Názory k článku Naše zkušenosti s integrací a inkluzí

Obdivuji Vaši sílu zvládat výchovu postiženého dítka a ještě šířit osvětu . Nechť Vám vydrží co nejdéle. Jitka

V Čechách bude trvat ještě spoustu let než "normální" lidé pochopí, že mezi námi žijí "jiní", kteří chtějí žít s námi a ne vedle nás někde za vysokou zdí. A to nemám na mysli jenom postižené, ale všechny skupiny, které se nějakým způsobem liší.
Kdybych měla děti, chtěla bych určitě aby chodily do třídy s někým, kdo to nemá v životě tak jednoduché jako ony. Aby chápaly už od mala, že život není o tom, kolik stavebnic Lega a plyšových pajduláků mají.
Mám s tím menší zkušenost, i když ne zrovna z dětství: Měli jsme na škole několik tělesně postižených studentů - na vozíku nebo (velmi špatně) chodící o berlích, dokonce i nevidomé. Nikdy nezapomenu na to, když jsme pravidelně vynášeli vozíčkáře do pátého patra naší (silně) bariérové školy, když jsem držela dveře člověku, kterému trvá několik minut než jimi projde, o schodech nemluvě...
Je to ostuda, že nejsme schopni těmto lidem vyjít vstříc a zjednodušit jejich i tak složitý život. Naštěstí doba pokročila a i v naší staré škole už jsou prý výtahy a bezbariérové vstupy. Ale trvalo to. Každopádně si myslím, že mne tato zkušenost dost pozitivně ovlivnila. Tím, že těmto lidem pomůžeme začlenit se mezi nás, pomůžeme především sami sobě.