Názory k článku Naše zkušenosti s integrací a inkluzí

Celkem 4 názorů.

Eva

•

Ach jo.

(23.4.2003 8:59:22)
V Čechách bude trvat ještě spoustu let než "normální" lidé pochopí, že mezi námi žijí "jiní", kteří chtějí žít s námi a ne vedle nás někde za vysokou zdí. A to nemám na mysli jenom postižené, ale všechny skupiny, které se nějakým způsobem liší.
Kdybych měla děti, chtěla bych určitě aby chodily do třídy s někým, kdo to nemá v životě tak jednoduché jako ony. Aby chápaly už od mala, že život není o tom, kolik stavebnic Lega a plyšových pajduláků mají.
Mám s tím menší zkušenost, i když ne zrovna z dětství: Měli jsme na škole několik tělesně postižených studentů - na vozíku nebo (velmi špatně) chodící o berlích, dokonce i nevidomé. Nikdy nezapomenu na to, když jsme pravidelně vynášeli vozíčkáře do pátého patra naší (silně) bariérové školy, když jsem držela dveře člověku, kterému trvá několik minut než jimi projde, o schodech nemluvě...
Je to ostuda, že nejsme schopni těmto lidem vyjít vstříc a zjednodušit jejich i tak složitý život. Naštěstí doba pokročila a i v naší staré škole už jsou prý výtahy a bezbariérové vstupy. Ale trvalo to. Každopádně si myslím, že mne tato zkušenost dost pozitivně ovlivnila. Tím, že těmto lidem pomůžeme začlenit se mezi nás, pomůžeme především sami sobě.

Odpovědět

Jitka, Anička 19 měsíců
•	Re: obdiv (27.4.2003 12:05:22) Obdivuji Vaši sílu zvládat výchovu postiženého dítka a ještě šířit osvětu . Nechť Vám vydrží co nejdéle. Jitka Odpovědět

Jitka, Anička 19 měsíců
•	Re: obdiv (27.4.2003 12:05:23) Obdivuji Vaši sílu zvládat výchovu postiženého dítka a ještě šířit osvětu . Nechť Vám vydrží co nejdéle. Jitka Odpovědět