Jana |
|
(10.7.2002 11:19:00) Když se před rokem narodil Tomášek, dostal v podolské porodnici pod matraci takovou destičku a k ní byl připojený "pípák" na postýlce. Kontrolovalo to dech dítěte.
|
Katka | •
|
(10.7.2002 11:25:56) Ano, tato podlozka existuje. Moje kamaradka ji dostala na zapujceni domu pro sve miminko a celou noc se nevyspala. Pipani ji budilo i desetkrat za noc, u kazdeho pohybu miminka. Vynervovana kamaradka nakonec onu podlozku s diky vratila.
|
Jana |
|
(10.7.2002 11:39:15) Tom celou dobu dýchal, takže nevím, jestli by pípala v případě jeho nedýchání, ale na běžné pohyby nereagovala. Předpokládám, že to záleží na nastavení citlivosti v závislosti na tom, jakou máš matraci. Řekla bych, že v nemocnici to maji nastavene na ty sve matračky a funguje to v poho, doma to musíš nějak změnit (ale jsou to jenom moje dedukce...).
|
Linda, Sara 18měsíců | •
|
(10.7.2002 14:38:59) Mám 18ti měsíční dceru a podložku používáme od 1. dne návratu z porodnice. Naše holčička sice nespadala do rizikové skupiny, ale přesto jsme si tuhle úžasnou věc koupily, co kdyby...Výrobce v návodu upozornuje, že v případě materiálu jako polystyrén v matraci se může dech dítěte špatně snímat, ale nemusí to tak být vždycky. 2. možnost je že měla vybité baterky. Ono to má signál, který tě pár dní varuje, je to jen takové ťukání, ale jakmile jsou vybité, spustí se to do 15 sec. U nás se to spustilo jen jednou (máme matraci s polystyrenovým prostředkem) a to když ještě spala malá v zavinovačce (extra silné - byl leden), jinak je to velká pomoc. Po celo dobu bliká s dechem miminka slabé zelené světýlko. A že se jí spustil alarm, když se dítě pohybovalo, si dokážu vysvětlit jen v případě, že by se dítě dostalo mimo podložku. Ale i to je dost divné, protože se v balení prodávají dvě, a ta 2. je když už máš starší batolata. Možná jen tvé kamarádce nedali k zapůjčení i návod, který je nesmírně důležitý. S pozdravem Linda
|
Máša | •
|
(10.7.2002 20:20:43) Ahoj Lindo, můžeš mi dát zprávu, kde se tato podložka kupuje? Je v klasických miminkovských obchodech? Díky Máša
|
iveta | •
|
(10.7.2002 22:43:38) Rekla bych, ze úcinnost techto preventivnich pomucek proti SNU je zhruba jedna - a to obchodni trik. Výskyt syndromu nahleho umrti je několik promile v populaci a pochopitelne kazdy soudny rodic udela vse pro to, aby se teto "prihode" vyhnul. Tj. rad koupi cokoliv, co bude blikat, pipat ci jinak signalizovat, ze dite normalne spi. Rodicovska uzkost je, jak vidno, dobry artikl. Jo, osobne jsem mela stesti - moje deti to prezily i bez speciálního pyzámka, podlozky ci babysensu. Kladu jinou otázku: takovy pristroj zcela nepochybne vysila a snima nejake signaly. jsem sice technicky neznalek, ale diskuse a naznaky, ze mobilovat ci varit v mikrovlnce neni pro lidske telo vdy uplne to nejlepsi, sleduji se zajmem. A co pak vystaveni vyvijejiciho se detskeho organismu v podstate dlouhodobe expozici el. pole jakehosi pristroje?
|
Jana |
|
(10.7.2002 23:07:58) Iveto, problém podložky na hlídání dechu jsem konzultovala se svým manželem, technicky velmi zdatným. Vysvětlil mi princip, zkusím to přetlumočit - ta destička pod matrací čeká pouze na pohyb dítěte, který převání na el. signál. Přístroj (pokud je aspoň trochu chytrý) je schopný rozlišit dýchání od pohybu (má to jinou frekvenci, jinou sílu...), případně se může naučit přímo dýchání vašeho mimíše. Nic se nevyzařuje, není důvod. Destička funguje jako membrána, podobně jako u reproduktoru, převede pohyb na signál, nic víc. Do "pípáku" se signál přenáší drátem, ne vzduchem. Podle něj je to z hlediska elektromagnetického pole zcela v pohodě. Jana
|
|
Linda, Sara 18měsíců | •
|
(11.7.2002 19:48:50) Iveto, děkuji Janě, která už tady podala podrobné vysvětlení, dříve jsem se sem nedostala. Také jsem použití podložky konzultovala s technicky založeným člověkem před porodem a bylo mi řečeno to samé, právě proto že tam není žádný signál, ale vše se přenáší drátem. Možná se SNU vyskytuje v pár promilých, ale u nás rozhodla osobní zkušenost v rodině a rozhodě i pár, který to měl za sebou a absolvoval s námi předporodní kurz v porodnici. Nemyslím že je to jen pokus jak vydělat. Babysense má jako jediný oprávnění tohoto typu v ČR a funguje spolehlivě. Kojenec má (nejen dle návodu, ale podle pediatra s kterým jsem to konzultovala) mít max. 20sec pauzu mezi nádechy. Pak se spustí takový rámus, že je alespon šance na nějaký oživovací pokus. Nejde o zabránění SNU, ale o pomoc, prevenci. Nevidímm jedinou špatnou věc na tom, když se někdo pokouší v tom být rodičům nápomocen. V takovém případě je mi jedno jestli to platím nebo je to zadarmo. S pozdravem Linda
P.S. Mášo, koupili jsme to na Palmovce ve Světu mateřství. je tam 8tužkových baterek - je to tak na 1/2roku. Více na http://ruth.tripod.com nebo ještě lépe (jsou podrobnější) http://babysense.webpark.cz
|
x | •
|
(6.2.2004 22:50:53) chce to čas. Přesto,že mi matka od malička hustila do hlavy, jaký je otec hajzl, že jí strašně ubližuje a nemá nás rád, tak v dospělosti jsem celkem snadno odhalila, jak je to doopravdy. nemám sklon všechny zneužívat, s matkou jsem přerušila kontakt a taťku mám moc ráda. Hlavně se nevzdávejte
|
Esterka, 2 děti | •
|
(6.1.2005 11:45:58) Mám v péči dceru - bude jí 18 a 12letého syna. Od jejich útlého věku se o vše starám sama (přestože jsem vdaná) - tatínkovi to nějak prostě nevycházelo, musel být údajně dlouho v práci, i když dělal běžného úředníka - ne v šéfovské funkci), věčně měl nějaké zdravotní problémy, i když docela kvetl. Podle mě byl hypochondr, ale díky své rachitické vizáži a velké výmluvnosti, by nad ním člověk zaplakal.Peníze mi dával na příděl, ale vždy šikovně o něco víc, než by činily alimenty, kdybych se rozvedla. Své děti miluju, a tak jsem jim ze svého poskytovala finance na koníčky, školy v přírodě, kroužky apod. A ochuzovala tím pádem sebe, že jo. I když jsem měla plat větší, než má průměrná žena, měla jsem se hůře, než průměrná žena, protože jsem hradila i to, co hradí většinou tatínci, pokud chtějí, a pokud jim na to vyjde. Ale on nemohl, protože přece potřeboval na racionální stravu, na tohle, na tamto, a díky své výmluvnosti to podal tak, že jsem ještě já vypadala jako semetrika, která nebožátkovi by od huby brala...Dcera nějak začíná chápat, že něco shnilého je ve státě dánském, ale syn, můj milovaný syn asi ne. Vidí matku jako podrážděnou, uštvanou depresívní semetriku a tatíčka i s jeho líbivou politikou a nulovými požadavky na dítka miluje. Dozví se pravdu, až bude velký? Třeba ne.Možná o jeho lásku spíš příjdu časem úplně, díky své neschopnosti diplomacie. Co na tom, že se snažím seč mohu, když to neumím náležitě podat? Pravda je svině!
|
Lucie, 2 synové, 13 a 10 let | •
|
(24.1.2005 15:05:13) Milá Esterko, Tvůj příspěvek mne "dostal", asi proto, že jsem v něm našla hodně ze svého života. Hlavně v popisu charakteru Tvého muže. Až na tu rachitičnost (ten naopak vypadal a vypadá značně blahobytně), jako bych viděla toho svého. Nezájem o děti, peníze na příděl, neustálé zkoumání, zda-li je nutné, aby kluk chodil na tenhle či onen kroužek, protože to vše vesměs považoval a považuje za vyhozené peníze...a to měl a má příjem více než slušný, ač nepracuje též ve vedoucích funkcích. Takže jsem vše, co se dětí týká dotovala já. Když kamarádky byly plně na mateřský, já si musela přivydělávat "na své rozmary", pak jsem si našla výborně placenou práci, ale nenašetřila jsem nic, ani jsem si jich pořádně neužila, protože jsem chtěla klukům dopřát, co z toho bylo nejvíc možné = výlety, kroužky, sport apod.Ze strany manžela jsem schytávala akorát kritiku a hlavně nepochopitelné ponižování. Nakonec mi - narozdíl od Tebe ruply nervy a podala jsem žádost o rozvod. Ten proběhl kupodivu relativně hladce, domluvili jsme se na všem, snad měl manžel strach z veřejného "praní špinavého prádla",ke kterému by určitě došlo (vždyť úplně se mu vyhnout moc nejde...). Já naoplátku byla velkorysá, souhlasila jsem s rozšířenou péčí o děti, naivně jsem doufala, že se trochu chytne za nos a že si uvědomí, že má taky nějaké děti, a že jim trochu láskyplné péče věnuje....Nenech se mýlit, několik měsíců po rozvodu se snad manželovi vše rozleželo, že byl ON, ten úžasný a neodolatelný muž opuštěn a nastalo peklo, bohužel asi nikdy nekončící. A v tom všem jsou děti, které se snažím seč mohu chránit od otcových psychických nátlaků, ale vzhledem k dohodnuté rozšířené péči, to co uklidním a vyžehlím, "milující" tatínek zas zničí.Chvíle klidu jsou jen chvílemi před dalšími bouřemi a tak to jde den za dnem, měsíc za měsícem.Od našeho rozvodu uběhla již léta, ale v manželovi stále leží potupa, ponížení a trvalá touha po pomstě, kterou při jakékoliv příležitosti dává najevo a "koná".Vyhrožuje mi vším možným i nemožným, kluky strašně psychicky stresuje, pomlouvá mého nového přítele, který si, k jeho značné nelibosti s kluky výtečně rozumí, prostě dělá dojem člověka, který by nám nejraději přál bídu,neštěstí, problémy apod. A jestli si myslíš, že je šance se někde dovolat, tak není. Jedinou odpovědí od sociálních pracovnic, advokátů či psychologů je konstatování:" no moc se v ničem nešťourejte, mohlo by být ještě hůř, dnešní doba a hysterická atmosféra nahrává otcům,to nějak musíte vydržet...ještě by mu je soud mohl svěřit (!!!)"a pokud možno všichni od toho dávají ruce pryč. Je až směšné, že nikoho nezajímá, co nám můj bývalý manžel provádí, jak příšerně psychicky terorizuje děti,které k němu chodí s obavami "co zase bude", jak mne osočuje, že jeho alimenty určitě nejdou "do dětí",přesto, že mám normální, průměrně dobře placenou práci, jak uráží lidi okolo mne, jak veškerá rozhodnutí, týkající se a prospívající detem záměrně sabotuje, jen proto, že s nimi přicházím já....ano, život je svině! Znám docela dost docela rozumných a slušných chlapů, kteří svoje děti od rozvodu téměř nevidí i přesto, že oni byli těmi milujícími tatínky doopravdy a ne jen na oko před institucemi (a s tím těžce nesouhlasím)a zas já mám děti, které musí s nechutí trávit čas u táty, který se stará jen o to, jak by jim podryl sebevědomí, jak by je ponížil a který si na nich ulevuje tím, že se snaží ze všech sil o diskreditaci jejich mámy a uráží všechny lidi, které mají kluci rádi. Místo, aby ten čas, který s nima může být využil k upevnění lásky, k budování vzájemného dobrého vztahu...někdy už opravdu ztrácím naději a víru ve spravedlnost. Mnželovy urážky na svou osobu bych i snesla,ale jeho chování k dětem a neuvážené a necitelné zasahování jejich dušiček mne fakt bolí a bolí i to, že se cítím naprosto bezbranná a mám pocit, že bojuju s větrnými mlýny.
|
Michelle | •
|
(24.1.2005 22:34:48) Milá Lucie, problém bude v tom, že ty jsi slušná ženská, kdežto tvůj ex je dobytek. A ty se nechceš snížit k té hrubé záplatě na hrubý pytel. Jenže s dobytkem v rukavičkách nic nesvedeš :( Myslím, že kdyby ses odhodlala trochu toho špinavého prádla vyprat, dostala bys kluky do vlastní péče, určitě by ses na to uměla připravit, sehnat si důkazy, svědectví, posudky... Předpokládám, že se ti do takových nechutností asi nechce, ale co takhle dobytkovi věrohodně pohrozit? Když se toho bál tenkrát, bál by se i teď, ne? A život není svině, vždyť máš dva syny a přítele a práci... Buď optimista a měj se hezky! M.
|
Karolína, syn 11 |
|
(25.1.2005 12:24:09) Lucie, u já jsem toho názoru, že lze něco dělat. Proč se neobrátíš na advokáta a neporadíš se s ním? Tvoji kluci jsou jistě ve věku, kdy mohou vyjádřit svůj názor a tudíž si i říct, zda k otci chtějí chodit, či nikoliv. Myslím si, že normální člověk by pochopil, co prožíváš a co prožívají Tvoji kluci a nejednal by jinak. Proto se neboj a Tvého exmanžela prostě jakýmikoliv legálními prostředky vyšachuj ze hry. Až se soud rozběhne, i sociální pracovnice budou muset respektovat přání Tvých synů. Nezáleží na Tvém exmanželovi, jestli je dostane do své péče, záleží jen a pouze na nich. A záleží jen a pouze na Tobě, jestli si jím necháš zničit svůj další život. A nejen svůj, ale i svých dětí, protože Tví synové do budoucna nezískávají nic jiného, než stres a malou sebedůvěru nedobrovolně získávanou díky svému rádobyotci. Držím Ti palce, abys ten krok ke konečnému rozhodnutí udělala co nejrychleji. Zdravý rozum snad zvítězí... Karolína
|
|
|
Inka, 2 deti, 23 a 11 let | •
|
(25.1.2005 12:59:31) Milé vsechny ctenárky, milá Lucie, to, co jsem ve tvém príspevku cetla, jsem si prozívala také. Bývalý manzel me pred ml. synem (se starsím se nestýká VUBEC)pomlouval, nadával na me, pri predávání a vracení syna mi vzdy velmi durazne vyhrozoval. Príklad: "No, ted te pár roku nechám v klidu a az budes myslet, ze uz je to pryc, tak uvidís. Dej si vzít míru na rakev..." Lucko, je to hrozné, prestehovali jsme se kvuli tomu 400 km daleko, ale reknu ti, ze úplný klid nemám. Kluci jsou fajn, jiz 3 roky se s otcem nestýká ani jeden, ale protoze jsem se rozvádela az po 15 letech a bývalého znám, mám porád obavy. Tak hlavu vzhuru, nejses (a nejste) v tom urcite sama(y)!!!
|
Veronika | •
|
(26.1.2005 6:31:10) Mám 4letého Adámka a 1,5letou Anetku. Po mnohaměsíčních hádkách a fyzickém napadání manželem jsem se rozhodla i s dětmi od manžela odejít. Poslední dva roky manželství jsme navštěvovali různé rodinné poradny a psychology,abychom manželství zachránili,ale závěr všech návštěv byl ten,že problémy jsou způsobeny především osobou manžela,hlavně jeho naprosto negativním vztahem k matce a její špatnou výchovou. Psychologové vesměs navrhovali,že jediným řešením je to,že manžel se bude dalšími terapiemi snažit se se svým dětstvím vyrovnat a tyto problémy dále nepřenášet do našeho manželství,ale k těmto terapiím už nikdy nedošlo. Problém je ten,že manžel se teď snaží mi co nejvíce ublížit,protože jsem si ho dovolila opustit,a tak zažádal o svěření nejprve Adama a po týdnu druhým návrhem i Anety do své péče. Předtím se rodině věnoval maximálně 1,5 hodiny denně,pětkrát týdně byl v posilovně, jako podnikatel stále v práci... Syn ho má rád, to ano,ale jsem přesvědčená,že se obě děti nedokáže postarat(neumí vařit,prát,žehlit...) Psycholožka na tuto informci regovala slovy "No to snad ne,on se musel zbláznit, v tomto případě bych doporučovala styk s dětmi spíš omezit..."(dosud se vídají v Po a St od 16 do 20hod. a každý sudý víkend.) Jenže u soudu manžel vše popřel,staral se vždycky víc než já, já jsem si trajdala po nocích kdovíkde (NIKDY jsem bez něj večer nikde nebyla!) No a teď obrátila i sociální pracovnice, která nejdřív tvrdila,že opravdu není schopen se oně starat a navrhuje spolu se soudcem střídavou péči,po týdnu, případně hrozí i to,že je dostane do péče on. Zprávy od psychologů jsou lékařským tajemstvím a když ho bude psycholog vyšetřovat teď,tak jsem přesvědčená,že ho snad dokáže oblbnout,jako tu sociální pracovnici. Od soudu odcházel s úšklebkem a se slovy "koupit se dá všechno..." Moje právnička mi doporučuje přistoupit na střídavou péči,ale to já prostě nemůžu. Poradíte mi,prosím,co mohu ještě udělat? Na drahé právníky nemám,na rozdílod mého muže,peníze a na úřadech se pomoci asi nedočkám.
|
Inka, 2 deti | •
|
(26.1.2005 10:30:17) Veroniko, cetla jsem tvuj príspevek a v duchu se vrátila do doby pred 8 lety! Odstehovala jsem se od manzela, který byl jako by tvému z oka vypadl. Starsí syn se s ním nestýkal od té doby vubec, mladsí ano, ale otec ho tolik zanedbával, nadával na me a pred synem vyhrozoval, ze to bylo neúnosné. Odstehovali jsme se, syn si vytvoril nádherný vztah s mým soucasným manzelem a od zacátku projevoval zájem zmenit príjmení. V té dobe byl v 1. tríde a stále se "spatne" podepisoval - psal mé nové príjmení. Skola navrhla, abychom zazádali o zmenu príjmení pro syna. Udelali jsme to, biol. otec nesouhlasil (pochopitelne jen z principu). U soudu napred soc. pracovnice, která nás znala, rekla, ze je pro, soud se ovsem odrocil s tím, ze si chce soudkyne tehdy 7letého syna vyslechnout. Nakonec ho potom skutecne VYSLÝCHALA (hodinu, prestoze je prípustné pouze 10 minut), prisla jiná soc. pracovnice, kterou jsme v zivote nevideli a rekla, ze zmena príjmení je výmysl muj a mého soucasného manzela. Meli jsme s sebou ze skoly spoustu výkresu, psanícek, kde syn psal vytouzené príjmení - zbytecne. Bývalý dorazil s úsklebkem, ze ted uvidíme a uvideli jsme: pres puvodní sliby, udelat vse v zájmu syna dopadlo vse ale úplne jinak. syn tehdy moc plakal a jeste prosil soudkyni, aby si to rozmyslela, bylo to otresné!!! Po odstehování se zdejsí opatrovnický soud s biol. otcem nemazlil a syn se konecne jmenuje tak, jak chtel! Podplácení je hrozná vec a je jeste vetsina míst v CR, kde právníci a soudci cekají s otevrenou zásuvkou. Hlavu vhzuru, neboj se, takový magor syna do péce nemuze dostat! Hlavne se nedej zastrasit, starej se jak nejlépe to jde a deti reknou nakonec samy.....Zdraví te Inka
|
sanyhan |
|
(22.11.2007 21:06:51) Před rokem a půl jsem požádala po rozchodu,o svěření dítěte do péče.Nebyla jsem vdaná tak jsem čekala že to nebude problém.Ale byl,otec náhle projevil velký zájem o dceru a chtěl ji do střídavé péče,já jsem nechtěla nebot do té doby jsem se o dceru starala pouze já.Dceři byly dva roky,tak si umíte jistě představit jak těžké bylo dávat dceru člověku který se o ni nestaral. Jenže v pruběhu soudu si pro dceru chodil vždy když mněl volné dny v práci,dva výkendy plus jeden celý týden,když jsem mu dceru na takovou dobu nechtěla dát bylo to použito proti mne že bráním styku. Bylo mne sice právníkem řečeno že si pro ni mohu dojít a on mne ji zas pro změnu musí vrátit,což jsem učinila ale on mne oznámil že si za hodinu pro dceru příjde a že mu ji musím vydat.A tak jsem to vzdala nebot by to pro dceru bylo hrozné,aby jsme se o ni přetahovali.A doufala že soud takový styk nedovolí,jenže soud se vlekl a dcera si na tento styk už zvykla tak jsem souhlasila s tímto stykem.Aby přestalo ovlivnování dcery,a napadání mé osoby ze strany otce. Doufala jsem že se otec sklidní a po čase spolu budem moct komunikovat kvůli dceři aspon na urovni.Ale bohužel se z otcem nedá vyjít a domluvit vůbec na ničem,a dělá mne jen naschvály.Nepomohlo ani chození do poradny kterou dostal příkazem z OSPOD.A tak mne nezbývá nic jiného než požádat soud o změnu styku s otcem. Tentokrát vydžím do konce.Ale už ted se děsím co bude následovat,co si dcera a já zkusíme. Jinak si myslím že střídavá péče když se rodiče dohodnou je pro dítě užasná věc.A držím palce všem co mají rozum a myslí na dítě a ne na sebe.
|
|
|
Vyanit, 8 letý syn | •
|
(27.1.2005 15:10:17) Také jsem si dovolila od manžela odejít a jeho slova zněla: toho budeš litovat!!! Dá se říct, že lituji jeho neboť je to chudák, který ve finále dojde svého...Víte jak je to s Božími mlýny? Snad ho jednou semelou. Rok jsem se synem žila v podnájmu, ztrpčoval mi život jak jen to šlo, dokonce si ihned po mém odchodu našel přítelkyni typu bárbína, abych prý viděla jaký je o něj zájem. Syna soustavně "přetehuje", on mu ty jeho bláboly jak jsem mu strašně ublížila začíná věřit, neboť mu koupil mobilní telefon a denně jej otravuje...Soud určil syna do mé péče a on s úšklebkem souhlasil ( tehdy si myslel, že se nedokážu postavit na vlastní nohy).Syn zpočátku za ním vůbec chodit nechtěl, tak jsem střídání péče zarazila. Jezdil 1xza 14 dní a šlo to...Pak si ex vymyslel,že si o střídavou péči zažádá. Syn nechtěl střídat po týdnu domácnosti, což psycholožce řekl. Střídavá péče neprošla, ale jezdil si pro něj (10km) do školy a vracel večer zpět. Následky : syn byl roztěkaný, začal vynechávat písmenka ve slovech, úlohy ve škole neplnil a úlohy s otcem měl vždy dělané ve spěchu a špatně. Vrátila jsem se v této situaci k rodičům a přestěhovala se o 270 km. Pro syna si jezdí co 14 dní, vozí s sebou jeho bárbínu, která dělá puberťácké ksichty, kroutí hlavou a ťuká si přes sklo auta na čelo...Asi tím chtěla říct,že jsem blbá. Nevím jak na to přišla, ale já si tímto myslím totéž o ní. Prostě kdykoliv si přijede pro syna, pokračuje jeho arogantní přístup ke mně i před synem.A baví se scénkami své přítelkyně. Dokonce si podal žádost u "našeho soudu", že chce syna na každé celé prázdniny,každé Vánoce a že požaduje,abych mu syna vozila na půl cesty.Ještě jedinkrát se nezeptal, jestli bych také já neměla nějaképožadavky a pod jsem je měla, tak bryskně odpoveděl"to neřeš".. Nutno podotknout, že před mým odchodem se synovi nevěnoval, jediné co dokázal, jej "buzerovat"při úloze v první třídě a "vysypat"na fotbalovém tréningu. To už ovšem teď není pravda a on byl ten nejlepší otec a teď ještě lepší!!!Jeho lži vyvracet nemá smysl, jen se modlím, aby syn nekopíroval jeho chování ( arogance vůči všem lidem včetně rodiny, lhaní, podvody a obcházení povinností).Je to těžké, občas mám pocit, že tu bezradnost a faleš nezvládnu...
|
Lula | •
|
(27.1.2005 23:29:08) Ked to tu tak vsetko citam, tak ma napada jedno, neprilis cnostne, riesenie, ktore by si ale ti gauneri zasluzili a to - poriadnu nakladacku! A s hodne autoritativnym uistenim, ze ak sa este raz opovazia vam a detom robit zo zivota peklo, tak este hodne pritvrdia. Ved by ich ta arogancia presla. Takito "tvrdasi" byvaju vovnutri velki poseroutkovia s malou pokrivenou dusickou. Je mi jasne, ze nasilie a bla-bla, ale zit v takomto strese, ved to musi byt pre deti velmi tazko zvladnutelne. A ked to uz v nasich statoch takto chodi (tiez poznam jednu pani, ktora ani nevedela ako a prisla o 2 male deti, pretoze manzel z nej dal spravit pomocou vsetkych moznych odbornikov - samozrejme za rozpravkovu odmenu - skoro uplne nesvojpravnu osobu!), tak proste by som si z toho nerobila tazku hlavu, myslim si, ze pre takeho cloveka, ktory vedome nici zivot svojich deti, je taka riadna nakladacka este stale malo.
|
Roman (dcery 16 -nevlastní, 6let) | •
|
(25.2.2006 19:33:48) Dva roky u nás manželství nefunguje po intimní stránce z důvodu odcizení a názorových rozdílů (12let manželství). Převážná starost o chod domácnosti byla na otci (nájem, nákup, vaření, výlety, celkový finanční servis. Musim napsat že nejsem žádný domácí trouba, který si nechá všechno líbit, sportuji, potápím se aj. Ale pro děti všechno. Manželka si našla milence a chce se okamžitě rozvést. Starší dcera se úplně odcizila a matku bere jako hrdinku, která má milence. Mladší začíná tušit, že se něco děje - časté hádky. Mám možnost získat malou do střídavé péče? Roman
|
Rina,dcera 2,5 roku | •
|
(26.2.2006 17:53:10) ahoj Romane,zadej si nahoře ve vyhledávání "střídavá péče" je tam spoustu zkušeností a názorů, třeba ti to pomůže.Měj se R.
|
Majda | •
|
(26.2.2006 18:14:11) Manžel je tzv.dominantní typ. "Dovolila" jsem si v sobotu v podvečer navštívit na dvě hodiny své rodiče, kteří bydlí o 2 ulice dál. Když jsem se vrátila domů, manžel ztropil scénu, že o víkendu bych měla sedět doma na zadku a ne trajdat k mamince(návštěva rodičů trvala od 18do 20 hod.). Celý večer seděl uraženě u PC, já u televize. Když jsem po skončení filmu dorazila po půlnoci do ložnice, kde on už spal, zjistila jsem, že mi peřinu odstěhoval do příležitostně obývaného pokoje pro hosty. Hodně se mě to dotklo. Dnes ráno jsme ještě měli celkem hlasitou debatu o tom, jestli mám právo navštěvovat rodiče, jak uznám za vhodné nebo ne. Podotýkám, že jsme spolu přes 20 let a už nechci řešit podle mého názoru tyto prkotiny. Zdá se mi ,že za ta léta o sobě toho víme víc než dost a přestává mne bavit to, že on dokáže kvůli nesmyslu vyvolat dusno a hádku. Za ním do ložnice nemám chuť se vracet. Hodně mě tímto gestem ponížil a po tolika letech soužití se mne to dotklo... Jak byste se zachovali vy??
|
Eva, 2 děti | •
|
(26.2.2006 19:47:51) Já ti řeknu, co bych udělala já - ten příležitostný pokoj bych si udělala pro sebe, co nejvíc zútulnila, aby se mi tam líbilo a prohlásila bzch ho za svůj vlastní a už bych tam zůstala. Toto je ale řešní ryze mé a k upevnění manželství nepovede. Ale je topro mě lepší varianta, než vést debaty na téma zda smím na návštěvu nebo nesmím.
|
Majda | •
|
(26.2.2006 20:51:36) Evo, díky za názor. Já nevím, do ložnice zpátky se mi nechce. A svůj pokoj?? To by se asi časem zvrtlo ve spolubydlení místo spolužití a k čemu to? Mám pocit, že by mě to nikam dál neposunulo. Je to patová situace. Nebo máš nějakou jinou třeba vlastní zkušenost?? Jen mi nedávejte rady typu:" měli byste si sednout a hezky si o všem promluvit..." To platí možná pro ty novomanžele, ale po 20 letech soužití?? Nechce se mi už po těch letech plýtvat energií na manželovy rozmary a řešit prkotiny. Chci taky ještě pracovat třeba na své kariéře, koníčcích. Možná bych ho spíš mohla nějak vytrestat, aby se chytl za nos.
|
Eva, 2 děti | •
|
(26.2.2006 21:27:51) Milá Majdo, zkušenost mám s podobným typem muže, akorát že já jsem s ním ještě o pár let víc než ty s tím tvým. A vím jedno, že já s ním mám jen tyto 2 možnosti 1. buď dělat to co chce on, i to co jinak nevyřkne, tudíž kdybych tušila, že mu není vhod, abych šla na návštěvu, raději bych nešla, aby nebylo dusno... 2. nebo mít taky své zájmy (podotýkám zájmy které nijak nenarušují rodinu) a už jen tento fakt, že třeba na tu návštěvu půjdu bez ohledu na jeho rozpoložení povede k tomu, že spolužití se změní v spolubydlení.
Díky tomu, že dnes děti jsou velké, spolu opravdu jenom bydlíme. Ale i tak je mi to milejší než varianta 1.
|
|
|
|
Kubula K. |
|
(26.2.2006 20:54:17) Udělala bych totéž jako Eva, a taky bych hodně přemýšlela o tom, jestli a proč s ním vlastně jsem. Zdá se mi důležité, aby pokud jsi ten jeho "trest" přijala a do pokoje pro hosty opravdu šla přespat, aby ses nevracela zpátky do ložnice dřív, než budeš opravdu chtít ty (pokud se tam teda vůbec vracet). Jinak bych měla pocit, že jsem se pokorně vrátila, až mi to manžel laskavě DOVOLIL, a to by mi teda moje (možná mírně přebujelá) hrdost nedovolila.
A ještě dotaz - pokud jste spolu 20 let, to jako byla 19 let jakž takž pohoda a teď začíná bláznit? Nebo jsou takové situace běžné? Protože jestli jsou, tak asi stejně už máš zajetý nějaký způsob, jak to řešíš, ne?
Fakt ti nezávidím, a držím palce, ať to ustojíš.
|
Majda | •
|
(26.2.2006 21:14:27) Hanko, zdá se mi, že s manželem máme období jakž-takž a z toho období děs-běs. Manžel je fakt diktátor, jak už jsem psala. Stojí mně hodně energie nenechat se úplně ušlápnout. "trest" jsem nepřijala - ale přece se mu nebudu vnucovat zpátky do postele. Tak jsem zůstala tam, kam mně odstěhoval peřiny. A řekla jsem mu, že tedy dobrá - že jeho rozhodnutí respektuju. On už nedomyslel důsledky - že zpátky do pohody se to bude těžko vracet. Období bouřlivých usmiřovaček mám dávno za sebou. Je lehký si položit otázku, proč s tím nebo oním jsem. A je lehký na ni odpovědět. Ale je těžký odejít. Potažmo pokud máte společnou hypotéku na barák, společně jste prožili neplepší léta života...a s mým příjmem si taky nemůžu právě vyskakovat. Děti jsou už velké a téměř samostatné. Možná by nebylo od věci najít si přítele.
|
Janule | •
|
(27.2.2006 8:13:32) Majdo, stálo by ti to za to? Tedy myslím tím najít si přítele za trvání manželství? Tedy jestli jsem to dobře pochopila. Zdá se mi, že od nás chceš odsouhlasit to, že manžela potrestáš nevěrou?? Myslím, že by si tím potrestala nakonec víc sebe než jeho. Já bych také zůstala v druhém pokoji, zabydlela bych se tam a počkala co bude dál. Rozhodně bych se nestěhovala zpátky jen proto, že manžel milostivě dovolí. A pokud by dusno pokračovalo, tak bych hodně zamyslela jestli s manželem dál zůstávat nebo ne a né nad novým přítelem. Jinak z vlastní zkušenosti vím, že společná hypotéka se při rozchodu vyřešit dá, takže to bych jako důvod proč zůstat moc nebrala. Tím ti ale nechci podsouvat rozvod. Musíš vědět jen ty sama co ve svém manželovi máš, co jste spolu prožili, co máte společného atd.
|
majda | •
|
(27.2.2006 11:28:17) Manžela nechci v žádném případě trestat nevěrou. To je jen má interní záležitost. Znám ze svého okolí případy žen, které nesnesitelné soužití s manželem, které z nějakého důvodu nebylo možno ukončit, řešily právě tím přítelem - prostě v duchu přísloví "vlk se nažral a koza zůstala celá". Prostě nepálily mosty a nerozvrátily vztahy a majetky v širokém okruhu. Jen měly tiše toho přítele - aby přežily se zdravým rozumem.
|
Janule | •
|
(27.2.2006 11:38:46) Majdo, přeji ti aby si v tomto řešení našla svůj klid a štěstí. Já bych to takhle nedokázala. Ale neodsuzuji tě, sama jsem také nejednala tak jak si přálo a přectavovalo mé okolí.
|
|
|
|
|
|
Iveta Kulinová | •
|
(27.11.2008 8:28:54) Mám k Vám velký obdiv, že takové chování snášíte a jste spolu již 20 let, ke mě se můj přítel a otec našeho 5,5 letého chlapečka choval stejně a hůř, nyní jsem půl roku sama a čeká nás soud o výživném. Já jsem se jeho chováním nechala ponižovat 7 pro mne velmi dlouhých let a stále jsem věřila ve změnu chování, ale nemám maminku a tak mi nikdo neřekl, co mám dělat, jen nechápu že s takovým problémovým člověkem ještě žijete, ale třeba byl dříve lepší. Mě se nepodařilo ani otupět vůči takovému chování. Mnoho kapesníků jsem za tu dobu posmrkala.....Přeju Vám mnoho sil a hodně štěstí
|
|
|
Roman | •
|
(26.2.2006 23:12:27) Rino, díky za radu. Pročetl jsem všechno a možná šanci mám. Půjdu do toho. Roman
|
|
|
xy a dva kluci | •
|
(10.7.2006 0:35:01) Romane, jediná šance jak nepřijít o děti je skutečně jen střídavá péče. Stačí si pročíst ty příspěvky tady kolem, jak si všechny ty holky foukaj bolístky a většinou nejsou schopny objektivního pohledu z druhé strany, někdy je to až komické. Já jsem důsledně usiloval o střídavou péči tak dlouho, až mi kluci zbyli oba do vlastní péče. Bývalka totiž rozjela tak příšerný boj s nečistými prostředky, až všichni museli uznat, že je velice netolerantní. A to nás soudila jedna z těch, na kterou si tatínci stěžují do Štrasburku. A dobrá rada: dětem se věnuj, to musí být tvoje priorita, ne vydělávat peníze, aby se ti zatím děti odcizily. Jak to vlastně celé dopadlo? PS všimni si, že v pohodě jsou tu ty ženský (vlastně i chlapi), který mají nového partnera a tím i svůj nový život. Ty, který se v partnerských vztazích moc nechytají, si z dětí udělají životní program a na to ty děti většinou doplatí, škoda.
|
|
sanyhan |
|
(22.11.2007 21:10:29) Pouze když se dohodnete,pokud se nedovedete dohodnout ani o to neusilujte jinak je to peklo pro všechny zučastněné osoby.Já to prožívám a je to děs.
|
|
|
|
|
Lucie, 2 synové... | •
|
(28.1.2005 13:05:06) Tak jsem se sem zas po čase dostala a moc Vám děkuju za Vaše reakce, které mne moc potěšily. Potěšilo hlavně to, že s podobnými (někdy až neuvěřitelně) problémy nás zápolí víc. Ale z druhé strany ten šílený stres zas nepřeju nikomu. Umíte si holky představit, kdyby to vše fungovalo jak má? Kdyby jste se jednou ráno probudily a netřásl se Vám žaludek hrůzou, co ZAS bude?! ...no jen jsem se zasnila. Veroniko, Tvoje starosti jsou děsivé. Moc ráda bych Ti nějak pomohla, potěšila Tě nějakým příkladem, radou, ale nic z toho nemám. Bojuju stejně jako Ty, i když mé děti jsou už podstatně starší, ale to je jedno, mladší nebo starší, obě chceme, aby byly šťastné. Já se prostě nevzdávám, i když je mi kolikrát hodně zle a z naschválů (které jsou ex-manželovi navíc ze všech stran tolerovány),mi zůstává rozum stát. "drobnosti" se snažím přecházet (aspoň před dětmi) humorem (i když ve mě pak stejně leží jak kámen...), o zásadní věci se rvu. Bohužel, nějak nezáleží na tom, jestli chceš opravdu dobrou věc, ale ke kterému soudci, psychologovi, sociálnímu pracovníkovi apod. se dostaneš. Když narazíš na vola (promiňte mi to silné slovo), i kdybys byla pánbůh a ex-manžel ďábel, nedovoláš se. A na paní sociální tedy vůbec nespoléhej. Tyhle ženy (aspoň většina, které znám), jakmile se někde vrbí komplikace, strkají hlavu do písku a dávají od Tebe ruce pryč, jako bys byla prašivá. O blaho dětí nemají nejmenší zájem, jejich jediný přání je, aby Tě měly rychle z krku. Asi disponují nějakými pravomocemi, ale když jsem od nich něco potřebovala, ničeho jsem se nedočkala. Možná sousedka z domu by mi pomohla víc...Manžel je zastrašuje, že si na ně permanentně stěžuje (u vyšších institucí) a bohužel k mému překvapení mu to náramně vychází. Bojej se ho tak, že když se na ně občas obrátím s dotazem nebo prosbou, omdlívají jen mě vidí. Já teď řeším přestup staršího syna na jinou školu. Od té doby, co nastoupil na 2. stupeň, kupí se jen problémy, které jsem už před rokem chtěla řešit změnou školy.(Psát o nich by bylo dost zdlouhavé, tak třeba až jindy). No, nakonec mne ex-manžel ukecal, že to ještě zkusíme, že dělám zbytečné vlny.Nebyla jsem proti, ale spokojená jsem nebyla, protože problémy přetrvávaly. Nakonec to dospělo tak daleko, že sám kluk přišel s tím, že by rád školu změnil. Vzhledem k tomu, že je dyslektik, změna opravdu není tak jednoduchá a trvalo mi dost dlouho, než jsem nějaké vhodné školy vytipovala. EX-m. vyloženě nejásal, ale nebyl ani proti (asi nevěřil, že to dotáhnu do konce), školy jsem kontaktovala, obešli jsme je,do vytipované nejlepší se šel podívat i syn a byl moc spokojený. tak jsem se zaradovala a...konec. EX-m. se postavil RADIKÁLNĚ proti. Přesto, že mám děti v péči já, on se na vedení školy vytasil s paragrafy a citacemi zákona a tak je vyděsil, že přechod syna zamítli, dokud si to nevyřešíme mezi sebou. Marné bylo mé mávání rozsudkem, že děti mám v péči já, marné byly mé citace paragrafů jiných , které hájí zájmy mého syna a mé právo. I advokát mi potvrdil, že změnit školu mohu dítěti bez souhlasu druhého rodiče, maželovi zas jiný právník řekl, že to udělat nemohu...Sociálka mi zas s pokrčením ramen řekla, že sice mám děti v péči, ale manžel nebyl zbaven rodičovských práv, tak ASI do toho může kecat. ASI.Nevěděli nic jistě. A ať to řešíme soudem. Jako kdyby u nás soudy byly záležitostí pár dnů.Každý den, kterým se synovi odsouvá možnost přechodu do nové školy, je obrovskou ztrátou. Než se soud rozhoupe, možná už jejich rozhodnutí potřebovat nebudeme...a to vše jen proto, že taťka si myslí, že změna školy by pro syna nebyla dobrá, a že on chce, aby zůstal na staré škole. A hlavně pro ten pocit mít právo veta (i když tohle by samozřejmě nikdy nepřiznal)... Kdyby tam kluk chtěl zůstávat a já ho nutila do přestupu, tak ten odpor pochopím, ale když kluk sám by rád odešel... Chtěla jsem se zeptat, jesli neznáte obdobný případ? Moc ráda bych věděla, jak je to DOOPRAVDY se zasahováním 2.rodiče do záležitostí dítěte, které bylo svěřeno do péče 1.rodiči. Moc by jste mi pomohli (y).
|
Lenka a 2 kluci | •
|
(5.4.2005 10:22:59) Dobrý den všem, jsem ráda, že existuje více lidí, kdo mají stejný problém. Jsem 7 let rozvedená a mám dva kluky 16 a 12 let. Po těžkých rozhodováních jsem se rozhodla domluvit se s mým bývalým manželem na střídavé péči. Kluci mají tátu rádi a mužskou ruku nutně potřebují. A tak již čtvrtým rokem bydlí zase na půl roku u táty. Bydlíme oba v jednom městě a tak nemusí moc měnit ( třeba školu apod.). A kluci jsou šťastni, že my,kteří jsme se tak hádali, se dokážem domluvit. Dlouho jsem uvažovala o nejvhodnější době na střídání. Rok je moc, měsíc málo, to si ani nezvyknou a už se zase můžou stěhovat. A tak jsme ty intervaly přizpůsobili školnímu roku a vždy v polovině prázdnin a v polovině školního roku se kluci stěhují. Navíc se střídáme i na vánoce a Silvestra. A ještě k tomu jezdí za druhým rodičem každé úterý a čtvrtek a jednou za čtrnáct dní na víkend. První rok byl pro mě hrozný, druhý ještě horší, tak jsem si pořídila psa a už jsem si pomalu zvykla. Držím palce všem dětem, aby měli podobně moudré rozvedené rodiče. Znám z mého okolí totiž případ, kdy maminka týrá svou dceru proto, že si s mámou otec nerozumí tím, že v případě neshod skáče před ní z okna či vyhrožuje smrtí otci nebo sebevraždou. To je fakt odporné. Mějte se hezky. Lenka z Chebu
|
Michaela +mala Michalka | •
|
(9.4.2005 20:54:12) Dobry den vsem,jsem rada,ze jsem nasla tuhle neco jako poradnu,kde si mohu mozna najit i neco jako kamaraku pres internet. Chtela bych poprosit a radu,samozrejme ohledne stridave pece,jelikoz tuto zalezitost tezce nesu. Mam skoro 4letou dcerku Michalku.Cely cas jsem na ni byla sama,nikdo mit zvlaste nepomohl:jako vozit kocarek,nechces lehnout ja ti malou pohlidam,nepotrebujes s necim pomoct?Nemluve o tom, ze manzel byl neustale v praci,take mi samozrejme vycital nezajem mych rodicu,ale uz nekoukal na zajem svych rodicu.Jen malokdy uznal,ze z jeho strany rodiny tam ten zajem neni. Ale to neni az tak muj problem. Samozreme jsem podala zadost o rozvod a doufam,ze uz to nebude dlouho trvat a budu konecne volna. Manzelstvi nebylo jednoduche,Policajt,puntickar,on mel vzdy samozrejme pravdu,ja byla jen ta krava a horsi nadavky s blbou maturitou,on ma preci 2 maturity. Abych prisla k problemu.Malou ma samozrejme rad, ale tim,ze jsem byla s ni byla neustale sama,ja vymyslela plany abych ji necim zaujala,vychova... na jako vetsina maminek,vznikl mezi nami vztah jmenem zavislost.Mala chtela byt jen se mnou,jen se mnou sla spat,nikdy s nekym jinym.Uz jsem 7 mesicu sama.Michalce nas rozchod prospiva,az ted chce byt se svym tatou.Jen ja to tezce nesu.Moje zavislost je ted asi vetzsi nez jeji.Dnes poprve plakala,kdyz se vracela s navstevy u otce.Coz o to.Hned prestala. Ale plakala pred jeho novou pritelkyni,ja ji neznam, ale to je jedno.Vim,ze je to asi hloupost,ale trapi me co si asi myslela,pry je starsi jeste nez on,tak ma podle nej vice rozumu nez ja.Atd...znate to.Ale kazdy vecer me otravuje sms zpravama typu...miluji te vrat se ke me.Ty devko ja te zabiju...atd. Prosim holky,zeny,poradte mamce ktera se nemuze smirit s tim,ze jeji milovana holcicka,dostava zajem o otce a asi bude dostavat pusy od jine....rozumejsi? Asi ano.Protoze ona ted sedi nekde v hospudce s mym bejvalym a ja se tu uz 4 hodiny trapim,ze moje zlaticko plakalo.Poradte mi ...co delat aby to tak nebolelo... Dekuji
|
radka | •
|
(11.4.2005 9:00:01) Miso, zkus se necim zabavit po dobu, co bude mala u tatinka. Nejake konicky, lenoseni ve vane nebo s knizkou, vylet s kamoskou, proste nemyslet na to, co dela mala a jak se zrovna ma. Prilisna zavislost je vzdycky na skodu, a to nejen Tobe, ale i Tve dceri. Potrebuje oba rodice, tak zkus to v sobe prekousnout a nechat ji "jit". Jak se k dceri chova otec, venuje se ji nebo se o ni stara jeho pritelkyne?
|
|
Beruška | •
|
(11.4.2005 9:28:07) Ahojky, asi vím jaké to je.....Bylo to u nás podobné, stejný způsob života, výchovy malé apod. Jiné je to jen v tom, že při první krizi ji chtěl taky do střídavé péče, při druhé, tj. rozvodu, už začal být trošku realista. Takže ji mám já. Bývalý zatím nemá stálou ( asi ), ale dceru bere za svými kamarádkami a sám mi to ještě nahlásí. A naše dcera? Rovnou se ho zeptá jestli má ráda děti....... Je o něco starší, než ta tvoje a snad jsem ji na to připravila. Samozřejmě mě její slova, že byli za hodnou, pěknou kamarádkou mrzí, ale sama pocházím z rozvedené rodiny a vím, že tyto dětské řeči nemají za úkol mi ublížit. Čas bez malé si vychutnávám, ona to ví a dělá si z toho srandu, ale bydlet s tatínkem by nešla. Víš, někdy mám pocit, že tím že to beru zatím v pohodě já, tak je v klidu i ona. Neprobouzím v ní výčitky a sama sebe připravuji na to, že jednou přijde jedna stálá teta, která tím, že ji bude mít jednou za 14 dní, bude vzácnější, milejší, určitě hodnější apod. Není mi to příjemné, ale zároveň vím, že já taky nebudu věčně sama a ona s námi bude žít denně. Co je pro koho horší? Takže využij volný čas, zajdi do knihovny, na bazén, na kafčo s holkama a nakonec třeba budeš ráda, že máš k dispozici týden, kdy se nemusíš vázat...Hodně štěstí
|
Kamaradka | •
|
(1.6.2005 16:52:25) Ahoj, vase pribehy me zaujaly a rozhodla jsem se take prispet. Mozna to pro vas bude zajimave. Ja jsem totiz v roli te “kamaradky”. Mam pritele, ktery je v rozvodovem rizeni, dve deti 5 let holcicka a 2 roky chlapecek. S pritelem se zname uz rok a pul a myslim, ze je to pro nas oba zivotni vztah. V manzelstvi si prozil sve a podle meho zkusil vse ho udrzet, ale bez lasky se neda zit, to mu verim. S detmi jsem se seznamila pred pul rokem a od te doby jsou s nami, kdyz manzelka dovoli. Chci zde napsat, ze deti miluji jako sve vlastni. Netusila jsem, ze to tak bude, ale proste jsou skvele, hodne a ja se snazim dat co jen mohu. Trapi me, kdyz jsou zatahovany do konfliktu svych rodicu a snazim se, aby z me strany necitily zadne napeti. Jsou opravdu skvele, protoze od sve matky slysely vsechny reci typu “ty jsi odesel za tou…. “atd. a presto me prijimaji prirozene, srdcem. Je tezke o tom psat. A je nekdy hodne tezke davat maximum a pritom kazdy den celit faktu, ze deti me nikdy nebudou milovat tak jako svou maminku a pro jejich matku budu vzdy ta…, a pritom se staram o jeji deti. Jen podotykam, ze matka by nam samozrejme nejradeji deti nedavala vubec, ale deti maji skveleho otce, na ktereho maji stejne pravo, jako na svou matku a to doufam uzna i soud. Pro dospele to neni lehke odhlidnout od vsech osobnich zklamani a krivd, at jsou na jakekoliv strane, ale musime myslet prvne na ty deti. Tak nam vsem na to preji dost sily.
|
|
|
radka | •
|
(11.4.2005 10:41:03) Miso, a vy mate uz urcenou stridavou peci? Jestli se s Tvym byvalym neda moc dohodnout, nechces radsi usilovat o to, abys ji mela Ty v peci a on styk (treba kazdy druhy vikend + nejaky den v tydnu). Podle toho, co o nem pises, je teda dost nevyrovnany...u stridave pece je zaklad, ze se rodice bez problemu dohodnou
|
|
Lenka a 2 kluci | •
|
(11.4.2005 12:03:24) Ahoj milá nešťastnice, i já jsem se trápila, když kluci řeknou, že jsou u táty taky spokojený ( ale protože jsou větší než tvoje Michalka, občas vytuší, že mi udělá dobře, když řeknou, že u mě jim je stejně dobře), nebo že teta udělala moc dobrou večeři apod. Taky mě napadaly a občas napadají touhy chtít slyšet, že jsem já jen ta nejlepší a že už na střídačku bydlet nechtějí. A ono nic. A já se pak sama před sebou stydím, že už víc sobec nesmím být. Protože si chudáci přece jen ten rozvod protrpěli a přes všechny hádky nechtěli mít rozvedené rodiče. A tak ti radím, ostatně jako asi všichni ostatní, když ti je líto, že tvoje dcera má ráda i někoho jiného, vždycky musíš mít na vědomí to, že mámu má jen jednu a to jsi ty, a dokud jí budeš poskytovat tu máminu lásku ( ne opičí), klidně jí můžeš pustit za tátou i za jeho novou tetou. Důležité je, aby Míša věděla, že jí máš ráda pořád, že se na ní za to nezlobíš,ikdyž ona má ráda i někoho jiného. A najdi si koníčka nebo koníčky. Já jsem si pořídila psa ( mimochodem, kluci se většinou těší na psa a pak až na mě). Snad jsem ti pomohla, už jen tím, že nejsi sama,kdo má podobné starosti. Lenka
|
Ilona | •
|
(21.4.2005 7:59:55) Máme dvě děti 7,10 let. Manžel odešel, když synovi byl 1,5roků z jakých důvodu nebudu rozvádět, stejně je to neuvěřitelné. První rok byl jakš takž, i když odjezdy a příjezdy dětí nebyly jednoduché.Než na veřejnost proniklo, že má přítelkyni vše ok, ale potom. Všechny domluvy padly výživné, styk, majetkové vyrovnání. Byl určen rozsudek, v manželské poradně jsme měli sepsáno, že pravidelnost návštěv (sudý víkend, o vánocích , 3 týdny o prázdninách) je ubíjející a někdy se podrobí přání dětí až příště atd. Nebyly problémy, ale za rok mi přišla obsílka od soudu na návrh změny péče z důvodu nedodržování rozsudku.V této chvíli se mi zbořil svět, ani slůvkem náznak, že něco není v pořádku. U soudu tuto variantu otec zavrhl, ale požadoval 50.000,- Kč pokutu za nedodržování rozsudku. Ani tuto skutečnost soud nebral v potaz. Pravidelnost návštěv pokračuje a nechce se mi věřit, že někdo píše,že mají rozvedené matky metr na muže. Já celou dobu skáču jak on píská, protože by si mohl zažádat o střídavou péči a ta je podlé mého názoru nemožná. Neboť domluva je ta, co chce otec. Veškeré výměny víkendu, byť kvůli školním akcím neustále ověřuje, ve škole mě ponižuje. Ani s jedním dítětem se neučil, ale ve škole se informuje. Až teď, kdy syn má za sebou 3/4 roku 1 třídy a nejhorší má za sebou, tak se sním učí. Nevadí mu, že kvůli tomu brečí, že se mu tam nechce, protože se musí učit celý 3 dny toho onoho víkendu i s tetou, která nešetří nadávky apod., ale oni jsou rodina tak i teta všechno může. Největší šok prožívám teď. Po 4 letech a majetkovém vyrovnání jsem zažádala o zvýšení výživného, chtěla jsem o 1000,- Kč víc, ale soud přiznal o 3000,- víc, neboť tatínek dětí vydělává 30čistého měsíčně (byť si děti nesmí od něj dovést nic domů, ani žádný dárek je to přeci z jejich peněž), chce platit 3000 měsíčně z důvodu, že já ze svého platu pokryji náklady rodiny. V odvolacím řízení poukazuje na to, že jsem ho vyplatila v hotovosti, ale že mám půjčeno zpráce od banky atd. nikoho nezájímá, byla jsem předloni na dovolené a letos jedu znova, vyčítá mi že mám na čistokrévného psa atd. Dále poukazuje na přítele, s kterým ale nevedu společnou domácnost.Také se odvolává na to, že pokud bude muset platit těch 6000,- přivedu jeho novou rodinu do nouze a nebudou si moct dovolit nákladnou dovolenou a píše soudu, že to odporuje dobrým mravum. Jsem zvědavá jak toto odvolání dopadne, jak se mi potom zase pomstí a co vymyslí.Taky by mě zajímalo jak se soud postaví k takovému dopisu.Jeho nynější žena mi píše, že jsem závistivá a hamyždná. Držím Vám všem pěsti, aby všechno dopadlo dobře, aby si uvědomili otcové, že ubližují dětem a že matky musí rozumně vysvětlit, proč se děje to nebo ono a proč říká to nebo ono a co je pravda. Já si nemyslím, že by střídává péče byla dobré řešení, mám za to, že děti potom zjistí, kde je volněji a v případě, že zrovna není po jejich tak by mohly operovat půjdu k tátovi. Mějte se hezky, je zajímavé číst tyto příspěvky, neboť v tu chvíli si člověk uvědomí, že jsou na tom někteří ještě hůř a já věřím, že každýmu se všechno jednou vrátí byť v jiné podobě, nemám na mysli rozvod, ale chování dětem.
|
Lenka a 2 kluci | •
|
(27.4.2005 14:02:38) Milá Ilono, dovolím si napsat jednu poznámku k vašemu příspěvku. Z vlastní zkušenosti vím, že když rodiče spolu skutečně spolupracují, tak nemůže dojít k tomu, aby si dítě vybíralo,kde bude podle toho, kde jsou na něj třeba míň přísní apod. Určitě nejde vytvořit stejné podmínky u obou rodičů, ale podobné určitě. A každému dítěti lze vysvětlit, že pravidla se musí dodržovat i ze strany dětí. Chce to velmi citlivý přístup. A to, že s bývalým manželem nemáte jasně daná pravidla, která se bohužel musí dodržovat z obou stran, není dobře. To mám taky z vlastní zkušenosti. Ze začátku jsem se taky občas snažila přehodit si víkend, že pak budou kluci dva víkendy u mě, ale pak jsem pochopila, že to není dobře. Jedině snad těžká nemoc by byla důvodem. Doufám, že se nezlobíte. Já vím, že mě se to mluví, ale já už mám za sebou strach z toho, že si bývalý zažádá o svěření dětí do vlastní péče, nenávist vůči němu, touhy po pomstě apod. S pozdravem Lenka
|
Ilona | •
|
(2.5.2005 7:21:32) Lenko děkuji za Váš názor. V žádném případě se na Vás nezlobím. Já jsem už dávno pochopila, že výměna víkendu není dobrá, děje se to ve vyjímečných případech 2x za rok a to jenom kvůli školním akcím z mé strany, popř. když otec nemá čas. Já nemám vůči němu nenávist ta už přešla, jenom jsou určité věci stále neuvěřitelné, jako že o tom co děti si přivezou domů jaký dárek atd. rozhoduje jeho nynější manželka, s vysvětlením je to za naše peníze tak to zůstanene tady. Nekydám na otce spíš musím mírnit dceru v názorech s vysvětlením je to tvůj táta. Jde mi mráz po zádech,že si nesmí nic dovézt domů ani od babičky a když náhodou tak to děti pašují v baťohu (až po kontrole tety) nebo je to babička učí vozit po trikem,je to směšné a zároveň smutné. Beru táty opravdu jenom jako táty a přemýšlím proč má čas a chuť zajímat se o mé soukroumí, když on sám má svou vlastní rodinu!
|
|
|
|
|
Kateřina | •
|
(31.5.2005 20:47:01) Ahoj Michaelo! Jen tak jsem brouzdala po netu a hledala nějaké články o střídavé péči.U mě je toto téma také bohužel aktualní.Myslím,že toho máme hodně společného.Po pravdě,když jsem četla tvůj dopis,bylo mi do breku. Mám čtyřletého chlapečka a momentálně se rozvádím.Můj manžel má také Jakuba moc rád,ale je pravda,že celé čtyři roky spíše byl v práci,než s námi doma.Takže společné víkendy a odpoledne jsme moc nezažili.Takže jsem se snažila Kubíkovi program dělat sama.Dospělo to ažtam,že jsem si našla nového přítele a jsem po této stránce štastna. Ted si otec Kubíčka uvědomil,jak je důležité být se svým synem a něco s ním zažít,takže jsme se rozhodli pro střídavou péči.Nemám z toho dobrý pocit,ale Kubíček je se svým tátou rád.Podniká s ním,to,co dřív ne.A pro Kubíka je to stejně nové,jako nová přítelkyně jeho otce.Takže mě moc bolí,když slyšim,já chci ale k tátovi.Nebo kdy si pro mě přijde tatka? Bolí to strašně moc a já nemůžu říct vůbec nic.Jsem z toho neštastná a nevím jak to řešit. Vím,že ho k sobě tatka někdy láká na nové věci,ale k tomu se já snížit nemůžu.Já vím,že to je sobecké,ale jsem štastná,když ho mám doma a před sebou ještě pár dní s ním.Jakmile jde k tatkovi,většinou to obrečim. Snad si na to zvyknu.Byla bych moc ráda,kdyby mi někdo řekl,že je střídavá péče pro Kubíčka fajn.Myslím,že bych se i já trošku uklidnila. Děkuji vám . Kateřina
|
radka | •
|
(1.6.2005 10:17:53) Katerino, je to tezke odloucit se od sveho ditete, ale dite potrebuje oba rodice. Pokud jste schopni spolu vychazet, je dobre, ze se mu otec venuje, kluk urcite potrebuje i tatu. A to ze rika, ze chce k tatkovi - dobre ze ma k nemu hezky vztah. Zkus odhlednout od toho "bere mi moje dite" a presunout se k "je to dobre pro nase dite, bude se zdrave vyvijet". Prilisne fixovani se na dite je diteti spis ke skode - nemuzes ho vlastnit, jednou bude muset jit svou cestou a aby bylo samostatne, potrebuje oba vzory - zensky i muzsky. Uz mate urcenou stridavou peci? Manzel zmenil praci, kdyz predtim nemel cas a najednou ho ma tolik, aby se mohl o dite starat nebo se o nej stara jeho nova pritelkyne? Jestlize nechces stridavou peci, da se vylucna pece matky a siroky styk s otcem. Na stridavou peci musi byt splnena spousta podminek - blizke bydliste, stejna skolka atd. A ta hlavni - rodice musi byt v klidu a schopni se domluvit.
|
|
dancul | •
|
(1.6.2005 14:45:51) Katka viem sa vzit do tvojich pocitov, lebo podobne prezivam momentalne aj ja a neviem si s tym rady. Len u nas sa nejedna o striedavu starostlivost, on vidava maleho kedy to jemu vyhovuje..
Viem, ze nemozem niekomu prikazovat s kym smie chodit, ale vadi mi, ze moj syn travi cas v spolocnosti svojho otca 35r, a jeho 16 rocnej priatelky. Castokrat je sam v detskej a on sa mu ani nevenuje. Jej som uz mala prilezitost povedat svoj nazor, ale uplne zbytocne. Maly mal mensie problemy ked sme boli rodina a nefungovalo to medzi nami rodicmi,chodila som aj k detskej psychologicke a teraz si musi zvykat na novu priatelku, pritom od rozvodu ubehol len mesiac.
|
|
Petra+čertíci | •
|
(23.6.2005 14:22:20) Ahojte všichni váhající,Kateřino,
Jsem rok rozvedená a mám ve střídavé péči dva kluky, jednoho školáka a jednoho školkáře. Ke střídavé péči jsme dospěli po dohodě s manželem, provozujeme ji dva roky a musím říct jedno: Pokud Ti Kateřino prospěje slyšet, že je to správně, tak já ti to říkám a jsem o tom naprosto přesvědčená. Není to u nás vůbec obvyklý způsob řešení výchovy dětí a já mám někdy pocit, že jsem snad jediná v téhle republice. Musela jsem svůj postoj mnohokrát obhajovat a dokonce mi bylo řečeno, že " správná matka" by tohle nikdy nedovolila. Ale co nedovolila ? Starší syn je od malička více fixovaný na otce, mladší na mě a co je hlavní nejvíc oba na sebe. Rozdělit je bylo naprosto nemyslitelné, oddělit jednoho od "fixovaného" rodiče taky, takže jediná rozumná volba se jevilo "prostě" se o čas s dětmi podělit a to tak, aby se netýskalo jim. Máme děti po 14 dnech a jeden den o víkendu, když jsou u druhého rodiče. Vozíme veškeré oblečení a oblíbené hračky, kola atd.. neřešíme, jestli něco koupil jeden nebo druhý rodič. Máme stejný režim, stejnou večerku a troufám si říct, že i stejnou přísnost. Já i bývalý manžel máme partnery a fungujeme naprosto na principu dohody. Pokud chtějí děti mluvit s otcem, není problém mu zavolat a naopak. Vzájemně se informujeme o dění ve škole, na schůzky chodíme oba nebo kdo má zrovna možnost uvolnit se z práce. že je to tak dobře mi potvrdilo několik epizodek, jako když menší přijel k nám a starší mu řekl slavnostním hlasem - paráda, náš druhý domov a malej mu řekl - není druhej, ale první a první. Nebo když byl menší na vyšetření školní zralosti, tak si s ním pan doktor povídal bez nás a do zprávy napsal, že chlapec žije v úplné rodině, k čemuž dospěl informacemi od malého. Kluci můžou normálně mluvit o obou rodičích i tetě se strejdou. Ale není samozřejmě všechno pozitivní. Jenže to negativní si neseme my dospělí. Moc se mi stýská, přepadají mě pocity špatného svědomí, že jsem to měla v manželství vydržet a že nejsem dobrá matka, když jsou nemocní a nejsou u mě, mám pocit, že by to tak nemělo být, ale to je všechno o mě. Děti jsou v pohodě a jak říkáme s malým před spaním : Kdo tě všechno miluje ? Maminka, tatínek, teta a strejda :) A tak bych chtěla na závěr poprosit za nás střídálky : buďte k nám tolerantnější a nechte si své odsouzení pro sebe.Snažíme se dělat pro své děti všechno pro to, aby měly oba rodiče. Přeju krásné léto. Petra :)
|
Gabča | •
|
(23.6.2005 17:34:00) Petro, klobouk dolů, smekám před Tebou a máš (nebo všichni máte) můj velký obdiv! G.
|
|
leona + 1 | •
|
(24.6.2005 10:27:47) Ahoj Petro, můj přítel nedávno uvažoval o střídavé péči, já jsem se mu ji snažila vymluvit z následující ch důvodů a nevím jestli dělám dobře, ty už nějaké zkušenosti máš...
1) rozešli se v hodně zlém, dodneška spolu téměř s bejvalkou nekomunikují, pokud ano týká se domluva jen vyzvednutí a odevzdání dětí nebo hádky kolem nevyřešeného majetku 2) bejvalka nemá ráda mě , mému příteli a mě její přítel nevadí, uznáváme ho a respektujeme, několikrát jsem se rovněž snažila domlouvat ohledně věcí třeba když jedeme na hory apod., nechce se mnou komunikovat, neuznává mé názory 3) soudí se o velký byt v osobním vlatnictví, všichni zatím bydlí v jednom bytě, občas se tam setkáme všichni čtyři....+ děti 4) věk dětí ...3 a 7 let 5) omezuje styk otce s dětmi, nedovolí jim chodit k němu do pokoje a povídat si s ním, jen pokud se jí to hodí tak může být s dětma 6) v praxi to probíhá tak, že je má 1xza 14 dní a to tedy mohou k němu do pokoje a bavit se s ním a jezdit s ním ke mě apod. 7) mám 7letého syna, ale úplně jinou výchovu než přítelovi děti, můj syn musí být nejpozději v sedm hodin doma, a v osm už musí spát(o víkendech povoluji max. do devíti, ale to jen velmi zřídka), do školky vstává kolem šesté, spát chodí sám asi od tří let - jejich děti , ta starší chodí domů z venku kolem osmé, spát chodí obě dvě mezi devátou a desátou, vstávají kolem osmé, uspává je maminka...nebudu vypisovat co se týká jídla apod. 8) z těchto důvodů jsem příteli na střídavou péči řekla svůj názor...nesouhlas 9) v neposslední řadě se střídavou péčí absolutně nesouhlasí sama matka dětí
Co teď dělat?
|
|
Leona + 1 | •
|
(24.6.2005 10:33:05) Jinak jak popisuješ vaši střídavou péči, tohle je pro mě jako laika přímo vzor....jenže myslím si, že základní podmínkou pro tohle je vyrovnání se s minulostí, zapomenout na veškerou pomstu a vydírání přes děti...prostě žít jako dvě šťastné rodiny, neshazovat vinu za rozvod jen na jednoho, smířit se se skutečností...pak je možná střídavá péče...jinak to spíše přináší trápení všem včetně dětí....Nedovedu si totiž předstravit jak dětem ucelovat život dvěma odlišnými režimy dne apod..
|
radka | •
|
(24.6.2005 11:02:37) u stridave pece je podminka cislo 1 - byt schopni se domluvit s partnerem!!! a mit vyresene i ostatni veci jako bydleni a majetek, aby tam nebyly treci plochy myslim, ze v pripade, ktery popisujes, by stridavou peci nikdo nedoporucil...
|
|
Petra+čertíci | •
|
(24.6.2005 13:08:44) Leono,
jestli je všechno tak,jak to popisuješ, tak kromě věku dětí tam mluví proti hlavně ta komunikace. Tam prostě musí fungovat. Navíc myslím, že soud by to neodsouhlasil, byli jsme na dlouhém pohovoru u sociální pracovnice, ptali se nás na úplné detaily, jak řešíme konkrétní situace ( např. Vánoce, narozeniny, nemoc, nákup oblečení .... atd) Museli jsme ji přesvědčit, že to bude fungovat, pozitivní doporučení je pro rozhodnutí soudu nezbytné. U soudu už nešli tak do detailů, pročetli si posudek a ptali se pouze na pár věcí, ale taky sledovali, jak to funguje, jestli spolu mluvíme. Je mi líto vašeho přítele, ale pak jdou většinou na ruku matce. Až teď, když čtu příspěvky ostatních, co všechno prožívají, uvědomuju si pořádně, jak velký mám štěstí. Petra:)
|
leona + 1 | •
|
(24.6.2005 13:36:08) Přítel mě podezírá ze sobeckosti vůči jejich dětem. Své důvody proč mi to nepřipadá vhodné jsem uvedla. Chtěla jsem znát i názor nezúčastněných stran...jak říkám, bere si je jednou za 14 dní(víkend) a už teď i když s nimi moc nejsem se dostáváme s jeho exmanželkou do střetů...A myslím, že když s tím ona nesouhlasí nebylo by vůči ní fér se o to ani snažit...tím by jsme ji ještě více podráždili.....
|
Petra+čertíci | •
|
(24.6.2005 13:54:27) Ta situace je děsná. První věc asi se odstěhovat, musí to být příšerný pro ni i pro vás, takhle se tam potkávat. U nás byla výhoda , že jsme v době rozchodu byli oba sami, a tak tam nebyly další třecí plochy.
A jinak pokud se s přítelem nemůžeme dohodnout v něčem, co se týká dětí, mám právo veta a nechá mě, ať dělám, co uznám za vhodné. Asi bych na tvém místě udělala to samé, svoje důvody - mimochodem naprosto realistické - jsi mu řekla a dál bych ho asi nechala dělat, co umí. Za těchto podmínek jim stejně střídavou péči žádný rozumný soudce nepřiklepne. Je mi jasné, že to myslíš dobře , äle někdy i ty nejlepší úmysly vedou víš kam? ":)))) Holka, držím vám pěstí a hlavně těm prckům. Petra:)
|
Leona + 1 | •
|
(27.6.2005 9:57:10) Děkuji ti Petro za tvůj názor.Nejsem na sebe vůbec pyšná, mé sebevědomí je někde...jsem ta co jsem zlá, když chci říct svůj názor na něčí děti. Přítel má v tomto co se týká mého syna volnou ruku...i když mě jeho přísnost někdy zabolí, řeknu mu to. Co se týká jejich dětí asi by byl raději kdybych mlčela.....co mám dělat mlčet a užírat se zevnitř? Jeho odpověď na mé dotazy je ta, že on vidí děti jednou za 14 dní a proto se k nim bude chovat jinak než by se choval kdyby je viděl každý den. Ale ty děti s ním přece nejsou za odměnu, já prostě nechci připustit že jednou za 14 dní se vše změní o 180 stupňů, ráda bych aby se k nim choval normálně. Prostě je fajn že jste tady, ale pití si budete podávat sami, tohle si uklidíte, tohle budete dělat tak a tak....
Já nevím, co dělat....
|
|
|
|
Leona + 1 | •
|
(24.6.2005 13:41:07) Ještě by mě Petro zajímalo, když se berete jako dvě rodiny, jestli na tom pohovoru byli i vaši partneři, protože ať jsou děti čí jsou, bývalí mají taky své partnery a ty se starají o děti stejně...Slyšela jsem hodně názorů, že já se o děti nestarám, pouze jsem přítelkyně jejich otce. Samozřejmě s podobnými názory nesouhlasím. Pokud jsem s tím dotyčným ve vztahu tak se prostě o ty děti starám...ne jako o své...na to své jsem přísnější....ale prostě se starám, vařím, uklízím, chodím s nimi ven, děláme tohle většinou společně i s partnerem....
|
Petra+čertíci | •
|
(24.6.2005 14:05:29) Leono,
když jsem si domluvili střídavou péči, byli jsme sami. V době probíhajícího rozvodu už jsme byli se svými současnými partnery, ale ti k pohovoru nemuseli, zeptali se pouze nás, jak s nimi děti vycházejí a jak s nimi vycházíme my dva.
Je mi jasný, že ti lidi mají potřebu sdělovat, jak to "vidí" oni, slyšela jsem taky plno věcí a některý nebyly vůbec pěkný, a tak jsem se naučila říkat, ať se nezlobí, že jsem se jich na názor neptala. Lidi jsou někdy omezení a hloupí a mě to potom dlouho mrzelo.
Mám kamarádku, a ta je ve stejné pozici jako ty a od ní vím, jak moc dokáže "cizí" žena milovat nevlastní dítě a ona zase ode mě slyší, jak se cítí bývalá manželka,když veze svoje děti k té druhé. Bojuju s tím pořád a učím se s tím žít a učím se nežárlit a je to moc těžký. Určitě děláš, co můžeš, tak se nenech otrávit a buď statečná a hlavně na sebe pyšná!!!!
Petra
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lenka + 1 | •
|
(3.6.2005 14:25:39) Veroniko, proč jste si s ním pořizovala druhé dítě, když u Vás byly problémy?
|
|
Eva | •
|
(9.9.2005 13:09:13) Ahoj Vám všem ,kteří jste ve stejné situaci, řeším momentálně to stejné.Z mého pohledu je hrůza to, že když se mužský vůbec nestará a ani nedokáže zabezpečit chod domácnosti,pak zaplače u soudu a někdy ani nemusí a najednou jsou mu děti svěřené do střídavé péče. U mne je to tak, že si všiml, že se mu kluk narodil až když mu byly tři roky. A stejně nevěnoval rodině ani chviličku denně ani o víkendu. Měl jen své zájmy. Když jsem se s ním o tom bavila doslova se mi vysmíval jak jsem primitivni. A dnes?? Ha ha bojuje o syna. Sám umí uvařit čaj, a o vše ostatní se stará jeho matka, které je sedmdesát let.Jinak chodí na jídlo do hospody a klukovi dává pivo.Dva roky se o syna soudíme, dnes mu je pět le a já už přestávám mít sílu na to, že příjdu do školky a on tam není.V době, kdy jsem se ještě snažila manželství zachránit i když bylo nefunkční, tak jsme navštívili poradny, psychology a dnes je mi to k ničemu, protože do zpráv se dá nahlédnout, jen když budou souhlasit oba. Je uspěšný podníkatel.Nechal se slyšet, že dá právničce sto tisíc, když mu kluka vyhraje. Hmm, já tolik nemám. Něklikrát jsem chodila pro pomoc na péči o dítě, když kluka vystavoval životu nebezpečným situacím a nikdo mi nepomohl. Zpočátku stáli při mne a pak jako když se karta otočí, nestačím se divit.Přeji Vám všem hodně síly a vytrvalosti. Bohužel nemůžu napsat vydržte pravda se ukáže. O mém dítěti se u soudu rozhoduje jak o nějaké chatě, či jiném majetku, ale že by někdo vzal v potaz to, že se jedná o malého kluka mne nikdo nepřesvědčil.
|
radka | •
|
(9.9.2005 13:19:32) Jezis Evo to je hrozne depresivni! Snad nemaji prachy a postaveni takovou moc a kde jsou vsechny ty socialky a lidi, co maji dbat nejdrive na zajem ditete? Drzim palce, snad se karta obrati a dite nebude jen prostredkem k vyrizovani uctu...jaktoze soud schvali stridavou peci, kdyz tam je hlavni podminka, abyste se byli schopni dohodnout, a to ve vasem pripade neni? Nemuzes dokazat, ze se manzel o syna nestara, ze svou peci prenechava tchyni, ze kazi dite alkoholem a podobne?
|
|
|
Lea, syn | •
|
(14.1.2007 22:39:56) S manželem jsme od sebe něco přes rok, když jsem od něj odešla, neustále mi vyhrožoval, že syna do péče nedostanu, že u soudu prostě nemám šanci. Pravda, soud se konal v dubnu minulého roku, oba jsme žádali syna do vlastní péče. Naházel tam na mě neskutečnou špínu, že jsem se o Honzíka nestarala, že jsem věčně flámovala po nocích, že v noci k němu vstával on. On byl ten, který býval po večerech prač, v hospodě nebo s kapelou někde hrával, prostě ve skutečnosti si navymýšlel, co se dalo. Během této "kauzy" jsem měla na OPD pocit, že vše jako by hrálo v jeho prospěch a já jsem se nedovolala pomoci a pochopení. Jakoby se kdokoliv ze soc. pracovnic bál k tomu nějak vyjádřit a poradit mi, co mám dělat. Je fakt, že Ex působí jako dokonalý herec a umí manipulovat s lidmi a ovlivnit je. Před soudem i po něm jsem myslela, že se zhroutím,když jsem viděla ten jeho usmívalící se obličej, že PROSTĚ NEMÁM ŠANCI! Neustála jsem v té době psychicky tento boj, který by se rozjel v nekonečný kolotoč odročování soudu s házením špíny jeden na druhého. Tak jsem přistoupila na jeho původní návrh, že syna budeme mít ve střídavé péči po týdnu. Ano, asi jsem byla zbabělá v té době, ale vím, čeho je můj Exmanžel schopný... Relativně jsme se do nyěnjška bali na věcech týkajících se syna domluvit. Ale teď nastal problém s výběrem školy. Bydlíme oba na periferiích většího města, ale ale každý na opačné straně města, vzdálenostně tak 8 km od sebe. Manžel mi opět vyhrožuje, že syn bude chodit do školy v místě jeho trv. bydliště. Já mu navrhuji, aby syn chodil do školy "uprostřed" v centru města, kde to máme každý domů stejně. Jsem taky přesvědčená, že tato škola v centru nabízí víc, než škola na periferii. Do práce chodím na osmou hod., takže je to ideální i pro syna, abych ho včas do školy odvedla, pracuju taky v centru, mám narozdíl od exmanžela stálou pracovní dobu, můžu synovi vytvořit pravidelný režim. On je živnostník, má volnou pracovní dobu, ale několikrát týdně pracuje ve večerních hodinách, což řeší různými hlídáními a vozením syna k prarodičům. Na druhou stranu je pro něj jednodušší v jeho týdnu dojet do centra a dát syna v klidu taky do školy. On ale neustále trvá na svěm a nechce přistoupit na kompromis, kzterý mu navrhuji. Pokud bych se měla zachovat jako on, a být s prominutím mrška, tak bych šla do školy v blízkosti mého bydliště, taky na periferii, a bez domluvy s ním syna jednoduše zapsala tam. Toto je podle mě krajní řešení, ale manžel mi stále potvrzuje svým chováním, že by se mě taky na to neptal a rozhodl by školu on. Tentokrát to nevzdám, i kdybychom měli jít k soudu, nechci mu pořád ustupovat!
|
samsonite |
|
(16.1.2007 18:24:08) Ahoj Leo, zjišťuji si teď věci okolo dětí po rozchodu partnerů. Taky se mě to teď začalo týkat. Co se týče střídavé péče tak nejpodstatnější aby fungovala je schopnost partnerů se domluvit.Jen tak se v samotném systému střídavé péče může dítě cítit sebejistě. Taky si myslím, že s věkem dítěte, zájmy a jeho potřebami se najde ještě plno bodů, na kterých se budete muset domlouvat. Proto tě plně podporuji ve výběru školy na půl cesty. Nevím proč bys ty měla mít situaci s voděním syna do školy tak ztíženou.A proč by dítě mělo jeden týden být na druhé straně města, navíc blízko rodiče, který pro něj ten týden neexistuje.Nevím jak by se na to díval psycholog. Navíc může být ve tvém týdne nějaké mimořádné vyzvedávání a co pak. Při výběru školy se zamyslete také nad zaměřením školy. Jsem sice z menšího města, ale při výběru školy tady dost hraje pověst školy samotné a její zaměření - např. jazyky,sport, hudební výchova. A musím říct, že i tady škola v centru je jaksi z těchto hledisk vyhledávanější.Napiš jak to dopadlo.ahojky
|
|
Martina a Filípek 30.7.2004 |
|
(21.1.2007 12:50:30) Taky bych byla pro skolu uprostred. Ale pisu hlavne, abych reagovala na to, ze manzel(ex), kdyz ma dite travit tyden s nim, da dite k prarodicum. Pokud chce dite ukazat prarodicum, je to mozne, pokud tam bude s nim. Mas moznost s tim nesouhlasit, soud to uzna. Je s nim tyden, ma si ho uzit. Takze, pokud by se Ti to nelibilo, a on musel do prace, kdyz je dite ze skoly doma, tak by Ti ho mel privest, po praci si ho muze vzit zase zpatky. Jde o ot, ze ty nemas povinnost ho davat komukoli jinemu, nez prave jemu. TAkze kdyby Ti nekdy chtel zavarit... Pises, ze na Tebe hazel spinu, tak jsem chtela, abys vedela, ze se muzes branit,aspon trochu...
|
|
Majka | •
|
(15.2.2007 20:49:12) Myslím, že pokud jdeš do střídavé péče máš své dítě ráda.Držím palce Majka.
|
|
|
Šmoulinka | •
|
(11.2.2007 9:14:18) Ahoj, nevím jak to máš ty ale já jsem jí taky nechtěla a ikdyž je dost věcí které mě vadí malá Terka je š´tastná, že nás má oba.V mém případě jí soud dal ikdyž jsem nesouhlasila.Nepomohlo ani odvolání.Nevím zdali bych ted protestovala.Není to špatná varianta.Výhodou je, že tchýně je super ženská a pořád spolu skvěle komunikujeme.Tomáš, tedy bejvalák se se mnou moc nebaví ikdyž se to trochu zlepšilo.Je sám a já mám přítela a to nemůže skousnout.Nicméně střídavku týden týden mám a O.K.
|
|
Lucka dvě dcery 12let 5let | •
|
(11.4.2007 10:56:42) Ahojky tak to je pech právě mě čeká soud o děti po12letem manželství jsem si našla odvahu a odejit od mého manžela pomohla mi v tom dovolená ve Francii kde jsem byla se starší dcerkou Bárou a potkala tam svého spolužáka z 8třídy je mi30let a tak jsem se rozhodla že to začnu řešit už vzhledem k tomu že mám někoho kvuli komu jsem to povinna udělat děti se odstěhovali se mnou kromě věcí a pár hraček jsem siu nevzala vůbec nic manžel je hotovej z toho že jsem mu nasadila parohy ale to že jsme už spousty let nežili jako rodina to už nevidí a nejdříve řikal že problémy dělat nebude a ted přišel se střídavopu péčí o děti mám z toho hrůzu jak by mohl takový člověk jako on ktery byl neustále v prachu se starat o mé děti můžu ti říct že jsem z toho uplně na dně nedokážu si představit že mé holčičky bude mít někde 14dní on ten koho já nenávidím už jen pro to že do toho zatahuje děti upřímně tě chápu a věřím že to máš těžké bohužel za prachy si dnes koupíš všechno máme stejnou situaci on má peníze já ne jsem zvědavá jak to dopadne napiš mi email jak se to u vás vyvíjí já ti na 100%odepíšu pevné nervy a drž se Lucie
|
|
Roman, syn 4 roky | •
|
(25.10.2007 16:03:56)
Ahoj,
píšeš , že tě muž bill. Všimla sis , že v médiích je vše jednoznačné - domácí násílí - příčinou je mužská agresivita ? Muž je na vině ? Už vím , žena má "nástroje" jak muže ponížit a zranit, aniž by se ho fyzicky dotkla... I já jsem dal své ženě pár facek a to proto , aby se probrala z hysterického záchatu - urážela mě i moje rodiče, ničila zařízení bytu.... A vůbec mě nemrzí těch pár facek co sem ji dal. Bylo by dobré jít do hlubky a hledat příčinu nejen v tom druhém, ale uvědomit důvody proč se ti dva vůbec potkali a čemu se spolu mají naučit. Už víš čím sis takového muže přitáhla?
Měj se OK.
Roman
|
huhu, holky 4.5 a 2.5 | •
|
(31.10.2007 17:12:42) Romane, promin, ale dat par facek jinemu dospelemu cloveku, at jiz jsou tvoje duvody jakkekoliv - to je ubohy. I kdyz se chovala manzelka nevhodne, fackama se veci mezi dospelyma neresi. Tudiz zamyslet by se nad sebou mela nejen ona, ale i ty. Nejlepe spolecne v manzelske poradne....
|
|
|
|
Majka | •
|
(11.3.2007 8:12:29) Ty Feministko, děláš ostudu nám normálním ženám.Jseš obyčejná zlodějka dětí!
|
|
|
Dancul, syn 4 roky | •
|
(1.6.2005 14:32:11) Reagujem na mail Lucie.
Momentalne som mesiac rozvedena, zijem s malym 4r synom v podnajme. Manzela som opustila pred 5 mesiacmi, kvoli nezhodam, nasilnemi chovaniu, ponizovaniu, nezaujem o maleho z jeho strany, ziarlive sceny..., samozrejme ze chyby sme robili obaja..Maly sa narodil predcasne, mal problemy do 1roka. Potom vyzdravel, a nastupila som opat do prace. Cela domacnost bola na mojich bremenach, aj utekat do skolky aj zo skolky. Dokonca raz mal maly 40 C horucky, a jeho otca a jeho rodicov, ktori boli u nas na navsteve ani nenapadlo ist so mnou na pohotovost, musela som utekat sama s mojim otcom, oni dali prednost nakupu v Tescu!
Rozvod prebehol celkom rychlo, horsie casy nastali az teraz. Exmanzel sa mi vyhraza, ze mi vezme syna, pojde s nim do zahranicia, nakolko maju obaja dvojite obcianstvo. Maleho vidava 1x v tyzdni, hoci sme obaja z maleho mesta. Nasiel si primladu priatelku, a s nou travi svoj volny cas, co by mi az tak moc nevadilo, kebyze s nou nie je aj maly. Jednoducho si neprajem, aby ona travila cas s nim, pretoze som chodila na rady k psychologicke ako pomoct malemu vyrovnat sa s odlucenim od otca, a nechcem zacat z nova.
Navyse maly bol svedkom, ked ma ex nechcel pustit do bytu, kde sme byvali mam tam trvale bydlisko stale), pouzil nasilie a este aj zavolal na mna policiu. Hovorim, teraz nastali horsie casy ako boli predtym.
Najhorsie na tom je, vyrovnat sa so skutocnostou a zachovat si chladnu hlavu kvoli malemu..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|