rámus.
Ale zatím to beru spíš jako to bouřlivější období mezi 2. a 3. rokem, když to začalo (cca v lednu) tak jsem netušila co se s ním děje a přečíst si, že tím projde spousta dětí mi moc pomohlo. Jak jsem byla ráda, když první na titulní straně tou dobou byl článek "Uvztekané dítě" - zpětně díky, Kláro, to bylo přesné....
Jana
 Aninabe 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(17.5.2003 16:04:28)
Já to nemyslela na Tebe - s wifi a antenama si tu celé dny hraje můj manžel (to je ten náš paušál za 350 na měsíc - ibčanské sdruření!!!) - jak jste vůbec připojení ????
Jana
 Karolína,syn dva roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: babičky 

(16.5.2003 1:27:38)
Heleno,mluvíš nebo spíše píšeš úplně z cesty,neposuzuj něco co jsi nezažila,když nevíš o čem to je.Já ti na dva dny půjčím mého syna,ano?Věř mi,že ne za dva dny,ale už za několik málo hodin ho vrátíš,a pak se můžeš zapojit do debaty o nezvládnutelných dětech,neschopných matkách a dětech zralých na psychiatra.A buď si jista,že nebudeš mít jedinou minutu,až ti Dominika předám,kdy by jsi mohla věnovat čas čemukoli jinému než tomu jak se dá to dítě zvládnout.Teprve pak můžeš kritizovat mámy nezvládnutelných dětí.
 Ivana, syn 17 měsíců 
  • 

Holky, děkuji moc za podporu 

(19.5.2003 18:54:57)
Ahoj holky,
děkuji Vám všem moc za podporu a pochopení. Je moc fajn vědět, že to vaše dítě je vlastně úplně normální, jen trochu živější. Není to s něma leháro, ale jsme moc rády, že je máme!
Živějším dětem zdar Ivana
 Gabina, syn 2,5 let 
  • 

Re: Holky, děkuji moc za podporu 

(23.5.2003 17:57:57)
Milá Ivano,
asi máme stejnou vysokou školu, ale já už jí mám naštěstí za sebou i z atestacema ( oběma ). Ty nejtěžší zkoušky máš teprve před sebou, anatomie je brnkačka. Když už je člověk takhle nezodpovědný a neví nic o antikoncepci, asi by stejně měl studium na 2 roky přerušit , dostat dítě z nejhoršího věku, něco ho naučit, pořádně se mu věnovat a potom dál studovat. Kor když je hyperaktivní, velmi to znám. To co provozuješ ty, je velmi sobecké, vůči všem. Hyperaktivita tvého dítěte je dána i tím, že nemá jednu osobu, která je mu oporou, ale hned několik. A jak se v tom má vyznat už od narození. U takhle malého dítěte je vždycky jedna osoba středobodem vesmíru a teprve po druhém roce zjistí, že jsou i jiné slunce, okolo kterého můžou rotovat. Prostě nemá jistotu a tak reaguje hyperaktivitou. Navíc má určitě nervozní matku, co se musí učit, neb zkouška je za pár dnů a já proboha nic neumím, a navíc babička rozmazluje a neskáče tak jak já pískám.
 Míša 
  • 

Stop utokum - Ive 

(24.5.2003 15:02:24)
Ahoj Ivo!
Moc me zarazilo, jak jsi o svem diteti nenapsala temer nic pekneho, ale porad si jen stezujes bud ze te vytrhuje od uceni nebo ze je hyperaktiv. (ta sem tam naivni konecna veta o tom, jak ho milujes, ton predeslych psani nezachrani!). Pokud vim, tak zkousky z anatomie mate nekde mezi 1. a 2. rokem skoly (ktere jiste nesly prelozit a ty jsi je nutne muuuuuusela delat v sestinedeli), to by znamenalo, ze to male bylo bud omyl nebo rozmar. A to je mi lito jeste vic.

Ja sama mam tesne pred statnicemi a mimco bych si prala nade vsechno na svete. Nemam ani korunu na konte, bydlim na koleji a dokonce se sem tam namaluju, tak ted doufam nedostanu kostetem. Vaz si prosim te aspon neceho a prestan se litovat. To male ti brzo odroste a jestli na nej budes mit jen same negativni vzpominky, tak si neumim predstavit vas vztah. Doufam, ze az zacne vnimat, tak mu nezacnes jedovatym hlasem vycitat, o co vsechno te pripravilo! On je totiz, slecno/pani dokonala, opak pravdou!

Mimochodem, asi to sem nepatri a nevim, jestli mi nalezi to tady zminovat (osobne se nezname), ale sama autorka puvodniho clanku se dvema bobiskama studuje, i kdyz asi ruzne na preskacku, dve vysoke skoly. Ma s klukama jak starosti, tak spoutu radosti a jeste se o ne umi krasne podelit.

Tak uz si prestan vycitat, ze misto studia brouzdas na netu, vytahni zastrcku za zdi a jsi obejmout to svoje male stvorenicko, at pred tebou taky muzeme smeknout.

Míša H.

A tyto dve vety si radeji priste nech pro sebe: byla jsi v nich az neuveritelne zla a doufam, ze tim nemyslis, ze ma TOBE nekdo neco vracet. Stejne jako me, i tebe, vychovavaly mamca i babicka skoro 20 let (pokud nestudujes v miste bydliste a neobskakuji te doted;(, tak se konecne zacni chovat a premyslet jako dospela, zodpovedna a samostatna zenska.
"Ale jestliže jsou moje mamka a moje babička zdravé, nevím, proč by měly sedět doma a dívat se na telenovely. Moje mamka taky dělala vysokou při děcku, takže má co vracet."
 Gabina, syn 2,5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: babičky 

(23.5.2003 14:36:24)
Mě prostě drtí, že babička je povinna..., přece nebude koukat na telenoveli, atd.
Houbelec, babička si svoje děti vychovala, teď je v penzi, tak ať klidně sedí před televizí celý den. Je to její život, její penze, a dítě je moje, nebo naše s manželem. Chtěli jsme ho ( nebo možná nechtěli), tak se o něj musíme postarat. A nezvládnu-li studium VŠ, tak si nepořizuji dítě na vysoký. Nebo dostuduji později. J eto trošku egoistické, já studui, tak se starejte.
Jen pro jistotu: Mám vysokou školu, dítě jsem měla ve 30 letech, až jsem dostudovala, udělala atestace, zabezpečila se, procestovala svět, něco si užila a pak jsem se vdala. Teď mám víc času, žádné nervy,na mateřské jsem si užila a vychutnala jsem si jí, v naprostém klidu a bez nervů.Teď už zase chodím do práce-mám paní na hlídání, babička si jezdí občas pohrát z vnoučkem a rozmazlit ho. Občas s ním jede na výlet a tak. A přijde mi to úplně normální. Mě prostě přijde sprostý říct mé vlastní mámě, tak já jdu do práce hlídej, přijdu večer a nerozmazluj.
 Ivka, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: babičky 

(23.5.2003 15:50:28)
Poslyš, Ivano, už ten tvůj první příspěvek mi připadal strohý, ale tímto jsi mi ještě dodala.
Vždyť kdo ti kázal zaráz studovat a mít dítě? Že máš málo času? Ty totiž máš nejen málo času, a hlavně zkušeností, a možná i tolerance. Tvoje máma už ví, že se svět nezboří, když dá dítěti plínku, i když už umí na nočník. To samé s dudlíkem, občasným mlsem a tak. Do důchodu to žádné zdravé dítě dělat nebude, a věřím, že jestli je tvé dítě superaktivní, tak tvoje máma prostě nemá nervy nebo dost sil se s ním handrkovat o nočníček. Proč by se nemohla dívat na telenovely a ležet od rána do večera, když je už v důchodu? Tvůj příspěvek je děsně sebestředný - já nemám čas, tak ostatní musí, já chci, aby dělal syn to a to, tak to s ním má babička dělat...
Je mi líto, ale špatně sis to rozmyslela. Když chceš mít stoprocentní vliv na to, jak vyrůstá tvůj syn, měla sis na to udělat stoprocentní čas, a nestudovat u toho. A když necháš jiné za tebe tahat kaštany z ohně, tak je nediriguj, jak je mají tahat.

Jsem docela zvědavá, co budeš říkat až bude babka z tebe. To se budeš asi rozčilovat, jak jsou mladí bezohlední, že si myslí, že ti hodí na krk svoje děcko, a budou si lítat bůhví kde, a ještě si poroučet, jak ho máš obstarat...
 Ivka, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: babičky 

(23.5.2003 16:10:46)
A ještě jsem chtěla dodat, že jedno z mých dětí bylo hodnˇounké a druhé nezvladatelné, tak znám oboje, a že narození toho nezvladatelného předcházelo zakončení náročného studia a dost nervů navíc, tak si tak trochu myslím, že nezvladatelnost tvého dítěte taky aspoň částečně vyplývá z toho, že jsi prožívala a prožíváš stresové období, a navíc s dítětem moc nejsi, což, bohužel, na něj má taky vliv.
A o tom, že ty i matka jste lékaři, snad jen to, že z tónu tvých dopisů čtu, že jsi asi přísná teoretička, ale praxe vám moc nejde. Moč šťastná mi podle stylu psaní teda nepřipadáš, to spíš upjatá a umanutá tím, že věci musí vycházet podle tebe.
Tím nepopírám skutečnost, že tvé dítě asi bude to hůř vychovatelné.
 babicka 
  • 

od babicky 

(3.2.2004 12:40:43)
Jsem babicka a kdyz tu ctu ty vase prispevky - vas maminek - tak myslim, ze nejlepe bude , kdyz si deticky budete hlidat opravdu samy! Proc vyuzivate na hlidani babicek, kdyz jsou tak nemozne????
 Sylva a Pavlínka,21 měs. 
  • 

obhajoba babiček 

(10.5.2003 16:29:58)
Tenhle článek ve mně vzbudil vzpomínky na mou skvělou a velmi milovanou babičku. Když nad tím tak teď přemýšlím, tak mě rozmazlovala určitě hrozně, ale já na to mám ty nejkrásnější vzpomínky. Je mi moc líto mojí dcery, že si nic takového neužije. Bohužel už nemáme žádné prarodiče. Snad by to babičkovské rozmazlování člověk mohl přejít stím, že co se může u babičky, doma nelze. Já myslím, že i trochu toho rozmazlování je v životě potřeba...
 Lída, dvě děti 
  • 

Re: obhajoba babiček 

(11.5.2003 22:24:57)
Milá Radko,nemáš pravdu.Ať jsou děti doma nebo u babičky furt jsou rodičů a babičky by to měli respektovat.Když příjdete do obchodu tak se vám taky neřekne,že jste u nich tak si s vámi mohou dělat co chtějí.Lída
 Vladan 


Re: Re: obhajoba babiček 

(12.5.2003 12:12:44)
Milá Lído,

nezlob se, ale připadá mi to trošku kruté. Co svět světem stojí, tak babičky své vnuky rozmazlovaly. Vždyť v tom případě by dítě rovnou mohlo mít šest rodičů, kdyby se k němu všichni chovali stejně. Proč upírat babičkám rozmazlování dětí? Když maminky chtěji, aby jim babičky děti hlídaly, tak si musí uvědomit, že nějaké to rozmazlování tam bude. A z vlastní zkušenosti vím, že ať se dítě má u babičky sebelíp, stejně se na konci pobytu nejvíc těší domů na maminku a tatínka. Protože "patří hlavně rodičům". A pokud máte pocit, že babičky děti rozmazlovat nemají - šáhněte si do svědomí. Pokud jste měla babičku - nemáte pocit, že dny u ní byly ty nejlepší na světě?
 Dana ( Bryana 2 roky) 
  • 

Re: obhajoba babiček 

(12.5.2003 6:56:20)
Hodne hezky vystizne napsane. Absolutne souhlasim !
 Mikulášova babička 


Re: obhajoba babiček 

(14.5.2003 19:05:14)
Myslim, ze existuje jedna vec, ktera se tu nerekla: kdyz se bude u vas citit dobre vase dcera nebo snacha, pravdepodobne nedojde k vetsim trenicim o to, co smeji nebo nesmeji deti. Je pomerne takticke (a svym zpusobem i zdvorilejsi), venovat se nejdriv tomu, jak se citi a co by rada ona a az pak se vrhnout na deti. Staci si vzpomenout na dobu, kdy byly vlastni deti male..... A obracene je to podobny, je dobry uvedomit si, ze hosti vas dcera (syn) a pokud se navsteva vyvede, radi vas pozvou zas. Nekdy se mi zda, ze nektri lide ztraci ve vztahu ke svym (jedno jak sarym) detem i tu nejzakladnejsi zdvorilost. Myslim, ze to je chyba.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: obhajoba babiček( pro Mikulášovu babičku) 

(15.5.2003 9:00:31)
Krátké, výstižné, pravdivé. Doufám, že si to přečte co nejvíc prarodičů.
Díky
E.
 Dana, Mirka a Nikolka 


Re: obhajoba babiček 

(8.10.2003 10:47:59)
Já bych chtěla říct, že je znční rozdíl mezi babičkami. Máme obě dvě, ale jsou naprosto rozdílne. Jedna babička je úplne super. Taky rozmazluje malou, když jsou spolu, ale je to v takých mezích norem. No druhá babička už asi zapomněla jak se k dětem správat a to i když byla učitelkou v MŠ.
Příklad: Nastoupila jsem do práce a do jeslí jsme mněli ještě měsíc. Jsme ze Slovenska a tak k nám do Prahy přišli babičky na hlídaní. nejdřív jedna a pak druhá. Moje maminka byla na tři týdny tchýně na 5dnů.
Výsledek tři týdny jsme se mněli báječně. Sice byla malá trochu rozmazlená, babička ji pořád něco kupovala. Dělala všechno co po ni chtěla, ale byli jsme rádi že ji tady máme, a že si Mirka užije babičky.
Pak přišla druhá babička. Vlastně jsem ji volala já aby přišla, aby si taky ještě užila vnouče, protože domů se chystáme až na Vánoce. (Do Prahy jsem se přestěhovali kvůli ní, protože jsem to už psychicky nezvládala).
No byla to hrůza. Mirka mněla přísny zákaz chodit k sporáku, ale babička ji dovolila jít k němu, zapálila ho a spoločně foukali do "ohníčku". Mirka mi to jenom náhodou pověděla co dělali s babičkou a mně šel rozum zastát. Krmila ji zmrzlinou, kterú ješte nejedla protože má 2 roky a myslím si je ještě brzo, ale hlavně jsme byli týden před nástupem do jeslí a týden po angíně. Prostě nad jinými věcami jsem raději zavřela oči a zůstavala jaději v práci díl.
Rozmazlovaní babiček je úplně v pořádku, ale když jsi nemůžete byt jist, jestli je vaše dítě v bezpečí, tak to v pořádku není.
 Věrka 
  • 

Re: obhajoba babiček 

(28.11.2003 13:27:23)
Krásné :)
 Alena, Vašík 4r. 
  • 

Re: obhajoba babiček 

(28.2.2004 11:48:57)
Souhlasím s tím, že babička je tvor, který našim dětem dopřeje to, co rodiče kolikrát nemají - čas a trpělivost. Např. moje maminka je hlídací babičkou na plný úvazek od synových 2,5 roku, kdy jsem nastoupila zpět do práce, a je až neuvěřitelné, co všechno zvládla Vašíka naučit, básničky, písničky, různé manuální úkony apod. Je pravda, že máme jen velmi vzácně rozporný náhled na výchovu, funguje to ovšem tak, že navzájem vyslechneme své názory a dohodneme se, co a jak bude. Ale především akceptuje můj názor na výchovu, já si zas nechám všechny její návrhy pečlivě projít hlavou. A že byli na pískovišti v úplně nových páskových botičkách, které po pár minutách "vypadaly" - no a co, babička je pak zase vypulírovala, a bylo to. Často byl špinavý doslova jako čuně - ale byl šťastný. A o to vlastně jde nám všem, ať je to rodič nebo babička - aby dítě bylo šťastné a spokojené, aby mělo na co vzpomínat a čemu se v dospělosti zasmát.. A věřte, moje maminka je vzácný člověk !!!!
Možná se ptáte, co druhá babička, no, nikde to není ideální, tchyně byla neustále plná rad a názorů, ovšem pokud nebylo po jejím, nebyla spokojená - mírně řečeno. Došlo to tak daleko, že jsme přes rok byli jen o jedné babičce a dědovi. Časem jsme se oklepali, manžel rodiče navštěvuje - já ne, bojím se výchovných konfliktů - Vašík zjistil, že nejlepší je být u babičky sám - takže ho tam táta cca jednou týdně přivede, oni ho večer přivezou, plná taška hraček a sladkostí - no má to cenu se rozčilovat, že to není v pořádku, že ho uplácejí a šíleně rozmazlují, když mu všechno dovolí? Zjistila jsem, že nemá. Tchýně si stejně povede svou, tak tam nechodím, a všichni mají, co chtěli. Já chvíli pro sebe a manžela, babička vnoučka na rozmazlování a Vašík zase "pré" - ale je šťastný.. A jsme zase u toho...
 Mirka, holčička 21 měs. 
  • 

Je to vsude 

(9.5.2003 9:21:32)
Ahoj,
u nás je to taky. Ne moje máma, ta by si to nedovolila, protože bydlíme v jednom domě a nestrpěla bych to. U ní jsem se spíš obávala, aby na malou nebyla příliš přísná, mám s tím vlastní zkušenosti. Ale tchýně, to je hrůza. Po mém několikerém upozornění, aby na malou nešišlala, mě odkázala do patřičných mezí, že si na ni bude šišlat, jak chce (podotýkám, že z věty jí kolikrát není rozumnět jediné slovo, legrační je, že jí samozřejmě nerozumí ani malá). Přitom malá krásně mluví a všichni to obdivují, včetně babičky. Do ruky jí dají, na cokoliv se podívá, rozbít může cokoliv, k jídlu dostane na cokoliv otevře pusinku atd. Když jí koupili k Vánocům sněhule od Vietnamců, tak jsem zůstala stát s pusou dokořán a pak jsem se s mužem kvůli tomu pohádala (protože já jsem ta špatná, která na nich pořád něco vidí) a bylo po Vánocích. Vyřešila jsem to tak, že k nim téměř nejezdíme a když, tak táta s malou sám, oni k nám zavítají na návštěvu cca 1x za 14 dní. Naštěstí je malá moc hodná a zatím je jediný výsledek jejich návštěvy ten, že je tak rozrušená, že nemůže usnout a v noci pláče ze spaní. Měla jsem obavu, že budu ta nejvíc "zlá" a malá bude babičky milovat, ale zatím je to tak, že máma je všechno a je u mě, i když tchýnové přijedou, takže je radši vypustím samotné ven, aby si ji užili.
Možná si teď budu trochu protiřečit, ale když si vzpomenu na své dětství, tak se ke mně různí lidé taky chovali různě, to je přece normální, a já jsem brzo věděla, co si ke komu můžu dovolit. I to je řece příprava na život. Pokud to toho malého človíčka nějak neohrožuje a jde jen o naše nervy (jsem prchlivá, takže to tchýni obvykle dám najevo), tak to snad není tak strašné. Jen nevím, jak budu vysvětlovat až bude větší, že jim ji nechci půjčit třeba přes noc. Zatím kojím, tak mám výmluvu.
Mirka
 Jana 


Tragédie? 

(9.5.2003 9:43:42)
Zrovna tuhle stížnost od Kláry nechápu. Babička je babička a chová se k dítěti jinak - u nás doma je ten hlavní rozmazlovač dědeček.
Dědeček dovolí všechno, Tom může na jeho klíně shazovat věci ze stolu, házet vším, co vidí, blbnout do alelujá a daleko za něj, dědeček ho nosí... ani si nepřejte vědět, jak mi to někdy leze na nervy, když v šestém měsíci pozoruju dědečka, jak Toma (13 kg)nosí bytem a dovoluje mu házet klíčema.
ALE Tomášek už dávno pochopil, u koho může a u koho ne. U mě si nezkouší vynutit, abych ho nosila, u dědy to předpokládá jako samozřejmost. Dědečka miluje nade všechny, když je děda nablízku, Tom nevidí a neslyší nikoho jiného - no a co? Měla bych žárlit na to, že moje dítě má někoho, kdo se mu může věnovat sice jen někdy, ale na 200%? Děda dává Tomovi zážitky, které se mnou nezažije.

Vyřešila jsem to tak, že u prarodičů trvám na důležitých věcech (dodržování diety, bezpečnost...) a ty nedůležité nechávám být. A snažím se u toho rozmazlování nebýt! (jinak bych byla neustále vytočená a hádala se).
Samozřejmě, že mi dá práci Toma "umravnit" po návratu, ale dá se to zvládnout a čím je Tom starší, tím je to jednodušší.
J.

P.S.: COpak žádná z vás nemá úžasné vzpomínky z dětství na to, jak maminka nebyla doma a s tatínkem jste snídali příšerně mastnou klobásu přímo z pánve, pak jste byli na pouti, dali si tři cukrové vaty, pak jste zvraceli cestou domů v tramvaji? Takové zážitky zůstanou na celý život - a s babičkami to je podobné.
Tohle prostě s maminkou dítě nezažije :o)
 ecilA 


Re: Tragédie? 

(9.5.2003 10:18:06)
Jani, mas pravdu. Uz jsem to pochopila, ze nejlepsi je domluvit si, kdy si dite chteji vzit a nebyt u toho a je mi lip.
 Zuzana.. 


Jano, naprosto souhlasim  

(9.5.2003 18:23:02)
v jedne knizce jsem cetla "muj dedecek me mel rad a chodil se mnou kazdou sobotu odpoledne do kina. To by jeste nebylo nic zvlastniho, ale muj deda, kdyz se mi to libilo, se mnou sel na to same predstaveni jeste jednou vecer a pak dvakrat v nedeli a to byla laska"
muzeme dodat, ze k takove lasce je potreba mit i cely weekend volno a zadne jine starosti, a to obcas ty babicky a dedove, narozdil od maminek, maji a je to pak nezapomenutelne...
 Andrea, dcera 4 roky 
  • 

Podrývání autority 

(9.5.2003 9:45:49)
Tedy to mně taky oslovilo, protože něco podobného nějaký čas řešíme. Dobře, babičky jsou rozmazlovací, ale proč nemohou to "rozmazlování" raději projevit v tom, že na dítě mají více času a trpělivosti a jdou si s nimi kreslit, číst, projít, předají jim něco ze svého klidu a moudra místo vyhovování nesmyslným vrtochům. Já sama jsem šťastná, když si babi či děda jde s malou třeba malovat a patlají barvičkami, na což já nemám tak často čas a trpělivost...
A jinak, viděla bych i z předchozích příspěvků problém spíše v tom, že jde o podrývání autority a nerespektování nás jako rodičů - výchova je celkem tvrdá mravenčí práce a zničit několikatýdenní snažení rodičů jen proto, abych si "šplhla" u dítěte?! Každému se dobře říká "ale mamko", když nemusí vychovávat a jen si "užívat" vnoučka. Ale dítě není hračka. Je to jako byste přišli k někomu do práce, vytrhli mu celotýdenní práci z ruky a řekli "ale prosímtě, s čím se to tu patláš, nech to být, to je dobré"... Přeháním, ale chci vysvětlit pocity matky při podobných prarodičovských akcích.
A vlastní zkušenost?...Manžel v dětství dostával výprasky (například tyčkou z postýlky, když zapomněl poslední školní den odevzdat ve škole knížky), a jak myslíte, že se staví k výchově teď - hledí na manžela jako na absolutního tyrana, když na malou zvýší hlas... A slova "ale prosímtě, nech ji..." známe zpaměti.
A pak bohužel dochází k omezení návštěv, manžel už ke svým rodičům ani nechce jezdit, protože z něj dělají "blbce". Ale co s tím, milé maminky? Fakt nevím, my jsme i poslali dopis, kde jsme vše vysvětlili a snažili se o domluvu, ale jen se naštvali a napsali, že budou dělat, jako by se nic nestalo... Je to těžké, když si starší generace myslí, že má s věkem automaticky právo na cokoli a nemusí respektovat jiný názor. A přitom jde jen o to navzájem se respektovat, domluvit se a neztrpčovat si vztahy, ketré by mohly být obohacující pro všechny. Ach jo.
 Petr 
  • 

Re: Podrývání autority 

(9.5.2003 9:54:06)
Milá Andreo, škoda že ty nám jednou už asi nenapíšeš jaká budeš sama babička. Všechno má dvě strany a ani ty jsi určitě nebyla ideální dítě, stejně jako nejsi ideální matka. Nebo jsi?:) A jak tu už někdo psal, proč svému milovanému dítěti bránit v tom, aby bylo šťastné. Nejde mu o život, naopak si života užívá a já jako rodič mu dokážu vysvětlit, že doma si nemůže dovolit vše. Jak dlouho to rozmazlování ještě bude mít, jak dlouho ještě bude mít babičkou, nebo takovou babičkou, které zdraví dovolí se mu věnovat?
 Andrea 
  • 

Re: Re: Podrývání autority 

(9.5.2003 10:35:20)
Milý Petře, hezky ses do mně obul a asi je ti líp. Neříkám, že jsem ideální a že můj názor je jediný správný (na rozdíl od spousty jiných lidí)...jen bych uvítala trochu snahy o domluvu a respektování se navzájem - právě hlavně kvůli naší malé -je to tak moc? Pokud to nevidíš na předchozích příspěvcích, končí to tak, že se rodiče s prarodiči přestávají stýkat a jen si předávají dítě... Asi taky tak dopadneme:o(... Andrea
 Andrea 
  • 

Re: Re: Re: Podrývání autority 

(9.5.2003 10:51:19)
A někdy i o ten život mám strach, když děda třeba dráždí psa a malá ho k tomu hladí... A taky sami prarodiče si pak stěžují, že malá neposlouchá a někam jim uteče (sama na kluzké strmé schody apod.). Syn od kolegyně byl přišívat prst poté, co s dědou sekali dříví...
 Petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Podrývání autority 

(9.5.2003 11:34:56)
Andreo, nemyslel jsem to ve zlém a rozhodně jsem se nechtěl do Tebe "obout". Šlo mi jen o to, že je nesmysl hádat se o dítě, které miluješ jak ty tak prarodiče a ani jeden z vás by mu neublížil. Každé nechtěné dítě by tomu Vašemu mohlo závidět. A i když se třeba neshodnete, má tolik lásky kolik potřebuje a o to přece jde.
A mezi námi, my všichni jsme byli rozmazlováni a určitě se to na člověku nepodepíše tolik, jako na těch co tu lásku neměli.

Jinak vše v dobrém, OK?
 Andrea 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Podrývání autority 

(9.5.2003 11:55:01)
Je to pro mne citlivé, protože právě pro to vše, o čem píšeš, se člověk snaží komunikovat a domluvit se - a je smutné narážet na postoj "my si to stejně uděláme po svém". Jinak se snažíme a snažit budeme, aby si malá užila prarodičů co nejvíce, víme, jakou hodnotu to pro ni má. Dík za vysvětlení tvého postoje. "Vše v dobrém :o)." Andrea
 Vanda,syn 3 roky,28.tt 
  • 

Re: Re: Podrývání autority 

(9.5.2003 22:46:41)
Ahoj Petře,skutečně by mě ohromně zajímalo,podle čeho se pozná ideální matka či ideální dítě.Jakým způsobem se ta ideálnost projevuje,můžeš to zde vysvětlit?
 16.5Salám&Lajka14 


Problém s babičkou 

(9.5.2003 10:22:08)
Náš problém s babičkou je trochu jiný. O rozmazlování nejde - malému jsou jednak 4 měsíce a hlavně, myslím si, že moje výchova bude a je natolik benevolentní, že mu nebude dovoleno pouze to, co by ho ohrožovalo na životě...
Tchýně je v pohodě, zaplať pánbůh, ale moje máti (a její máti, čili prababička, když je u toho) má jednu hrozivou utkvělou představu a nenechá si ji vymluvit. Popíšu vám to na konkrétním případě:
7. května t.r., 18:30. Přijíždí babička. Vítám jí ve dveřích s mrňousem v náručí.
"Ježíši kriste! To dítě je úplně nahý!"
"Ano, mami, je nahý, protože je vedro. Momentálně překračujeme teplotní rekord za posledních 200 let."
"Chudinka malej, vždyť mu musí bejt zima!!!"
"ZIMA??? TEĎ??? Vždyť je venku tak třicet!!!"
"To bych chtěla vidět, těch třicet, je tam s bídou šestnáct! Okamžitě mu obleč to bodýčko, co jsem mu přinesla, a PONOŽKY!!!"
"Mami, vždyť mu bude horko..."
"Žádný horko mu nebude." A oblíká přes mé protesty Stáníkovi bodýčko (aspoň že bez rukávů) a poměrně TEPLÉ ponožky.
Koupání. Voda je samozřejmě "hrozně studená". Samozřejmě že není, na dětském teploměru rtuť jasně ukazuje "WARM", ale to není argument.
Spaní. Uspávám dítě. Náhle si matka vzpomene, že mu nechala ty ponožky, které mu po koupání samozřejmě znova oblíkla. Sundavá mu je a tím ho budí. Místo aby ho nechala ležet, aby zase usnul, bere ho do náručí, houpá; když se jdu osprchovat do koupelny, strčí ho mezitím do postýlky a jezdí s ním po pokoji. Vyndávám dítě z postýlky, je chudák tak vystresovaný, že usíná v 11 večer, zatímco normálně je tak do devíti ťuhýk.
Fakt nevím, co s mámou... tchýně se sice diví, když jí řeknu, že se nebude máčet dudlík do medu, protože je med alergen, ale respektuje to. Moje máti s tou zimou prostě nedá pokoj (to vožení a houpání jí dejme tomu odpustím, vetšinou vidí Stáníka jen přes den, v noci ho má na starosti zřídka - bydlí skoro 100 km od nás). Ale to věčné otravování, ty nesmysly jako "on škytá, protože je mu zima", "on je hyperaktivní, protože je mu zima a chce se zahřát", to mě už vážně leze na nervy. Nevíte někdo, jak mám babičce vysvětlit, že má obsedantní neurózu???
 Mirka, holčička 21 měs. 
  • 

Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 10:49:35)
Už jsem sice jednou psala, ale možná jsem tam nezdůraznila, že na babičky nežárlím, jsem ráda, když si dítě užije, ale mám s tchýní podobné potíže jako Monty. Několik příkladů. Horko těžko jsem malou kojila a ona pořád plakala a málo přibírala. Od tchyně jsem neustále slyšela, že ji mám přikrmovat a zase přikrmovat. Pak mi dokonce řekla, že když jí tam malou nechám na chvilku samotnou (dojdu si třeba nakoupit), nakrmí ji z láhve oslazeným odvarem z rýže. Moje matka se po takovémhle jediném zásahu babičce odstavila. Malá měla neustále studené ruce a nožky, ale podle tchyně (vysoký tlak, 120 kg) byla neustále velmi oblečená. Když jsem se dívala, jak oblékají miminka jiné matky, byly jsme v normě. Dítě je nejlépe krmit ještě v 5-ti letech z láhve s dudlíkem oslazenými piškoty rozvařenými v mléce. Nesnáším strašení dítěte, ale u tchýnů jsou všude bubáci. A tak bych mohla pokračovat.
 Maki 
  • 

Re: Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 11:12:44)
Myslím, že jde o jednu věc. Jsou zásadní věci, které by babičky respektovat měly (podle mně mezi ně patří včasné spaní a omezení v jídle) a pak ty " nezásadní" jako třeba pobíhat po venku bosky, zapatlat celou kuchyň společným vařením apod. Ty první by měly bybičky respektovat, u těch druhých je dobré nechat děti vyřádit, oni poznají, že je to něco zvláštního. Problém je, když babičky nerespektují ty zásadní věci (např. moje tchyně cpe malé neustále čokoládu a nedá si vysvětlit, že má atopický ekzém a potravinovou alergii a příště to udělá zas)
Mějte se hezký víkend přeje Maki
 Zuzava* 


Re: Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 12:24:16)
Monty, Maki a další,

ano, to rozmazlování mi vadilo, protože bylo pojaté jako naprosté nerespektování mé autority, a to ani v té zasadní, ani jiné oblasti.

To, co píše Monty s oblíkáním jsem zažívala každý večer s lahví mléka (syn byl cvalík a měl nedorosté jádro, tak měl naordinováno na noc mléko, ne kaši). Každý večer stejná otázka (soucitným hlasem) Ty mu dáváš jen mlíko? Chudáček, vždyť bude mít hlad..." (další večer stejný "údiv" i soucit...)

To samé s plínkama ..kvůli tomu jádru měl nařízeno zvláštní balení plínek, a při každém přebalování jsem slyšela "Chudinka, to ho bude tlačit..Proč mu nedáš tyhle plínky...(věděla jsem proč, ale už mě dost vadilo to stále vysvětlovat a obhajovat se..)

Dítě mělo atopický ekzém plus problémy s váhou a kyčlemi...přes můj výslovný zákaz mu dávali (zakázanou)čokoládku :.a šup do pusy, ať to maminka nevidí...

prostě jsem měla pocit, že mi tchýně dává najevo, že jsem neschopná a nějak svému dítěti stále ubližuju...a on v té nervozní atmosféře byl vážně hodně ubrečený, takže se to jakoby potvrzovalo...


U Kláry to vidím jinak, tam občas bez souvislostí nevím, proč vlastně bylo špatně, že dítě šlo na zahradu přes verandu, proč jí vadilo, že tchýně hodinu nevaří, když to nevadilo tchýni, atd... To jsou ty věci, co jsem ve svém dřívějším příspěvku psala, že možnán sama posoudí jako ne zas tak škodlivé...
 Klára, 2 raubíři 


Re: Re: Re: Problém s babičkou 

(10.5.2003 19:50:17)
Zkusím to vysvětlit ještě jinak - když máma něco řekne, tak to platí. Nedávám nesmyslné zákazy a v danou chvíli je pro mě důležité, aby věci byly tak, jak být mají, to znamená, že pokud řeknu, že na stole plném jídla, skleniček a horké polívky se nesedí, tak se na něm nesedí. Ano, dítě se pobaví a jistě sezení na stole přežije. Ale: poleje ubrus, který budu muset vyprat já, až prckové usnou (babička by ho vyprala, ale dost ostentativně by dala najevo, že jí přidělávám práci). Další ale: bude se na tom stole motat dokola a přesunovat talíře - Sebastík, který chňapne všechno, co je v jeho dosahu, se uřve, protože s vidličkou si opravdu hrát nemůže a patlat ručičkama v omáčce a žužlat knedlíky (je mu 8 měsíců) taky ne, ovšem špatná budu zase já, protože mu to zakazuju (a knedlíky by přece už mohl zkusit). A je tu hlavní ale: pokud řeknu, že na stole sedět nebude a babička okamžitě pronese Ale mamko, proč by nemohl, vždyť se mu tam líbí! dává tím Kryštofovi jasně na jevo, že to, co mamka řekne, je pitomina a on si může dělat co chce. Kluci toho mají dovoleno hodně, jsme s Robertem opravdu dost benevolentní rodiče, nevadí mi pokusy s vodou v pokojíku ani zablácené všechno, ani nábytek pocákaný barvičkama. Pokud ale Kryštof běhá bosý po ledové dlažbě a další den se dvakrát počurá (což se mu už půl roku nestalo) a desetkrát ohlásí čůrání a nejde mu to, potom je jasné, že to nebylo dovádění s babičkou, ale zdraví nebezpečná blbina. Jenomže "Kryštůfek chtěl jít verandou...".
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Problém s babičkou 

(10.5.2003 20:13:16)
Myslím si, že dítě do tří let se učí, jak se co má dělat, co se smí a co ne. Když mu pak dva lidi říkají každý pravý opak, musí z toho být zmatené a samozřejmě si vybere co je pro něj zábavnější. My jsme taky blbnuli, malovali vodovkama, lítali po louce, ale byly situace (přecházení silnice, nákup, vaření, žehlení), kdy je potřeba aby dodržoval přinejmenším bezpečnostní opatření, což bral jako křivdu. Nechápal, že babička si ho bere, až když má všechno hotové a v době kdy je u ní má čas jen pro něj, takže jednu dobu jsme byli jako "krkavčí rodiče":o(. Rozmazlování starších dětí mi nevadí, ty berou pobyt u prarodičů jako příjemnou změnu, ale chápou, že doma to tak nejde.
Fakt jsem ráda, že tyhle problémy už neřešíme:o).

E.
 Jorix 


Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 11:22:10)
Ahoj Monty,
u nás je to něco podobného v bledě modrém. Bydlíme zatím u dědy (mého táty) a co pět minut si musím vyslechnout poznámky typu "A není malýmu zima? Měla bys mu dát jablko, aby měl vitamíny. Nepouštěj mu ten počítač, nemůže POŘÁD koukat na tu obrazovku (co na tom, že u počítače sedíme tak pět minut jednou za týden)..." A spoustu dalších věcí, kritikou nad mojí výchovou počínaje a čůráním konče. Když byl Stáník mimino a začal nám v noci brečet, tak nám klidně chodil do ložnice a houpal ho, aby usnul. Atd., atd.
Ze začátku jsem se snažila to nějak rozdýchat a spíš se s dědou slušně lidsky dohodnout, že to fakt nemůže, že mi tím podrývá autoritu, ale nedal si říct doteď. Zkoušela jsem mu navrhnout, že když se mu něco nelíbí, tak mi to má říct někdy večer, když už malej spí, ale bez výsledku. Jistě - bydlíme u něj a nemůžeme se vzájemně ignorovat, ale i to soužití musí mít nějaké meze. Teď je malýmu 3,5 roku a moc dobře chápe, že děda mámu kritizuje. A to je právě ono - já zatím nedokážu pořádně odhadnout, jak se to na něm podepíše a docela se toho bojím.
Teď stavíme domek a doufáme, že až se přestěhujeme (no, výhledově tak za dva roky:-((, tak ten problém odpadne. Ale právě proto, že mi ta situace už teď připadá docela neúnosná, tak nechceme čekat a snažíme se hledat prozatím alespoň nějaký podnájem, poptáváme se po známých...
Moje zkušenost - ono ze začátku, dokud je dítě malinký a "nemá z toho rozum" (i když to je hodně relativní), to může vypadat pouze jako nesoulad názorů mezi matkou a prarodičem (v tvém případě babičkou, v mém případě dědou), ale když to začne chápat i to dítě, tak nastane problém. Každé dítě si to totiž může přebrat jinak.
Držím palce, aby se vám to podařilo nějak vyřešit.
 Eva,dcerka 3r+břiško 22t 
  • 

Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 11:25:20)
Všechny Vás zdravím,mám úplně stejného dědečka,mého
tatínka.Jeho "teplotní mánie" mě taky občas přivádí k šílenství,ale asi je to dáno tím,že starší lidé obecně více vnímají výkyvy teplot...Nevím.
Tchán ani tchýně naštěstí touto mánií netrpí.
Ale u nás doma je všechno ze zimy,škytání,aktivita,prostě jako bych to slyšela...
Všem přeji na prarodiče hodně tolerance a pevné nervy.Jednou třeba budem taky takoví...(doufám,že ne :-) )
 Slunicek 
  • 

Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 11:58:01)
Hele Monty, nase mamy jsou asi kloni:-)) moje ma taky naprosto utkvelou predstavu, ze deti musej bejt nabaleny jako snehulaci. Jinak je ve vsem, co se tyka vychovy deti super, ale ve dvou vecech se absolutne nemuzeme shodnout - porod (mysli si, ze kdyz budu rodit ve drepu, tak to dite spadne na zem a zabije se a kdyz do vody, tak se urcite utopi) a oblikani.
Ja i segra jsme se narodily v zime, do panelaku, kde profukovalo a ona dodneska vzpomina, jak nas musela zahrivat vpodstate vlastnim telem. A asi z toho ji zustala ta posedlost oblecenim. Moje dite se narodi zacatkem cervence a mela jsi videt, jak silela, ze jsem koupila na mimi body s KRATKYM RUKAVEM a jenom SLABY BAVLNENY ponozky! Prej to mimi zmrzne:-)) Ona mezitim zvladla uplest v te nejmensi velikosti nekolik svetru, cepicek, backurek, ponozek - vsechno z vlny. Myslim, ze kdyby vedela, jak sit kozich, tak ho mame na novorozene taky.:-))
Nase stesti je, ze bydlime hoodne daleko...:-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 12:42:44)
Nejhorší na tom je, že si ještě živě vzpomínám na to, jak mne tím trápila moje babička - Stáníkova prababička. A vypadá to, že moje máti bude to samé v bledě modrém. Babička mi neustále nasazovala pletené čepice s bambulí (na roční období nehledě), navlíkala mne do tepláků, bundiček; navíc mi nevěřila, že krepsilonové punčocháče a silonové spodní prádlo mě "kouše" (jsem alergik a můžu se odívat toliko do přírodních textilií, ale to tehdy nikdo nevěděl a babička si myslela, že jsem jen "zhýčkaná"), nedokázala pochopit, že nechci spát v pyžamu, protože mě škrtí guma v pase (dodnes v něm ze stejného důvodu nespím, nesnáším během spaní na těle nic "upnutého")... atd. atd.
Ať si babička rozmazluje malého jak chce, ale ať ho proboha nenutí do věcí, které jsou mu nepříjemné jen proto, že to PODLE ní je správné.
Mojí mámě je 52 let, takže rozhodně není stará a netrpí stařeckými "úchylkami". Tchýni je 65, tchánovi 71 a jsou v tomhle směru naprosto normální - teď ve vedrech mi přivezli malého z procházky bez trička, svlíkli ho, protože fňukal. Moje matka by ho přivezla v čepičce, dupačkách a s ponožkama... ach jo...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 14:39:05)
Monty, tak to můžu potvrdit - my jsme přesně ten případ benevolence a naše babičky se postupně učí děti "rozmazlovat" neboli respektovat jejich přání (až na jednu výjimku - mamce se už rok a půl snažim vymluvit šišlání). Tchýně měla děti téměř nonstop v ohrádce a v podstatě celý jejich dětství s manželem jen čekala až děti vyrostou a bude s nima rozumná řeč. (Manžel se sestrou si domů ani nesměli vodit kamarády - kdoví, koho by přitáhli, že?) Teď se sice snaží, ale to hraní je u ní dost křečovitý a jakoukoli zaujatou činnost přerušuje zavazováním tkaniček, přebalováním a podobně - prostě má nějakou potřebu dělat "důležitější" věci, než si jen hrát, nebo dokonce řádit. Když byl prcek mimčo a konečně usnul, narovnávala mu třičko nebo peřinku (aby to hezky vypadalo) dokud ho nevzbudila a když se narodil druhej a ona přišla do porodnice, byla na něj skoro naštvaná, že spí - klidně by ho vzbudila - asi aby uvítal návštěvu...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Problém s babičkou 

(9.5.2003 15:01:55)
Jano, u nás to asi bude podobné, hned jak začne prcek trochu rozum brát. Moje tchýně je fajn, bohužel ale vidí smysl života v práci a neustále do ní všechny kolem sebe postrkuje. Je v důchodu, mohla by klidně sedět s nohama nahoře a číst si tlustý romány, ale ona ne. A tchán je taky takovej. Manžel je z toho napůl šílenej, protože je na rozdíl od nich línej jako vandrák v červenci... já to snáším líp, protože jsem reklama na asertivitu. :o) Nicméně dovedu si představit, že dvouletý Stáník bude běhat po zahrádce s konvičkou, aby při té příležitosti zalil kytičky. Moje matka je přesný opak. Jsem docela zvědavá, ke které "rodové" linii budou naše děti (stávající + ev. budoucí) inklinovat víc. :o)))
 Kristýna+Robík 


Re: Problém s babičkou 

(12.5.2003 0:11:13)
Ahoj Monty,
moje babička je nastydlými dětmi taky postižená. Když byl kluk miminko, balila ho normálně oblečeného v bytě pořád do deky, kdykoli ho chovala a těžko jsem jí vysvětlovala, že se zapaří a bude mít potničky po celém těle. A měl je. Do postýlky mu dávám pod pyžamko ještě tričko a ponožky, protože vím, že spí odkopaný, ale babička ho pořád chodí přikrývat až se vzbudí celý zpocený, pak ho hned převléká, aby v tom nezastyd a já mám zase co prát. Zrovna o víkendu bylo 22 stupňů a sluníčko a babička požadovala, abych Robíkovi navlíkla ještě mikinu (měl lacláče a triko). Nenavlíkla jsem mu jí a nenastyd. Před babičkou tajím, že po koupeli dítě otužuji chladnou sprchou, a že se mu to dokonce líbí a je na sebe hrdý, jaký je sportovec. Když jsme začali na podzim chodit plavat, pokaždé pak babička syna pozorovala, že se tam unavil, nastydl, ofoukla mu ouška a určitě to bude na antibiotika. Celou zimu vydržel bez teplot (sem tam nudli nepočítám jako nemoc). Hovořím o své babičce (79), tedy Robíkovo prababičce - naše máma jenom podotýká,že už to není co to bejvalo, abych si představila jaký to bylo s babičkou tóčo, když coby padesátnice v plné síle takhle opečovávala mě. Jinak moje máma ještě babičkovskými neřestmi netrpí, k vnukovi se chová spíš jak k dalšímu svému dítěti.
 Zuzka 
  • 

straseni deti 

(9.5.2003 11:21:47)
Neda mi nenapsat svuj nazor, i kdyz trochu mimo temu... neskutecne me vytaci, kdyz male deti cizi lide ale uz jsem to zazila i od rodicu a starych rodicu - strasi dite. Priklad - manzelka meho kamarada ma kluka (2 roky), ktery nic nesmi, porad ho haltujou, aby nebehal, nebral veci, nelezl tam nebo onam a kdyz "neposlechne" zacne "Kdyz nebudes hodny, seberou te popelari", "Kdyz nebudes hodny dam te tomu panovi", "Kdyz nebudes poslouchat, prijdou cikani a odnesou te". Maly je uplne vedle od strachu a zacne rvat, pak ho vezme a pul hodiny utisuje a pak zase dokola... mam chut ji naplacat. Kluk se boji vsech popelaru, vsech cizich panu. Slysela jsem to uz x-krat v krame, na ulici jak maminy strasi svoje dite, ze jej nekdo vezme pryc, to dite tomu veri a ma pak sileny strach z normalnich veci. Moji sestru ve skolce strasili, ze kdyz nebude spat, zavrou ji do kotelny a tam ji sererou potkany. V noci se budila ze sna, odmitala spat bez svetla a mama zjistila pricinu az kdyz cestou do sklepa po brambory dite dostalo hyster. zachvat a pocouralo se... Reseni ve skolce? Preradili segru do jine tridy a pani ucitelka radila dal na jinych detech. Prosim vas, nestraste sve deti a nedovolte to jinym!!! Babicky to taky nekdy delaji, kdyz si nevedi rady.
 Perseida 


Re: Babičky 

(9.5.2003 13:22:15)
Mám taky podobné problémy s babičkou,tedy s tchýní.Nejdřív,ale musím napsat,že asi taky trochu žárlím,ale možná po právu.Moje tchýně je absolutně milující babička,ale pořád opakuje:tyjsi jenom babičky,a podobný fráze,malýho neustále líbá,když k nám přijde tak mě třeba ani nepozdraví,ale hned se vrhne k malýmu.Když jsme u ní minule byli,tak řekla;neboj,babička Ti dá napít;to jsem malýho zatím jenom kojila,takže jsem se jí zeptala; A čeho? a ona mi odpověděla ;no Ty ho nakojíš! Abych Vám řekla pravdu,tak jsem si připadala,jako loutka,která jí nakojí dítě a to je celý.Myslím,že mě dost odstrkuje,jako matku,a to mi docela vadí.Vždycky jsme k ní 1krát týdně jezdili my,ale tedˇk nám začala jezdit ona,i když u nás,asi za 7 let byla dohromady 2krát.Nikdy jsem s ní neměla žádné problémy,do ničeho se nám nepletla o nic se nestarala,ale teď když někam jedem tak chce,aby jsme jí zavolali,jak jsme dojeli atd.
Takže,až bude malej větší,tak se obávám,co bude.Babičku mu brát v žádném případě nechci,ale snad si k nám nezavře sama vrátka.
Když mi něco k tomu napíšete,nebo odpovíte,budu moc ráda.
Ahoj Hanka





 ecilA 


Re: Re: Babičky 

(9.5.2003 14:50:53)
Jani, tak to si snad psala o nasi ,, babicce"ne??
 ecilA 


Re: Re: Babičky 

(9.5.2003 14:54:19)
Jani, omlouvam se, ale patrilo to Hance s Mireckem:)
Hanko, nic si z toho nedelej, protoze ja jsem taky pochopila, ze ji nezajimam ani trochu ja, ale jen ten nas prcek... Bohuzel...Taky nase problemy nastaly, kdyz kdykoliv jsem dorazila k nim domu, tak se na dceru vrhla a nenechala me sundat diteti ani boty, jidlo,chozeni na zachod, vse je v jeji rezii..des ..
 Klára 
  • 

Re: straseni deti 

(9.5.2003 15:54:49)
Jo, tak bohužel strašících rodičů potkávám denně při venčení celkem dost, bežně tak aspoň 3 denně. Proč? Mám dva velké psy. Aby to bylo ještě lepší - jsou černí. Zcela běžně se setkávám s tím, že když jdeme někde kolem rodičů s dětmi, rodiče mými psy straší své děti. Věta "Podívej, když hned nepřestaneš zlobit, tamhle ti psi tě sežerou. Podívej, už si pro tebe jdou!" je bohužel velmi častá. A co hůř, tito rodiče to dělají i tehdy, když dítě ani momentálně vůbec nic špatného nedělá, pak je to většinou: "A když budeš zlobit, přijde si pro tebe takovejhle pes a sežere tě!". Nevím, asi straší ty děti nějak "do zásoby".
Je mi líto těch dětí, vadí mi ten ustrašení výraz v očích těch dětí. Netvrdím, že je dobře, když se děti kamarádi s každým psem na potkání, to vůbec ne, ale taky jsem bohužel viděla několik hysterických záchvatů u malých dětí jen proto, že někde kolem jde pes:-( A to je přece zbytečné.
Když jde proti nám maminka s kočárkem nebo malým dítkem, psy beru za obojek, mezi lidmi chodí u nohy, na užších cestách nebo po schodech dáváme dětem přednost. Prostě rozhodně nemám doma dva psí postrachy, kteří lítají po dětských hřištích bez vodítka a bez obojku a žerou děti, ale už mnohokrát jsem přemýšlela o tom, že až tu strašící větu z úst rodičů zase uslyším, přitáhnu si psy co nejtěsněji k sobě a dostatečně nahlas pronesu: "Kluci, držte se u mě, nebo vás ten/ta zlý/zlá pán/paní sežere!"
 Taky Klára 
  • 

Re: Re: straseni deti 

(11.5.2003 23:36:28)
Ta vaše připravená odpověď by nebyla k zahození, anebo zkuste přejít do protiútoku ve stylu Polednice. Nasměrujte se s pejsky k oné mamince, popřípadě tatínkovi a významně sundejte psům košíky se slovy "Tak ho sem dejte, my už si s ním poradíme." Věřím, že alespoň od tohohle rodiče už byste měla navždy pokoj a s vámi i ostatní pejskaři, protože to obvykle bývají lidé, kteří se sami psů bojí.
 Klára, 2 raubíři 


Re: straseni deti 

(10.5.2003 20:15:41)
Jo, se strašením jsme si teď taky užili. Šli jsme s Kryštofem pod železničním nadjezdem, je to takový malý tunýlek, Kryštof tam hrozně rád dělá (dělal) ozvěnu. No a on tam nechtěl, že je tam bubák. Slovo bubák jsem před ním nikdy nepoužila, tak jsem se ho ptala, co to je a on říkal, že pán, co vrčí. Že mu to říkala babička a že bubák tam bydlí. Vysvětlila jsem mu, že tam žádný bubák není a babičce jsem večer vysvětlila svůj postoj k bubáků, strašákům, černým rukám a čertům. Druhý den Kryštof hlásil, že mu babička řekla, že tam není bubák, ale že tam bydlí medvěd. Bylo vidět, že čeká, co k tomu řeknu, má totiž knížku o medvědech a ví, že u nás v lese medvědi nežijí. vysvtělila jsem mu, že to babička určitě speltla, že tam žádný medvěd není, šli jsme se tam podívat, on zase dělal ozvěnu a docela se vrátil do normálu. Babičce jsem řekla, že u nás medvědi nežijí. Aha, řekla ona, tak to tam bydlí liška, víš Kryštůfku! Ani liška, babičko, Kryštof se tam se mnou byl dívat a žádná liška tam není, prostě je to tunel. Babička byla nesmírně zkalamná tím, že by Kryštofa mohl fascinovat pouhý tunel. No, on ho už nefascinuje, vždycky, když jsme tam po tomhle extempóre šli, byl docela nervózní a pořád se ptal, jestli tam není ten bubák nebo medvěd.
K.
 Debbie 


Brat to s Usmevem:-) 

(9.5.2003 19:11:19)
Ja rozhodne nechci situaci "zlehcovat" - ale ja bych asi situaci neresila tak "radikalne". Babicky jsou holt babicky:-) Autorka muze byt naopak rada, ze babicka ma jeji deti opravdu rada... Ja byt na jejim miste, tak "zamhourim oci". A jestli si boty obuje na verande a nebo az venku na zahrade - to je mi uplne jedno:-) stejne jako jestli se bude houpat 5 minut a nebo 2 hodiny. Ja sama jedu na 2 mesice k nasi babicce na chalupu. Nase babi je naprosto rozmazlovaci. Denne nasi dcerce kupuje hracky - proste pravidelne odpoledne vyrazi do mistniho hrackarsti - je to "jejich trasa". Nase babi by dcerku houpala klidne hodiny, kdyby si to dcerka "prala"... a u babi na chalupe se chodi v botach i po baraku... Ja k tomu pristupuji tak, ze kdyz to babi nevadi, ze bude muset denne vytirat a ze utraci za hracky, tak proc ne... Moje dcerka je nadsena... a jestli se bojim, ze pak bude vyzadovat to stejne doma - nebojim. Boty ji proste sundam a do hrackarny denne rozhodne nechodime... ja bych z toho nedelala takovou tragedii.
 Dědeček Jirka 
  • 

Re: Brat to s Usmevem:-) 

(12.5.2003 10:07:09)
Milé maminky,
při čtení některých Vašich příspěvků navážejících se do prarodičů, se mne někdy zmocňuje pocit, že babičky (a snad i dědečkové) mohou snad za všechny "hříchy" vašich dětí, které - kdyby jejich špatného prarodičovského vlivu nebylo, by byly pouze a jedině k Vašemu obrazu: chovaly by se jako vonné lilie a byly by až asepticky čisté, skvostně vychované, ukázněné a vůbec dokonale poslušné a mravné, nepůsobily by Vám žádné starosti a být po Vašem, tak by prarodiče bylo zapotřebí rozmáčknout jak škodlivý hmyz, zadupat je do země a jenom některé jejich exempláře by bylo možno po schválení příslušnou rodičovskou komisí vystavit v můzeu a o nedělích je dětem ukazovat jako atrakci.
Berte, prosím, předchozí řádky jako nadsázku, svět je mnohobarevný a do té skládačky podle mého názoru prarodiče patří.
Možná, že si jen potřebujete ulevit od starostí, které současný život na vaše bedra nakládá a máte pocit, že by bez babiček a dědečků bylo těch starostí míň. Aly myslím si, že by ničeho neubylo, jenom Vaše děti by byly o hodně ochuzeny a Vám by starostí neubylo, možná však, že by jich paradoxně přibylo víc, než je zdrávo.
Já sám jsem dědeček, a podle reakcí vnuka snad i docela dobrý. Má dcera i zeť mně a babičce své dítě dávají do opatrování docela rádi a myslím si, že jsou přesvědčeni o tom, že se na naše hlídání mohou spolehnout. Ale starat se o vnoučka není procházka růžovou zahradou. Čas trávený s vnukem patří k mým největším radostem, ale - a to mi věřte, je to i velká odpovědnost. V čas hlídání mám oči jako ostříž a snažím se všem nebezpečím předcházet, záměrně však vnoučka vystavuji "nebezpečím" a dobrodružstvím úměrným jeho věku. A snažím se v něm pěstovat dovednosti, o nichž jsem přesvědčen, že k jeho věku patří. A ta trocha špíny? či sem tam nějaká oděrka? či večerní špitání u táboráku? To přeci k životu patří.
A tak mám snad jen jednu radu, nebo spíše prosbu - buďte ke svým rodičům, dnešním prarodičům, velkorysí. Snaží se z Vašich dětí vychovat právě skrze svoji lásku, kterou teď již dělí mezi Vás a Vaše děti, dobré lidi, zrovna tak, jako se o to samé snažili u Vás. Ale v tom jim přeci samozřejmě pomáhali i jejich rodiče. Štafeta jde dál.
Dědeček Jirka
 Ivoa 


Každý po svém 

(9.5.2003 22:27:47)
Přečetla jsem si Kláry článek a chtěla jsem se přidat, plná "dojmů" z poslední více než třídenní návštěvy u babičky rozmazlovací - tchýně. Ale pak jsem si přečetla všechny příspěvky, a vzpomněla jsem si, že tady bydlím s babičkou, dědou a hlavně taky s manželem a vidím, že každý má k mým dětem jiný vztah a na každém bych našla něco, co mi tak trochu vadí, ale zas to docela vítám, protože jejich přístup je nenahraditelný a moje děti rozhodně obohacuje ... když jedí zajímavá "nezdravá" jídla s babičkou, běhají do "pozdě" venku s dědou, hrají na honěnou těsně před spaním s tátou, a tak. Kdo jiný když ne oni? Já na to nemám pořád čas ani energii. Jsem jim vlastně vděčná, že je mají tak rádi.
(Jenom ta babička rozmazlovací by si mohla odpustit 1000+1 fint jak je nutit do jídla, včetně pobíhání se lžící po celém bytě...:-)) nebo aspoň tuhle jednu fintu... anebo - aspoň se ty nežravky u ní jednou za měsíc pořádně nají, ne?)
I.
 Mirka, 19,14,10 
  • 

Re: Každý po svém 

(29.5.2003 19:11:10)
Moje děti už jsou velké a vliv babiček je dnes spíš v oblasti "přijď mi napumpovat vodu" nebo "vyměnit plyn". Ovšem když se mi narodil 1.syn a moje tchyně se tak stala poprvé babičkou, byla jsem poněkud hysterická snacha a jediný, kdo byl schopen naše averze utišit, tedy můj muž, odešel na vojnu. To bylo docela zajímavé. Že při návštěvě je zajímá jen kluk a já ne, s tím jsem se vcelku lehko smířila, ale že moje informace ohledně toho, co kluk jí nebo ne, berou jako komandování (sebe) nebo omezování (syna), to mi vadilo. Ale jednou na ně došlo. Náš chlapeček nebyl ani alergik, ani nic jiného, jen prostě od malička odmítal jakékoliv ovoce a zeleninu, a to kategoricky. Ne že by kolem sebe prskal, jídlo vyplivoval nebo podobné jiné neškodné záležitosti prováděl, on prostě poté, co jste dle jeho názoru nevhodné jídlo lstí vložili do jeho úst, tato zaklapl a již neotevřel. Pomohl pouze zubařský chvat na otevírání a šátrání prsty na vyhazování jídlo z pusy. No a takhle jednou do našeho chlapečka rodiče mého muže vloudili jahodu. Jiříčku, kousej - to by ještě šlo, on kousal a skladoval to přitom ve tváři. Asi za 1/4 hodiny: Jiříčku polykej - tak to nehrozilo. Za další půlhodinu (zoufale): Jiříčku vyplivni to! - to také nehrozilo. Zubařské chvaty neznali, neb jejich dítě nikdy nebylo nazváno neošetřitelným (jako já), a tak asi po dvou hodinách přispěchali vnoučka vrátit. Odstranění problému trvalo chvilečku, už jsem to měla nacvičené, takže moje kázání bylo jen docela kratinké. Kupodivu od té doby u tchyně značně stoupla moje prestiž jako matky - a my spolu začaly vycházet naprosto skvěle. Až mám někdy pocit, že poslouchá jako hodinky.
 Radka, (holky 13 a 5) 
  • 

U nás to samé 

(10.5.2003 10:19:29)
Milá Kláro,
nezoufej, neboť to samé se děje u mé tchýně. S tím rozdílem, že nepomůže ani přítomnost manžela. Babičku máme na druhé straně Prahy (díky bohu) a buď tam strávíme nepřekonatelný 1 den, či tam holky necháme na víkend, tak 1x za měsíc. Bohatě to stačí. Ta velká už má sice "rozum" a po návratu je normální, avšak malá je naprosto nezvladatelná. Trvá tak týden, než se dostane zpět do normálu.
Dozvídám se pak zkazky typu, jak Janička šla ven v ponožkách, protože babičce řekla, že se jí sandálky nelíbí a tlačí (netlačí, akorát jsem jí odmítla koupit sandálky hýřící barvami). Jak poobědvala 2 lžíce polévky a měla dost (dojedla se celým nanukovým dortem), jak chtěla jahody a dostala jich skoro kilo, pak se osypala a dostala hrozný průjem. Na to konto stále plakala, tak jí litovali a celý den jí v náručí nosili, když tak trpí. Jak si odřela koleno a skučela celý víkend. Zvláště jí bebínko bolelo když měla jíst - tak nemusela. Jak obě holky chodily spát kolem půlnoci, jak se dívaly na krváky, jak se objednávala pizza, když holčičky usoudily, že se oběd babičce nepovedl, atd., atd.
Pokud jsme tam s nimi, nedovolíme aby skákaly na křeslech, lezly do skříní a vytahovaly vše, co se jim líbí, mluvit sprostě, chodit bosky, týrat psa atd. Z pohledu rodičů naprosto hnusní rodiče, terorizující své potomky. Jelikož vždy dojde k hádce, raději naše kontakty omezujeme na minimum. Babička s dědou jsou fajn, mám je moc ráda ale co se týká dětí, jsou jak z jiné planety.
 Hanka dcera 20měs.brisko13t. 
  • 

Re: U nás to samé 

(10.5.2003 12:46:53)
Kdyz jsem četla tyhle články nedalo mi abych nenapsala své zkušenosti.Bydlím v rodinném domku s manželem,tchýní a pratchýní. Už od té doby co se malá narodila tak ji museli nosit protože jsem krkavčí matka a ani ji neponosím. Spatně jsem ji
koupala a krmila.jen proto že jsem ji nechtěla dát čerstvě nadojené mléko.Když ji zakažu čokoládu tak ji to stejně daji abych to nevěděla.Vlastně pokaždé když jde k nim tak dostane nějakou sladkost a když vezmete v úvahu že je to každý den.....
Když řeknu že je pro ni něco nebezpečné nebo nezdravé tak mi řeknou že oni to tak dělají celý život a nikdy se jim nic nestalo....
P.s.náš dům se někdy nezamyká protože je nikdo ještě nevykradl.
 sally 


O babičce rozmazlovací a ještě jednom dědovi 

(10.5.2003 17:19:01)
Holky,
mě přijde, že prostě babičky rozmazlují prostě proto, že s tím dítětem jsou málo. A jestli babička je místo vaření ochotná malého hodinu houpat, tak co? Je to její čas. Moje babičky nás taky "rozmazlovaly" - přiznám se, že jako matka bych taky asi koulela očima, kdybych se dozvěděla, že děti tráví večery s babičkou v posteli u televize u zcela nevhodných pořadů, cpou se pomerančema, sušenkama, čokoládou (to vše v čistěm povlečení), mají povoleno do postele skákat z pelesti, jezdit po zadku po dřevěných schodech v hale (přes zuřivé mlácení sousedů), malovat se babiččinýma šminkama (co pamatuju - takže od nějakého věku tří let), trhat jí korále a hedvábné šátky, živit se zásadně krupicovou kaší (s hromadou kakaa)... no a co? Nemám pocit, že by mi to nějak uškodilo, naopak.
Přesto byl mým nejmilovanějším prarodičem děda, který s námi bydlel. Určitě mě rozmazloval taky, ale jinak - pokud se pamatuju, tak jsem u něj v pokoji byla pečená vařená, a i ve dnech, kdy ho artróza zlobila tolik, že chodil o holi, tak lezl ochotně po čtyřech a štěkal, aby mi udělal pejska. Stál hodiny na lístky do divadýlka, učil mě hrát na flétnu, předčítal mi donekonečna kocoura Mikeše (a protože sám byl pán kulturní a vzdělaný, tka to prokládal Kyticí a Jiráskem, takže jsem někdy na druhém stupni utrpěla šok, když se tyto knihy ocitly na seznamu povinné četby - já je považovala za "dětské knihy"!). Nicméně tím, že děda s námi bydlel (v 2+1), tak spíše dodržoval taková ta základní pravidla výchovy. Naopak - pamatuju si, že už jako malému dítěti mi přišlo samozřejmé, že na dveře se klepe, že ten druhý má právo na soukromí, že budu potichu, když spí (děda si chodil po obědě lehnout), že mu nebudu otevírat šuplíky, že mě ani nenapadne si něco půjčit bez dovolení atd.

Prostě si myslím, že nepřítomné babičky si mohou dovolit, aby jim jednou za čas děti udělaly z domácnosti kůlničku na dříví, ale že kdyby měly s dítětem žít, tak to bude zase trochu jinak. Nejrozumnější mi tedy přijde dítě babičce půjčit (třeba na víkend) a zavřít oči i uši... ono to nějak dopadne (pokud tedy babička neohrožuje dítě na životě nebo zdraví - nedodržování diety, kterou má dítě ze zdravotních důvodů, honění se po ulici atd.)
 Miška, 3 děti 


Re: O babičce rozmazlovací a ještě jednom dědovi 

(10.5.2003 20:23:35)
Sally, napsala jsi to hezky. Na babičku a dědu musí přece dítě vzpomínat v tom nejlepším a nejkrásnějším smyslu. Škoda, že moje máma není zrovna tou nejlepší babičkou:-( Byla bych strašně ráda, kdyby byla mým dětem takovou rozmazlovací babičkou, o jakých se tady píše a jakou jsem zažila já.
 Káča, 2 kluci 
  • 

Re: Re: U nás to samé 

(11.5.2003 0:05:03)
Naše tchýně zas celý život krmila svoje děti stylem hlavně maso- co nejvíc, čím tučnější tím výživnější a hlavně uzeniny- aby ty chudinky dostaly něco pořádného do žaludku. Totéž dělala i s mým prvním synem, kterého to samotného ani nelákalo, vždycky jedl spíš libové, mrkev a bílé jogurty, než ho naučila na ty salámy a škvarky. Ale měla bys vidět, jak dopadla s naším mladším. Taky ho zkusila nacpat večer mastným, ale ten to fakt nesnáší, poblinkal jí koberec a šaty a když to udělal ještě potom dvakrát a ona to musela čistit, otočila o 180 stupňů. Teď ona mně připomíná,že už je večer a ať mu hlavně nedám něco těžkého...
 Klára, 2 raubíři 


Re: Re: Re: U nás to samé 

(11.5.2003 14:16:50)
Babička dala Kryštofovi v osmi měsících chleba s paštikou, samozřejmě blinkal, protože to byl ještě skoro úplně kojený, jedl jenom brambory s mrkví a kašičku, říkala jsem jí úplně jasně, jaký postoj mám k výživě, prcek lezl po pokoji a ona šup k němu, ať to mamka (ta zlá krkavčí matka, která mu ani tu skývu nedopřeje) nevidí. První čokoládu dostal taky u ní, už jsem to prostě nedokázala donekonečna opakovat, že dítě s atopickým ekzémem, které má z mé strany v rodině samé alergiky a astmatiky něco tak alergenního, jako je čokoláda, prostě jíst nebude. Babička rozhodla, že v deseti měsících bude, že ho ošizuju o to nejlepší v životě.
Myslím, že ti, kteří tvrdí, že babička má rozmazlovat, aby na ni dítě s láskou vzpomínalo, mají pravdu, ale nic se nesmí přehánět. Rozmazlovat se dá tvůrčím způsobem, podpořit osobnost dítěte, zažít s ním něco víc, co mamka nemůže, protože je s ním denně a není mu tak vzácná. Ale dělat zdraví nebezpečné pitominy a když dítě zlobí a je nezvladatelné, tak je mámě předat, aby ho ukočírovala, je vůči nám mamkám dost nefér (obzvlášť když k rozmazlovanému raubíři máme ještě mimčo).
K.
 Eva,dcera 5 let,syn 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(11.5.2003 16:44:03)
Ahoj Kláro,když víš že babička tvému synovi dává čokoládu,tak jsi asi většinou u toho,ne?Co Takhle zkusit malému čokoládu ihned takticky odebrat a strčit mu do ručičky místo ní něco jiného,zřeba kousek jablíčka nebo sušenku?Pokud je mu už tolik,tak tuhá strava nebo lepek v tomto věku už nevadí,ale babička si asi opravdu neuvědomuje,že podáváním dobrůtek které patří mezi časté alergeny může prckovi přivodit těžkou alergii.Nebo si s ní zkus otevřeně promluvit o tom,proč není ochotna tě jako matku respektovat a proč se snaží neustále nabourávat tvoji výchovu a ničit tvoji snahu.Láska k vnoučatům se dá projevovat i jinak než jim všechno dovolit.A pokud by rozhovor mezi vámi k ničemu nevedl,nebála bych se přitvrdit a babičce na rovinu oznámila,že pokud není ochotna respektovat to že já jsem matka a tím pádem platí v první řadě moje slovo a až pak slovo babičky,tak že ty nejsi ochotna jí se synama navštěvovat.Věř mi,že téměř každá babička si to dřív nebo později rozmyslí,i když v první chvíli bude třeba na čas uražená,ale stojí to za to.

Eva
 Eliška 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(11.5.2003 16:54:51)
Evo, tim se nic nevyresi. Ja jsem to zkousela jednou, kdyz dala moje babicka dceri do ruky cokoladovou Kinderku a dopadlo to tak, ze prababicka moji 15ti mesicni!! dceri zacala vtloukat do hlavy, ze mama je zla a ze stejnak ji cokoladu da za rohem, kdyz u toho MAMA nebude! Jednoduse jsem sbalila holky a odjela domu. Babicka byla urazena nekolik dnu a pak mi rekla, ze jsem ji mohla rict pred tim, nez ji tu cokoladku dala, ze si nepreju, aby ji dostala. No, nase prababca je dost na "svoji pravdu", je jasny, ze si musi pamatovat, ze jsem ji rikala, co holky smi a co ne jist a jeste mi rytmicky pokyvovala hlavou, jakoze rozumi.

Holkam bude 21 mesicu a cokoladu jeste nemely v puse vubec a doufam, ze jeste dlouho mit nebudou, ale to uz je jinam.

Ze babicka dite houpe hodinu, to by me nezarazelo, ona si proste musi vnoucatek uzit a nemuze za to, ze se stara o postizenou dceru a tudiz ma na kluka jen 1 hodinu denne.
 Zuzava* 


Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(12.5.2003 13:45:05)
Evo, tos mě pobavila, jak chceš dítěti "takticky odebrat čokoládu"?

Celý problém je v tom, že se situace už jednou vyvolá. Jak tu čokoládu babi jednou vytáhne a ty je sebereš, budeš ty ta zlá dítě bude brečet a brečet...prostě už je marné cokoli dělat, je pozdě...a zkus dopředu říkat, že čokoládu nesmí, že to doktorka zakázala, že bude mít svrbivou vyrážku...to můžeš tam, kde jsou prarodiče rozumní a dá se s nimi domluvit...bohužel to nejsou zmiňované případy....Jak jsi to řekla jasně už víc jak dvakrát a druhá strana to prostě nerespektuje, je konec....Je to o respektu tebe jako mámy....
 Eva,dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(14.5.2003 21:46:44)
Ahoj Zuzavo,máš pravdu,je to o tom respektu,ale proč babičky nejsou ochotny svoje děti respektovat?Je to snad proto že mají pocit,že oni už mají vychováno,takže vědí všechno nejlíp?Taky s tebou souhlasím v tom,že dítě bude brečet,když mu čokoládu vezmu,ale já své děti učím,že nemohou mít úplně všechno po čem touží,a snažím se jim nabídnout jinou alternativu.Když jim babička cpala čokoládu nebo jinou věc která by jim mohla způsobit alergii,ještě jim ani zdaleka nebyl rok,vždy jsem dětem místo toho dala jiný pamlsek,a většinou to fungovalo.Ano,občas si pobrečely.A co má být?Když uvidím jak si dítě cpe do pusy kameny nebo že má nůž v ruce,tak ho mám nechat být s tím že by chudáček plakal,když mu to vezmu?
 Zuzava* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(15.5.2003 13:49:03)
Nejde jen o to, že budou děti brečet, ale, jak mám zkušenost, dojde k obrovskému konfliktu s babičkou, která se před dítetem se mnou začne dohadovat, přemlouvat mě, lamentovat, říkat jako že snad projednou, vyčítat mi před dětmi že jim ani nedopřeju (už jsem to slyšela i od dětí, po návštěvě u babičky - to by vám mamka nedala)...a já vím, že tu čokoládu dítěti pak stejně podstrčí...a taky vím, že to přesto udělá příště znova, i když ví, že si to nepřeju...kdyby ten konflikt, co podstoupím, k něčemu byl, udělala bych to, ale bohužel...a já už mám taky zkušenosti a vím, že jedna čokoláda z faktického hlediska škodu nenadělá, a dohadování se s babičkou o věci je horší, takže u toho nejsem, abych to nemusela povolovat nedobrovolně, a doma si pořádek sjednám vcelku snadno...
 Eva,dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(15.5.2003 23:43:59)
To ano,neříkám že by děti neměly čokoládu dostávat vůbec,ale jde o to jak starým dětem se takové věci dávají.Babička dávala čokoládu mojí malé,když jí bylo sedm měsíců,holčička byla ještě plně kojená,začínala jsem s příkrmama až v osmém měsíci a opravdu mi nepřišlo vhodné začít dítě přikrmovat zrovna čokoládou.Moje máma a jedna z mých sester tohle nemohli pochopit,že prý dětem nic nedopřeju a hlavně argumentovali tím,že dřív se dětem dávalo už na pár měsících to co jedli dospělí,s tím že to rozmixovali,a děti žádné alergie neměli.Tak jsem ségře řekla,že si to může praktikovat na svých dětech,až bude mít,ale ne na mých.Dneska je na tom její Anetka tak,že nesmí vůbec žádné ovoce,ani jablka,oříšky,čokoládu,kravské mléko,má bezlepkovou dietu a ségra má z toho šílený depky.Anetino první jídlo byla rajská omáčka s knedlíkem ve čtyřech měsících,to malá dostávala rozmixované,lžičkou,a o dva měsíce déle jí ségra dávala lízat Nutelu.No,proti gustu.....
 alkaza 


Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(24.2.2007 14:36:05)
To je dobré odebrat.Ale poslouchat pak kecy od babičky typu,"jen mu to dej" je opravdu příjemné.Bojovala jsem s uzeninami,čokoládou,smetanovými krémy než měla malá rok a vydržela jsem.Ale vem dítěti z ruky čokoládu kdy už ji téměř jí.....to by asi neproběhlo potichu nemyslíš? Zvlášť v době když už je starší a vnímá a pozná kdo mu co dává papat.
 Lída,dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: U nás to samé 

(11.5.2003 22:33:31)
Milá Milado,úplně Ti rozumím.Mám dva syny,prvního by tchýně rozmazlovala,a druhého,jen protože to není holčička IGNORUJE.Skoro 2 roky se nestýkáme a je mi fajn.Přeju pevné nervy.Lída
 Pingu 
  • 

moje zkušenost 

(9.6.2003 17:44:23)
Ahoj všichni, zatím si diskuse na rodině jen čtu, ale nedá mi to abych nenapsala svoje zkušenosti, ne jako maminky, ale jako vnučky.Jestli vás babičky rozmazlovaly a chvíle s nimi patří k nejhezčím vzpomínkám, pak vám nemůžu než závidět. My jsme celkem čtyři, moje nejstarší sestra bydlela u babičky (maminčiné mamky) od narození asi do dvou let. Potom se moji rodiče vzali a narodila jsenm se já a brácha.Ovšem pak se naši rozvedli, sestra s mamkou se odstěhovali a narodila se další sestřička a my s bráchou zůstali s taťkou a s jeko mamkou (naší babičkou). Ta byla mimochodem jednou z mnoha příčin jejich rozvodu. No a taťka si zřejmě s výchvou holky moc nevěděl rady a babička nikdy holku nechtěla (sama mi to řekla), druhá babička má nejradši nejstarší sestru, což je asi pochopitelné a maminka měla malé dítě a navíc byla daleko.Takže mě se nikdo nevěnoval a dodnes si pamatuju jak často jsem brečela že mě nikdo nemá rád a jak stašně opuštěná jsem si přpadala. Dnes je mi 22 a už se na to dokážu dívat s nadhledem, dokonce je všechny chápu, a mám moc ráda, ale když je dlouho nevidím, nijak mi to nevadí. Když přijdu na návštěvu ani nevím o čem si s nimi mám povídat, jsou pro mě tak troch jako cizí lidi.
 Pingu 
  • 

pokračování 

(9.6.2003 17:53:55)
Omlouvám se za styl, nějak se mi to odeslalo než jsem si to stihla přečíst. Nechci abyste mě litovali, zas tak strašné dětství jsem taky neměla, rodiče mě mají rádi (doufám:o))) jen měli svoje problémy Ale jestli babičky upřednostňují jedno dítě je to rozhodně špatně a dítě to určitě dost poznamená. Jen nevím, jak to vyřešit....
Tak jsem si postěžovala a hned je mi líp :o))) Mimochodem o bráchu (20) se babička (82)pořád stará, uklízí po něm, vaří atd. a jak on se k ní chová to by se jeden vážně styděl - upletla si na sebe asi bič. Teď je ráda když přijdu na návštěvu a někdo si s ní popovídá. Ale stejně ji mám ráda a je mi jí spíš líto.
 Evelyn1968,2děti 


Re: U nás to samé 

(10.5.2003 14:42:09)
Ahoj, zažila jsem si něco podobného,
moje máma sice vždycky vyprávěla, jak mě babičky rozmazlily. Že mě např. naučila chodit na nočník, ale babička usoudila, že jsem ještě malá, tak mi dávala plíny, až mě to zase odnaučila a pod.
Když se mi narodil syn, asi na to všechno zapomněla, protože ho začala strašně rozmazlovat, např. v krámě ho posazovala na pult, dovolila mu všechno brát do ruky, po ulici ve městě se zásadně honili, myli si boty v kaluži.....(období 1.-2.roku), já jsem s ním nemohla vůbec vyjít ven, protože jsem chtěla, aby po městě chodil vedle mě a choval se normálně, na nákupech to byla ostuda na písku si nikdy nehrál, jako jiné děti ale lítal kolem a doma pořád vyžadoval, aby přišla babička:o(. Nejen že ho podporovala ve všech jeho nápadech, ale sama vymýšlela ještě horší. Stačilo, aby ji slyšel z telefonu a byl nezvladatelný. Druhá babička ho zase cpala sladkostma, dávala mu na oči svoje dioptrické brýle, dávala na hraní nevhodné předměty a pořád strašila, co by se mu mohlo stát...., nebylo to jednoduché.
Dneska už je naštěstí rozumný, k babičkám chodí rád, ale chápe, kde jsou hranice, řídí se podle naší výchovy, taky babičky už nemají na rozmazlování tolik energie, vnoučata přibývají:o), tak s dcerou tyhle problémy zatím nemám.

Všem Vám držím palce, abyste pomoc babiček přežily ve zdraví, vím, že to není jednoduché:o).

E.
 hh hh 


Re: Re: U nás to samé 

(11.5.2003 22:58:14)
Ahoj maminy tak já se taky přidám.

S mojí mamkou problém nemám ale ta tchýně pardon babička

Už když byla dcerka miminko a přijeli jsme k nim na návštěvu tak chodila tak dlouho kolem kočárku a všelijak ji upravovala čepičku a kabátek dokud ji nevzbudila poté ji opět přes můj protest vyndala s kočárku a celou návštěvu chovala. Nikdo jiný se k ní nesmí přiblížit. Dřív my bylo umožněno na návštěvách aspoń ji nakojit a i tehdy pořád nakukovala do pokoje se slovy „už můžu“ . Ale teď co malá pije z láhve dává ji jíst ona nebo tchán protože já bych to asi nezvládla. Nejsem zřejmě způsobilá matka. Na jakýkoli můj argument odpoví „co ty mě budeš učit vychovala jsem 2 syny. Co si nepřeji aby s dcerou prováděla, dělá za mými zády.

Taky uvedu jeden příklad za všechny : jeden den si přijel tchán pro malou že s ní půjde na procházku. Místo toho si ji odvezl k nim domů a tam si hrály. (Bydlí kousek od nás) A já si bláhově myslela že si Kity užívá venku sluníčka. Asi za 2 hod. ji pak dovezl a jako by nic mně sdělil že venku nebyli protože Kity nechtěla být v kočárku tak jeli k nim domů. Dceři bylo tuším 5 měsíců.

Beru to že babičky jsou k rozmazlování ať si, ale rozhodně by neměly obcházet rodiče a povolovat to co rodiče zakáží. Moje tchýně si myslí že jen pro to že ona je starší ví všechno nejlíp a já jsem hloupá holka které musí ukázat jak se vychovávají děti.

Spíš bych řešila to jak babičkám vysvětlit že některé věci opravdu nechceme aby se našim dětem děli.
Např. naše babička nedokáže pochopit proč dceři v 6 měsících odmítám dát naloženou okurku, kousek chleba s máslem atp. A´t jí řeknu co chci žádný argument není dost přesvědčivý.

Je spousta věcí co jsem tu četla co fungují i u nás. Např to Preferování jednoho vnoučete, co tu nezaznělo tak u naší babičky se za snězený oběd platí!!! Babička dá vnučkám 50kč když všechno snědí atd.

bylo by toho na román….

Danina
 Lenka 
  • 

Co je horší? 

(11.5.2003 21:51:14)
Nevím co je horší. Jedna naše babička a děda (tedy mužovi rodiče) nám naopak nadávají, že dětem moc povolíme, že jejich děti by si spoustu věcí nedovolili (tomu nevěřím, protože je moc dobře znám a jentak si do něčeho nenechají mluvit)...........
S dětmi komunikují hlavně formou příkazů, rozkazů a zákazů. Pochovat nebo pomazlit jsem je ještě neviděla. Úsměv na rtu také chybí. Opravdu se u nich nesmí nic a to si myslím, že mám hodné děti. Cizí lidi si je nemohou vynachválit. Asi bych byla radši,kdyby je rozmazlovali.
 Kristýna+Robík 


Rozmazlování již třetí generace 

(11.5.2003 23:38:45)
Ahoj Kláro, moje babička dělala úplně to samé se mnou a s bráchou, když jsme byli malí, předtím s naším tátou a teď to dělá s mým synem. Občas mi to rozmazlování leze na nervy dost silně, tak zavolám mámě a navzájem si popláčeme na rameni, jak jí výchovu babička kazila před 20 lety a mě kazí dnes. Vyrostla jsem a myslím, že nejsem rozmazlená přespříliš. To, co jsem teď po letech ocenila, byl zásadový přístup mojí mámy: Babičku nezměním, hlídat děti potřebuju. Vše, co dělaly s babičkou a zkouší pak na mě klidně odmítnu a vysvětlím, že se mi to chování nebo ta činnost nelíbí. Hlavně před dítětem babičku nekritizovat. Většinou by mělo samo poznat, že máma je ta pravá autorita. Pokud jsem přítomna nějakým babiččiným výstupům, raději se s ní o dítě netahám a jdu si po svém a po očku sleduji, zda nejde o život (vyklánění z okna ve čtvrtém patře za účelem krmení racků je běžné). Když už toho mám opravdu dost s klidným hlasem to babičce oznámím a dítě si odnesu - vztek a křik ho přejde za minutu. Zkrátka přežít a doufat.
Určitě mi babička přidělává dost práce. Já vychovávám dítě tak, aby bylo schopné se účelně zabavit i samo, pokud potřebuji pracovat a nemohu se kolem něj točit celý den jako osoba hlídací, která má navařeno v lednici a náhradní oblečky vyžehlené v prádelníku. Babička ho skoro do dvou let a někdy ještě teď pořád tahala, chovala, nosila jako by neměl nožičky, krmí ho, jako by neuměl držet lžíci a hlavně mu půjčuje věci, které nejsou zcela samoúčelně položeny ve vyšších policích a kdyby mu je neukázala o jejich existenci by ještě nemusel nic vědět. Od chvíle, kdy mu je babička půjčí, myslí si, že na ně má nárok. Poslední příhoda: kluk dostal od tety chodníkové křídy . Stanovila jsem pravidla, že s nimi budeme kreslit pouze v parku a doma je v žádném případě nesmí nikdo vytahovat. Pochopil a souhlasil. Za týden byla u nás babička a hlásila, že si z té krabice půjčili jenom dvě křídičky a udělali úplně malinký obrázek na papír v kuchyni. Od té doby to syn zkouší i na mě - když se pravidla porušila jednou, co kdyby to šlo i podruhé, že?
 Renata,29 let,dvě děti, věk 4 r. a 18 m. 
  • 

Re: Rozmazlování již třetí generace 

(12.5.2003 1:24:07)
Ahoj holky,vaše stížnosti na babičky chápu,ale nemáte pocit,že babičky se k vašim dětem chovají tak jak jim vy sami dovolíte?Myslím babičkám,ne dětem.
 Radka, dvě vnoučata (8 měsíců a 4 roky) 
  • 

Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 8:52:20)
Ach jo, milé maminky, tak jsem na to zůstala sama. Žádná další internetová babička. Tak do toho.

Hlavně si z nás babiček nic nedělejte. Ony s nimi byly vždycky potíže. Vezměte si třeba tu od Božky Němcový. To je úplný prototyp hrozné babičky. Ráno nemůže spát a tak už ve čtyři courá po domě, vrže schodama a tvrdí, že ostatní nechává spát, protože spánek je sladký. Takže vyleze v tuto nekřesťanskou hodinu na dvůr a tam ji všechna ta havěť vítá štěkáním, bučením, mečením, kvokáním a kokrháním, takže kdo se ještě neprobudil těmi vrzajícími schody, tak je určitě vzhůru teď. V kapsáři furt tahá nějaké kůrky a kudy chodí, tudy drobí - a to prosím nebyly vysavače - a kdo to po ní měl uklízet - no přece dcerka Terka. Děcka strašila povídáním o bláznivé Viktorce (no řeknu Vám, proti tomuto příběhu je pohádka o Červené Karkulce úplná selanka). Ani se nedivím, že děti byly stresovaný a chodily se uklidňovat k vodě. Navíc, místo toho, aby s děckama hrála panáka, tahala je po návštěvách - a to ještě do feudálních poměrů. Víte, jaké ty děti z toho musely mít v hlavičkách zmatek?
A jaké z toho poučení - no když čtu většinu příspěvků, tak mi napadá slogan "Zničit babičku"
(to je jako zničit krtka, podle toho známého Večerníčku). Ale protože to vždycky nejde, tak alespoň malé sedmero rad pro maminky:
1. Považujte babičky za více či méně senilní osoby, které dětinští a podle toho s nimi jednejte.
2. Mluvte a jednejte s nimi asertivně, nicméně vyjadřování podřiďte jejich chápání - doporučuji slovník tak tříletého dítěte.
3. Nemůžete-li babičku izolovat v nějakém hodně vzdáleném penzionu pro důchodce, vzdalte se raději sami. Doporučuji salaš v hodně vysokých horách (vony už nás ty haxny bolí a tam se aspoň nedobelháme).
4. V případě nutnosti se vystěhujte do hodně vzdálené země, kde létají letadla jen jednou za dvacet let (kdyby to bylo častěji, nedoporučuji - babičky jsou schopné strašlivých věcí)
5. Když se nemůžete fyzicky vzdálit, oddělte vnoučátka od babiček (budete méně prát špinavé ubrusy, méně chodit k lékaři s nachlazením, které babičky zavinily, k logopedovi - aby odnaučil dítě šišlat a konečně i k psychiatrovi, aby zbavil Vás i dětí problémů a nezdravých zlozvyků.
6. Když ani to nejde, pozřete před každou návštěvou babičky meprobamat. Z některých z Vás se sice stanou narkomanky, ale konečně co byste nudělaly v zájmu dětí, že.
7. Pokud bude nezbytná likvidace babiček (např. potřeba jejího bytu, majetku, či oblíbeného hrnéčku po tetičce), čiňte tak ohleduplně. Berte ohled na to, že i babičky jsou součástí přírody a nečiňte jim zbytečnou bolest.

A ještě jednu užitečnou radu dávám nezištně nakonec. Vězte, že na babičky (a dědečky) se dá svést úplně všechno a tak toho využívejte.
Poraní se vnuk s dědečkem při sekání dřeva? Může za to dědeček.
Poraní se vnuk s tatínkem při sekání dřeva? Může za to dědeček, protože ho to nenaučil.
Je dítě levý jak šavle na práci? Může za to dědeček, že ho nevedl k sekání dřeva.
Je vnuk šikovný na práci a vůbec ničím se nezraní. No to má přece po tatínkovi nebo mamince, to je přece jasný.

Zdravím Vás, maminky, a zalézám do svého koutečku lízat si rány (ježíši, už mi dcera dvě hodiny nezavolala, co když má Ivuška větříčky a jestlipak se Míšovi nestýská ve školce, no budu tam muset rychle po práci zajít a koupit kupu čokolády, asi ho vezmu na kolotoče a pak ho nechám pocákat v tom bazénku před radnicí a koupím mu aspoň dvě zmzliny a ještě......)

 Karo 


Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 9:46:47)
Tohle je opravdu pekne Radko!
Ja jsem ta vzdalena letecky, a tak je pro nas babicka vzacnosti nad zlato. Kdyz ctu nektere prispevky pod tvym, rikam si, nikdo maminky nenuti, aby je babicky rozcilovaly, tak proc si stezuji? Na druhou stranu chapu jejich rozcileni, vzdyt ony maminky TAKY chteji (stejne jako babicky) pro sve deti to nejlepsi. No nevim, ale nektere veci jsou prehnane, proc by dite nemohlo obcas chodit bosky nebo si dat cokoladu? Nikdo vas maminky neprinuti, abyste dite babickam davali, nebo s nimi dokonce zili (a trpeli) pod jednou strechou - na druhou stranu vite jake to je kdyz vam dite absolutne nikdo nemuze nikdy pohlidat? Hm, tak se mi zda ze vse potrebuje sve meze a clovek musi vybrat to co je tak nejak v mezich normy. A nebo se od tchana a tchyne odstehovat co nejdal, pokud jsou k nevydrzeni. Vse zalezi jen na vas. Je to otazka priority.
 Lenka Dynterova 


Re: Re:Ach ty babičky 

(12.5.2003 10:27:12)
Asi pred hodinou me "babicka tchyne" nastvala, ale po precteni par prispevku jsem se dokonale uklidnila a zjistila jsem,ze je to vsude stejne. Opravdu to chce velkou davku tolerance pri spolecnem souziti.
 Jaruša 
  • 

Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 14:41:13)
Moc hezky napsané. :o))

Jestli můžu přispět svou úvahou, tak se přidám do diskuze.
Vzpomínám si, když jsem měla jenom jedno dítě, jak jsem to prožívala. Už v těhotenství jsem studovala odborné příručky, kterak s dítětem komunikovat, jak ho nejlépe živit, co a v jakém věku má zvládat a umět. Zkrátka dítko pro mne bylo středem vesmíru, točil se kolem něj celý svět a já jsem se, coby zodpovědná matka snažila vytvořit mu co nejvhodnější zázemí. Vařila jsem mu zdravá, správně vyvážená jídla, nešišlala jsem na něj, rozvíjela jeho schopnosti po všech stránkách. Pro babičky a dědečky jsem ale musela být postrach. Neustále jsem kontrolovala, co a jak s mým milánkem provozují a vždycky jsem našla nějaký nedostatek. Buď nebylo jídlo tak správně "vyvážené", případně jsem s hrůzou objevila v ručičce 15-ti měsíčního dítka krabičku lentilek, nebo na něj šišlali, nosili ho, houpali, lezli po zemi a vydávali nesrozumitelné zvuky a tím vzbuzovali v mém nevinném stvořeníčku dojem, že takhle je to normální a děsila jsem se toho, že to bude vyžadovat i po mě - kdykoli a kdekoli.
Dneska, když si sama na sebe vzpomenu, ježí se mi vlasy a doufám, že moje dcery, až budou mít první dítě, tuto etapu přeskočí a najedou hned na tu druhou - která u mě nastala narozením druhého potomka. Totiž - ne, že bych náhle své odpovědné nitro zadupala do země a stala se ze mě lehkomyslná, asociální matka. To ne. Ale s příchodem druhé dcerky na svět jsem zjistila, že příručky jsou většinou na nic, akorát blbnou hlavu a dodržovat rady, v nich udílené, je nemožné. Vybrala jsem si to důležité a zbytek jsem s klidem spláchla do záchodu. A tak mladší dcerka vyrůstala v klidném, radostném prostředí, kde se odborným okem nezkoumal každý jogurt, kde jsem na ní občas i joztomile žašišjaja, v roce a půl jsem jí klidně vrazila lízátko - zkrátka nechala jsem jí víc volnosti a nepozorovala ji tak úzkostlivě, jak tomu bylo u prvního dítěte. I babičky a dědečkové se konečně dočkali a mohli si báječně užívat obě vnučky bez neustálého ohlížení a nervování, jestli to, co dělají, je dle mého gusta.
Zkrátka jsem došla k přesvědčení, že babičky a dědečkové jsou většinou svéprávné osoby, které zvládnou postarat se o dítě. A že občas udělají něco jinak, než bych to udělala já? Pch, pokud jim např. nedají sirky a nepošlou je hrát si do stohu - tak jde o prd.
A hádejte, které dítě je vyrovnanější, spokojenější a pohodovější? To mladší, které vyrůstalo od malička obklopené klidem.
Milé maminky, věřte, že až se přiblížíte k babičkovskému věku, až budete za sebou mít výchovu človíčka od miminka do dospělosti, usadí se vám na duši klid a vy zjistíte, jak jste si mnohdy zbytečně ztrpčovaly život úplnými prkotinami. :o))
 babička Radka, dvě vnoučata 
  • 

Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 15:24:19)
Milá Jarušo a ostatní maminky,
děkuji Vám za podporu i za pochopení mého dopisu jako nadsázky. V podstatě mě potěšily všechny příspěvky - i ty, které jsou k nám, babičkám, kritické. I my musíme na sobě pracovat (kruciš, teď mě napadá, co je klubů maminek, ale o klubu babiček nevím - pozor, neplést s kluby důchodců, to je něco jiného). V takovým klubu bychom mohly nadávat na ty mladý a neměly bychom čas na vnoučata, čímž bychom přestaly být potížistky. Mohly by být rozděleny do sekcí podle stáří vnoučat. Program bychom mohly uzpůsobit podle Vašich nejčastějších stížností, např. takové výživné téma jako jak (ne)chodit s détětem bosky po dlažbé, trávě, strništi, náměstí, obýváku a veřejných záchodcích by si zasloužilo ještě pozdělení do podsekcí. Atd.
Holky, den je krásný, Vy jste taky krásný a vnoučatá jsou nejkrásnější a ti tatínci a dědečci jsou taky krásní, tak buďme rády, že se hned tak něčím nenecháme otrávit.
Babička Radka
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 15:52:22)
Radko, to jsem se pobavila :o)))
Sama sice ještě babičkou nejsem, ale až jednou budu, tak se s tebou spojím a ten klub babiček spolu založíme, jo? :o)))
Mohly by tam být tématické okruhy jako např.:
Jak správně nabalit dítě v 25 stupních.
Jak uspěšně nacpat do vnoučete kilo čokolády.
Jak udržet dítě vzhůru dlouho po půlnoci.
Mohla by to být docela švanda. :o))
 Helena, da kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 16:09:13)
Ahoj Jarko, znam odpoved na tematicke okruhy, i kdyz nejsem jeste babicka. Nacpat do ditete kilo cokolady po pulnoci neni zadny problem !! U nas je spis problem ten, ze ditku tu cokoladu spapa maminka !!! Helena
 Helena, da kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 16:09:16)
Ahoj Jarko, znam odpoved na tematicke okruhy, i kdyz nejsem jeste babicka. Nacpat do ditete kilo cokolady po pulnoci neni zadny problem !! U nas je spis problem ten, ze ditku tu cokoladu spapa maminka !!! Helena
 Dědeček Jirka 
  • 

Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 15:29:27)
Chtělo by se říci: "Zlatá slova". Myslím si, že po přečtení tohoto příspěvku by mohl nastat klid zbraní a tenhle pingpong, kdy každý tahá na světlo tu svoji artilerii, by mohl tichounce odeznívat.
Dědeček Jirka
 Dali 
  • 

Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 10:49:05)
Dočetla jsem do konce a je mi smutno. Jsem novopečená babička tříměsíčního chlapečka a tu novou roli se učím zrovna tak, jako se maminky učí rozumět svému děťátku.A tak jsem nahlédla i do této diskuze... Kde jsi ty, byla jsem i já, kde jsem já budeš i Ty. A tak si svoje příspěvky vytiskněte až přejde čas zkuste si je přečíst znovu.
Až Vám v náručí bude vrnět uzlíček, který bude Vaším vnoučetem. Dík, babičko Radko.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 11:06:44)
Babičky a dědečkové,
nevím jak ostatní maminky, ale já jsem strašně ráda, že mám funkční babičky a jednoho dědečka... manželovi rodiče mi moc pomáhají, berou si malého ven každý den, když jsou zrovna v Praze, a já mám čas na práci. Až bude mrňous větší, klidně ho můžou cpát čokoládou, až bude praskat ve švech, houpat půl dne a já nevím co všechno ještě... ale prostě NECHCI, aby moje máti nasazovala malému teplé ponožky, když je venku 22 nad nulou. To není rozmazlování, to je pitomost. :o)))
 Karo 


Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 11:28:57)
Ale jasne Monty, to kazdy prece chape. Ale rozhodne by maminky (A ANI BABICKY!), nemely na ponozkach stavet rozhodujici moment ve vztazich mezi generacemi.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 11:32:30)
Karo, naštěstí to moje máti ani já jako rozhodující moment nebereme, ale musím říct, že je dost úmorný poslouchat při každým telefonátu výtky jako: "Chudák malej... ten má spartánskou výchovu... koupete ho v LEDOVÝ vodě... spí u OTEVŘENÝHO okna... věčně nahej... bez ponožek..." :o)))
 Karo 


Re: Re: Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 12:10:00)
Take deti to mohou mit s babickami tezke. Ja si pamatuji jak mi babicka, prestoze jsem ji mela rada, lezla na nervy kdyz mi nutila stale teple papuce, cepice a saly, prestoze jsem se potila horkem a cpala me neuveritelne jidlem. Nejake detske porce to neznala a delala hrozne sceny, kdyz jsem nechtela vse dojist, takove ze jsem mela vycitky, ze ji zklamu, ona se s tim tolik navari!
Proto pisu, ze i babicky a dedove by meli umet brzdit a nebyt jako "deti", vek je neomlouva, ze se nemohou chovat rozume.
Zaroven je dulezite si uvedomit, ze prapuvodne se o vychovu ditete delilo vice generaci a pro dite je to spise plus nez minus, pres veskere tyto problemy.
 Dědeček Jirka 
  • 

Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 12:09:36)
Milé maminky,
při čtení některých Vašich příspěvků navážejících se do prarodičů, se mne někdy zmocňuje pocit, že babičky (a snad i dědečkové) mohou snad za všechny "hříchy" vašich dětí, které - kdyby jejich špatného prarodičovského vlivu nebylo, by byly pouze a jedině k Vašemu obrazu: chovaly by se jako vonné lilie a byly by až asepticky čisté, skvostně vychované, ukázněné a vůbec dokonale poslušné a mravné, nepůsobily by Vám žádné starosti a být po Vašem, tak by prarodiče bylo zapotřebí rozmáčknout jak škodlivý hmyz, zadupat je do země a jenom některé jejich exempláře by bylo možno po schválení příslušnou rodičovskou komisí vystavit v můzeu a o nedělích je dětem ukazovat jako atrakci.
Berte, prosím, předchozí řádky jako nadsázku, svět je mnohobarevný a do té skládačky podle mého názoru prarodiče patří.
Možná, že si jen potřebujete ulevit od starostí, které současný život na vaše bedra nakládá a máte pocit, že by bez babiček a dědečků bylo těch starostí míň. Aly myslím si, že by ničeho neubylo, jenom Vaše děti by byly o hodně ochuzeny a Vám by starostí neubylo, možná však, že by jich paradoxně přibylo víc, než je zdrávo.
Já sám jsem dědeček, a podle reakcí vnuka snad i docela dobrý. Má dcera i zeť mně a babičce své dítě dávají do opatrování docela rádi a myslím si, že jsou přesvědčeni o tom, že se na naše hlídání mohou spolehnout. Ale starat se o vnoučka není procházka růžovou zahradou. Čas trávený s vnukem patří k mým největším radostem, ale - a to mi věřte, je to i velká odpovědnost. V čas hlídání mám oči jako ostříž a snažím se všem nebezpečím předcházet, záměrně však vnoučka vystavuji "nebezpečím" a dobrodružstvím úměrným jeho věku. A snažím se v něm pěstovat dovednosti, o nichž jsem přesvědčen, že k jeho věku patří. A ta trocha špíny? či sem tam nějaká oděrka? či večerní špitání u táboráku? To přeci k životu patří.
A tak mám snad jen jednu radu, nebo spíše prosbu - buďte ke svým rodičům, dnešním prarodičům, velkorysí. Snaží se z Vašich dětí vychovat právě skrze svoji lásku, kterou teď již dělí mezi Vás a Vaše děti, dobré lidi, zrovna tak, jako se o to samé snažili u Vás. Ale v tom jim přeci samozřejmě pomáhali i jejich rodiče. Štafeta jde dál.
Dědeček Jirka

P.S.
Původně jsem tento svůj příspěvek "přilepil" v této diskuzi jinam, než jsem chtěl, za což se omlouvám.
 Martina, Honzík 3,5 roku 
  • 

Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 12:51:14)
Tedy já mám prima obě babičky, ale kdybyste si dala říct, tak bych vás adoptovala jako třetí :-)))
Čokoláda a kolotoče v babiččině režii (dělá se mi špatně po obojím), to si dám líbit!
 Ilona 
  • 

Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 13:04:32)
Mila pani Radko,
jsem drzitelkou titulu babicka (zatim jedna triapulleta vnucka, druha na ceste). Moc dekuji za Vase ftipna ponauceni. Jsem samozrejme rozmazlovaci, od dcery mam narizeno - dite musi prezit, jinak si delejte co chcete.
Nerozumim te materske netoleranci prispevatelek. Verim, ze jde castecne o zarleni (babicka memu diteti skodi a ono ji za to miluje vice nez mne), take o uplatneni pocitu moci (dite je vetsinou pro cloveka prvnim bezbrannym objektem - babicky to ovsem kazi), az puberta takove maminky pekne odrovna.
Zastupne duvody (zdravi, spanek, kazen, disciplina) vypovidaji o svedomitosti a zodpovednosti, ktere je treba demonstrovat. Nechci byt k maminkam nespravedliva, nemaji to dnes lehke. A nechci zjednodusovat, vztahy manzelu, rodicu, deti, prarodicu a jeste vsech
mezi sebou, to je radny spletenec. Myslim, ze to chce more lasky a trpelivosti.
Moc Vas zdravim a nedejme se otravit, taky jsme byly v mladi neschopne kompromisu.
Ilona
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 14:47:15)
No, rady jsou to pěkný, ale moje kamarádka si radši platí cizí důchodkyni na hlídání, protože se s ní o všem rozumně domluví. Když se chtěla domluvit s babičkou, ta udělala naschvál pravý opak. Věkem to asi nebude, že by zkoušeli co vydržíme:o)))?
E.
 Dana 
  • 

Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 15:12:41)
Ano, to je pravda, že za výhradami maminek a obavami o "zdravou a správnou" výchovu se dost často skrývá žárlivost a obava, aby dítě náhodou nemělo babičku radši...Ale obráceně to platí úplně stejně.
Většina babiček ví moc dobře, že vnoučatům nedělají dobrou službu, když jim plní úplně každý rozmar, a že kilo čokolády a tři nanuky místo oběda není zrovna zdraví prospěšné , ale touha získat dětskou lásku,ať to stojí co to stojí,(a aspoň trochu trumfnout ty břídily rodiče)je silnější, než rozumové důvody a doporučení všech odborníků světa.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 15:27:04)
Komu vadí jen rozmazlování, to má ještě celkem dobré. U nás je třeba počítat především s tím, že babička prostě děti primárně hlídat nechce, protože starat se o děti jí obtěžuje - plně ji vytěžuje její gigantická zahrada. O nějakém "užívání si dětí" prostě nemůže být řeč. Ale protože peníze na "paní na hlídání" nejsou, tak to prostě jinak nejde. A tak nám často dojíždí druhá babička (přestože první bydlí přímo s námi), která to má k nám přes hodinu cesty, ale je s vnoučaty ráda a nemá pokaždé tisíc řečí.
 hh hh 


Re: Re: Re: Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 19:03:16)
To naše babička zase pořád říká jak by šla ráda s vnučkou ven. Ale mám zavolat jen dopoledne, protože odpoledne má v TV telenovely a pak jde na zahradu a taky nemám volat když bude foukat a nebude svítit sluníčko.
Raději s malou chodím sama po té co v zimě v –10 když měla 2 měsíce s ní místo domluvené půl hodinky, byla venku hodinu a půl, když se vrátily malá byla úplně vyzmrzaná (pak dostala rýmu) a tchýně nasadila úsměv a prý „no co aspoň jsem si ji užila“.

Když malou na návštěvě pořád chová tak pak jak odcházíme tak začne s tím jak ji hrozně rozbolely záda, že to je hrozný a jak celou noc nebude kvůli tomu spát.

Ono né s každou babičkou se dá rozumně domluvit.
 Sosan 
  • 

Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 13:48:47)
Docela výstižný. Bohužel, i já učím děti, že když je babička při "výstupní kontrole" na výlet nabalí do čepic a bund, že se mají po odchodu zamyslet, jestli jim není horko a případně je odložit ihned za brankou :-) Je to snazší řešení než se s autoritativní babičkou soustavně hádat.
 Helena, dva kluci 
  • 

Re: Sedmero rad maminkám 

(12.5.2003 16:06:57)
Mila babicko hlidaci a rozmazlovaci ..Nabizim na dobu neurcitou hlidani dvou kluku pro potechu duse. Nebo ze bych si Vas zabrala pro sebe ? Teda moje babicka taky rozmazlovala , a ty livance!!! A takovou bramboracku jako ona umite ? Preju hodne elanu a stesticka. Musite byt skvele slunicko. Helena
 Tessi & dvojčata kluci 1/2003 


Re: Sedmero rad maminkám 

(17.5.2003 21:01:52)
Radko, vy jste super babička!!! Obdivuji Váš smysl pro humor. Hodně štěstí a zdraví všem Vám milým.
 Lida a twins 


Bez babicek to ale neni ono 

(12.5.2003 11:35:22)
Ja jsem jako male dite strasne zavidela vsem detem babicku nebo dedecka. Zadneho jsem totiz nemela a moooc mi chybeli. Mam proste pocit, ze jsem v zivote o neco prisla (prave asi o to "rozmazlovani" za zady rodicu). Bohuzel, moje holky ted maji babicku jenom jednu a to hodne daleko, takze se s ni vidi jen asi tak 2-3x do roka. Je mi jich take lito. I kdyz mi moje mama velmi casto "opravdu" leze na nervy, holky bali do cepicek v parnu a podsouva jim cokoladu, tak na druhou stranu je mi moc lito, ze si ji holky nemohou uzit o neco vice a casteji. Babicky a dedeckove jsou proste prirozena soucast zivota, a pokud nejsou, tak proste "neco chybi".
 Gábi, 2 děti 


Re: Bez babicek to ale neni ono 

(12.5.2003 13:40:09)
Tak nevím ... Mé děti si na prarodiče (až na vyjímky) nemohou stěžovat a vycházíme spolu moc dobře. Ale (jak už jsem tady psala) být s nimi a dětmi pohromadě vydržím jen pár hodin v kuse ;-)
Ale jsou i jiné babičky. Já si v dětství užila opravdu intenzivně. Babička se o nás starala, když byla máma v práci, a pak se k nám zcela nastěhovala (do panelákového minibytu, i když měla byt vlastní). Vůbec nemohla být řeč o nějakém rozmazlování. Vše bylo něco za něco - "budeš pořád poslouchat na slovo - dostaneš hračku". Nikam jsme se sestrou nesměly: "to si dělej až s rodičema", pokud ale máma něco dovolila, nastala scéna, jak z italského filmu, takže máma ustoupila a zakázala nám to. Chodila nás "stopovat", jestli neděláme něco zakázaného, četla nám dopisy, prohlížela aktovky, šacovala nás před celou třídou (jestli nemáme na školní výlet "moc peněz") ... Přivést si domů kamárady jsem mohla až na střední škole (to už jsem babičku zcela ignorovala). Navštívit někoho doma - neexistovalo.
Budila nás v pět ráno hysterickou scénou, kdy plakala, že se za ní stydíme a co všechno "strašného" jsme ji provedli ... (Musím sebekriticky říci, že jsme byly se sestrou extrémě hodné a poslušné děti, které se dobře učí a nemají vůbec žádné "průsery".) Myslím, že je zázrak, že jsme si se sestrou zachovaly poměrně dobré duševní zdraví.
Podotknu, že babička měla děti dvě a příbuzných hodně, ale s nikým se nesnášela ... Nejhorší ale bylo, že s námi pak vždycky "nemluvila" a čekala, až ji "odprosíme". (To vám každý psycholog řekne, že malé dítě tohle dost špatně nese.)
Teď už to píšu v klidu, ale trvalo mi hodně let po odchodu z domova, než jsem si v kontaktu s babičkou udržela pevné nervy :-( (Dnes už nežije - zemřela v 90 letech.)
Říkám vše hlavně proto, aby si rodiče uvědomili, že zodpovědnost za štěstí jejich dětí je na nich. Oni musí řešit kontakt s prarodiči. Moji rodiče nechali babičku "řádit" na nás, jak se jí zachtělo a dělali, že to nevidí (resp. můj otec s ní vůbec nemluvil kromě "dobrý den"). Když jsem jako dospělá našla odvahu a vylíčila mámě podrobnosti babiččiny "výchovy", hrozně se "vyděsila" a řekla "mě nenapadlo, že by vám dělala to co mě". Co na to říci???
Abych nezapomněla, mě jako dítěti dost dlouho trvalo, než jsme zjistila, že ne všechny babičky jsou takové a že nejsem ta vnučka "nejhorší na světě". (A vrátit dítěti sebevědomí trvá o dost déle, než ho sebrat.)
Přeji hodně rozmazlovacích babiček a šťastných dětí.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Bez babicek to ale neni ono 

(12.5.2003 14:30:04)
Musím uznat, že můj vztah k tchýni je dosti podobný - mimo toho "dobrý den" také nenajdeme společné téma k rozhovoru. Ale jít do otevřeného konfliktu s tchýní je fakt dost riziko, protože pro manželku to přeci jen není nějaká Lochneska, ale její maminka. A když dojde na lámání chleba, maminka ji vždy podrží, pomůže, vždy může přeběhnout na její stranu a není dobře, když ta "její strana" bude příliš vzdálená. Udržet si přijatelný vztah s tchýní je proto dost důležité pro zachování samotného manželství. Naštěstí babička/tchýně nekomanduje děti přímo, ale nás (dej mu čepici, má určitě hlad - dej mu rohlík, už by měl být doma a spát apod.) a my ji většinou ignorujeme. Nevím jak dobrý příklad pro děti to je, ale nemám moc nápadů, co s tím dělat jiného. Asertivita nás mimo jiné učí, že nemá smysl vysvětlovat a přesvědčovat, když druhá strana prostě odmítá uznat, že máme svůj názor a máme právo mít ten svůj názor. Navíc spousta těch věcí se nedá nějak objektivně posoudit - když např. já jsem názoru, že je teplo a ona si myslí, že je zima, tak se těžko uargumentujeme. Co by sis přála, aby tedy tvůj otec udělal? Možná jsem jako on, ale rád bych se z jeho chyb poučil.
 Bibi 
  • 

Re: Re: Re: Bez babicek to ale neni ono 

(12.5.2003 14:54:18)
Ja bych si prala videt ty maminky, ktere tady nejvic vykrikuji, jak hrozne babicky jsou, kdyby zadnou babicku nemely. To byste byla vetsina z vas v pr... Kdyz babicka pohlida, kdyz vy potrebujete ke kadernikovi, na cviceni, do kavarny apod. to je v pohode. Ale jinak nemate pro babicku jina slova nez o tom, co vsechno dela spatne. Myslim, ze ani ty babicky nic dobre nedelaji. Tohle je prachobycejna zarlivost, mile maminky. Sedmero rad babicky Radky si vytisknete, nechte zvetsit a poveste doma na viditelne misto.
 Gábi, 2 děti 


Re: Re: Re: Bez babicek to ale neni ono 

(13.5.2003 8:00:48)
Sosane, víš že jsem vůbec neútočila na tátu? Ten to v podstatě dělal jako ty, vše si udělal po svém. (Taky nikdy si nepamatuju, že by babička a táta přímo mluvili.) Já jsem toho názoru, že své rodiče si musíme spacifikovat sami a partner by měl být oporou. Takže se spíše "zlobím" na mámu. Rozhodně jsem toho názoru, že partneři (manželé) jsou základ rodiny a nikdo (ani děti, ani rodiče) by neměli ten vztah bořit. Nevím, jak tvoje žena, ale já bych se ve sporu se svými rodiči vždy postavila na stranu manžela.
Ale nevím, jak bych ti to vysvětlila. Mě nejvíc dráždil ten duch naší rodiny: "s tím se nedá nic dělat, to víš babička ... atd." Táta si tedy dělal svoje věci po svém, ale co se týkalo dětí, tak máma vše "vyžehlila" = ustoupila. Dokážeš si představit, jak vypadal každodenní život?
Ještě jednu věc: jako dítě do cca 5 let jsem babičku milovala, pak nastal zlom - já měla porvé vlastní (=jiný) názor na nějakou pitomost. A od té doby jsem se přidala k mému otci na "černou listinu" naší rodiny. Myslíš, že mě neovlivnilo, když jsem poslouchala pořád: "ty jsi stejně nemožná (možno doplnit jakokoliv slovo) jako váš táta". Přání babičky bylo vystrnadit ten cizí "element" (=mého tátu) z naší rodiny.
Čím jsem byla starší, tím víc jsem přestala řešit věci přímých konfliktem, ale těžko se můžeš chovat asertivně, když tě někdo "šacuje". Moje sestra to měla lepší (je mladší), vše důležité jsem já předem vybojovala. Ale když jsem se odstěhovala, užila si také (i když babička zestárla a byl to slabý odvar).
Myslím, že kdybych teď dělala svým dětem, co nám babička, tak mě budou soudit za psychické týrání dětí.
P.S.: Babička si nás nikdy nevzala na prázdniny nebo na výlet, jen chtěla jezdit na společné dovolené s našima. (To se pak lety naštěstí přerušilo - jinak nebylo kde si celý rok vydechnout.)
 Jana, Kacka 
  • 

Co kdyz babicka je, ale nerozmazluje, ba naopak 

(13.5.2003 19:19:07)
Spousta techto diskusnich emailu je na tema babicky, ktere se trochu moc "montuji" do vychovy, nebo dokazuji, ze vse umi lepe, nebo proste rozmazluji. Co kdyz je tomu naopak? Moje tchyne (jedina babicka v okoli, druha je na jinem kontinentu)si zije svym zpusobem, cestuje, hraje golf, chodi na vecirky a prestoze bydli 20 min od nas, Kacku vidava jednou za par mesicu nekolik minut. Kacka se ji boji, protoze ji nezna. Nedovedu si predstavit, ze by tchyne stravila se svoji vnuckou par hodin, pripadne den!!! Tchyne dba na svoji postavu, proto nenabizi zadne sladkosti. Jako dezert nabidne vsem (vnoucatum i dospelym) maximalne 1 ks susenky z obchodu a pak sacek schova a je konec. Jedna z jejich vnucek je trochu kulatejsi, tu pobizi, aby si stoupla na vahu. Kdyz k nam tchyne a tchan prijdou, je to zpravidla az vecer, kdyz jejich vnucka spi. TO jim vyhovuje, protoze mame nicim (nikym) neruseny vecer. Moje tchyne je aktivni zena, ktera, ktera si uziva zivota,vychovala pet deti, splnila tedy svoji ulohu a vnoucata pro ni nejsou zdrojem poteseni. NEkdy bych moji dceri prala mit babicku, ktera kupuje darky, rozmazluje a dela to, co k funkci babicky patri.
 Karo 


Re: Co kdyz babicka je, ale nerozmazluje, ba naopak 

(13.5.2003 20:08:17)
Jano. To je zajimave, ze vychovala pet deti a k vnucce nema vztah, clovek by rekl, ze by mela byt do deti blazen.:o)? Ale docela se mi to libi, myslim, ze bych svym detem jejich deti taky nebrala nebo jim delala nejake naschvaly, neco co si ve vychove svych deti oni nepreji. A po peti detech...ha, ha...asi si dovedu predstavit, ze clovek pak chce pecovat mozna jen sam o sebe.:o)))
 Iveta,2děti 
  • 

Re: Co kdyz babicka je, ale nerozmazluje, ba naopak 

(14.5.2003 11:44:38)
Ahoj Jano!
Mluvíš mi úplně z duše. Mám přesně ten samý osud. Jen je tam drobný detail - moje tchýně vychovala 4 děti. Je na to samozřejmě pyšná, a nestydí se ani říct, že na roli babičky se ještě necítí, protože výchova jejich děti ji hodně vyčerpala, tak ať se postaráme samy. Největší paradox je, že jí samotné hlídala její matka, tedy naše nynější prababička. A ta je opravdu super!!! Jenže má problémy ze srdíčkem a tak pochopitelně nechceme její zdravotní stav zhoršovat hlídáním našich raubířů.Jinak i ostatní sedí - sušenky, návštěva večer - je to přesně tak. Náš nejmladší se jí také bojí, říká jí teto, protože ho vídá jen zřítkakdy. Není to snad proto, že bychom se jí vyhýbali.Ale několikrát se stalo, že jsme se domluvili, že babičku navštívíme, a ta ejhle nebyla doma,byla u kamarádky a zapomněla na nás, nebo musela na rychlo odjet, nebo sotva dosednem na židli začne uklízet. Opravdu si přijdu jako nezvaná návštěva. Pochopitelně jsem si řekla, že bude lepší, aby zašla k nám. Možná raději chodí na návštěvy, než je přijímá. I to bych pochopila. Ale zase marný, babička slíbila, děti se těšily a nic. Zapomněla i zavolat, že to ruší, že jí do toho něco skočilo. Přijde mi to jak ze špatného filmu. Opravdu nevím, co je lepší, jestli mít babičku rozmazlovací, nebo babičku-přehlížející.Ale kdybych mohla mluvit aspoň za svoje děti, a pochopitelně jsem nejšťastnější, když ony mají radost, braly by určitě tu babču rozmazlovací. Já bych se to snažila nějak ukočírovat, ale určitě by to stálo za to.
 Helena , dva kluci 
  • 

nech , Klarko, babicku zit. 

(12.5.2003 15:42:12)
je ve svym dome, a jeji vnuk kramari jeji supliky a houpe se na jejich dverich a zdrzuje od vareni ji .. tak co se do toho michas ? A chce ho nosit ona, tak ji prosim te nech !!nezarlis prosim te trochu ? Od koho by se kluk mel nechat nosit, kdyz ty uz nemuzes ? mas na svete alespon nekoho, kdo ti kluka poonosi, a bybicka to asi fyzicky zvladne, tak je nech a neprud !!!
A myslenka , ze prijedes jen nekdy, to je hodne surove, vis to ? Pokud nejde diteti o zivot, nech je..Helena
 Lenka, 2 malé děti 
  • 

babičky 

(12.5.2003 19:09:44)
Milá Kláro!!!!
Je mi tě upřímně líto! V tvém článku mně nepřišlo na chování vaší babičky nic tak šokujícího,abys musela být z toho tak zdrcená a následně napsat tento článek, na kterém opravdu nenacházím nic a opakuji nic moc šokujícího. Babičky občas přehá¨nějí, ale ta vaše je fakt ještě v mezích normy. Nevím jak bys mluvila, kdyby bylo vše obráceně. My máme např. babičku, od které když chceme pohlídat tříletého vnoučka, musíme prosit, volat termín nejlépe 14 dní dopředu. Když má malý narozeniny apod., kolikrát zapomene. Nikdy mi s prckem nepomohla, když jsme byli u ní na návštěvě, musíme ho hlídat o 106, aby náhodou nezničil nějaköu její drahocennou cetku. Já si, ale nestěžuji. Smířila jsem se s tím, že můj syn "nemá babičku" (moje maminka už zemřela), tohle je mamka mého muže.Bohužel se s tím nedá nic dělat, lásku si totiž člověk nevynutí - nikdy a žádnou. Když jsem přečetla tvůj článek, tak mi to bylo líto, klidně bych takovou babču brala, i když vím, že máš jistě jiný názor.Ale věř mi, že děti to berou jinak, pro ně je vaše babi super, a určitě na ni bude vzpomínat jednou rád. To u nás nehrozí - malej se své babičky bojí už teď. Jistě se své děti snažíš vychovávat jak nejlépe umíš, tak se neboj, že by je bybička nějak špatně ovlivnila na celý život. Vím, že je pro tebe těžší vysvětlit malému dítěti co mu dovolíš ty a co babča, ale to se dá vysvětlit. Jenom já si teď lámu hlavu, jak jednou vysvětlím svému synkovi, proč nemůže k babičce, jako ostatní děti, když ho tam ta babička vlastně nechce.
 Klára, 2 raubíři 


Re: babičky 

(12.5.2003 19:29:30)
Lenko, přečti si, prosím, můj starší článek O babičkovském trápení, je z konce února, najdeš ho v archivu (teď se mi nedaří a nedaří udělat z toho link), abys viděla, že i já opravdu dobře znám tu druhou stranu babičkovství. A věř mi, že svoji tchýni nesmírně obdivuji a vážím si jí, ve srovnání s mojí mámou je zlatá babička. Ten článek byl o tom, že i ta nejlepší babička musí respektovat rodičovská rozhodnutí, a to ne kvůli maminčině klidu a pohodlí, ale kvůli bezpečí dětí a rodinné pohodě. Přečti si reakce na článek, je tam hodně maminek, které musely styk s babičkami úplně nebo hodně omezit právě proto, že babičky je jako matky nerespektovaly a samy si tak zavřely cestu ke svým vnoučatům.
 Iva 
  • 

počkej, až babička nebude....... 

(12.5.2003 19:27:06)
Ahoj Kláro, si NÁNA HLOUPÁ, buď ráda, že tvý děti může někdo rozmazlovat. Přijde mi, že žárlíš na babičku, protože každá jiná mamka by za tu tvojí babičku platila zlatem. Oni jsou totiž i babičky opačného ražení, a to bych tobě ani tvý rodině nepřála. Počkej až jednou babička nebude, pak teprve budeš naříkat.PS: vůbec tvůj článek nebudu srovnávat s těmi ostatními co jsou zde k přečtení. Ale nejsi ty tak trochu zbytečně paranoidní a přecitlivělá?
 Klára, 2 raubíři 


Re: počkej, až babička nebude....... 

(12.5.2003 19:33:07)
Ivo, asi jsi neměla dobrý den, doufám, že si vyleješ svoji zlost na mě, je to virtuální a nevadí to, a nebudeš si ji kompezovat na svých dětech (pokud nějaké máš).
P.S.: Jestli chceš, napiš mi na sebe kontakt a já ti budu posílat předem avízo, kdy budu mít na Rodině článek, abys to náhodou nepřečetla a neosypala se z toho, jo?
 Ladia, 2 děti (15+11) 


Re: Re: počkej, až babička nebude....... 

(12.5.2003 19:51:41)
Milá Kláro,

měla bys být ráda, že máte babičku, i když dle tvého rozmazlovací a nerespektující rodičovská rozhodnutí. Počkej, až ty budeš babičkou budeš svá vnoučata také rozmazlovat a vůbec ti to nepřipadne jako rozmazlování, ale budeš si myslet, že děláš pro vnoučata to nejlepší. Babičky by se také měly tolerovat, buď ráda, že má zájem o tvé děti! Více důvěry v ní, a s babičkou nejste zase tak často, abys nemohla překousnout rozdováděné děti apod.
Myslím si, že si prarodiče pleteš s paní na hlídání, té zaplatíš a nařídíš, co má a nemá dělat, jistě nějaká pravidla se musí dodržovat, ale všeho moc škodí a "zakázané ovoce" přece nejvíc chutná :)

Co já bych za takovou babičku dala.
 Iva 
  • 

babičky 

(12.5.2003 19:41:46)
Ahoj Kláro!
Děkuji, den jsem měla dnes obzvláště pěkný. Mrzí mně, že nejsi schopná vyslechnout můj názor, konec konců i ostatní holky by za tvou babičku daly nevím co.Nejsem zde sama, co nesouhlasí s tvým plakáním na nepravém místě. Mohlo by být i hůř. Nemusíš mi avízovat dopředu, zase to tak nežeru, ale měla bys být připravená, na každou reakci a v pohodě ji bez arogance přijmout.Měj se spisovatelko!
 Klára, 2 raubíři 


Re: babičky 

(12.5.2003 19:50:18)
Ahoj Ivo, tady je opět spisovateolka Klára.
Když se podíváš do archivu na moje články a reakce na ně, jistě uznáš, že jsem připravená už téměř na vše, jenom vulgární osočování (nána hloupá JE vulgární osočení) mi trochu vadí, víš, on každý názor se dá říct slušně. Jsou ovšem lidi, kteří se k tomu ještě nedospěli.
Odcházím kojit.
Klára
 Iva 
  • 

Re: Re: babičky 

(12.5.2003 20:07:35)
Tak to se velice omlouvám, znám totiž i daleko vulgárnější výrazy než "NÁNA PITOMÁ", a schválně jsem ho nepoužila, abych náhodou neurazila.Jak jsem totiž četla v jiných komentářích ke tvému článku, byly použity i daleko horší výrazy.I přes mou veškerou snahu nebýt zdaleka tak vulgární -nepovedlo se. Kláro, kašli na to nakoj si svého prcka, ale zdá se mi že seš moc citlivá, to bude asi to kojení - hormony. Páčko!
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: babičky 

(12.5.2003 20:37:39)
Děvčata bez babiček,
Vy mi připomínáte mou kamarádku, která si kdysi stěžovala, že nemá babičku a zároveň se divila, jak může být naše dítě tak nezvladatelné a rozmazlené, když to její v klidu sedí a zabaví se samo:o)))).

Pokud jste to nezažily, nemůžete vědět jaké to je.

Jak už jsem psala, dneska už ty problémy nemám, ale přála bych Vám někdy přemlouvat dvouletého broučka, aby šel domů, když on by tvrdil, že chce bydlet u babičky, protože mámu nechce:o(.


E.


Pak byste snad volily i výrazy vhodnější pro diskusi.

P.S. Hlídala jsem dítě kamarádce vegetariánce a myslíte, že jsem mu honem nacpala šunku a čokoládu? A taky nejsem placená paní na hlídání. To jako když mi nezaplatí, tak bych jí měla dělat naschvály? Vegetarián nejsem, ale řídila jsem se podle jejich pokynů.
E.
 KACI 


Re: Re: Re: Re: babičky 

(13.5.2003 15:21:44)
Mila Evelyn,
ale ja si myslim, ze vetsina pisatelek to, co Klara popisuje v mensi ci vetsi mire prave prozila, jenom z toho holt nedelame takovou vedu...
Klara nemuze ocekavat, ze ji nekdo bude vychovavat deti podle jeji sablony, a uz vubec ne od babicky, kterou vidi jen poskrovnu a ktera si chce deti proste uzit. Urcite ji to nedela naschval. Taky si myslim, ze je rozdil mezi tim, kdyz pohlidas kamaradce dite (ty ses sama nabidla, sama mas deti a predpokladam, ze kamaradku vidis docela casto) oproti babicce, ktera mela maly deti naposledy pred 40 lety a ty Klariny vidi jednou za cas. Klara ma naprosto typicke chovani matky noveho miminka, ktera se citi vyjimecna uz jen proto, ze porodila a ocekava, ze vsechno a vsichni se budou tocit jen kvuli ni. K jejim pripade si ovsem jeste zaslouzi svatozar, jelikoz prece koji a stara se o dve deti do veku dvou let...;-)))
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(13.5.2003 22:05:53)
Milá Kaci, svými příspěvky jsem spíš popisovala, co jsem prožila já. Jak je to přesně u Kláry nevím, ale k nám babička chodila pro syna každý den, hráli si u nás nebo si ho brala na hlídání (zcela dobrovolně a sama od sebe). Dneska už mám pocit, že se mi to snad zdálo, protože do narození syna a opět od jeho asi tří let jsme spolu vycházely a vycházíme bezvadně. Ale v té době, kdy on byl roztomilé batole a navíc první a jediné v rodině se něco stalo. To, co mi vadilo se nedá popsat. To nebylo takové běžné babičkovské rozmazlovaní, to máme teď, když je už vnoučat víc, to přežiju. Ale nevím, jestli běžně babičky navádějí batolata, že se budou honit ve městě po chodníku (bydlíme v okresním městě, takže dost frekventovaném),nenechají ho v klidu ani najíst, protože musí s ním lítat po bytě a ječet, prostě na věci, které babičku napadaly a hned se musely realizovat, by snad ani to dítě nepřišlo. A opakovalo se to pořád dokola. Výsledkem bylo šíleně divoké neustále ječící neposedné dítě, neschopné se ani na vteřinu samo zaměstnat. Vyvrcholilo to, když mě jednou syn začal kopat do nohy, já jsem ho napomenula a babička mě hned okřikla, co ho napomínám, že mě nekope. Tehdy jsem pochopila, že pokud z dítěte nechci mít vyloženého spratka, musí to jít po zlém. Bylo z toho velké dusno na hodně dlouho, už jsme se tak často nestýkaly, ale časem se všechno srovnalo. Máma je zase bezvadná a na to co bylo už nemyslím. Připomněl mi to jen článek Kláry. Chápu, že se to nedá vysvětlit, možná vypadám jako netolerantní, ale tenkrát byl na mrtvici i manžel, kterého jinak nic nerozhodí.
 KACI 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(14.5.2003 12:14:07)
Mila Evelynko,
holt jsou ty babicky kazda jina. Koneckoncu, diky bohu za to. Jsem moc rada, ze se to u Vas uz srovnalo a ze si muzete babicky uzivat (a naopak).
Jen je mi porad trochu lito te Klariny babicky, doufam, ze se ji Klarin clanek nikdy nedosane do ruky ;-(.
Moc Te zdravim, Kaci
 Hanka 
  • 

Re: Re: babičky 

(14.5.2003 18:05:23)
Předem bych chtěla poděkovat za krásné Sedmero rad – od babičky Radky. Musíte být prostě úžasná :o))
K mým nejkrásnějším zážitkům z dětství patří samozřejmě rozmazlování babiček. Měly jsme se sestrou prababičku a babičku ze strany mamky, které byly naprosto skvělé a např. hodinové houpání , přecpávání se sladkostmi ( nejsme se sestrou ani jedna obézní), běhání bosky po domě, hrabání v šupletech jsou prostě nezapomenutelné. Jako i spousta dalších věcí , které jsme jako děti zbožnovaly. Ale taky jsme měly babičku od tatínka, která nás vůbec nerozmazlovala, zdála se nám tenkrát hrozně přísná, pořád musel být u ní pořádek a nemohly jsme si tam hrát, jak jsme chtěly a hádejte – vůbec jsme k ní nechtěly jezdit. A vždycky jsme se sestrou říkaly, jak je hrozná . Nevím, jak je na tom ségra , po přečtení téhle diskuse o babičkách se jí na to musím zeptat, ale já se musím přiznat, že na hodnou prababičku vzpomínám skoro pořád a na tu nerozmazlovací vůbec. Prostě mi do toho dětství nějak nezapadá, a nevzpomínám si ani na nějaký pořádný zážitek s ní.
KLÁRO pro vaše děti je tahle babička prostě úžasná a pokud jim nejde o život, jako že si myslím, že by to ta babička ani nedopustila, tak jim to dopřejte. A buďte ráda, že je houpe hodinu , vždyť co je na tom. Moje babička a malé prababička k nám jezdí tak 2 x 3 do roka, a to se jenom nestačím divit, jak malé svítí očička, když dělají blbiny a i když se mi některé její metody, taky nelíbí – nechávám to být , hlavní je , že je malá šťastná :o)) A přiznávám se – nejradši bych se s dcerkou vyměnila.
Buďme rády, že tady ROZMAZLOVACÍ babičky vůbec jsou !!!!!!!!!


 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(15.5.2003 9:12:59)
Milá Kaci,
jsem ráda, že už máme jasno, taky tě moc zdravím.
Přeju hezký den:o).
E.
 Káča, 2 kluci 
  • 

Re: babičky 

(13.5.2003 1:00:53)
Ivo, ostatní nesouhlasné příspěvky byly napsány slušně. V tom je rozdíl mezi nimi a tvým.
Chci si večer odpočinout a ne číst takovéhle arogantní výlevy.
A nemluv za "všechny", protože třeba já nesouhlasím ani s obsahem, ani s formou toho, co jsi napsala.
 Dana 
  • 

Re: babičky 

(13.5.2003 8:58:42)
Ivo, ty budeš asi ten typ maminky, co si samozřejmě babičky nemůže vynachválit, protože svůj čas nejraději tráví na diskoškách nebo v kavárnách s kámoškama, starat se o nějakýho uřvanýho parchanta, na to je jí při jejím mládí a kráse škoda, ještě že jsou tu ty báječné obětavé babičky, ty to dělají tak rády. A když ještě za tebe uvaří a vyperou, to je senza, ne? Přijdeš domů k hotovému, uděláš ťu ťu ňu ňu maminečko, ty jsi táááák hodná, co bych si bez tebe počala, babička je blahem bez sebe,jak je nepostradatelná a milovaná, maminka v pohodě, dítě rozmazlené a obézní, spokojenost na všech stranách.
 Kačka 
  • 

Re: Re: babičky 

(13.5.2003 10:07:47)
Koukám, že tady si člověk nemůže dovolit nesouhlasit vůbec s ničím... Hned je špatná matka a hotovec šmitec.
Já nechci mluvit za Ivu, jen s ní více méně souhlasím a myslím si (podotýkám myslím si já, ne Iva), že prostě to, co babička v článku "provedla" je dost málo na to, aby se o ní napsal článek v duchu "ach ty babičky...", že přeci je důležitější, že má babička zájem o děti, že chce pomoct.
Ani já jsem doteď nepochopila, proč, když paní Kubíčkové vadilo, že se dítě hodinu houpe a několikrát je šla napomenout (takže čas měla, že by paní učitelka?!?), proč dítě prostě nesundala z houpačky třeba se slovy pojďme si hrát raději ven... Jinými slovy podle mě sama nijak nereagovala (píše, že upozorňovala, tak když to nestačí, tak prostě jednám, ne?!?), jen se postavila do role chudinky a pak remcá, jak je to hrozné - to nesnáším.
NIC NEUDĚLAT PRO TO, ABY TO BYLO TAK JAK MI TO VYHOVUJE, TIŠE "TRPĚT" - JAKÝ JSEM CHUDÁK A PAK SI STĚŽOVAT, ŽE JE NĚCO ŠPATNĚ...

Kačka
PS. nechodím po diskotékách, po barech a babičky mám super (umím si je korigovat ve věcech zásádních, když jde o prd, tak nedělám vědu..., ale daleko...), jen mám jiný názor, zkuste si, prosím, na to zvyknout, že nejsme poslušné stádo
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: babičky 

(13.5.2003 12:31:07)
Uznávám, že můj výpad na adresu Ivy byl přehmat, nemůžu z čehokoli osočovat někoho, koho neznám.
Popsaný typ "maminky " ale opravdu existuje, několik exemplářů ze svého okolí znám, jsem na ně vysazená, částečně pravda z osobních důvodů.
Je to prostě tak, že každý se na popsaný problém dívá zaujatě ,přes filtr svých vlastních zkušeností.Maminky, co mají babičky přehnaně pečující a rozmazlující, přitakávají Kláře, ty co nemají žádné nebo chladné a bez zájmu, vzdychají, jak by to bylo báječné kdyby jim děti někdo rozmazloval¨, a nemohou pochopit, na co si to ty druhé vlastně stěžují.
Ty máš asi mimořádné štěstí na rozumné babičky, se kterými se dá domluvit-a na základě své zkušenosti si představuješ, že je to tak všude. Já bohužel patřím k tomu "zapšklému " táboru . Tvůj recept bych opravdu použít nemohla - kdybych si někdy dovolila překazit babičce zábavu, která se mi nepozdává, a odvést vnouče z jejího dosahu, nebo dokonce vyslovit s něčím nesouhlas, vysloužila bych si hysterický výstup s pláčem a výčitkami, následovaný třemi týdny uraženého mlčení - lidé jsou různí a babičky taky, kéž by byly všechny tak moudré a schopné nadhledu,jako babička Radka....
Nakonec jsem považovala za velké štěstí, že se mohu bez takové (vnucované) pomoci obejít. O hlídání jsem prosila během deseti let nejvýš čtyřikrát...
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: babičky 

(13.5.2003 17:30:53)
Ahojky Dano a holky (Kaci, Káča atd. je tu v těch Katkách trochu zmatek)!
Nejprve se omlouvám té Katce, která musí číst v 1.00h mé arogantní výlevy. Možná, že v tuto noční hodinu by bylo lepší dělat jiné věci, zejména se omlouvám jestli Tě můj komentář hodně rozhodil před spaním.Jestli si to, ale Katko četla celé, jistě si nepřehlédla,že jsem se Kláře omlouvala. Nemyslela jsem tu nadávku nijak arogantně, už vůbec ne vulgárně, i když bez přímé intonace to tak jistě vyzní, ale opravdu to tak nebylo myšleno.Dále pak jsem nechtěla mluvit za všechny holky, ale měla jsem jasně napsat, že i některé (místo ostatní) mají stejný názor, a to ten, že Klára holt to s babčou drobet přehání a zbytečně dramatizuje. Vždyť opravdu záleží jen a jen na ní samé, jak se k tomu postaví a v různých konkrétních situacích bude okamžitě jednat.Myslím, že i to jde, ale mám dojem, že v životě jsou opravdu i horší věci.

Dano, to byla trefa do černýho!!! Jak jsi mně vypodobnila, mně to přišlo opravdu legrační, protože já jsem opravdu (včetně mého neobézního dítěte) pravý opak té mamky, cos popsala. Včetně toho mládí a krásy, hi! Možná by to, ale nebylo špatné (aspoň na 1 den-nevím jestli by mi to bavilo déle). Ale nemám Ti to za zlé, protož chápu, jak jsi sama pak psala,já totiž nemám taky ráda ty matky, co maj vše na háku, rodinu jim obstarává babička, teta nebo paní nahlídání, a ony vysedávají po zábavách.My babičky už bohužel nemáme, ani ty rozmazlovací nebo nerozmazlovací, zkrátka žádné.Hlídání od cizích paní mě moc nevyhovuje, protože mám zkrátka strach. TAkže moje (nebo spíš naše-mě a mého muže) výlety za kulturou se většinou odkládají a odkládají až na ně většinou nedojde.Aby se ze mně nestala pipka domácí,tak většinu akcí proto podnikám s prckem, v rozumnou dobu (samozřejmě nemyslím tím diskotéky apod.)Když se mi náhodou podaří vyjít si sama,třeba s kámarádkou na vínko, obyčejně to druhý den nestojí za nic, jsem pochopitelně unavená, a jelikož opravdu za mně nikdo nezaskočí,tak hodně dlouho váhám jestli ve finále skutečně vyrazím.

Asi je můj příspěvek už hodně dlouhý, někomu možná přijde o ničem, ale jen jsem chtěla odpovědět těm, kteří reagovaly na můj komentář.

Jo, a ještě něco? Docela by mně zajímalo, jak to dělali dřív, když spolu v jedné chalupě muselo žít více generací najednou. Asi to nebylo zas tak naškodu, protože ty starouškové a stařenky svým vnoučatům předali zase něco navíc.Otázka je, jak to fungovalo s tím "rozmazlováním" a následným dramatizováním celé záležitosti. Nebo na to měli nějakou fintu? Možná se jen uměli víc dohodnout!!!
 Simona, 12 měs. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(13.5.2003 18:09:17)
Ahoj Ivo!
Myslím, že jsi to napsala úplně správně. Taky mi není jasné, proč se Klára s babičkou nedohodne. Stálo by to za pokus. Nebo to opravdu nejde? V tom případě, bych to vyřešila navštěvováním babičky beze mně, abych to nemusela vidět, nebo v horším případě bych návštěvy omezila na minimum.Ale dělat z toho takové drama? Jen psaním to Klára nijak nevyřeší. Navíc mně to opravdu přijde celé zbytečně nafouknuté.
PS:My babičky máme, když byl někdy nějaký problém řešil se hned, většinou to babička pochopila. Někdy taky musím přimhouřit oko, ale jde jen o to, že člověk musí být více tolerantnější, a dá to taky nějakou práci navíc. Je mi jasné, že to někomu přijde jako zbytečné úsilí, ale bez něj to nejde, věřte mi.
 Vladan 


Re: Re: Re: Re: Re: babičky 

(20.5.2003 8:40:18)
Milá Ivo,

poslední odstavec v Tvém příspěvku mě docela zaujal. Jak se
to dělalo dřív, když bylo v chalupě několik generací. To je jednoduché. Protože babičky musely být s vnoučaty pohromadě neustále, uvědomily si, že když je budou rozmazlovat, nebudou mít chvíli klidu (to není osočování babiček - prostě když si můžu dítě "půjčit" a potom "vrátit", tak je mi jedno, jak se bude chovat doma). Moje sestřenice žije pod jednou střechou se svou matkou (pochopitelně s manželem) a dvěma kluky. "Raubíří" jsou opravdu hodně divocí a ten starší hodně vzdorovitý. Rozmazlování, které se konalo na nás, jako na kmotřencích, u těch kluků vůbec nepřipadá v úvahu. Babička je sice nosí a dovolí jim kramařit v šuplatech, ale ví, kde jsou meze. Pokud babička v domácnosti žije, uvědomí si, jak je dítě nezvladatelné, když se mu všechno dovolí.
Chování k dítěti, které mám "na chvíli" je jiné, než když s ním jsem neustále. I synovec, když k nám přijede ví, že si může dovolit hodně jenom na začátku. Potom průběžně jak se jeho pobyt u nás prodlužuje chápe, že scény mu nepomůžou (měl bych mluvit v minulém čase - už je mu skoro deset) a že se musí "aklimatizovat".
Dřív byly babičky se snachami a dcerami pod jednou střechou - a uvědomily si, že pokud budou dítě rozmazlovat, škodí samy sobě.
 Kačka 
  • 

Re: Re: babičky 

(13.5.2003 10:10:51)
Nezapomněla jste na :"podle sebe soudím Tebe..."
 Alena,27(5tt) 
  • 

Trápí mě reakce maminky a babičky 

(3.1.2005 12:31:20)
Nedavno jsem zjistila, ze jsem tehotna, mela jsem z toho strasne velkou radost a musim podotknout, ze na miminko se tesim. S pritelem jsme spolu pres 7let. Nas vztah neni idealni, ale zadne vetsi problemy u nas nenastali-mam moc hodneho chlapa, ze vsim mi doma pomaha a kdyz se dozvedel, ze jsem tehotna,tak by me na rukou nosil. Jenomze, jak to byva u dlouhodobych vztahu, nekdy nastane krize, u nas nastala 2X. Po prve asi po 3leté známosti, se se mnou pritel rozesel (trvalo to tyden) Po druhe, to bylo asi pred rokem (tentokrat delsi interval odlouceni 5mesicu)Mozna by si kazda rozumna zenska rekla, proc se k takovemu cloveku vracet, co kdyz mi to udela znova, a navic nechci vypadat jako nejaka namyslena nana, ale za tu dobu, kdy jsme byli od sebe jsem mela opravdu hodne prilezitosti zacit zivot od zacatku s nekym uplne jinym...Jenomze zkratka a proste jsme se k sobe nakonec zase vratili a ted uz jenom oba doufame, ze to bude naporad. Zjistila jsem, ze asi s nekym jinym bych nikdy nebyla tak stastna. Ale abych se dostala ke svemu problemu. Jsem tak trosku rozmazlenec :-) mamina me vzdycky piplala, ale hlavne babicka, byla jsem jeji zlaticko a nikdy by na me nedala dopustit. S mym navratem k priteli se strasne spatne vyrovnavala, ikdyz mi to nedava najevo poznala jsem to... Ale na silvestra jsem se mame sverila se svym sladkym tajemstvim,jeji prvni reakce byla jestli si to nechci nechat vzit, pak se ale uklidnila a dokonce se mi sverila, ze se na prcka bude tesit..(je mi 27let a opravdu uz nechci dele cekat) Jenomze moji milovanou maminku nenapadlo nic lepsiho, nez se sverit i moji babicce a za tepla mi sverit jeji reakci, ktera me teda hodne zmrazila-rekla, ze jsem nezodpovedna a jestli pry nechci skoncit i s malym na ulici (jsem ted dost citliva a vsechno me rozbreci, ale po tomto jsem ani brecet nemohla). Mrzi me ze to takto berou, ze se se mnou neraduji ti na kterych mi nejvice zalezi, doufam jenom, ze se to zlepsi, i kdyz babicka kdyz se zatvrdi neda se s ni ani hnout, ale pokud to nebude lepsi asi se utrapim. poradte prosim diky
 Líza 


Re: Trápí mě reakce maminky a babičky 

(3.1.2005 13:37:44)
Aleno, celkem chápu, jak jsi zklamaná, i to, že jsi zrovna hodně citlivá. Ale zkus se na to podívat trochu jinak, zdá se, že o tebe mají opravdu velkou starost (a takhle hloupě ji dávají najevo) - teda hlavně babička, a to může souviset s tím, jestli ona někdy neudělala nějakou špatnou zkušenost. Co víš o jejím životě a partnerech a okolnostech, za kterých měla děti...
 MirkaEyrová 


Re: Trápí mě reakce maminky a babičky 

(3.1.2005 13:47:02)
Ahoj Aleno!
Víš, naše maminky a babičky někdy dělají či říkají věci a rozhodnutí, které se nám, dospělým dětem, ani zdaleka nemusejí zamlouvat. Asi jsi měla s oběma dost hezký vztah, a teď, po takové jejich reakci, Tě bolí, že to neberou stejně jako Ty - protože by sis od nich přála, aby se radovaly stejně jako Ty. Prožívám něco podobného. Svou matku jsem zbožňovala a považovala ji za poloboha. A nakonec, jako dospělé, mi začalo docházet, že se chová ne vždy úplně nejlépe. Ne se zlými úmysly, ona to myslí dobře. Ale mně, jako dospělé, to velmi, velmi ubližuje. Takže mi nezbylo nic jiného než ji pomyslně "opustit". Setkáváme se, to ano. Ale postupně se učím nemyslet na to, co "mi" udělala. Je to těžké, někdy mě to ještě teď rozčílí nebo rozbrečí - a o těch probrečených večerech před ještě nedávnem tady snad ani nemusím vyprávět. Člověku pak nezbývá nic jiného, než přestat takové věci vnímat. - Třeba Ty na tom nebudeš až tak špatně, jako já - já dopadám tak, že si své matky už vlastně ani nemám za co vážit, a obávám se, že i můj cit k ní se pomalu rozplývá do nenávratna...
Důležité je, abys - pokud půjdeš hodně "proti" jejich návrhům či názorům, a ony z nich zase na oplátku neustoupí - měla nějaké své zázemí. Ideální by bylo, pokud bys byla natolik silná, odolná a statečná, aby sis i s malým dítětem poradila v nejhorším případě sama bez pomoci bližních. Nebo když to ne, tak by to chtělo mít určitou jistotu ve svém partnerovi. Co se manželství týká, tak to by ideálně mělo být stavěné tak, aby se jeden o druhého mohl opřít i v těžších životních situacích - a těch může nastat přehršle. Přičemž mateřství lze mezi takové "zkoušky" považovat. Nevyspání, kojení i třeba celou hodinu (ixkrát denně), nekonečné přebalování, a mezi tím domácí práce - a ještě zvládat být milá na mimčo i partnera... Já jsem třeba ani zdaleka neměla tušení, jak těžké to může být - a bez podpory manžela bych to asi sama nezvládala.
Chci tím říct, že Tvoje maminka i babička mohou mít o Tebe obavy; třeba se jim zdá, že Tvůj partner není dost spolehlivý, a že pokud Tě opustí, budeš to mít dost těžké.
Ale neházej flintu do žita - třeba Tě obě mají upřímně rády, Tvoje rozhodnutí obě dvě přijmou a akceptují (na rozdíl od mé matky, ta má rozhodnutí akceptovat jaksi moc nechce) - a jednou, pokud bude mimčo na světě a stane se, že Tě partner nedejbože opustí, jedna z nich či obě Ti podají pomocnou ruku a nenechají Tě v tom se plácat.
V každém případě to chce čas. Čas všechno léčí. Snaž se s tím nelámat hlavu (ono se to hezky píše, že?), a myslet na to příjemnější a pozitivnější v životě. Je naprosto ideální, když děťátko v bříšku cítí lásku, jistotu, bezpečí, něhu, zkrátka samá pozitiva. Soustřeď se na něj a na svého předpokládám milujícího partnera, na své koníčky a uvidíš, třeba babička pravnoučkovi taky přijde na chuť...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Trápí mě reakce maminky a babičky 

(3.1.2005 14:14:56)
Aleno, ještě chci dodat, že s hodně lidmi se člověk může dohodnout - vyříkat si vzájemně věci, které se nám nelíbí, probrat to, vymyslet nějaká řešení. Pak to nemusí dojít až ke koncům vztahů, lásky či úcty. - S mojí mámou je to jiné - s ní prostě mluvit NEMŮŽU, takže problémy mezi námi zůstávají nevyřešené, a to je pro blízkost a upřímnost vztahu velmi špatné a zhoubné.
Držím palce.
M.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Trápí mě reakce maminky a babičky 

(4.1.2005 21:25:54)
Aleno, netrap se, ono je to přejde. Uvidíš.
U nás měly děti babička a máma děti v 19 a 21 letech a mně tvrdily ve 26 že jsem mladá blbá nezajištěná a nezodpovědná. To je asi všude, že jsou rodiče zaskočeni, že jejich dítě už najednou není dítě, ale taky rodič. Jo a to ony do toho vlítly a vdávaly se kvůli dítěti a já jsem byla rok vdaná.

Ber to jako zvláštní způsob vyjádření lásky. Chtějí pro tebe to nejlepší a chtějí abys měla dobré zázemí (trochu staromódně, ale na to mají nárok) určitě k jejich pocitu jistoty z vašeho vztahu nepřispívá to, že jste se nevzali (píšeš, že jde o přítele) Není to nic proti miminku samotnému.

Optimismus, hlavu vzhůru, až budeš chystat výbavičku, babička nad ní určitě roztaje
 Klára F. 
  • 

Jen je nechte, ať si hrají 

(16.2.2005 11:22:54)
Také máme dvě holčičky, 3 letou a 2 měsíční a také dvě rozdílné babičky. Přesně jednu "rozmazlovací" a jednu "nehrací". Když jsme u té nehrací, dcera se začne po chvíli nudit a tím pádem krámovat všechno, na co přijde a pak už si s tím nehraje. Když jsme u té rozmazlovací, dcera je úplně nadšená. Sice také krámuje, ale s tím rozdílem, že si s babičkou s těmi roztahanými hračkami hrají. Když se někdy stalo, že jsem něco nemohla rozdýchat, tak jsem prostě na nějakou chvíli odešla. Babička vychovala tři skvělé děti, tak nemám důvod se bát, že by se zrovna u mojich dětí kvůli jejímu rozmazlování něco nepovedlo. A nabízí se otázka, co je rozmazlování. To, že babička hodinu vydrží dělat něco jenom s mým dítětem bych rozmazlováním nenazvala, spíš mám radost, že se dceři někdo tolik věnuje... Jediné hrany obrušuji když jde o jídlo. Myslím, že nemusí být na stole otevřené tři jogurty a z každého uždíbnutá jedna lžička, ale na druhou stranu, když to babičce nevadí a je to u ní doma, je mi to celkem jedno. U nás se toho naše zlatíčko nedočká, takže ať si to hezky užije u babičky. Jindy a jinde ať už v dětství nebo dospělosti jí nikdo takhle podstrojovat a "poskakovat jak ona píská" asi už nikdy nebude. Leda by se dobře vdala a měla stejně skvělého muže jako vychovala naše rozmazlovací babička. Hezký den vám všem..
 Andrea 24, syn 3,5 
  • 

O babičce rozmazlovací 

(2.10.2005 23:56:13)
Ahoj, teda když jsem si přečetla tento článek...vybyvila jsem si sebe a svoji mamku...
Ty to máš o proti mě lehčí v tom, že za rozmazlovací babičkou dojíždíš a já s ní bydlím v dvougeneračním domku s jedním vchodem...
Je to navíc moje mamka a nerada jsem na ní zlá...Dlouhou dobu jsem si připadala sobecká, když jsem jí napomínala, že se mi tohle a tohle nelíbí, ale došlo to tak daleko, že s i mého synka začala babča kupovat hračkama...a on mě potom vůbec nechtěl...jeli jsme společně nakoupit a on preferoval babičku a mě odmítal....bylo mi velmi těžko a ještě hůř z toho, že mamka z toho měla radost...
začala být na mě pěkně zlá, a připadalo mi to jako, že já jsem spíš sestra svýho syna než matka...
Naštěstí mam skvělého taťku kterému se tohle všechno nelíbilo a viděl to jako my /já+ manžel /, trochu to pomohlo, synáček je na mě milý, ale babička se nám urazila, že už není jednička...
Dnes se snažím prosadit své NE a pevně si za tím stojím...co řeknu to bude a nebude to co řekne babička...
Moc to nepomáhá protože, babička se cítí uražená a dotčená tak mě ponižuje a uráží....sice se snažím nad to povznést, ale občas je mi to opravdu moc líto....Jestli jste měl někdo stejný problém napište mi prosím jak se Vám ho podařilo zdolat, jsem z toho opravdu nešťastná..?

 Mufina 


Trápení s mámou i tchýní 

(23.8.2010 13:45:01)
Nevím, kde začít, ale potřebuji radu či názor někoho nestranného. Je mi 23 let a mám 2,5letého syna a čekám druhého syna. Bydlíme s manželem u jeho rodičů a moji rodiče bydlí asi 200m. Když se Toník narodil, byli jsme všichni hrozně šťastní. Je to vymodlené dítě, doktor prorokoval, že děti mít nebudeme. Byl hodně uplakaný a já měla poporodní deprese a do toho se mě pořád tchýně chodila ptát, jestli mě nemá pomoct a že mám dělat tohle a támhleto. Moje máma byla trošku lepší, ale taky mě deptala, že mám přikrmovat a přestat kojit. Jediná doktorka mě ujišťovala,že je vše v pořádku. Myslela jsem, že jak bude Toníček starší, bude vše lepší, ale opak je pravdou.Tchýně už je v pohodě.Ale moje máma.Když jsme s malým u nich a zavolám na Toníka ať něco nedělá, máma na mě zvedne ukazováček a řekne:"U nás platí naše pravidla." Vlastně mě znemožní a odpálkuje před vlastním synem, který to samozřejmě cítí. Můj manžel ji už nemůže skoro vystát. Já jsem několikrát udělala scénu, ale bylo to k ničemu. A to si ho chtějí vzít na dovolenou. Řekla jsem jim, že na to můžou zapomenout. Když jsme u mojí babičky, tak ho moje máma ode mě pořád odhání. Když byl mimčo a plakal, vyrvala mi ho z náručí a řekla ať si jdu sednout, že se o něho postará. To už jsem nedovolila. Plačící dítě patří k matce.Nechci se mstít na dětech a přestat jim ho dávat úplně, ale její přístup je čím dál horší a je to pro mě každodenní vysilující boj. Do toho čekám druhého syna a mám strach jak to budu zvládat až se narodí a jestli to vydržím psychicky. Děkuji za jakýkoli názor ~;)

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.