| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Co číst dětem před spaním

 Celkem 42 názorů.
 Vladan 


Co když dítě tyto knížky nebaví? 

(6.5.2003 10:33:01)
Mám dnes devítiletého synovce, nyní už si čte sám. Pokud mu předčítám, tak jenom na jeho žádost a ne proto, aby usnul. Když byl ve věku tří až šesti let, jeho oblíbenou knížkou byla Encyklopedie techniky. Předčítal jsem odtud různé pasáže (z čeho se skládá motor, jakým způsobem pracuje ruční sekačka na trávu, proč letadlo létá apod) a on s nadšením a spokojeným úsměvem na rtech usínal. Když jsem sáhl po klasické a mnou oblíbené Honzíkově cestě, Letadélku Kánětí případně zde zmiňovaném Makovém mužíčkovi, zlobil se a nebavilo ho to. Myslím, že hodně záleží na zálibách dítěte.
A ještě něco - pohádky Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové jsou krásné právě k vůli těm nezvyklým souvětím. Dítěti se (mluvím z vlastní zkušenosti) rozšíruje slovní zásoba a při slohu ve škole pak udivuje správným použitím přechodníků a "archaických" významů. Nemyslím si, že je pro dítě na škodu zjistit, jak se dříve mluvilo.
 Sissi 
  • 

Re: Co když dítě tyto knížky nebaví? 

(7.5.2003 22:29:39)
Taky jsem jako malá milovala Boženu Němcovou a K. J. Erbena. Neříkám, že jsem úplně všemu rozuměla, ale za těmi složitými souvětími jsem si představovala nádhernou pohádkovou atmosféru. Kdyby tam bylo napsáno, že Jiřík došel pro živou vodu, tak bych si byla klidně schopná představovat Jiříka v samoobsluze, ale "přinesl živé vody", to muselo vypadat úplně jinak. Myslím si, že i pro dnešní děti to význam má. A že se budou na některá slova ptát? No tak se jim vysvětlí, od toho přece rodiče jsou, rozhodně ne volit jednoduché holé věty, aby tomu všichni rozuměli.
 Vladan 


Co když dítě tyto knížky nebaví? 

(6.5.2003 10:33:19)
Mám dnes devítiletého synovce, nyní už si čte sám. Pokud mu předčítám, tak jenom na jeho žádost a ne proto, aby usnul. Když byl ve věku tří až šesti let, jeho oblíbenou knížkou byla Encyklopedie techniky. Předčítal jsem odtud různé pasáže (z čeho se skládá motor, jakým způsobem pracuje ruční sekačka na trávu, proč letadlo létá apod) a on s nadšením a spokojeným úsměvem na rtech usínal. Když jsem sáhl po klasické a mnou oblíbené Honzíkově cestě, Letadélku Kánětí případně zde zmiňovaném Makovém mužíčkovi, zlobil se a nebavilo ho to. Myslím, že hodně záleží na zálibách dítěte.
A ještě něco - pohádky Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové jsou krásné právě k vůli těm nezvyklým souvětím. Dítěti se (mluvím z vlastní zkušenosti) rozšíruje slovní zásoba a při slohu ve škole pak udivuje správným použitím přechodníků a "archaických" významů. Nemyslím si, že je pro dítě na škodu zjistit, jak se dříve mluvilo.
 Jarka, 1 dítě 
  • 

Co číst dětem před spaním? 

(6.5.2003 12:33:46)
Nesouhlasím s názorem vysloveným v příspěvku týkajícím se nevhodnosti pohádek K.J.Erbena a H.CH.Andersena. Mám sice jen jedno dítě, ale předčítali jsme převážně "staré" pohádky, t.j. K.J.Erbena, B.Němcovou, ale i toho zatracovaného Andersena. Podotýkám, že jsme "čtivá" rodina, máme poměrně slušnou zásobu i těch "nových" pohádek, ale dcera sama vyžadovala určité oblíbené pohádky. Jednu dobu jsme neustále dokola četli Karafiátovy Broučky. Nikdy jsme nenarazili na problém s archaičností jazyka a ani jsme nemuseli vysvětlovat "každé třetí slovo". Proto se přimlouvám i za ty staré pohádky, mají svoje kouzlo i pro současné děti.
 Karo 


deti si samy vyberou 

(6.5.2003 13:01:22)
Myslim si, ze si neni treba lamat hlavu nad tim, jakou knizku pro dite vybrat. Jak jste sam uvedl, ma kazda knizka sve pro a proti. Dulezite je, aby rodice nabidli siroky repertoar a dite si pozdeji samo rekne o to, co si oblibi. Neni treba od nich trhat ani pana Disneye, ve svete se na nej divaji deti ruznych narodnosti a kultur, a presto tam domaci tvorba nezanikla. Ty stejne deti maji oblibence zaroven domaci.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: deti si samy vyberou 

(6.5.2003 15:13:19)
Ja nevim, ale co vyhovuje jednomu, nemusi se libit druhemu. Podle me je velmi dulezite nabidnout diteti velmi sirokou nabidku knizek s ruznymi tematy a dite si vzdy samo vybere.
Taky se moc primlouvam za Erbena a Nemcovou, protoze ty pohadky jsou proste nadherne a mozna by nejakym prekladem do novodobe cestiny ztratili svoje kouzlo. A i ty archaicke vyrazy obohacuji nas jazyk a rozsiruji slovni zasobu. Mne je dnes 32 let a pamatuji si, jak jsem strasne rada cetla ruzne stare zazloutle knizky, kde se to hemzilo starymi slovicky[napr. Maly Ctenar...]. Taky pokud jsme casem ve skole probirali nejaka starsi dila, tak tehdy se vyptavali ostatni a ja ne.
Taky zde zminovany Krtecek. My ho doma cteme pred spanim a je hodne vyzadovany. Je ovsem pravda, ze u nas se ctenim neuspava. Nejdrive precteme pohadku, potom se zhasne a vypravi se podle prani Elisky. Zakoncujeme povidanim o Elisce, dame si pusu, rekneme Dobrou noc a odchazime. Nase Eliska nejak u pohadek a vypraveni zkratka neusina.
Gabina
 Jarka, dvě dcery 


Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela 

(6.5.2003 14:08:03)
Tento článek mi připadá příliš vědecký se spoustou cizích slov. Nechť mi autor promine, ale můj dojem je takový, že člověk, který má potřebu v každé druhé větě použít cizí slovo - a ne jedno - mi připadá, že víc než o obsah sdělení mu jde o pocit vlastní důležitosti. Pak může vypadat i pouhá úvaha nad tím, jaké pohádky je vhodné dětem číst před spaním, jako objevný článek nesmírného významu.
Jsem obyčejná máma a dětem jsem četla od cca 1 roka snad až do 13 let. Prostě proto, že ty chvíle patřily k příjemnému zakončení celého dne. Ale přiznám se, že jsem nikdy nepřemýšlela, co a jak dětem číst. Řídila jsem se vlastním citem a rozumem. A proto byly asi moje dcery obohaceny i o ten "archaický sloh a reálie, které již v dnešní době nemůžou spatřit". I to má svůj půvab a možná to přispělo k tomu, že se moje starší dcera živí psaním.
Sama za sebe bych byla nerada, kdyby klasické pohádky zapadly někam do propadliště. Je to součást naší kultury, historie a byla by škoda, kdyby dnešní děti o ni byly ochuzeny.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela 

(6.5.2003 20:59:23)
Tak přesně tohle mě napadlo, ale ještě si dovolím trochu přispět:
Milý autore
Vy byste si asi rozuměl s naší učitelkou literatury pro děti. Jen by Vám možná vytkla, že za děti umějí jste nenapsal do závorky druhý možný tvar (umí), ale nesmíte se na ni zlobit –ona už je taková šťoura :-).
Jinak s Vámi naprosto souhlasím, že daktyl ani trochej dítě neuspí – jediný komu se chce večer spát, je samozřejmě rodič. A že se dítě za obrázky naklání – kéž by se děti před spaním z postýlek jen nakláněly...
 Sie 
  • 

Pohádky 

(6.5.2003 16:53:34)
Jsem také pro číst dětem pohádky od K.J.Erbena a od B.Němcové, ale i od F.Hrubína. V dětství to byly mé oblíbené knížky. Coby odrostlejší dítko jsem také dostala novodobé pohádky (Dominik Filip aj.) ale ty mě nenadchly. Je také pravda, že jsem přečetla kde co a díky mé paměti jsem měla vždy problém se k nějaké knížce vrátit protože jsem si obsah pamatovala ještě dobré 3-4 roky. Takže i teď když si chci přečíst nějakou svou oblíbenou knížku tak jí po pár stránkách musím odložit. protože si text ještě stále pamatuji. Co se dá dělat - musím si kupovat nové a nebo ještě radši z antikvariátu.
 Aninabe 


Pohádky 

(6.5.2003 23:23:48)
Když jsem četla tento článek, nestačila jsem se divit. Je to sice možná pohled pedagoga (nebo psychologa?) jak by titul napovídal, ale přinejmenším mému vkusu nevyhovuje.
Mému synovi bude 2,5roku, čtu mu od jeho půl roku. Básničky a říkadla absolutně nesnáší, a že těch knížek máme spoustu. Písničkou se mu člověk nezavděčil nikdy, při poslechu hudby okamžitě začne vztekle vřískat.
Pohádky na usnutí ale miluje a jedním z největších trestů by pro něj bylo právě odmítnutí večerní pohádky. Ale z těch "doporučovaných" knih bych toho mnoho nevybrala. Jako hlavní potíž vidím, že to jsou knížky hlavně pro starší děti. Dvouletému děcku se většinou Machem ani Šebestovou nezaručíš... A ta říkadla - jak jsem se zmiňovala - zcela nepřipadají v úvahu, Kuba bojkotuje i kreslené Ladovy večerníčky. Zato má rád vyprávění o zvířátkách, rozhodně bych doporučila Povídání o pejskovi a kočičce. Chystáme se na Křemílka a Vochomůrku, na Dášenku. Pročetli jsme už mnohou klasiku, včetně Boženy Němcové - neznám poetičtější pohádku než např. Jak Jaromil ke štěstí přišel. Čteme samozřejmě i na pokračování několik dní, zásadně přerušujeme čtení v přirozených předělech (např. "a tak bloudili dlouho kolem" - a kam dojdou si řekneme zítra večer), než pokračujeme, tak několika větami shrnu minulé dění. Při čtení se dokonce snažím měnit hlas pro jednotlivé postavy a tak dodat příběhu na věrohodnosti.
Syn netrpí žádnými nočními můrami, v noci se budí jen zřídka. Pochopitelně např. Kytici od Erbena bych mu na noc pochopitelně nečetla, balady jsou již o něčem jiném, ale konfrontace se zlem v prostředí bezpeční doma je základem, jak umožnit dítěti "střet se zlem nanečisto".
Možná je Kuba prostě jiný než ostatní děti stejného věku, ale např. v televizi ho už skoro ani nebaví jistí čtyři barevní panáčci z Novy a dá přednost Denisovi (z videa) nebo Bořkovi a Noddymu v Kouzelné školce... Proto si myslím a vřele souhlasím s názory ostatních, že to, co bude dítě poslouchat před spaní záleží snad hlavně na tom, co by poslouchat chtělo a co mu vyhovuje.
 Kristýna+Robík 


Re: Pohádky 

(7.5.2003 1:22:48)
Mám stejně starého syna, taky 2,5 roku a v něčem je to podobné. Čtyři barevné postavičky z Novy už ho taky nebaví, zajímaly ho tak od 18 měs do 2 let. Už vyžaduje něco se složitějším dějem např. Maxipes Fík měl velký úspěch.
Před spaním čteme moje dětské knížky. Začali jsme ve dvou letech, do té doby stačilo zpívání a říkadla. Přečetli jsme zatím Pejska a kočičku, Byla jednou koťata a Křemílka a Vochomůrku. Tedy vše jsou krátké příběhy, které nakonec ještě shrnu vlastními slovy pro lepší porozumění. Pokud se vyskytne nějaké starší slovní spojení - a to už se prosím dneska stává u Čapka, doplním ho známým synonymem nebo opisem. Syn také u čtení neusíná - soustředěně poslouchá, na uspávání zpívám lidovky a ukolébavky. Když ještě není unavený chce nejprve nějaké veselé písničky, pak teprve smí přijít na řadu ta "uspávací", zhasnout, rozloučit se a do pěti minut je klid.
Rozhodně se chystáme i na klasiku, už jsem si naplnila knihovničku Erbenem i Němcovou, ale ještě bych s tím raději počkala, až uvidím, že to ta malá představivost zvládne. Také se kloním k názoru, že klasické pohádky jsou ve výchově k postojům ke světu a hodnotovým orientacím nezastupitelné.
A perlička: neustálým vyptáváním "Co je to?" se syn naučil už asi půlku písmen abecedy a už se těší do školy, že se tam bude učit. Kéž bu mu to nadšení vydrželo :-)
 Monika 
  • 

Re: Pohádky 

(7.5.2003 1:39:24)
Chci se take podelit se svymi zkusenostmi, ctu 2 chlapcum pred spanim- 5 a 3 roky , cteme si uz nekolik let. Nektere knihy ctou radi oba, nektere ma v oblibe jen jeden. Starsi odmitl napr. Mikese,ktereho ja mela moc rada, a Krtecka, ktereho miluje ten mladsi. Mame krtecku nekolik, ovsem uroven textu je znacne kolisava a nektere modernejsi texty jsou docela stupidni. K nejoblibenějším knihám patří: Pejsek a kočička, Křemilek a Vochomurka, Krtecek, Karkulka, Včelí medvídci , Ferda mravenec, Brouk Pytlík, 1. díl Neználka, Letadélko Káně, Honzíkova cesta. Ten starsi ma take rad encyklopedie dinosaurů. Čteme i Němcovou a Erbena, pokud něčemu nerozumí,vysvětlujeme, díky tomu má ten starší obrovskou slovní zásobu a archaické výrazy používá a správně i v normální řeči.Odmítám číst zvrhlosti od Dysneie, to jsou neuveřitelně stupidní texty a zápletky- koupily babičky. Také jsem až na někdy schovala Andersena, taky od babiček. Moje dětská noční můra bylo Děvčátko se sirkami . Zkoušela jsem číst něco méně drastického, ale syn měl opravdu zlé sny a budil se.
Te´d má každý svou hromádku knih a když jdeme spát, řeknou si sami,co chtějí číst. Pokud je pohádka dlouhá, domluvíme se,že přečteme jen jednu, pokud je krátká, čteme 3-4 a před poslední vždy řeknu,že po téhle půjdeme spinkat,aby se s tím mohli vyrovnat a nebylo to moc náhlé.
 Aninabe 


Re: Re: Pohádky 

(7.5.2003 14:29:26)
Tedy - pohádka Jak Jaromil ke štěstí přišel rozhodně není o žádných černých princeznách. Je o kouzelné zahradě vil s křítků, ve které Jaromil získá čarovnou moc a "tři kouzla" a těmi zachrání nemocnou princeznu. Když listuju v knize, tak malému taky nečtu každou pohádku (taková Červená Karkulka je trochu drsná, ale trochu jsem to upravila a taky jsme jí vyprávěli, a Perníková chaloupka má minimálně 2 verze, tak si lze vybrat tu kde děti stihnou utéct...). Ale nemyslím si, že třeba Dlouhý, Široký a Bystrozraký nebo Děd Vševěd měli nějak vadit. Jinak máme dobré zkušenosti i s tím Ferdou mravencem (ale Pytlíka zatím nechtěl), poslouchal i Kocourkovskou kroniku nebo rytířské pohádky. Mám to štěstí (nebo smůlu?) že Kuba u těch pohádek někdy usíná. Tedy - obvykle čtení končím tak po 20minutách, to už je příjemně ospalý a za několik minut chrupe.
 martina, 2 dcery 
  • 

Re: Pohádky 

(7.5.2003 11:18:54)
Jak Jaromil ke štěstí přišel, není to náhodou ta úžasná pohádka, ve které zakletá princezna v noci zčerná a tancuje ve sklepě s kostlivci? Tu jsem jako dítě milovala (předznamenala zřejmě moji zálibu v hororech :o)), ale svým dcerám - nyní 6 a 7 bych asi váhala ji přečíst. Jinak ale soudím, že čtení v zásadě čehokoliv dětem neuškodí tolik jako nečtení ničeho.
 Vladan 


Re: Re: Pohádky 

(7.5.2003 13:55:57)
Milá Martino,

pohádku o Jaromilovi klidně svým dcerám přečtěte. Dětem nedochází, jaké hrůzy jsou v pohádkách popisované. To až dospělý se zarazí nad tím, jak jsou drakovy usekány hlavy a ještě jedna zbyde - ta se musí utít kouzelným mečem...nebo jak byla zlá královna roztržena koňmy (v sudu hozena ze skály do moře...). Dětem to tak vůbec nepříjde. Pro ně je to zpravedlivé potrestání zla. Vím, že když jsem synům své sestřenice četl o tom, jak byli zabiti a rozsekání rytíři, ucházející se o krásnou Mahulenu (Mahulena, krásná pána) a nebo jak byly krutě a vysloveně surově zabity Harpyje v pohádce Věčné mládí a nesmrtelný život, tak se smáli, jak bylo zlo potrestáno...a velmi realistický obrázek na jejich tvářích vyvolal úsměv. Takže - dětem přečtená hrůza nepřipadá tak strašná - daleko horší je to s filmy. Synovec měl např. z Kytice špatné sny ještě dlouho. Totéž se ale myslím týká většiny dnešních "amerických seriálů pro děti", např. Hromkočky a jim podobně. Nechápu, proč by se zrovna děti měly koukat na to, jak myš tluče kočku traverzou přes hlavu...Pokud jsou zde diváci seriálu Simpsonovi, připadá mi to už jen krůček k Simpsonovskému Itchimu a Skretchymu...
 Olina, dcera 9 let 
  • 

Archaismy 

(7.5.2003 8:34:22)
Chcete-li si užít archaismů, zkuste Václava Čtvrtka. Tam jsem některé výrazy nepochopila ani já.

Němcová i Erben se nám v tomto srovnání čtou dobře. Souhlasím, že v rozumné míře takový jazyk nevadí, spíše naopak.

Z novějších knížek bych doporučila od Kryštofa Hanzlíka knížku Kristýnka. Škoda, že jich nenapsal víc.
 Meta 
  • 

A budou z dětí čtenáři? 

(7.5.2003 14:24:14)
Čtu dětem (10 a 7 let, kluci) prakticky od kolébky. Především jsem si slibovala, že je tímto způsobem přirozeně vychovám ke čtenářství. Částečně to fungovalo, obě děti se naučily samovolně číst ještě v předškolním věku. Ale myslíte, že si někdy zalezly s knížkou, aby si ji sami celou přečetly? Proč by se namáhaly, když jim ji máma večer přečte pěkně sama. A tak starší syn věčně leží v encyklopediích, ale po „opravdové “ knížce nesáhne. Na špek se chytil když jsem mu nabídla v 9-ti letech „Robinsona“, přečetl ho jedním dechem, říkala jsem si hurá!!!, ale dál zase nic moc, „Lovci mamutů“…stále žádná čtenářská vášeň. Před týdnem se nečekaně a sám přihlásil se do knihovny. Na zkoušku si půjčil dětskou detektivku a přečetl ji za večer. A už se chystá na další návštěvu. Že by konečně svítalo na „nové“ časy? Nicméně, každodenní čtení je rituál, kterého se děti rozhodně vzdát nehodlají. S mladším čtu „Staré řecké báje a pověsti“ (chudák pan psycholog), neboť miluje napínavé příběhy (spí bez problémů jako dudek a vysvětlování slov obohacuje i mě a staršího syna a když mladší usne, čteme „Vlčáka Kazana“ , u toho staršího už se tak neobávám příběhů s horším koncem – snad je to součástí výchovy umět prožít i žal, asi budeme brečet spolu.
Doufám jen, že čtení nebudou vyžadovat ještě v pubertě :))) – pozor matky, šijete si na sebe pěkný bič…
A co se týče klasických pohádek? Není lepší literatury - nesou archetypy pro lidský rozvoj nenahraditelné, (především skryté významy a metafory se člověku odhalí často až právě v dospělosti) - odborník a neví to?
 Vladan 


Re: A budou z dětí čtenáři? 

(9.5.2003 6:11:50)
Milá Meto,
z Tvých dětí čtenáři BUDOU. Dej jim čas. Okamžikem, kdy jim přestaneš číst, začnou si samy vyhledávat knihy, které je zajímají. Mě maminka četla v podstatě do sedmi let - pak jsem se naučil číst sám a teď mi čte (je mi 23 let:-))) v případě, že ji masíruju.
U dětí je zájem o knížky kolísavý. Pokud to nejsou naprosti knihomolové (já, například. Od devíti let jsem si nosil z knihovny pět až šest knih a zvládl jsem je přečíst za týden. Učení tím trochu trpělo), postupně zjišťují, co je baví a co ne...a literaturu si vybírají samy. Takže žádný strach - děti knihy budou zbožňovat, pokud jim rodiče nebo prarodiče večer čtou. A jak tak pozoruju některé mé spolužáky - je to skoro větší vklad, než vysokoškolské vzdělání.
 Kristýna+Robík 


Re: Re: A budou z dětí čtenáři? 

(10.5.2003 23:17:09)
Taky si myslím, že z dětí budou čtenáři, pokud jim budeme číst. To, že se doma čte pro dítě normou. Jíme, spíme, čistíme si zuby, chodíme na vycházky, čteme, atd. Čtení je samozřejmou součástí života a myslím, že na co si děti zvyknou odmala (učení nápodobou), o tom nepřemýšlí, ale vykonávají to automaticky.
Hovořím z vlastní zkušenosti - dětství jsem prožívala v 80. letech, kdy už bylo tolik lákadel: televize, video, rozjížděly se počítače. Všechny tyto technické vymoženosti jsme využívali i doma, ale kromě toho mi rodiče četli, sami si četli, spolu jsme si každý sám četli a četli. Někteří mí spolužáci jsou už ta nečtivá generace, což vždycky na nich bylo poznat v rozsahu slovní zásoby i všeobecného rozhledu. Pořád jsem na ZŠ i na gymplu někomu vysvětlovala nějaká cizí nebo zastaralá slova.
 Lída 
  • 

Autor je vedle = jak ta jedle 

(16.5.2003 22:04:02)
Tak tyhle názory jsou rádobyvědecké, ale radši se jimi neřiďte. Pohádky H.Ch.Andersena jsou překrásné - možná proto, že to ani nejsou tak pohádky, spíš filosofické příběhy ze života. A děti jim rozumějí !
I jazykově. Cesta není číst jen primitivní, jednoduché a moderní příběhy...
 Pavla, dcera 6 
  • 

Re: Autor je vedle = jak ta jedle 

(1.6.2003 10:06:17)
Od mládí se děsím všech žen, co touží číst svým dětem "filozofické příběhy". Pokud chcete mít z dítěte v pětiletech Nietzscheho, ideálně i s jeho pověstným neuroticismem, pak mu Andrsena klidně čtěte. Jinak bych to ovšem neradila. Bůh buď milostiv dětem matek, co někdy zaslechly něco o filozofii a ono to v nich zmuovalo do podobně pseudointelektuálních podob.
 Karca 1 


Re: Re: Autor je vedle = jak ta jedle 

(1.6.2003 10:33:27)
Pavlo a co ma prosim te Andersen spolecneho s Nietzschem???
 Pavla, dcera 6 
  • 

Re: Re: Re: Autor je vedle = jak ta jedle 

(2.6.2003 7:11:44)
Svatá prostoto...
 Martina, Adam 4 
  • 

ještě další tipy 

(19.5.2003 15:20:06)
Souhlasím s autorovou jednoznačnou chválou J. Kahouna. Jeho jméno je dobrá orientace pro ty, kdo už vyčerpali své oblíbené dětské knihy a hledají něco, co se bude líbit dětem a co není k zešílení, čte-li to člověk po dvacáté. a ještě Tove Janssonová a její Muminci!
 Luboš 
  • 

nechápu 

(23.4.2005 9:33:16)
Nechápu, jak někdo může vážně doporučovat dětem nečíst klasiky dětských pohádek. Já jako dítě jsem tyto pohádky miloval a svému dítěti toto rozhodně odepřít nehodlám. Dítě totiž násilí a nespravedlnost v pohádkách vnímá úplně jinak než dospělí. V klasických pohádkách je velmi výrazně vymezeno dobro a zlo, což dnes asi může někomu vadit. Velmi negativně proto vnímám snahu rádobyhumanistů omezit negativní vlivy klasických pohádek na děti. Už i sem se dere politická korektnost. A archaické tvary vět? To přece nemůžete myslet vážně! Vždyť v tom je krása češtiny.
 Matka, učitelka 
  • 

Naopak! 

(6.12.2008 20:08:10)
Pohádky Erbena, Němcové DOPORUČUJI!Ať si zvykají na archaický jazyk - je krásný. Ze všeho nejdříve by děti měly znát původní pohádky - O červené Karkulce atd. Aby teprve později pochopily jejich pozdější parafráze, např. Hrubínovy. Naprotosto nesouhlasím se "zjemňováním" příběhů. Je to zločin. Život je tvrdý a čím dříve ho poznáme tím lépe se v něm budeme orientovat.Zakusí-li dítě už v malém věku strach,odvahu, hrdinství, ale také krutost - ve fiktivní podobě, užije si ji a v dospívání, dospělosti, ji nebude vyhledávat. Staré pohádky mají mnohem více poloh než ty moderní.A působí v nich kouzlo!! Nepil je užvaněný, Žáček povrchní, Molavcová blábolí. V klasické pohádce je vše nadávkováno rovnoměrně tak jako v životě. Láska, odvaha, zbabělost, humor, spravedlnost, ...Je tam vše nashromážděno za staletí. Je to esence moudrosti...
Ta vzůru za Erbenem a bratry Grimy!
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 20:50:30)
Moudré! Bohužel tyto pohádky postrádají reklamu a jsou přehlušeny stovkami laciných příběhů, které dítě nic nenaučí, jen ho pak postrčí k telenovelám a podobným blbinám.
 10.5Libik12 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 22:26:44)
Učitelko, fakt jsi četla ty pěkné příběhy, kterak spravedlivý král nechal zlou sestru roztrhat psy či jí nechal odejmout oudy? Hm, pěkná dávka kouzla, moudrosti a jak ty říkáš fiktivní krutosti (což je tedy termín, jemuž nerozumím) Spočítalas všechny ty mrtvé maminky, hladovějící žebráky, fakt je to přiměřená příprava našich předškoláků na to, že život není peříčko?

A navíc je známo, že tyto příběhy nevznikaly pro věkovou skupinu 3-5 letých posluchačů.

 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 22:31:51)
Verze Erbena a Němcové klasických pohádek, které mám doma, vydání z roku raz dva, nic takového neobsahuje. Je fakt,že dříve byly pohádky o dost drastičtější a určené i pro dospělé, ale ty už dneska snad ani nejsou k sehnání. I já o nich jen slyšela na fakultě na přednášce o dětské literatuře a pak už nikdy.
 10.5Libik12 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 22:36:57)
Vendyno, tak to mi třeba převyprávej Sedmero krkavců v tý tvý jemný verzi.
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 22:43:31)
No, takhle z fleku nevím, já bych to četla z knížky, nezkoušela bych "při zjemňování improvizovat". Nevím jakou verzi máš doma ty, ale ta moje mi nepřipadá tak drastická. A mluvíme o čtení čtyřletému dítěti nebo sedmiletému školákovi? To je taky dost důležité.
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 22:53:44)
~;)Tak jsem si dala tu práci a ted večer jsem vyhrabala z knihovny vydání Němcové z roku 1958, Erbena jsem bohužel ted nenašla. V sedmero krkavcích jsou sice "napínavé momenty" (upálí, či neupálí?), ale myslím, že se to dá. Problém je spíš archaický jazyk, to bych při čtení trošku šidila, nečetla bych všechny slovesa s -ti apod.
 10.5Libik12 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 23:42:15)
Jsi pilná, mě z Němcový děsí ta pohádka, jak tam princezna Ludmila každej večer zčerná a roztrhá všechny, co jí hlídají. Ačkoliv ta kletba posléze pomine, tak ty roztrhaný zůstanou zkrátka roztrhaný:)

Jinak Němcovou mám velmi ráda, ale mé děti to minulo ve věku, dokud nečetly samy.
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(7.12.2008 0:18:11)
Pro Libika:
Důležité je to po přečtení s dítětem projít, když je vidět, že se trochu děsilo, tak zdůraznit, že dobro zvítězilo a že je to tak dobře. Se sežranou babičkou a Karkulkou se taky děti můžou vypořádat. Zjemňovat, ale rozumně s mírou. Kolikrát nechají rodiče koukat děti v televizi na tak nemožný blbiny plné násilí, v pohádce je aspoň jasné, kdo je ten zlý a kdo dobrý. Ale důležité je o tom s dítětem mluvit, mluvit, mluvit. Já sama strašně ráda čtu dětem pohádky, třeba ve škole jsem se v tom vyžívala a těším se,až malá bude tohle už vnímat. Nejsem moc na vymýšlení nových příběhů. To spíš můj muž. Tuhle jsem poslouchala, jak Janince vypráví (i když je to teprve mimino) a bylo to o princezně se zlatým hráškem na čele, to jsem šla do kolen :o))). Ted mě napadlo veselé zjemnění, co s tou sestrou v krkavcích, mohla by místo upálení dostat tři roky nepodmíněně. :o)))))hihihi, no to je blbost, já vim.
 10.5Libik12 


Re: Naopak! 

(7.12.2008 0:39:42)
Nu, sežrání babiny a dítěte jsem od mala pojímala jako jakési spolknutí obou, neměla jsem tam to čelistní rozmělňování, takže z břicha vyskočivší babka s vnučkou byly logickým koncem. Už tenkrát mně ale vadilo, že ten vlk jde jaksi do kopru s těma šutrama v břiše, přišlo mi to neadekvátní.

No ale ta Ludmila, jak trhá ty vojáky, co za nic nemůžou,,, no nechci přehánět, ale s tím jsem se nevyrovnala dodnes~:-D

Už jednou jsem tu vzpomínala, jak se můj synek v dospělosti přiznal, že měl dětské děsy z kresleného seriálu Soptík, zatímco u švagrů v té době okusil Barbara Conana na videu. Je to individuální.

Ale nemyslím si, že česká pohádková klasika je povinná do šesti let. Možná neuškodí.
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(7.12.2008 9:42:45)
No musí se to dávkovat s rozvahou. Ludmilu až v deseti letech třeba. Nechci, aby si někdo myslel, že bych škodolibě četla vyděšenýmu dítěti nějakou drasťárnu, když je dítě fakt citlivější, tak se prostě sáhne po Křemílkovi a je to. Nic se nemá přehánět a hnát do krajnosti,aby se z toho dítě nepočůralo v noci.
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Naopak! 

(6.12.2008 22:40:33)
jen dodávám, fakt je, že na čtení před spaním jsou pohádky Erbena i Němcové dost dlouhé. Ale pohádky se nemusí číst jen večer,ne? Určitě by se s nimi děti měly seznámit.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Naopak! 

(7.12.2008 1:44:34)
Myslíš původní Červenou karkulku od Perraulta, příběh určený mladým šlechtičnám s podtextem "nenechte se nalákat s kýmkoli na procházku do lesa, mohly byste přijít o to nejcennější?" ~j~
 Filip Tesař, tříletá dcera 
  • 

Re: Naopak! 

(5.1.2009 20:50:04)
Erben a Němcová jsou problém spíš kvůli archaickému slovosledu, což se dá při větší dávce soustředění spravit tím, že to člověk přímo při čtení upraví. Škoda, že se nikdy nikdo neodvážil na klasiky sáhnout, vydávají se pořád v nezměněné podobě – vždyť to není Písmo svaté, ne? - a přepsat je opravdu jen trošku do současného jazyka, takhle je bohužel leckdo odloží s tím, že se to číst dětem nedá. Neznámých slov je hodně spíš v Němcové, ale jenom v některých pohádkách, většinou se to dá vyřešit několika vysvětlujícími slovy přímo při čtení. Jinak i menší dítě přece vnímá, že svět v pohádkách je trochu neskutečný, tak proč by tam měly být jen věci běžné známé? To bychom se museli vyhnout i princeznám a rytířům na koních. Spojením „donesl živé vody“, „nebylo po něm ani vidu, ani slechu“, „žena shrbené postavy“ má dcera rozumí bez problémů, nechápu, co je na nich zvláštního. Řekl bych, že klasické pohádky jsou často výrazově bohaté, hlavně v různých spojeních, děj může být celkem jednoduchý, zato popis je košatý a myslím, že to je malým dětem šité na míru: dokáží bez problémů sledovat příběh a přitom si mohou představovat
Po Sněhurce, která se rozplynula nad ohněm, dcera také usnula, pravdou je, že jsme pak četli ještě aspoň jednu, možná i dvě. Většina pohádek končí pro hlavní hrdiny dobře, takže například po Sněhurce se dá přečíst nějaká s dobrým koncem a je to. Většina klasických pohádek je nejenže dost krátká na to, aby se dočetla týž večer, je dokonce dost krátká na to, aby se mohla přečíst ještě nejmíň jedna. Proč nutně na jeden večer ordinovat jednu pohádku? Ostatně kdyby to bylo na ní, nechala by si číst každý večer klidně hodinu i víc, některé pohádky stále dokola (třeba čtyřikrát rovnou za sebou, omezili jsme na jediné opakování). Zkoušel jsem občas i autorské pohádky (od Perraulta po novější i zcela moderní české, ruské apod.), ale moc dceru nebavily, zívala, přerušovala mě, hrála si, převalovala se… Nezáleželo na tom, že byly literárně vytříbené, psychology pro psychický vývoj doporučované, zařazené do čítanek, přizpůsobené známé současnosti, s morálním naučením a bez drastických prvků. Skutečná pohádka pro děti je v podstatě literární brak (a vůbec to nemyslím hanlivě) – asi jako kovbojky nebo červená knihovna. Literární cena by za ně sice většinou nebyla, ale čtenáři (posluchači) je milují… Málokterý spisovatel dokáže takovou pohádku napsat, většinou je to moc svádí k „vyšší“ literatuře (jednou z výjimek je V. Tille alias V. Říha, jeho autorské pohádky jsou výborné, však je taky sám sbíral a byl jejich velkým znalcem).
Neodpustím si něco v té souvislosti říci k ilustracím. Klasické realistické ilustrace jsou nejoblíbenější, dcera na nich hledá detaily z přečtené pohádky. Takové ty moderní, jakoby dětské duši přizpůsobené, nejsou pro ni nic moc, vezme jimi zavděk spíš proto, že jiné nejsou. Hrozné bývají občas obrázky zvířátek, sice jsou nakreslena jako lidi (oblečení apod.), ale i já mám občas problém poznat, co to je za zvíře, natož dcera, která – bydlíme na venkově – zná mnoho zvířat odmala.
Kromě českých, moravských a slovenských čtu z různých výborů pohádek celého světa, které občas vycházejí, ale spíš vycházely, takže hlavním zdrojem jsou antikvariáty. Asi nejvíc se chytly klasické ruské pohádky (v čele s Krásou nesmírnou), mimo jiné proto, že jsou často prokládány rytmickými vložkami. Moc dobré zkušenosti mám s jedním starým výborem gruzínských pohádek, taky s eskymáckými pohádkami, se srbskými (někdy dost drastické, se zloduchy se tam nepářou, ale většinou podivuhodně dobrodružné, děj se přesouvá dál a dál, co stránka, to miniaturní příběh a jde se dál), s řeckými, se starším výborem německých, anglických a skandinávských pohádek, s afghánskými (celostránkové ilustrace, žůžo). Přiznám se, že bych si neuměl představit, jak jí čtu včelí medvídky a podobné unimrané modernosti, Broučky, pejska a kočičku nebo Ferdu mravence ano. Pejska a kočičku jsme četli (začala žena), Ferdu jsme zkusili, nebylo to tak špatné, Broučky zná z filmové podoby, jinak většina večerníčků ji moc nezaujme.
Nejvíc ji dokáží zaujmout princezny, princové a draci, taková ta klasika stokrát jinak, hlavně když je zlo poraženo (posekáno, nejlepší jsou fakt draci) a žijí šťastně až do smrti. Pak bajky, klasické, takové ty na půl strany. No a pak taky pohádky, kde někdo někoho ošálí (ten dobrý): O smolnících (ukrajinská, varianta na Bídu) několik večerů za sebou, z toho jednou čtyřikrát (důvod zavedení pravidla jediného opakování – jednoduše mne to už nudilo), Čert a cikán (ze slovanských erbenovek) taky několik večerů za sebou...
Mimo klasické pohádky měl obrovský úspěch Tolkienův Hobit v comicsovém vydání (moc hezky kreslený). Ukázán k nahlédnutí ve dvou a půl letech, vyvolal nadšení, s mírnými zjednodušeními a přeskakováním některých dialogů byl postupně přečten, pak čten stále znovu asi 5x, 6x následujícího půl roku už bez přeskakování (pravidelně pár stránek z Hobita, jedna či dvě pohádky). Když jsme jeli navštívit rodiče, v Praze na Smíchově dcera uznale prohlásila: „Skřeti postavili hezkej tunel…“
Jinak písničky a říkanky má dcera hodně ráda, ráda se je učí i odříkává. Trénuje to s ní hlavně žena. Já jí odmala zpívám, hlavně před spaním, ale i přes den a pravidelně v autě – nejoblíbenější zábava, pokud s ní někam jedu sám, tj. já za volantem a ona za mnou v sedačce. Přiznám se, že lidovky znám omezeně, i když se jim nevyhýbám, sám mám rád folk a country a to jí taky zpívám, jí se to očividně líbí.
 La Pepa, holka 7/05, kluk 7/07 


Re: Naopak! 

(5.1.2009 21:23:31)
Filipe,
to je přímo vědecké pojednání o pohádkách :-)
U nás teda dcera děsivé příběhy nese špatně (zvlášť v poslední době - asi to víc chápe), je to dědičné - já jsem byla často hodně vyděšená, ačkoliv jsem si říkala "je to jen pohádka/film". Ale taky u nás do výběru pohádek vstupují další faktory - například délka - Včelí medvídci mají ideální délku na 1 kojení (potřebuju zároveň číst a kojit mladšího, po dočtení a dokojení ho rychle odložit do postýlky, dceři nakázat absolutní klid a do 2 minut jsou tuhý).

Ale úplně mě fascinuje, jak dcera (do 3 let prakticky nemluvná) zařazuje slovní obraty z pohádek, na tohle je výborný třeba Křemílek a Vochomůrka, je to psáno hodně zvláštním jazykem.

Mimochodem, známe se, neviděli jsme věky, naposledy asi na Ligně tak před 6 lety.
 Filip Tesař, tříletá dcera 
  • 

Re: Naopak! 

(6.1.2009 19:54:43)
No vida, a máme děti velmi zhruba nastejno, máme holčičku tři a kus a maličkýho kluka (teď před vánoci) - nechcete se někdy stavit do Zbenic u Příbrami? Ukážu ti svou sbírku pohádek... A máme taky poníka.
Dcera taky používá obraty z pohádek, nebo spíš slova: "pronikla jsem sem" (do kuchyně), "nezanecháš mě tu, viď?" a hraje si na situace z pohádek. Taky si vymýšlí ("čte") vlastní: oblíbený začátek - byl jeden stařík a měl tři/čtyři syny, a jeden byl hloupej... Nejkurióznější pohádka: "byl jeden bla bla bla - zabil draka co měl pět hlav, a tak ho dali do lednice a jedli ho a měli maso! A zazvonil zvonec a pohádky byl konec." Draci jsou zvlášť oblíbení. U jedné pohádky, kde hrdina nejprve zabije draka se třemi hlavami a všechny je useká, pak se šesti hlavami (popsáno celým odstavcem úplně stejnými slovy, jen hlavové číslovky se mění) a nakonec s devíti hlavami (opět stejný celý odstavec) se u toho posledního draka z postýlky ozvalo: "Táto, ty mi čteš tak krásnou pohádku." Takže je to asi taky povahou.
Máme výhodu, že dceru uspávám a pohádky před spaním čtu většinou já (teď máme týden dohodu, že po nakojení vezmu malého do šátku a žena si "odpočine" u čtení pohádky na dobrou noc).
 Marcelka, 2 děti 
  • 

Skřítek Nils 

(23.2.2015 19:42:56)
Parádní knížka pro děti je Skřítek Nils - http://www.albatrosmedia.cz/skritek-nils.html :)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.