| Eva, dva synové | •
 |
(29.4.2003 10:42:15)
Máte samozřejmě ve všem pravdu. Zvlášť větu "Vůči hyperaktivnímu dítěti vystupujme s laskavostí a láskou. Obrňme se trpělivostí, klidem a optimismem" jsem si četla několikrát. Tohle všechno vím dávno a nazpaměť a jako matka dítěte s velmi silnou LMD bych už asi taky dokázala psát takové články jako Vy. Za tu dobu jsem toho přečetla opravdu hodně a TEORETICKY moc dobře vím, co dělat či nedělat.
Ale v praxi je to hrozně těžké, zvlášť s tím klidem a trpělivostí. Děti mám dvě, nervy jen jedny, živím rodinu, i já jsem dost unavená a mám své starosti - a kde mám pořád brát ten optimismus, klid a trpělivost?
Hyperaktivní je starší syn, už je mu třináct. Mladší skoro sedmiletý je jeho přesný opak - má rád svůj klid a velmi nelibě nese, když ho někdo vyrušuje. Jenže ten starší ho pořád pošťuchuje a dělá různé blbinky, někdy s úmyslem provokovat, jindy jen tak, že ho to zrovna napadne nebo chce možná navázat kontakt. Jenže tímhle způsobem ten starší zasahuje neustále do "osobní sféry" toho mladšího, který je už na to alergický a brání se dost hlasitě už při každém náznaku. Leckdy se ten malý brání až příliš a zbytečně, takže se zlobím na něj, že křičí kvůli každé maličkosti a že se mu nic zvláštního neděje .... ale částečně ho chápu, ono už je toho na něj taky moc.
Výsledek: doma je neustálé rušno, křik, brekot. A já mám nervy na pochodu a už nevím, co s tím.
Když jsem s kluky jednotlivě, tak jsou oba moc fajn, i když je každý jiný. Ale užijeme si to oba a strávíme krásné chvíle. Ale jak jsou spolu, tak většinou je hluk a nepohoda. Je mi to moc líto.
Vím, že v ostatních rodinách se taky sourozenci hádají, ale u nás mi to připadá nějak moc a často a silně nad míru. A vůbec nevím, co s tím. Trvale pociťuji stresy .... a být klidná trpělivá maminka se mi vůbec nedaří, což mě mrzí a vlastně to ten můj stres zvyšuje, protože mám pocit, že jako máma v tomhle selhávám. Achjo.
|
| Sisi, kluci 7 a 10 | •
|
(4.5.2003 15:36:16)
Zajímal by mě názor nejen odborníků, kteří ovšem nespolupracují či nejsou jinak zainteresovaní na biofeedbacku, jak tato metoda pomáhá v případě hyperaktivního dítěte. Četla jsem, že u dětí je potřeba až 40 sezení (l sezení cca 1 hodina za 420 korun).
Sisi
|
|
| Janice | 
|
(14.5.2003 21:24:04)
Ahoj mame taky dceru se silnou LMD léčit se začala ted v 9 letech. Nevím jestli je to pravda, ale zhoršilo se to po narození syna 6/02 a starší dcera dorostla do puberty 4/90 a na ni je toho trochu moc. Jezdíme na Autogení trénik a prý to pomuže nemaš s tím náhodou zkušenosti??
Díky Jana
|
| Janice |
|
(15.5.2003 8:20:17)
Zkouška
|
| ^^freespirit | •
|
(20.1.2007 11:36:39)
jj
|
|
|
|
| Karel, 3 děti | •
|
(23.5.2003 4:44:46)
Stačí vzít řemen, stáhnout kalhoty, přehnout přes koleno, vysázet pětadvacet na holý zadek a bude po hyperaktivitě. Na naše děti to velmi dobře zabírá,je ticho a klid. žádná psychologie, ale tělesné tresty a důkladné zaměstnání, aby se potomci nemohli flákat a dělat průšvihy a binec. Jděte do háje s nějakou přihlouplou psychologií.
|
| Meta | •
|
(23.5.2003 9:31:54)
Viděla jsem u sousedky v dětství takovou výchovu. Jednou jsem od nich s hrůzou utekla, když syna seřezali páskem za rozlité kakao. Ono to "fungovalo". Děti byly pracovité, bály se přinést horší známku ze školy. Ale jen co vyrostly, v šestnácti a sedmnácti utekly z "domova". Dcera se tahala s kdekým a z kluka se stal neurotik, se kterým dneska "cvičí" zase žena. Každé dítě totiž jednou vyroste a co se zaseje, to se zase sklidí.
Doufám, že vaše děti najdou dostatek tolerance, aby vám jednou odpustily. Ale moc bych na to nespoléhala. Každopádně následky si ponesou celý život.
|
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(23.5.2003 11:08:57)
Jasně, seřezat dítě jako řešeto, zaplašit ho a potlačit v něm cokoli jeho vlastního, vychovávat ve strachu z rány, v nervácích, co provedl a co za to bude následovat....pro vás je to jistě pohodlné, že? Jakýpak přemýšlení, snaha o porozumnění. Nejjednodušší je vzít pásek a děcko zmlátit.
Že vám není hanba. Ještě se tím vythujete, jak to pěkně zabírá a děti šlapou jako hodinky. Určitě se cítíte jako velký chlapák, co? Když dokážete zmlátit vlastní bezbranné děti.
Je mi z vás nějak blijánkovatě.
|
| Aneka_ | 
|
(23.5.2003 12:03:05)
Reaguji na Karla a odpůrce
Já nebyla bita jako řešeto, to ne, ale když byla potíž mne usměrnit, ať v pubertě v odmlouvání, či jako dítě v chování, přilítla vždy jedna v pravou chvíli. Čas od času lítala vařecha i za špatnou známku a poslední "průplesk" jsem dostala již jako plnoletá a samostatně vydělávající. Své rodiče mám velice ráda. A byť jsem bydlela se svým manželem nějaký čas sama v bytě, nyní se stěhujeme k mým rodičům. Sice budeme mít zvláštní část domu, zcela oddělenou od jejich, přesto jsem ráda, že u nich mohu být. Nikdy jsem- ani přes pár sakra dobře míněných ran- nechtěla odejít z domu. Proč taky, že ze mne chtěli udělat člověka, za kterého se nemusí stydět? Myslím, že se jim to povedlo a byť občas v žertu táta říká, že těch ran bylo málo, nikdy mu to nemám za zlé a ani bych neměla. Spíše naopak:-) Každý má jiné výchovné metody a pokud fungují, pak není co řešit. U nás zafungovaly:-) A to, že jsem měla z rodičů strach, když jsem úmyslně něco vyvedla? to bylo správné, neboť mít rodiče "na háku" je docela tragédie......
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(23.5.2003 12:58:10)
Aneko, neberu ti tvé zkušenosti, ani tvým rodičům jejich výchovné metody. Každý jsme nějaký a v různých situacích se chováme různě.
Já mám k bití dětí odpor. Jako dítě jsem nikdy bita nebyla. A neměla jsem rodiče na háku.
Svoje děti jsem taky nikdy nebila a na mladší dceru jsem dokonce nikdy nemusela ani zvýšit hlas. Je jí teď 17 let a máme bezva vztah.
Nevím, do jako míry se moje dcery odlišují v chování od těch, které bity být "musely", protože by to jinak nešlo. Taky dělaly spoustu blbin a průšvihů, občas přinesly i špatnou známku, ta starší i dvojku z chování nebo třídní důtku. Nikdy jsem si nemyslela, že pár na zadek to spraví a vyřeší. Je fakt, že kolikrát jsem měla chuť dát pár na zadek, ale věděla jsem, že tím ulevím především sama sobě.
Možná jsem měkota, ale ani nějaké okázalé trestání jsem neprovozovala. Když třeba hodně zlobily nebo přes můj zákaz něco vyvedly, zakázala jsem např. televizi. Ale ne úplně. Sdělila jsem jim, že příštích 14 dní můžou sledovat televizi obden a to pouze jeden pořad, který si samy vyberou. Když hudraly, že obden je málo, stáhla jsem to na 2x týdně - a to už většinou zabralo. :o)))
Nemám nic proti třepnutí přes zadeček, nebo plácnutí přes ruku, když se jedná o něco závažného. Ale seřezat dítě - a ještě k tomu třeba páskem - to mi přijde ubohé.
Můj přítel byl jako dítě bit jako žito a od své dospělosti se s vlastním otcem nestýká. Opravdu ho to poznamenalo. Dodnes má v paměti ten strach, co bude, až přijde táta domů. A musím říct, že on sám by dítě v životě neuhodil, ani by na něj nezakřičel.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(23.5.2003 13:06:50)
Taky s Anekou nesouhlasím... bití je nefér, dáváme tím dítěti najevo, že je "hračkou v našich rukách", nemůže se bránit... nevím, co by moje dítě muselo udělat, abych mu dala třeba jenom facku.
U nás doma se trestalo za každou pitomost, a po pár letech jsem už byla tak zatvrzelý parchant, že jsem ty situace záměrně vyvolávala a při fyzickém trestu, u něhož jsem jako osmiletá brečela, jsem se o dva tři roky později smála mámě do očí a hecovala ji, ať ještě přidá.
Myslím, že je úplně správné, že se násilí na dětech, včetně "běžného výprasku" považuje za trestný čin. Dodnes lituji toho, že jsem nenahlásila svého otčíma, když mne v 15ti letech zřezal jako psa jen proto, že jsem v jeho koupelně dohlížela na jeho dítě ve vaně, když měla matka návštěvu, a když mi dost neurval řekl, ať vypadnu z JEHO koupelny, dovolila jsem si se ušklíbnout. :o(
|
| Sosan | •
|
(23.5.2003 13:12:31)
Pár přes zadek se mi osvědčilo jako optimální ve chvíli, kdy dítě váš oprávněný a důrazně vyřčený příkaz ignoruje, případně nahodí po jeho neuposlechnutí ještě šibalský výraz, co jako vy na to. Není to nějaké obřadné bití páskem na holou, to rozhodně ne, ale takové výchovné naplácání v pravý čas (okamžitě). Nemyslím, že by to dítě nějak negativně poznamenalo.
|
| Martina, Honzík 3,5 roku | •
|
(23.5.2003 13:31:13)
Souhlasím, ale asi mluvíme o jiném "bití" než např. Monty.
Já mám zato, že mé dítě má po většinu života pocit, že jsem milující máma a v situace "na zadek"(plácnutí ve chvíli popsané Sosanem) bere jako správné - za prohřešek - trest.
Shodli jsme se s manželem, že Honzík dokonce v nových nebo náročných situacích je raději se mnou - má asi pocit, že je situace pod kontrolou. Manžel je totiž u nás ten co "vše dovolí" no a já... ta přísná máma.
No nevím, jestli jsem se vyjádřila jasně :-))
|
|
| Aneka_ |
|
(23.5.2003 13:35:40)
Naprosto souhlasím. Tak nějak(občasná rána v PRAVý čas) to bylo u nás. Žádné týrání....:-)
|
|
|
| Jitka | •
|
(11.3.2009 21:35:05)
Monty, tady se směšují hrušky s jablkama. To co ti provedl otčím není o výchově, ale o tom, že to byl zrůdný parchant a na tobě se vyřádil. Kde byla tvá matka? Jí nevadilo, že si vzala takovéto prase, které tříská její dceru, aby si ulevilo? Takového bych si já např. nikdy nevzala nebo bych ho vyhodila. To je fakt trestný čin. To ale není případ Anky. Její rodiče to nedělali proto, že by to byli sadisti, ale neuměli to lépe a jinak, zdá se, že to dobře fungovalo, a ona ví, že to dělali proto, že ji měli rádi a chtěli, aby tzv. z ní něco bylo. To se nedá směšovat. Jsem pro to, aby se děti nevychovávaly bitím, ale i já jsem dceři jednou nařezala, zkrátka to jinak nešlo a bylo po problému a pak jsme si to vyříkaly v tom smyslu, že na to ji mám příliš ráda, abych jí toto tolerovala. Pochopila velmi dobře. Bylo jí 11 let. Dnes je hodně moderní, že dítko může být ke svým rodičům drzé, sprosté a nic se neděje. Toto neznám, otec, měl mě velmi rád, kdybych byla drzá, facka by přilítla, totéž se nedovolila moje dcera atd. Opravdu nás to nepoznamenalo, ale to nemyslím případ Monty, kde si nějaký sadista vylévá agesivitu na vlastním nebo cizím dítěti. Tyto rodiče bych opravdu zavřela. Nesmíte to házet do jednoho pytle.
|
|
|
| Aneka_ |
|
(23.5.2003 13:31:43)
Jarko - jak jsem psala prvně, nikdy mne nikdo nezřezal. To ne, ale facka padla nebo vařechou po zadku dvě tři rány. Ale nikdy jsem neměla zakázanou televizi, byly tam programy, které jsem sledovala a stejně, kdyby byli rodiče mimo, věděli by, že si ji zapnu:-D. Ani "zaracha" jsem nikdy neměla, protože jak tvrdili rodiče, zavřít mně do pokoje je pitomost. Zkrátka, u nás nebyly nikdy žádné zákazy. Jen jistá omezení třeba při příchodu domů. Např: do osmi jsem musela být doma. Pokud jsem přišla byť o půlhodiny později, sedla facka. Ale, pokud jsem přišla v osm jak bylo smluveno a dovolila se ještě na hodinku, nebyl obvykle problém.To mi bylo tak deset. Ale v podstatě to fungovalo stejně až do maturity. Panovala mezi námi důvěra a pokud jsem ji neporušila, bylo vše v pořádku.A také se nikdy nestalo, že bych lhala. Byť jsem věděla, že bude zle, řekla jsem to. Věděla jsem totiž, že pokud je to problém, který jsem nezpůsobila sama, pomohou. A pokud je to průser, který je mi vlastní, stejně se to dozví. Tak jsem jako upřímná holka vyklopila vše. Neměla jsem nikdy kázeňské pokárání ve škole, protože jsem věděla, kde je hranice. A to jsem nebyla žádný kliďas. Vybila jsem zuby kamarádovi, vystřelila okno vzduchovkou, vyžduchla jsem spolužáka ze dveří autobusu, protože mi vzal čepici. Jenže vždy jsem přišla a řekla jsem to. Možná je to hloupé, ale já se přiznala. a těch pár facek, na něž za můj život došlo, bylo vážně v pravý čas. Dnes mám s rodiči hodně férový a upřímný vztah a nemusím se bát jím říci cokoliv. i jakýkoliv nesouhlas. Já jsem za takovou výchovu vděčná. Ale jistě, každý má jiný názor na výchovu, Já bych asi nesnesla, kdyby po mně někdo křičel a něco vyčítal, nebo stále dokola domlouval. Já své děti budu vychovávat zřejmě stejně, jako mne rodiče, neboť jsem v tom vyrostla a jsem spokojená.....
|
| Martina, Honzík 3,5 roku | •
|
(23.5.2003 13:44:54)
Oni totiž naši rodiče, a taky my už vlastně jako rodiče, máme rádi pocit, že "víme, na čem jsme".
Mě ve škole taky ani moc nevadí děsně zlobivý žák, ale strašně mi vadí "podvodníček s úsměvem". U toho prvního totiž "vím, na čem jsem".
|
|
|
|
|
|
| Bára, syn 3,5; dcera 9 měsíců | •
|
(4.2.2004 0:29:40)
Tak potom, pane Karle, nevíte a ani jste nepochopil, co to hyperaktivita je. Někdy je lepší mlčet.
|
|
| Jana, | •
|
(5.4.2004 18:48:26)
Je vidět,že jste se ještě nikdy nesetkal z hyperaktivním dítětem a nevíte co říkáte.Podle vás jsou tito rodiče prostě jen neschopní lidé,kteří neumí vychovávat své děti.To se ovšem velice pletete.Tito lidé dělají užitečnější věci,než řezat své děti páskem.Mit hyperaktivní dítě je maraton.Běžíte dál a dál.Mnohdy se vám podlamují kolena a máte pocit,že už nemůžete dál,ale pak se podíváte na své spící v ten moment sladké dítě a řeknete si"musím vydržet,stojí to zato!!!!
|
| Hana,syn 3 roky | •
|
(15.7.2004 10:44:27)
Zažívám přesně stejné pocity při výchově svého hyperaktivního syna.Zažila jsem už taky spoustu "dobrých " rad na ulici od cizích lidí, kteří neví, o co vlastně jde, včetně rady-potřeboval by jen pořádně seřezat.Vím, že v případě mého syna by bití mělo přesně ten efekt, že by se proti mně později zatvrdil. Na druhou stranu - byla jsem na jedné přednášce a tam bylo mimo jiné řečeno:"Každý vychovává, jak nejlépe umí." Napřed jsem si říkala, že je to teda pěkná hloupost, ale pak mi došlo, jak hluboká pravda v tom výroku je.On to pan Karel asi opravdu líp neumí.
|
|
|
| Radka, 2 děti | •
|
(3.5.2004 22:53:33)
Chudáci vaše děti! Takhle nabít dětem a ještě se tím chlubit. Řešit takhle vých. situace s dětmi je projev vaší vlastní vychovatelské neschopnosti. Ano, možná, že vaše děti vás opravdu poslouchají na slovo a je klid, ale asi pak máte spíš robota než děcko. Vaše děti se vás jistě bojí, pochybují o vaší rodičovské lásce a rozhodně si k vám nevytvoří normální vztah plný důvěry, lásky a porozumění, jaký by měl mezi dětmi a rodiči být.
|
|
| Dana Novotná 3 děti | •
|
(11.11.2004 10:42:01)
Vy by jste děti mít ani neměl!!!Jak to s Váma múže vaše žena vydržet a ještě přihlížet jak týráte děti!!! Když nejste shopen pomoci tak je aspoň nemlaťte. Jste normální tyran!!! Děti se Vás akorát bojí!!!
|
|
| H., učitelka MŠ | •
|
(20.3.2006 15:41:46)
Je mi líto, že na světě existují lidé, kteří si neumí vážit dítěte a jeho osobnosti. Jsem ve školce teprve krátce, ale přesto vím, že každé dítě vyžaduje individuální přístup v chování. Nepopírám, že mám taky někdy chuť svého svěřenečka plácnout přes zadek, ale nemohu. Nejen, že je to neprofesionální a prostě nepovoleno, ale ani bych nechtěla, aby ze mě děti nakonec měly strach. Vždy si řeknu, že od toho jsou rodiče, aby naučili své dítě chovat se. Tím mám na mysli, když se na mě šklebí, neuposlechne ani po desáté, prostě ho nezvládám. Na druhou stranu, mám ve třídě jednoho klučinu, je to fajn kluk. Rostomilý, vnímavý, ale hyperaktivní. Víme to o něm, ale přesto je velmi těžké jej udržet. Bohužel se to ještě zhoršilo po narození sourozence. Je na něm vidět, že mu chybí to, jak se mu rodiče věnovali, když byl sám. A myslím si, že není řešení nepustit ho k mladšímu sourozenci. Připadá si pak odstrčený a když se jej na malého bráchu zeptám, odpovídá na půl pusy a vlastne o něm téměř nic neví. Je to škoda. Když pak příjde do školky, nejraději by se ke mě přitulil a chtěl, ať se věnuji jen jemu. Bohužel to nejde, mám tam dalších 20 dětí...
|
|
| JItka | •
|
(1.8.2006 21:54:58)
Mluvíte jako muj manžel. Máme 7letého syna,ale mnohdy ani pásek by nestačil. Jsem odpurkyně bití a muj názor je,že výpraskem nevychováváte,ale zastrašujete.Věřím,že své děti vychováte dobře i bez pásku.Hodně štěstí-Jitka
|
|
| Alena Kučerová,matka tří dětí | •
|
(5.1.2007 15:08:52)
Souhlasím se zaměstnáním dětí, podporuje to řadu pozitivních dovedností a schopností a, pravda, dobře se tak předchází průšvihům, ALE SEŘEZAT!!! To nemůžete myslet vážně! Jistě, zřejmě každému z rodičů, obtvkáště máme-li neklidné a pubertální dítě, ruka občas ujede i pusa, ale aby to byl hlavní výchovní prostředek...TO NE! Spolupracuji s PPP již řadu let ohledně svého hyperaktivního dítka a myslím, že výsledky stojí za to. Pravda, nejde to ze dne na den, je to letitý proces a myslím, že osmnáctým rokem to nekončí. Prosím Vás, agresiním chováním vůči svím dětem vychováte z nich agresivní lidi. Sice si sjednáte okamžitý klid, ale to je klid před bouří. Děti jsou zastrašené pod argumentem vaši přesily, ale jednoho dne budou silné a Vy starší a slabší a role se můžou vyměnit a můžete být pak obětí agrese svích dětí Vy a bylo by to po zásluze. Ovšem než Vy zeslábnete, napáchají Vaše děti vychované k agresi a násilí škody na nevinných, a Vaší zásluhou. Prosím Vás, mluvte s dětmi a zajímejte se než udeříte. Pokud to jde nebíjte. Nemusíte brát děti po lékařích, stačí když se poradíte Vy a naučíte se zvládat svoji zlost. Nechci Vás naštvat- vím co je neukázněné a všemu prospěšnému vyhýbající se dítě, ale je to dítě a my jsme rodiče, my jsme především odpovědni a rozumní. Vyplatí se to, uvidíte! Hodně trpělivosti, sebedůvěry a nadhledu.
|
|
| Pavlína | •
|
(26.8.2007 19:44:12)
Karle, jste úplně mimo, nevíte o čem mluvíte. Máte štěstí, že máte zdravě děti a že vlastně nemusíte nic dělat, jen líně občas děti zmlátit, aby jste měl klid na televizi. Blbý je, že se vám to vrátí, ale nebudeme předbíhat, dočkej času jako husa klasu.
|
|
| Taňa :dvě holky | •
|
(26.8.2007 21:29:03)
no nejsem zastáncem aby se děti řezali mam 7letou dceru lhala bych kdyby občas nedostala ale opravdu když už se toho nakupí hodně dostane facana ale snad jednou za pul roku možná ani to ne vím že pro dcerku je spíš větší potrestání zakaz televize nebo nejít ven!!!Muj táta mě nikdy neřezal a zajímavost je ta že jsem ho poslechla na slovo a měla s něho rezpekt i bez toho aby mě řezal stačilo když se jen na mě podíval a já věděla že něco dělám co se delat nemá!!!!Někdy zvýšil jen hlas!!!!Myslím že když se ditě neřeže denně občas vychovná facka neuškodí ale určitě bych neřezala opaskem hlava nehlava!!!Mám zkušenosti od jiných že se děti vůči opasku stavájí umunní a už to ani nevnímají protože to berou jako samozdřejmost a to je asi chyba!!!
|
|
| MoninaBr | 
|
(24.8.2009 9:47:44)
Fakt zajímavý názor, ale na mého syna neplatí nic. Když má ten svůj blok, tak se jen vzteká a někdy si dokonce ubližuje. Když mu dám na zadek, tak je úplně v amoku a vydrží mu to i celé odpoledne. Řemen by tady asi těžko pomůže.
|
|
| dandyna | •
|
(27.10.2015 11:23:36)
A vy jděte do háje s takovou to ,,výchovou,,.Přesně toto praktikovali mí rodiče seřváky,výprasky,zákazi na dením pořádku.Normální rodič si přeje aby mu dítě věřilo, mělo ho rádo a repektovalo ho.Výprasky docílíte jen toho že se vás dítě bojí,ze strachu z dalšího výprasku vám lže a ve finále vámi pohrdá protože ho učíte že když jste větší a silnější a někdo vás naštve řešením je ho zmlátit protože je mladší a slabší.Znám to moc dobře z vlastní zkušenosti.Jediné po čem jsem jako malá toužila bylo vyrůst co nejdřív a zmizet co nejdál.A i když se mi to už před pár lety splnilo nevracím se tam nevolám nepíšu nemám proč ani komu.Závěrem dětstvý bylo nejhorší období mého života jsem ráda že už to nikdy nebudu muset zažít znova a jsem si naprosto jista že mě už nikdy nic horšího nepotká.A vy jen stou svoují rádoby ,,výchovou,, takto pokračujte dál a za pár let až dospějí své děti již nikdy neuvidíte - v tom lepším případě,v tom horším se domů vrátí ale jen proto aby vám i s ůroky vrátili to jak jste jim v dětstvý vytvořil ,,láskyplný,bezpečný a ůtulný domov,,!
|
|
|
| Lenka Chocholoušová 2syny | •
|
(26.8.2006 16:08:08)
Mám také dva syny a unás je to to samé.Jen malinko obráceně ten mladší je Hyperaktivní a ten starší zase pohodář uplně sohlasí s názorem, že je to moc těžké a taky to moc dobře nezvládám. Mé děti sou neustále vsobě a hádejí se a perou a jelikož ten mladší 2 roky ještě nemluví tak vydává ze sebe zvuky které mě prostě nemůžou nechat vklidu. Každý den děkuji že příjde večer a to malé jekadlo a provokater jde spát.
|
|
| IVA PAVLOVA ,DVE DETI | •
|
(9.6.2007 14:01:07)
U NAS JE TO STEJNE AKORAT JEN S TIM ROZDILEM,ZE TEN MLADSI 6 JE HYPERAKTIVNI A PROVOKUJE STARSI SESTRU,KTERE JE 10 LET.NEKDY JE TO NEUNOSNE.
|
|
| Pavlína,dcera,syn | •
|
(26.8.2007 19:32:52)
Tak to jsem ráda, že taky někdo přizná, že toho má nad hlavu. Dcera 9let, dislektička, disortografička, poruchy soustředěnosti, syn 5 let - specializovaná logopedka prohlásila po první hodině, že je silný disortografik, poruchy soustředěnosti, poruchy vnímání - prostě po pěti minutách na to kašle úplně - s dcerou máme za sebou třetí třídu, i/y bychom potřebovali nějaké obojetné, z čj trojka, paní učitelka řekla, že by nerada zneužívala potrvzení, aby si na to dcera nezvykla a nezlenivěla. Celé prázniny píšeme každý den! třicet slov na vyjm.slova a dest příkladů z matiky, poněvadž rychle zapomíná - absence dlouhodobé paměti, čili násobilka pořád dokolečka, celé prázniny zkoušíme ř u syna - máme vydržet 5 minu, déle ne, abch ho neodradila a aby se neunavil - vydrží tak 5 slov a pak už stávkuje.
Řeknete si, nezvládá to, neumí vychovávat dvě malé děti, ale nikdo, opravdu nikdo z mého okolí nevěnuje tolik času svým dětem a všichni mají méně problémů. Jak pak mám vysvětlit dceři, že není hloupá, ale potřebuje jen čas, když se jí děti posmívají, že má trojku z čj, co naplat, že dře ze všech nejvíc. Zkoušela jsem se na to i vykašlat, nechat ji v klidu, ale ji to naopak ještě více zničilo, měla pocit, že už ani já jí nevěřím, že to dokáže a chodila za mnou po pěti minutách říkat slova, že už ví, jaké to i/y tam má být a jestli je to opravdu správně. Co se týče zlobení, naše děti jsou neustále v sobě, pořád se pošťuchují, postrkují, dělají si naschvály. Že jsou rozmazlené a neumí si hrát spolu ani samy, na podobné hlášky už nereaguji. Když se mi to nepodařilo vysvětlit ani v nějbližší rodině, jak to asi pochopí širší okolí? Přečetla jsem si ale, že podobné děti bývají nadprůměrně inteligetní, čož tedy potvrdil i psychologický test - při testu na dis - takže nezbývá, než vydržať, až trochu vyrostou a dokážou samy světu kolem, že se v nich hluboce mýlili, nebo nedokážou nic světaborného, ale budou v klidu žít s tím, jaké jsou a nebudou mít z toho zbytečné myndráky.
No, mohlo by ale také být nějaké psychovyšetření pro rodiče, jak pak narovnat pošramocené nervy sobě.
Tak hodně sil na tu trpělivost a láskyplné prostředí a snad se nám to vrátí na dětech.Pavlína
|
|
| Páďa |
|
(17.10.2008 10:19:42)
tak to je přesně u nás, s tím rozdílem že staršímu je 7 let a mladšímu 4. Nevystihla bych to líp, jenom s tím, že aspoň ve škole - díky léku - je už klid... Doma člověk do určité míry vydrží, snaží se, ale není to jednoduché a občas křik taky přijde... Přiznám se že taky nevím jak dál a hledám pomoc kde se dá. Teď budeme navštěvovat psycholožku a snad bude líp... Jinak musím souhlasit úplně ze vším co jste napsala... den začíná v půl šesté bitvou a končí v 8 křikem a tím že jsem to zase nezvládla...
|
|
| simona | •
|
(8.12.2008 14:55:27)
Ahoj nejsem přeborník přes pc a také nemám počítač dlouhou dobu,ale hledala jsem radu a spíše i pomoc co dělat když je dítě hodně hyperaktivní teda trpí nemocí ADHD a četla jsem si v diskuzích tak jsem narazila na odpověd paní Evy a dvě děti a u nás je to do písmenka uplně stejné,jak jsem četla je to starší článek,ale ráda bych se dozvěděla jakou odpověd paní Eva dostala,nebot já jsem uplně na dně a připadám si,že někde zklamavám jako matka,už si kolikrát nevím rady.Neustále si říkám,bud v klidu,ale moje nervy jsou neustále na pochodu,protože vím,že každý den se to opakuje a někdy mi připadá,že se to i zhoršuje a hlavně ted,když syn nastoupil do první třídy,tak má neustále problémy se spolužáky,dnes mi přišel s rozbitou hlavou ze školy jen proto,že obtěžoval děvčata tím,že je udajně pusinkoval a chápu,že se to děvčatům nelíbilo,ale žduchly jej tak,že spadnul na roh lavice a museli jej ošetřit na ošetřovně.Spaní učitelkou i s rodinou mu neustále vysvětlujeme snažíme se mu vyjít vstříc,pochopit jej chválit,ale někdy nám prostě připadá,že to mluvíme do prázdna odkýve nám totiž,že rozumí všemu co mu říkáme,že to chápe,ale za okamžik jsme tam kde předtím.Byla bych ráda kdyby nám někdo mohl poradit co máme dělat,moc své děti miluju a jsou celý můj život chtěla bych synovi pomoct,vždyt jsem tady přece pro něj.Byla bych vděčná za jakoukoliv radu.Předem děkuji
|
|
| MoninaBr |
|
(24.8.2009 9:44:44)
jako by jsi mi mluvila z duše. Mám taky dva synky. I když jsou mladší(3 a 7 let).
Starší je taky takový jako ten tvůj starší. Pořád mladšího zlobí a pak je tu jen křik a trpělivost kolikrát nikde. Nevím, jak na něj. I když dělám možné i nemožné, tak to je asi pořád málo, tedy podle psychologů
|
| Radek |
|
(8.2.2010 18:35:26)
Jedna z věcí, která může pomoci rodičům zvládat svoje hyperaktivní dítka je EEG biofeedback.Tato metoda má i více použití např. při dyslexiích, depresích, migrénách,stresech, poúrazových stavech mozku,obrně atd. podrobnosti můžete najít na www.biofeedbackbrno.cz nebo www.eegbiofeedback.cz.Radek 
|
|
|
| Oli,3 deti | •
|
(27.3.2010 21:03:53)
Dobrý den,když jsem četla váš článek,propadalo mi jako kdybych ho psala já. U nás je to úplne stejné. Odlišný je pouze vek dětí-5 a 7let. Naštěstí mám doma ještě malou 1,5roku starou holčičku,která mě pomáhá se od těch dvou raubířů odreagovat. Občas je mi ji taky líto,když je neustale vystavena hádkám,a tak se není co divit,ze dlouho dělala místo ají plesk. Zkoušela jsem kineziologii a ačkoliv mi to připadalo jako hrozny šarlatánství,tak efekt byl úžasný. Bohužel však trval jen 3mesice. Teď se chystám navstevu tam zopakovat,uvidíme jak dopadneme tentokrat. Přeji pevne nervy a nashle
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)