| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Lidský život je lidský život. Tečka.

 Celkem 407 názorů.
 Petule+Philip 25mesicu 


Kde se bere jistota, ze "to dite nechci"? 

(7.2.2002 9:57:32)
Mila Katko,

melas pravdu (o tom ukamenovani). Musim se priznat, ze ze zacatku tveho prispevku, ktery jsem nicmene cetla pozorne a se zajmem, jsem si pomyslela "blablablabla". Jak jsem ovsem ve cteni pokracovala, zacala jsem se ptat s tebou. Posledni vety me donutily precist si clanek jeste jednou, s trosku jinym nahledem.
To, co jsi popisovala, ze se deje pri "americkych" potratech - to je skutecne vrazda. Prisernost!
Mas pravdu, kdyz jsi se ptala, kde polozit hranice mezi bunkama a miminkem. V devatem mesici uz je prilis pozde, ale kde je tedy ten spravny moment?
Mnohdy je argumentaci k potratu "vzdyt by sel stejne do decaku". No a co? Mozna by mi spousta lidi, kteri vyrustali v ustavech, i pres vsechny ty hrozne roky, pocity, ze nikomu nepatri, ze je nikdo nema rad, nakonec i potvrdili, ze jsou radi, ze ziji. Mohou jit na kafe, pokecat s kamaradkou, dokonce zakladat vlastni rodiny a svym zpusobem najit v zivote stesti.
Nasi znami maj dceru (41) s nejtezsim mentalnim postizenim - umi kaslat (kdyz se ji neco nelibi), tleskat (kdyz ma neco rada), nosi plenky a neumi se sama najist (ani kousat, musi dostavat kasicky). Neverili byste, co je u nich pres den za ruch - porad slysite jen tleskani! A i po 41 letech jsou videt slzy v ocich jeji mamy, ktera ma radost, ze se jejimu diteti na svete libi.
Vim, ze neni jednoduche vzit odvahu do obou rukou a "nechat" narodit postizene ci nechtene dite. Sobecky premyslime, ze by se nam to momentalne "nehodilo do kramu", ze bychom nemeli cas starat se cely zivot o nemocne dite. Zkusme ovsem premyslet z druhe strany - tez sobecky, aby to bylo jednodussi. Odpustili bychom si kdy, ze jsme tomu tvorecku nedali sanci? Nocni mury z potratu, sevreni zaludku pokazde, kdyz vidime maminku s kocarkem.... ani to by nebyl sladky zivot.
Znam pripad jednoho manzelskeho paru, ktery cekal miminko - vsechny geneticke testy ukazovali jasne na tezke mentalni postizeni. Oni se rozhodli, ze to zvladnou a ze je to preci jejich DITE. Narodil se jim prekrasny chlapecek, ktery ma ted ve skole trosku potize s psanim a ctenim a je posledni v satne se zavazovnim tkanicek. I veda se nekdy muze "bodnout". A tento klucina mel stesti, ze mel odvazne rodice.
Vsem nenarozenym miminkum preji tedy hodne stesti a zdravi, vsem rodicum pak spousty odvahy!
Petule
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 10:42:45)
Mila Katerino,
nemam ve zvyku reagovat na clanky, ale ten tvuj se me velice dotknul. Mozna take proto, ze se v nem mluvi o necem, co se me osobne tyka. Moje prvni dite, chlapecek, zemrel na velice ridkou metabolickou vadu. Neprozila jsem v zivote nic horsiho, nez se divat, jak moje dite odchazi, napojene na x hadicek a sond. Protoze se jedna o genetickou vadu, ktera je vazana na chromozom X, polovina mych pripadnych narozenych synu zemre a polovina bude zit. Mohu vam rici, ze v tomto pripade bych s "vrazdou" nevahala ani minutu. Jsem hluboce presvedcena, ze postizeni lide zde maji sve misto -- vim o cem hovorim moje sestra je tezce smyslove postizena. Ale zpatky k memu problemu -- moje pripadne dcery mohou byt prenasecky (a mohou byt take touto chorobou také v ruzne mire postizeny) a nebo mohou byt zdrave. Rozhodla jsem se pro tehotenstvi, absolvovala jsem geneticke testy, zjistila, ze budu mit dceru, dale jsem ji nenechala zkoumat, ackoliv jsem vedela, ze take muze byt touto vadou ohrozena. Bohuzel Tinka nemela stesti, je prenaseckou, jeji zdravotni stav neni uplne vynikajici, ale drzime se. Jsou ji ted tri roky a je to moc mila a roztomila holcicka. Drzime si palce, aby to takhle pokracovalo. S manzelem jsme se po tom vsem rozhodli, ze radeji dalsi dite mit nebudeme, rozhodne ne nase vlastni dite.
Myslim si, ze rozhodnuti, zda porodit opravdu tezce postizene dite, je na rodicich. Ti musi zvazit, zda budou mit silu starat se o takoveho cloveka. Myslim si, ze nikdo nema pravo jejich rozhodnuti, at je jakekoliv zpochybnovat.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 11:33:26)
Já si myslím, že každé, i nemocné dítě, je vděčné za život a lásku. Já osobně bych porodila i dítě, které by bylo nemocné a poskytla bych mu život a lásku, i kdybych věděla, že umře. Já bych se v tomhle případě neohlížela na sebe, na svoje zdraví nebo že se budu trápit při pohledu na něj, ohlížela bych se na dítě. Dítě, které bylo počato, se jednoznačně narodit chce! Podle mne je dítě dítětem již v okamžiku početí. Myslím, že žádné dítě nechce násilím zemřít a podle mne je přerušení těhotenství vražda. Velmi souhlasím s používáním antikoncepce, aby manželé mohli mít tolik dětí, kolik jsou schopni uživit a dát jim lásku. Pokud je dítě již počato, má mu být umožněno narodit se, poskytnuta možnost, aby si v životě našlo své štěstí. Když dojde k přerušení těhotenství, děje se tak z vůle a rodičů, vnucují mu svoje představy o štěstí, není brána v úvahu vůle k životu a pocity dítěte. Já tedy říkám: antikoncepce-ANO, interrupce-NE! Já bych s pocitem, že jsem zavraždila své dítě nemohla žít, dokonce ani v případě, že by těhotenstvím bylo ohroženo moje zdraví, bych interrupci nepodstoupila. Věřila bych, že vše přežiju a že zvládnu poskytnout bezpečí všem svým dětem, ať jsou jakékoliv.
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 12:51:35)
Mila Petro,
tvuj nazor ti neberu, ale dovoluji si podotknout nasledujici:
1) mas (alespon doufam, a take ti to preji) dve zdrave deti
2) Jakub umiral od okamziku porodu, jeho organismus nebyl schopen fungovat bez pomoci lekaru. V mene vyvinute spolecnosti by zemrel ihned po porodu, pri lepsi peci by zemrel take, ale o neco pozdeji.
3) nejsme stejni, a tak se domnivam, ze kazdy mame jinou toleranci toho, co povazujeme za sobectvi
4) sama jsem do doby, nez se narodil Jakub, patrila mezi odpurkyne interupci, mohu rici, ze on me naucil videt veci z mnoha pohledu
 Aneta 
  • 

Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 13:55:38)
V úvodu podotýkám, že se dva roky snažíme o miminko, ale prozatím marně. To čemu se v Americe říká potrat-porod - to je vražda. V 9. měsíci - vlastně v den porodu něco takového udělat je hrozné. Je vidět co všechno může přinést demokracie a špatné zákony. Ještě, že tady se nic takového neděje (aspoň doufám). Souhlasím s tím, že i postižené dítě má nárok na život, ale vědět, že dítě bude velmi těžce postižené a že ve velmi útlém věku zemře - z těchto důvodů bych zřejmě těhotenství přerušila. Porodit dítě, starat se o něj a pak prožívat jeho smrt musí být hrozné. Já sama jsem nikdy na potratu nebyla a ani bych to nikdy podstoupit nechtěla, ale zároveň ženy, které tímto projdou neodsuzuju. Samozřejmě mi přijde líto , že někdo dítě nechce a jen "projde kolem trenek" tak ho čeká a my bysme si ho tolik přáli a nejde to. A viděli jste někdy jak vypadají týrané děti - co musely snášet a jak je to poznamená na celý život? Druhou otázkou zůstává, jestli právě tyhle děti byly nechtěné. Taky vím, že kdyby některá z mých kamarádek chtěla jít na interupci, že se jí to budu snažit rozmluvit a ukázat ji pozitiva, které ji miminko přinese. Rozhodně bych nemohla žít v zemi, kde zabíjejí děti při porodu. To dělají například v Číně když se manželům narodí holčička a jelikož je tam dáno, že rodina by měla mít jen jedno dítě, tak všichni chtějí chlapečka a často při porodech holčičky lékařsky usmrtí. A pak už je jedno jestli se to stalo ještě v těle matky nebo jestli se dítě nadechlo. Obojí je bezohledná a sprostá vražda. Při představě, že takový doktor by měl rodit moje dítě se mi zvedá žaludek. Doufám, že těmto "lékařům" se to jednou všechno vrátí i s úrokama.
 Petra, dvě děti 
  • 

Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(7.2.2002 13:59:05)
Lucie, já jsem svůj příspěvek nepsala proto, abych se tě dotkla a zpochybnila tvoji pravdu, ale proto, že tvůj příspěvek mne inspiroval k tomu zamyslet se, jak se k problematice stavím já. Vyjádřila jsem jen svůj názor. S tvojí teorií, že už nechcete s manželem další vlastní dítě, když nemáte sílu na to vidět ho umírat nebo ho vidět nemocné, moc souhlasím. Ale já bych se v tomto případě nespoléhala na přerušení těhotenství, ale postarala bych se o spolehlivou antikoncepci(sterilizaci?), předpokládám, že i vy, když už o riziku nemoci víte své. Já jsem odpůrce prenatálních genetických vyšetření a testů a je to moje životní přesvědčení, ke kterému jsem sama došla. Taková jsem já a je to moje stanovisko, takže odmítám tvoji spekulaci o původu a vývoji mého pohledu na svět.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(7.2.2002 14:10:12)
P.S. Lucie, já jsem dřív naopak nebyla odpůrkyní interrupcí. Začla jsem jí být až teď, když jsem si uvědomila se svými dětmi hodnotu lidského života. Vaší holčičce přeju, aby byla moc šťastná a totéž přeji i vašim dalším eventuálním(vlastním či nevlastním) dětem.
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(7.2.2002 14:23:04)
Mila Petro,
ja se necitim dotcena, chtela jsem pouze zduraznit, ze pokud clovek neprozije neco na vlastni kuzi, je velice lehke napsat o tom vyhraneny nazor.
Tech sest tydnu po naberech z chloriovych klku bylo velmi dlouhych. Zaroven jsem mela cas na rozmysleni, ze pokud to bude holcicka, nebudu dale jeji zatizeni dale zkoumat. Tohoto rozhodnuti nelituji. Zaroven si myslim, ze prenatalni vysetreni mohou odhalit nektere skryte vady u detatka, takze detatko muze byt lepe zachraneno po porodu popr. jeste behem tehotenstvi (transfuze, operace srdicka).
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(7.2.2002 15:01:17)
Lucie, já souhlasím jen s neinvazivními metodami diagnostiky, odběry krve matce nebo ultrazvuk. Amniocentézu(za účelem genetického vyšetření) jsem při minulém těhotenství odmítla, protože jsem si uvědomila, že bych si své dítě stejně nechala, i kdyby našli cokoliv.
 Misa3 


Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(6.8.2003 20:51:39)
Souhlasim s Luckou, clanek pani Kateriny je skutecne jen bezmyslenkovite odsouzeni, bez nejmensi snahy o spetku pochopeni. Ja se dvakrat v zivote panicky bala tehotenstvi, po kterem jsem jinak velice touzila. V dobe kdy mi bylo 18 az 20 a zila jsem s rodici a otec me tyral( a soucasne nenavidel meho tehdejsiho pritele), a v 28 kdy me tyral partner. Ma pani Katerina predstavu, jak strasny je to pocit, ze pokud se dostanete do jineho stavu ,je vas otec nebo partner schopen vas zabit? Pochopitelne, umim si predstavit, ze na to odpovi, ze jsem mela odejit, ze by se o me Buh postaral. Za komunismu nebylo kam odejit, otec hrozil stejne, jako pozdeji partner ze me odejit nenecha. Ma vubec pani Katerina poneti ,co je to domaci nasili, jak patologicka a temer vlastnimi silami neprerusitelna vazba vznika mezi tyranou zenou a partnerem? Jak se meni nasilnikovy nalady, jak se dostavate mimo realitu a zacinate verit tomu, ze vse je jen Vase vina, protoze on je nekdy skutecne skvely a Vy verite, ze bude takovy porad, jen kdyz se vyvarujete veci, ktere ho rozciluji. Umi se nekdo z Vas (kritiku)predstavit co by to bylo privest do teto situace dite, co by znamenalo ho jen cekat. Jakych strasnych devet mesicu tyrana zena by za techto podminek musela prozit? Zazila pani katerina nekdy neco takoveho? Upozornuji, znovu, ze jsem nikdy potrat nemela a ze jsem asi neplodna protoze pak kdyz jsem se vdala za normanliho a hodneho partnera pres veskerou snahu jsem neotehotnela. Ale to, ze si pamatuji na cele ty roky kdy jsem na konci kazdeho cyklu byla hruzou bez sebe, kdyz jsem se zpozdila jen o den...Nikdy bych nedokazala odsoudit zadnou zenu, ktera ze zavaznych duvodu byla donucena k potratu. A mimochodem neni v Novem zakone neco teka o tom aby si kazdy hledel tramu ve svem oku nez se zacne zajimat o trisku nekoho jineho? Pokud ma pani Katerina chut udelat neco pro nenarozene deti, at prestane napadat zoufale zeny a radeji se púokusi prosadit zakony ktere by tu umoznily zene zit bez strachu z domaciho nasili, aby ji poskytly pomoc a oporu kdyz ji dochazeji sily. Aby existovala asistencni pece. A konecne: aby zena, ktera ma za dite nejvetsi odpovednost, ktera k nemu nebude pripoutana jen v tehotenstvi a tesne po nem, ale po cely zivot, mela pravo se svobodne rozhodnout, jestli tuto odpovednost unese nebo ne.
 Katka 


Re: Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(7.8.2003 0:36:34)
Ahoj Miso,

kdyz jsem pred vice nez rokem psala ten clanek, nebylo to bezmyslenkovite a nebylo to v zadnem pripade odsouzeni. Bojim se, ze mi trochu krivdis. Mas pravdu v tom, ze jsem mela v zivote stesti a neznam z vlastni zkusenosti, jake to je, kdyz te nekdo tyra (at uz fyzicky nebo psychicky). Treba kdybych ja prozila tvoje detstvi a tvoje partnerske vztahy a ty moje, dneska bys to byla ty, kdo pise o nedotknutelnosti lidskeho zivota a ja bych te za to kritizovala.... co ja vim.
Jsem si vedoma toho, ze tohle je velice citlive tema, a pravem, otazku zivota a smrti nemuzeme bagatelizovat. Na jedne strane vidim extrem atentatu na lekare, kteri potraty provadeji, na druhe strane vidim extrem povazovani interupce za jeden ze zpusobu antikoncepce. Pravda a reseni bude lezet nekde uprostred, nejsem si jista, jestli ale spolecnost je na reseni pripravena. Treba uz jen proto, ze kompromisy jdou tezko delat.
Ze vsech informaci, jake se ke mne kdy dostaly, vyvozuji to, ze lidsky zivot zacina od poceti. Treba uz jen z toho logickeho duvodu - "kdy jindy?" - hranice peti dnu, deseti tydnu, sedmi mesicu bude vzdycky umela a nebude obsahovat to, co obsahuje prave onen okamzik poceti, kdy splynutim dvou bunek vznika novy jedinec. Zda se mi ale, ze v debatach o umelych potratech nejde o otazku, kdy je clovek clovekem, nakonec vetsina lidi souhlasi s zivotem od poceti, ale jde o otazku tzv. "mensiho zla" - je pro moje dite lepsi, aby ho nekdo po narozeni adoptoval a nebo je pro nej lepsi, aby se nikdy nenarodilo? A o tom jsem psala. Ze vidim urcity posun v mysleni spolecnosti v teto oblasti.
Nikdy bych si ale netroula nikoho za jeho rozhodnuti soudit. Vidim veliky rozdil mezi "nesouhlasit" a "odsoudit". Mohu napriklad nesouhlasit s vegetariany (mimochodem ja proti nim nic nemam :-)), ale nemohu je odsuzovat. Nemohuje je odsuzovat prave proto, ze jsem nesla v nekolik mil v jejich mokasinech, jak ty spravne pises. Verim ale tomu, ze na nesouhlaseni mame vsichni ve svobodne spolecnosti pravo a dokonce si myslim, ze "hlasite nesouhlaseni" s udanim duvodu at uz v jakychkoliv oblastech je pro spolecnost uzitecnene, protoze nas nuti prehodnocovat prave nase vlastni duvody.
Omlouvam se, jestli jsem se te clankem dotkla, to rozhodne nebylo mym cilem.

Katka
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(10.8.2003 11:32:24)
V situaci, kdy se mluvi o tom, jestli by nemel byt potrat zakazan zakonem, bych vzdy prosazovala pravo zeny na svobodnou volbu. Jsem si totiz jista, ze oficialnim zakazem by stoupl pocet nekvalifikovanych potratu a umrti zen v jejich dusledku. A desi me, ze stat je proti potratum jen proto, ze se odbornikum nelibi pohled na klesajici krivku porodu. Zakaz nic nevyresi a vse jen zhorsi. A vsem skalnim zastancu zakazu potratu, bych radila, aby radeji delali neco uzitecnejsiho, treba se starali o to aby zeny meli skutecne vic na vyber, snazili se prosadit zakon, kde by bylo domaci nasili trestnym cinem, postarali se o to, aby zeny-obeti tyrani, meli kvalitni terapeutickou peci, aby zakon o adopci hned po porodu nebyl neco kurioznoho, co jde provest jen nekde, aby organizaci pecujici o tehotne a tyrane zeny byly slusne dotovany statem. Proste postarat o zeny v problemech jinak nez pouhym zakazem. A pokud se zena, ktera ceka postizene dite rozhodne pro potrat, mit pro ni pochopeni a ne odsudek. Zena musi dite donosit, musi se o ne starat a musi zvladnout veskerou peci o ne, a nekdy celozivotne. Takze pokud ma pocit, ze je to nad jeji sily a rozhodne se pro potrat, je to jeji volba. Ale naopak, je-li nucena(sama nebo okolim) z ekonomickych nebo jinych duvodu, k potratu, je to do jiste miry vina statu, ktery ji neda dost zabezpeceni a opory. Nekdy chybi kvalitni psychoterapeuticka pece, nekdy socialni zajisteni a nekdy kvalitni zakony, ktere by ji pred tyranim ochranily. Je mozne, ze by potratu ubylo, pokud by misto hrozeb o jejich postaveni mimo zakon, se prislusne organy zajimaly o to, jestli neni mozna jina pomoc. Podle mne je jakekoli nasilne lamani neci vule, at jakymkoli zpusobem, totalitni a je jedno za co to nase spolecnost povazuje. A protoze to prosazuji predevsim katolici, meli by skutecne spis delat neco uzitecnejsiho nez po vzoru katolicke cirkve zakazovat, odsuzovat a hrozit.
 Aneka_ 


Re: Re: Re: Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte - Misa2 

(11.8.2003 9:23:55)
Naprosto s tebou souhlasím. Je snadné něco zakázat, těžší je, udělat něco pro to, aby ten zákaz nebyl nutný, přesto aby ubylo potratů.K potratu vždy vedou nějaké důvody a pokud ty důvody vymizí, potratů ubyde.
A co se týče potratů okolo 20tt - při zjižtěné VVV, pak tady toto neodsuzuji, sama nevím, zda bych byla schopna se postarat o tvorečka s VVV. Totiž to není jen rozhodnutí nechat- nenechat, ale je to rozhodnutí na celý život - jsem schopna se postarat, či nikoliv. problém není tak snadný, jak snadné je odsoudit ty matky, které to nebyly schopné unést.
 magda 
  • 

dotaz 

(14.8.2003 14:46:12)
Ahoj

chtela bych se zeptat, jak dlouho po interupci se krvaci a jak dlouho tak boli bricho. Dekuji
 Adla 
  • 

Re: dotaz 

(14.8.2003 20:54:02)
Ahoj,
já jsem přestala krvácet téměř okamžitě - už druhý den, když jsem šla z nemocnice, jsem jenom špinila - ještě tak týden. A břicho mě bolelo tak asi hodinu po zákroku - pak už ne. Měla jsem zamlklé těhotenství - ukončeno v 16. týdnu. Tělo nebolelo, ale duše...
 Linda 
  • 

Potrat ve vyšším stadiu těhotenství 

(24.8.2004 10:27:09)
Adlo, čteš-li ještě tyto stránky, prosím ozvi se, jsem v podobné situaci, 18.tt, ale zjištěna vývojová vada u miminka. Jaký je průběh potratu v tomto stadiu těhotenství? Je to vlastně vyvolání porodu? Jsi v některé fázi při vědomí? A jak u tebe vše dopadlo? Jsi po zákroku v pořádku, můžeš mít nadále děti? Moc ti díky za odpověď, mám hrozný strach... Linda

Popř. má-li někdo zkušenost, budu ráda za jakékoliv informace..
 Linda 
  • 

Potrat ve vyšším stadiu těhotenství 

(24.8.2004 10:27:34)
Adlo, čteš-li ještě tyto stránky, prosím ozvi se, jsem v podobné situaci, 18.tt, ale zjištěna vývojová vada u miminka. Jaký je průběh potratu v tomto stadiu těhotenství? Je to vlastně vyvolání porodu? Jsi v některé fázi při vědomí? A jak u tebe vše dopadlo? Jsi po zákroku v pořádku, můžeš mít nadále děti? Moc ti díky za odpověď, mám hrozný strach... Linda

Popř. má-li někdo zkušenost, budu ráda za jakékoliv informace..
 pavlaaa 


Re: Potrat ve vyšším stadiu těhotenství 

(25.8.2004 8:55:01)
Lindo, nechci to psát sem do diskuze. Ozvi se mi na meil, napíši ti k průběhu přerušení v 18tt více, včetně toho, co si ohlídat. Meil je v záhlaví. Drž se, příště se dočkáš zdravého miminka.
 Petulinda + Klárka + bříško 


Re: dotaz 

(15.8.2003 13:27:51)
Ahoj, Magdo!
Já měla zamlklé těhotenství ve 12. týdnu. Po zákroku jsem krvácela dva týdny, museli mi dávat injekci na zastavení a stejně jsem pak ještě dva týdny špinila a pak už jsem zase dostala normální MS. Bolesti jsem měla asi čtyři dny opravdu hrozné, nemohla jsem spát, manžel mě vezl znovu do nemocnice, ale tam mi řekli, že je vše v pořádku a dali mi léky proti bolesti. Je to si hodně individuální.
Duše bolí pořád.
Petra
 Helena Souchová 


Re:dotaz 

(19.8.2003 23:30:12)
Ahoj...
Já jsem nekrvácela po zákroku (12 týden - zamlklé těhotenství v 6 týdnu) skoro vůbec (asi jen 3 hodiny po)a ani jsem necítila žádnou fyzickou bolest... Akorát teď nějak nemůžu nastartovat menstruaci:-(
 silva 
  • 

Re: dotaz 

(22.2.2004 19:36:40)
ahoj, nekrvacela jsem skoro vubec a ani negativni pocity a vycitky se nedostavily (preruseni tehotenstvi v sestem tydnu, zdravotni duvody)
 monika 
  • 

Re: Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(6.4.2005 17:31:48)
nezlobte se ,ale zabít díte,protože žijete s tyranem není proboha omluva!!!!!!
 Gabča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(6.8.2005 22:13:25)
A co podle tebe je omluva? Myslíš, že je zodpovědné přivézt dítě na svět do takových podmínek. Já si myslím, že dítě potřebuje milující rodiče a důstojný život. Rodiče, kteří ho připraví na život a vždy mu budou oporou.
 Makynka 


Re: Ukončení těhotenství z důvodu nemoci dítěte 

(31.3.2008 13:57:20)
Jen chci reagovat na to týrání. Moc dobře vím, co znamená přijít domů a "být bitá" ať už od táty, nebo od přítele. Moc dobře vím, jak je těžký odejít. Nemá to nic společnýho s láskou. Je to jen strach o život. Ale vždy je to lepší risknout. Já to riskla až díky lásce. Nové, krásné, vášnivé a krásně hřejivé lásce. A k těm potratům. Dokážete si představit jaký to je, když přijdete o dítě? Moje dvojčátka jsme "vyrobili" tak nějak nečekaně. Když jsem řekla partnerovi, že jsem těhotná, tak řekl "Neboj, to zvládnem." , když jsem přišla s tím, že budou dvě, tak mi řekl, že musím víc jíst, už jsem tři, takže vlastně nejsem, ale jsme. O pár dní později mi zemřel kamarád a s ním umřely i dvojčata. Na dalším ultrazvuku jim už srdíčka netloukla. Způsobilo to nervové vypětí. Aspoň mi to tak řekli doktoři. Proti potratům jsem byla vždycky. Nikdy jsem ale žádnou ženu za potrat neodsoudila. Nedokážu si představit jaký to je, když umře narozené dítě. Dítě, které už matka držela v náručí, kterému se mohla podívat do očí. To opravdu nedokážu. Jen vím jaký to je, když přijdete o nenarozené dítě (děti). Hranice, kdy potrat ano a kdy ne neexistuje. Každá matka danou situaci vidí jinak. Neobjektivně, když se týká jí samé a možná až příliš objektivně, když někoho jiného. Ale to je přece pochopitelné. Jsme "jen" lidi. Takže ať už se mámy rozhodnete dítě mít, nebo nemít, tak Vám přeju sílu na rozhodnutí a hodně štěstí.
 marika 
  • 

Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 14:57:40)
myslim si zeni uplne fer byt hrdina a rikat porodim postizene dite nekde v predchozich reakcich ctu a 41 zene ktera nosi pleny a nedokaze se najist a o stesti jejich rodicu clovek by skoro zaplakal ale co s ni bude az ti rodice umrou????? pude do ustavu a tam ji proste nechaji lezet a umrit a nebo ji daji na krk jejim sourozencum???? to je prece bajecne reseni pripada mi sobecke umyslne si nechat takove dite ktere sice bude se mnou spokojene 30 let a co pak?????
 Petule+Philip 25mesicu 


Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 16:55:54)
Ahoj Mariko,

o te postizene zene jsem psala ja. U nich v rodine se to ma tak, ze vetsinu casu travi doma vsichni a cas od casu (jako treba do skolky) dochazi Ulrike do ustavu. Uz tam zna vsechny "tety", ma tam i kamarady, pokud se tomu tak da rikat. Nehlede k tomu - 41 je u tehle lidi vic nez dost a nikdo neocekava, ze by prezila sve rodice. To uz je totiz potom jedno, jestli treba mladi manzele zemrou pri autonehode a nechaji male dite za sebou. To se netrapi? Takhle uvazovat preci nejde...... jde, ja vim, vzdycky se da najit duvod. Vsak ja s vetsinou i souhlasim. Chtela jsem jenom uvest priklad, ze i nemocni a postizeni maji radost ze zivota. Nevedi, co to je jit do kina, dat si rande, tak jim to ani nechybi. Ale maji neuveritelnou a nelicenou radost, kdyz se jim povede dat kulickado kelimku, nebo vidi venku ptacka.
P+P
 Eva, adoptovana dcerka Eva 
  • 

Pravo na ukonceni tehotenstvi? Ja rikam ano! 

(17.2.2002 19:25:03)
Pochazim z katolicke rodiny a potraty u nas nikdy neprichazely v uvahu. Byla jsem vychovana v presvedceni, ze okamzikem poceti vznika lidska bytost a nikdo nema pravo ji zavrazdit potratem. V prubehu tehotenstvi mi lekari rekli, ze u plodu se projevil Edwardsuv syndrom a vsechny testy vykazovaly znamky rozsahleho poskozeni. V souladu se svym svedomim jsem o interrupci pochopitelne vubec neuvazovala. Narodil se mi chlapecek, ktery "zil" 12 dni. Nebudu vam popisovat, jak vypadal, dodneska se mi kolem srdce sevre studena ruka, kdyz si na ten pohled vzpomenu. Nikdo si neumi predstavit tu psychickou bolest, kdyz jsem lezela v porodnici, kolem jsem slysela vrneni novorozenat a hlasy stastnych maminek a ja jsem vedela, ze moje detatko umira na pristrojich. Par mesicu po porodu jsem znovu otehotnela. I kdyz nemoc, na kterou umrelo moje prvni dite, je udajne vzacna, po vysledcich prvnich testu mi lekar rekl, ze je opet podezreni, ale ze se to mozna vyvrati. Jenze pristimi testy se nic nevyvracelo ... Pozadala jsem o interrupci a o sterilizaci, protože jsem uz nikdy nechtela porodit dite, u ktereho se pravo na zivot rovna prinuceni k zivotu. Nepovazuji za zlocin proti lidskosti, kdyz se zena rozhodne pro potrat a neprivede na svet dite, o kterem se da predpokladat, ze nikdy nebude schopne plnohodnotneho zivota. Neni nic horsiho, nez kdyz diva na umirajici miminko a citi tu strasnou krivdu, ze kvuli svemu "cistemu svedomi" necha sve vlastni dite trpet. Nikdo nema pravo takovou zenu odsoudit. Ta pro sve dite udelala to nejlepsi, co mohla.
 Sharon 


Postižené miminko.... 

(17.2.2002 19:44:11)
Evo, je hrozné, co jsi musela prožít a ráda bych tě ujistila, že drtivá většina tolerantních lidí tě naprosto chápe a nikdo by si nedovolil tě odsuzovat ani v nejmenším... spíš naopak zasloužíš obdiv za to, že ses s tím dokázala vyrovnat.... Obvykle ti, co nejvíc křičí a mají plnou pusu svojí pravdy a lidskosti a volají po právech nenarozeného dítěte, si nikdy nic takového nemuseli představit ani v nejhorším snu a naprosto netuší, co by s nimi taková příhoda udělala... Já bych asi jednala zcela stejně jako ty... A nikdo... opakuji NIKDO (ani Petra) nemá právo odsuzovat a tvrdit, jak by se zachoval, když nic takového nikdy nezažil....
 Eva, adoptovana dcerka Eva 
  • 

Re: Postižené miminko.... 

(17.2.2002 23:13:49)
Diky Sharon, jsi mila.
 Miška, 3 děti 


Re: Pravo na ukonceni tehotenstvi? Ja rikam ano! 

(18.2.2002 10:41:33)
Evi, musím se přiznat, že mě tvůj příběh "dostal" až u srdíčka. Proti tomu jsou takové demagogické názory nějakých zarputilých Peter nic.
Vážím si tvého postoje a názorů.

Někdo tady přirovnával Petru k matce Tereze. Jenže to přirovnání nesedí. Matka Tereza měla srdce plné lásky.
Pokud od Petry odešel manžel, i když se nám snaží předvádět manželstí jedno tělo, jeden mozek, chápu, proč tolik nenávidí ženy. Z jejích příspěvků čiší nenávist k ženám, k jejich postojům, k sexu. Ale muže na druhé sraně obdivuje a vzhlíží k nim. I když se jedná o muže, který ve svých příspěvcích neplýtval "sprostými" slovy.

 lajka 
  • 

Re: Re: Pravo na ukonceni tehotenstvi? Ja rikam ano! 

(14.2.2005 19:41:12)
Ano a její příspěvky jsou samé já bych,kdybych.Kdy se narodila?..Mám pocit,že tak před 500 lety.Před bitvou je každý generál.
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

Re: Re: re: Pravo na ukonceni tehotenstvi 

(7.2.2002 12:55:02)
Jeste bych chtela uvest na pravou miru nazev teto diskuse: preruseni tehotenstvi samozrejme znamena jeho ukonceni.
 alča 
  • 

Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(15.4.2005 14:35:50)
ahoj přečetla jsem si tvůj názor a musím říct, že je fajn, že nesouhlasíš s potratem.Ovšem píšeš antikoncepci ano- to je trochu sporné.Pokud myslíš antikoncepci jAKO PILULKY pak tě musím zklamat. Jsou abortivní.jinými slovy můžeš zabít děťátko dřív než o něm víš. Promiň, ale neodpustila jsem si tuto poznámku.Dík trochu nad tím přemýšlej a pokračuj pokud ti to svědomí dovolí.
 karin 
  • 

Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(15.4.2005 15:08:07)
no tak to se omlouvám, ale ta debata je v našich podmínkách čistě akademická, jelikož do 12 tt nejsou odhaleny rozštěpy a UTP do 24. týdne se provádí v případech DS nebo vad neslučitelných se životem. Takže pokud se tu bavíte o tom, že kdybychom věděly(jakože nevěděly), tak bychom udělaly,tak prosím,
ale u rozštěpů patra a rtu byste prostě nevěděly ve fázi, abyste mohly něco řešit. I když nepochybuji o tom, že byste takové dítě donosily, já bych se za předpokladu, že mám pro dítě podmínky, rozhodla také tak.
 MajdaZ 
  • 

Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(15.4.2005 20:35:05)
Alčo, musím ti odporovat. Pilulky vyvolávají v ženě podobný stav jako při těhotenství - vůbec neovoluje. Bez vajíčka není ani početí - a ani aborce (byť třeba nevědomá). Pilulky jsou zásah do hormonů ženy, mnohé je kvůli tomu nesnesou (ať už kvůli fyzickým nebo psychických problémům), ale nevědomou aborci nezpůsobují. Zabraňují samotnému početí.
 Elsa* 


Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(15.4.2005 21:51:58)
HA (nektere) pracuji i na principu, ze se nejen zabranuje ovulaci, ale i uhnizdeni vajicka v deloze. A to proto, ze muze dojit k pripadum, ze v kombinaci s jinymy lecivy HA nemusi byt plne absorbovana do tela a nasledne k ovulaci dojit muze...
Jako priklad lze uvest antibiotika, ale je jich dost a nektere mohou byt i ciste prirodni!!!

Takze k oplodneni vajicka dojit muze, ale projde systemem, protoze v deloze neni odpovidajici sliznice potrebna k uhnizdeni...bez toho, aby o tom zena vubec vedela...

 Vladana 
  • 

Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(3.5.2007 21:53:07)
Z Vašeho příspěvku usuzuji, že máte zdravé děti a nikdy jste takovou situaci neřešila. Buďte zato ráda! Taky jsem měla podobný názor, po ošklivé zkušenosti si myslím, že každá žena má právo na potrat, ať už z osobních, nebo zdravotních důvodu. Jak se říká: Nikdy neříkej nikdy....
 stekna+ smečka 


Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 8:49:03)
Mila Vladano.
Musím reagovat.Mám postižené dítě.Né mentálně,ne nějak fyzicky,ale není to žádný med.Trpí Touretteovým syndromem.Jde o kombinovanou vokální a mnohočetnou motorickou tikovou poruchu.Jelikož jde o syndrom jde tedy o soubor příznaků.Mimo jiné trpí ADHD a OCD=obsedantně kompulzivní poruchou.Přestože je velmi inteligentní má díky těmto projevům velké projevy ve škole.Občas trpí panickou úzkostí,občas má takové tiky a záškuby,že se sám ani nenají.Občas se setká z blby,kteří mu nadávají...toto onem. nás zaskočilo v jeho 5letech.Opravdu děkujeme za každý den,který prožijeme bez ječení,hekání,dotýkání se čhokoli a kohokoli házení věcma třískání do stolu nebo hlavou do zdi.Jestli bych se ho vzdala,vědět to už v těhotenství?Nikdy,protože je úžasný je chytrý je nadaný ale co je pro mně nejhlavnější..On mně miluje nejvíc ze všech lidí na světě přestože jsem mu nejednou křivdila nebo ublížila.Protože mimo jiné milé dámy přes své problémy miluje život a má spoustu zájmů.Ted čekám 4 dítě.Nedávno jsem byla na tripple testech.Nevolala jsem si pro výsledky.Proč?Pro mně se nic nezmění.Ať je dítě zdravé nebo postižené já se ho nevzdám.Jsem matka a nemám právo si vybírat jaké dítě budu vychovávat.Jsem ta,která ho má chránit za každou cenu a pokusit se pro něj vybojovat co nejlepší podmínky.A nikdy nevíme co nás v životě potká.Může se Vám stokrát narodit zdravé dítě...a...před měsícem mé sestřenici zemřel 4měs. chlapeček.Měl nádor na mozku.Nevěděla to.Dala ho dopoledne spát a už se nevzbudil.Naší kamarádce před dvěma léty zemřel 7 chlapec na leukémii.Bylo to rychlé.Narodil se jako zdravý.Tak víme co nás potká a co nás čeká?Nikoho tu neodsuzujeme za to,že se rozhodne pro ukončení pokud je těžce nemocný.Mluvíme tu o tom,že někdy takovou věc udělají bez mrknutí oka,jen proto,že se njim to momentálně nehodí apod.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 10:42:26)
Já jsem taky proti potratům, ale nikoho nesoudím. Je lepší dítě nemít, než si na něco hrát a potom dítě odložit. Já zase znám "věřící" matku, která porodila postižené dítě a vydržela se o něj starat jen 1/2 roku. Pak utekla a dítě nechala otci. Chlapečkovi jsou už 4roky, tatínek se o něj stará našel si i přítelkyni a prostě žijí dál. Znám také věřící, která už podstoupila 3x potrat a to je vdaná, jenže děti jiného se jí asi do spořádané rodiny nehodily. Samozřejmě odsuzuji ty "matky", které prostě si řeknou - dítě nechci a opakovaně potrat podstoupí, pokud vůbec dítě nechci nebo už nechci další dítě dá se to zařídit jinak.
Já jen zastávám názor, že všechny odpůrkyně potratů a nebo čehokoli, kvůli jejich "čisté a upřimné" víře (jaké-koli) ať si nejdřív udělají pořádek mezi svými a neodsuzují.
 stekna+ smečka 


Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 10:55:44)
Milá Barčo.
Určitě s tebou souhlasím,ale jediný kdo tu koho ¨zatím odsuzoval byly,zastánkyně potratů nebo ty,které ho podstoupily.Několikrát jsem uvedla,že je to samozřejmě věc každého.Co se těch "věřících" žen týče,také je to věc jejich svědomí ne?Soudit je nebudeme my,ale Bůh přece.Pokud něco odsuzuji a sama to dělám, jaký jsem to člověk?Pokud jde o jiné, mohu já dát ruku do ohně za všechny lidi,kteří se označují jako věřící?Jistě uznáš,že ne.
Je to velice choulostivé téma.Myslím,že nemůžu fanaticky odsoudit jakukoli ženu,která potrat podstoupila.Spíš mi šlo o zamyšlení ,jak se v dnešní "vyspělé době", kdy máme k dispozici nepřeberné množství antikon. jedná nezodpovědně.Ale není to jen o potratech, jde i spoustu odložených nebo týraných dětí.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 11:44:30)
Já s tebou souhlasím, já jen chtěla naznačit, že víra by se do toho vůbec neměla plést. Možná jsem to špatně napsala, ale prostě já jsem zodpovědná za svoje činy a je přece jendo jestli věřím nebo ne. Mě prostě jen vytáčí, že třeba mám názor a ten názor mám proto, že věřím (je jedno jestli jsem křesťan nebo mohamedán - tady se to totiž vždycky stočí jen na křesťany).
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 11:54:53)
No to dneska pěkně zmateně blábolím. Prostě nesouhlasím s potraty a je to jen můj názor, protože bych si to JÁ neodpustila. S vírou to nemá co dělat. Obdivuji maminky, které mají postižené dítě a starají se o něj (bez ohledu víry), nesouhlasím s potraty "bez důvodu". Souhlasím s tebou, že dnes je spousta druhů antikoncepce a dá se nechtěnému otěhotnění zabránit.
 já 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 12:14:09)
Ano dá se mu bránit - nesouložit!!!
 stekna+ smečka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 12:20:03)
Taky znám holku co otěhotněla přes antik.,ale dítě si nechala.
Jestli jsi tak chytlavá tak to ti opravdu neporadím.Co třeba horm. antik. spolu s prezervativem?
Anebo podvaz vejcocodů,když podle toho co píšeš musíš mít aspoň deset dětí nechtěných.Nebo promiň neplánovaných ,protože to je rozdíl,že?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 12:34:46)
Tohle rýpnutí je snad zbytečné, ale klidně pokud se tím řídíš a jseš vdaná (máš přítele) tak smekám. Pokud já vím, tak když se budu striktně držet bible - můžeš stejně souložit jen v případě, že chceš dítě počít.
 já 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 12:49:48)
Podle bible? :)) To se lavně souloží jen v manželství, tak otázka zda jsem vdaná není na místě. :))
Ano je to jen rýpnutí a nadsázka, trošku to tu odlehčit, moc se to tu pere. Já jsem proti interupci z rozmaru _ viz. jsem ještě mladá, chci si užít ......, nemám peníze ....., ale interupce, kde jde o život matky či dítěte, to bych za "vraždu" nepovažovala, už tak je to pro ženu těžké rozhodnutí.

Stěkno, to nevím na koho ta otázka o té chytlavost byla.
 stekna+ smečka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 13:21:08)
Milá já samozřejmě že ta poznámka byla na tebe.Víš když tady nepoužíváš smajlíky tak se těžko pozná,že chceš odlehčit atmosféru.Myslím,že všechny jsme se tu nakonec shodly na stejném.Potraty z rozmaru se nám nelíbí.
Myslím,že pokud tu hodnotí někdo Bibli a nezná ji možná jen z doslechu což sama vím,že bývá zkreslené..tak by raději neměl říkat nic.
Co se týče mládí a užíváni si.Přeju ti to.Ale opatrně hi hi.Zatím končím holčiny nebudte jedule mějte se krásně zase se ozvu.papa
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 13:37:32)
Já to taky tak brala.
No samozřejmě, že se souložit může až v manželství to nevíš ? Ale můžeš se uklidnit to platí jen pro fanatiky.
Já se tak stala černou ovcí u tchýně, byl to první důvod k odsouzení, že se vdávám těhotná a že nechodím do kostela.
 já 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 20:08:39)
Já jsem zas černou ovcí rodiny, že do kostela chidím :))
 já 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(4.5.2007 20:09:11)
Pardon, chodím ne chidím :))
 Marťule+4 


je mi z vás smutno 

(5.5.2007 19:02:11)
Takhle ostrá diskuze už tu dlouho nebyla.Přece není v téhle zemi taková bída,aby musela žena,která nemá žádný zdravotní problém jít na interupci.Neodsuzuji je,jen se mi to těžko chápe.Pokud na ni neprší někde pod mostem a má střechu nad hlavou,proč pod tu samou střechu neschová ještě malé dítě.Copak neexistují kamarádky,které těch pár hadříků do začátku půjčí?Copak se všichni tolik bojí reakce okolí?Já mám čtyři děti a nedovedu si představit,že bych při dalším otěhotněním měla jít na interupci.To bych se prala jako lvice.Malou kojím,je jí 18 měsíců.Cenu Sunaru ani neznám.Plínky pročurá za měsíc za 300,-Kč.Za tisíce toho nesní.Mateřská i porodné jsou již slušně vysoké,tak jaké existenční problémy?Nejstaršímu synovi je 14 let,za pár let taky určitě založí rodinu.On i jeho sourozenci.A na rovinu říkám,že kdybych měla kousat jako babka kořínky,nedopustím,aby si nechali některý dítě vzít.Tedy potencionální snachy.Budu je podporovat do roztrhání těla.Zní to jako fráze.Ale není.Je mi 33 a už jsem zažila dost.Dobrého i zlého.Všechno se dá dokázat a zvládnout.Jen nezapomínejte,že nejste na světě sami.Určitě je kolem vás někdo,kdo by pomohl zachránit život vašemu nenarozenému dítěti.Třeba jen tím,že by vás podpořil a podal pomocnou ruku

Nechci nikoho soudit,opravdu proti potratům nejsem.Jen to lidsky nechápu.A navíc si myslím,že je to pro tu kterou ženu pak strašné trauma.Nezlobte se za tenhle román,ale musela jsem k tomu něco připsat
 Stáni 2 dětičky 


Příběh jedné matky 

(5.5.2007 19:11:21)
Z programu českého rozhlasu.


Čekala jsem své první miminko. Člověk je z důležitých událostí, které prožívá poprvé trochu nervózní. Ve druhém měsíci jsem slabě krvácela a pak přišly špatné výsledky jaterních testů a krve nabrané na vrozené vady. To už jsem byla v polovině čtvrtého měsíce a paní doktorka mi každou poradnu ,až do poloviny šestého měsíce, doporučovala interupci.

Řekla, že pravděpodobnost postižením rozštěpem páteře a Downovým. syndromem je dost vysoká, a že nemám žádnou odpovědnost, pokud riskuji narození takto postiženého dítěte, a chci tím zatížit náš stát.
Odpovědnost? Hmm. Vůči čemu a komu?

Já se budu zodpovídat Bohu, který mě stvořil a teď tvoří v mém těle nového člověka. Nemám právo rozhodovat o jeho žití či nežití. To děťátko miluji a chci ho. „ Paní doktorko, už se o tom nebudeme bavit.“ Podepsala jsem reverz, abych mohl v klidu donosit svého chlapečka.

Dostal jméno Jan a narodil se zdravý jako řípa. Brzy mu bude deset roků. Je milý a citlivý, a snaží se mi pomáhat.

Druhé těhotenství plynulo v radostném očekávání . Cítila jsem se dobře a po celou dobu byly všechny výsledky v naprostém pořádku. Davídek se narodil rychle a bez problémů. Bylo to velká radost. Ve třech měsících ale nepásl koníčky, jako jiné děti.
Ve čtyřech již měl dvouměsíční skluz ve vývoji a očíčka šilhala. Začali jsme chodit po doktorech a pětkrát denně cvičili Vojtovu metodu. V jedenácti měsících skoro lezl a říkal : „máma.“ Vývoj šel dopředu, sice pomalu, ale dělal pokroky. Modlili jsem se a cvičili. Při prvním pobytu v nemocnici se nic nezjistilo. Po druhé potvrdili epilepsii , které se jednoho ráno ohlásila dvouminutovým bezvědomím. Davídek měl tři typy záchvatů, počtem okolo stovek denně. Seděla jsem u jeho postýlky a dělala za každým čárku. Vývojově ho to hodilo tak zpátky, že neudržel ani hlavičku, takže se pak učil všechno znova. Tehdy jsem se ptala na neurologii jak s ním mám teďka cvičit, když má epilepsii.

Nezapomenu výraz lékařky, ona vůbec nechápala proč s ním chci cvičit. Začala mluvit o ústavech v republice. Při třetím pobytu v nemocnici nám řekli, že David trpí neuro-degenerativním onemocněním mozku, a že jednou, a může to být brzy, zemře na dechové selhání. Od té doby byl Davídek v nemocnici často a mnohokrát skutečně málem zemřel. Není snadné být s takto postiženým dítětem v nemocnici. Pamatuji se, jak jsme tam jednou byli šest týdnů a Davídek dostal zápal plic. Jeho stav byl velmi vážný a ona doktorka ho brala z mé náruče se slovy : „ To je ale hadrovej panák!“ Postupně jsem se naučila, že některým lékařům musím dát jasně najevo, že mi na synovi opravdu záleží, že skutečně chci aby žil.

ANyní jsme v péči výborné neuroložky. Je skutečně vždycky moc milá a má skutečně zájem. Nebála se Davídkovi změnit léky, což je u epilepsie vždycky riziko. Nasadila mu jiné, které nemají vedlejší účinky, takže Davídka nemusím po čtyřech letech odsávat a on denně nepláče. Jsme moc vděční i za našeho skvělého pediatra. Pečuje o naše děti s pečlivostí a soucitem, vychází nám maximálně vstříc. Občas mám pocit, že on a sestřička jsou naši přátelé. Máme k sobě navzájem úctu. Kdyby nešlo o nemoci, řekl by člověk, že je radost jít k doktorovi. Nyní je Davídkovi osm. Má tak slabé tělíčko, že nedokáže ani sedět, prakticky nevidí, bere spoustu léků - proti astmatu, zvracení, epilepsii.

Interupce by však pro nás nebyla žádná volba , ani kdybychom to všechno věděli do předu. David je náš milovaný chlapeček a zůstane jím, i kdyby to v současné společnosti,nastavené na výkon a úspěch, nechápal vůbec nikdo. Je pořád připraven přijímat lásku a radovat se z ní.

Vedle něj víte, co je důležité, a co ne. Když se Davídek narodil, napsala jsem k tomu do alba : „ Jsme o mnoho bohatší, máme Davídka. “ Je to pravda v plné síle. On je ztělesněná něha , bezmocnost, trpělivost , důvěra i nevinnost. Vážím si ho za to, tolik vytrpěl. Je tak miloučký. Od té doby co je na světě jsem se změnila, moje vzácné děťátko.

Třetí těhotenství bylo naprosto nečekané a zjistila jsme to až po té , co jsme brala antibiotika, která jsou nepřijatelná pro těhotné. V devátém týdnu jsem silně krvácela , jela do nemocnice, a cestou mluvila ke svému miminku : „ Tady je máma, miláčku, vydrž to. Vydrž v bříšku , maminka tě miluje.“ Krvácení zastavili, miminko zůstalo.

Navštívila jsem ústav genetiky a setkala se s příjemnou doktorkou, která mi na rovinu řekla, že se může narodit další stejně nebo jinak postižené dítě, ale že mi to nikdo neřekne. Také mě poučila, jak malé procento postižení se dá zjistit v prenatálním období a jak vysoké jsou možnosti vrozených vad a genetických onemocnění. Respektovala moje postoje a popřála mi mnoho štěstí. Pak přišel zánět ledvin. Odmítla jsem jediné účinné léky, protože by mohly ohrozit děťátko . Pak zánět středního ucha, který mi způsobil ztrátu rovnováhy. Točila se se mnou i postel, chodila jsem po čtyrech.

Naše krásná holčička Marie se narodila před čtyřmi roky v prosinci a je zdravá i přes nebezpečí postižení těžké formy žloutenky, které jsme měly. Kvůli které jsme o vánocích , kdy jí bylo šest dní, odjely na týden do nemocnice. Miluje legraci a je potěšením pro nás pro všechny. Věřím v Boží lásku a moc. Proč Bůh Davídka neuzdraví ? Nevím, jestli ho uzdraví nebo ne. Modlím se aby to udělal, ale i kdyby ne, věřím, že On nám dal život, který na této Zemi nekončí. On nám dal Ježíše, aby nás dostal do nebe. Tam bude Davídek zdravý, půjdeme všichni spolu sborem, a nikoho nebude nic bolet.

Kdyby nebyl Bůh v mém životě, byla bych teď maminkou jednoho postiženého chlapečka, jemuž lékaři nedávali žádnou naději.

S Davídkem i Maruškou bych šla , pod tíhou strachu a lékařských argumentů, na interupci.
Bůh mi neublížil - Bůh mi požehnal.
 Novotňásci 


Re: Příběh jedné matky 

(5.5.2007 19:42:01)
To je velmi krásný příklad toho jak Bůh dokáže pomoci všem.Věřícím i nevěřícím.Bohužel ti druzí nevědí nebo nechtějí vědět,že to dokáže.Přeji Vám i Vaší rodině ještě více Božího požehnání.
 Anuška a 2♥ 


Re: Příběh jedné matky 

(5.5.2007 21:52:04)
Jen nakukuji, občas jsem to dělávala, než byla Madla na světě a přečetla jsem si příběh, který sem vložila Radana. Poznala jsem v příběhu rodinu, kterou dobře znám. Jitka to napsala krásně, má můj obdiv za to, jak to všechno zvládá. A myslím, že to moc hezky vystihla.
 -Michala- 


Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 15:33:20)
Souhlasím s Vámi Lucie. Dítě, které od narození trpí, nemůže být šťastné. Kdo by chtěl trpět? Smrtelně nemocní dospělí lidé si přejí zemřít, proč to také neumožnit dětem? Každý rodič má právo rozhodnout, zda jeho dítě bude žít nebo ne. Uznávám umělé přerušení těhotenství, ale ne v 9. měsíci, nebo dokonce při porodu /tedy pokud je miminko zdravé/. To už je vražda, ať se dítě nadechne, či nikoli. Od 28. týdne těhotenství je děťátko schopné samostatného života a to už je člověk - nikoli "parazit" v těle matky. Dokážete si představit, kolik dětí, týraných, smutných, nemilovaných, nechtěných, nemocných, zoufalých ..., by dnes bylo na světě, kdyby nebyla možnost volby? Ženy, které děti mít nemohou, jsou většinou proti přerušení z důvodů zaujatosti, proto nemají právo soudit ty ostatní. Já sama jsem matkou, a kdyby mělo moje dítě trpět, nebo být postižené, rozhodla bych se pro přerušení těhotenství. Děti mají být šťastné a milované, jen tak z nich můžou vyrůst skvělí lidé.
 klokanrobin 


Názor z druhé strany břehu, tj. názor člověka který musí žít se smrtelnou nemocí. 

(7.2.2002 19:11:33)
Milá Michalo a ostatní,
nemůžu si pomoci, ale kdybych sem nepřispěl tak bych si to pravděpodobně vyčítal a večer bych nemohl v klidu usnout. Zajímalo by mě jak víte, že dítě které od narození trpí nemůže být šťastné ? A jak víte, že smrtelně nemocní lidé si přejí zemřít ? Domnívám se, že každý má právo na život i dítě u kterého v prenatálních testech zjistili, že bude mít smrtelnou nemoc. Samozřejmě souhlasím s tím, aby se rodiče rozhodli do několika týdnů od početí dítěte zda ho chtějí a budou ho milovat a starat se o něj anebo ho nechtějí, ale nemyslím si, že zjištění, že dítě bude smrtelně nemocné by mělo vést k tomu, že ho radši nechtějí mít.

Přiznávám se, že v tomto případě jsem citově zainteresovaný a tudíž nejsem nestraný a jsem na straně smrtelně nemocných dětí/lidí, protože osud již za mě rozhodl v dni mého početí a proto prosím omluvte pokud v následujícím textu kdy budu probírat můj životní osud budu mít překlepy anebo hrubky, bude to pravděpodobně způsobeno tím, že budu pod velkou vlnou emocí a nebudu moci to kontrolovat.

Já jsem měl tu smůlu/štěstí, že u mě v prenatálním vyšetření zjistili, že mám smrtelnou nemoc plic, která způsobí, že nebudu moci sám dýchat anebo se mě bude velmi obtížně dýchat, budu často nemocný, protože můj imunitní systém to prostě nebude zvládat a ta nemoc se bude projevovat úplně stejně jako když je člověk na poušti a nemá již několik dní vodu a taky občas má vidiny vodního jezera, ale nikdy se k němu nemůže dostat a ví, že každou chvíli může padnout žízní do písku a zemřít. A i přes toto varování odborníku moji rodiče rozhodli, že to není důvod pro přerušení mého života a tudíž jsem se narodil s touto smrtelnou nemocí kterou jsem výšše popsal. A to, že je to smrtelná nemoc jsem poznal na vlastní kůži ve třech letech kdy moje plíce vypověděli službu a já jsem upadnul do komatu a teď když vzpomínám v jakém ubohém stavu jsem byl, tak se nemůžu udržet a tečou mi slzy plným proudem, protože ve třech letech jsem poznal co je to, se probudit z komatu pomocí resuscitace a ležet na jednotce intenzivní péče, kde na mě byli připojené elektrody pro kontrolu mých životních funkcí a měl jsem nasazenou na ústech dýchací masku s kyslíkem, no prostě to byl zážitek na který snad nikdy nezapomenu a i teď po desítkách let když na to vzpomínám tak ještě brečím jak malý kluk a nebýt toho, že se osušuju kapesníkem, tak bych úplně zmáčel klávesnici na které teď píšu. Jsem rád, že potom co jsem se úplně probral po několika dnech po tom komatu moji rodiče rozhodli, že do žádného ústavu nepůjdu a že jsem jejich syn a jako takový mám nárok na život jako ostatní mí vrstevníci. A začalo běhání od čerta k ďáblu, kde jsem absolvoval nespočet vyšetření a nespočet léků které měli zmírnit moji nemoc a posílit mojí imunitu. Také v dětství mým domovem často byli nemocnice a dětské ozdravovny. Ale i v tak mizerné situaci já jsem byl šťastný, že jsem nezemřel a že se o mě sestřičky a doktoři starají a dávají mě naději, že se můj stav zlepší a že budu venku běhat jako ostatní mí vrstevníci. V noci na přelomu druhé/třetí hodiny ráno jsem se probouzel úplně zpocený a nemohl jsem popadnout dech ani jsem nemohl říct ani jedno slovo a sepjal jsem své ruce a v duchu jsem se modlil k bohu ať mě toho utrpení zbaví, ale nikdy jsem nemyslel na to abych zemřel. A přestože noci byli pro mě utrpením, tak přes den jsem s rodiči chodil ven mezi ostatní děti a hrál jsem si s nimi a byl jsem šťastný a byl jsem velmi živé a chytré dítě, měl jsem hafo otázek, bohužel cca. po půl hodině až hodině se u mě objevilo zhoršené dýchání a ostatní kromě mých rodičů ode mě odstupovali jako bych snad byl dáběl který jim chce ublížit nebo co a i přesto některé děti se se mnou opravdu zkamarádili, takže potom už věděli, že to bude v pořádku a že se na chvíli zastavím a vezmu si nějaké léky a můžem potom pokračovat dál v hraní. A proto jsem byl trošku rád, když jsem občas odjel do dětské ozdravovny, protože tam byli děti které měli naprosto stejnou nemoc jako já, tudíž jsem se tam cítil naprosto fajn. I přes vše co jsem zde popsal, se domnívám, že mé dětství bylo šťastné a za nic bych ho nevyměnil. Ta desítka let kdy se mě snažili pomoci s mojí nemocí a dostával jsem léky pro posílení plic, imunitního systému a celkové posílení udělali své a v průběhu dospívání moje nemoc ustoupila a já mohu konstatovat, že jsem stále smrtelně nemocný, ale pokud se neobjeví žádné alergeny tak na mě pravděpodobně žádnou nemoc nezpozorujete, ale protože ty alergeny se občas objevují tak ve dne v noci mám u sebe lék který během několika minut eliminuje všechny alergeny z mého krevního oběhu které by mohli způsobit návrat příznaků mé smrtelné nemoci. Pevně doufám, že jednou se podaří vyléčit mojí smrtelnou nemoc a já nebudu muset u sebe nosit žádný lék pro případ nouze. Během mého života jsem nikdy si nepřál zemřít, naopak já chci žít !!! A taky se snažím žít naplno a nepřipouštět si, že už zítra můžu mít záchvat který bude znamenat konec mého života. Díky za to že jste si přečetli můj příspěvek a doufám, že dál si budeme psát v diskuzích a hovořit na různá témata.

Pokud chcete vidět jak vypadalo dětství člověka který má zatím nevyléčitelnou smrtelnou plicní nemoc, tak navštivte moje fotoalbum: http://rodina.cz/robin

"Jsem váš průvodce světem internetu, váš počítačový rádce na kterého se můžete obrátit s problémem a budu se snažit vám pomoci a jsem hrdý, že moje schopnosti ukázaly, že jsem právoplatný a užitečný člen týmu Rodina Online. Prosím nelitujte mě, protože to mě ubíjí, naopak rád jsem ve vaší společnosti a řeším vaše problémy anebo vám s něčím pomáhám ..., protože takto vím, že stále žiju a protože vím, že přímo anebo nepřímo jsem někomu pomohl, tak večer klidně usnínám s tím, že se příští den určitě probudím a budu moci zase někomu pomoci."

Přeji vám vše nejlepší v životě a jsem s pozdravem

Robin
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Názor z druhé strany břehu, tj. názor člověka který musí žít se smrtelnou nemocí. 

(8.2.2002 9:04:43)
Robine, přečetla jsem si Váš upřímný příspěvek. Jestli dovolíte, ráda bych se Vás ještě na něco zeptala. Vy jste napsal doslova toto: "Samozřejmě souhlasím s tím, aby se rodiče rozhodli do několika týdnů od početí dítěte zda ho chtějí a budou ho milovat a starat se o něj anebo ho nechtějí". Vy to myslíte tak, že souhlasíte s interrupcí, když se rodiče rozhodnou, že dítě nechtějí, a nebo to myslíte tak, že ti rodiče mají dítě přivést na svět, ale když ho nechtějí, tak ho dát do ústavu? Jste pro ukončení těhtenství, když rodiče nechtějí vychovávat dítě nebo jste pro donošení takového nechtěného dítěte?
 Sylvie 


Re: Názor z druhé strany břehu, tj. názor člověka který musí žít se smrtelnou nemocí. 

(9.2.2002 0:13:15)
Přidala bych ještě jedny stránky, kde je deníček děťátka s vážným postižením mozku:
http://sarah.glozar.com/Base.PHP.
.
 klokanrobin 


Re: Re: Přidala bych ještě jedny stránky, kde je deníček děťátka s vážným postižením mozku: http://sarah.glozar.com/Base.PHP 

(13.2.2002 17:25:25)
Stránka je OK, zařadil jsem ji do katalogu :-))).

Robin
 Sylvie 


Re: Re: Re: Přidala bych ještě jedny stránky, kde je deníček děťátka s vážným postižením mozku: http://sarah.glozar.com/Base.PHP 

(13.2.2002 23:25:59)
Robine, pozdě, už je v sekci Osobní stránky. :-)

Ale to neva, ta nová podkategorie je taky bezva.
S.
 klokanrobin 


Re: Re: Re: Re: Přidala bych ještě jedny stránky, kde je deníček děťátka s vážným postižením mozku: http://sarah.glozar.com/Base.PHP 

(15.2.2002 16:19:34)
Téma osobní stránky jsem založil a jsem tudíž jejím správcem :-), takže jsem to zařadil do této kategorie a pak jsem to ještě přidal do nové kategorie :-))))))))).
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Přidala bych ještě jedny stránky, kde je deníček děťátka s vážným postižením mozku: http://sarah.glozar.com/Base.PHP 

(15.2.2002 22:28:18)
Aha-ha-ha, nicméně to první zařazení ti muselo dát hodně práce, že jo? :-))
S.
 Muška-opět na mateřské 


Re: Jaký má smysl život nemocného člověka? 

(9.2.2002 14:23:36)
Ahoj Robine,když jsem přečetla tvůj příspěvek,zastyděla jsem se nad sebou.Jak je možné,že člověk zdravý,pohledný,se spoustou možností,je tak otrávený sám sebou.Připomínáš mi přirovnání o vybroušeném diamantu,čím více překážek - tím
kvalitnější člověk.Moc si mi pomohl.Díky.Majka
 klokanrobin 


Re: Re: Jaký má smysl život nemocného člověka? Napíšu o tom úvahu ... 

(11.2.2002 9:23:24)
Protože tady v diskuzi bych horko těžko odpovídal na všechny dotazy ve kterých jste mě doslova utopili :-), tak jsem se rozhodl, že napíšu úvahu o mém životě, kde popíšu kde žiju jak žiju, kde jsem byl ... no prostě vám otevřu dveře do našeho skutečného světa smrtelně nemocných lidí :-))))). Doufám, že Jirka po přečtení mé úvahy se rozhodne ji tady publikovat na hlavní stránce v tomto anebo v příštím týdnu :-))), no protože jsme trošku kamarádi, tak myslím, že určitě jakmile to dopíšu tak to sem vystaví.

Všem se vám omlouvám, že nyní neodpovím na vaše dotazy individuálně a pojmu to jako úvahu, protože můj čas kdy mohu být tady s vámi ve virtuálním světě je velmi cenný a musím reagovat uvážlivě, protože můj největší nepřítel je čas, ten mi odměřuje čas a po uplynutí určitého času se musím odpojit od sítě a odpočívat (spát anebo jít na terapii, atp., podrobně se o tom rozepíšu v mé úvaze), bohužel, ale je to tak.

S pozdravem

Robin
 Milena, holčička 
  • 

Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(8.2.2002 18:15:25)
Michalo, možná si ještě z těhotenství pamatuješ na vyšetření ultrazvukem ve 20. týdnu těhotenství a na to, co všechno lékař viděl a zjišťoval. Sledoval, jestli má miminko vyvinutý mozek, jestli má končetiny ve správném počtu a ve správné délce, pokud je lékař dost zkušený a má kvalitní přístroje, je schopen dítěti spočítat prstíky, vidět úsměv, nebo odhalit rozštěp rtu či patra. Musí zkontrolovat, má-li dítě srdce na správném místě, má-li játra, 2 ledviny, plíce, močový měchýř, uzavřený páteřní kanál. Pokud zjistí nějakou nenáležitost, každá z nich může vést k interrupci.
Za svá školní léta jsem měla několik spolužáků s rozštěpem rtu a spolužačku s jednou ledvinou. Dnes už se potkáváme jenom jednou za 5 let na srazech. Přijde mi absurdní, že by tam chyběli proto, že jejich maminkám zjistili tento hendikep v těhotenství a ony se rozhodly pro potrat.
Celá prenatální diagnostika mi přijde velmi problematická vzhledem k tomu, že možnosti léčby plodu při zjištěné vrozené vadě jsou velice omezené a většina z nich nemůže vést k efektivní terapii. Takže výsledkem většiny zachycených vývojových vad bývá interrupce /60 %/ a to i u těch, které by se daly korigovat po porodu /už zmińovaný rozštěp rtu/.
Kdo chce nahlédnout do statistiky na toto téma, může se kouknout na
http://www.uzis.cz/cz/publikac/Roc01_cz/vroz_v00/vv00_start_cz.htm
 sally 


Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(9.2.2002 18:03:51)
Holky,
když už jsme u postižených dětí - jednou mi moje babička, která pochází z chodně chudé vesnice vyprávěla i o takovýhle věcech - jak si ženský dělaly potraty jehlicí, jak se ty chytřejší chránili zaváděním houbičky namočené v octu atd. A taky, jak když se narodilo děťátko s rozštěpem, nebo nějakou zcela zjevnou vadou, rozbalila ho bába na chvíli v průvanu a mamince se řeklo pánbůh dal, pánbůh vzal. Ta žena totiž měla obvykle na starosti celou domácnost, veškerou domácí havěť (králící, slepice), manžela, nezřídka jeho sourozence a k tomu rodiče na výminku (mimochodem víte, že staří si za předání hospodářství "vymínili" obživu, ubytování, ošacení na zbytek života - a to všechno bylo zapsáno ve smlouvě a specifikované - kdy dostanou králíka, kolik vajec týdně, kolik mléka, kdy nové boty- takže mladé manželství nezačínalo se dvěma, ev. třemi (v případě že zvládli dítě dřív než svatbu) hladovými krky, ale rovnou se čtyřmi až pěti - a běda jestli se svými výminkáři nevycházeli... dokážete si to představit, že by vám tchýně chodila připomínat, že jí musíte koupit to a to, mezitím co vám visej na sukních hladové a otrhané děti?).

A teďka mi řekněte, bylo "zabití" takového miminka nemorální? Miminka, které by pravděpodobně nemohlo ani pít mléko (nemůže na patře vytvořit podtlak, takže nemůže sát), které by potřebovalo spoustu péče. Mohla se ta žena vykašlat na všechny ostatní děti a lidi v domácnosti a vypiplávat dítě, jehož šance na přežití byly menší než u těch ostatních? Moje prababička byla čtrnáctkrát těhotná, porodila šestnáct dětí, dospělého věku se jich dožilo šest - čili i relativně zdravé dítě mělo asi 35% pravděpodobnost, že se dožije dospělosti.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(9.2.2002 18:26:51)
Sally, promiň, ale musím se ozvat. V dnešní době jsou lepší diagnostické nástroje, ale i lepší podmínky a nástroje k napravení různých vad - konkrétně např. rozštěpy. Sestra mého přítele porodila v Americe dítě, které mělo rozštěp horního patra. Musela sice skoro rok překonat, než bylo dítě operované, ale operace se zdařila a dítě je zdravé. Myslím, že přirovnávat dobu dřívější a současnou v oblasti celé medicíny nelze. Vždy je nutné přemýšlet o důsledcích a následcích podle toho, jak je medicína vyvinutá a jak se různé nemoci dají léčit.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(9.2.2002 18:54:09)
Miško,
já to myslela tak, že se nedá generalizovat co je správné a nesprávné - že záleží na situaci (jsme jinde v čase, ale zase se vyskytují jiné překážky). Opravdu si nemyslím, že ženy, které jdou na potrat jsou frivolní lehkovážnice, které se rozhodly, že by bylo prima teďka zabít nějaké dítě.
Vážím si příspěvku Robina, kterého se celá diskuze hluboce dotýká, vážila bych si příspěvků maminek, které se rozhodly postižené dítě vychovat. Vážím si i Kateřiny, která podle svého přesvědčení žije, ale pořád mi přijde, že v jejím případě se jedná o teorii. Že sama nikdy nebyla v situaci, kdy by musela interupci zvažovat.

S genetickými chorobami je ještě jedna potíž - to dítě bude mít zase postižené děti, nebo může být přenašečem... prostě není to tak jednoduché.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(9.2.2002 18:58:14)
Sally, aha, tak to jo :-))
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(9.2.2002 19:27:47)
Sally, musím se přidat k tomu, že pokud někdo nezažil ani to, že mu řekli, že bude mít nemocné dítě, ani to, že by se musel rozhodovat o potratu, tak ten prostě nemůže podat svůj objektivní názor. A to proto, protože opravdu nemůže vědět, jak by se v dané chvíli zachoval. Když mi řekli, že moje dítě bude mít downův syndrom, také nevím, co bych dělala, kdyby se tato doměnka potvrdila.Zažila jsem miniinterupci a vím, že bych raději volila porod, než miniinterupci. Ale kdyby bylo opravdu na rozhodování - nemocné dítě nebo potrat - tak prostě nevím....
 Petra, dvě děti 
  • 

"Porod "nebo "interrupce"? 

(10.2.2002 9:22:45)
Miško, ty bys raději volila porod než interrupci, ale jelikož jsi nechtěla "produkt " porodu, tak jsi zvolila interrupci. Víš, já bych si nedovolila rozhodovat o životě dítěte jako o nějaké věci, kterou vyhodím do odpadků a mluvit o dítěti jako o "interrupci" nebo "porodu". Když už bych tedy, i nečekaně, otěhotněla, brala bych to jako rozkaz: "Vychovej dítě!". K tomu nepotřebuju dostat se do takové situace, já už předem vím, jak bych reagovala, protože to je moje životní přesvědčení, životní krédo, životní naplnění-podřídit se přírodě. Já bych nemohla žít s pocitem, že jsem zasáhla proti vůli přírody. Chápu, že každý to cítí jinak. Jenom jsem ti chtěla zdůraznit, že člověk, aby se mohl objektivně vyjádřit k nějaké problematice, tak nemusí se octnout tváří v tvář té problematické situaci, a přesto ví, jak by reagoval, kdyby se v ní octnul.
 Miška, 3 děti 


Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 9:47:31)
Petro, já tohle zjednodušila, ty o mě nic nevíš - ani co jsem prožila, ani co cítím a já nevím, co cítí ostatní. Proto nemůžu ani někomu něco vyčítat, zakazovat a přikazovat. A tak se stavím i k interupcím. Já bych milovala každé své dítě hned od začátku početí, ale nemůžu přinutit ostatní ženy, aby tohle taky cítily. Už jsem tady v interupcích napsala dost, takže k tomu nemám co dodat. Jen to, jak psala kdysi Sharon - že je plno různých názorů a každý ten svůj brání - jenže není žádný správný názor, alespoň takový, který by se líbil všem.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 11:14:13)
Miško, takže lituješ nebo nelituješ toho, že jsi jedno své těhotenství ukončila? Udělala bys to znovu? Mně připadá, že už ne. Já si myslím, že kdyby se na prenatální období dítěte začlo nahlížet jako na život, tak že by ženám zkrátka odpadla možnost volby a tím by byly ušetřeny pozdějších výčitek. Já jsem četla mnoho zpovědí a příběhů žen, které se nedokázaly do konce života vyrovnat s tím, že vzaly svému dítěti život, že dostaly možnost volby. Já myslím, že po té osudné volbě je už pozdě, byl zmařen život. Také si myslím, že když je ženě ponechána možnost volby, nevede to k zodpovědnosti, ale spíše k používání interrupce jako formy antikoncepce. Myslím, že právo volby by měla dostat pouze příroda a ne my lidi. Kam to s námi povede, když začínáme poroučet přírodě?
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 11:26:07)
A já zase znám spoustu žen, které interrupci třeba několikrát prodělaly, nemají žádné výčitky, ani problémy a jsou skvělé mámy tolika dětí, kolik zodpovědně zvládnou a v čase, kdy na mateřství mají podmínky. Při čtení tvých příspěvků mě napadlo, že zmařit život mohou i lidé sami sobě ....
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 12:19:44)
Lenko, to podle toho, čemu chtějí svůj život věnovat, jestli užívání si anebo ovládání se. Jestli sis nevšimla, já nejsem zastánce nekontrolovatelného početí, já jsem zastánce používání antikoncepce, tj. klidně i pilulky či injekce "po". Takže když někdo chce svůj život věnovat nezodpovědnému užívání si, tak bojuje za interrupce, aby si mohl vybírat, které dítě se mu hodí "do krámu" a které ne. Kdo chce svůj život žít pro dobrou věc, pro radost druhého, tak se taky snaží, aby ji druhému poskytl a když už dítě počne, tak ho taky s láskou porodí a vychová, i když si svůj život původně plánoval jinak.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 12:44:21)
Petro, ty si myslíš, že ženy jsou opravdu tak omezené, že by se schválně nekontrolovatelně pářily, aby potom musely podstoupit tak otřesný zákrok, jako je interupce?
 Marta, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 14:06:30)
Je mně 31 let, mám 3 děti, podotýkám, že všechny plánované. Pro mě osobně je interupce nepředstavitelná - ale pouze interupce zdravého dítěte. Opravdu si dokáži představit, že se rodina rozhodne pro interupci v případě vady neslučitelné se životem, respektive vady dědičné. V takovémto případě to totiž už přestává být věcí pouze ženy, ale opravdu celé rodiny.
Osobně si myslím, že žena by především neměla otěhotnět, možná je možno jít ještě dále, neměla by mít nechráněný (mám na mysli nějakou spolehlivou metodu)pohlavní styk, pokud si není jistá, že by případné těhotentví přivítala. Pokud by se tato zásada obecně vžila nebylo by více-méně co řešit. Těch interupcí ze zdravotních důvodů je opravdový zlomek. A v těchto případech ať hodí kamenem ten, kdo si je jistý, co je v tomto případě "správné".
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(11.2.2002 22:25:09)
Když problémem jsou ty skupiny nadšenců, které házení kamenem mají jako sport.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 12:45:16)
Petro, nerada ti beru iluze, ale "injekce po" je lékový potrat. Jejím smyslemje vypudit z těla oplodněné - živé - vajíčko. Takže poud jsi pro "kontrolované početí" měla bys na injekci po zapomenout.
S.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(11.2.2002 22:54:26)
Je to celé nádhera, ale většina lidí, kteří žijí pouze pro radost druhého (a to blaho mu vnutí, i kdyby ho měli umlátit)bývají hluboce nešťastní lidé. Prostě neznají hodnotu svého života a vlastní spokojenosti a tak kolem sebe tlučou a tlučou a myslí si jak jsou ušlechtilí.
Zároveň upřímně přiznávám, že si z tebe tak trochu utahuji, ale tebe to jistě těší .... neboj, jednou se třeba dostaneš do nebe, kde ženy budou takové nafukovací matračky bez volby, to pak budeš mít jednoduchý život..
 linda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(22.2.2004 19:51:30)
mila petro, cetla jsem uz nekolik vasich prispevku, ale tento me donutil k reakci. kde berete pravo soudit druhe a obvinovat je z povrchnosti a touhy po uzivani si? pracuji jako asistentka vazne nemocnych a postizenych, staram se o umirajici, takze nemam pocit, ze bych nevedela nic o utrpeni a mela nedostatek soucitu a empatie. presto jsem loni podstoupila umele preruseni tehotenstvi, k vasemu prekvapeni bez fyzickych i psychickych nasledku. mam jeste ne uplne dolecenou uzkostnou poruchu a deprese. privadet na svet v takovem stavu dite by mi prislo vrcholne nezodpovedne. zvolila jsem potrat a do dneska nelitovala. nadale se venuji "uzivani si" = peci o nemocne a tvrde praci na svem uplnem vyleceni, abych se mohla stat vyrovnanou matkou stastneho ditete.
 freda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(6.4.2005 17:55:08)
A jsi si jistá ,že ho ešte někdy budeš dopřáno mít? to zdravé dítě?????
 Sylvie 


Re: Re: Re: Porod nebo interupce 

(10.2.2002 12:40:46)
Petro, v podstatě s tebou souhlasím, ale jak už jsem psala jinde - tvé názory jsou pro mne příliš radikální. K tvému příspěvku bych řekla toto - znám minimálně 3 ženy, které prodělaly interrupci. Všechny jsou dětské sestry s hezkým vztahem k dětem svým i cizím, jedna z nich je dokonce miláček retardovaných dětí - jakmile na oddělení nějaké takové máme, během chvilky se k oné sestřičce přimkne. Jedna vychovává 2 děti, druhá tři a třetí čtyři. Interupe pro ně určitě nebyla snadná volba, nicméně žádná z nich si v sobě nenese trauma a tvrdí, že pokud by se znova ocitly ve stejné situaci, řešily by ji opět stejně. Takže ne každá žena si to nese jako celoživotní trauma.

A ještě jedna věc - když právo volby má pouze příroda , tak by asi bylo nejrozumnější, abychom přestali s umělým oplodňováním, udržováním rizikových těhotenství, císařskými žezy, udržováním postíženích dětí při životě na přístrojích... transfuzemi krve, transplantacemi, operacemi, rozvojem léků... Neříkám, že jsem z interrupcí nějak odvázáná, ale byly, jsou a ještě nějaký budou. Ale podívej na vývoj - nejdřív docházelo k zabíjení nejenom plodů, ale i novorozenců (a je smutné, že jsou státy, kde tahle praxe stále přetrvává), pak došlo "pouze" k zabíjení plodu v nízkém stadiu těhotenství, no a třeba se jednou díky vědě (a navzdory přírodě) dostaneme na úroveň klokanů, kteří dokážou "nechtěné těhotenství" pozdržet a plod pokračuje ve vývoji, až když má matka vhodné podmínky...
S.
 klara e. 
  • 

Re: Re: Porod nebo interupce 

(24.3.2004 12:19:10)
můj názor na interupci je takový, že jsem pro ptraty, myslím si, že by každá žena měla sama rozhodovat o tom zda si své dítě ponechá, či ne!třeba když někdo ženu znásilní, myslíte , že by si žena i po tomto jistě velice traumatickém zážitku měla své dítě ponechat??,
 Milena, holčička 
  • 

Re: "Porod" nebo "interupce" 

(10.2.2002 9:51:14)
Petro, přečti si ještě jednou Miščin příspěvek. Nebo radši dvakrát. Pak možná pochopíš, co jím chtěla říct a že Tvoje odpověď je hodně "mimo mísu".

Miško, neztrácej, prosím, energii odpovídáním Petře. Ať to tu není jak v rubrice O milování. :o)
Co píše Petra je opravdu hodně naivní. To by byl život moc jednoduchý, kdyby člověk věděl, jak bude jednat ve všech mezních situacích, aniž by se do nich dostal.
 Eva, adoptovana dcerka Eva 
  • 

Proc tolik demagogie, Petro? 

(18.2.2002 8:47:40)
Nesvadej svoje presvedceni na respektovani prirodnich zakonu. Potraty jsou zname snad 5 000 let, uz tehdy se lide dokazali radit s matickou prirodou a ta pro ne ve sve lekarne nechala velkoryse vyrust byliny, ktere mely abortivni ucinky. Az teprve tehdy, kdy se zacalo verit v jednoho Boha a hlavne s nastupem krestanstvi, byly potraty zakazane, protoze se prosazovala myslenka, ze pocate dite je obdareno dusi, kterou mu venoval Buh a zadny smrtelnik nema pravo bozsky dar znicit. Byli to jenom lide, kteri si vymyslili moralku a mravni principy. Pokud se ti potraty hnusi a odporuji tve moralce, je to tvuj nazor a nikdo te nenuti, abys ho menila. Ale ty si nedelej pravo kritizovat a odsuzovat ty, kteri maji odlisny postoj. Ve svem boji o lidskou dusi zachazis prilis daleko. Slovo tolerance do tveho slovniku evidentne nepatri.
 Lily 
  • 

Re: Proc tolik demagogie, Petro? 

(20.2.2002 0:48:53)
Evo, já nejsem zrovna odbornice, ale mám dojem, že s příchodem jediného Boha (mužského rodu) naopak teprve začly problémy s přiznáním duše ženám a dětem, obojí byla taková levná pracovní síla.
 Eva, adoptovana dcerka Eva 
  • 

Trochu osvety 

(21.2.2002 9:16:50)
Pred krestany byli stari Zidi a ti si zen velice vazili. Vyznavali filosofii, ze Buh chtel, aby zena stala na stejne urovni jako muz, proto ji vyrobil z Adamova zebra (kdyby chtel, aby mu byla podrizena, udelal by ji z nohy, kdyby chtel, aby byla nadrizena, udelal by ji z hlavy, ale zebro je stred tela). Potraty sice neuznavali, protoze povazovali cloveka za bozi dilo, ale omlouvali je, kdyz se jednalo napriklad o incest, velky pocet deti v rodine, znasilneni, spatny psychicky stav zeny, kdy ji tehotenstvi tak vadilo, ze by mohlo vest az k sebevrazde. Kdyz byla zena nemocna a oni se bali o jeji zivot, pak ji potrat primo nadiktovali, aby nezemrela nebo nezeslabla. Opravdu az krestanstvi prineslo jiny pohled na zenu, stala se sluzebnici bozi a nasli pro ni vzor - Marii, ktera porodila bohocloveka Jezise. Od nastupu krestanstvi se vsechny potraty zakazaly, zadne omluvy se pro ne neuznavaly a zena musela dite v kazdem pripade donosit. Potrat byl povazovan ze nejtezsi hrich a trestal se pranyrovanim, verejnym zostuzenim a hrubymi fyzickymi tresty, ktere zena casto neprezila. Tresty platily nejen pro zeny, ktere podstoupily potrat, ale i pro ty, kteri ho provadeli, schvalovali nebo k nemu zaujali tolerantni postoj (na "priznivce" potratu se pohlizelo jako na vrahy a byli vyobcovani z cirkve). Pouze v pripade, ze byl potrat proveden ze zdravotnich duvodu, kdy bylo ohrozeno zenino zdravi, bylo mozne ho odpustit a netrestat, ale vzdy o tom rozhodovali knezi. Proto se i s takovymi potraty velice otalelo, aby nahodou nedoslo k pomyleni, aby potrat byl zduvodnitelny. Bylo beznou praxi, ze takove vyckavani prineslo zene smrt jeste pred provedenim potratu nebo potrat jiz nepomohl. Ze zeny se v prubehu upevnovani krestanstvi stala pouze lihen s povinnosti podstoupit veskere strasti a problemy, protoze byla stvorena k tomu, aby dala sve telo do sluzeb bozich a aby se podrobila vyznamnemu ukolu pocit, donosit a porodit. Vlastne to byla cest byt tehotna (na neplodne zeny se pohlizelo jako na vec, ktera nebyla dost dobra k tomu, aby si ji Buh vybral pro svuj uslechtily zamer obdarit jeji vajicko schopnosti prijmout spermii a v souvislosti s tim i dusi noveho jedince. Vubec se neuvazovalo, ze by existovali neplodni muzi, za manzelsky svazek bez deti pokazde mohly zeny). Ze se takove nazory zachovaly dodnes, lze vysledovat z postoju ruznych krestanskych spolku (hlavne katolickych), ktere striktne prosazuji svoje moralni zasady a vnucuji je celemu okoli bez ohledu na to, zda jsou lide verici nebo ne (viz prispevky Petry). Jejich cinnost je nebezpecna, protoze vede k prosazovani prava lidskeho zarodku na ukor prav jeho rodicu. Jiz jsem tu psala, ze pochazim z katolicke rodiny (i manzel). Az do momentu, kdy jsem z duvodu tezkeho poskozeni plodu sla na potrat, byla jsem zblbla virou, ze jsem byla schopna uvazovat uplne stejne jako vsichni katolicti ochranci zivota. Po smrti prvniho ditete a po potratu jsem si zazila takove nepochopeni ze strany rodiny sveho manzela, az me to sokovalo. Dozvedela jsem se o sobe, ze jsem Bohem nemilovany vrah a vyvrhel, ktery nikdy nemel pravo na tehotenstvi. Vsechno se ve mne zlomilo a s virou je konec.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Trochu osvety 

(21.2.2002 10:08:36)
Milá Evi, napsala jsi to moc hezky. :o))
Ale musím se vyjádřit k poslednímu odstavci. Je to vůbec možný, že když jsi prožila takovou hrůzu, jakou si málokdo dovede představit, že se do tebe tcháni ještě naváželi a tak srašně ti ublížili? To je hrůza! Kde je potom ta láska k bližnímu? Úplně te chápu, že jsi začala o víře pochybovat, po těchto svých zkušenostech.
Měj se moc hezky. :o))
 Eva, adoptovana dcerka Eva 
  • 

Re: Re: Trochu osvety 

(21.2.2002 12:25:34)
Abych se Ti priznala ... ono to s tim vylecenim z viry snadne nebylo... :-) Kdyz v tom clovek skoro ctvrt stoleti vyrusta a je tim obklopeny ze strany vlastniho pribuzenstva a pak i pribuzenstva manzela, tezko se z toho dostava. Trvalo mi to vic nez pet let, nez jsem se uplne osvobodila od zavislosti na Bohu a od necisteho svedomi. Znamenalo to taky definitivne se rozejit s manzelovou rodinou, moje rodina je nastesti velmi rozumna a chapava, manzel me miluje, vzdy stal pri mne a ocistoval se od viry spolu se mnou. Hodne nam obema pomohlo, kdyz jsme adoptovali holcicku a nastaly nam uplne vsedni starosti s litanim kolem plinek a kasicek. Byla jsem dlouhodobe v peci jedne velmi sikovne psycholozky, ktera mi opravila sebevedomi a pomohla mi dostat se na nohy, protoze uz jsem byla na pokraji dusevniho onemocneni. Jejim pricinenim jsem se zacala hodne zajimat o podstatu viry jako takove, zacala jsem si vyhledavat informace o dejinach ruznych nabozenstvi a srovnavat jejich nazor na cloveka. Nebyt ji, urcite bych skoncila v ustavu pro silence... :-)
 sally 


Re: Re: Re: Trochu osvety 

(21.2.2002 18:00:36)
Evi,
děkuji za osvětu, za příběh, gratuluji a držím palce.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu osvety 

(6.3.2002 1:36:36)
O, holčičky mé ubolené, jak je ten svět na vás zlý, jak se musíte očišťovat od jakési víry, jak musíte bojovat se svým svědomím, které ne a ne být zticha. Jěšte že máme šikovný psycholožky. Je mi vás líto, ale mám pro vás smutnou správu... RAKOVINA ... Nebojte se netýka sa (jak alespoň doufám) vašeho těla, nýbrž již nebohého Karla Kryla, který praví, že "vápno neseškrábem, když vězí na duši."
Pŕed sebou neutečete.
Nice to meet you, but very sad for me.
 Realita 
  • 

Hanko 

(10.3.2002 6:09:00)
Každý si se svým životem dělá co uzná za vhodné. Zdá se, že tě cizí rozhodnutí vhánějí do zoufalého smutku a trudnomyslného zamyšlení nad neutěšeným stavem věcí. Klidně si trp, když ti to udělá dobře. Nakonec - je to jenom tvůj problém.
 Ali 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Trochu osvety 

(16.3.2002 12:15:33)
Hanko.
přepokládám, že rakovinou myslíš tu víru, která dělá z lidí zombíky.
Přeji ti, abys našla klid.
 Jarka 
  • 

Re: Trochu osvety 

(28.3.2004 21:01:12)
Chcem Vám tu napísať, že nie ste Bohom nemilovaný vrah. Postoj Vašej rodiny bol nekresťanský a nesprávny. Nemali na to za žiadnych okolností právo. Všetci sme hriešny. Chcem Vám povedať, že Vás Boh ľúbi, nesmierne ľúbi, takú aká ste, so všetkým. Hľadá Vás a bude Vás hľadať po celý život, a v ňom nánjdete opravdivú radosť, odpustenie a skutočný pokoj. Boh Vás miluje a Vaše nenarodené dieťatko sa za Vás modlí a čaká Vás v nebi.
 Anýsek08 


Re:  

(11.5.2008 22:16:03)
Napsala jsi to moc hezky:-D, také si myslím když žena otěhotní je to rozkaz vychovej dítě. Sama jsem to řešila, jak zvládnu vychovat mimi. Když jsem otěhotněla bylo mi necelých 18..byl to šok..Ale ani na chvilku jsem neuvažovala, že bych mimi ,,poslala pryč,, . Dnes je Klárce skoro 9 měsícu, a jsem strašně štastná..(Sice jsem si trochu zkonplikovala studium..no a co..S manželem to nějak zvládnem..) A je mi líto těch co mimi nechtějí a nemohou zažít tenhle krásný pocit.
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re:  

(12.5.2008 10:55:48)
To myslis vazne?Mozna byses mohla probudid a zjistit ze je rok 2008 a zijeme ve svobodne zemi jmenem Ceska republika a je tu demokracie teda pro ty co to nechapaji-O svem zivote rozhodujeme sami o tom kdy mit deti,s kym je mit a kdyz se nam to nehodi a nemame jak je vychovavat tak jdeme na potrat.Tady se ti zeny na nejaky rozkaz vychovavat deti vyserou to ani nejde rozkazat popripade se doplni uz tak nacpany ustavy a nebo se ztrojnasobi pocet deti co najdou mrtve!Nikdo nemuze zenu nutit aby nosila dite pro ti sve vuli.O tom jasne mluvi listina prav a svobod.Nikdo nemuze byt k necemu nucen nasilim kdyz nechce-vyjimka vezeni.
Pravo na zivot maji jen a pouze uz narozene deti o nakym shluku bunek tu nemuze byt rec.Jrstli se ti nelibi odstehuj se tam kde vladne dikatura a nebo do Polska kde Polky jezdi k nam na potrat nebo jezdi potratova lod.Tak to je a bud se stim smiris nebo ne
 Ewulka& 


Re:  

(12.5.2008 11:21:44)
Ahoj Ančo21, plně souhlasím v tom, že žena je zcela svobodná a svéprávná a má plné právo se rozhodnout, zda bude mít dítě, tedy zda a s kým ho počne. Pokud je znásilněna a je tak toto její právo poškozeno, tak je to hrozné a je to věc na zcela jiné úrovni. Ty tady dáváš do souvislostí zcela odlišné věci a když už nevíš jak, tak začneš nastiňovat katastrofické scénáře, jak nešťastná matka dítě upekla v mikrovlnce, popřípadě utopila ve vaně...
 Marta&2 děti 


Re:  

(12.5.2008 11:36:50)
Ančo, ty si asi neuvědomuješ, že i ty si byla jen "nějaký shluk buněk", jak odborně píšeš. A jsi tu díky tomu, že tento shluk buněk tvá maminka neposlala do kanálu, ale donosila, porodila a vychovala...Jako ostatně matky nás všech, kteří tu píšem a diskutujem. Nemyslím si, že je to nějaký extra pokrok moderní společnosti, uvažovat takovým způsobem o počatém dítěti. Ano, píše se rok 2008, ale takovýto způsob uvažování vnímám jako naprostý úpadek.
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re:  

(12.5.2008 11:56:09)
Je v tom rozdil matka me sice porodila ale pak se ke mne chovala melmi zle socialka mne odebrala a dala do decaku.Prozila jsem tam asi rok a pul a pak si mne nasli hodni lide ale kolik deti melo tak
ove stesti jako ja?Casto si rikam ze bych radsi nezila to mi ver¨na cely zivot te to poznamena.A shluk bunek nepovazuju jeste za cloveka a zena ma pravo jit na interupci taky ze ve vlade jsou rozumni lide
 Novotňásci 


Re:  

(12.5.2008 12:21:04)
Správně píšete,že jsme v demokratické společnosti.A každý má své svobodné právo na rozhodování.Ale zapomínáte,že i nenarozené dítě má své právo-právo na život.Připomenu definici demokracie,která není moc populární ani známá: "Svoboda každého z nás končí tam kde začíná svoboda toho druhého."Nenarozené dědi nevyjímaje.
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re:  

(12.5.2008 12:24:04)
Ne pravo na zivot ma az jen narozeny jedinec,nemuze mit neco pravo na zivot kdyz se to jeste nenarodilo!!!jses blazen
 Novotňásci 


Re:  

(12.5.2008 13:49:38)
blázen nejsem,jen jsem pozorně četla Listinu práv a svobod.Přečti si jí pořádně i ty a pak si o tom můžeme podiskutovat.
 Marta&2 děti 


Re:  

(12.5.2008 13:53:07)
Ančo, to je mi moc líto, asi jsi to nemela jednoduché. Mám kamárádku, která zažila něco podobného, ale má velké štěstí, našla si báječného manžela, který ji je velkou oporou. Snad i ty budeš mít v životě už jen štěstí:-)
Přesto si myslím, že je lepší, že i když se třeba pak matka o dítě dobře nepostará, tak mu dát šanci se narodit. Myslím, že většina z nás by si to tak radši vybrala.:-)
 kajkule+2 kousky 


Re:  

(12.5.2008 16:16:49)
lidko, mě pomalu připadá, že některé ženské si udělají mimi a pak ho jako by nic dají pryč (nemluvím o všech, někdy je to nutné ), tak proř se ty ženské nechrání něčím?nebo to je tak antikoncepce nespolehlivá????ano, může se stát,že se otěhotní i tak, ale ne v tolika případech.to je asi nějaký modernismus dělat děti a chodit na interupce, co by za mimi daly ženy, které nemohou otěhotnět a ty co můžou si toho neváží
 zanysek73 


Re:  

(12.5.2008 14:49:09)
Jarko, a nejhorší na tom je že jsem vůbec neměla podporu u manžela. Otěhotněla jsem ve chvíli kdy je u nás doma mezi námi velká krize, dlouho jsme neměli intimní styk a pak po nějaké pauze, šup jednou a já byla těhotná. Já uvažovala jít do toho i přes riziko, manželovi jsem řekla co kdybych do toho šla, co bys udělal, říkám mu. Takže neví, ale že s tím hrubě nesouhlasí. Já potřebovala slyšet, slova podpory,že když půjdu na potrat, takže to zvládnu, že na mě myslí, obejme mě...a nic ztoho. Jen se ptal, co u doktora a kdy mám termín....Den před zákrokem večer, manžel odcházel na noční a jen ahoj...nic víc.Bylo mi do breku, žádná slova podpory- zvládneš to,budu na tebe myslet,jsem v duchu s tebou,jsi statečná.....Po zákroku mě ten den v nemocnici pouštěli /miniinterupce/ musela jsem mít doprovod, jinak by mě samotnou nepustili domů. Přijel manžel, chtěl mi vzít tašku, já nechtěla, ptal se 3x já že si to ponesu sama.A pak říká -to bylo tak hrozné, ty se na mě zlobíš...Já byla jak smmyslu zbavená,říkám mu dej mi pokoj, nesahej na mě, tekly mi slzy. On jestli chci o tom mluvit, já že ne, aspon teď ne.Cestou domů jsme v autě nepromluvili ani slovo. Ještě jsme spolu od té doby o tom vůbec nemluvili, nechce se mi to s ním probírat.Zklamal mě!!!! Když jsem přišla domů, máme na zdi v obýváku velké nástěnné hodiny, kyvadlo které se houpe je ve výřezu ve tvaru fazole. Já na ty hodiny koukla a vidím ten ultrazvuk- ten malý fazolek. Nemohla jsem se na ty hodiny dívat, druhý den jsem řekla manželovi ať je sundá, ptal se proč tak jsem mu řekla pouze to co mi to připomíná. Snažím se s tím vyrovnat, chce to čas....Jenže co pomalu vím, je to že k manželovi si neumím najít cestu,jsem ráda když není doma, nedokážu si představit nic s ním....
 Jarka Procházková, 2 děti 
  • 

Re:  

(12.5.2008 15:05:21)
Zanýsku, to je fakt smutný. Vůbec si to neumím představit, asi bych se složila už v té nemocnici. A ten manžílek, to je fakt "citlivý přístup". Hrůza:-((. Někteří muži si prostě vůbec neuvědomují, co žena vlastně prožívá, jak moc potřebuje podporu a lásku. A pak to prázdno, v srdci, doma, ve vztahu,...
Zanýsku, kdyby jsi chtěla a bylo ti smutno, můžeš mi napsat na jarkapr79@email.cz
 kajkule+2 kousky 


Re:  

(12.5.2008 16:07:37)
zanýsku, hlavně se drž, no to je hrozný, chlapi jedni necitelní, kdykoliv budeš smutná, tak nám tu hned napiš, neboj , časem to přebolí a budeš znovu veselá a bude líp , aspoň ti to ze srdce přeju!!!!
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

Geneticke zatizeni 

(14.2.2002 9:28:58)
No, ja si dovoluji jeste neco podotknout k sireni genetickeho zatizeni. Muj syn Jakub bylo prvni dite po 100 letech, ktere v nasi rodine zemrelo. Jinak pokud dobre pocitam, bylo geneticky zatizenych (a z lekarskeho hlediska nemocnych) sest generaci zen (moje praprababicka, ktere zemrely po porodu dva chlapecci, prababicka, babicka, matka a ja), z nichz tri generace porodily "zdrave" deti a o zadnem genetickem zatizeni v rodine se nevedelo.
Proto jsem se rozhodla o tom, ze geneticke zatizeni Tinky nebudu zkoumat, a i kdyz se nyni jeji prenasectvi potvrdilo, stale doufam, ze i ona prozije dlouhy a stastny zivot. Rozhodnuti, zda chce mit deti necham na ni, jednak nikdy clovek nevi, jake budou nove objevy v pristich 20-30 letech, mozna pujde transplantace jater u miminek v brisku nebo u novorozencu a mozna take treba Tinka zadne deti chtit nebude.
Na zaver bych chtela poznamenat, co mi rikali doktori, kdyz se na tento rodinny defekt prislo: "Kazdy v sobe nosime 10 vadnych genu."
 Milena, holčička 
  • 

Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(10.2.2002 9:39:00)
Sally, taky jsem měla prababičku obdařenou dětmi. Měla 13 dětí, 3 zemřely v dětském věku. Svým 6 dcerám prý několikrát za život řekla, jak moc by jim přála, aby nemusely mít děti. Když jí některá přišla oznámit, že bude mít dalšího vnuka, zalomila rukama a politovala "nešťastnici". Bezdětná nebyla žádná, každá měla 2 až 5 dětí a prababička měla kolem 40 vnuků a byla pro ně ztělesněním Babičky Boženy Němcové.
Myslím, že postoj Tvojí babičky a vůbec žen v té době se odvíjel od toho, že pro ně nebyl problém otěhotnět a těhotenství donosit. To dneska bohužel trápí hodně žen. Představ si ale situaci, že po letech snažení žena otěhotní a při vyšetření se zjistí, že miminko asi nebude úplně v pořádku /mám teď na mysli některou vývojovou vadu slučitelnou se životem, jako je rozštěp rtu, špatně vyvinutá končetina, srdce v pravo apod/. Má si říct, že by stejně bylo přenašečem vady, rozhodnout se pro interrupci a doufat, že při příštím těhotenství nebude mít takovou svůlu? Jenže vyvolávaný potrat po 20. týdnu těhotenství, kdy už třeba měsíc cítí pohyby a kochá se z rostoucího bříška, není totéž, co miniinterrupce. A nebyla by nahlodaná, jestli se vůbec dá věřit výsledkům ve zdravötním systému, kde místo nefungující ledviny člověku vyoperují zdravou a rodička místo oxytocinu dostane do žíly dezinfekční látku? V některé diskusi tu nějaká holka psala o tom, jak byla po pozitivních výsledcích posílána na interrupci, trvala na opakování testů, lékař neochotně vyhověl, výsledky byly negativní, lékař mávl rukou, že tomu nemá věřit, a porodila zdravé dítě a vysvětlení? Záměna vzorků v laboratoři. Takže jiná žena se měla dovědět výsledek pozitivní a byla falešně uklidněna.
Dívala jsem se na stránky maličké Sárinky, na něž odkazovala Silvie. Jaký vlastně mělo smysl vypátrání vady v 7. měsíci? Lékaři rodičům nic neusnadnili, stresovali je po porodu a navíc ještě i po zbytek těhote¨nství. Čím víc o tom přemýšlím, tím více jsem na pochybách, jestli prenatální diagnostika a na to navazující možnost interrupce jsou opravdu takovým pokrokem.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(10.2.2002 18:11:24)
Mileno a všechny ostatní holky,
ale tenkrát také byly bezdětné ženy, jenomže nebylo umělé oplodnění atd. - v generaci mojí babičky skončily rozvedené a holt dělaly hodnou tetičku všem neteřím a synovečkům. Já smaozřejmě nevím, co bych dělala, kdyby mi doktoři teď řekli, že budu mít postižené dítě - prostě se to nedá takhle předem říct. Záleží i na jiné situaci - kdybych měla další zdravé malé děti, které mě potřebují, bylo by to asi jiné, než kdyby to bylo vytoužené těhotenství po letech léčení neplodnosti.

Já si myslím, že nikdo, ani Petra dvě děti, nemá právo vykládat co je správné a nesprávné, že to rozhodování zůstává na svědomí těch lidí, kteří se rozhodnou (jako Sylvie mám v blízkém okolí šest případů interrupcí - a pokud vím, všechny do dodnes považují jako rozumné rozhodnutí, které vyplývalo z danné situace a které by učinily znovu stejně - ani jedna z nich není ten typ, co se by se "nezodpovědně pářil", nebo co by používal interrupci místo antikoncepce). A nemyslím, že kterékoliv z nich pomůžou (nebo by v té situaci pomohly) nějaké řeči o "zabíjení".
Myslím, že by měla zůstat možnost volby, neznám nikoho, kdo by k interrupci přistupoval lehkovážně a bez rozmyslu. A také si myslím, že od doby, kdy gynekologové nechtěli předepisovat antikoncepci svobodným bezdětným holkám, se mnoho změnilo a počet interrupcí se snížil - když si vezmu kolik interrupcí bylo v naší třídě na střední škole, a že dneska maminky běžně zařizují svým dcerám antikoncepci a poučí je o všem, určitě to mělo nějaký dopad. A to je asi ta cesta, kterou by se to mělo ubírat - poučit, nabídnout jiná, méně drastická řešení, určitě by pomohlo i zlepšení ekonomické situace - odpadly by interrupce typu "já bydlím s rodiči, babičkou a třemi sourozenci v 3+1 a on s maminkou a bratrem v 1+1, nemáme kam jít" - alespoň hypotéky, které stačí na pořízení bytu (z mého směšného těžce škudlaného stavebního spoření dostanu hypotéku tak na přestavbu koupelny).

Petro prosím tě, přestaň nám vykládat, co bys ty, svatá, určitě udělala, a napiš nám, až budeš po rozvodu, se svými dvěma dětmi, těhotná, bez bytu, a doktor ti řekne, že tvé dítě je postižené. Myslím, že potom ti bude všechny fandit a podporovat tě - ale tyhle ctnostné teoretické bláboly jsou o ničem. Mluvíš o situacích, v kterých jsi nebyla a odsuzuješ lidi, které neznáš.

Sylvi
dej mi vědět, až to věda dopiluje s těma klokanama - nejúžasnější řešení, které v téhle diskuzi padlo a které by myslím odstranilo valnou část interrupcí!!!!
 Bara+2prckové 


Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(25.8.2003 18:48:21)
Mám dotaz: Srdce na pravé straně je vada neslučitelná s životem?
Moje spolubydlící pracovala u Červeného kříže v Rakousku a jednou "zachraňovala" (při nácviku železničního neštěstí) kluka, který měl všechny orgány v břichu zrcadlově přehozené. Což se dozvěděla, až se z "bezvědomí probral" a s úsměvem jí to oznámil.
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(25.8.2003 22:40:58)
Spravne status inversus, je sice vzdacny a jeho nositele podlehaji nekterym nemocem ,nebo jsiou k nim nachylnejsi, ale sam o tobe neni tento stav nijak mimoradne nebezpecny.
 Misa3 


Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(26.8.2003 20:59:04)
V teto diskuzi jsou temer jen same prispevky od zen, ktere ztratily dite behem tehotenstvi. Ale chtela bych napsat mimo jine i o nekterych svych spolupacientkam a jinych zenach nemocnych nebo v kriticke socialni situaci, kterym lekari zakazali mit deti nebo trvali na tom aby si nechaly udelat interupci, nebo ktere se sveho ditete musi vzdat, i pres to, jak moc si ho preji. Zduraznuji, ze muj pripad to neni, ale presto bych chtela, abyste se vzily do postaveni zen, ktere deti nemohou mit a pokud otehotni musi se jich zbavit. Mnoho z nich velice trpi a je nestastnych z toho, ze se sveho ditete musi vzdat, ale casto se neodvazuji riskovat, protoze treba maji deti z doby kdy byly zdrave a neodvazi se riskovat svuj zivot nebo proste vi, ze by dalsi dite neuzivily.Nechci to nijak srovnavat, myslim, ze pokud matka prijde o dite, i v tehotenstvi, je to velmi krute. Mozna, ze tu nekdo takovy je a ze by o tom chtel napsat, ale prispevky tech druhych, ji odrazuji. Nepisi to jen tak, vim, ze to sleduji i nektere me spolupacientky, ktere tim skutecne prochazeji a mozna, ze by jim pomohlo, kdyby o tom mohly napsat vic. Pokud ne, pak toto tema proste zapadne, ale pokud jsem se nekoho dotkla tim, ze jsem mu pripomela neco, o cem naopak mluvit nechce, omlouvam se.
 Denisa 
  • 

Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(26.8.2003 21:11:19)
Něco jiného jsou ženy nemocné, u kterých jde fakt o ohrožení života, něco jiného ženy ve špatné sociální situaci. Ty druhé mají vždy možnost dítě donosit a dát po porodu k adopci. Jednak mu zachrání život, jednak často ani k adopci nedojde, během těhotenství se situace vyjasní, váhající partner-ti často ženu na potrat posílají- se rozhodne pro dítě, zkrátka dítě dostane šanci na život.Dost mne mrzí že nyní neprošly utajené porody, že se neusnadnily adopce.
Pojištovny přispívají na antikoncepci ale pro záchranu života se nedělá často nic.
Ve své praxi ve zdravotnictví jsem bohužel často viděla, že lékař u váhající, nejisté ženy okamžitě vyplńuje papíry na potrat, nenabídne jí jinou alternativu, nepromluví s ní, neudělá si čas, jako kdyby byl potrat to nejjednodušší řešení.

Mne - spokojeně vdané také jako první reakce na testy přišla od personálu gyndy nabídka " a chcete si to nechat?" Fakt jsem koukala...Zdraví D.
 Aneka_ 


Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(27.8.2003 9:27:24)
Deniso, já naopak chápu i ty, které se rozhodnou jít na potrat díky své svízelné situaci, protože to, že tatínek během těhotenství "změkne" a dítě v podstatě příjmě, nezaručuje tomu dítěti šťastné dětství a docela dosti dětí z takovýchto rozhodnutí, trpí. A adopce? už vidím matku, která porodí dítě a je schpona ho dát k adopci. myslím, že to je daleko těžší krok, než potrat. Malokterá matka se srdcem to udělá. A pak nastane situace, do které se ta žena dostat nechtěla. Bude mezi mlýnskými kameny. Neodsuzuji ani tyto ženy. Nikdy totiž nevíš, jaký opravdový důvod k tomu mají. Jo, existují ženy, které užívají interupce jako antikoncepci, ale těch je tak 1/4 z těch, které se dobrovolně rozhodnou.....
 Misa3 


Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(27.8.2003 15:05:01)
Anetko souhlasim, ono to totiz skutecne neni tak snadne a matka muze byt velice krute okolim psychicky vydirana, nebo jinak nucena k potratu. Ze to nejde? A ze pokud chce, svou vuli vzdy prosadi? No nevim, ono totiz nemusi jit jen o ni, muze ji byt take hrozeno, tyranim ostatnich deti nebo jeji unosem. Jakpak si vysvetlit, kdyz vam nekdo koho znate a vite co dokaze, rekne: " jestli si to nenechas vzit, tak se postaram, abys je (ostatni deti) uz nevidela?" Ze to neni mozne? Ale je. A takovy clovek nemusi zustat jen u hrozeb. Tyranych a ubitych zen a deti je u nas skutecne dost. A ono zdravotni riziko? Co ho takhle nahradit neustalymi partnerovymi hrozbami, ktere se tykaji biti a ohrozeni jak budouci matce, tak i detem. Myslim, ze mnoho tech, co s tim neprisly do styku osobne ani jako pomahajici, by se divilo,co je schopen udelat skutecne kruty patrner a nepochopeni okoli. A co kdyz jde o hrozbu odneti deti, ( ano ja vim, ze to soudne neprojde), ale ktera z vas, by treba mela na to riskovat mesice cekani do vyroku soudu a pokud soud nerozhodne, sve dite. Nesud cloveka, v jehoz situaci jsi nebyla, by zde melo platit vic nez kdekoliv jinde. A jeste neco, pokud si nekdo mysli ze si vymyslim osnovy pro roman, tak tedy ne, (odmyslim-li si tri roky s psychopatickym tyranem)jednu dobu jsem pracovala v azylovem dome a slysela jsem veci, o kterych bych radeji ani nevedela, ze existuji. Pro ty, ktere maji reseni hned na sklade a je to ze: jak to ze si ho zena vubec brala, proc od nej hned neodejde, ze si to nevyresi razneji atd. tem vsem bych radila, aby tam nejakou dobu pracovaly a presvedcily se, jak nedostatecne jsou nase zakony a jak malo matku i deti chrani. A jak uz jsem jednou psala bylo by rozhodne lepsi, kdyby ty ktere jsou hned vedi jak na to, kdyby vyvijely nejakou aktivitu, v zakonne oblasti atd, nez kritikou obeti tyrani a uvahami o postaveni potratu mimo zakon. Zivot nekterych lidi je nesmirne zly, na ne vzdy je to jejich chyba, bylo by na miste spis souciteni s kazdou matkou, ktera se s bolesti v srdci sveho ditete vzda, aby neorozila jine, nez ji odsuzovat, ze nema dost sily celou situaci resit razneji, ono na to totiz skutecne zadne vyrazne opory v zakonech, a organech ktere je maji prosazovat nejsou. Po spatnem detsvi a pat letech s tyranem se na odpor nezmuze temer nikdo.
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(27.8.2003 15:15:56)
Deniso, vim, ze to myslis dobre, ale situace o kterych pisu, si skutecne neumis predstavit. Nechces treba jen na par tydnu si zkusit v azylaku pracovat a vyslechnout par osudu lidi. Neurazej se, prosim, ja to skutecne nemyslim ironicky, jen, ze Ti to dost dobre nemohu popsat uz proto, ze o techto vecech nesmim podrobne mluvit). Ty mela stesti a ver mi, ja Ti ho skutecne preju, ale jini ne a proto si jeste nezaslouzi odsouzeni. Nepisi za sebe, ja deti nekdy nemela a s manzelem( ktereho jsem si vzala po te, co jsem zvladla rozchod s muzem, ktery me tri roky tyral, a kteremu jsem navrhla rozvod, kdyz jsem onemocnela a ja nesnesla pohled, jak se hrouti kdykoli musim znuvu do nemocnice atd, to je jina historie) ale prece jen tim, ze jsem (pri praci v ze jsem dome) byla ve styku s zenymi, ktere jsou na pokraji lidstvi, nemocne, zoufale a casto naprosto zmatene. Netroufala bych si kteroukoli z nich odsoudit jen proto, ze jsem mela vice stesti (opravdu si nejsem jista jestli vice sily).
 Lucka, 1 dítě 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(28.8.2003 11:36:11)
Je hrozne prijit o dite, at uz je to samovolny potrat ci umele preruseni z donuceni, ci ze socialnich duvodu ci jinych. Rikate si, ze to pomine, ale ten pocit je tu navzdycky. Osobne jsem to zazila. Mam jedno dite. Otehotnela jsem podruhe. Dite jsem chtela, at se deje, co se deje. Partner mi vyhrozoval, ze pokud nepujdu na potrat, tak mi dite odveze a nikdy ho neuvidim. Bil me, zamykal dvere, abych nemohla odejit. Nekdy me zase vyhazoval samotnou a nase dite mi nechtel dat. Bylo to zle. Ma matka mi rekla, ze pokud nepujdu na potrat, tak bude prvni, ktera vysoudi nase dite pro meho partnera, abych ho nikdy videla. Byla to nelehka situace. Rozhodovat se mezi jednim a druhym ditetem. Mela jsem asi odejit, ale ja vim, ceho jsou schopni. Nemohla jsem ohrozit sve dite. Byla to tezka situace na psychiku. Horsi tim, ze nikdo z nejblizssich nepomohl. Partner se zajimal hlavne o to, ze v tu chvili nemuzu otehotnet. Nakonec jsem na potrat sla. Byl to hrozny den, ale ten prvni den po narkoze si to moc neuvedomujete. Horsi je dalsi rano. Pocit prazdnoty. Od te chvile ubehlo trochu casu, ale ty pocity pretrvavaji. A ja si cim dal vic uvedomuju, ze nemuzu asi uz dal s takovymto clovekem nechci byt. V pripade, ze ho opustim, nevim, co udela. Uz to prakrat bylo, vyhrozoval sebevrazdou. Nechci svemu diteti brat otce, ale nevim, jestli se to da jeste spravit.
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(28.8.2003 17:34:10)
Luci, pises, ze nechces brat svym detem otce, ale jsi si jista, ze Tve dite(jedno-pokud jsem to pochopila) by takoveho otce skutecne postradalo? Muze, ktery se ve vsech podstatnych vecech dulezitych pro rodinu, chova jako slaboch? Vyuziva citove vydirani, sebevrazdou, nahani Ti strach( to se nevylucuje,ale spis podminuje tyrani jsou vetsinou slabosi, kteri si sve posramocene sebevedomi spravuji tam, kde si to mohou dovolit, treba bitim partnerky) Ja byla v detstvi otcem tyrana, a rozhone bych ho jako dite ani pozdeji nikdy napostradala. Proc bys nemohla zvolit znovu a lip, a nejen pro sebe, ale i pro sve dite? Uvaz to racionalne, mas skutecne pocit, ze je Tvuj manzel laskypny otec Tveho ditete? Stara se o ne? Hraje si s nim? Planuje jeho budoucnost, alespon tak ze by treba setril diteti na studia? ( nevim jak je stare) Podle toho co pises, muz chovajici se takto surove k zene, bude slabocha a sobec a nebude se ohlizet na nikoho nez na sebe. To je skutecne ten otec o ktereho bys nemohla sve dite pripravit? Pokud se v necem mylim, oprav me, nektere veci jen odhaduji z toho co pises a mozna, jsem to spatne pochopila, ale muze ktery vydira zenu a hrozbou odneti ditete ji nuti k potratu, bych si skutecne prilis nevazila a velice bych zvazila nejen to, o cem uz ted premyslis, ale i to, jestli nebude rozchod s Tvym manzelem lepsi i pro tve dite. Je to velmi tezka otazka a byla bych rada kdyby se vyjadril nekdo kdo ma podobnou zkusenost. Nechci, aby to nekdo chapal tak, ze Lucku s manzelem rozestvavam, ale nedela to spis on sam, tim jak krute se k ni chova, i tim, ze ji vydiranim pripravil o dite, ktere mit chtela?
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(28.8.2003 22:28:51)
Lucko,
naprosto souhlasím s Míšou. Vím, o čem mluvím - něco podobného jsem si taky prožila. Před mým vlastním zážitkem bych odpověděla něco ve smyslu - jak s ním můžeš být, seber dítě a pryč od něj... ale ted vím, že to není tak lehký. Je fakt, že za mnou stála moje rodina. I když jsem jim hrozně dlouho nic neřekla (co je budu trápit tím, jak mě manžel psychicky týrá), divili se, jak moc jsem se změnila. A pak to najednou muselo ven a když viděli, co se u nás děje, vzali mě i mé dítě a odstěhovali jsme se všichni pryč.
Můj manžel (vlastně už ex-manžel) je velmi inteligentní muž - špičkový manažer jednoho velkého podniku. Nikdy mě neuhodil, o to víc ale uměl trápit moji psychiku. Bylo to příšerný. O své druhé děcko jsem přišla v patnáctém týdnu. Byla jsem tak na pokraji svých sil, že to miminko nevydrželo. Je to už rok a zatím jsem se s tím úplně nevyrovnala. Už to sice nebolí tak moc, ale jizva na duši je obrovská..Navíc kolem mě je v současné době tolik neštěstí (založila jsem tady diskuzi Kamarádce umírá dítě na rakovinu - malá Michalka už na nás kouká z nebe...). Já absolutně nelituju toho, že moje dítě nemá otce. Pohoršili jsme si sice po finanční stránce (už nemáme obrovský bazén jen pro sebe a nehledáme se po celým baráku), ale máme se výborně, protože jsme V KLIDU. Nebojím se, kdy přijde manžel domů a co jsem zase udělala špatně. A malej se přestal počůrávat. V noci klidně spíme a já už neberu prášky na nervy. Nebolí mě hlava. Je ale pravda, že jsme to měli o moc jednodušší, protože jsme měli kam jít.
Lucko, nemyslím si, že by si Tvůj muž něco udělal, když vyhrožuje sebevraždou. To jsou jenom slova..myslím, že se má moc rád a tohle je jenom proto, aby Tě mohl trápit. Zkus se ohlížet na sebe a na své dítě. To Tě potřebuje, ne Tvůj muž. Ten by měl být už dospělý. Já vím, že se to blbě radí, ale zkus se poohlédnout po nějakým azylovým domě. Nebo co kamarádky? Nebo nějaká nadace? Psycholog? Já nevím.. ale z mého pohledu - každý den s takovým člověkem Ti ubírá na životě. Já to tak vidím, když se ohlédnu...
Nezlob se, že jsem se tak rozepsala, ale nějak to šlo samo ven..
Lenka


 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(29.8.2003 0:13:36)
Rada bych jeste dodala, ze by skutecne bylo dobre odejit, protoze pokud vytahl tyto hrozby uz jednou (to ze Ti vezme dite) A ZABRALO TO, muze toto nebo neco podobneho udelat kdykoliv znovu. Muze k tomu kdykoliv dojit, kdyz udelas cokoli, co se mu nebude libit. Proste nezbyva nic jineho nez odejit, protoze i kdyz budes poslouchat na slovo, muze Ti timto nebo jinym a nemene krutym zpusobem vydirat znovu a znovu. A potom, nechces zbavit sve dite otce. Otce, ktery pri vsech sporech zhozi sebevrazdou? Jaky myslis, ze to zanecha na Tvem diteti dojem a co si ponese do dospelosti? Bud okopiruje otce nebo tebe, takze bud bude sam psychicky vydirat nebo se ve vsem prispusobi. Toto si prece, pro sve dite jiste neprejes.

Naprosto souhlasim, odejdi, pokud je to jen trochu mozne a pokud ne, pracuj na tom, aby to co nejdrive slo. Azylove domy nejsou tak zle, casem si najdes podnajem a za dalsi cas, az poznas nekoho, kdo Ti nebude nenicit zivot, i normalni rodinu. Dnes uz neni tak podstatne, ze si muz bere zenu s ditetem a je pomerne bezne, ze vsichni vytvori normalni spokojenou rodinu. Tak proc zustavat u nekoho s kym Te neceka nic jineho nez trapeni.
 Molly 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(4.9.2003 18:13:41)
Ahoj Lucko!
Takový otec je tvému dítěti jen na škodu,Sama jsem to zažila,muj nevlastní otec hrozně bil mou matku,nadával jí a jen si můžu představit,co jí ještě dělal.Nikdy nezapomenu na ty noci a někdy i dny,kdy on řval a máma brečela a já se bála,že ji zabije.Bylo to hrozné.Neměla ani rodinu ke které by šla,ale nakonec odešla.On ji našel a nastal další strach,vždy když máma odešla hrozně jsem se bála,že se nevrátí.On se nakonec oběsil a já se nestydim říct,že je to jediná správná věc,kterou udělal,protože by mámě nikdy nedal pokoj.Od té doby už má klid a může aspon normálně žít.
Tak jdi dokud je čas a nenech své dítě,aby se trápilo a jestli vyhrožuje sebevraždou? At si dělá co chce!Přeji opravdu pevné nervy.Dej nám vědět.
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(6.9.2003 19:35:10)
Naprosto souhlasim, je to dospely clovek, ktery nese plnou odpovednost za sve ciny, pokud mas strach, ze bys za to nesla vinu, kdyby to udelal( velmi pochybuji-jsou to jen plane vyhruzky a citove vydirani), uvedom si, ze vsichni rucime za kazdy cin naseho zivota. Neco jineho by bylo, kdyby byl dosevne nemocny, v tom pripade by bylo na miste informovat o tom, co rika a dela, jeho osetrujiciho lekare, aby overil situaci, pripadne zaridil hospitalizaci v lecebne, aby bylo mozne stanovit nakolik neco podobneho skutecne hrozi.
V propade, ze nemocny ohrozuje sebe, nebo jine, muze byt hospitalizovan bez jeho svoleni. Myslim, ze by si to priste rozmyslel, Te takto tyrat, protoze to skutecne, mam za plane vyhruzky. Pokud ne, chces, aby Tve dite vyrustalo v pritomnosti v tak desive atmosfere? jak na nej zapusobi pritomnost nekoho takoveho a jaky to na nej muze zanechat dojem?

Takze pokud je nemocny bude nutne vyhledat pomoc a to bez jeho vedomi, pokud jsou to plane vyhruzky, nedbat na to. A odejit-TO V KAZDEM PRIPADE. Snad jen kdyby byl nemocny, poradit se s lekarem, jak odchod nacasovat, protoze nemocnemu cloveku zase ublizit nelze.
 Lucka, 1 dítě 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(10.9.2003 7:20:41)
Ahoj,

mockrat vam vsem dekuji za rady a zkusenosti. Porad to prebiram, protoze odejit, znamena udelat krok vpred bez navratu. Kdybych byla sama bez dettaka, tak to neni tak slozite, nicmene musim myslet na svoji dceru. Tatinka ma moc rada, i kdyz ho moc nevidi. Proste vstane, jde do prace, ona spi, vecer prichazi, ona spi uz take. Nekdy ji ale zastihne. Nevim, asi je to takove ve vsech rodinach. Mozna si casem zvykneme, ze ho moc nevidime. Taky by mohl jezdit na dllohe sluzebni cesty. Mozna taky ne, nechci delat unahlene zavery hlavne kvuli holcicce.
 Misa3 


Proc se vlastne sverovat i s tim, co je pro nas tak bolestne 

(26.8.2003 21:14:27)
Mozna se nekdo pta, proc se sverovat. Vidim to tak, ze v tom, ze piseme druhym, o vecech, ktere nas potkaly a pro ktere jsme zoufale, uz to, ze vse sverujeme, nam dava moznost odpovidat na otazky druhych a mezi nimi i otazky pomerne krute, ale vetsinou to jsou otazky, ktere si kladame samy a tim, ze na ne odpovime, nebo nekdo jiny odpovi za nas, a pak je to hlas zdraveho rozumu, ktery se postavi proti casto neopravnenym a zlym otazkam, ktere se ozyvaji i v nas. A mozna, ze toto je hlavni smysl diskuze na serveru, ktery sdruzuje prevazne slusne. Vyjasnit i to, co nas trapi postavit se tomu a nechat jine, aby nam pomohly bud radou nebo jen tim, ze vyslechnou nebo proti nespravedlivym utoku obhaji.

Toto pisu vseobecne o nemam na mysli zadny utok...
 Deni, 2 děti 
  • 

Zamlklý potrat-prázdnota po šesti letech 

(27.8.2003 10:18:27)
Prošla jsem tím, co mnohé z Vás zde popisují - zamlklý potrat, kyretáž. Přesto moje zkušenost je trochu jiná. Pochopila jsem, že většina z vás se brzy začla nebo začne pokoušet o další otěhotnění. U mne tato bolestná událost nastala, když jsem již měla dvě děti a navíc těhotenství přišlo ve velmi těžké životní situaci. Přesto jsem se rozhodla dítě porodit. Pak ovšem došlo k zamlklému potratu (v 10.týdnu). Je to již šest let, přesto pořád mám v sobě pocit prázdnoty. Moc bych si přála ještě jedno miminko, mám pocit, že jsem byla "naprogramována" na to, mít tři děti. Manžel ovšem pořád rozhodnutí odsouvá, pořád se mu nezdá, že by byla vhodná situace, spíše je to tím, že už další dítě nechce vůbec. Přitom vzhledem k mému věku je už nejvyšší čas. Přepadá mne pocit beznaděje, přitom nikdo mě nechápe, vždyť mám dvě zdravé, hodné děti, tak co bych ještě chtěla? Má někdo podobné zkušenosti, poradí mi někdo?
P.S. Jinak se mi nelíbí, jak v této diskuzi mnohé z vás kritizujete ženy, které zde "brojí" proti umělým interrupcím a vyčítáte jim (např. Markétě), že zřejmě neprošly žádnými těžkými životními zkušenostmi. Já jsem byla v situaci také zdánlivě naprosto bezvýchodné, kdy hrozilo, že buď zůstanu sama se třemi dětmi anebo musím na potrat, přesto jsem ráda, že jsem řekla ne, dítě porodím, ať se děje, co se děje. To, že nakonec plod odumřel, je jiná věc. Zřejmě to bylo tím stresem. Chci ale říct, že jít tenkrát dobrovolně na potrat - byla by teď ze mne psychická troska. Interrupce neznamenají svobodu pro ženy, ale pro muže - svobodu od odpovědnosti, ženě zůstane jen bolest!
 Lída 
  • 

Re: Zamlklý potrat-prázdnota po šesti letech 

(21.9.2003 22:11:38)
Milá Deny,
tvým pocitům moc rozumím. Byla jsem v podobné situaci, měla jsem jedno dítě achtěla další. Nejprve přišlo mimoděložní těhotenství (naštěstí bez následků) a pak zamlklý potrat. Třetí pokus zase začal krvácením ale vše dobře dopadlo a mám 1,5 letou dcerku. Měla bych být spokojená. Díky potratům je však stále ve mně něco nevyřešeného a toužím ještě po jednom dítěti. Také mám pocit naprogramování na tři děti. Můj manžel je naštěstí také pro a tak znovu zkoušíme. Možná to trochu souvisí i s věkem, asi si více uvědomujeme hodnotu miminka a špatně se nám se ztrátou smiřuje. Ná názory schvalující interupci v určitých situacích také koukám s nadhledem vyššího věku a zkušeností, že většina věcí se dá nějak řešit a naopak některé rány bolí dlouho. Přd pěti lety bych uvažovala asi trochu jinak. Moc bych ti přála aby manžel tvou touhu pochopil. Hodně štěstí
Lída
 Misa3 


Re: Re: Zamlklý potrat-prázdnota po šesti letech 

(26.9.2003 18:56:17)
Deni, vim ze scelym srdcem touzis po detatku a je proto velice tezke pochopit, ze mohou byt zeny ktere si ho neprej. Ale i kdyz i ja jsme pro zivot, jsem toho nazoru ze namam pravo nikomu nic prikazovat a nikoho za nic odsuzovat. Nastesti jsem touto zkusenosti nikdy neprosla, a vetsinu sveho zivota jsem po detetku touzila, ale zila jsem s rodici a muj otec ktery byl velice kruty, me psychicky tyral, ze meho partnera zabije, ze zabije i dite jestli nejake budu mit a ja se modlila aby anitkoncetpce neselhala, panikarila jsem kdyz jsem se zpozdila je o den, vis jaky by to byl zivot, v te dobe nebylo kam utect, zakryvala jsem si fakt ze muj partner jediny clvek ktereho jsem tehdy milovala, asi moc spolehlivy nebude, protze jinak by situaci vyresil, takze vitezil otec se svymi vyhruzkami a hruzou kterou siril. Ano byl mozny rozchod, ale ja se na partenra upnula tim vic cim vic otacëc radila protze byl jedina moje jistota(jak t dnes vidim znacne nejista). Pak jsem zila s clovekem ktery me tyrak psychicky zpusobem ktery se da tezko popsta, ukopal prede mnou psa a kdyz jsem se ho snazila branit, omracil me, timhle s vztah nastesti zlomil a ja odesla, protze jsem si konecne ujasnila s kym to ziju. Ale byla jsem na nem pred tim tri roky zavisla a odejit jsem nedokazala. Umis si predstavit co by to znamenalo mit do teto situace dite?

Ale neco pozitivniho jak jsem jiz psala, existuji organizace ktere umozni matce v anonymnim ubytovani donosit dite najit podnajem a zit s ditetem. Takze pokud je tehotna zena hnana proti sve vuli k potratu tak ma moznost se obratit na. napocatku@volny.cz a telefon 548 221 405 trochu tu organizaci znam a skutecne zene v teto situaci pomhou.
 Misa3 


Lidus nevim jestli se vse nejak vyresi, musi byt spousta vule a stesti a i tak se nektere veci se proste nevyresi 

(28.9.2003 14:01:17)
Lidus, nevik kolik let je Tobe, ale ja na to hledim zase s "prevahou veku 43" kdy jsem pracovala s lidmi jak v lince duvery tak v ruznych azylovych domech atd. Nektere deti ziji v nepredstavitelne krutych podminkach a je jiste, ze by v techto podminkach zit nemely. Opakuji znuvu, jsem pro zivot, jen ze misto odsuzovani potratu, by se vlivni lide meli zamyslet, jak matkam pomoct. Udelat z adopce ditete po porodu zcela beznou vec a ne neco pokoutniho, kde matka se citi roky provinile, a budes se divit, hlavne vuci okoli, ktere, ji to cile pripomina, mnohem provinileji nez kdyby svolila k potratu. Kazdy kritik by mel uvazit a pokud je skutecne dost aktivni pomoct tomu, ze by melo byt vic organizaci ktere matky a deti chrani a detatku umozni prezit i za cenu toho, ze matka odejde od partnera, ktery ji tyral. Asi ji bude predhazovano ze rozbila rodinu a pripravila dite o otce, jenze je muz ktery bije matku i dite, skutecne otec, u ktereho lze vzdy nalezt ochranu? Rekla bych ze, ne je to zbabely a nevyzraly clovek, ktery neni schopen se vyrovnat se svymi problemy jinak nez ze zbije matku nebo i deti. Je muz, ktery pri kazdem sporu hrozi sebevrazdou, ten pravy partner a kdyz od nej zena odesla, muze rict, ze pripravila dite o nekoho velice cenneho, kdo by mu v zivote vyrazne pomahal? No normalni clovek, rekne ze spis naopak. Luci je to skutecne na Tobe jaky bude Tvuj ozivot i zivot Tvych deti jestli i nadale budes podlehat muzi ktery nedokaze resit ani zakkladni problemy a vse vyhroti do utoku, hrozeb a nasili, ale beres na sebe i odpovednost za zivot Tvych deti. Uvaz jestli by ses skutecne nedokazala postavit na vlastni nohy a casem najit muze, se kterym bys mohla zit a ktery Te bude brat jako rovnocennou partnerku, bude vyspely alespon natolik, aby pochopil, ze rodina neni bojiste, kde musi prosadit sve prani a delat sceny hrozit sebevrazdou pripadne byt nasilnicky k sve zene nebo detem. Skutecna sila osobnosti se pozna v tom jak se muz chova i v rodine, jestli se stara o svou rodinu a chrani ji. Muz ktereho sis vzala je sotva dospelejsi pubertak, a pokud jak jsi psala, Te hrozbami pripravil o dite, ktere jsi cekala a chtela mit, udela to klidne kdykoliv, kdy se mu dalsi dite "nebude hodit do kramu"Luci odjedi, cim dele zustanes, tim to bude tezsi. Ver tomu nebo ne, ale jsi silnejsi nez on a on Te nedovede ochranit ani podporovat.
 Lída 
  • 

Re: Lidus nevim jestli se vse nejak vyresi, musi byt spousta vule a stesti a i tak se nektere veci se proste nevyresi 

(30.9.2003 10:35:19)
Omlouvám se za možná přezíravý tón příspěvku. Že jsem šlápla vedle jsem zjistila hned po jeho umístění, kdy jsem si teprve přečetla kde se nyní diskuse pohybuje. Jsem na Rodině příležitostně a diskuse se od minule posunula více sociálním směrem. Naprosto souhlasím s tvou odpovědí a děkuji za pomoc, kterou v této diskusi ostatním poskytuješ. Lída
 Lucka, 1 dítě 
  • 

Re: Lidus nevim jestli se vse nejak vyresi, musi byt spousta vule a stesti a i tak se nektere veci se proste nevyresi 

(4.10.2003 7:22:22)
Ahoj Miso,

uz je to vice jak mesic. Myslela jsem si, ze to budu schopna vsechno prekousnout, ale nejak mit o nejde. Nechci brat dceri otce, ktereho jsem sama nikdy nemela. Snazim se prekonat jiste bariery, ale potrebuju asi vic casu. Proste mam v sobe nejaky blok, nemuzu s nim spat. Proste jemi neprijemne, kdyz se me dotkne a nechce cekat. Ze uz je to dlouho a ze pokud nam to nebude klapat tady, tak v celem vztahu ne. Jenze kam mam jit. Musela bych se vzdat skoly, protoze na to bych nemela. Penize na dite a skolu. Asi by to spousta resila tim, ze proste, i kdyz zrovna nechteji, tak se muzi podvoli, ale mne je to vylozene neprijemne. nevim, jak to prekonat. Snad se to casem zlepsi, ale on nechce uz cekat.
 Misa3 


Re: Re: Lidus nevim jestli se vse nejak vyresi, musi byt spousta vule a stesti a i tak se nektere veci se proste nevyresi 

(4.10.2003 13:17:43)
Luci mam obavu, ze se to nezlepsi-nikdy, jakmile se ze vztahu ztrati fyzicka pritazlivost a zena ma problemy se sexualnim stykem( sama pises ze chces "byt muzi po vuli"- Luci, sama vis, ze o tom sex neni, sex ma prinaset vzajemne fyzicke poteseni, a nikoli uspokojeni muze, s tim ze zena na sve pocity nebere ohled :"uz aby to mela konecne za sebou, aby uz dal konecne pokoj atd" do jiste miry to pripomina spis znasilneni, kdy se zena snazi mit vse za sebou, jak nejrychleji to jde-mam obavu, ze tohle skutecne neni radostny sex, ktery ma oba manzele uspokojit a cely vztah upevnit.
Vim, ze se Ti zda, ze ted zadne jine vychodisko nemas, ale nevidela bych to tak cerne, je moznost se poradit se skolou na individualnim planu, najit si napr brigadu, vim ze mas male dite, ale je mozne se domluvit s kamaradkou, ktera ma take dite, a pracovat treba jako uklizecka navecer, kdy dite spi a kamaradka by ho stejne jako sve dite jen hlidala. Tohle je jedna z x moznosti a verim, ze by se nasly i jine.

Luci, je to skutecne velice tezke, ale neverim ze neresitelne, vim, ze mas pocit ze nechapu vse, ale ver mi, ze tezko vydrzi vztah, kde zena zakryva svuj odpor k partnerovy (ktery ji pripravil o dite). A odpor nepremuzes, proste to nejde, clovek muze prinutit sve telo, ale nikoli mozek, nebo chces-li srdce. Prosim Te ozvi se mi na mailovou adresu, probereme to podrobneji.

Jestli jsi treba chodila k psychologovi a prestala, nic se nedeje, muzes zacit znovu, pokud Ti psycholog "nesedel" neni to neresitelne, pokusim se Ti po internetu nebo jinak sehnat jineho. Nevzdavej to, protoze mam z Tveho prispevku pocit, ze ted jsi psychicky velmi zranitelna a nejista. Mam pocit, ze potrebujes pomoc. Pokus se mi, prosim, verit a ozvi se, zkusime najit jineho psychologa a dalsi mozna reseni Tve situace.

Luci ja to nepisi proto, ze bych chtela mit pravdu, byla bych daleko radeji, kdybys ji mela Ty, kdyby se dalo zit s muzem, ke kteremu roste Tvuj fyzicky i psychicky odpor, byla bych radeji, kdyby slo tento odpor nejak odstranit a bez problemu v zivote s nim pokracovat. Ale mam dojem, ze to co se stalo Te poznamanalo natolik, ze to skutecne nejde. I kdyz ted to mozna neuznas a budes se snazit udelat vse, aby to klapalo, nemam dojem, ze by to slo, a prosim, ozvi se na nektery z kontaktu, a jak snad ani nemusim psat, udelam vse, abych Ti pomohla, to ze treba nekterou radu provedes po svem: Luci prosm neobavej se, pokud to cos udelala, neodpovida me rade a presto bude pro Tebe dobre, je to skvele, melas lepsi instinkt a je dobre, zes to udelala tak, jak jsi chtela, pokud to udelas podle sveho a nevyjde to, vyjdeme ze situace, ktera je a znovu se pokusime najit reseni, ktere situaci zlepsi. Ja Ti mohu pouze radit, rekneme jako starsi a zkusenejsi zena, ale nic vic, take se mohu mylit a nikdo Ti nezaruci, ze nektere rady nebudou mylne, neni duvod, je slepe poslouchat, je to jen rada, je to jen: " takhle to vidim ja" ale nic jineho.
Ty musis najit spravne reseni, a pokud se budes mylit, prijmout to, ze vsichni jsme omylni a omyly (bohuzel i ty velice zasadni)patri k zivotu. Prijmi to tak, jak to je, rozhodujeme se kazdy za sebe a za sve ciny odpovidame jen sami sobe, pokud se zmýlíme, musime dokazat sami sobe omyl odpustit a zit dal.

Odbornici maji vice zkusenosti a proto je skutecne dobre prijimat jejich rady a zvazovat je.

Jen jeden muj nazor, nejhorsi je se nerozhodnout nijak, protoze neustalym vahanim a rozhodovanim se pro a vzapeti proti cokoliv, si situaci neuveritelne ztezujeme a trapime se. Na druhe strane, zmenit nazor, kdyz ho zacneme povazovat za mylny, je spravne. Neboj se vice rozhodovat, vice si verit, a nest i vice odpovednosti, i s tim, ze se muzes mylit a budes muset situaci svemu omylu prizpusobit. O tom je zivot a budou-li za Tebe rozhodovat jini, at chybne ci spravne, budes mit casto pocit manipulace a ovlivnovani.
A zase: tohle je jen muj nazor=mozna mylny:-)))
 Marcela 6 dětí 
  • 

Re: Zamlklý potrat-prázdnota po šesti letech 

(21.6.2007 18:31:00)
Mám celkem šest dětí a všechny miluju. Ale ten nejmladší je ze sedmého těhotenství,předtím jsem samovolně potratila v desátém týdnu. Dodnes miminko oplakávám. někde mám ukratý jediný obrázek z ultrazvuku....a občas-když ho při úklidu objevím-popláču si.A pak ho schovám zase někam jinam.abych ho neměla na očích.Od chvíle,kdy jsem dostala těhotenskou průkazku-tak jme byli rozhodnutí,že to bude Sylvinka. Takže žádný shluk buněk-ale moje dítě-které zemřelo. Pořád to bolí-i po deseti letech. Nic na tom nemění-že tři měsíce poté jsem otěhotněla a donosila vytouženého syna-který by jinak nebyl....Zemřelo mi dítě-a to asi nikdy nepřestane bolet v duši.. M.
 Bella, 6 dětí 
  • 

Re: Re: Zamlklý potrat-prázdnota po šesti letech 

(22.6.2007 8:08:50)
Marcelo mám stejnou zkušenost a úplně stejné prožívání jako ty. Přišla jsem o miminko taky kolem 10.týdne a krátce na to otěhotněla. Bylo to před 7 lety. Měla jsem pro to dítě jméno, které jsem už potom nepoužila na jiné dítě. Moc mě to tenkrát bolelo, ale protože jsem věřící vím, že se jednou se svým dítětem znovu setkám. Vím, že tam nahoře je.
 zuk 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(17.3.2008 13:04:30)
Opravdu už jsem se bála, že jsem ta jediná, nezodpovědná a špatná, která se k interupci rozhodla z jiných než zdravotních důvodů. Je mi 37 let, mám dva chlapce své a dvě dcery nevlastní, z nichž jednu jsem částečně vychovávala. Dlouho jsem byla se starším synem sama, můj nynější manžel, se kterých mám dvouletého už nepatří mezi žádné mladíky (47)a nemáme ani vlastní byt, snad pokud po mateřské seženu práci a dosáhneme na hypotéku... Zatím je situace taková, že pokud by například manžel onemocněl, tak prostě skončíme pod mostem...Nebylo to vůbec jednoduché rozhodování, ale i přes to, že to stále ještě na duši hodně bolí, jsem přesvědčena, že bylo správné.
 &Aruna& 
  • 

Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(21.3.2008 13:55:04)
Zuky, a jak jsi to psychicky zvládala po tom potratu. Neměla jsi nějaké smutky, deprese? Mám kamarádku, která byla též na potratu a je to už rok a ona není v pohodě. Je smutná,plačtivá, má úzkosti a výčitky, nemůže se podívat na kočár. Říkala mi, že od té doby mívá i dost špatné sny. Jak jsi se ty s tím srovnávala, nemáš něco, co bych jí mohla poradit?
 koa 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(22.3.2008 0:10:17)
madelaine,
nesympatizuju s lidovci a už vůbec ne s Klausem, ale nijak mě jejich otevřený dopis nepohoršuje.
Souhlasím s tím, co tu onehdá napsala tuším Libik, že je třeba, aby ve společnosti vládlo přesvědčení, že interrupce je něco fuj (byť fuj zákonem povolené), pak klesne počet uměle ukončených těhotenství.
Proč by s tím neměl začít právě Klaus? Není to žádná vzácnost, že se politici vyslovují k tomutu tématu. Klaus má velkou popularitu a dost lidí (i tady na rodině) k němu vzhlíží, mohl by to být on, kdo začne.
 Líza 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(22.3.2008 8:08:38)
Koa, ona jedna věc je společenská atmosféra, která nebude považovat interupce za druh antikoncepce (i když si myslím, že v tomhle se za posledních deset dvacet let leccos změnilo k lepšímu), druhá věc je třeba takové Polsko. Já nevěřím, že lidovcům by stačilo to první. A proto mi tyhle iniciativy taky vadí.
 Eleonor 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(22.3.2008 9:11:46)
Koa, mě to vadí taky.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(22.3.2008 23:00:11)
Nechápu co to má co společného s hlasem pro Klause? Oni by si lidovci měli nejdřív zamést před svým prahem. Až nebudou věřící (a tím nemyslím jen křesťany, ikdyž u lidovců se jedná především o ně) používat potratů, pak můžou křičet do světa. Zatím je to ryze pokrytecký výkřik pár fanatiků, kteří si tímto snaží udržet korýtko.
 Líza 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(23.3.2008 8:17:31)
Barčo, v tomhle s tebou nesouhlasím. I když se mi iniciativa lidovců v tomhle směru nelíbí, tak argument, že o tom můžou mluvit, až nebude žádná katolička podstupovat interupci, je trochu lichý.
To bychom nemohli mít žádné zákony, které něco zakazují, protože mezi členy či přívrženci kterékoli strany jsou lidé, kteří se dopouštějí všelijakých činů.
Já si myslím, že je v pořádku, aby tu byl hlas, který označuje interupce za špatné. Ale mám strach, aby ten hlas nenabyl takové síly, že by se z rady, doporučení, stalo nařízení a zákaz, a otočilo se proti ženám v nešťastné životní situaci - a následně i proti jejich dětem.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(23.3.2008 16:53:45)
Pokud to psal jako soukromá osoba tak nic proti, jen nechápu odvolání pro hlas v prezidentské volbě na Klause, když on byl pro Švejnara (podle jeho spolustraníků). Jestli to psal jako představitel vedení lidovců tak je to pro mě pokrytectví. Nechci to zlechčovat, ale nemyslím si, že zrovna potrat patří do jen tak snadné kategorie řešení problému. Já s potraty nesouhlasím, ale nedovolím si někoho odsuzovat nebo nutit do mého názoru. Ještě jsem nepoznala žádnou ženu (to zdůrazňuji), která by řekla při "nechtěném" otěhotnění skočím si na potrat. Většinou je to opravdu (dle mého názoru já v té situaci nikdy nebyla) těžké rozhodování a zvažování pro a proti.
 10.5Libik12 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(21.3.2008 23:25:50)
Nechci ti sypat soli do ran, ale kdyby tvůj manžel onemocněl, tak skončíte bez zajištění i vy, kteří jste se narodili, ne?
 Grainne 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(22.3.2008 20:38:52)
Libik, trochu drastický, ne?
Trefuješ se do někoho, jen proto, aby ses trefila, možnost nápravy už není.
 10.5Libik12 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(23.3.2008 19:48:08)
No promiň, ale tady to snad není linka důvěry nýbrž diskuse na téma ano či ne potratu. V naší společnosti panuje taková tolerance k tomu aktu, že v každé životní situaci každý najde nějaké to alibi,proč jo.

Add. Lidovci.

Lidovci sehrávají v naší společnosti v tomto ohledu velice nepopulustickou roli. Ani náznakem jim nehrozí významný vliv ve společnosti, nejsme prostě Polsko o nikdy jsme nebyli a pokud si řešej potraty,které viděj jako vraždu, tak jedině proti svým volebním preferencím.
Jdu je volit.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(23.3.2008 21:11:29)
Nezlob se, ale když jseš tedy o zákon proti potratu, jak se bude řešit "likvidace" neupotřebených oplodněných vajíček při umělém oplodnění. Nějak mi uniká rozdíl. To snad chceš zakázat zákonem i toto. Jak to vysvětlíš rodičům, pro které je to jediný způsob jak mít vlastní dítě ?
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(23.3.2008 21:12:10)
pro zákon nějak mi to vypadlo
 10.5Libik12 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(24.3.2008 18:16:41)
Neznám žádného nerozhodnutého voliče, jehož by oslovil zákaz potratů, má dcera studuje na katolickém gymnáziu, takže vím, o čem mluvím a ani výzkumy nikde neuvádějí hlad po zákazu potratů. U nás to není tah na voliče, naopak to středové voliče odrazuje. Pokud tento evidentní fakt vyvolává pocit humóru na druhou, smíchu není nikdy dost a smát se můžeme čemukoliv.

Myslím, že i ti kteří nesnášejí katolíky, by těžko vyargumentovali, že KDU lživě volá po zákazu potratů, aby získala lepší volební výsledek.
 10.5Libik12 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(24.3.2008 19:06:24)
Já pokládám katolíky za zvláštní, ale nemám ráda, když se jim do toho zvenčí mluví.
 Eleonor 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(24.3.2008 19:27:03)
Libíku, pokud katolíci se ozývají zevnitř a ty čekáš, že se jim do toho nebude zvenčí mluvit, tak nechápu proč to zrovna ty očekáváš, ty jsi nějaký jejich capo di tutti di capi ?
 10.5Libik12 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(24.3.2008 21:28:27)
Tím, že katolíci požadují zrušení potratů rp.zákaz v této ateistické zemi, fakticky neovlivňují potratový zákon, jen se k tomu vyjadřují. Mohou tak maximálně zmírnit všeobecnou toleranci k potratům, nic jiného. Těžko si představit, že by něco takového mohli prosazovat třeba v rámci koaličních dohod.

Kritika jejich zvyků a představ proběhla nedávno na diskusi Revoluce a odsuzovala to, že katolík odmítá pro sebe bylinkáře, v tomto duchu jsem se vyjádřila k tomu, jestli snáším nebo nesnáším katolíky.

"capo di tutti di capi" v tomto kontextu nedává smysl ani jako útok na mě či někoho jiného, je to machrování, ale nic si z toho nedělej, toho je plnej internet.
 koa 


Re: Kdyz se zena musi vzdat sveho ditete 

(25.3.2008 8:52:21)
Nemyslím si, že by v naší zemi prošel naprostý zákaz interrupcí, na to je tady vládne benevolence až příliš dlouho. A já ani pro úplný zákaz nejsem.

Ale je myslím načase, aby od populárních jednotlivců zaznívalo, že potrat tedy nee.
Mmch, netuším, jaký názor Klaus zastává soukromě.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(10.2.2002 11:45:09)
Ahoj Sally, myslím že se tady všichni baví o postižených dětech a předpokládají, že dítě je první, oba rodiče se mu mohou plně věnovat a ještě k tomu mají dost peněz, aby to utáhli.
Já znám z doslechu rodinu, kde rodiče svým pěti dětem pořídili těžce postiženého sourozence. Byla to nějaká metabolická vada, která se musela neustále řešit, spojená s retardací a nemohoucností. O vadě věděli předem. Jeden ze sourozenců o tom vypovídal dost otřesné věci, ze dne na den prý všech pět dětí v podstatě přišlo o oba rodiče i prarodiče atd. Rodiče stárnou a jediné co svým dětem stihli za posledních patnáct let říct souvislého bylo, že až nebudou moci, oni jako sourozenci se určitě vzdají práce a začnou se starat hned až bude potřeba..
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(11.2.2002 9:51:34)
Ano souhlasím s Vámi potrat geneticky vadného dítěte je spíš služba pro něj než vražda. Ale na druhé straně, moje sesetřenice nemůže otěhotnět přirozeně protože má "mimo" hormony a "vadnou" dělohu. Má tři děti pomoci IVF. Podle mě by je neměla mít, protože holčičky mají stejnou chorobu a chlapeček je přenašeč. Ale to je zase jiná otázka.Jo, a k těm výměnkářům, ono je to chránilo, ta smlouva, protože nezřídka se stalo že po předání statku staříci hladověli a mrzli, protože už nebyli k práci ani hlídání vnoučat. Co tedy s nimi? No tak proto byly ty smlouvy. Mladí na druhé straně dostali statek a měli na čem hospodařit.
Petra
 -Michala- 


Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi - prenatální diagnostika 

(10.2.2002 21:49:16)
Mluvila jsem o smrtelně nemocných dětech, tak si to přečtěte pořádně. To, co Vy uvádíte jako vady se dnes dá upravit plastickými operacemi. Napřed čtěte pozorně a pak suďte.
 Eva 
  • 

Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(6.3.2002 0:26:26)
Proc by nemohli být deti postizené také milované. I postizené díte ví zdali k nemu cítíte lásku ci né.Vím o cem mluvím.Jsem matkou 8.deti.A co se týce potratu v 9.mesíci - tak v zádném prípade bych nesouhlasila.Copak to maminy neví jiz dríve ,ze díte nechtejí. A zde je mnoho rodin která cekají z duvodu neplodnosti na mimco. Jenze to by na úradech nesmela být taková byrokracie , aby si zeny byli nuceny vozit deti ze zemích - 3.sveta.Tam se dá díte adoptovat jiz po 2.týdnech.
 Pineta 


Život je život ... 

(7.2.2002 13:10:01)
Milá Kateřino,
s velkým zájmem jsem si přečetla Tvůj článek, ale souhlasím s Luckou (maminkou Tinky).Ono vůbec v problematice okolo interrupce není jednoduché rozhodnout jednoznačně ANO -NE. Pokud je maminka i to malé v bříšku zdravé,je ochotna děťátko porodit a pak dát k přímému osvojení náhradním rodičům rovnou z porodnice, tak jak se už díky Fondu ohrožených dětí začíná dít, pak je vše v pořádku a taková matka si zaslouží veškerou úctu a obdiv. Důvodem bývá často nízký věk matky, nedostatečné sociální zázemí atp. Ta své dítě miluje natolik, že mu chce zajistit milující rodinné zázemí.
Stejně tak zastávám názor, že než mít dítě nechtěné, lepší nemít žádné. Psychologické studie prokázaly, že už malé miminko v bříšku u maminky vnímá velmi citlivě její vztah k němu, její pocity a nálady. Takovéto děti se rodí jako postižené "neláskou" a tenhle fakt je mnohdy provází jako trauma celým životem, většinou totiž přichází na řadu ústavní výchova v kojeneckém, později dětském domově A je rovněž prokázáno, že v takovém životě jen stěží nacházejí své místo, své "JÁ", zvlášťě pokud nemají to štěstí a nejsou tzv. právně volné a tudíž vhodné k adopci.
V dalším případě, kdy je děťátko podle prenatálních vyšetření nějakým těžkým postižením ohroženo, jsem přesvědčená o tom,že donosit dítě, u kterého lze předpokládat postižení takového rozsahu, že nebude moci svůj život prožít důstojně - a mnohdy bez bolesti a utrpení - mi připadá od rodičů sobecké, i když chápu, jak na svém dítěti přesto nebo právě proto lpí a jak ho milují.
S manželem jsme se rozhodli rozhodli raději vlastní děti nemít a dát domov opuštěnému dítěti. Myslím, že bolesti a utrpení je na světě dost, a máme-li možnost tomu jakkoliv zabránit, měli bychom to udělat a nepřivádět na svět tvorečka,který bude ihned po narození vědět, co je bolest a trápení .
Co člověk, to názor, a zvlášť v téhle interrupční problematice, ale takhle to bytostně cítím já.
 marika 
  • 

Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 14:56:15)
myslim si zeni uplne fer byt hrdina a rikat porodim postizene dite nekde v predchozich reakcich ctu a 41 zene ktera nosi pleny a nedokaze se najist a o stesti jejich rodicu clovek by skoro zaplakal ale co s ni bude az ti rodice umrou????? pude do ustavu a tam ji proste nechaji lezet a umrit a nebo ji daji na krk jejim sourozencum???? to je prece bajecne reseni pripada mi sobecke umyslne si nechat takove dite ktere sice bude se mnou spokojene 30 let a co pak?????
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: re: Pravo na preruseni tehotenstvi 

(7.2.2002 15:08:57)
Mariko, ale to dítě, jak píšeš, prožívalo 30 let štěstí, a bylo na světě rádo. Bylo celou tu dobu vděčné za život. Podle mne může najít své štěstí klidně i v ústavu, bude to asi jiné štěstí než ty si představuješ, ale bude to jeho štěstí, a to je důležité, ne?
 Ilona, 1dcera 19měs. 
  • 

Ad: Vraždění neviňátek v Americe 

(7.2.2002 22:19:22)
Ahoj Katko (a všichni),
To se vám ta diskuse tedy pěkně rozběhla! Při této tématice se to ale dalo čekat. Do rozmluv na internetu se nezapojuju, ale tohle téma se (nejen mě) taky docela dotklo.
Především, to co píšeš o USA (zemi, kde např. 17-letá modelka nesmí předvádět spodní prádlo!) – to se mi naprosto nechtělo uvěřit!! Je to strašné. Typický příklad toho, jak se dá zneužívat demokracie. Asi to bude tím, že Ameriku znám jen z doslechu, a to je vždycky zkreslené. Takové pokrytectví jsem si vůbec nedokázala představit v zemi, která se považuje za civilizovanou, ba přímo za vrchol civilizace! Ale dost o tom.
Pokud jde o můj soukromý názor na lidský život, shoduje se s Tvým. Pravděpodobně jsme ale (doufám) obě celkem běžné matky, které nic hrozného nepotkalo. Jinak se na to dívá někdo, kdo prožil utrpení a umírání vlastního dítěte (třeba moje babička, která se z toho až do své smrti v téměř 90-ti letech nikdy úplně nedostala). Chápu, že pak člověk může zcela změnit názory... I podle diskuse je vidět, že jakmile začneme přidávat různá ta ALE a CO KDYŽ, strašně se to zamotá a jeden nikdy neví, kam až se to může dostat. Je mi úplně jasné, jaký názor mají tzv. pragmatičtí, rozumní, logicky uvažující lidé. Co nezletilé dívky, co znásilnění? Kolik % takových případů ale ve skutečnosti je? Když jsme byli asi v 8.třídě (tedy tak rok 1987), promítali nám film o potratech. Taky jsem bulela jako želva. Asi to měla být sexuální výchova, abychom se „ničeho nedopouštěli“?! Dnes už nevím. Jen si pamatuju na ta tělíčka, která už nikdy nebudou žít, protože někdy před 3.měsícem jejich života někdo „provedl mini-interrupci“. Myslím, že jsem nebyla sama, kdo tehdy slzel. Pochybuju ale, že se nám tehdy dostalo nějaké skutečné osvěty a že jsme byli poučeni o nějaké spolehlivé antikoncepci.
Dále jsem se s miniinterrupcí setkala přibližně v téže době u své blízké příbuzné. Bylo to v nejbližší rodině, já jsem si to dítě moc přála. Ale nebyla jsem jeho matka, a ta si to ode mě nenechala rozmluvit. Potratová komise rozhodla kladně, a tak naše rodina o dítě přišla. Mockrát jsem to v průběhu času obrečela (už to bude skoro 15 let). Nebylo to moje vlastní dítě, ale mám dojem, že jsem toho pro něj tehdy měla udělat víc. I když jeho potenciální matka byla nejspíš předem rozhodnutá....
Je to těžké, protože žena často bere dítě/plod jako svojí „věc“. Jenže to ono přece není! Jistě, nemůže myslet a vnímat tak jako my, ale je to přece lidská bytost!! Myslím, že lze jen souhlasit s tvrzením, že i ještě nenarozené dítě (tedy plod) má obrovskou vůli k životu a touhu žít. Vím o ženě, která měla 3 děti a nechtíc přišla do jiného stavu počtvrté, přestože s manželem použili 2 různé typy antikoncepce (tedy nejspíš ne moc spolehlivé). Rozhodla se tedy pro 4.dítě, smířila se s osudem. Dnes je dítko šťastné a temperamentní, převálcuje všechny starší sourozence. Toto neuvádím jako pravidlo, jen jako příklad toho, že nikdy nemůžeme nikdy předem říci, jaké dosud nenarozené dítě vlastně je, bude a co od něho očekávat. Je tedy jedno, jestli mu přiřkneme vlastní „osobnost“ od početí, moruly, gastruly nebo od 3. či 5.měsíce vývoje, ono se nás na to neptá, prostě ji má. Řekla bych, že už tím početím projevilo svojí vůli po životě.
To je asi tak všechno, dalo by se jistě popsat ještě spousta stránek, ale to není cílem. Přeju Tobě i všem ostatním, aby vám zůstal ten pozitivní a optimistický postoj k životu (Životu) po celý život!
Ilona.
 Alex 
  • 

Kafe s manželem 

(8.2.2002 19:55:43)
Ahoj,
určitě ti fandím v nově nalezeném randění se svým manželem. My jsme s mužem také navštěvovali lecjaké semináře, jenom abysme měli nějakou společnou aktivitu, je to normální když když jsou děti malé a rodiče utahaní jak koťata. Pak jsme ale zjistili, že je lepší si zajít na kafe bez maskování.
Jinak-nesnaž se vyvolat soucit obavou z kamenování, snažíš se v dobré víře vyvolat diskuzi a doufáš, že tím pomůžeš změnit mínění většiny, což povede ke změnám v legislativě. Na potraty je asi tolik názorů, kolik je žen na Zemi a pár mužů ještě k tomu. Řada lidí si svůj názor vytvoří sami, někteří podle skupiny. Názor tvého přednášejícího, utvořený podle etiky, která vůči ženám a dětem nikdy přehnaně přátelská nebyla tady zas není nic tak neobvyklého, abys musela mít dojem, že tě barbaři z Čech budou kamenovat.
Já osobně se spíš snažím pomáhat co nejkonkrétněji, nepotřebuji se dopovat adrenalinem vztekem nad tupostí a nemorálností spoluobčanů, stačí se rozhlédnout kolem a hned nalezneš nějaké to narozené postižené dítě, jehož rodiče jsou před, nebo po zhroucení z té zátěže.. Mějte se krásně Saša
 Petra 29, Ondra 2,5 
  • 

Díky 

(9.2.2002 12:33:09)
Milá Katko!
Díky za Tvůj příspěvek a za to, že ses nebála to napsat. Lidí, kteří jsou přesvědčeni, že potrat je vražda, je možná víc, než si myslíme, ale kvůli té řvoucí většině (menšině?) se bojí ozvat.
Petra
 Petra, dvě děti 
  • 

Lidský život je lidský život.Tečka. 

(10.2.2002 18:44:54)
Ahoj Kateřino, děkuju Ti, že jsi napsala svůj článek. Já myslím, že o chtění a nechtění dítěte by se prostě nemělo uvažovat. Prostě by se mělo přijmout. Počatému dítěti by měl každý přizpůsobit celý svůj život. Lidé ze své pohodlnosti bojují za možnost volby. Ale něco jiného je volba způsobu porodu, volba výchovy a něco jiného je rozsudek o životě a smrti! Myslím, že zde by neměla mít žena právo volby.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(10.2.2002 22:43:41)
Nechtěla jsem už do téhle diskuze vstupovat, ale teď musím. Petro, prosím tě, mohla bys být alespoň JEDNOU v životě konkrétní a říct, co bys dělala v případě, jaký zde o jeden přispěvek pod tebou napsala Sally? Dokážeš si představit takovou situaci?
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 9:45:43)
Milá Jarko, dobře, budu konkrétní, když si to tak přeješ. Kdyby naše další dítě mělo být neočekávané nebo nemocné, tak bychom mu dali život a s láskou se o něj starali. Kdyby se manželovi něco stalo a nemohl mne podpořit, ani to by mne nedonutilo jít na interrupci, zkrátka bojovala bych jak se dá, zmobilizovala bych všechny své síly na to, abych vychovala v lásce všechny naše děti. Sílu bych čerpala z manželovy lásky, ze štěstí dětí. Kdybych měla málo peněz, zažádala bych si na městském úřadu , aby mi dorovnali životní minimum a z něj bych živila děti i manžela. Kdybych si nemohla poradit po technické stránce, jak zabezpečit rodinu, obrátila bych se na lidi, které mám ráda a kteří při mě stojí. Kdyby i těm se něco stalo a kdyby vyhořela moje garsonka, tak bych se obrátila bych se linku důvěry(na tu bych se obracela vždy, když by mi bylo úzko), a tam by mi poradili, kde najdu nejbližší azylový dům a kdo mi pomůže s péčí o mé děti. Naše děti vedeme k pomáhání slabším a myslím, že sourozence s postižením by přijaly úplně samozřejmě. Abych si dodávala síly žít, chodila bych na psychoterapii. Mysli si o mě, že jsem naivka, já tohle nepíšu pro tebe, protože vím, že ty se svým přístupem k životu mne nikdy nemůžeš pochopit, toto píšu pro ženy, kterým připadá, že interrupce je vražda. Ženy, které berou interrupci jako formu antikoncepce(některé chodí na interrupci i opakovaně)nebo ženy, které pomocí interrupce provádějí selekci dětí, tyto mé věty jistě neosloví.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 10:33:28)
Milá Petro, o mém přístupu k životu nevíš vůbec nic. Pouze se domníváš, myslíš, jsi přesvědčená, že jsem taková, jakou sis mě zařadila...a to z tvé neschopnosti pořádně přemýšlet a snažit se mít více pochopení pro lidi, kteří nejsou zrovna tvoje krevní skupina. Takže jenom stručně: sama jsem na potratu nikdy v životě nebyla a přiznávám otevřeně, že si něco takového nedovedu představit. Ale jsem schopná přemýšlet o různých důvodech, které mohou ženu k takovému kroku přivést. A tím důvodem nemyslím to, že si ho bude některá zaměňovat s antikoncepcí. To je zvěrstvo a myslím, že velká většina žen takhle nepřemýšlí.
Ano, jsem jiná než ty a to dost zásadně. Nejsem plná nenávisti k lidem, kteří mají třeba jiný životní názor. Snažím se pochopit, ne odsoudit - to je totiž to nejpohodlnější řešení. A ty ho používáš stále. Opravdu bych tě chtěla vidět, jak se sama se třemi dětmi, z toho s jedním postiženým protloukáš životem. Odkázaná na pomoc a milosrdenství ostatních. Petro, na pír nebo do klávesnice můžeš napsat cokoli, to jde dobře, to nebolí. Ale žít to, den pod ni měsíc po měsíci, rok za rokem, k tomu je potřeba větší odvaha a větší síla, než jen sednout k PC a napsat něco hodně osvíceného. Já bych ti samozřejmě nepřála, aby tě něco takového někdy potkalo, nikomu bych to nepřála. Ale jsou lidé, kteří takové záležitosti řeší a třeba i daleko horší. Člověk je smrtelný, může onemocnět, může se pod tíhou okolností sesypat. To si nikdo nenaplánuje, ani neobjedná. To prostě přichází, stává se to. Je to moc hezké, že to máš tak hezky všechno srovnané, víš, co bys dělala, kam bys šla, kam bys zavolala. Ale jen tak mimochodem - zkoušela jsi někdy žít ze životního minima? ne měsíc, ale třeba rok, dva? Asi ne, viď? protože jinak bys věděla, že ta částka není ani na život, ani na přežití. Ani při největší skromnosti bys s takovýnhle příjmem nemohla sobě a svým dětem zajistit důstojný život.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 11:26:15)
Jarko, ono nezáleží na tom, že jsi nikdy na interrupci nebyla. Záleží na tom, že ji považuješ jako zadní vrátka. To je stejné jako s tím manželstvím a nevěrou - já nevěru nepřipouštím a ty si myslíš, že v určitých životních situacích je třeba. Když si myslíš, že jsem zlá, tak si to mysli, já ti to neberu.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 11:35:12)
Ach Petro.....měj se hezky, já s debatováním s tebou končím.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 13:47:47)
Jarko, to že jsem naivní a zlá a že nemá smysl se mnou mluvit, už tady několikrát bylo. Přečti si, co jsem napsala Mišce a konstruktivně mi odpověz, jinak to budu brát, že ti došly argumenty. A mimochodem, s manželem jsme žili roky na životním minimu, a byli jsme šťastní, měli jsme sebe a dítě a ještě jsme si do té nouze plánovaně pořídili druhé dítě. To je asi pro tebe nepochopitelné, že někdo může být šťastný bez peněz? Já jsem šťastná, když se moje děti a manžel smějí a když jim slouží zdraví. Teď už nežijeme na životním minimu, chudé doby pominuly, chápeš to? Když by si bývala žena dala dítě(podle tvé teorie)vzít kvůli tomu, že zrovna byla v bídě, tak by teď neměla své milované děti. Nezajištěná těhotná matka řeší bezhlavě svou MOMENTÁLNÍ tíživou situaci NEVRATNÝM ŘEŠENÍM. Dítěti život už nic nevrátí.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 10:47:22)
Petro, jsi opravdu tak naivní, že např. nemáš žádnou představu o tom, jak může být dítě dalece postižené a co potřebuje takové dítě za péči? Myslíš si, že bys to takhle zvládala? Vezmi si např. kdyby tvé dítě nemohlo chodit. Potřebovalo by drahé léky. Potřebovalo by každý třetí den zavést k lékaři, bezbariérový byt, pomoc s oblékáním, koupáním, hygienou, jídlem.... Tohle, co popisuješ, se dá snad zvládnout s dětmi zdravými. I když nevím, kde bys brala např. peníze na psychoterapeuta nebo jestli by např. byl právě pro tebe volný azylový dům.....
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 11:50:26)
Ahoj Miško, já bych překonávání problémů a překážek pojala jako výzvu a jejich překonávání by mě naplňovalo. S tím si ty nemusíš hlavu lámat. Každého naplňují v životě jiné věci. Někdo překážky přelézá, aby na nich vyrostl, a někdo je obchází širokým obloukem, a libuje si v ustrnutí. Já se snažím, co mi život přinese, překonat a budu se tak snažit, dokud nepadnu. Můj hlavní cíl je udělat šťastnými své děti a manžela. Když si vezmeš co skutečně za materiál potřebuješ k životu a co už je navíc, tak zjistíš, že toho nutného zase není tak moc. Důležitější než materiální zázemí je pro mne rodinné láskyplné a bezpečné zázemí, třeba v holobytě. Já si i v nuzných podmínkách dokážu představit pěkný a naplněný život, když je naplněný láskou. Ne všechny děti vyžadují nejnovější typy hraček a oblečení, pro některé děti je nejdůležitější láska a bezpečí a pocit jistoty od matky a otce. Zkrátka nový život bych nezabíjela kvůli tomu, že by snížil naši životní úroveň a naše pohodlí. Myslím, že s podporou, když už ne otce dítěte, tak okolí, příbuzenstva, přátel a společnosti se dá tíživá situace vyřešit, když se opravdu chce.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 12:05:40)
Petro, myslím, že o překonávání překážek mi nemusíš nic říkat, protože já jsem příklad toho, že v životě se dají překážky zdolávat. I když na tom třeba jsem relativně dobře proti lidem, kteří mají opravdové problémy - nemocné děti atp. Takže k těm se ani nemohu přirovnávat, protože nevím, jak bych se v jejich situaci zachovala.
Mezi námi je veliký rozdíl - já nemám svůj život nalinkovaný a překážky řeším, až přijdou, aniž bych o nich přemýšlela dřív. A také nepředpokládám, jako ty, že všechny ženy jsou na světě stejné a přemýšlí, jako já. Každá řeší situace jinak a neznamená to, že se vyhýbají překážkám. Překážkám se podle mě vyhnout ani nejde. Přijdou nebo nepřijdou.
Petro, neházej už všechny ženy do jednoho pytle. Nechej jim jejich rozum a jejich právo na volbu. I když se ti jejich volba nelíbí, ty nejsi pupek světa a svět nemůžeš podle sebe řídit. Mám na interupce podobný názor, jako ty, jenomže si dovolím říct, narozdíl od tebe, že pokud bych se ocitla v situaci, kdy by moje dítě mělo být např. mongoloidní nebo mělo vadu, která by byla smrtelná nebo by mělo být napořád ochrnuté.... tak prostě nevím, jak bych se zachovala. Nevím to a poznala bych to až v té situaci. Nevím, co žena v takové situaci k dítěti cítí - jestli ho miluje, nenávidí.... nevím. A proto nemůžu soudit.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 13:23:04)
Miško, vidíš, ty myslíš že ze sebe dělám "pupek světa", jak píšeš. Já si myslím, že jen píšu to, co cítím a jak to myslím. Nemá cenu, abychom se dohadovaly. Ty zkrátka o věcech přemýšlíš, až když se stanou, a pak je různě hasíš, a já o nich přemýšlím předem, abych se jim pokud možno vyhnula a abych se, pokud by přišly, v nich zachovala tak, abych toho později nelitovala. Lidé, kteří nemají nalinkováno, pokud se rozhodují k závažnému kroku, tak se rozhodnou většinou pro to, čemu víc fandí společnost. Kdyby společnost nahlížela na interrupci jako na vraždu, myslím, že by spousta životů byla ušetřena. Tady se nejedná z pohledu statistiky jen o nemocné děti, těch je zlomek z počtu všech interupcí, tady jde hlavně o zdravé nežádoucí děti. Těmto dětem je brán život jenom proto, že prý nebudou vyrůstat v zajištěné rodině. Dítěti je jedno, jestli chodí v oblečení Création Stummer nebo Jitex z druhé ruky a jestli má hračky Fisher Price a nebo á la lidová tvořivost, školy jsou zadarmo a myslím, že by si samo dítě na školné na vysokou školu i vydělalo, kdyby bylo na světě. Dítěti záleží jedině na láskyplném přijetí vlastních nebo nevlastních rodičů, a je málo matek, které, když už porodí, i nechtěné dítě, které své dítě nezačnou milovat. Začnou ho milovat později, ale přece a jsou šťastné, že ho mají. Ty zas budeš argumentovat tím, že je spousta matek, co jsou šťastné, že si své děti nechaly vzít. Co je to štěstí? Miško, ty bys dala zabít svou Mišku, kdybys třeba přišla o práci a přítel ti nemohl pomoci? Odpovím si sama - nedala. Starala by ses, aby Miška byla šťastná. A jaký je v tom rozdíl - tříleté dítě a dítě po početí, podle mne je to dítě jako dítě? Co udělá máma, které se narodí nechtěné dítě - buď ho dá do ústavu a ono může najít domov u jiných rodičů, ale většinou se ta matka sama začne starat, aby bylo šťastné. Myslím, že krkavčích matek, ve kterých se nepohne srdce, když vidí své narozené dítě, je také jen zlomek. Takže ženy ze strachu z budoucnosti se svého dítěte raději vzdají hned zkraje a myslí si, že pro něj udělaly to nejlepší. Ale dítě chce žít! To je pro něj to nejlepší, zdravé, nemocné, žádné dítě nechce být roztrháno zaživa odsávačkou. Ty bys chtěla být roztrhána odsávačkou? Ty jsi přece také ráda na světě, proč bojuješ za to, aby to někomu bylo upřeno!!!
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 13:39:53)
Myslím, že mluvíme každá o něčem jiném. Já nepsala o tom, že nechávám svůj život osudu, takže je mi jedno jestli přijdu do jiného stavu a potom to teprve řeším, ani o tom, že bych musela přemýšlet o tom, jestli se mi má dcera narodit nebo ne. I když jsem na všechny sama, tak jsem nepřemýšlela, že bych měla jít na potrat. Ale čekala jsem zdravé dítě. Nakonec doměnky lékařů byli špatné. Takže jsem se nemusela nikdy rozhodovat o tom, jestli přivedu na svět postižené dítě.
O práci jsem přišla, ale naštěstí svůj život většinou s úspěchem dokážu přizpůsobit komplikacím a různým situacím. Je mi jedno, jak si mé příspěvky přizpůsobíš ke svému myšlení, hlavní je, že vím, co tím chci říct a že to snad pochopí i ostatní.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 14:08:50)
Miško, mně nejde o tvou konkrétní osobu, mně jde o to, a to ti pořád naznačuji, že schvaluješ něco, co má negativní dopad na všechny. Ty sama třeba víš, že už bys interrupci nepodstoupila ani za nic, ale tím, že ji obhajuješ pro jiné, tím dáváš průchod vraždění. Jistě hlásáš, že násilí a vraždy jsou špatné, ale současně hlásáš i právo na ukončení těhotenství. Což ukončení těhotenství podstupuje dítě dobrovolně? Ne, děje se tak násilím! (Argumentuješ sama proti sobě.) Promiň, že odbočuji, ale ty také hlásáš v jiné rubrice současně sexuální uspokojení a současně jistě odsuzuješ sexuální zločiny. Ale z čeho se dějí sexuální zločiny - z toho, že se někdo sexuálně uspokojuje. Opět argumentuješ sama proti sobě. Což kdyby ses raději zamyslela dřív, než něco vypustíš z pusy? Totéž se týká i Jarky.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 14:32:48)
Takže bych to, Miško, shrnula: smyslem lidského pohlavního života je dávání lásky partnerovi a vznik nového života. A smyslem mateřství je dávání lásky dětem. Obojí znamená žít pro druhého a přinášet druhému štěstí, bez žádných "ale".
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(11.2.2002 14:35:01)
Už mi došly slova :-) No tak patřím do skupiny těch, co dávají ženám volbu, pokud jsou v situaci, když ji musí využít. Já mám svoje názory jasné, obracej se na ty, co můžeš ještě ovlivnit ke svému obrazu.
 -Michala- 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidský život je lidský život.Tečka. 

(14.2.2002 8:46:51)
Milá Petro, my tady ale nemluvíme o "vraždění" dětí, které už máme. Mluvíme o nenarozených dětech. Jinak tě musím upozornit, že dítě, které už je na světě, je schopné samostatného života a je to člověk a živý tvor. Naopak o dítěti v matčině lůně mluvíme jako o embryu, plodu atd. Tudíž je součástí matky a jejího těla /není schopné samostatně žít/, a proto má matka nárok si rozhodnout, co s jejím tělem /dítětem/ bude. Sama vůbec nevíš, co to znamená mít postižené dítě. Bydlela jsem v místě, kde je Modrý klíč /pečují tam o postižené děti/. Pokaždé, když jsem je potkala jsem byla víc a víc přesvědčená, že kdyby se mi mělo narodit postižené dítě, šla bych na interrupci. Některá postižení jsou hrozná a podle mě nekvalifikovaným člověkem těžko zvládnutelná. Pak tu píšeš, že dětem je jedno v čemk chodí a co nosí za oblečení. Další blbost. Jedině batoleti a miminku je to jedno. Děti jsou kruté. A kdo není patřičně oblečen je vystaven posměchu a tyranini ostatních. Vím, jak jsme se chovali k takovým dětem. A jelikož mám i 13ti letého nevlastního syna, vím, jak se děti ke špatně oblečeným vrstevníkům chovají i dnes. Outsideři po dospělácky- sociálové, špíny dětskou řečí. Ty jsi asi světice, když jsi tak "dokonalá". Matka Tereza hadr. Nesuď nás ostatní "nedokonalé" a radši si běž vymýšlet další katastrofy a problémy pro vaši rodinu, abys je pak lépe mohla řešit.
 Petra, dvě děti 
  • 

Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 15:24:41)
Ukončení těhotenství je násilné ukončení života. Násilí na bezbranném tvoru nebo dítěti je to největší zlo, jaké může kdy člověk provést. Násilí na svém dítěti je to nejhorší zlo, jakého se kdy matka může dopustit. Ukončení těhotenství je snaha poroučet přírodě. Ukončení těhotenství je zbabělý útěk před následky svých činů a nezodpovědnost nejtěžšího kalibru. Ukončení těhotenství je lenost a pohodlnost matky, otce, jejího okolí a společnosti. Ukončení těhotenství je odpor k námaze, odpor k uskromnění se a podřízení života dítěti. Ukončení těhotenství je brutální VRAŽDA.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 15:50:40)
Petro, já s tebou nechci diskutovat proto, že by mi došly argumenty. Debata s tebou pro me nemá žádný význam. Ty sis mě někam zaškatulkovala a máš to jasný. Ale nic o mě nevíš. Možná se budeš divit, ale i já si dovedu představir šťastný život bez hromady peněz. Také jsem několik let žila na životním minimu - se dvěma dětmi a bez manžela, bez babiček, ochotných dávat a přilepšovat třeba ovocem nebo občasným zakoupením např. bačkůrek. Takže mě nezařazuj mezi nějaké zazobané snobky, které už roupama nevědí, coby a tak se bezuzdně oddávají sexuláním hrátkám a pak chodí s lehkým srdcem na interupci. Tento zákrok jsem nikdy v životě neabsolvovala! Ještě si dovolím malou poznámečku. Malému dítěti je skutečně jedno, jestli chodí oblékané ze sekáče, nebo v jiných obnošených věecech. Sedmnáctiletá slečna je na tom již jinak. To jistě chápeš. Pravda, může si něco vydělat na brigádách a taky se to tak většinou řeší, ale ta největší finanční zátěž leží vždy na rodičích.
Nechápu, Petro, jednu věc. ty jsi pravděodobně natolik unesená sama sebou, svým příkladným pohledem na svět, že všechny ostatní ženy považuješ za matky hyeny, které myslí jen na své blaho a láska k manželovi a dětem je jim na hony vzdálená. Nevíš o nás nic, ani o mě, ani o Mišce. Nesu´d, nevynášej své domnělé pravdy. Neznáš všechny okolnosti, nevíš, čím vším Miška nebo já jsem prošla. To, co tady člověk napíše, je jenom zlomek toho, co skutečně prožil, co cítí, s čím bojuje. Vytrháváš věci z kontextu, překrucuješ a vše si upravuješ tak, aby mohla plivnout, ublížit. nelíbí se mi tvůj styl debaty. Proto s tebou debatovat přestávám. A jen tak mimochodem - nalistuj se v této rubrice zpátky někam na tuším červen - vyměňovaly jsme si zrovna já a Miška zde své názory a též jsme se ve všem neshodly. Přesto jí považuju za svou kamarádku, protože ono není nutné být obklopen jenom lidmi, kteří ti na všechno kývou. Ale přínosnější je mít kolem sebe lidi, kteří se nebojí říct ti na něco svůj názor, i když vědí, že na druhe straně nebude kladná odezva. Ale musejí se ti lidé vzájemně respektovat, vážit si jeden druhého a přemýšlet o tom, co ten druhý napsal. Ty nepřemýšlíš. Máš to hezky nalinkované a kdokoli řekne něco, co se s tou tvou lajnou neslučuje, tak to bereš jako výzvu k útoku, urážení...ačkoli toho člověka vůbec neznáš. Budu se opakovat, ale ty rozhodně nejsi typ člověka, kterému věřím to jeho hlásání všeobjímající lásky. Ty máš Petro ráda především sama sebe. Jsi sebestředná, máš plnou pusu různých teorií a pouček, sloganů a morálních výkřiků. Tak jestli si s tím v životě vystačíš, budiž ti přáno. Měj se hezky.
 Petra, dvě děti 
  • 

Ukončení těhotenství je zneužití lékařské vědy. 

(11.2.2002 15:55:12)
Lékařská věda by měla sloužit na podporu života a ne na jeho zmaření.
 Iva, dvě děti 
  • 

Re: Ukončení těhotenství je zneužití lékařské vědy. 

(6.8.2003 14:53:11)
Milá Petro,
zdá se, že ses v životě ještě do prekérní situace nedostala, a proto si osobuješ právo hodnotit ty, co něco zlého prožily.

Byla jsem na potratu. Nechlubím se tím, ani nežádám nikoho o odpuštění. Udělala jsem to proto, že jsem sama vyrostla v takových podmínkách, které bych nikdy nepřála svému ( a ani žádnému jinému) dítěti, a vše nasvědčovalo tomu, že i mé dítě by se do podobných podmínek narodilo a muselo v nich žít. Proto jsem se rozhodla pro potrat a myslím i dnes po letech, že to bylo správné. Opačným rozhodnutím bych sobě i dítěti přivodila tolik potíží, že si to někdo jako Petra nedovede ani představit.

Víš ty vůbec, Petro, co to je být třeba na všechno sama? Evidentně o tom nemáš ani ponětí. Vždyť i v otázce co bys dělala po rozvodu těhotná s perspektivou, že dítě bude postižené stále píšeš, že bys hledala oporu v lásce k manželovi a dětem. Víš jaké to je, když tvou sílu pořád někdo potřebuje, jako například je to u postiženého dítěte,(znám takový případ) a ty ji nemáš kde čerpat?

Nepřeju lidem nic zlého, ale nekterým radikálním diskutujícím bych přála občas si situaci, co na ni měli tak jasné názory, zažít - to by koukali, jak je to najednou o něčem úplně jiném!!!
 Misa3 


Re: Re: Ukončení těhotenství je zneužití lékařské vědy. 

(6.8.2003 20:17:32)
Ja si cely zivot velice prala dite, ale umim si predstavit situaci, kdy bych se rozhodla pro potrat. Zila jsem napr. s muzem. ktery me psychicky i fyz. tyral. Trvalo tri roky nez jsem dokazala odejit. Delala jsem vse abych, se neocitla v jinem stavu, citila jsem kazdy mesic des nad tim, jak by se sitauce zkomplikovala. Cekat dite z nekym tak nevyzpytatelnym jako byl tento muj partner bych nikdy nechtela. Tak nejak jak pry rikali Indiani: neodsuzuj druheho pokud jsi neusel nekolik mil v jeho mokasinech. Proste neodsuzuj sitauci, ci rozhodnuti druheho, pokud nezazijes to, co on. Ale na druhe strane jde uvazovat i o tom, nakolik je to i chyba okoli, ktere zenu v teto velice tezke situaci zcela lhostejne necha a nekdy jde prave o lidi ji nejblizsi, o rodice o pratele atd. Tito lide selhali a i jejich vinou (stejne jako vinou nekvalitnich zakonu)se zena ocitla v situaci, kdy ji nic jineho nez potrat nezbyvalo. Takze pani ktera kritizuje, by si mela uvedomit, co ona sama kdy udelala pro to, aby treba nektera zena z jijiho okoli, nebyla bezmocna v teto situaci, kdy ji nic jineho nezbyvalo.
 Petulinda + Klárka + bříško 


Pro Ivu 

(8.8.2003 11:00:39)
Ahoj, Ivo!
Vrátila jsem se ke svým příspěvkům a znovu si je přečetla. Promiň, ale co je v nich odsuzujícího a radikálního? To že si myslím, že se občas dá najít i další řešení, které možná dotyčný v těžké situaci přehlédl? To že jsem někomu doporučila nemocnici, kde jsem byla spokojená s péčí i s přístupem lékařů?
Nerozumím tomu, proč mě napadáš. Ano, nemyslela jsem si, že budu někomu radit, kam jít na potrat, protože s potratem nesouhlasím. Pokud tam ale má jít, pak ať se to stane někde, kde se k němu budou opravdu slušně a hezky chovat .
To že nesouhlasím ale neznamená, že odsuzuji ty, které potrat podstoupí. Rozhodně nejsem stoupenec zákazu potratů. Myslím, že každá žena má právo se rozhodnout a já určitě nejsem ten, kdo by ji soudil. Takže pokud to někomu znělo jako odsouzení, velmi se mu omlouvám, to jsem opravdu nechtěla.
Petra
 Petulinda + Klárka + bříško 


Ještě jednou pro Ivu 

(8.8.2003 11:10:52)
Když to teď prohlížím, připadá mi, že to nebylo adresované mně, ale paní Kateřině a jenom sis popletla jména...
No, pokud to bylo pro mě, tak platí to, co už jsem napsala.
Hezký den. Petra
 Helena Souchová 


Re: Ještě jednou pro Ivu 

(8.8.2003 12:27:07)
Iva odpovídala určitě na příspěvek " Petra dvě děti"....Je to už diskuse staršího data a zmiňovaná tu už nebyla ani nepamatuji:-)
 Petulinda + Klárka + bříško 


Re: Re: Ještě jednou pro Ivu 

(8.8.2003 13:39:08)
Aha, tak to se omlouvám, tolik to zase proštudované nemám :-)
 Aleš 
  • 

Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 16:16:31)
Já si myslím, že už to,připouštět si alternativu,že by měla žena násilně přerušit těhotenství,je špatné. Cítím se divně, když kolem sebe slyším:"Já bych tohle nikdy nedopustila,ale chápu ostatní, maj přece možnost svobodného rozhodnutí." Já říkám NEMAJÍ !!! Nikdo nemůže podle mně rozhodovat o právu na život dítěte. Já souhlasím s Petrou (dvě děti). Dítě je podle mně dítětem už od okamžiku početí, nikoliv až od porodu.
Pokud dítě přijde na svět z lásky,není možné jej nenávidět, ať je jakékoliv. Pokud si nejsem jistej, že přijde na svět v lásce, nemám si jej vůbec pořizovat !!! Toť můj názor.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 16:32:34)
Aleši, Ty jsi tím myslel, že žena má učinit vše proto, aby neotěhotněla, tj. zabránit počení, pokud si není jistá, že by přijala své dítě?
 Aleš 
  • 

Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 16:49:11)
Petro,ano. To taky znamená, nemilovat se s nikým,koho si nemůžu představit v roli otce nebo matky.Pokud se oba milují z lásky,tak ani snad nejde uvažovat o tom, že by žena a muž nepřijali své dítě ať je jakékoliv.Když provozují sex s někým, koho buď nemilují vůbec, nebo mají k němu jenom "vlažný" vztah, tak se pak nelze divit,že začnou třeba uvažovat o interupci. Chci tím říct, že vztah matky k dítěti je jakoby odrazem vztahu matky k otci dítěte a naopak. Snad jsem to napsal srozumitelně,omlouvám se, nemám tak vzletnou mluvu :).Toť můj názor.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 17:40:22)
Ano, Aleši, to je ono, o to by se taky každá zamilovaná dívka a žena měla živě zajímat, co by její milenec dělal, kdyby otěhotněla. Pokud by řekl něco ve smyslu:"to je tvoje věc " nebo "to vyřešíme pak", "nám se nic nestane, já dávám pozor" nebo "nepotřebujeme antikoncepci" nebo "to je ženská záležitost" a nebo "co to přivoláváš" nebo "ty nesmíš otěhotnět" nebo "já mám známého na gynekologii" nebo "já s tebou dítě nechci", tak by jaksi měla vycítit, že on ji nemiluje a že s ní je jen, aby si užil a že odmítá nést zodpovědnost plynoucí ze sexuality. Vyjádřil jsi moc hezky to, že to, jak miluje žena své dítě a jak o něj stojí, vyjadřuje její lásku k otci dítěte. Aleši, já myslím, když už žena otěhotní s nepravým, tak by se měla oprostit od toho, že otcem dítěte je nemilovaný muž, to je asi pro ty ženy nejtěžší, začít milovat dítě od nemilovaného muže. Proto si myslím, že je důležité, aby dítě porodily, získaly by po porodu na dítě úplně jiný pohled než v těhotenství a většina žen by dítě přijala a začla milovat. Když ne, tak ho budou milovat jiní lidé, je spousta žen a manželů, které vlastní děti mít nemohou a touží po tom vychovávat dítě nebo pomáhat při výchově dětí a mládeže. Všechno je jen chtít dát štěstí a život druhému na úkor vlastního pohodlí.
 sally 


Trochu pana Steinbecka k možnosti volby 

(11.2.2002 18:03:36)
Kdysi dávno jsem se zamilovala do knihy Na východ od ráje. Nejvíc asi kvůli té pasáži, kde se čínský sluha Lee zamýšlí nad tím, proč se anglické překlady bible od sebe tolik liší. Jedná se o to, co řekne Bůh Kainovi poté, co zjistí Abelovu vraždu: "Zda-li nebudeš dobrý, budeš-li dobře činiti? Pak-li nebudeš dobrý, hřích ve dveřích leží a pod mocí tvou bude žádost jeho a ty panovati budeš nad ním." Jiný překlad říká "... a ty panuj nad ním." I sedli čínští mudrci, najali rabína a učili se hebrejsky, aby zjistili, co bylo v originále. A našli slovíčko timshel - můžeš. "... a ty panovati můžeš nad ním. " Čili ani příkaz, že něco musíš, nebo nesmíš (panuj), ani slib, že vše dobře dopadne (panovati budeš), ale zase je vše hozeno na člověka. Můžeš. Máš možnost volby. Buď za svojí volbu zodpovědný.

Na svém životě mám ráda právě ty možnosti volby - někdy je jasná hranice mezi dobrem a zlem, někdy ne. A někdy, i když člověk zvolí tu horší možnost, dopadne dobře a někdy, když zvolí tu lepší, tak se nakonec ukáže, že to bylo to nejhorší, co se mohlo stát.

Nikdo nejsme dokonalý (samozřejmě, s vyjímkou Petry:-)), a děláme chyby, a já jsem moc ráda, že dělám chyby svoje a ne chyby nějaké interrupční komise, nebo nějakého nařízení či zákazu, co si vymyslel jakýsi úředník. Nepřijde mi nijak zlé udělat chybu, tomu se ani při nejlepší vůli nikdo nevyhne (opět s vyjímkou Petry) - ale co považuji za průser je, když se někdo ze svých chyb nepoučí - když promrhá svou možnost volby.

Proto si myslím, že by měla být možnost volby dána všem - a každý ať s tím naloží jak umí - někdo půjde na potrat, někdo půjde do azylového domu a bude žít z lásky a dobrodiní, někdo dá dítě k adopci, někdo udělá něco úplně jiného... prostě každému dle jeho vůle a svědomí.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Trochu pana Steinbecka k možnosti volby 

(11.2.2002 18:22:48)
Sally, oháníš se zajímavými texty. Píšeš :"Buď za svoji volbu zodpovědný". Tak to znamená jediné, že ti dva by měli být zodpovědní za to, co svým činem napáchají. Oni si zvolili sex, měli by tedy nést i jeho následky, dítě.

 sally 


Re: Re: Trochu pana Steinbecka k možnosti volby 

(11.2.2002 19:17:52)
Jenomže Petro, i v případě že žena otěhotní mají další volbu. Když jim jí nedáš oficiálně, budou potraty načerno, což navíc ohrozí i život té ženy. Potraty byly ve všech dobách a všech kulturách. A to jestli je to správně nebo špatně si musí rozhodnout ta žena (ev. ten pár) sami. Nikdo jiný nežije jejich život a nikdo jiný nebude žít s jejich svědomím a rizikem (třeba možnost další neplodnosti), proto nemá nikdo právo do jejich volby zasahovat. Myslím, že je široce akceptovaná a akceptovatelná myšlenka potratu v případě, že těhotenství přímo ohrožuje život matky - jenomže kde je ta hranice, kdy se jedná o ohrožení? A KDO o ní bude rozhodovat, ty s Alešem? Interrupční komise? Brrr. Samozřejmě, že potraty nejsou "správné", ale jsou situace a situace. Tak jako je vražda a vražda - pokud někoho zabiju v sebeobraně, považuju takovéhle zabití za přijatelné.

Samozřejmě by bylo krásné, kdyby se lidé milovali a celý život se vodili za ruku rozkvetlým sadem, jenomže život je mnohem složitější...
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Trochu pana Steinbecka k možnosti volby 

(11.2.2002 19:59:45)
Hele Sally, zamysli se nad tím svým propagováním práva volby. Zločinec pociťuje jako východisko z nouze a jako nejlepší volbu zabít člověka, tomu bys jeho volbu taky schválila, abys mu nezasáhla do jeho života a neomezila jeho práva? Některé volby jsou zkrátka nepřípustné, to jsou ty volby, při nichž se páchá násilí na druhém. Násilná "volba" je vždy zločinem, a nezáleží to na tom, že třeba společnost této volbě fandí, prostě to zločin je. Spousta lidí si neuvědomuje, čemu všemu špatnému fandí, když jedná tak, jak káže trend naší společnosti. Což kdyby se každý sám za sebe zamyslel a jednal sám za sebe a neschovával se za názory většiny. To, že většina lidí propaguje interrupci jako životní pojistku, tak to neznamená, že mají pravdu a že interrupce je životní pojistka. Interrupce je násilí na dítěti, zločin nejtěžšího stupně, ať si kdo chce myslí, co chce, tvrdím, že to je jediná správná pravda. Buďte rády, že vaši rodiče si vás hodlali nechat a že jste nebyly vyškrabány nebo odsáty z dělohy. Vy byste měly děkovat, že jste na světě, a bojovat za to, aby to mohlo být umožněno všem lidem. Což vy nejste vděčné za to, že vám je umožněno žít? Proč to chcete jiným upírat!
 sally 


Re: Re: Re: Re: Trochu pana Steinbecka k možnosti volby 

(11.2.2002 21:32:55)
Milá Petro, jsi mimo mísu, já jsem nepsala, že schvaluji vraždy, nebo potraty, já jsem psala, že schvaluji možnost volby, jak naložit se svým životem. Vrazi, zrovnatak jako ženy co jdou na potrat tu volbu učinili, ať se ti to líbí nebo ne. (Kromě toho - vrahy považuji za nemocné lidi (psychicky), ženy co jdou na potrat považuju za nešťastné osoby, čili to tvoje přirovnání dost kulhá). S tou jejich volbou jdou ruku v ruce následky a myslím, že všichni si ty následky uvědomují. Myslíš, že zpřísnění trestů za trestné činny sníží zločinnost? Myslíš, že postavení interrupcí mimo zákon zmenší jejich počet?
Dostupnost antikocepce a poučenost mladých lidí se podepsala na zmenší počtu interrupcí mnohem víc, než by to dokázal jakýkoliv zákon. Represemi (prohibice v Americe, zákazy ochrany proti početí v Rumunsku atd.) se ještě nikdy nic nevyřešilo. Důležitá je prevence, opravdu si nemyslím, že má někdo právo ženu postavit do situace, kdy bude muset se svými nyní již třemi dětmi žít v azylovém domě z dobročinnosti ostatních. Myslím, že pro své děti i pro společnost víc udělá máma, která je vychová v tom, že je třeba pracovat a snažit se a ne se nechat vláčem osudem do bídy.
 Jana 
  • 

Re: Pre Sally 

(13.2.2002 21:08:07)
Ahoj Sally,
 Jana 
  • 

Re: Pre Sally 

(13.2.2002 21:14:52)
Ahoj Sally,
mas iba ciastocnu pravdu. Boh okrem slobodnej volby dal cloveku presne najavo , co od neho ocakava. Ustanovil desat prikazani ( mimochodom 5. z nich je nezabijes ). Clovek si moze vybrat , ale musi to byt v sulade s bozimi zakonmi( teda kto ich uznava). To iba pre doplnenie veci.
 sally 


Re: Re: Pre Sally 

(13.2.2002 21:41:06)
Jano,
samořejmě máš pravdu - ale bůh tohle řekl Kainovi po Ábelově vraždě. Kdyby lidé byli dokonalí, nemuselo by být ani JEDNO přikázání. A Kain zabil Abela ze žárlivosti - proč Bůh shlédnul na Abelovy dary a ne na Kainovy dary? Kdo za tu vraždu vlastně nese zodpovědnost?

A ještě jednu věc k potratům - mám stejnou zkušenost jako Kateřina - v době mého dospívání doktor nenapsal antkoncepci mladé svobodné bezdětné holce. Spousta těchto holek přišla do jiného stavu a spousta z nich to vyřešila potratem. Načerno. A víš proč? Většina tvrdila "máma by mě zabila". Takže může za ten potrat ta zmatená šestnáctiletá holka, nebo její rodiče, kteří před ní dělají "sex fuj", "dítě fuj", "potrat fuj" a na důležité otázky odpovídali "na to máš ještě čas". Potrat je jediné řešení, o kterém se rodiče nemusí dozvědět. Kdyby si dítě nechala, všechny sousedky by jí pomluvili, že k tomu přišla za svobodna a ještě k tomu souloží v šestnácti...

A co s tím můžu udělat? Třeba svojí dceru poučit o antikoncepci. Promluvit si s jejím gynkologem, že má ode mne carte blanche na cokoliv (antikoncepce, ale třeba i ten proklatý potrat), přestože dcera není plnoletá. A své dceři bych velmi ráda dala najevo, že všechny problémy jsou řešitelné. Že jsem ochotná její dítě přijmout a milovat, pokud bude její rozhodnutí ho donosit. Že jí neodsoudím, nevyhodím, "nezabiju". Že při ní budu stát. Že se mi může se vším svěřit.... A tohle bych ráda, kdyby akceptovali i ostatní - aby nějaké Petry neplivali na moje dítě až učiní své rozhodnutí.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Pre Sally 

(14.2.2002 3:51:09)
V Biblii sa pise , ze Abel obetoval najtucnejsie ovce a Kain priniesol obetu z polnych plodin ( blizsie sa o nej
nepise). Zrejme nepriniesol to najlepsie co mal.

A k tej mladezi. Mozno sa mi vsetky budete smiat aka som staromodna , ale ja by som svojim detom,okrem ineho, rozpravala o vyhodach predmanzelskej cistoty. Dnes to zacina byt modou :) , videla som reklamu ( nie na nabozenskom kanale). Vela mladych nechce mat predmanzelsky styk , ale je na nich kladeny vysoky tlak rovesnikov. A kto by chcel byt ciernou ovcou ? Nechcem byt puritanska vo svojej vychove ani " fanaticka" . Viem, ze dnesne deti ziju inac ako sme zili my, skor sexualne dospievaju .Avsak chcela by som, aby moje deti mali krasne a co najdlhsie detstvo. Viem , ze vsetky milujete svoje deti a robite pre ne to najlepsie. Toto je moja volba a dokial ma niekto nepresvedci, o niecom lepsom tak sa budem uberat touto cestou ( zatial je to este daleko).
 sally 


Re: Re: Re: Re: Pre Sally 

(14.2.2002 18:03:05)
Jani,
to se pořád motáme kolem toho jednoho - jistě že by bylo nejlepší, kdyby mladí lidé odložili sex až na toho pravého, a v tom "pravém" věku. Samozřejmě by bylo dobré, kdyby holky nezačínaly se sexem v šestnácti a dříve (učila jsem v sedmé třídě a z těch třináctiletých holčiček jich už asi dvě nebo tří měly svoje zkušenosti). Nesouhlasím se sexem až po svatbě (ale to je asi jiná kapitola - a svému dítěti - doufám - nebudu nijak opačné rozhodnutí vymlouvat), ale asi by bylo dobré to "odložit".
Jenomže - ono se to neděje. Lidé nejsou dokonalí, zkušenost není přenosná, a většina dětí si tu svojí pusu nabije sama, přestože je maminka varuje... A nevíš, co tvoje děti - ze vzdoru, z touhy po poznání - nakonec samy provedou..
 klokanrobin 


Re: Re: Re: Re: Re: Pre Sally, můj první sexuální zážitek 

(15.2.2002 16:26:26)
No po pravdě já jsem měl první sex s jednou spolužačkou, která se mě strašně líbila a já jsem ji také nebyl lhostejný ve škole v přírodě v třinácti letech, jí bylo dvanáct a něco, no potom dlouho nic se v mém sexuálním životě nědělo až zase v patnácti jsem pokračoval s mým sexuálním životem, no ehm, je zajímavý že od té doby co jsem dospělý tak jsem zatím žádný sex neměl a to už je fůra let :-))))).
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pre Sally, můj první sexuální zážitek 

(15.2.2002 17:40:25)
Robine,
tak to je síla :-))) Já jsem pořád tajně doufala, že si ty moje kočičky jen tak tahaly triko :-))) Ale něco podobného tvrdila i moje spolužačka... No hlavně že to dobře dopadlo, chichi...
Ale je dobra ilustrace toho, ze i clovek, ktery není nějaký úchylný zvrhlík se může k sexu dopracovat poměrně brzy....
 Sharon 


Sex ve dvanácti? 

(16.2.2002 17:38:24)
Robine, trošku mě tvoje historka o sexu ve 13 nebo 12 letech zaráží... mluvíš zcela určitě o tom samém jako všichni tady? Víš, ono pod pojmem "první sexuální zážitek" se může skrývat leccos a v zásadě to nemusí vždy znamenat sexík se vším všudy - tedy fyzické spojení...
Mám zhruba stejně staré děti (mezi 12 a 15 lety)... vím, že svoje první zážitky - nějaké pusy a ošmátrávání - už mají dávno za sebou....tak jako většina jejich vrstevníků... ale také vím, že holčičky, které již v tomto věku zakusily něco víc (s kluky o několik let staršími), jsou většině těchto dětí spíš pro smích a nevzhlížejí k nim nějak obdivně a závistivě, ale spíš soucitně... a ty "holčičky", které se nechaly "objet" šestnácti a víceletými kluky (rozhodně ne svými vrstevníky!) ještě před dosažením zletilosti, vypadají jednak vizuálně o mnoho let starší a mimo to jejich chování a vystupování je značně frivolní a předospělalé, neodpovídající věku... doma na ně povětšinou kašlou a holky se courají po hospodách a diskotékách do nočních hodin... čímž jsem chtěla říct, že ideál dnešních dětí asi není přijít za každou cenu o panenství (nebo panictví) co nejdřív, a ti, co potvrzují výjimku, nejsou ze zcela ideálního prostředí a jejich předčasné navazování fyzických kontaktů může mít nějaký hlubší psychologický podtext....
Nevím, Robine, kolik ti je přesně let - ze tvých fotek na albu to dost dobře nejde poznat, je tam jenom malej kluk - ale každopádně před 10 nebo 20 lety děti dospívaly (i rozumově) spíš ještě o něco později než ty dnešní... existovaly také výjimky, ale opět - pokud si vybavím svoje spolužačky - se jednalo o děti z rodin, kde se jim příliš nikdo nevěnoval, takže ty holky si svými vztahy tak nějak suplovaly zájem a lásku svojí rodiny... Nechci působit jako průďa, patnáctku si dovedu celkem představit, snad i hodně vyspělou čtrnáctku.... ale dvanáctiletou holku mám doma a prostě mi to - i přes všechny blbosti, co dělá, říká, zkouší a vymýšlí - k ní nepasuje...
A proto mi to, co jsi napsal - tím spíš v souvislosti se tvými zdravotními problémy a s nimi související určitou separací z dětského kolektivu - připadá hodně nevěrohodné.....
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Dostupnost antikoncepce dříve 

(24.2.2002 23:14:58)
Připojuji se k Sally
Já měla tak "milou" paní dorostovou doktorku gynekologie, že když jsem k ní přišla 3 měsíce před 18. narozeninami žádat o antikoncepci (s klukem jsem chodila 5 měsíců a už jsem tušila, že k milování brzy dojde) řekla mi (doslova cituji): "Na kurvení máš dost času, ty malá couro"
Ale můj muž tvrdí, že to byla tenkrát taková bolševická politika, jak mít co nejvíce vojáčků.... Všechny máme nějakou kamarádku, která se vdávala, protože "musela" a ne každá to řešila potratem. A o to jim prý šlo. Nevím, on má i další teorie - třeba, že to byla metoda, jak mladé lidi přivázat k rodinným starostem, aby neměli moc čas se vzdělávat a přemýšlet a třeba nesouhlasit s režimem....a pod.
 sally 


Re: Dostupnost antikoncepce dříve 

(24.2.2002 23:29:45)
Simčo,
ještě jedno - lidi byli "nucený" do dětí i takovými věcmi jako že novomanželská půjčka byla jen do urřitého věku snoubenců (nevím, myslím, že to bylo šestadvacet) atd. A potom, spousta lidí brala rodinu jako únik - jako svůj svět, kde si mohou vybudovat svoje pravidla a zavřít se před tím nenormálnem venku...
Tvoje a moje gynekoložka z doby před revolucí musely být rodné sestry a nebo to byla dokonce jedna a táž (povinná školní)... :-( Bohužel... musíme jen doufat, že naše děti to už nepotká...
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Dostupnost antikoncepce dříve 

(25.2.2002 12:37:09)
Sally
pokud jsi studovala v Brně, tak to mohla být paní doktorka na Vyhlídce, kde sídlila dorostová gynekologie asi pro celé město. A já ji klidně "bonznu": jmenovala se Jelínková. Byla tak milá, že jsem po každé její - bohužel dosti časté návštěvě - krvácela po vyšetření a když na mne po 8 letech, kdy jsem si vybírala zásadně muže - gynekology - měla při porodu poprvé sáhnout opět ženská, měla jsem z toho téměř šok. A to podotýkám, že jsem rodila dost rychle a doktorku přivolali na poslední chvilku, kdy po dvou zatlačeních chytila malou a bylo to. Ale když jsem ji uviděla, měla jsem chuť se sebrat a odejít... :o))
Mimochodem - jak je to dnes - píší doktoři antikoncepci v jakémkoliv věku bez potíží, nebo po 15. (resp. 16. či 18. roce?) Nebo na to musí být do plnoletosti "požehnání" rodičů? Dcera bude mít za měsíc 14, tak SNAD ještě počká, ale člověk nikdy neví. Tak abych byla připravená co mne čeká....:o))
Ahoj
Simča
 Sharon 


V jakém věku? 

(25.2.2002 14:03:11)
Simčo, myslím, že NORMÁLNÍ doktor(ka) dneska bez keců a ptaní předepíše antikoncepci každé holčině po patnáctém roku... aspoň mluvím ze zkušenosti kamarádek, které mají tak staré dcery... někdy to je i třeba za účelem úpravy cyklu, ale rozhodně s tím nedělají cavyky jako za totáče... A jinak s tím únikem od reality má Sally naprostou pravdu... jenom si říkám, kam od ní budeme utíkat dneska.... :-)))
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Antikoncepce předepisování a dostupnost 

(25.2.2002 15:16:13)
Ahoj Simčo a Sharon,
moc o tom předepisování antikoncepce nevím, ale z logiky věci mi vyplývá, že do 15 let bude asi předepisována jen ze zdravotních (úprava cyklu, vyrovnání hormonální rovnováhy apod.) nikoliv z antikoncepčních důvodů. Vycházím při tom z toho, že soulož s osobou mladší 15ti let je trestný čin (§ 242 odst. 1 trestního zákona) ….
Jak je to se souhlasem rodičů taky netuším, ale čekala bych, že od 16 let už nebude třeba – to soudím podle toho, že od 16 let dívka nepotřebuje souhlas rodičů k provedení umělého přerušení těhotenství (§ 6 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství).
A v tom neochotném předepisování antikoncepce za totáče bych nehledala hned nějaké konkrétní záměry bolševické politiky. Ono třeba v době, kdy by nějaká antikoncepce začala přicházet v úvahu u mě (což už je víc než dvacet let :o)) byla kvalita antikoncepčních pilulek mnohem menší než dnes (když to napíšu jako zjednodušení – dneska je v jedné pilulce hormonů náprstek, dřív to byl kýbl ;o). Takže i spousta rozumnějších doktorů než byly ty pseudodoktorky, o kterých se tu psalo, měla k předepisování antikoncepce mladým dívkám daleko rezervovanější přístup. No a navíc se určitě našla spousta pečovatelů o „morální profil“ mladé generace z vlastního přesvědčení ;o) (ostatně ani dnešní doba jich není zcela prosta :o)). Blbý bylo to, že člověk prostě úředně patřil k nějakému doktorovi a pokud to byl blb, měl smůlu ... Zaplať pánbůh, že dneska už je to jednodušší a že po srážce s blbcem se člověk může obrátit jinam ;o)

 Lenka 
  • 

Re: Re: Antikoncepce předepisování a dostupnost 

(25.2.2002 20:16:36)
A to mě teda za hlubokého totáče doktor ten Neogest napsal (v 16ti letech), skontroloval akorát jaterní testy. Mimochodem, Neogest jsem snášela mnohem lépe, než všechny ty dnešní superpilulky,které už jsem vzdala.
 Míša, Junior *97, Beruška*2006 


Re: Re: Antikoncepce předepisování a dostupnost 

(25.2.2002 22:17:20)
Ahojky,
na tohle téma jsem četla asi před rokem článek v nějakém časopise. Byl tam i rozhovor s gynekologem, který HA předepisuje i slečnám mladším než 15. Říkal, že mu to přijde jako menší zlo, protože si nedělá iluze, že by takový zamilovaný párek od milování odradil fakt, že nemějí antikoncepci. Takže prý trvá na tom, aby se dotyčná slečna objednala sama (žádné, že zavolá maminka) a oficiálně jí HA předepíše jako lék na nepravidelný cyklus a potíže s pletí.
 petluše 


Re: Re: Antikoncepce předepisování a dostupnost 

(26.2.2002 9:56:35)
Antikoncepci jako ochranu před otěhotněním mi gynekoložka napsala v 15,5 letech při mé první prohlídce. Dokonce se mě sama zeptala zda mám pravidlený styk. No nevím, zda z mé odpovědi "ehm, no já no ehm jo" byla nadšená ale Cilest mi napsala a nic jsem k tomu nepotřebovala. Vím že to bylo brzo ale zase můj tehdejší partner je můj nynější muž.

Netka
 petluše 


Re: Re: Re: Antikoncepce předepisování a dostupnost 

(26.2.2002 9:59:03)
Ještě poznámku, bylo to před šesti lety, takže s tím není určitě problém ani dneska.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Antikoncepce předepisování a dostupnost 

(26.2.2002 16:48:10)
Netko,
tak to se máš, doufám, že už to tak funguje všude - opravdu si myslím, že je lepší ve čtrnácti antikocepce než potrat - a vlastně v jakémkoliv věku....
Já jsem ročník 70, takže ta kritická léta jsem prožívala za hlubokého totáče, kdy člověk ani nemohl změnit nevyhovujícího doktora...
 Sharon 


Stále ta antikoncepce... 

(27.2.2002 14:05:12)
No jóó, Netko, tak tim se to vysvětluje!! Nám bylo 15 před dvaceti lety, proto to nepochopení :-))))
(ba ne, věřím, že se blbej doktor našel tehdy jako dnes... tehdy možná byli jenom víc pod vlivem ideologie... no, je dobře, že k předepsání antikoncepce není potřeba schválení baráčnického výboru.... nebo... napadá mě ještě strašnější varianta....:-))))
 sally 


Re: Re: Re: Dostupnost antikoncepce dříve 

(26.2.2002 0:48:16)
Simčo, bylo to v praze, jméno doktorky si nepamatuju, rpotože jsem u ní byla jednou jedenkrát. Pak jsem chodila ke dvoum mužům - jeden mi odešel do důchodu a druhého jsem absolvovala také pouze jednou - jednak proto, že do čekárny bylo z ordinace slyšet každé slovo (takže čekárna věděla zcela přesně kdo má jaký výtok, ev. jak se má miminko) a jednak proto, že při mém příchodu típnul cigáro a šel se mi věnovat... bez umytí rukou nebo něčeho takovýho - a navíc ten cigaretový puch... No a pak jsem chodila takové doktorce trochu od rány, ale byla s ní sranda, laboratoř si dělala sama s mikroskopem (tvrdila, že neví, proč by to měla někam posílat a čekat tejdny na výsledky, když ty základní věci "skoukne" sama)...
No a tady je to všechno zase jinak, ale chodím na takovou klinku, kde jsou samé ženské (sestřičky, recepční, doktorky, asistentky na ultrazvuku atd.) - a moc se mi to líbí... takový nenápadný dámský klub :-)))
Já nějak mám lepší pocit s ženskou - když mi chlap vykládá, že mě něco přece NEMŮŽE bolet, tak to ve mě důvěru nevzbuzuje... muž gynekolog mi připadá stejně absurdní jako automechanik bez auta :-))
(pro osoby bez smyslu pro humor - toto není filipika proti mužům gynekologům, toto je pouze můj dojem plynoucí ze špatných zkušeností a osobní ostýchavosti)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Dostupnost antikoncepce dříve 

(26.2.2002 1:12:54)
Sally, já poznala dvě gynekoložky a jednoho gynekologa. Chlap - naprosto perfektní s pochopením, pomalu jsem ani nevěděla, že mě vyšetřoval, ženský - hrůza. Takže já mám tak nějak opačný pocit - mám dojem, že muž ví, jak se má s dámským přirozením správně zacházet, mezitím co ženácm chybí praktická zkušenost, tak jsou poněkud drsnější... :-)
S.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Dostupnost antikoncepce dříve 

(26.2.2002 2:01:59)
Sylvi,
napadá mě jediné - někdo prostě JE řezník a někdo ne... - na pohlaví nezáleží :-))) Ale moje současná doktorka je těhotná, takže asi spadnu k někomu jinému - a slyšela jsem, že dámský klub přijal pana doktora a že prej je sqělej... Tak nevím... třeba nakonce u něj skončím (určitě radši u něj, než zase měnit zdravotnické zařízení, protože to je tady vázané na pojištění - tedy na náš typ, levnějšího pojištění) :-))) Tak pak poreferuji :-)))
 sally 


Re: Re: Re: Dostupnost antikoncepce dříve 

(26.2.2002 0:51:39)
Simčo,
moje známá zhruba v tomto věku svých dětí zavedla "kondomový" šuplík, kam doplňovala kondomy. S tím, že dětem vysvětlila, že se nikdy na nic nebude ptát, že jestli si potřebují kondomy prohlédnout, vyzkoušet atd. tak ať si je berou... No, já osobně bych tam přihodila platíčko postinoru... ale nevím... ještě jsem se nedohrabala ani k tomu miminku, natož k pubertální slečně, třeba pak bude všechno jinak :-))) Ale asi je lepší udělat přednášku a opatření předčasně, než potom litovat...
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Pre Sally 

(13.2.2002 21:53:29)
Jano, já nejsem věřící. Pocházím s ateistické rodiny. Ale můžu ti říct, že Desatero božích přikázání respektuju. A věřím, že je respektuje většina lidí. Ony jsou to v podstatě základy slušného chování, ne? :o))
 Miška, 3 děti 


Jarko, jen tak mimochodem 

(13.2.2002 21:57:12)
Jarko, vy máte v klášteře počítač a internet? :P)
 Tina 
  • 

Re: Re: Pre Sally 

(28.5.2002 21:36:58)
Jano, 5. prikazani neni nezabijes...a Buh, ten krestansky, se pise s velkym B....
Promin, ale ja jsem desne alergicka na to kdyz pisatel si neoveri fakta - jako nadseni anti-Harry Potterovci, upejici v hruze na kdejakem serveru, ale kteri tu knizku necetli neb je to strasna propagace satanismu, ze ano.
 Jorix 


Off-topic - pro Tinu 

(28.5.2002 23:09:47)
Jen pro informaci - když nemáš ráda ty, co si neověřují fakta (mimochodem, já taky ne);-) Tohle jsem zkopírovala z poměrně důvěryhodného zdroje:

Desatero Bozich prikazani
1) V jednoho Boha veriti budes.
2) Nevezmes jmena Boziho nadarmo.
3) Pomni, abys den svatecni svetil.
4) Cti otce sveho a matku svou, abys dlouho ziv byl a dobre Ti bylo na Zemi.
5) Nezabijes.
6) Nesesmilnis.
7) Nepokrades.
8) Nepromluvis kriveho svedectvi proti bliznimu svemu.
9) Nepozadas manzelky blizniho sveho.
10)Aniz pozadas statku jeho.

Asi špatně vidím - ale páté přikázání je opravdu NEZABIJEŠ. Oprav mě, jestli se pletu - možná jsi čerpala z jiného zdroje.
J.
PS: Omlouvám se za off-topic.
 K. 
  • 

Re: Pro Jorix 

(29.5.2002 12:50:31)
Mila Jorix.
Nevím co je pro Tebe "poměrně důvěryhodný zdroj", ale když se koukneš do Bible, tak s úžasem zistíš, že Nezabiješ opravdu NENÍ 5.přikázání, ale šesté!!
Ale to sem napatří.
 Tina 
  • 

Re: Re: Pro Jorix 

(29.5.2002 21:48:21)
Diky, K. uz jsem se bala, ze senilnim
 Jorix 


Pro Tinu a K. 

(30.5.2002 9:38:17)
Tino a K.,
za "poměrně důvěryhodný zdroj" jsem v tomhle případě považovala Katechismus katolické církve.
Do Bible jsem se samozřejmě taky dívala. Přikázání tam nejsou očíslovaná, jsou prostě seřazená, tak jak jdou za sebou (konkrétně v knize Exodus, kap. 20). Jestli víte o nějakém místě v Bibli, kde je přikázání Nezabiješ přímo označeno jako šesté, tak mi prosím dejte nějakou konkrétní citaci.
Nechci se do vás navážet - opravdu mě to zajímá! Ráda vám dám za pravdu, když o tom budu mít nějaký důkaz. Já osobně jsem odjakživa měla Nezabiješ za páté přikázání (šesté je Nesesmilníš, ne?:o)
Díky, mějte se hezky.
 K. 
  • 

Re: Pro Jorix. 

(30.5.2002 13:16:29)
Ahoj Jorix.
Máš pravdu, že v Bibli přikázání nejsou očíslovaná, ale logicky a obsahově je možné je seřadit. Kromě toho v mé Bibli jsou zachovaná odstavce, které oddělují jednotlivá přikázání. Exodus, kap.20 nebo také 5Mojžíšová, kap. 5:
1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh… Nebudeš mít jiné bohy kromě mne.
2. Neuděláš si tesanou modlu ani podobu ničeho, co je nahoře na nebi, co je dolu na zemi, nebo co je ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani jim sloužit…
3. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo zneužije Jeho jméno.
4. Pomni na den sobotní abys ho světil…
5. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho žil a aby ti dobře bylo na zemi.
6. Nezabiješ.
7. Nezesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nepromluvíš křivého svědectví proti svému bližnímu.
10. Nepožádáš ženy svého bližního, ani nezatoužíš po domě svého bližního, ani po jeho poli, ani po jeho sluhovi, … ani po ničem, co patří tvému bližnímu.

Katechismu katolické církve nevěřím, jedině Bibli. Když se podíváš do katolických kostelů, jsou přeplněny různýma sošky (nebo-li modly), před kterýma na začátku i na konci omši klečí lidé a modlí se. Pak se nedivím, že 2.přikázání je jednoduše vynecháno. No a aby jich bylo deset, poslední přikázání je rozděleno na dvě.
Moc se omlouvám, jestli jsem se Tebe nebo někoho jiného dotkla.
Měj se hezky.
K.
 Jorix 


Re: Re: Pro Jorix. 

(2.6.2002 20:41:54)
Díky, K.
Máš pravdu, když je to v Bibli psáno takto, tak přikázání Nezabiješ skutečně připadá na šesté místo. Sama jsem se o tom přesvědčila, když jsem si to ještě jednou pořádně přečetla.
Ale osobně si myslím, že z tématického hlediska je logické první dvě přikázání sloučit... Ale to je věc názoru a hlavně do jiné diskuse.
Měj se hezky,
J.
 ANNA dcerka 15 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Pro Jorix. 

(4.6.2002 18:24:25)
Vždy mě dokáže rozhořčit, když někdo u tak závažného rozhodnutí, jako je mít, nebo nemít dítě mluví o bohu...Rozhodnout se musí žena sama a žádný bůh jí při tom nepomůže. Už jenom to, že plno dětí jež rodiče nechtěli tím trpí. Například v dětských domovech,na ulici, nebo je rodiče týrají (a to nemluvím o postižených dětech drogově závyslých matek, nebo alkoholiček které celý život prožijí v ústavech.). Naštěstí v našem státě zvítězil zdravý rozum a žena o svém těle může rozhodovat sama. Kdyby to mělo záviset na náboženských fanaticích, tak bychom nemohli používat ani antikoncepci,protože ta také brání narození dítěte.V některých státech, kde je interupce zakázána, umírají každým rokem desítky žen na infekce i jiné komplikace způsobené nešetrnými zásahy při potratech načerno. Na prvním místě by měla být sexuální osvěta už od ranného věku, dostupná, účinná a bezpečná antikoncepce a pak teprve možnost interupce...Ale každá žena by měla mít právo rozhodnutí a nikdo jí nesmí diktovat, ani bůh...
 Mia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro Jorix. 

(4.6.2002 21:44:34)
Já jsem si všimla, že o bohu mluví hlavně lidé, kteří se neumí rozhodnout a mají strach sami přijmout zodpovědnost.
 K. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro Jorix. 

(5.6.2002 9:47:27)
Anno.
Když jseš ateistka, tak se rozhoduj sama. Já jsem věřící, takže, s Tvým laskavým dovolením, budu přihlížet na to, co na zabíjení říká Bůh. Tvůj příklad detí v domovech, na ulici, týraných detí a detí narkomanek a alkoholiček je totálne mimo, protože tyhle případy nemají nic společného s Bohem. Bůh je do tehle situace nedostal. Je to "pouze" rozhodnutí ateistických matek bez zodpovědnosti, protože skutečně věřící matka (ne ta,která má křest a o Vánocích zajde do kostela) by své dítě do domova nikdy nedala. Jelikož Bůh učí lásce a milosrdenství k druhým lidem. Já nejsem náboženský fanatik, jsem normální žena a antikoncepci s čistým svědomím používám (ovšem nedala bych ji své 15-leté dcerce, nebo nevím cos míníla tím "ranním věkem"). Samozřejmě že si nezavedu nějakou mechanickou antik. která zlikviduje už existující embryo, ale jsou i jiné možnosti, které zabrání potkání vajíčka se spermií, a to není vražda, nemyslíš???
 ANNA dcerka 15 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro Jorix. 

(5.6.2002 13:56:19)
Asi jsi nepochopila co jsem tu chtěla říci...Tak znovu a polopatě:) To že někdo věří v boha (jedno jakého) je jeho věc, ale neměli by kvůli tomu trpět ostatní lidé (konkrétně v těch státech kde je kvůli náboženství zakázána antikoncepce, interupce a to nemluvím o obřízkách žen)...A těm dětem co jsou opuštěné a zanedbané těžko nějaký bůh pomůže ( to kté větě, že jsem mimo)...Je totiž strašně jednoduché zavinit nějakou věc (neznalostí, neopatrností, to už je jedno) a pak to svádět že je to vůle boží...Chci jen říci, že by každý měl nést následky svého počínání...Každý by měl mít možnost volby, ale důležitý je přístup k informacím...Dnes je jiná doba než byla před sto lety, kdy lidé o sexu normálně nemluvily a o mnoha důležitých věcech neměli ani tušení...Asi uvedu příklad...Mě je nyní 26 let a na své dospívání si docela dobře pamatuji...a vím jak je důležité vědět nejen v 15 (to už je dost pozdě...já měla první menstruaci už ve 13 a byla jsem matce vděčná že mi beze studu vysvětlila o co jde už dříve)...zkrátka vědět vše kolem lásky dvou lidí a všeho co s tím souvisí. Je přeci lepší když to poví dětem jejich rodiče, než aby se to museli dozvídat od spolužáků a kdoví od koho...Jde o to vědět to!!...Vědět o tom co se může stát...a hlavně to, že v patnácti je ještě čas na pohlavní styk...a jak poznat toho pravého a tak dále...Je toho zpousty...v 15 letech (nebyl to můj případ, pro případné štourali:))) už některé dívky, bohužel i z důvodů neinformovanosti a zvědavosti mají pohlavní styk...já osobně jsem se v porodnici setkala se dvěmi 16 letými matkami a jednou 17 letou a to jsem tam ležela jen 4 dny!!!...
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(31.3.2004 17:28:37)
Petro (dve deti) a Alesi.

Nechapu proc by vztah k muzi, tereho nemiluji nebo muzi ke kteru mam vlazny vztah, mel byt stejne studeny v lepsim pripade vlazny jako k diteti?
Ja sama jsem zarny priklad toho, kdy se z nechraneneho a naprosto nezodpovedneho milovani pocalo dite. Prestoze chtel otec resit "maler" interupci, sve dite rozhodne porodim, protoze uz ted jej nadevse miluji, coz se o me naklonnosti k otci ditete rozhodne rict neda :o)
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 17:04:25)
Já myslím, že tam, kde oba partneři žijí v opravdové lásce a podporují se, tak tam nehrozí, že by dítě nebylo přijato, jak psal Aleš. A přijato je jakékoliv, i nemocné dítě, když vzniklo z jejich lásky, je to přece plod jejich lásky. Tam, kde se souloží z jiných důvodů, než z oboustranné lásky, tam bývají i nechtěná těhotenství, a chodí se na interrupci, aby se smazaly následky divné lásky. Ale dítě nemůže za to, jak se jeho rodiče měli nebo neměli rádi, když ho spolu počli. Ono nechce být smazáno ze světa jako nepohodlný "svědek". Každá žena, která cítí, že její partner nebo ona nechce dítě, by buď neměla vůbec souložit a nebo by se měli dobře zabezpečit antikoncepcí a připravit se na to, že i nejlepší antikoncepce selhává. Měli by spolu vyřešit, předem, než se do soulože dají, jak by řešili těhotenství, aby oba věděli, do čeho jdou. Ne to řešit pak, až těhotenství přijde, to už je pozdě a ze zoufalství, z nepřipravenosti volí smrt dítěte.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 16:48:00)
Aleši, chtěla bych jen poopravit tvé mylné názory. Dítě si nepořizujeme, dítě vznikne početím a musí na to být vždy dva. A pokud se žena brání početí, jak ji její svědomí a vědomí velí, tak i přesto se může stát, že antikoncepce selže. A naopak i přesto, že si dítě žena i muž přejí, může žena počít dítě, které nebude schopno bez přístrojů např. dýchat atp.
Velice jednoduché je říct - žena si nemá pořizovat dítě.... žejo?
 Aleš 
  • 

Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 16:59:41)
Miško, ano na početí dítěte musí být dva.Můj názor je, že když selže antikoncepce, tak to není vůbec žádný důvod k interupci.
Ano může se stát, že dítě nebude schopno po porodu života, ale podle mně vám to žádný lékař neřekne na 100%. Takže i v tomto případě jsem proti interupci.
Aleš

P.S. Já jsem nepsal "žena si nemá pořizovat dítě".
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 17:31:47)
Aleši, ty si asi neumíš představit, jaké všechny vady může dítě mít. Viděla jsem novorozence, či spíše jejich mrtvolky, kteří měli až 7 vývojových vad, z nichž každá je neslučitelná se životem. Mít jednu či dvě vady, bylo by možné je operovat, byť by byla otázka, zda by operace přežily (pro ilustraci - např. ošetřovala jsem dítě s atrezií jícnu, kterébylo v nemocnici celý rok po narození, celou dobu na přístrojích, dvakrát kříšený a mělo za sebou několik operací). Přežilo to, ale když by to samé mělo absolvovat s 3, 4, 5... vadami? Oba mrtví novorozenečkové umřeli do několika hodin po porodu, přesto, že byli kříšení a udělalo se pro ně maximum (v lékařském slova smyslu - já jako matka bych byla šťastnější, kdyby mi dítě nechali umřít po porodu v náručí). A tohle jsou vady, o kterých vám lékaři samozřejmě 100% řeknou.
S.
 Aleš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 18:14:14)
Sylvie,já si dokážu představit, že dítě po narození může mít vady. Já jsem toho názoru, že i přesto by se dítě mělo přivést na svět a mělo by se udělat všechno pro jeho záchranu.
Aleš
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 18:25:15)
Petro, proč mám zase pocit, že Aleš a Petra jsou stejnou osobou? No nejspíš proto, že už jsi to jednou udělala....
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 18:28:21)
Miško, i my jsme spřízněné duše - napsaly jsme stejnou myšlenku současně :o))))
 Aleš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 19:06:13)
Miško a Jarko,já to nechápu.Proč mně nerespektujete jako diskutujícího se svým vlastním názorem? Mně jsou názory Petry moc sympatické. Ale musím,ač nerad,zklamat vaši fantazii - jsem Aleš. Já čtu rodinu proto, že se zamýšlím nad všemi příspěvky (které jsou ovšem k danému tématu) a o to tady přece jde.V žádném případě netvrdím, že můj názor je jediný správný.Mně by nikdy nenapadlo zkoumat kdo je kdo, mně to nezajímá, mně zajímají názory jiných, ne vaše posměšky ohledně mé identity. Já vám oběma navrhuji, abyste si takovéhle (pro vás zajisté důležité) postřehy psaly mailem.
Aleš
 Petra, dvě děti 
  • 

Ukončení těhotenství 

(11.2.2002 19:11:02)
Miško, pokud vím, tak moje druhé jméno tenkrát bylo Liška Bystrouška a hned jsem se přiznala. To nedokážeš pochopit, že se najdou lidé, kteří smýšlejí podobně jako já? Požádej si správce serveru, ať ti řekne podle IP adres, jestli Aleš a já jsme stejná osoba.
 Sylvie 


Re: Ukončení těhotenství 

(11.2.2002 20:49:21)
Ano, tady souhlasím s Petrou! Petra se opravdu přiznala - hned poté, co tě několik holek identifikovalo :-))
S.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 18:27:13)
Petro, koukám, že ti Aleš přišel na pomoc v pravou chvíli, což? A dokonce píše své příspěvky ve stejnou dobu jako ty a používá stejný slovník. Je vidět, že jste opravdu spřízněné duše. :o)))
 Sylvie 


Alešovi 

(11.2.2002 20:22:35)
Aleši, my si nerozumíme, já s tebou nediskutuju na téma - postižené dítě porodit nbo ne. Já sama nevím, pro co bych se v takové chvíli rozhodla. Já jsem ti jenom chtěla říct, že jsou případy, kdy ti předem lékař může říct, že tvé dítě po porodu 100% zemře. A to tehdy, když se spousta vývojových vad neslučitelných se životem nakupí k sobě. Tečka. Nic jiného, než podání této informace jsem nesledovala, nechtěla jsem hodnotit, jak se mají rodiče po sdělení této informace zachovat a nevzpomínám si, že bych to hodnotila. Ale když už jsi naťuknul, že by se mělo udělat vše pro jeho záchranu, napsala bych svůj názor. Samozřejmě, kdyby mé dítě mělo jednu, dvě těžké vady, bojovala bych jako lev, aby dostalo co nejlepší péči. Troufám si tvrdit, že bych dokonce byla silně hysterická matka, protože jako dětská sestra z chirurgie mám svou vlastní představu o "správné léčbě" a pečlivě bych zkoumala veškeré kroky lékařů. Ovšem ve chvíli, kdy by těch vad bylo hodně, bych nesouhlasila s léčbou (rozuměj - s napojením na přístroje a spoustou bolestivých výkonů), protože jsem přesvědčená, že mému dítěti by se lépe umíralo v mé náruči, když by slyšelo důvěrně známý tlukot mého srdce a cítilo moje teplo, než kdyby umíralo v prostředí, kde by sice přežilo o nějakou tu hodinu déle, ale za pomocí přístrojů, které by za něj dýchaly, s jehlama v ruce atd., ale bez toho, aby ho někdo pohladil či pochoval. myslím, že právo na život by mělo jít ruku v ruce s právem na důstojnou smrt.
 Aleš 
  • 

Re: Alešovi 

(11.2.2002 21:20:01)
Sylvie, s tvým příspěvkem se ztotožňuji.Přesně tak by se i podle mně měla zachovat milující matka a otec nemocného dítěte v situaci jakou jsi popsala.
Aleš
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Alešovi 

(12.2.2002 7:42:00)
Sylvie, a to je právě to, nevíš, jak by ses rozhodla. Takže připouštíš, že bys interrupci absolvovala. Už jenom to, že připouštíš selekci nemocného dítěte, tak to znamená, že bys pro něj neudělala to nejlepší. To nejlepší bys pro něj udělala, kdyby ses bez váhání(o interrupci) rozhodla dát mu život a nechat ho důstojně zemřít, tak jak píšeš. Samozřejmě souhlasím s tím, že když dítě má nakupených x - vývojových vad, tak že je pro něj lepší jeho neřešitelné(podle jeho individuální prognózy, něco vyléčit jde, na něco ani nejmodernější věda nestačí) utrpení neprotahovat.
 Miška, 3 děti 


Petře 

(12.2.2002 7:54:25)
Petro, je tak těžké pochopit, že kromě tebe jsou tady i podle tebe "nedokonalé" ženy, které prostě opravdu nevědí, jak by se v dané situaci zachovaly? Které nemají, jako ty, pro každou situaci vystavený návod a prostě jsou hlavně hodně citlivé na to, aby se dívaly, jak jim umírá dítě v náručí - já bych tedy místo této varianty raději volila tu smrt v děloze, protože vím, že by to pro mě byl strašný šok a otřes a nevím, jak bych se z něho dostávala. A nebo ty ženy, které souloží /jak jsi uvedla/ i s muži, o kterých si myslí, že je milují, ale nakonec se může ukázat, jak se mýlily... A různé jiné příběhy, případy a osudy, o kterých ty nechceš ani nic vědět, ani si je připustit.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Petře 

(12.2.2002 9:12:45)
Miško, já v žádném případě netvrdím, že jsem dokonalá. Vy se mi smějete a považujete mne za svatou jen kvůli tomu, že se snažím být silná. Já moc dobře chápu, že existují ženy, které by se zhroutily při pohledu na umírající dítě, které nejsou tak odhodlané a silné snášet ten těžký pohled. Já bych umírající dítě donosila a porodila, a taky nevím, co by to se mnou dělalo. Jenže já bych to nevzdala předem, já bych ve jménu umírajícího dítěte ze sebe vydala všechno. Řekla bych si, co je na světě důležitější, já nebo to dítě? No přece dítě! Tak bych se podle toho taky chovala. Chápu, že se ženy neodhodlají k takovému statečnému kroku, však taky tyto případy nejsou statisticky významné. Nejvíc je nechtěných dětí zdravých, jejichž matky volí interrupci pod tlakem momentální tíživé situace. Je to nehoráznost, záplatovat momentální situaci nevratným rozhodnutím. Chápu, že existují takové ženy a že takové ženy budou existovat, co byly dohnány k zoufalému kroku. Miško, rozhodnutí donosit neočekávané dítě je moc krásné, matka se tak stane lepší ženou a citlivou matkou, začne třeba vidět a vnímat věci, které by dříve neviděla a je citlivější pro potřeby dítěte a všech svých dětí. Naopak rozhodnutí ukončit těhotenství ženu negativně poznamená celý její další citový život, ať si to připouští nebo ne. To už tady nebudu rozebírat, jaké jsou následky citové nevyrovnanosti matky u jejích dětí.
 Sylvie 


Re: Re: Alešovi 

(12.2.2002 9:17:42)
Petro, jistěže nevím, jak bych se rozhodla. NIkdy jsem v té situaci naštěští nebyla a moc bych si přála, abych se do ní nikdy nedostala. Rozumově bych souhlasila s potratem, emocionálně s donošením dítěte, nicméně nevím, jak by na mne působily hormony. Vím, že v prvním těhotenství mě docela ovlivňovaly, víc, než by mě kdy napadlo. Každopádně bych ale musela brát ohled i na svou ŽIVOU dceru, jestli bych jí po dobu těhotenství dokázala být milující a šťastnou matkou, když bych sama byla hluboce nešťastná z očekávané smrti. Tohle jsou otázky, na které já teď odpovědět nedokážu, a proto nevím, jak bych se rozhodla. Ostatně existují docela jednoduché otázky, na které nedokážeš odpovědět ani ty. Takže se tě ptátm znova: oč ty, která s klidným srdcem připouštíš možnost zavraždit dítě (použiji-li tvůj slovník) jenom proto, že bylo počato protržením prezervativu, jsi lepší než já, která nevím, zda bych se v případě těžce postiženého dítěte rozhodla pro interrupci nebo porod?
S.
 Petra, dvě děti 
  • 

Sylvie,pojď se mnou přemýšlet 

(12.2.2002 10:37:54)
Sylvie, já se nesnažím dělat ze sebe lepší, já se snažím hledat hranice, kam až člověk může zasahovat, aniž by porušil hranice lidskosti. Přemýšlej se mnou. Podle mne byl radikální rozdíl v tom provést opatření proti již vědomému těhotenství a provést opatření proti teoreticky možnému těhotenství, proto jsem schvalovala pilulku po. Proč už ji neschvaluji?Těhotenství dvě hodiny po styku detekovatelné není, a proto tam jsem ještě připouštěla poslední možnost volby.( Znovu opakuji, že jsem od začátku psala okamžitě po styku a ne po třech dnech.) Ale uvědomila jsem si to, že diagnostické metody postupují kupředu a již brzy bude žena třeba minutu po styku vědět, zda je těhotná či ne. Takže ti, Sylvie, děkuji za to, že jsi inspirovala mé myšlenky dobrat se k novému poznání. Ale teď se mnou přemýšlej dál. Kdyby celý svět vypadal podle toho, jak já hlásám, sex by se děl jenom z lásky k partnerovi, tak by zmizelo znásilnění a zmizely by nechtěné děti, a tak by nebyly potřeba ani interrupce ani pilulky po, které už jsem začala také považovat za špatné. Jenže v tomhle světě je sexuální sebeuspokojování, a to plodí zlo(jestli nevidíš paralelu mezi uspokojováním a násilím, tak nemá cenu, abychom dále diskutovaly). To ale neznamená, že zlo se má přebíjet dalším zlem. Násilí plodí a přitahuje další násilí. Takže bych navrhovala, aby každý se snažil být co nejméně násilným, aby se mu násilí vyhýbalo. Ty zřejmě navrhuješ, aby se každý sžil s tím, co je a dobře zapadl do současného světa a přijal jeho zlo. Já ale odmítám žít zlo tohoto světa, a proto tolik přemýšlím, co je správné a co ne.

Sylvie, některou ženu by nedělalo nešťastnou poskytnout zázemí umírajícímu dítěti, naopak by ji to udělalo šťastnější. Někdo s láskou přijímá svůj těžký úkol a někdo se svému úkolu brání.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Sylvie,pojď se mnou přemýšlet 

(12.2.2002 11:01:52)
Petro,
nechce se mi tady zabírat místo dalšími dohady, nicméně bych Ti k Tvým teoriím, které tady rozvíjíš, ráda něco napsala, už vzhledem k Tvým předchozím názorům, které jsi prezentovala v jiné rubrice. Asi to bude trochu rozsáhlejší a možná to nebude hned (protože bych chtěla přesně vyjádřit to, co myslím, takže si některé formulace budu muset nechat trochu "uzrát"), tak bych jako formu komunikace raději volila mail - ten můj je v záhlaví (stačí kliknout na mé jméno). Takže chceš-li slyšet ještě nějaký názor ozvi se mi.
 Miška, 3 děti 


Re: Sylvie,pojď se mnou přemýšlet 

(12.2.2002 11:03:13)
Petro, neuvědomuješ si, že tvůj mozeček se soustředil pouze na lásku k partnerovi a dětem. Ale pokud bys chtěla opravdu, aby na světě bylo tak, jak říkáš /i když nevím, jak bys chtěla vymýtit všechny psychické poruchy a nemoci, které vedou k násilí - a ne to, že někdo nemiluje svého partnera/, tak na tohle všechno ti láska k partnerovi nestačí. Musíš mít v sobě lásku k lidem. Ke všem lidem bez rozdílu. A tou ty v žádném případě neoplýváš.
 Jarka2 
  • 

Re: Re: Sylvie,pojď se mnou přemýšlet 

(12.2.2002 12:46:33)
Miško, souhlasím.
 Sylvie 


Re: Sylvie,pojď se mnou přemýšlet 

(12.2.2002 13:08:07)
Petro, pokud si žena bere "pilulku po", bere si ji VŽDY s úmyslem zničit počatý život , bez ohledu na to, jestli je možné ho lékařsky diagnostikovat nebo ne. Je úplně jedno, jestli si pilulku vezme před stykem, po styku nebo tři dny po styku, účinek pilulky je vždycky stejný - nedovolí oplodněnému vajíčku se vyvíjet, respektive vajíčko se zhruba týden (mám pocit, že 5-6 dní) vyvíjí, pak se dostane do dělohy a nemá se v čem zahnízdit. Z tohoto hlediska je naprosto absurdní, že bazíruješ na tom, žes myslela, že ji žena musí užít co nejdřív. Jinak si nedokážu vysvětlit tvou větu Těhotenství dvě hodiny po styku detekovatelné není, a proto tam jsem ještě připouštěla poslední možnost volby... Ale uvědomila jsem si to, že diagnostické metody postupují kupředu a již brzy bude žena třeba minutu po styku vědět, zda je těhotná či ne. Ty věty nedokážu přeložit jinak, než takto: kdyby neexistovala lékařská diagnostika, tak je možné dítě zabít zhruba do 16 týdne, než žena ucítí první pohyby - jasnou známku těhotenství. Do té doby pouze má podezření, že by mohla být těhotná (ani vynechaná menstruace nemusí být známkou těhotenství), takže může udělat veškeré kroky k tomu, aby se pouze domnělého avšak nikoli diagnostikovaného těhotenství zbavila.

Vím, v jaké koleji přemýšlíš, ale znova opakuji - je to vidění tvého ideálního světa, jaký není možný zajistit. Třeba ty píšeš, že kdyby se lidi milovali jen z lásky, zmizelo by sexuální násilí. Petro, víš, že se provádí výzkumy, které ukazují, že mozek násilníka vykazuje oproti mozku "normálního" člověka odlišnosti? Že z těchto výzkumů vznikají předpoklady, že násilí je člověku dáno geneticky, i když se do jisté míry může ovlivnit výchovou? A co s tím? Preventivně každého vyšetřit, a kdo změny na mozku vykáže, tak ho honem izolovat od ostatních, bez ohledu na to, jestli se jako násilník už projevil nebo ne? A navíc - jak si můžeš být jistá, že "tvůj" svět by vyhovoval každému? Pokud si dobře vzpomínám, hlásáš myšlenku jeden muž + jedna žena. Ale uvědomuješ si, že existují kultury, kde je dodneška normální mnohoženství? Jo, z křesťanského pohledu na svět to může vypadat úchylně, z feministického pohledu jako ponižování ženy a já nevím, co všechno by tě ještě mohlo napadnout, ale to nic nemění na tom, že ti lidé vyznávají jiné náboženství a mají jiné zvyky, co se týká manželství, věry či nevěry, jiné názory na to, co je správné a co zlé. Kde bereš tu jistotu, že pravdu máme my a ne oni?

A jaká je paralela mezi uspokojováním a násilím? Já jako matka uspokojuji citové potřeby dítěte - kdybych to neudělala, dítě by bylo citově nevyrovnané a byla by tu větší pravděpodobnost, že se dostane na zcestí. A mimochodem, společně s citovými potřebami uspokojuji i jeho tělesné potřeby - hlazení, pusinkování, mazlení se... Tím přece uspokuji jeho "sexuální" potřeby. Fakt, tu paralelu opravdu nechápu. Ostatně, osobně mi přijde mnohem lepší, když třeba pedofil své sexuální potřeby si uspokojí svépomocí, než aby vyhledával lásku mého dítěte. Ano, vím, že budeš namítat, že takový člověk by neměl své potřeby uspokojovat vůbec. Ale proč, když to udělá tak, že tím nikomu neublíží? Psycholog by ti řekl, že podstatně větší riziko násilí vychází od lidí, kteří své potřeby (je jedno jestli fyzické nebo citové) uspokojeny nemají - a uspokojují je tedy násilím páchaným na ostatních-, než od těch, kteří si je dokáží sami uspokojit.

A fanatismus? Když jsem se seznámila s manželem, šokovalo mě, že na vandry s sebou vozí pistoli. Nelíbilo se mi to, zlobila jsem se kvůli tomu, neuznávala jsem ani použití pistole v sebeobraně - nikdy přece nemůžu předem říct, jestli mě chce někdo opravdu zabít, nebo jenom zastrašit. Manžel (tehdy ještě přítel) mě vždycky nechal vyhysterčit, potom klidně prohlásil, že on byl svědkem zabití a nerad by dopadl stejně, takže pistoli s klidným svědomím použije. Tečka, konec debaty. Loni na podzim, několik let po našem seznámení, jsem byla na dovolené v místě, kde mají spoustu starých (komunistických a krátce porevolučních) časopisů. V jednom z těch porevolučních byl článek, který bych normálně ani nečetla, ale něco mě při listování zarazilo. Ten článek byl přesně o tom, co prožil můj manžel. To "zabití" byla brutální vražda, a ne jen tak ledakoho, ale manželova staršího kamaráda a spolupracovníka, člověka kterého si ostatní vážili m.j, pro jeho dobrotu. Nezměnilo to můj názor na použití zbraně, ale změnilo to můj pohled na manžela. Kdyby někoho zabil, tak - ač bych s tím třeba vnitřně nesouhlasila - stála bych při něm, i kdyby se v průběhu vyšetřování ukázalo, že onen násilník je nezletilý a nefunkční zbraň použil pouze k většímu dojmu . Víš, a ty děláš přesně to samé, co já dělala na začátku vztahu - máš svoji pravdu a všechny, co s ní nesouhlasí, okamžitě odsuzuješ, aniž bys měla jejich zkušenosti. A to já považuji za fanatismus.

A k tomu umírajícímu dítěti - neřekla jsem, že bych to nedělala s láskou. Jenom bych těžko mohla být naplněná štěstím, že porodím dítě, které hned umře - a vůbec nevím, jestli lehce a bezbolestně, nebo s bolestí. Kolik ty jsi vlastně viděla umírajích dětí? Kolik jsi viděla dětí, které bojují o svůj život např. v důsledku akutního nedostatku kyslíku? (což je u novorozence, o kterém je řeč, docela pravděpodobné) Tebe pohled na ně naplňoval štěstím??? Ty bys byla šťastná, že takový osud můžeš dopřát svému dítěti???? Celé těhotenství by ses na ten okamžik těšila a byla naplněná štěstím?????

S.
 Sylvie 


Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 17:19:07)
Petro, proč už zase používáš argumenty typu - hlásáš sexuální uspokojení, souhlasíš tedy se sexuálním násilím??? Pokud vím, v jiné diskuzi jsi se taky ohradila, že bys souhlasila s vražděním z fanatického - nekompromisního - zastávání jedné pravdy, i když ani ty sama kompromisy nepřipouštíš (abych předešla nedorozumění - teď nemluvím o interrupcích, ale navazuju na předchozí diskuze z milování). Tak proč jiným podsouváš logické vývody, které, když se aplikují na tvoji osobu, se ti ani trochu nelíbí? A navíc - napsalas, že jsi zastánce používání antikoncepce, tj. klidně i pilulky či injekce "po" . Víš, jaký je rozdíl, mezi antikoncepcí a pilulkou "po"? Antikoncepce se snaží zabránit oplodnění (zastavení ovulace, stížení průniku spermií), pilulka "po" předpokládá, že vajíčko bude oplodněno a připravuje v těle takové prostředí, aby v něm oplodněné vajíčko nepřežilo. Takový Postinor je účinný, i když se vezme až tři dny po styku. Vajíčko po ovulaci je schopné oplodnění zhruba 12 hodin a spermie v pohlavním systému ženy přežívají 1-2 dny. Neboli když si tři dny po styku bereš "pilulku po", buď k oplodnění nedošlo, nebo už jsi 1-2 dny těhotná. Pro mne z toho vyplývá, že když souhlasíš s pilulkou po, tak pácháš násilí na bezbranném tvoru, což je to největší zlo, jaké můžeš provést. Snažíš se poroučet přírodě a zbaběle utíkáš před následky svých činů a nezodpovědnosti nejtěžšího kalibru. Když souhlasíš s pilulkou, podporuješ lenost a pohodlnost matky, otce, celé společnosti. Máš odpor k námaze, uskromnění se a podřízení života dítěti. SOuhlasíš s BRUTÁLNÍ VRAŽDOU - možná ji dokonce sama pácháš. Oč jsi tedy lepší, než Miška, Jarka, nebo já? Nebo když ve výjimečných případech s ukončením těhotenství souhlasím já, je to něco jiného, než když s ním souhlasíš ty, a ty s ním souhlasíš , jak jsi sama napsala? Nebo snad tvrzení, že lidský život je lidským životem od početí, je jenom tvoje póze, kterou se nám snažíš dokázat, jak jsi výjimečná - i když doopravdy si to vlastně vůbec nemyslíš, jenom se před námi snažíš dělat se lepší, než ve skutečnosti jsi? Nebo snad jsi si utvořila svojí vlastní pravdu, o které pro jistotu nepřemýšlíš, takže na její nelogičnosti ani nemůžeš přijít? Petro, dám ti dobrou radu - příště, než začneš někoho obviňovat, zameť si nejdřív sama před vlastním prahem.

S.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.2.2002 18:10:23)
Milá Sylvie, pilulkou nebo injekcí "po" jsem rozuměla pro případy znásilnění a tak podobně, když se např. protrhne prezervativ a tak, víš? Rozuměj mi tak, okamžitě "po" zajít za lékařem a nechat si dát hormonální injekci nebo si nechat napsat pilulku, chápeš? Myslím, že i v dnešních přeplněných ordinacích by takovou ženu po telefonické domluvě přijali okamžitě a tři dny by ji čekat nenechali.

Píšeš ve svém příspěvku:
Pokud vím, v jiné diskuzi jsi se taky ohradila, že bys souhlasila s vražděním z fanatického - nekompromisního - zastávání jedné pravdy, i když ani ty sama kompromisy nepřipouštíš (abych předešla nedorozumění - teď nemluvím o interrupcích, ale navazuju na předchozí diskuze z milování).


Já píšu:
Co píšeš, to je lež. Já jsem nikdy nesouhlasila s žádným vražděním ani s žádným fanatismem, překroutila sis nějakou moji větu. Příště sem překopíruj celou moji větu, ještě lépe odstavec a nepiš sem to, co jsi svým mozkem z mých vět vyčetla. Jestliže jsem v otázkách lásky a milování nekompromisní ve směru čistoty a opravdovosti lásky( protože odmítám sex bez lásky a nevěru) tak asi pravděpodobně nemám na mysli extrémní násilí, abych jinou lásku vyhladila z povrchu zemského. V opravdové lásce totiž není pro násilí místo, narozdíl od prázdného sexu a interrupcí, tam se to násilím jen hemží. Vzpamatuj se.
 Sylvie 


Pro Petru 

(11.2.2002 20:24:37)
Petro, nepsala jsem, že bys souhlasila s vražděním. Napsala jsem, že proti takovému tvrzení jsi se ohradila. Příspěvek ti hledat nebudu, mám telefonické připojení a ne zrovna nejrychlejší počítač. Abych nastínila, o co šlo. V diskuzní skupině o milování jsi každému, kdo měl jiný názor než ty, nadávala do padlých žen, špatných matek či žen, kterým hučí mezi nohama. A to celé jsi v jednom příspěvku završila obdobnou dedukcí, jako v případě Mišky - kdo hlásá sexuální uspokojení, ten souhlasí se sexuálním násilím. Nepamatuji si přesně, co a jak jsi napsala, jestli si své příspěvky nepamatuješ, tak si je najdi, šlo o to, jaká zla byly páchány ve jménu kompromisu, který my ostatní špatné padlé ženy zastáváme. A já tvá tvrzení doplnila výčtem zla, které bylo pácháno ve jméně neuznávání kompromisu, ke kterému se zase hlásíš ty a ptala se tě, zda to tedy znamená, že ty souhlasíš s vražděním ve jménu víry nepřipouštějící kompromis. Můj dotaz vycházel ze stejné logiky, z jaké ty jsi nás napadala a předpokládala jsem, že když jsi se proti tomu ohradila, bude to pro tebe poučením, jak se v diskuzi postupovat nemá. Jak je na příspěvku pro Mišku vidět - nebylo. Holt ne každý člověk je tvor zkušenostmi poučitelný.

Ale jinak, i když si to možná neuvědomuješ, souhlasíš s tím, co jsem o tobě napsala. Jak sama píšeš, "dát pryč" postižené dítě, je vražda, protože správná matka je připravená a schopná ho vychovat - aspoň tak chápu tvé předchozí příspěvky. Ale "dát pryč" dítě počaté protržením prezervativu, vražda není? Takto počaté (a třeba zdravé) dítě je snad méněhodnotným členem naší společnosti? A jaký rozdíl je v tom, jestli si tabletku po vezmeš třeba těsně po styku nebo až tři dny po něm? Pokud má dojít k oplození, dojde k němu tak jako tak, tyto léky oplodnění nezabraňují (navíc než by ses dostala k doktorovi, už můžeš být oplodněná). Tabletky po, jsou-li podány včas, zabraňují vyvíjení se již oplodněnému vajíčku . Kdybys byla opravdu přesvědčená , že lidský život vzniká okamžikem početí, a zbavit se ho rovná se vraždě, tak bys ze sebe vůbec nemohla vypustit myšlenku, že je možné klidně dát pryč dítě počaté znásilněním nebo protržením prezervativu, byť nikoli za pomoci klasické interrupce či miniinterrupce, ale za pomoci ranných abortiv (nebo lidověji potratových pilulek). A všimni si, že vůbec nezastírají účel, k jakému jsou - k abortu, potratu. A pokud tohle nevíš, tak je otázka, jestli si vůbec hledáš informace, které by nějakým způsobem mohly narušit tvoje idealistické teorie.

S.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Pro Petru 

(12.2.2002 8:35:25)
Sylvie, vytrhala jsi z mých příspěvků jednotlivá slova, já jsem psala obecně a nikomu jsem nenadávala(myslím, že jsem přímé nadávky spíše sklidila já sama), jen jsem obecně hledala hranice úcty k životu a druhému člověku. A za to hučení a nymfomanku, ty byly cílené, jsem se Jarce už několikrát omluvila, měla jsem bývala své pocity vyjádřit eufemističtěji, to uznávám. Ale stejně myslím, že to hučení mezi nohama bylo pro manželku, která by byla nevěrná za zády svému nemocnému manželovi,trefné! Rovněž žena, kterou zajímá především její sexuální uspokojení nemohu nazvat čistou ženou, spíše padlou. Čistou ženu zajímá hlavně cit, který partnerovi dává a to je smyslem její sexuality. Dále jsem psala obecnou úvahu o tom, že matka, která podvádí svého muže, podvádí i své děti, a tvrdím i nadále, že taková žena není opravdu dobrou matkou svým dětem. Sylvie, být nekompromisní v pozitivním slova smyslu(řekni mi, co je negativního na dávání čisté něhy, co je špatného na věrnosti fyzické, na věrnosti v myšlenkách, sexualitě výhradně z lásky? Co je negativního na upřímnosti k partnerovi?)znamená odmítat násilí, uznávat důstojnost druhého. Řekni mi co je hezkého naopak na tom, když manželka již po svatbě připouští možnost nevěry, co je hezkého na tom, že nevěra se bere jako že je způsobená přírodou, copak lidi jsou neovládající se zvířata? Co je hezkého na tom, když si partneři lžou? Co je hezkého na tom, když se partneři při sexu soustředí, spíše než jeden na druhého, na svoje sexuální uspokojení. Co je hezkého na sebeuspokojování, sexu z povinnosti, na sexu pro peníze a co je hezkého na nevěře v myšlenkách? Co je hezkého na tom, když se vůbec jen připouští zabití dítěte? Řekni, to je hezké? Já jsem zkrátka v těchto věcech nekompromisní, nekompromisně odmítám něco, co snižuje důstojnost druhého. Když by ses konečně zamyslela, tak bys zjistila, že být nekompromisní v otázkách čistoty lásky, nemůže nikdy schvalovat (ani nepřímo) žádné násilí. Kdežto, tvůj laxní rádobytolerantní přístup k právům a přáním druhého násilí nepřímo schvaluje! Někdo si přeje být násilný, znovu si uvědom, co je to sexuální uspokojení - vraždy z vilnosti, zneužívání dětí, znásilňování, to všechno je způsobeno, že se někdo sexuálně uspokojoval na někom druhém. To samé tvoje hlásání práva na interrupci a tvoje připouštění, ža bys na interrupci šla, kdyby bylo potřeba. Opět schvalování násilí! Ty pořád propaguješ nějakou neexistující hranici mezi, podle tebe, neškodným násilím a velkým škodlivým násilím(zločiny). Podle mne i to podle tebe neškodné násilí tu hranici lidské etiky už dávno překročilo a podle mne je každé násilí zločin proti lidskosti. Zase namítneš, a co vraždění ve jménu víry. Já si myslím, že to, co tady propaguji já, nemá s negativním fanatismem nic společného, ani nepřímo, já tady propaguji obyčejnou lidskou slušnost a úctu k druhému. Co se týče těch pilulek po, tak myslím, že je poněkud velký rozdíl v tom, když se do několika hodin po styku podnikne opatření, zabraňující zahnízdění plodu, a nebo když se hezky čeká na zahnízdění a pak se 12 či 20 týdnů "rozvažuje".
 Sylvie 


Re: Re: Pro Petru 

(12.2.2002 9:49:41)
Petro, k otázkám milování a sexuality se vyjadřovat nebudu, jestli ti je můj postoj stále nejasný, otevři si patřičnou rubriku a znova si pročti mé příspěvky. Snad bych jenom řekla, že právě proto, že jsi své nadávky (možná jsem změkčilá, ale "padlá žena" je pro mne nadávka) směřovala tak obecně mezi nás všechny, na základě toho, co jsme napsaly, se nelze divit, že se ti dostalo odezvy, jaké se ti dostalo.

Ale měla bych poznámku k tématu - k interrupcím. BuĎ tak laskava a přestaň nás tady krmit řečmi, že podle tebe je lidský život životem od oplodnění. Teď jsi sama přiznala, že to nemyslíš vážně. Podle tebe lidský život nezačíná oplodněním, ale zahnízděním oplodněného vajíčka. A to je rozdíl, a to dost podstatný. To v podstatě znamená, že kašleš na přírodu (a ne že se podle ní řídíš, jak píšeš) a sama si určuješ pravidla, kdy vlastně lidský život začíná.

Samozřejmě, souhlasím s tím, že pilulka je šetrnější. To je samozřejmě obecné pravidlo, že čím dřív k potratu (ať už přirozenému nebo umělému) dojde, tím menší rizika hrozí. Ale proč tady potom po ostatích házíš řečmi, že milující matka se o počaté dítě ráda postará, když zároveň připouštíš možnost se počatého dítěti v prvotním stadiu zbavit?

S.
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

Re: Re: Pro Petru 

(14.2.2002 10:57:34)
Mila Petro,
ctu tve prispevky a nemam silu se jim ani smat. Spis s tebou citim soucit. Vis, ja moc ty reci o pozitivnim mysleni a pod. moc nebastim. Mozna taky proto, ze, ale radsi ti napisu svuj pribeh:
Na zacatku diskuse jsem se zminila o tom, ze jsem byla odpurkyni potratu. Kdyz jsem prisla do jineho stavu poprve, tak slovo interupce se pro mne rovnalo slovu vrazda. Doktori mi sdelili, ze cekam dvojcata, velice jsem se na obe deti tesila. Potom na ultrazvuku v 20. tydnu zjistili, ze jedno z dvojcat je mrtve (asi ve 16 tydnu), test na genetickou zatez vysel pozitivni, ale amniocentezu jsem nepodstoupila (stejne by tam tuto genetickou vadu neodhalili), potom se narodit Jakub, ktery tolik trpel, mel zvlastni dietu, nemohl nic jist, bral tuny prasku a amoniak mu museli z tela vyplavovat hadickou zavedenou do briska, nakonec ani sam nepolykal, mel sondu do zaludku, taky mel epilepticke zachvaty, asi ani nevidel a neslysel ...
Myslela jsem si kolikrat, ze bude lepsi ho nechat jen tak zemrit v naruci, a take jsem o to lekare nekolikrat zadala, ale ti to samozrejme odmitli (Hippokratova prisaha, zanedbani a neposkytnuti pece -- zcela jejich pristup chapu, nemohou si to vzit triko) a tak jsme se pustili vzdycky do boje. Jakub byl velky bojovnik, moc chtel zit, ale pak mu dosli sily ...Nez znovu privest na svet dite s takovymto rozsahem postizeni, tak to radsi vrazdu zvanou interupce. A tak jsem ja, velka odpurkyne potratu, pochopila, ze nemam pravo posuzovat rozhodnuti jinych lidi nejen v oblasti interupci a asi jsem se naucila vetsi toleranci a hlavne pokore. Pokoru tedy z tvych prispevku necitim a zivotni ziskanou moudrost bohuzel taky ne...
 Barbara 
  • 

Re: Re: Re: Pro Petru 

(14.2.2002 11:15:55)
Tak som sledovala vasu debatu v milovani a naraz vidim Petru tady. No myslela som, ze je nestastna, ale ona stale vravi tu svoju pravdu. Petra, preco si taka, preco si myslis, ze si najlepsa a ze tvoja pravda je ta jedina. Ved ani tvoj manzel s tebou nevydrzal a utekol od vas. Ved takto sa predsa neda zit. Leda vo snu.
 Jarka2, dvě dcery 
  • 

Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.2.2002 8:36:08)
Jestli okamžitě, nebo tři dny po, u pilulky nebo injekce "po" je výsledek stejný - zabrání uhnízdění oplodněného vajíčka. Moc se v tom, milá Petro, dvě děti, plácáš. A nesnaž se nás pořád vychovávat jen proto, že máme jiné názory. Sama bych interrupci při náhodném otěhotnění, z finančních důvodů apod. nepodstoupila, ale nevím, jak bych se zachovala, kdyby mi lékaři řekli, že moje dítě bude vážně postižené. A myslím si, že pro nikoho to není snadné rozhodování.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.2.2002 9:26:51)
Jarko 2, jestli jsi to nepochopila, tak já jsem pro zabránit uhnízdění embrya, jako poslední možnost zrušit těhotenství. Tam je podle mne ta hranice, potřebná hlavně pro znásilněné ženy. To jest co nejdříve jak je to možné po nežádoucím styku, prostě okamžitě! Ale jsem rázně proti zabíjení již zahnízděného vajíčka!!!! Ty nevidíš ten rozdíl????
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.2.2002 9:28:09)
Oprava: správně mělo být "zahnízděného embrya"
 Jarka2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.2.2002 10:24:49)
Ne, já ho tam necítím. Pro mě to je stejné.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.2.2002 10:49:58)
Jarko2, přečti si, co jsem napsala Sylvii, s tou pilulkou jsem vám dala za pravdu. To ale neznamená, že jsem přijala celé Sylviino pojetí. Radikálně nesouhlasím s jejím pojetím sexuality. Od pochopení sexuality se totiž odvíjí způsob celého života. Já sexualitu chápu jinak než jako užívání si a uspokojování se. Já ji chápu výhradně jako dávání lásky. Mějte se všechny hezky a děkuju za to, že jste mi s tou pilulkou řekly, jak to cítíte vy.
 Petra, dvě děti 
  • 

Závěr 

(12.2.2002 11:37:55)
Dobrala jsem se k závěru. Život podle mne začíná početím. Velmi souhlasím s používáním antikoncepce s výjimkou pilulek "po". Podle mne je ukončení těhotenství v jakémkoliv jeho stádiu vraždou nenarozeného dítěte. Těhotenství beru od pohlavního styku do porodu dítěte. Myslím, že by se žena celým svým způsobem života, myšlením a jednáním měla bránit nechtěnému těhotenství, tj. tomu, aby nebyla ke styku donucena násilím nebo aby ho prováděla bez jistoty oboustranné lásky. Pokud si nejsou milenci jisti, že by přijali své dítě, měli by se zabezpečit antikoncepcí. Jistě na mne začnete útočit, co bych dělala, kdyby mě někdo znásilnil, když hlásám ukončení těhotenství jako vraždu. Já se snažím o to být dobrým člověkem, aby mne nikdy takové zlo nemuselo potkat. Já věřím, že se chovám tak, že mne nepotká. Kdyby přece jen potkalo, zkoumala bych, čím jsem si ho zasloužila a co jsem dělala špatně, které zlo ve mně takovéhle zlo přivolalo, musela bych si projít citovým peklem, jak bych se vyrovnávala sama se sebou. Já jsem zastánce teorie: " co člověk do svého okolí vysílá, to se mu vrací". Dítě bych musela přijmout, abych měla sama před sebou čisté svědomí a manžel by stál při mně, pro něj je moje svědomí důležitější než to, zda by dítě bylo jeho či cizí. I toto dítě bychom spolu vychovali. Teď jistě spustíte, co bych dělala, kdybych měla své dvě děti , nemocného manžela, cizí mongoloidní dítě v sobě a neměla byt a brala životní minimum. Víte, já si vždycky vzpomenu na televizní pořad o rodičích, kteří si záměrně v ústavech vybírají ty nejvíc nemocné děti a piplají jich najednou doma třeba 5, a vždycky se dojetím rozbrečím nad odvahou a statečností a obětavostí těchto rodičů. Váš svět interrupcí(mateřství pro štěstí matky) mi v porovnáním s takovým světem (mateřství pro štěstí dítěte)připadá naprosto ubohý. Odcházím z diskuze.
 Miška, 3 děti 


Re: Závěr 

(12.2.2002 11:45:09)
Petro, musím uznat, že jsi opravdu neuvěřitelný člověk. Ale vůbec to nemyslím v tom dobrém. No co bys také chtěla, když kolem sebe vysíláš jen zlobu a nenávist ke všemu, co neakceptuješ.
A pokud k tomu máš ještě názor, že znásilnění si žena přivodí sama svým chováním, tak jsem opravdu ráda, že už diskutovat nebudeš.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Závěr 

(12.2.2002 13:19:21)
Petro, já pořád nechápu, kam ty na své názory chodíš. Kdes je vzala? vyčetla?Někdo ti to naočkoval? Nebo jsi na to vše přišla sama? Takže když mě nějaký maniak znásilní, nebo např, mou dceru, tak to není jeho chyba? Ale moje? Té znásilněné ženy? Nepřipadá ti to trochu postavené na hlavu? Mě jo a dost. Znaméná to i to, že když nám před rokem dvakrát ukradli auto, tak jsme si to přivodili my sami? Nějakou zlobou, kterou v sobě podle tebe máme? Ten zloděj /anebo násilník/ je v pořádku? Petro, ne naše, ale tvoje myšlení je pomýlené. Když takhle o něčem přemýšlíš a nad něčím se dojímáš až k slzám, dokážeš to domyslet třeba do důsledků? Víš, já si taky nesmírně vážím lidí, kteří se dokáží postarat o několik opuštěných, postižených dětí. Pro ty děti je to jistě záchrana, dostanou lásku, péči... Ale - a teď nevím, jestli se vás na mě nesesype víc - ono je něco jiného starat se o pět postižených dětí v době, kdy ti rodiče jsou v plné síle, zdraví a jsou na to dva. Jiné je to asi po letech - starat se o pět postižených dospělých lidí je určitě velice náročné, zvlášť, když je rodičům již hodně přes třeba 60 let, nebo nedejbože v případě, kdy jeden z nich zemře. Zaplatit si ošetřovatelku by asi bylo nemožné. Takže jim nezbyde nic jiného než to, dát je v dospělém věku zpět do ústavu. To musí být pro obě strany velice bolestné. Mám jeden podobný případ ve svém okolí. Moje kamarádka, která by mi věkem mohla být spíš maminkou, se stará o svou postiženou dceru. Té dceři je 41 let, mamince 65. Miluje ji nade vše, obětovala jí celý život, nidky si ani slůvkem nepostěžovala, dávala jí vždy to nejlepší jak citově, tak materiálně, co bylo v jejich možnostech. Ale te´d už je strašně moc unavená. Dostala se do stadia, kdy by sama potřebovala, aby se někdo občas trošku postaral o ni. Já jí pomáhám jak můžu, ale mám svou rodinu, takže není v mých silách převzít na svá bedra ještě tento úvazek jaksi naplno. A ona je zoufalá. Jede na setrvačník, jako stroj, strašně se bojí, co bude dál, až nebude opravdu schopna, kdo se o její dceru postará. Ví, že nebude vyhnutí a skončí v ústavu. A ví, že to tam dlouho nepřežije. že tam citově bude nesmírně strádat a utrápí se. Je to hrozně mučivé.
Víš, Petro, ono je někdy potřeba podívat se na věci trochu hlouběji, ne jenom deklamovat co se ma a co je povinnost atd. Na kolik svých umírajících novorozených dětí bys během života zvládla se dívat? Mojí sestřenici zemřely po porodu dvě děti! Jedno donošené, druhé v osmém měsící. Před tím prodělala několik samovolných potratů do třetího měsíce. A když se konečně podařilo, že miminko donosila, dopadla takhle. Po čase otěhotněla znovu - a opět. Petro, dokážeš si to vůbec představit? Myslíš, že ona, kdyby podruhé jí bylo sděleno, že její dítě nepřežije, by ho donosila? Když už to jednou zažila, jaké to je, stát nad prázdnou kolíbkou?
No, nic, ty si stejně budeš mlít svou osvědčenou písničku. Jenom jsem to sem chtěla napsat - spíš jako úvahu. Zamyšlení. Život je složitý, bylo by krásné, kdyby všechno fungovalo tak, jak si představuješ. ALe to nejde. A proto se člověk musí naučit žít tak, aby mohl se sám sobě podívat do očí, tak, aby dokázal čelit různým problémům, situacím a řešil je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Protože NIC v životě není černobílé. To jenom ty máš to své myšlení takhle jednoduché.

P.S.Omlouvám se všem za tohle slohové cvičení.
 Petra, dvě děti 
  • 

Re: Závěr 

(12.2.2002 13:33:10)
A ještě jednu věc bych chtěla uvést na pravou míru. Nadáváno začlo být vámi mně, a to když jsem napsala větu, že nikdy nebudu nevěrná svému muži. Od té doby, co jsem se vaším zlem (kdy jste si ze mne tropily žerty a hromadně jste se mi vysmívaly za moji údajnou "naivitu")poprvé a naposled nechala vyprovokovat k vyslovení nymfomanky a hučení mezi nohama, si již dávám pozor na to, abych nebyla jako vy a nepouštěla na někoho nadávky. Vedla jsem pouze obecné úvahy o čistotě lásky manželské a mateřské. A za to jsem si od vás vysloužila další posměch a nechutné útoky na svou rodinu. Vy vyháníte každého, kdo vás nabádá k zamyšlení svými úvahami o ideálním životě a takové úvahy považujete okamžitě za útok, máte totiž strach, aby nebylo pitváno ve vaší ubohosti. Proč odsuzujete každého, kdo se snaží žít tak, aby se přiblížil ideálům?


Ještě se vrátím k dítěti postiženému několika vývojovými vadami. Myslím, že by se dítěti měla dát šance, mělo by se využít lékařské vědy k vylepšení zdraví dítěte. Odmítám euthanasii, a nevím, kde je její hranice. Euthanasie je vzít si nemocné dítě do náručí a počkat až umře, když by mu lékaři mohli pomoct. S tím nesouhlasím. Nesouhlasím s euthanásií. Kdo rozhodne, že vývojové vady dítěte jsou neřešitelné? To asi záleží na svědomí jeho rodičů, aby vycítili, co je pro jejich dítě(ne pro ně) nejlepší. Ale rodiče pod tlakem nejsou dobrými soudci. Některé dítě může přežít 12 operací a pak se vrhnout do života a některé zemře při první z nich a rodiče si vyčítají, že ho raději nenechali v klidu dožít ve svém náručí. Já tím navazuji na svůj ranní příspěvek o tom, že bych raději nechala dítě v náručí zemřít než ho nutila do nekonečných operací. Ale co když by právě ty operace ho přivedly do života? Já nevím, co je správné. Myslím, že lékař sám o sobě je špatný soudce, rodiče jsou sami o sobě špatní soudci, jejich vzájemná spolupráce může mnohé vyjasnit, ale ani to není záruka správnosti jejich rozhodnutí. Myslím, že zde rozhoduje úplně někdo jiný, rozhoduje zde chod přírody. Asi bych v takové těžké chvíli poslouchala lékaře, přírodu a snažila bych se vcítit hlavně do děťátka.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Závěr 

(12.2.2002 14:35:32)
No Petro, nevím, jestli si to uvědomuješ, ale dokážeš lidem strašně moc ubližovat. Kdyby tvůj Závěr četla žena, která byla znásilněná nebo rodina, které nějaký pedofil zneužil dítě, asi by jejich reakce nebyly vůbec pro tebe pozitivní. Kdyby se toto stalo s tvými holčičkami, také by sis tohle všechno říkala?
K tomu tvému poslednímu příspěvku ještě dodám, že snad každá matka nebo alespoň já bych určitě věřila doktorům a snažila bych se využít všech prostředků od lékařů přes internet po zahraniční lékaře, abych opravdu vyzkoušela všechny možnosti, které by mi dítě zachránily. Proto jsem nějak nepochopila, jak to myslíš, ty znáš někoho, kdo by nechal své dítě umřít v náručí, aniž by mu poskytl pomoc?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Závěr 

(12.2.2002 14:50:20)
To jsem sem zavlekla já, ve výměně názorů s Alešem. Že když už bych měla porodit dítě, které nemá šanci přežít ani pár hodin po porodu, nesouhlasila bych s jeho léčbou. Nicméně je to úvaha čistě teoretická, protože předpokládám, že nikdo z doktorů by si nevzal na triko žalobu za neposkytnutí adekvátní péče nebo tak něco. Což by ale samozřejmě dost ovlivňovalo moji ochotu takové dítě donosit. Rozhodně jsem nemluvila o vadách, které je možné operovat, jak píše Petra.
S.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Závěr 

(12.2.2002 14:55:54)
Sylvi, takhle to vyznělo jinak, jenže když to Petra přirovnala k eutanazii, to bylo něco jiného. Eutanázie snad znamená zabít člověka, aby netrpěl.
 sally 


A ještě jeden závěr pro Petru (jestli to bude číst) 

(12.2.2002 17:53:38)
Petro,
jistě tě potěší, že jsem nad tvými názory moc přemýšlela - a musím říct, že v zásadních otázkách se shodujeme - a to myslím i se všema holkama tady. Nemyslím, že sem chodí ženská, která by si chtěla v životě zažít nevěru, rozvody, potraty, postižené dítě, znásilnění, vraždu... to nechce nikdo, všichni by chtěli žít v tvém ideálním světě, kde je jen láska, láska a zase láska. Jenomže ten svět neexistuje - a to že příjmáme jeho existenci, to že se snažíme svojí situaci řešit, to že přemýšlíme nad tím, kde číhá další nebezpečí, to přeci není nic špatného.

Na rozdíl od nás, ty zavíráš oči před tím, co všechno se může stát - nikdy nebudeš nevěrná, nikdy nepůjdeš na potrat, nikdy nebudeš znásilněná, nikdy nebude tvůj manžel nevěrný. A co když se to stane? Co pak?

Co uděláš, až ti tvoje šestnáctiletá dcera oznámí, že je těhotná? Uděláš jí kázání o tom, že lidé se mají milovat pouze z lásky a pouze v případě, že jsou schopni a ochotni starat se o dítě? Řekneš jí, že jí hučí mezi nohama, že je povětrná žena, co nikdy nedokáže řádně své děti vychovat, že myslela jen na své uspokojení, že je plná zloby a nenávisti...

A nebo si s ní sedneš ke kafíčku, řekneš, že to je teda zapeklitá situace, nabídneš jí pomocnou ruku, útěchu, předložíš jí možná řešení, z kterých si může vybrat (včetně řešení, s kterými sama osobně hluboce nesouhlasíš) - a potom její řešení přijmeš s pochopením a láskou?

To je to, co tady u tebe postrádáme - pochopení pro to, jak někdo vyřešil situaci, pochopení pro to, že ne všichni žijí v ideálním světě (kolik je žen, které si mysleli, že jejich partner zajásá, až se dozví, že budou mít miminko, a on místo toho vycouval a odmítnul nést zodpovědnost?) a že se tudíž musí uchylovat k neideálním řešením. Tím nemyslím, že s nimi musíš nutně souhlasit (na druhou stranu - svému muži neodporuješ, posloucháš ho, jak víš, že zrovna jeho názory jsou ty správné????) a že by jsi sama sáhla po zrovna takovém řešení, ale to neznamená, že ona osoba s jiným životním stylem, jiným názorem je špatná a ty jsi ta jediná správná. Prostě ti chybí trocha tolerance a lásky k ostatním lidem - a dokud nebudeš milovat lidi i s jejich chybami, budeš stále ta zapšklá nenávistná fanatička.
 Janatris, Kuba 2000, Bára 2004 


Re: Re: Závěr 

(19.2.2002 22:01:01)
Po delší době jsem zavítala na Rodinu a zalomcovaly mnou některé Petřiny výroky (Petra, dvě děti).

Petro, po přečtení Tvých posledních příspěvků se mi zpotily ruce a obešla mě zimnice. Ani by mi tak nevadilo, že jeden ze základních pudů přežití tak krkolomně slučuješ s láskou, to je de facto Tvá soukromá věc, ale dělá se mi zle z toho, jak někdo může házet do jednoho pytle ženy, které v pudu sebezáchovy podstupují interrupci, s lidmi, kteří znásilňují a zabíjejí děti pro své chvilkové potěšení.

Žena byla odjakživa tím, kdo plod nosí, vyživuje, dýchá za něj a porodí ho - čímž pro ni začíná nekonečný kolotoč starostí a obav. Nenapadá mě žádná jiná osoba, která by měla mít větši právo rozhodovat, zda to ta žena chce či nikoliv, než ona konkrétní žena sama.
Tvá představa o ženách, které se rozhodnou pro potrat ještě před oplodňujícím stykem, je dost ujetá. Už vidím osmnáctiletou studující dívku či 28-letou mámu tří dětí, jak si řeknou: "Mám sice teď ovulaci, ale kašlu na ochranu. Já si otěhotněním, HEZKY SI POČKÁM NA ZAHNÍZDĚNÍ a pak půjdu na interrupci." V jistých sociálních vrstvách se tento způsob uvažování může vyskytovat, pak ale internet není tím nejvhodnějším komunikačním médiem, kterým bys tyto lidi mohla oslovit.

Láska je hezká věc a podaří-li se spojit se sexem (a navíc i s rozmnožováním), je to jistě velmi uspokojivý pocit. Co tě ale opravňuje k odsuzování těch, kterým se to zatím nepovedlo nebo kteří o to ani nestojí?

Není pravda, že se zvířata neovládají. To je jen takový mýtus, který neschopným lidem pomáhá upevňovat jejich sebevědomí.

Odmítání euthanasie je podle mě nevědomost, slabošství a sobectví. Většina lidí, kteří euthanasii odmítají a odsuzují ty, kteří s ní souhlasí, se nikdy nedostali do situace, kdy se museli dívat, jak jejich blízký protrpí každý další den svého života a touží po smrti. "Odmítači" jsou příliš slabí na to, aby dokázali na sebe vzít takovou zodpovědnost. Avšak nad lůžkem trpícího člověka se dokáže ohánět falešnými řečmi o vlastním svědomí jen skutečný sadista.

Jana

P.S. Omlouvám se za návrat k týden starému příspěvku, ale rozhořčení bylo nesnesitelné. Též se omlouvám, pokud už něco podobného bylo řečeno přede mnou - server mi odmítá zobrazit celý průběh diskuse.
 Bára 
  • 

Re: Re: Závěr 

(29.3.2004 16:23:49)
Petro, ty nejsi jenom naivní, ty jsi prostě úplně BLBÁ.
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Závěr 

(30.3.2004 19:19:04)
Dovoľte mi vyjadriť sa tiež k téme ukončenia tehotnosti. Tak ľahko sa povie interupcia je vražda a bodka. Ale ten, kto to zažil na sebe, kto pozná ťarchu rozhodovania sa, ten vie aká zložitá je to situácia. Sama som prežila aké to je, keď žena neočakávane čaká dieťa. Môjmu dieťatku som darovala život, ale i tak viem hlboko pochopiť čo prežíva žena, ktorá pre rôznu životnú situáciu sa rozhodla pre potrat a nikdy by som sa ani len nepokúsila ju súdiť, lebo človek je veľmi krehký a nikdy nevie ako by sa zachoval on. Naozaj chápem ženy, ktoré sa rozhodli povedať dieťatku nie, pretože tie situácie sú tak ťažké a dokonca si myslím, že niekedy ani nie je v ľudských silách rozhodnúť sa inak. Túto silu môže dať len Boh, ak o ňu prosíme. Mamičky prosme o ňu, pre seba aj pre druhých. Faktom však je, že nech je situácia akákoľvek ťažká, až nezvládnuteľná, to čo ničíme je život, ktorý začal a ten život je ľudský. A to je zlé. A vždy to bude zlé a nesmieme sa klamať, že sme urobili dobre. Sme ľudia a nezvládli sme situáciu, ale neklamme sa, že sme urobili dobre, keď to dobre nie je. Možno žena nedokázala konať inak,čo sa dá ľudsky pochopiť, ale nemožno povedať že vlastne sa nič nestalo, alebo že urobila dobre. Siahnuť na život – vo svojom jadre nemôže byť dobré, a v hĺbke srdca to určite cítime všetci.

 Pavlína, syn 14 měsíců 
  • 

Re: Závěr 

(12.2.2002 13:45:36)
Petro, něchtěla jsem vůbec do této dizkuze zasáhnout. Tvůj poslední? příspěvek mne k tomu ale donutil. Taky se na televizi dívám a vždy mě dojme, jak mají ti rodiče sílu starat se o tolik dětí (i postižených). Ale v naprosté většině jsem si také všimla, že tito rodiče jsou věřící. A když začneš rozebírat život věřící a nevěřící rodiny, nikdy mezi ně nedáš =. Ne všechny rodiny jsou připraveny vzít na sebe tu zodpovědnost vychovávat více dětí (ať už posižených nebo zdravých). Každý z této diskuze i z venku má svůj názor (i když většina převahuje), ale ty se chováš nafouknutě, když "většina" se nedá tvými názory zlomit a raději odcházíš. Ráda si poslechnu tvé názory za pár let, až dle svého přesvědčení budeš mít místou dětí dvou pět nebo šest, z toho jedno bude postižené. Jak budeš. DOkud si totiž všechno nevyzkoušíš na vlastní pěst, nemůžeš nikoho přesvědčovat o tom, že toto je to pravé.
 Petra, dvě děti 
  • 

O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy 

(12.2.2002 22:49:12)
Hodně jsem přemýšlela a donutilo mě to se sem vrátit. Uvědomila jsem si, že jsem se unáhlila a vracím se opět ke svému původnímu tvrzení, že souhlasím s použitím pilulky "po", ale to pouze a výhradně pro krajní případy znásilnění, nikoliv třeba pro případy protržení prezervativu. Já jsem se na to podívala z hlediska zodpovědnosti. Když mají milenci dobrovolně spolu sex a počnou dítě, měli by být za svůj sex zodpovědní a dítě přijmout, ať je jakékoliv. Znásilněná žena by ale neměla nést zodpovědnost za to, že jí proti její vůli bylo počato dítě.

Připadá mi zodpovědné okamžitě po znásilnění zajít k lékaři a požádat ho o preventivní injekci, v době, když ještě o těhotenství není jistota. Připadá mi nezodpovědné vyčkávat a těhotenství ukončit, až když je těhotenství v jistotě a v pozdější fázi.

Je správné z etického hlediska donosit děti počaté znásilněním, když znásilnění je neetické? Podle přírody asi ano. Na to moje hlava už nestačí.

Každopádně se musím přiznat k tomu, že to, co jsem psala, že bych osobně v případě znásilnění odmítla injekci "po", protože je špatná, tak to se mi nějak rozleželo. Teď už si myslím, že bych NEMĚLA tu sílu zachovat se v takové situaci správně a nechat všemu volný průběh. Na tuto situaci si nevěřím. Ale jinak mohu prohlásit následující: NIKDY nepodstoupím interrupci, protože si myslím, že interrupce je vražda.

 Petra, dvě děti 
  • 

Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , druhá část 

(13.2.2002 0:04:51)
K poslední větě dodávám, že platí v případě pokud mi bude umožněno svobodně se rozhodovat a svobodně nakládat se svým životem.

Znásilněné ženě to umožněno není. Je etické povolit v tomto krajním případě interrupci, pokud jí není umožněno použít pilulku"po"?

Někdo jde na interrupci z důvodu momentální finanční tísně...tam to je podle mne značně neetické. Já vím, že na tom nenese vinu jen ta žena. Nese ji i otec dítěte a nese ji celé okolí matky a společnost, která ji k takovému kroku dohnala, tím, že ji v její situaci NEPODPOŘILA.
 Petra, dvě děti 
  • 

O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(13.2.2002 7:53:10)
V mém okolí znám několik dívek a žen, které podstoupily interrupci nikoli z důvodu těžké tísně, ale z důvodu toho, že lehkovážně přistupovaly k životu a sexualitě a interrupci braly jako normální samozřejmost. To už je zneužívání interrupce nejtěžšího kalibru. Jaké procento tvoří lehkovážnice z celkového počtu žen, které jdou na interrupci? Jak znepříjemnit těmto lehkovážnicím život? Může vůbec něco přivést k zodpovědnosti lehkovážníky-muže?

Jaké by to bylo, kdyby se společnost odsouhlasila, že oba milenci musí nést za svůj sex zodpovědnost, že život začíná početím a rozhodla provádět interrupce a dávat pilulky "po" pouze dívkám a ženám, na nichž byl spáchán zločin? Co kdyby se tyto zákroky prováděly jen ženám, které by přinesly k lékaři rozhodnutí policie? Předpokládalo by to, že by v Policii muselo dojít ke změnám, výslech by byl prováděn specialistkou a nesměl by být pro ženu ponižující, měl by spíš být jako psychoterapie a pomoc. Aby se ženy nebály a nestyděly nahlásit, co na nich bylo spácháno. Měla by šanci lehkovážnice, která by fingovala znásilnění neznámým pachatelem a nebo nařkla někoho známého? Měly by šanci úplatky? Šlo by toto "ale " prosadit, aniž by se zneužilo? To už také nezvládám posoudit. Je vůbec možné prosadit nějaké "ale"? Je to vůbec etické prosazovat takovéto "ale"? Zajímal by mne názor Kateřiny Chrobákové.

Připadá mi, že celá společnost by se musela od základů změnit. V této společnosti je médii a sexuology propagováno sexuální uspokojení, užívání si, uvolněnost, interrupce je brána jako samozřejmost, děti jsou "vychovávány" pornoliteraturou. Dospívající lidé po dotazu, jaký mají názor na pornografii, pronášejí věty typu" to je přece normální součást života". Zákeřnější než pornografie je však současná sexuální výchova. Pornografie se ze sebe nesnaží dělat hezkou, ta svůj hnus neskrývá. Ale co sexuální výchova? Ta přímo vychovává k nezodpovědnosti. Ta se snaží medovým hlasem podsouvat mladým, že je normální a žádoucí v sexu se náležitě uspokojit. " Když vám to nejde normálně(orgasmus)? -pomožte si netradičně, vyměňte techniku! tím se nepošpiníte, nebojte...." Copak lidská láska je technika soulože? Láska je přece cit! Láska je piplání citu a ne cizelování techniky! Milování z lásky je přece nádherné samo o sobě, není potřeba žádných technik, k tomu by měly být vedeny děti a mladí lidé. Co to je za zvrácenost vyvyšovat prázdný chtíč nad lidský cit! A proto znova opakuju, že cílem pohlavního života je DÁVÁNÍ LÁSKY, NE USPOKOJENÍ TĚLA".

Je mi jedno, co si o mě myslíte, já jsem považovala za důležité to sem napsat.
 petluše 


Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(13.2.2002 8:36:35)

Petro, víš jak to dopadlo v Rumunsku? Ne? Tak si zajeď do některého rumunského dětského domova. No to bych Tě chtěla vidět, jestli by to s Tebou nehnulo.
Netka
 Lenka, Kryštůfek *1.8.2002 


Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(13.2.2002 10:21:16)
Petro,
Tvoje názory na tomto fóru přesně dokládají Tvůj přístup k životu - já tomu říkám "pštrosí politika". Ty prostě před problémy, které se nevejdou do složitě vykonstruovaných teorií, strakáš hlavu do písku.
Vyjadřovala jsi se ke článku "Lidský život je lidský život. Tečka" ve smyslu, že s ním souhlasíš. Teď tu čtu, že v podstatě souhlasíš s potratem, pokud ještě není 100%, že je žena těhotná. Takže o životě, o kterém najisto vím, ten zničit nemůžu, ale ten, o kterém nevím, klidně. Pokud tomuhle říkáš ochrana nenarozeného života, tak tedy potěš. Připadá mi to jako kdybys schvalovala střílení do stěny a nevadilo Ti, když zastřelíš někoho za ní, protože Ty ho přece nevidíš, že?
Já osobně nejsem kategoricky proti potratům, i když sama si nedovedu představit situaci, která by mě k němu donutila, ale NIKDY bych nedokázala odsoudit nějakou ženu, která se pro něj rozhodne. To je věc její a jejího svědomí.
Ovšem Tvůj přístup, který říká kategoricky potraty NE - přirozeně, jinak bys nebyla ve svých očích tak svatá jak si namlouváš - ale zadní vrátka pilulka po (která je potenciálně taky potratem) je pro Tebe přijatelná, tak to je, milá Petro, pokrytectví nejhrubšího zrna z které (a omlouvám se, že teď Tě budu trochu parafrázovat) se mi zvedá žaludek.
Lenka
 Sylvie 


Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(13.2.2002 10:28:38)
Petro, předvádíš nám tu docela dobrý názorový kontrmelce - od prohlášení, že lidský život je životem od početí, nicméně do týdne jeho života je možný ho usmrtit a je to normální, přes názor, že lidský život je životem od početí, ale platí to jenom tehdy, je-li možné těhotenství už diagnostikovat, až po názor, že lidský život je životem od početí, ale je možné ho zabít, když za něj žena nenese zodpovědnost, v ostatních případech je to vražda. Oč mi jsou sympatičtější názory Honzy, se kterým jsem obdobnou diskuzi vedla nedávno, pro kterého je lidský život životem od početí a jako takový je prostě nedotknutelný za všech okolností. Ty v podstatě říkáš to samé, co my - lidský život samozřejmě vzniká početím, ale když už se má odstranit, ať se odstraní co nejdřív, na co nejnižším stupni vývoje. Já sama cítím, že to není lidsky správné, ale pořád mi to přijde lepší, než nést důsledky nelegálních potratů. Víš, ale potom nechápu, proč se tu tak urputně dohaduješ a děláš, že jsi lepší než my tady. Pokud ty znáš dívky a ženy, které si pletou antikoncepci s interrupcí, běž poučovat je, tady v této diskuzi nikdo takový (aspoň z těch, co měli potřebu se vyjádřit) není.

Petro, jestli ty své děti vychováváš pornoliteraturou, je to tvoje věc, ale nevnucuj ostatním, že je to u nás normální. Z mých kamarádek to žádná nedělá, já sama jsem takovou výchovou taky neprošla a nečtu je ani teď. A co se týká Policie - nebudu rozebírat jejich úplatnost či neúplatnost (mimochodem, mám dvě známé, které mají řidičák, aniž by musely překročit práh autoškoly), ale podívej se na tvůj návrh z tohoto hlediska: jaké potvrzení by Policie měla dodávat? Že došlo k pohlavnímu styku? To je práce pro gynekologa, ne pro policistu. Že šlo o trestný čin? Pokud by Policie takové potvrzení vydávala každé, která nahlásí znásilnění, tak by potom nemělo smysl, něco takového vůbec zavádět. Nebo by hlavní slovo měl jeden jediný člověk, a to psycholog a na jeho dobrozdání by všechno záleželo? Pak se ale otevírá velký prostor pro korupci, nehledě na to, že pokud vím, právě tito specialisté u policie často chybí. A vzhledem k nedostatku peněz, které u Policie jsou (kamarádky manžel je policista, takže vím, o čem mluvím) se není co divit. Anebo by Policie případ nejdřív vyřešila, a teprve pak napsala potrvzení? Pak by ale nebylo možné použít pilulku "po" a obávám se, že často by se nestihla ani interrupce. Dejme tomu že v devátém měsíci by Policie rozhodla, že opravdu šlo o trestný čin - co potom? Navrhovala bys porod-potrat, jak o něm píše Katka Chrobáková? Když žena nenese za těhotenství zodpovědnost a má tedy právo se dítěte zbavit? Když jsi tak přemýšlivá, jak bys takovou situaci řešila v praxi? Určitě nějaké řešení existuje, když jsi něco takového navrhla, mne ale nenapadá a jsem na něj zvědavá.

S.

PS: Já myslela, že cílem pohlavního styku je splození dítěte a že právě proto bývá žena v období ovulace nejvzrušivější.
 Miška, 3 děti 


Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(13.2.2002 10:30:35)
Petro, píšeš, že znáš několik žen, které prošly potraty a odsuzuješ je. Víš, já jich zase tolik neznám a i když nějakou znám, tak bych si nedovolila nikdy ji kvůli tomuto soudit nebo odsuzovat. A vytvářet si o ní své názory. Pokud se dovím, že někdo v mém okolí byl na potratu, tak se to dovím jen proto, že je to např. moje kamarádka. Jiné ženy takové věci neroztrubují do světa. Tomu, co jsi napsala, se říká pomlouvání. Kamarádka by zůstala mou kamarádkou i po tomto zákroku. Dovedu si živě představit, jak se asi na své okolí díváš ty.
 sally 


Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část (ale i ta druhá a první a celá Liška Bystrouška) 

(13.2.2002 17:46:33)
Holky,
zase jste to nepochopily!!!! Před každým sexem povedete s partnerem rozhovor, v kterém se domluvíte, zda chcete dítě a zda jej zahrnete láskou. Pokud bude výsledek rozhovoru kladný, tak může dojít k sexu. Můžete se "rozehřívat" slovy o té jediné pravé Lásce, ale žádnou techniku. Pěkně potmě, za staženýma záclonama, v ložnici, s požehnáním úřadů na misionáře - a ne abyste z toho něco měly (jako třeba orgasmus) - pěkně rychle "hup na krávu ať je tele". Možná by bylo dobrý se před tím (a potom) opláchnou lyzolem, aby bylo jasné, že nedošlo k žádnému hnusu a špíně. Akorát nevím, jestli muž může mít orgasmus (nebo dokonce musí? Protože kdyby neměl, tak by nemohlo dojít k láskyplnému oplodnění a tudíž by to byl sex pro sex!!!).

Pokud některá z výše uvedených podmínek není splněná (jako třeba kdyby jste měly hnusný orgasmus, z čehož vyplývá, že svému dítěti již nemůžete předat ty pravé hodnoty, o láskyplné výchově ani nemluvě), jedná se o znásilnění a můžete za policejního dohledu jít na potrat. Na ten ovšem nesmíte v případě, že těhotenství ohrožuje váš život, nebo v případě, že je dítě těžce postižené. To potom musíte dítěti věnovat veškerou láskyplnou péči, ostatní děti můžete dát do děcáku, na manžela se můžete vykašlat (funkci oplodňovače už stejně splnil).

A jinak jsem moc ráda, že konečně nekdo odhalil Sylvii - že se nestydíš, koukej Verunce ty pornografický leporela vyházet!!!! :-) A o Mišce ani nemluvě! Kdo ví, proč naučila malou Mišku hledat na internetu!!!! :-)))
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část (ale i ta druhá a první a celá Liška Bystrouška) 

(13.2.2002 19:45:28)
Sally, teď jsi mi teda dala ránu. Bože, celý svůj život žiju v klamu!!! Měla bych se jít zakopat do země, spláchnout si hlavu do záchodu, vyrvat si všechny vlasy. Jsem špatná, zhýralá,padlá žena. Celou dobu, co jsem matkou svým dcerám se snažím dávat jim ze sebe to nejlepší, vychovávat je k lásce,ohleduplnosti, učím je vciťovat se do druhých lidí, pomáhat, kde můžou. Do ted jsem si myslela, že to snad dělám správně, a že se mi to dokonce i daří.
A ono ne, všechno je jinak. Nemám právo je vychovávat a předávat jim své pochybné hodnoty, idee, nemám právo připravovat je do života...., neboť v okamžiku jejich "vzniku" jsem totiž měla orgasmus!!! A co víc, dokonce se mi to líbilo!!! A s manželem jsme se milovali i jindy, ne jenom v době, kdy jsme chtěli počít dítě. Odcházím. Jdu do kláštera a zbytek života ztrávím v modlitbách, snad mi bude odpuštěno. :o))
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(14.2.2002 9:57:05)
Mno, mozna by pomohlo ty hrisniky verejne vystvit. Na pranyr s nimi!!! Petro, promin, ale tvoje nazory mi pripadaji lehce stredoveke...
Tehdy se bral orgasmus zeny a poteseni ze sexu jako neco nemravneho, a taky beda, pokud sex neslouzil k oplodneni.
Myslim si, ze vetsina normalnich lidi si nepredstavuje plnohodnotnou lasku jako nekonecnou orgii.
 Vendula, 3 děti 
  • 

Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(19.2.2002 9:12:01)
Po delší době jsem se dostala na "Rodinu" a měla něco málo času "prolistovat" názory, které rozpoutal článek "Lidský život je lidský život".
Asi bych nenapsala nic, co by už zde nebylo řečeno. Téměř každá z nás máme ve svém okolí někoho, kdo prošel nějakou těžkou zkouškou, spousta z vás tou zkouškou prošla sama. Nemohla bych naprosto kategoricky odsoudit ženu proto, že podstoupila potrat, když nevím, co ji k tomu vedlo. Možná proto, že neznám žádnou, která by na potrat šla s písní na rtech jako na "náhražku" antikoncepce v důsledku svého nevázaného sexuálního života. I když nechci tvrdit, že všechny jsme svaté a takové se mezi námi nenajdou.
Když se tak nad všemi příspěvky zamyslím-každý má v sobě určitý kus pravdy. Jen se ta pravda nesmí vytrhávat z kontextu a činit z ní ta "absolutní".
A dodávat NESMÍŠ.
Petro, přála bych ti, aby ti tvůj vztah s manželem vydržel bez mráčku. Není nic horšího než vidět, jak se ti vztah rozpadá před očima, jak ten, komu jsi věřila, zklamal. Pak by ses možná ne svět dívala jinýma očima a tolik neodsuzovala to, co ta která z nás udělala.
Pokud myslíš pornografickou literaturou, která vychovává naše děti časopisy typu Bravo Girl, Cosmo Girl, dospělácký Cosmopolitan či Bazaar, věř, že z nich nejsem vůbec odvázaná. Mám téměř šestnáctiletou a třináctiletou slečnu, obě tyto časpoisy čtou a dost dobře nejde jim to zakázat. Mám v živé paměti svoji "prudérní" výchovu v dětství a to, co bylo "tabu". I to, jak můj táta nemohl skousnout, když jsem holkám řekla (bylo jim 8 a 5 let), že budou mít bráchu. Já si v jejich letech psala do porodnice o sourozence...Taky si pamatuji na pěkný průšvih, který vyvolala jistá naučná kniha, přinesená zhruba ve čtvrté třídě do školy jednou spolužačkou...
Ale zpět k časopisům. I když nad jejich obsahem kroutím hlavou a chytám se za ni, cože to ta dnešní mládež, myslím, že pornografií nejsou. Jo, dítka zde získají "dobré rady", ale ne všechny stránky obsahují návod "jak na to". Nefandím jim proto, že dělají ty všechny "mladé rebelky" předčasně dospělými a vtloukají jim do hlavy, že dětství už není "in". Záleží pak na té které rebelce, jestli považuje za důležitější přečíst si článek o tom, jak se nalíčit a co si vzít na sebe, nebo jak dostat do postele kluka a strávit tam úžasný víkend.
Sexuální výchovu bych zavedla jako povinný předmět-ovšem nedovedu si dost dobře představit, jak by to fungovalo v praxi a jak by se lektoři své úlohy zhostili. Ono je jednoduché pustit film o potratech, ale vysvětlit dítkám "o co vlastně jde" už je těžší.
Stejně, jako je těžké hledat mezi našimi názory ten Pravý
 Sharon 


Časáky pro puberťáky kontra interupce 

(19.2.2002 17:02:07)
Vendulo, naprosto s tebou souhlasím, jelikož jsem "majitelkou" dvou zcela stejně starých dětí (akorát to starší je kluk), vím přesně, o čem mluvíš.... ty časopisy ty děti opravdu nepoškodí... spíš naopak... je dobře, že si už v tomto věku můžou - informované a poučené - formovat vlastní názor... naše byvší iluze o čápech pomalu až do svatby vskutku nelze považovat za optimální :-))). A silně pochybuju, že patnáctiletá holčička pod vlivem rebelky z kosma vyrazí sklátit prvního kluka, co se jí připlete do cesty.... ta, co to udělá, by nejspíš jednala stejně i bez toho časáku... je to hlavně v rodičích a ve výchově, ne v časopisech.... a nic se nesmí přehánět....
A ještě jsem chtěla dodat k tomu filmu o potratu - nevím, jestli se tu nepřetřásá pořád ten jeden jedinej... ten bych zakázala promítat jakožto zavádějící, demagogickej a traumatizující... kdysi jsem měla možnost ho zhlédnout v televizi.... jednalo se o již tolikrát diskutovaný potrat téměř zralého plodu (pochopitelně v USA, kde to je dovolené - jak už tady někdo psal - až téměř do samého konce těhotenství), který byl kyretou trhán na kousky přímo před kamerou... zážitek opravdu drastický a všemi odpůrci potratů s oblibou používaný... výrazy "na kusy rozcupované miminko...", "utržená ručička"....,"kusy hlavičky"...."bolestí plačící očíčka"... patří mezi jejich oblíbenou a často používanou rétoriku....
Svůj názor na potraty jsem už sdělila mnohokrát a ani rozcupované několikaměsíční miminko před kamerou ho nezmění.... neprosazuji interupci jako jediné řešení, ale nikdy neříkám nikdy a každá žena je zodpovědná za osud sebe i svých budoucích dětí sama... a zjednodušeně řečeno - nikdo jí do toho nemá co kecat!!!

p.s. zdravím Evu, i ty jsi milá a držím ti palce :-)))
 Miška, 3 děti 


Re: Časáky pro puberťáky kontra interupce 

(19.2.2002 17:58:21)
Sharon, to ale opravdu nebyl zralý plod...:-) Já vím, že tomu nebudeš věřit, ale jednalo se právě o miniinterupci. V té době - 8. týdnů má plod již nožičky a ručičky a pokud chtějí plod vysát z dělohy, aniž by ji museli moc roztáhnout, je nutné plod takto poškodit, aby mohly vyjít jednotlivé části plodu. Ale i přesto, že se opravdu jednalo o osmitýdenní plod, byl tento film dosti otřesný a nemohl nechat nikoho chladným. Ale to byl asi účel filmu.
Pokud se jedná o sexuální výchovu, tak vím, že ta na školách již je povinná - alespoň vím o tom, že můj syn se sexuální výchovu učí. Nevím jakým způsobem /asi se ho budu muset zeptat/:-).
 Pavlína, syn 14 měsíců 
  • 

Re: Re: Časáky pro puberťáky kontra interupce 

(19.2.2002 19:09:19)
Svůj názor na interupce jsem tu již psala. Asi se teď na mě sesypete, ale zmiňované potraty v Americe mi připadají jako vraždy. Nejsem zdravotník, ale skoro hotové miminko přeci už cítí bolest, už to nění fazolka, která nezabere celý kýbl? I když nevím jak je na tom s nervovými zakončeními zárodek starý 8 týdnů, připadá mi potrat u nás přeci jenom přijatelnější.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Časáky pro puberťáky kontra interupce 

(19.2.2002 19:31:48)
Pavlíno, já se na tebe nesesypu, neboj:-)) Když jsem si přečetla, že v Americe je povolen potrat po 20. týdnu metodou, která mi připomíná spíš týrání plodu, připadá mi miniinterupce- i když miniinterupce je vlastně roztrhání plodu, šetrnější vzhledem ke stáří plodu. Musí být asi veliké trauma a šok pro maminku, která už je v pokročilejším těhotenství a vyšetřením se zjistí nějaká vada, kterou je nutné řešit potratem v tomto období. Ale já předpokládám, že žena bude nejspíš pod narkozou, aby o ničem nevěděla, ne jako u interupce. Ta je zase v tomto případě nešetrná pro matku.
Já si jenom tak přemýšlím, tak se na mě taky nesesypávejte.....:-)))
 Sharon 


Potrat ve filmu 

(20.2.2002 12:10:54)
Miško, dost možná takových děsivých filmů existuje víc, ale ten, co jsem viděla, byl opravdu o dítěti ve stáří cca 4-5 měsíců a "potrácelo" se kyretou, která ho doslova trhala na kousky, které odpadávaly do kyblíku... tehdy jsem se nevydržela dívat do konce, bylo to dost odpudivé... chápala bych ukončení těhotenství tak pozdě v případě vážného a prokázaného postižení - a jsou taková, která jsou jednoznačně nezaměnitelná - ale i v tom případě myslím, že existuje humánnější způsob než ten, co nám naservíroval dokument z Ameriky....(který trošku podezírám ze záměru).....
Co se týče obhajování či zatracování potratů v raném stádiu těhotenství.... diskuse se pohybuje pořád v kruhu... ale co jsem pochopila... a pochopit to musel každej, kdo se sem aspoň jednou podíval... se tady nevyskytnul nikdo, kdo by tvrdil, že potrat je správná a skvělá věc a všem ho doporučoval.... NIKDO!!.... celá ta diskuse je jenom o tom, jestli potraty zakázat nebo ne.... a tady se normální a tolerantní lidi zcela zásadně rozcházej s fanatiky... zakázat nebo přikázat cokoliv v tomto případě je cesta do pekla... a to dokonce i s odvoláním na nějaká boží přikázání by byla cesta do pekla.... zkrátka žena musí mít možnost svobodné volby.... je to její svaté právo, které by nemělo být nikým omezováno....to je myslím to, oč tady celou dobu jde....
 Honza 
  • 

Re: Potrat ve filmu 

(20.2.2002 16:04:45)
Teda já nejsem odborník, ale co jsem slyšel, ty americký filmy že prej jsou kamufláž. Dělal je někdy před 20 lety nějakej doktor z kliniky v New Yorku, kterýmu se pověsili na paty fanatický ochránci života co zabíjeli pacientky a doktory a jejich rodinný příslušníky. Tak aby už tomu vraždění učinil přítrž, tak proto natočil pár takovejch filmů, který jim dal a veřejně se přiznal, jaký byl prase, zrušil praxi a vstoupil do jejich církve. Prej za 3 roky na to zešílel, tak ho někam uklidili, ale ty filmy se používaj dál. Jedna kámoška - zdravotní sestra mi říkala, že u velkejch potratů se dávaj nějaký injekce, který způsoběj něco jako infarkt na placentě a že to dítě bezbolestně umře a pak že se vyprovokuje porod mrtvýho dítěte. Když to ta žena ze sebe nemůže dostat, tak aby to v ní nebylo moc dlouho mrtvý a nezačalo se to v ní rozkládat, tak se to fakt musí rozřezat a po kouskách vyndat. Ale že to se nedělá pokaždý, vlastně jenom když se bojej že by to ta žena nemusela vydržet, třeba když je špatná na srdce. Že prej to nemůže to dítě bolet, protože je už mrtvý. Stejně mi jde z toho žaludek nahoru, musí to bejt pro ty doktory dost hnusná práce. Nevím jestli to je pravda nebo ne, jenom prodávám jak jsem nakoupil.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Potrat ve filmu 

(24.2.2002 12:21:36)
Honzo, já bych taky řekla, že jde o propagační filmy na zakázku. Jsem chvílema docela cynická a tak bych se nedivila tomu, kdyby to bylo na zakázku od začátku do konce. Žen, které živí své rodiny prostitucí, nebo jiným poskytováním svého těla jako např nošením dětí na zakázku, aby mohly uživit rodinu je bohužel po světě šíleně moc.
Moje kamarádka /žije ve Švýcarsku/ si nechala vyrobit dítě na Srí Lance, jejich maminka od ní dostala peníze, které jí a jejím pěti dětem umožnily přežít rok a půl, než porodí a prodá další dítě.
Neodsuzuji ženy, které zneužívají své tělo, je mi spíš líto, že boj za práva zárodků je tak moderní a nelidské podmínky ve kterých žijí některé ženy nikoho nezajímá.
Eva situaci žen popsala krásně. Připadá mi, že v názvu článku, ke kterému se tato diskuze vztahuje je žena tak akorát ta tečka, lidský život ne.
 monika,4 deti 
  • 

Re: Potrat ve filmu 

(14.4.2002 1:35:56)
Interupce je v USA povolena i v 8.měsíci, běžně se provádí ve 4.a 5. měsíci. Z tohoto období jsou i zmíněné dokumenty. Za peníze je asi možné vše.
 R - bezdetna 
  • 

Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(20.4.2002 21:11:42)
Co si o tobe myslim, Petro, neni dulezite. Mozna zijes bajecny sexualnim zivotem, mozna Ti k uspokojeni staci, kdyz v posteli "lezis jak drevo" a potom muzickovi udelas veceri. To je trochu vulgarni, ja vim. Jenze nechapu proc, kdyz lidem byla dana rozkos, ji nevyuzit. Na tom neni nic hrisneho. Zmena polohy nebo techniky, kterou odsuzujes, je preci naprosto normalni. Ach jo. Chtela bych byt "muska jenom zlata" abych videla, jak to u vas vypada. Jsi statna? Nebo alespon spokojena? Nebo si to snazis jen namluvit? K Tvym predchozim prispevkum jsem se jeste nedostala, i kdyz o nich vsichni mluvi.
 Yak 
  • 

Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , třetí část 

(31.3.2004 9:28:58)
Tak teda s tebou to v v posteli musí bejt zábava... Plácaš nesmysly a obtěžuješ tim ostatní. Láska je cit a sex je sex - dobrej nebo špatněj... a u tebe je mi jasný, jakej je
 Jana 
  • 

Re: Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy , druhá část 

(13.2.2002 21:40:51)
Ahoj Petra
znasilnenie je neeticke o tom niet co diskutovat. No takisto je neeticke dat zabit dieta ( podotykam , ze je to moj osobny nazor ), ktore je plodom takeho spojenia. Ono sa predsa na svet nepytalo a nicim sa neprevinilo. Preco trestat nevinneho? Toto moje presvedcenie pochadza z mojej viery. Nikdy som v takej situacii nebola , dufam , ze nikdy nebudem musiet riesit takyto problem . Ak by sa mi to predsa prihodilo , verim , ze Boh mi da potrebnu silu ponechat si a milovat taketo dieta. Avsak vsetky sme ine a kazda mame slobodnu volu. Ani jedna nie sme lepsia ci horsia nech sa rozhodneme akokolvek . To posudi Boh.
 Miška, 3 děti 


Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy 

(13.2.2002 7:40:14)
Petro, jsou to tvoje úvahy, neberu ti je. Ale myslíš, že znásilněná žena je schopna uvažovat tak logicky, že poletí k lékaři pro pilulku "po"? No já vím, tobě se to stát nemůže, protože se chováš tak, aby tě nikdo nepřepadl. K tomu se chci zeptat, jak to děláš - maskuješ se, abys vypadala, jako chlap?
Ještě ti přidám jednu úvahu - co kdyby byla žena tak nemocná, že by ji porod mohl připravit o život? Co bys doporučovala v tomto případě?
Přiznám se, že se opravdu musím smát, když vidím, jak uvažuješ. Připadám si, jako bych diskutovala se sedmnáctiletou dívkou, kterou celý život teprve čeká. Neříkám, že je mi v životě všechno jasné a všechno vím, je toho tolik, co nevím - ani nevím, jak bych jednala v které situaci. Ale jsem natolik "chytrá", že vím, že na člověka působí tolik různých faktorů - psychických, fyzických, atd., že prostě nemůže zodpovědně nikdy prohlásit, jak by se v jaké situaci zachoval. Vždycky je to totiž jinak. Protože většinou nikdy všechno opravdu dopadne jinak, než si představuješ. Možná to jednou taky poznáš, jestli jsi to už nepoznala a nesnažíš se celý život žít, jako ve snu nebo jako v představě.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy 

(13.2.2002 7:42:50)
Teda už jsem tak pomatená, že píšu nesmysly. Ta věta, co je špatně, má být, že prostě nikdy nic nedopadne tak, jak si představujeme.
Ale Petra si stejně myslí, že jo, takže je to jedno.:-)
 Víla 
  • 

Re: O zodpovědnosti - kam vedly moje úvahy 

(30.4.2002 17:35:49)
Petro,
Vrazdou bych take nazvala situaci, kdy si nezodpovedna a nepripravena matka dite necha a pak se deje napr:
-pije a dite beha nahate v mrazech po sidlisti ( viz. clanek na I-dnes)
-je sfetovana a dite v afektu uskrti
-ma nasilnickeho partnera a ten dite usmrti tim, ze s nim hodi o zed ( stalo se v cechach)
-ma dite, ktere neuzivi a to zemre na podvyzivu
atd atd atd atd atd atd atd....

Svet a situace a reseni neni vzdy cerne nebo bile ... premyslej trochu dal - do hloubky a do budoucna - do budoucna tech deti...deti, kterym by opravdu bylo lip, kdyby se nikdy nenarodily.
 Jarka2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.2.2002 12:41:53)
Petro, a proč bych si nemohla užívat, když jsem s manželem skoro dvě desetiletí, máme se rádi a nemáme život bez starostí, naopak, jedna dcera je nemocná a musí se svojí nemocí žít a my jí musíme pomoci a i nám to změnilo život.
To, že si užívám, ještě neznamená, že jsem "padlá žena" - tvůj oblíbený výraz. Ty tu jenom kážeš, ale sama zřejmě moc zkušeností nemáš a nebo jsi fakt zakomplexovaná, jak už tady předemnou psaly jiné holky.
 Marika,15 měs. syn 
  • 

Re: Co je ukončení těhotenství? 

(25.3.2002 22:43:33)
Sama jsem po selhání antikoncepce podstoupila miniinterupci v 6. týdnu těhotenství.Mému synovi bylo 5 měsíců. Ještě ráno v nemocnici jsem přemýšlela, zda na potrat půjdu nebo ne. Bohužel jsem šla. Nevím, kolik z Vás, co přispíváte do diskuze, jste podstoupily tento zákrok. Ale určitě nejsem jediná,kdo interupci prodělal,ale asi budu jediná, kdo se tady k ní přizná.

Po probuzení z narkozy jsem hned myslela na svého syna a přemýšlela jsem, co by bylo kdyby .... Začala jsem brečet, sestra se na mě utrhla, co bulím, že to je jenom splín. V nemocnici se na Vás dívají jako na tu nejhorší spodinu, prohodí s Vámi jen to nejnutnější. Možná to tak není, možná jsem si to pouze vsugerovala. Na pokoji jsem ležela se dvěma 17-letými dívkami. Ty se po zákroku bavily, jako by se nic nestalo. To já jsem nedokázala. Když jsem se vrátila z nemocnice (propustili mě ještě ten den, že jsem už rodila a kvůli malému,jinak bych musela zůstat do druhého dne,při interupci 3 dny), pořád mi asi ještě nedocházelo, co se stalo. Hodně často myslím na to, jestli by to byla holčička nebo zase chlapeček, jak by se dítě jmenovalo atd. Nikdo se neumí představit, pokud to neprožije, co je to za pocit. Od svých 18 let jsem pravidelně používala antikoncepci, pak jsem po 7 letech vysadila, protože jsme chtěli dítě. Ale nikdy mě nenapadlo, že po porodu antikoncepce selže a já půjdu na potrat.

Myslím, že každá žena má své důvody, proč se pro interupci rozhodne a nikdo nemá právo ji za to odsuzovat. Samozřejmě existuje řada antikopce a potrat není řešením. Ale ještě jednou opakuji, nikdo opravdu nikdo nemá právo ženu odsuzovat, že se tak rozhodla.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(7.4.2002 18:15:17)
Milá Mariko,
píšeš, že se k tobě chovali jak ke spodině. Já myslím, že profesionálové by naopak měli mít úctu k ženě, která se rozhodne zodpovědně zvážit svoji situaci.
Jsem z lékařské rodiny a spousta mých známých jsou lékaři a vím, jak je jim líto, když ošetřují zubožené, vyčerpané maminky, nebo děti, kterým se rodiče moc nevěnují a je to na nich vidět. A to samozřejmě ještě nemluvím přímo o zanedbání,týrání nebo o finančních problémech, které nemusí být jen otázkou, co si musím odepřít, ale mohou i v naší zemi znamenat podvýživu a osamělost dětí, jejichž rodiče musí shánění peněz věnovat všechen čas.
Koneckonců tato rubrika se jmenuje ochrana života a je povinností každého svůj život chránit a dělat co může proto, aby jeho děti nestrádaly. Jestli jsi věděla, že by to na tebe bylo moc, rozhodla ses správně a už si nedělej starosti.
 Sylva 
  • 

Re: Co je ukončení těhotenství? 

(5.12.2003 0:44:54)
Víš, Petro, je strašně pohodlné mít v životě všechno černé a bílé. Tohle je špatné a tohle je dobré. Nic mezi tím. Ale ona většina věcí je šedivých, víš? Co myslíš, jak se cítila ta znásilněná dvanáctiletá irská holčička, která neměla možnost jít na potrat, protože v Irsku lidi se stejnými názory jako ty potraty zakázali? Myslíš, že své dítě miluje? Že je šťastná ona i dítě?
Je výsostné právo každého člověka, aby se rozhodl, jak naloží se svým životem - člověka, nikoliv jen muže! A pokud se těhotná žena ocitne v situaci, která bude z jejího pohledu neřešitelná, ona sama se musí rozhodnout, protože ona sama ponese následky svého rozhodnutí, ty, milá Petro, ani nikdo jiný za ni nebude její dítě nosit, rodit, kojit, vychovávat...
A mimochodem - slovo TOLERANCE už jsi někdy zaslechla?

 Kamila 
  • 

Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(10.12.2003 18:04:02)
Ahoj Sylvo.
Většina věcí je šedivých. Jsou ale i věci, které jsou černé a věci, které jsou bílé. Je podle tebe vražda bílá, nebo černá? A vražda někoho, kdo se vůbec nemůže bránit?
Prosím, vysvětli mi tohle:
Je výsostné právo každého člověka, aby se rozhodl, jak naloží se svým životem - člověka, nikoliv jen muže!
- Nemá tedy toto právo i nenarozený člověk?
- Proč máš dojem, že jenom muž má toto právo? Moje kamarádka šla na potrat a tatínkovi dítěte o tom neřekla. Mám dojem, že toto právo často nemají právě muži.
A tomuhle taky nerozumím:
A pokud se těhotná žena ocitne v situaci, která bude z jejího pohledu neřešitelná, ona sama se musí rozhodnout, protože ona sama ponese následky svého rozhodnutí, ty, milá Petro, ani nikdo jiný za ni nebude její dítě nosit, rodit, kojit, vychovávat...
- Není právě toto pojetí těhotenství a mateřství problém? Proč ONA SAMA? Kde je tatínek? Ten do toho nemá právo mluvit, o dítě A MAMINKU se starat, vychovávat, chránit...?
V poslední době se o těhotenství a potratech mluví jako o ženské otázce. Problém, ale vzniká právě tehdy když na takto EMANCIPOVANÉ TĚHOTENSTVÍ a mateřství bude žena sama. K tomu, aby vznikl nový člověk je potřeba stejný díl muže a stejný díl ženy. Jak by to tedy mohla být ženská otázka?
 Helena Souchová 


Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.12.2003 8:46:38)
Kamilo...Ženský problém to rozhodně je, protože jak sis mohla všimnout (nejen v této diskusi), tak o ty ženy co jsou dohnány okolnostmi k potratu většinou partner po zjištění těhotenství ztrácí zájem. A nikoho nemůžeš donutit, aby byl zodpovědným otcem, když sám nechce. Všechny nejdůležitější věci okolo těhotenství jsou pak na ženě. A každá není tak silná, aby to sama zvládla jak psychicky tak finančně. Ze svého okolí znám tolik příběhů, že bych mohla psát romány. Je to smutná, leč reálná skutečnost...To co hlásáš ty je pouhá utopie
„jak by to mělo správně být“...



 Helena Souchová 


Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(11.12.2003 21:59:24)
Ahoj... U mě například selhala právě antikoncepce (doktor tvrdil, že se to nemůže na 99,99 % stát), ale naštěstí jsem měla se svým přítelem jasno předem, že v případě "co kdyby", bude mít se mnou miminko moc rád...Ale vůbec si nedokážu představit, že bych byla na těhotenství úplně sama. Asi patřím k té slabší povaze žen. Muž může říct jednoduše "ne já to dítě nechci" a jít o dům dál, nikdo ho nějak zvlášť neodsoudí. Když to samé řekne žena, je to bráno jako její chyba a je odsouzena že selhala. A proto nemůže nikdo tvrdit, že to není "ženská záležitost".
 Helena Souchová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.12.2003 13:12:44)
Jeden z nejrozumnějších článků co jsem na toto téma četla... http://www.sexus.cz/clanek/1287-interrupce-pravo-na-rozhodnuti.html&anketa=1065124560&volba=2

Je tam i anketa...
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(13.12.2003 0:25:20)
Holky pokud jde skutecne do tuheho existuje organizace" Nadeje pro zivot" kde jsou schopni tehotne zene zajistit a vyjednat se socialkou oporu, mohou zajistit ubytovani byt v azylaku, a v pripade nasilneho partnera i v naprosto anonymnim azylovem dome. Pak po porodu pomohou zene najit ubytovani a zarucit socialni davky tak velke, aby z nich novou domacnost utahla. Zadny prepych to neni ale lepsi nez se nechat casto mlatit nebo urazet...Je take mozne se rozhodnout pro adopci po porodu a pak se organizace spoji s dalsi ktera tyto adopce dela. Do priste zjistim a napisu kontakt. Vydrzte. Misha
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(13.12.2003 13:35:56)
Takze postup je takovy: ohrozena tehotna zena, ktera si chce sve dite nechat, nebo mit nejaky cas na premysleni a preje si opustit nasilnickeho partnera, ci manzela( organizace to nerozlisuje) se obrati na DONU 2 51 51 13 1 (sluzba 24 hodin denne), nebo na ROSU kde, ale nejsou nepretrzite 2 41 43 24 66, kde ji reknou cislo na nejblizsi Bily kruh bezpeci, i hodiny, kdy tam jejich pracovnici jsou, tam pokud je jeji pripad tak vazny, je umistena v anonymnim azylovem dome. Nekdy je nutno stravit nejakou dobu u kamaradky nebo v normalnim azylovem dome, pracovnice DONy by vam mely pomoct s resenim. Ale upozornuji,ze i zde pracuji lide, je mozne, ze zde najdete poradkyni plnou ochoty nebo nekoho jineho, kdo je ochote nahody vzdalen.

Tolik tedy pro zeny, ktere uvazuji o interupci a hlavnim duvodem je nasili partnera: NEMUSITE TO DELAT. Dnes byly konecne uzakoneno, i to ze, nasili na partnerce, jeji psychicke ci fyzicke tyrani je trestny cin(sazba od 2 do 5 let). Spojte se s Bilym kruhem bezpeci, kde vam poskytnou zakladni pravni a psychologickou poradnu.

V Praze to je Duskova 20, 150 00 Praha 2-telefon: 2 57 31 71 00

Brno Slovinska 41, 612 00 Brno- Kralovo Pole
telefon: 5 41 21 81 22

Olomouc- Na vozovce 26 7700 00 Olomouc
telefon: 5 85 42 38 57

Ostrava-Husova7 702 00 Ostrava
telefon: 5 97 48 92 04
Donacentrum-Ostrava: telefon: 5 97 48 92 07

Pardubice Pospisilovo nam.1693, 530 03 Pardubice 3
telefon 4 66 26 52 64(?)

Plzen Americka 42, 301 35 Plzen
telefon: 3 76 37 76 95(?)

Dve posledni cisla nemusi byt presna pokud se nedovolate, ujistete se na informacich

Jinak www.bkb.cz, www.donalinka.cz, donacentrum@quick.cz kde je mozne ziskat zakladni informace i na internetu.

Vim, ze vpadam do tematu trochu odlisneho, ale ne zcela protoze mnoho zen je k interupcim dohnano nasilnym partnerem.

Pokud byste mela pocit, ze skutecne by byl zivot s ditetem pro vas tezko financne unosny, je stale moznost poporodni adopce, kdy budete vedet, ze jste diteti dala vse, co jste mohla vcetne dobreho domova a milujicich lidi, v dobe, kdy jste mu sama pohodu a financni dostatek nemohla zabezpecit.

Jinak jak uz jsem psala: jsem na strane zivota, ale matky, ktere se rozhodnou k potratu nema nikdo pravo odsuzovat, musi to pro ne byt nesmirne tezke a je to jen jejich pravo volit i tuto moznost....
 ŽOFÍK 


Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(12.12.2003 15:17:09)
Mirčo, myslím si úplně to stejné. Musím říct, že se podle toho chovám i v praxi :-)). Muže jsem si vybrala podle toho, zda by to byl vhodný tatínek pro pacholátka v případě těhotenství.
Nicméně nemůžu říct, že by se to okolí zdálo nějak extra romantické :-)).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(14.12.2003 10:53:31)
Kamilo, souhlasím s Grizzličkou, že to, co hlásáš je pouhá utopie. Já jsem po neplánovanym otěhotnění měla štěstí, že partner se k tomu postavil čelem, ale kdyby ne, hodně bych váhala, jestli si dítě nechám (ta situace nenastala, takže nejsem schopna říct, jak bych nakonec reagovala). V okolí mám několik neplánovaně otěhotněvších kamarádek - všechny, jejichž přítel se k tomu postavil jako můj, už mají mimča, ale pak tu jsou dvě, jejichž partneři je přemlouvali k potratu (aby nemuseli platit výživné), protože od začátku věděli, že dítě prostě nechtějí a starat se o ně nebudou. Tečka. Ještě nechápali, proč holky s potratem váhají. Nakonec jedna z nich na potratu byla - teď chodí s někym jinym, studuje na Vš a doufá, že až bude vhodný čas, založí rodinu - kdyby to neudělala, byla by sama s možná dokončenym středoškolskym vzdělánim, bydlela by u rodičů,z nichž otec je invalida, takže všechny by živila její 55-tiletá matka. Neměla by moc dobré vyhlídky, že v dohledné době najde přítele ani perspektivní zaměstnání. Druhá z těch holek se rozhodla, že si dítě nechá. Od otce dostává pár korun, neb je nezaměstnaný, 3 měsíce proležela v nemocnici kvůli rizikovému těhotenství - dost možná bylo rizikové i kvůli stresu, bydlí v garsonce u maminky a narodilo se jí nevidomé dítě, takže se mu bude muset věnovat ještě hoooooodně dlouho a vyhlídky na růžovou budoucnost (speciální a tudíž drahé hračky, vlastní byt, partner, zaměstnání) jsou opravdu minimální. Straní se lidí a žádný poslanec ani Kamila jí nepomůžou.

A ještě k tomu, že člověk má spát jen s tím, kdo v případě potřeby přijme roli otce: Vim o holce, kterou opustil manžel po IVF, když čekala trojčata - nemusím snad dodávat, že IVF je velmi plánované rodičovství. Chlapi prostě utéct mohou, holky ne a proto MUSÍ rozhodnout, co SAMY ZVLÁDNOU. Nikdo nemá právo je za to kritizovat - obzvlášť pokud se neocitnul ve stejné situaci.
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(14.12.2003 13:45:00)
Jani nikdo nepopira, ze mit dite jako samozivitelka je nesmirne tezke.

Cela situace, pokud se mlada zena ocitne v jinem stavu a jeji partner ji "v tom necha", je velice zla a jakekoli rozhodnuti zenu vzdy poskodi. At potrat( myslim, ze nejde dost dobre zapomenout), nebo adopce, ktera rovnez zanechava velkou psychickou jizvu, nebo zivot s ditetem a boj s kazdou korunou. Zvlast ted, kdy socialni odbory skrtaji vse co mohou.

Jen pokud bych mela rict svuj pocit( bezdetne zeny, ktera vzdy po diteti touzila-takze take sci-fi)i pres to, ze si asi clovek casto rekne, ze mohl mit karieru, penize, nebo jen normalni rodinu, a trochu stesti, vetsinou by uz by nemenil. Kdyz se zeptas jakekoli matky a ona bude naprosto uprimna, jen malokdy Ti rekne, ze by byla radeji kdyby se dite nenarodilo.

A pokud se tyka odsuzovani zen, ktere se rozhodnou pro potrat, jen hlupaci je nejak odsuzuji, lide bez citu bez zkusenosti bez jakekoliv predstavy, ze by se totez mohlo stat i jim. Sama velice odsuzuji jen muze, kteri z situace proste odejdou, jako by se nic nedelo. Toto je podle meho mineni amoralni. A zena jen tezko muze vzdy pocitat s tim, ze muz ktereho miluje, ji opusti pokud otehotni. S tim, ze se takto zachova nekdo koho zena miluje, nemuze proste uverit. Laska byva tak silny vztah,ze si zadne rezervy a pocitani co kdyby... nedelame. Myslenka na to, ze by se zachoval amoralne ten, koho milujeme je proste neprijatelna. Pochopitelne, ze by si partneri o teto moznosti meli otevrene promluvit, ale kazda antikoncepce muze selhat, a prijmout myslenku, ze pokud ke tomu dojde, partner se na nas proste vykasle, nedokaze unest zadna z nas.Takze tolik tedy muj nazor k tomu coby kdyby...

Co ovsem povazuji za naprosto bizardni, je to, ze jsou odsuzovany zeny, ktere se rozhodnou sve dite po porodu nechat adoptovat. Myslim, ze na sve dite nikdy nezapomenou a vzdycky doufam, ze najdou utechu v tom, ze diteti daly to nejlepsi, domov a vse, co mu nemohly dat samy.

Mozna, ze i tohle je sci-fi, ale myslim si, ze by se skrty meliy delat jinde nez na rodinach, na samozivitelkach, na prispevcich pro financne narocne diety pro nemocne deti atd. Pripada mi to vse velice krute a velmi lituji, ze nemam nejmensi moznost jakkoliv pomoct. Proto jsem take uvedla minuly odstavec, pokud by zenu nutil k potratu nasilnicky partner, nebo rodina a ona sama by chtela dite porodit a nechat adoptovat, nebo vychovat, tak toto je jedno z reseni, a velice lituji, ze i ostatni. zvlast financni potize nejsou lepe resitelne.

Takze pokud muj odstavecek vyznel naivne, omlouvam se, nechtela jsem se nikoho dotknout, jen se zminit o jednom reseni pro ohrozene tehotne zeny.
Je mi skutecne lito, ze nemohu udelat vic...

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(16.12.2003 19:51:12)
Míšo, já jsem reagovala na Kamilu - ne na Tebe!!!
(Kontakty na azylové domy a informace o anonymních porodech považuju přinejmenším za užitečné.)
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co je ukončení těhotenství? 

(1.1.2004 12:42:47)
Jani, vim, ze to nebylo nejzdvorilejsi zaplest se vam do hovoru a omlouvam se, ale proste jsem jen chtela vysvetlit, proc uvadim zakladni kontakty na Bile kruhy bezpeci, a co mohou pro tehotnou zenu v problemech udelat, i kdyz vim, ze vetsinou neni nijak moc, a ze by nektere veci meli byt reseny jinak. Napr. muzi vychovavani k vetsi odpovednosti, s tim, ze kdyz zena se kterou intimne ziji, otehotni, ze dite je z casti i jejich starost a ze jsou povinni zene v jeji situaci pomoct. Vim, ze opet odbocuji od tematu, ale jak jsem uz psala, zadna zena neprizna, ze muz ktereho miluje a se kterym intimne zije, ji v pripade otehotneni necha naprosto samotnou. Proste ve skutecne hluboem vztahu si zadna z nas neponechava rezervy, pokud se tyka partnerovi povahy. Vestina z nas stejne miluje, jako veri, ze zije s charakternim clovekem a predstava, ze se zachova amoralne, je pro ni neuveritelna, pokud k tomu skutecne nedojde.
Proste nezijeme intimne s muzem jen v dobe, kdybychom si mohly dovolit dite a pocitaly dopredu automaticky s tim, ze pokud tato situace nastane, dite samy vychovame, protoze se na nas clovek, ktereho skutecne milujeme a kteremu naprosto bez vyhrad verime, v teto situaci vykasle. Nejak to nejde dohromady s tim, co vetsina zamilovanych zen od muze ocekava.
 Petr 
  • 

Díky 

(19.2.2002 19:21:35)
Díky moc

tady je to o čem je řeč:
Partial birth abortion
 Petule+Philip 25mesicu 


Re: Díky 

(20.2.2002 10:49:25)
Ahoj Petre

"diky" tez. Musim se timto omluvit Katerine, kdyz jsem si myslela, ze to snad ani neni mozny, ze neco spatne pochopila, ze tak to urcite neni. Muj manzel, kdyz jsem mu to vypravela, se jen smal a pak rekl, ze se tomu proste neda verit, ze nacisticky-rasisticky ideologie by proti tomu byly jen hratky v matersky skolce. (uz ho ten smich presel)
A bac - on je to fakt!
Musim rict, ze ani nebrecim......dela se mi spatne od zaludku.
P+P
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Díky 

(20.2.2002 11:00:16)
Petule, já bych tomu taky nevěřila, kdybych to neviděla na více www, a kdyby se jednalo o zakázání takového potratu, tak bych byla všemi deseti proto.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: Díky 

(20.2.2002 11:01:52)
Nevěřila bych hlavně tomu, že lékař - člověk, může udělat s plodem něco takového....
 Petule+Philip 25mesicu 


Re: Re: Re: Re: Díky 

(20.2.2002 11:08:44)
no comment,

i kdyz, mas pravdu, v tomto pripade bych nepouzivala slovo lekar......vlastne ani clovek..... :-((((
 Lukáš 


být moralistou je snadné 

(26.8.2003 21:20:06)
a moralizovat aniž vidíte důležité souvislosti je nejen snadné ale i hloupě plitké.
Kdyby se podařilo uzákonit úplný a bezohledný zákaz potratů byl by to stejný důvod k pláči jako pro Vás Clintonovo veto.
Je to prostě poněkud složitější.Tečka. Černobílé vidění které se snažíte obhájit jistě pádnými argumenty zavání demagogií.
S pozdravem L.K.
 Luďa 
  • 

Re: být moralistou je snadné 

(4.12.2003 22:31:48)
.. ve slove "plitke" piseme tvrde "y" .. s pozdravem L.L.
 Misa3 


Souhlasim 

(13.12.2003 0:11:41)
Na to plytke se vykasli, ja se taky divam do klavesnice a vychazeji mi z toho jeste vetsi skvosty. Podstatny je snad vyznam, ne pravopis. Navic mnoho lidi je nejak handicapovano a proste se nemohou spolehnout na psani bez kontroly a pak se tam chyba, preklep, ci hrubka vloudi raz dva.

Souhlasim, nejvetsimi moralisty jsou lide s nedostatkem zkusenosti nebo obrovskou rigiditou nazoru( nechci-li rovnou napsat hloupi), lide bez soucitu a solidarity presvedceni, ze jim se nic, nad cim by museli vic uvazovat, nemuze proste stat. Asi to budou ty same povahove typy, ktere pred par sty lety upalovaly carodejnice. Vsadim se, ze by se jim to libilo i dnes...bohuzel pro ne, to nejde, tak je alespon upaluji slovne nebo volbou spatnych zakonu.

Kdyz uz jsme u toho, jsem velice rada, ze bylo uzakoneno to, ze biti partnerky nebo ditete bude pokladano za trestny cin. Zdanlive to nema souvislost, ale nejaka tu prece jen je, zena bude zit v bezpecnejsim prostredi a tim bude ovlivneno i jeji rozhodnuti o moznem tehotenstvi. Moznost obzalovat nasilneho partnera a zit konecne v klidu, stejne jako lepsi prace pomocnych organizaci, snad da mnoha zenam silu si dite ponechat...
 Simona, katolička 
  • 

CHYBY ŠPATNÝCH MORALISTŮ. Křesťané, prosím čtěte! 

(29.3.2004 12:27:45)
Ačkoli jsem pevně přesvědčena, že neexistuje rozumný důvod, proč hledat počátek lidského života jinde než v početí lidského života, a zrušení života kdykoli po jeho početí (tj. počátku, začátku) odmítám nepovažovat za zabití (případně vraždu, podle toho, jestli byl úmysl zabít, nebo ne), na které nemá právo nikdo, ani vlastní matka (jak se to často chápe v dnešní době) ani otec (v antickém Římě), přesto vidím v boji proti potratům několik neustále opakovaných hrubých chyb. Jsou to:

1) Snaha opět ilegalizovat potraty v situaci, kdy už většina společnosti nechápe důvod takového nařízení.
Líbí se mi, co jsem slyšela o francouzské ústavě. Tam je prý potrat definován jako zločin proti lidskosti, u něhož se ale PROMÍJÍ TREST.

2) Nevkusné demonstrace a rozdávání obrázků na kusy roztrhaných nenarozených dětí před porodnicemi.
Sama jsem si vychutnala situaci, kdy jsem v 8. měsíci těhotenství s vědomím, že moje se dítě narodí nemocné a kdoví jestli přežije (jakože pak nepřežilo), a s novými informacemi o dalších komplikacích vycházela z porodnice na Obilním trhu v Brně a přímo před branou jsem uviděla tři exoticky vyhlížející podivíny s "milými" úsměvy na rtech, barevnými obrázky v rukou a hrdostí v srdci. A nestačil ten pohled na ně, ještě mi tu hrůzu strkali do ruky - lhostejno, že s takovým břichem evidentně už na potrat nepůjdu. Udělalo se mi z nich špatně od žaludku.
Chápu, že ženu, která (třeba i z velmi závažného důvodu) podstoupila potrat nebo o tom uvažuje a každopádně se velmi trápí, takováhle scenérie definitivně zlomí a znechutí. Navíc to cítí jako odsouzení a ono to odsouzení mnohdy i je.

3) Křesťanská nafoukanost.
U lidí věřících morálka vyplývá z víry (a v lepším případě hlavně ze vztahu k Bohu), u nevěřících z rozumu, citu, svědomí, veřejného mínění... Morálka tedy není totéž co víra.
My křesťané (a my katolíci myslím nejvíc) trpíme skoro všichni poučovacím komplexem, proto tak odpuzujeme ostatní lidi už jen výrazem obličeje, gesty a používaným slovní zásobou. Vytrubujeme před sebe (jako to dělali farizeové), co by se "mělo" a "nemělo" a v podtextu, jak MY jsme úžasní, že žijeme správně a máme patent na rozum.
A přitom základní myšlenkou evangelia jsou Ježíšova slova ke kněžím: "KOLABORANTI A PROSTITUTKY VÁS PŘEDCHÁZEJÍ DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ!" (srv. Matoušovo evangelium 21,31), když vy se cítíte být sami od sebe dokonalí a se sebou spokojení, a oni si uvědomí, že dělali chyby, je jim to líto a snaží se to napravit.
Chceme-li, moji milí bratři a sestry, demonstrovat proti potratům, připravme si plakát s nápisem: "PANÍ XY, ODPUSŤTE, ŽE JSEM VÁS V DUCHU ODSUZOVALA, je mi to trapné! Pán Bůh Vás má asi ještě víc rád než mě, a jestliže litujete, že jste šla na potrat, určitě Vám odpustí, protože Vás chápe jako nikdo na světě. Mně taky odpustil spoustu zla, kterým jsem druhým ublížil(a). Myslím, že i Váš zemřelý syn Vám odpustil a drží Vám v nebi palce."

Ještě účinnější by ale bylo demonstrovat ne proti cizím potratům, ale proti vlastnímu zlu; ne s transparenty, ale realistickým pohledem na sebe. Pak možná bude někdo o naše rady stát.
 ještě Simona 
  • 

Dodatek. 

(29.3.2004 12:46:58)
Teď jsem si uvědomila, že to může někoho urazit, že jakoby srovnávám kolaboranta a prostitutku se ženou, která podstoupila potrat. Nedovolila bych si srovnávat míru nevhodnosti daného počínání, a to ani u jednotlivých kolaborantů apod. Chtěla jsem říct, že podle evangelia jde v prvé řadě o to, aby člověk poznal nechutnost a trapnost "svého zla", ať už se jedná o donášení na souseda, podvádění manžela, zabití dítěte, nemilosrdné odsuzování druhých, povyšování se nad druhé nebo zahleděnost do sebe.
Snad jsem se vyjádřila pochopitelně.
 simona 
  • 

Re: CHYBY ŠPATNÝCH MORALISTŮ. Křesťané, prosím čtěte! 

(29.3.2004 20:31:01)
Proboha, kde berete pořád tu silu a vuli soudit druhé lidi? At už se žena rozhodne pro interupci, nebo si ditě nechá, je to JEJÍ VOLBA a nikdo nemá právo to soudit!! Kdyby se moje máma rozhodla před třemi desetiletími mě nemít, tak bych se nenarodila, nežila bych, no a co? Nechápu proč se o tom tolik mluví a demonstruje, když počet interupcí stále klesá! (kdyby to bylo naopak, tak bych se ani nedivila). V současné době moderní antikoncepce, je převážná většina dětí chtěná na rodí se do láskyplných rodin a tak to má být. Možná by mnoho lidí také uvítalo, kdyby byla možná "adopce nenarozeného dítete" (zkrátka kdyby se maminka dohodla s lidmi, kteří nemohou mít děti a po zralé vlastní uvaze by mohla těmto lidem dítě po narození předat).
 Simona, ta první 
  • 

Morální zásady a souzení druhých. 

(30.3.2004 11:53:41)
Milá simono,
pojmenovat dobro a zlo ještě neznamená soudit druhého. Člověk na jednu stranu nemá právo se nad nikoho vytahovat, protože být v kůži toho druhého a mít jeho minulost, choval by se s velkou pravděpodobností podobně, na druhou stranu nesmí rezignovat na rozlišování dobra a zla, nesmí přestat používat mozek, pokud se nechce stát zase zvířetem.

Když někdo někoho okrade, nelze říct, že na to měl právo. Můžeme se ale bavit o polehčujících okolnostech a o tom, že já, i když jsem třeba v životě nic neukradla, nejsem o nic lepší než on. Možná ho rodiče špatně vychovali (za což on do velké míry nemůže), nebo kradl proto, že neměl na chleba pro své děti, nebo se ukvapil a neuvědomil si, co vlastně dělá, a nebo je bohatý a lakomý a pořád mu to nestačí, co má. Situace jsou velmi různé.

Stejně tak nelze o zabití nenarozeného dítěte rozumně mluvit jako o dobru. Ale odsoudit ženu, která potrat podstoupí, na to právo nikdo nemá. Možná ji někdo zmátl hloupými řečmi o právech ženy (což je ve skutečnosti propagace práva silnějšího) nebo o tom, že pro nemocné dítě (třeba jen s rozštěpem patra) je lepší umřít (co my víme o tom, jaké to je umřít!!!), možná že nemoc jejího nenarozeného dítěte je opravdu velmi vážná nebo dokonce hrozí smrt i jí samotné, pokud by dítě, které stejně pravděpodobně brzy zemře, ušetřila, možná se jen zalekla problémů, které by plynuly z nechtěného mateřství svobodné matky v 17 letech, a možná je jí to všechno jedno ("máme málo peněz i pro nás, tak co s dalším hladovým krkem, a ani bysme nemohli letos s mým milovaným Pepíčkem na dovolenou k moříčku...").
 Sosan 
  • 

Re: Morální zásady a souzení druhých. 

(30.3.2004 12:14:26)
Hm, a na základě čeho rozlišuješ dobro od zla?
 Simona1 
  • 

Základní otázka. 

(30.3.2004 16:36:30)
Ano, to je základní otázka. Nebo spíš ta úplně základní je, jestli dobro a zlo vůbec existuje, případně jestli je závislé na člověku, nebo ne. Jsem přesvědčená, že odpovědi na tyto základní otázky nelze empiricky dokázat, člověk se musí rozhodnout, k jaké odpovědi se sám za sebe přikloní, jaká odpověď je pro něho přesvědčivější. (Kdybys chtěl, pošlu ti odkaz na odbornou filozofickou literaturu.)

Otázka ale zněla, na základě čeho JÁ rozlišuji dobro a zlo.
Rozhodla jsem se nechat se přesvědčit, že dobro existuje, že je to reálná skutečnost, nezávislá na člověku (v tom smyslu, že si člověk sám nemůže stanovovat, co dobro je a co ne), zlo, že je (v konečném důsledku) odmítnutím dobra, a kritérium pro rozlišování obojího že je desatero a evangelium (a na ně navazující teologie). ČÍM jsem se nechala přesvědčit, to se nedá tak snadno vypsat: byla to, básnicky řečeno, "chuť pravdy" (jestli studuješ do hloubky jakýkoli obor, chápeš asi, co tím myslím), "skládání mozaiky", dobrodružná zkušenost, do které se takovým rozhodnutím "vstoupí" - zkušenost vztahu s dobrem.
 simona2 
  • 

Re: Morální zásady a souzení druhých. 

(30.3.2004 19:21:03)
Promin Simonko, ale ty jsi, podle toho co pises v prispevcich, fanatik a nema smyl Ti neco psat.
 Simona1 
  • 

Obrana proti pomluvě 

(31.3.2004 13:45:51)
Musím říct, Simono, že mě Tvoje pomluva urazila. Jestli nejsi ochotná diskutovat logicky a zformulovat, s čím konkrétně nesouhlasíš, nepiš raděj nic.
Máš právo na svoje rozhodnutí, z čeho budeš ve svém myšlení vycházet, a nemusíš příjmat názory druhých. Ale nemáš právo odsuzovat něčí pohled na svět bez toho, že bys svůj opačný názor uměla (nebo chtěla) obhájit.

Chápu, že jsi a priori naštvaná na katolíky (mnohdy je proč) a že jakékoli téma dotýkající se svědomí tě dráždí. Je to tabu dnešní doby. Ale to ještě není důvod, proč bys měla omezovat mou svobodu slova nadávkami do fanatiků. Jak říkám, logicky diskutuj, jestli chceš.
 simona2 
  • 

Re: Obrana proti pomluvě 

(31.3.2004 16:14:01)
No ja jsem nikdy na potratu nebyla a ani bych na neho nesla. Nikdy jsem pred timto rozhodnutim nestala a doufam, ze ani stat nebudu :( Jen zastavam nazor, ze umele preruseni tehotenstvi tu bylo, je a bude, at uz to nekdo zakaze zakonem nebo ne! Mozna to jen bude slozitejsi a drazsi. O něco niz, v jinem prispevku, jsem psala příběh sve babicky, proto asi tenhle nazor mam :(
V nektere diskusi jsem ale cetla, ze vlastne i uzivani hormonalni antikoncepce je vrazda, protoze muze dojit k ovulaci (i kdyz ta pravdepodobnost pri pravidelnem brani je miziva) ale oplodnene vajicko vlivem hormonu nemuze v deloze uchytit. Osobne si myslim, ze pri tak slabe menstuaci jako pri brani antikoncepce byva to ani neni mozne nepostrehnout, ze se "neco" stalo.
Taky by me zajimalo, jak se vy divate na mimodelozni tehotenstvi. Tady taky zastavate nazor ze jde o vrazdu?
 Simona1 
  • 

Mimoděložní těhotenství 

(31.3.2004 17:14:23)
Milá Simono,
odkazuji Tě na své jiné příspěvky, ve kterých mluvím o tom, že nesouhlasím se zákonným zákazem potratu a proč.
Mimochodem "přerušení těhotenství" neexistuje. Když něco přerušíš, lze v tom pokračovat později...

U mimoděložního těhotenství není naděje na přežití dítěte a pokud by se nic nepodniklo, zemřelo by dítě i matka? Chápu to dobře? V tom případě, ne že by potrat nebylo zabití, ale je to zabití nevyhnutelné - aby se zachránil aspoň jeden.

Antikoncepce, to už je trochu jiná kapitola. Hormonální antikoncepci bych, pokud mám mluvit za sebe, nikdy neužívala proto, že jsem se od své příbuzné medičky dozvěděla o mnoha různých zdravotních vlivech, o nichž se z důvodu reklamy na veřejnosti příliš nehovoří. A taky kvůli možnému potratu (snažím se zjistit, jak často k němu u této antikoncepce dochází, zatím to nevím).

Zajímavá mi přišla Tvoje věta: "Osobne si myslim, ze pri tak slabe menstuaci jako pri brani antikoncepce byva to ani neni mozne nepostrehnout, ze se "neco" stalo." Ať už je to s horm. antikoncepcí jakkoli, nejde přece o to, co kdo postřehne, nebo nepostřehne. Jde o to, co se stane - jestli se člověk usmrtí, nebo ne.
 simona2 
  • 

Re: Mimoděložní těhotenství 

(2.4.2004 9:42:19)
K HA:Jsou to uměle vytvořené léky a jako takové maji i pres sva cetna pozitiva i mozne negativa. Ani si nemyslim, ze se o tom nehovori, kazde leky maji pribalovy letak a tam je napsane vsechno!! Me osobne to velice vyhovovalo, slaba menstruace, pravidelna na hodinu, moznost oddaleni menstruace treba z duvodu dovolene apod. Ale je taky pravdou, ze mam spise nizky tlak, nekourim, temer nepiju, jsem zkratka zdrava. HA zatezuje jatra, proto zena musi byt zdrava.
Co se tyka moznosti otehotneni. HA zabranuje ovulaci vajicka, prasky se ovsem musi brat pravidelne, kazdy den ve stejnou hodinu. Pokud se prasek zapomene vzit a intereval je delsi jak 12 hodin, tak opravdu k ovulaci muze dojit (zase je to neco co je v pribalovem letaku napsane) Taky pokud zena ma zazivaci problem, zvraci, nebo ma prujem, nemusi ten prasek uplne ucinkovat. Proto se nepise 100% ale jen temer. Tyhle informace mam z ruznych lekarskych zdroju. A taky bych chtela napsat, ze moje kamaradka - velmi neporadna na pravidelne brani antikoncepce otehotnela a porodila zdrave dvojcata :)) Asi zalezi i na druhu antikoncepce, jestli vyvola odumreni vajicka. Pokud zena bere pravidelne prasky a vylouci vyse uvedena rizika zazivaciho traktu, tak k ovulaci nedojde!
 Alen 
  • 

Re: být moralistou je snadné 

(12.4.2005 12:13:35)
Plně souhlasím s Lukášem. Článek jsem si přečetla pozorně a jistě máte svoji pravdu, ale není všechno tak černobílé jak to líčíte. Je snad lepší za každou cenu přivést na svět dítě, ale už mu nezajistit důstojné podmínky k životu, opravdovou rodinu, lásku obou rodičů a zázemí?
 Nicole+dvojcatka(19.11.2001) 


potrat 

(24.12.2003 13:55:04)
Kdyz jsem otehotnela tak me bylo pouhych 16let.Byla jsem v 10tydnu kdyz jsem si zacala vyrizovat vsechny papiry na umele preruseni.Pritele jsem mela ale mela jsem strach ze me a moje mimco nebude umet dobre zajistit.Ale kdyz jsem poprve na ultrazvuku videla ze ve me roste zivutek tak jsem umele preruseni zrusila.Mesic po mich 17tych narozenin se me narodila dve krasna dvojcatka.Zvladala jsem to vcelku dobre diky me rodine vcetne meho pritele ktery nemel o me a ani o holcicky zajem.Ted jemi 19let jsem vdana a ma dvojcatka maji uzasneho a nenahraditelneho tatu.Dava holcickam lasku kterou od praveho otce nemeli. Jsem stastna ze jsem na umele prerusene nesla a dala zivot dvoum krasnym holcickam ktery maji mamu a tatu ktery je milujou. S pozdravem Nicky
 Miška, 3 děti 


Re: potrat 

(24.12.2003 14:49:05)
Nicky, nic ve zlém, ale teď bys měla zase dodělat nějakou tu školu, ne? :-)
 Nicole+dvojcatka(19.11.2001) 


Re: Re: potrat 

(4.1.2004 1:16:24)
Skolu jsi dodelam musim vsak prvne pockat az holky pujdou do skolky-s dvojcaty bych si ji asi tesko dodelavala!!!
 Simona 
  • 

:-) 

(29.3.2004 13:47:09)
Milá Nicky,
jsi výborná ženská! Moc jsi mě povzbudila - jsem ráda, že na světě existují tak čistí lidé jako Ty. Dej za mě pusu svým dětem.
Moc na Tebe myslím.
S.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: potrat 

(12.2.2004 10:29:36)
Miško, trochu jedovaté, ne? Nicky je statečná. Vzdělání je pochopitelně důležité, ale se životem dítěte se to asi těžko dí srovnávat...
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: potrat 

(12.2.2004 16:06:16)
to si nemyslím
 Simona 
  • 

??? 

(29.3.2004 15:30:24)
Miško,
pro Tebe je důležitější Tvé vzdělání než Tvé děti???
Anebo ne vzdělání, ale kariéra, úspěch, práce, Ty nebo co?
 Petra 
  • 

Re: ??? 

(29.3.2004 18:37:34)
To taky nechápu, jak to ta Miška myslela? Já Niky oceňuju - je to statečná a silná ženská, která ví, co je v životě podstatný. A to není v jejím věku tak obvyklý! Od Mišky už jsem četla pár názorů v těchhle diskuzích, citovat už je teda nemůžu, ale měla jsem z nich dojem, že je poněkud příliš pragmatická...
 simona2 
  • 

Re: ??? 

(29.3.2004 21:14:27)
Vis Simonko, člověk musí vzít život do vlastních rukou a ne čekat na almužny od rodičů, nebo jiných lidí. Ale Niky fandím, podle toho co psala to ví a je štastná a tím pádem i její děti a to je důležité :))
 Libushe+3 


Lez o potratu v Usa 

(27.11.2004 4:16:01)
Jestli to tu uz nekdo napsal tak se omlouva ale zaplavu prispevku nemam sanci precist.
Chci pozadat autorku clanku o podklady jak a v jakem stari se dela potrat v americe, protoze co napsala je lez.

Tohle je zkopirovano, jaka je pravda:

In the first 7 weeks (first trimester) of pregnancy:
Medications
Manual vacuum aspiration
From 7 to 12 weeks (first trimester):
Medications
Vacuum aspiration (manual or machine)
Dilation and curettage (D&C), though not commonly done
From 13 to 24 weeks (second trimester):
Dilation and evacuation (D&E)
Induction (may be combined with a D&E)

Jak vidite potrat se nesmi delat kdyz je vice nez 24 tydnu a taky tak tam nic o vysavani mozku v porodnich cestach neni.

Tak proc mila pani lze?????
 iveta 
  • 

Re: Interupce 

(7.4.2006 10:12:57)
ahojky četla jsem vaše příspěvky a tak jsem si řekla že bych mohla napsat můj velký problém.Mohl by mi někdo pomoci?Jmenuji se Iveta je mi 35 let jsem po druhé vdaná.Mám 2 děti s prvního manželství kluky 16 a 12 let.Ty jsou u mého bývalého manžela.S důvodu že tady špatně snášeli jiné prostředí.Bydlí kousek od nás a děti vídám stále.S druhým manželem máme 3 děti 9,6,3roky.V létě asi srpnu 2005 mi manžel řekl,že bychom si mohli pořídit ještě jedno mimčo.Jelokoš máme byt,manžel podniká docela mu to jde a děti jsou zaopatřeny a ty mé dva kluci ve všech směrech jsem souhlasila.Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu.Doma máme úkoly rodělený.Já vařím.uklízím nákupy,vyřizování věcí na úřadech prostě vše.Naštěstí mám své auto takže s nákupy to mám lehčí.Tak jsem se snažili o mimčo.Povedlo se na poprvé těhotenské testy vykazovali pozitivitu.Řekla jsem to manželovi a on mi řek,že to je pěkný a že to nechce.Nestačila jsem se divit.Trvala jsem na tom že na intrupci nejdu.Pak začalo peklo.Choval se ke mě hrubě,nadával mi.Byla už jsem tak na nervy že jsem na konec na tu interupci šla.Bylo mi hrozně.Byla jsem tam v říjnu 2005.Potom byl klid všechno klapalo.Začátkem února 2006 mi manžel opět zdělil,že by chtěl mimčo.Hned jsem mu řekla,že nejsem pokusnej králík a že nechci dopadnout jak minule.Řekl že ne že tentokrát si to necháme.Váhala jsem dlouho.Na konec jsem souhlasila.V březnu tohoto roku jsem otěhotněla.Měla jsem radost a manžel se začal chovat stejně jak před tím.Říkal mi že ho nechce a že jsem ho k tomu donutila.Ted už jsem na pokraj zhroucení.Gynekolog mi řekl že s interupcí nesouhlasí že jsem jednu podstoupila a že děloha není ještě tak zhojená že bych si mohla dovolit další operativní výkon.To jsem řekla manželovi a on mi řekl,že jsem si to všechno vymyslela.Tak jsem mu řekla at jde semnou a nejde.Řekla jsem to panimámě a ta mě hnala taky na potrat.Tak jsem se jí zeptala jestli na tom někdy byla NEBYLA.Říkám jí tak vidíte nevíte co to je a budete mi něco říkat.Moje máma řekla že jsetli budu mít další dítě nebudu k ní moc už chodit že 6 dětí je moc.Přitom ty dvě jsou u býv.manžela a k mé mámě moc nejezdí.Jenom ke mě.Manžel mi slibuje že když to podstoupim tak mi koupí úplně nový auto a že se budu koupat v penězích.Vůbec ho nezajímá že by se mi mohlo při tom něco stát že bych mohla vykrvácet že bych se taky nemusela vrátit a že by mu zůstali 3 děti.Řekl mi že myslim sama na sebe a že ví co jsem zač a že jsem ho ke všemu donutila.Nechápu jeho chování.To dítě si chci nechat za každou cenu a uhájím si ho.Vždyt se o ně satrám já.Babička nikdy nepřišla pro děti že by si je vzala na sobotu.Hlídá je jen když jdu k doktorovi nebo jedem do Makra na nákup.Dovede mi prosím někdo poradit co mám dělat?Nic jinýho nedělám než chodim a brečim.Nikoho nezajímá jak mi bude ppo tom nebo jak by to mohlo dopadnout.Je to přece moje zdraví a ne jejich.Díky moc za pomoc s pozdravem Iveta
 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03 
  • 

Re: Re: Interupce 

(7.4.2006 10:42:46)
Ahoj
A ví ten chlap co chce? Jestli se teď chová takto, co bude dělat za pár let, co když mu začne vadit něco nebo někdo jiný. Asi bych na Tvém místě o potratu ani neuvažovala. Chlap nemá co tvrdit, že ho někdo nutí mít děti. Určitě je už dost starý na to, aby věděl, co dělat jestli je nechce.
Jestli ale změnil chování nějak výrazně a nebyl takový vždycky, pokus se zjistit, jestli nemá nějaký problém, kterého se třeba i bojí. Ješitní chlapi se nechtějí přiznat, radši kopou kolem sebe a ubližují jiným, ale možná by to chtělo vyřešit napřed jeho problém a pak by zase? fungoval normálně.
Vím že je to zase o penězích. Odejít od chlapa živitele s třema děckama a k tomu těhotná není žádná sranda, ale mě se to jeho chování, jask to popisuješ ani trošku nelíbí. Vždyť mu nezáleží ani na tom drobečkovi, kterého ještě nezná ani na tobě a vašich dětech.
Hodně štěstí, zdravé mimi i ostatní děti a úspěšnou debatu s manželem přeje Veronika
 Sosan 
  • 

Opravdu tečka? 

(12.2.2004 13:51:56)
S celkovým tónem článku nesouhlasím. Zdůvodnění je následující: Ženské vajíčko (neoplodněné) je živé. Mužská spermie je živá. Přesto neoplodněné vajíčko běžně umírá a odchází z těla podobně jako spermie, která neměla to štěstí, že dorazila včas k cíli. Spojením těchto buněk nevzniká hned v tu chvíli nic hodnotnějšího než čím byly tyto buňky samostatně před svým spojením. Vývoj ze zárodku po to, co nazýváme dítě, trvá ještě velmi dlouhou dobu - do té doby neexistuje jedinec, který svojí smrt vnímá jako vlastní újmu, protože prostě jeho myšlení není na takové úrovni, aby byl tak pokročilé úvahy schopen. Proto tvrdím, že ukončení života takového raného zárodku není ani zdaleka tak velký prohřešek jako zabití dítěte a v mnoha případech je tím nejmenším zlem, které je možno v dané situaci zvolit. Myslím, že stav, tak jak je u nás v ČR legislativně zakotven, tedy že těhotenství je možno ukončit v raném stádiu, je v pořádku a není třeba na něm nic měnit. Naopak, že je třeba vystupovat proti snaze tento žádoucí stav změnit (ať už tím či oním směrem, bylo by to k horšímu). Vycházím ze svého názoru, že určití míra násilí prostě k přirozenému pozemskému životu patří a je třeba ji psychicky unést.
 Petuna 


Re: Opravdu tečka? 

(12.2.2004 19:45:25)
Sosane , né že bych souhlasila s omezováním žen v rozhodování o tom či ukončí své těhotenství , či né, je to na každé ženě a ta se stím musí srovnat. Co mě , ale opravdu dostává , jsou tvé názory, tvá žena musí být světice. A to prosím nehovořím pouze o stávající diskuzi...
 Sosan 
  • 

Re: Re: Opravdu tečka? 

(13.2.2004 12:10:58)
Kupříkladu co tě tak popouzí?
 Petuna 


Re: Re: Re: Opravdu tečka? 

(13.2.2004 12:53:38)
no tvé názory , máš opravdu svérázný pohled na svět , rodinu a život vůbec....
 Simona1 
  • 

Re: Opravdu tečka? 

(30.3.2004 12:16:02)
Milý Sosane,
jak tohle všechno prosím Tě víš? Kdy začíná lidský život, když ne počátkem (tj. početím)? Co to vlastně je "lidský život"? Kdy jedinec začne "vnímat smrt jako újmu" (bolest začne vnímat určitě dřív, než dochází k potratům)? Co je to smrt?
Pokud odpovědi na tyto otázky neznáme, neměli bychom být raděj opatrní?
 Sosan 
  • 

Re: Re: Opravdu tečka? 

(30.3.2004 12:47:07)
Současná lékařská věda považuje za konec života smrt mozku. Adekvátní by tedy z lékařského hledika bylo, kdyby za počátek života byl považován počátek života mozku. A počátek života mozku rozhodně není totožný s okamžikem početí. Že v lidském těle existuje ještě nějaká živá tkáň i po smrti mozku (např. orgány schopné transaplantace) respektive před počátkem života mozku s tímto nemá mnoho společného. Směšovat buněčný život s vědomým životem člověka je zásadní omyl, kterého se dopouštějí podobné naivní úvahy, jako je úvodní článek. Dokonce jsem tuším někde četl, že život mozku u lidského zárodku začíná zhruba v době, kdy dle české legislativy již není interrupce povolena, ale to si nejsem jistý.
 Simona1 
  • 

Vědecký přístup 

(30.3.2004 15:44:47)
Poslední informaci by chtělo ověřit. Pokusím se to někde najít.

Na vědecké rovině by se každopádně dalo postavit tvrzení proti tvrzení: Moderní teologická věda definuje jako počátek života početí, protože člověk je definován jako jednota duše a těla - duše nevstupuje do těla hotová třeba ve chvíli, kdy má mozek dostatečný počet buněk, ale počátek jejího vzniku je totožný s počátkem vzniku těla.
Smrt jako roztržení člověka na mrtvé tělo a jaksi přežívající duši (o tom, jak přežívá, není mnoho známo) je něco nepřirozeného; lidé by ukončovali život na zemi jiným způsobem, kdyby se pro svoje konečné zničení kdysi na počátku proti vůli svého Tvůrce svobodně nerozhodli. Abychom měli možnost vzít toto rozhodnutí zpět - aby smrt nebyla definitivním zničením pro všechny, ale jen pro ty, kteří na tomto rozhodnutí opravdu trvají (raději nechci být, než být s Tebou), Tvůrce se narodil jako člověk, dobrovolně zemřel na mučidlech a přemohl smrt. Tudíž čeká "v jámě smrti" na nás, proměňuje smrt v počátek opravdového života pro ty, kdo to neodmítnou, a chystá se nám vytvořit nové tělo.
 Sosan 
  • 

Re: Vědecký přístup 

(30.3.2004 16:11:05)
Předpokládáme-li, že fakta jsou tak, jako píšete, pak se požadavek na ochranu života od okamžiku početí jeví jako logický. Ovšem váš prvotní předpoklad, ze kterého celá úvaha vychází (vznik duše a pod.), je velmi pochybný, ničím nepodložený a troufám si tvrdit, že i valná většina lidí by ho nepovažovala za pravdivý. Jediné, o co se opírá, je vaše víra (či víra skupiny lidí, jejíž jste vy součástí). Vaše morální odsouzení tedy plyne pouze z vaší víry a má platnost pouze mezi lidmi vaši víru sdílející. Dovolávat se v tomto smyslu výsledků "moderní teologické vědy" je irelevantní, neb se o vědu v pravém slova smyslu nejedná - jak chcete měřit duši nebo snad přímo boha? Obsah těchto pojmů už z principu vědecky zkoumat nelze, neboť hmotně neexistují a tudíž jaksi není co zkoumat, aby bylo možno prezentovat výsledky takového výzkumu. A pouze na základě víry - bez jakéhokoliv jiného racionálního zdůvodnění - požadovat např. změnu zákona, to už je, nezlobte se, naprostá demagogie.
 Simona1 
  • 

Odpověď na námitky 

(31.3.2004 13:28:28)
Milý Sosane,
je zajímavé s Vámi diskutovat. Pokusím se stručně reagovat na Vaše námitky.

1. námitka: Teologie není věda.
To záleží na tom, čemu říkáte věda, jestli jen přírodním vědám, nebo vědám všem.
Všechny moderní vědy vznikly z filozofie, jejímž jedním druhem je teologie - je to filozofie vycházející z několika hypotéz (jak je to ve vědeckém světě běžné) - odpovědí na několik "základních otázek" (viz příspěvek Základní otázka). Co se týče měření, ve vyšší matematice např. také člověk nepřeměřuje zkoumané skutečnosti šuplerou. Pokud opravdu stojíte za svým názorem, zasaďte se o zrušení teologie (a filozofie) jako (u nás nejstaršího) univerzitního oboru.

2. námitka: "Váš prvotní předpoklad ... je velmi pochybný, ničím nepodložený a troufám si tvrdit, že i valná většina lidí by jej nepovažovala za pravdivý."
Moje provotní předpoklady JSOU PODLOŽENY teologickým studiem. I kdyby většina lidí nepovažovala jeho výsledky za pravdivé (jako že si to nemyslím), nic to neznamená. Kam by došli fyzikové se svým zakřivením vesmíru, kdyby ho podmiňovali veřejným míněním?

3. námitka: "Jediné, o co se opírá, je vaše víra."
Ano, rozhodnutí přisvědčit určité odpovědi na základní otázku lze nazvat víra. Ale v tomto smyslu se i váš názor zakládá na víře - na víře, že lidský život se rovná fungování mozku, a na chabé víře (protože jste si to neověřil), že potrat nezabíjí fungující mozek (případně na víře, že dobro a zlo je relativní).

4. námitka: "Pouze na základě víry - bez jakéhokoliv jiného racionálního zdůvodnění - požadovat např. změnu zákona, to už je, nezlobte se, naprostá demagogie."
Úplně s Vámi souhlasím a tento názor (a názor na ty poněkud trapné demonstrace) jsem už tady vyjádřila (viz Chyby špatných moralistů), že bojovat za ilegalizaci potratů je v dnešní době s odpuštěním kravina. Státní zákony na rozdíl od teologického bádání JSOU závislé na veřejném mínění, a to nelze a ani by se nemělo měnit násilím. Ale snažit se veřejné mínění formovat, když je formováno opačným směrem, než jaký na základě zmíněných principů považuji za dobré, to je něco jiného.
 Sosan 
  • 

Re: Odpověď na námitky 

(31.3.2004 14:34:05)
To máte jako s alkoholem. Všichni vědí, že alkohol škodí a přesto všechny pokusy o zákonnou prohibici skončily fiaskem. Reálné důsledky té prohibice byly horší než stav, kdy je alkohol tolerovaný a kontrolovaný a všechny státy, poučeni tímto, postupně od prohibice upustily. To je ta podloženost rozhodnutí, kterou mám na mysli. Naštěstí si toto uvědomuje 82% poslanců (z výsledku hlasování), kteří byli proti přijetí zákona kriminalizujícího interrupce. Osobně to považuji za úspěch a jsem rád, že to tak dopadlo. Potažmo z toho plyne, že 82% společnosti, kterou tito poslanci zastupují, vaše názory nesdílí.
 Simona1 
  • 

O srovnání zákazu interrupcí a prohibice 

(31.3.2004 15:29:20)
Počkejte, ztratili jsme logickou souvislost:
Já jsem taky říkala, že NESOUHLASÍM s zákonným zákazem potratů.
Srovnání s alkoholismem považuji za celkem výstižné (až na to, že podle mého názoru nelze říct, že potrat v malém množství neškodí, jako to platí u alkoholu). Nemá třeba smysl demonstrovat proti alkoholismu a rozdávat lidem na ulici obrázky chlapů v deliriu tremens a jejich plačících manželek, ale je třeba oponovat každému, kdo by tvrdil, že opíjení se je úžasně ušlechtilá zábava.

"82% společnosti, kterou tito poslanci zastupují," si myslí to, co já: že není dobré snažit se potraty ilegalizovat a sankcionovat (takový zákon u nás teď nelze prosadit a i kdyby ano, prostě by se obcházel a přestupoval).
Ale nic to neříká o tom, jaké procento společnosti si co myslí o potratech jako takových. Navíc, opakuji, to, jak se věci mají, není závislé na veřejném mínění.
 simona2 
  • 

Ke článku 

(29.3.2004 21:26:33)
"Říkala jsem si, jaký to musel být pocit pro lidí narozené a vychované v první polovině dvacátého století, když se dožili dne, kdy se potraty staly legálními." Nevím jaký to mohl být pro ně pocit, ale vím, že moje babička, když čekala 6-té dítě tak skočila v rukou nějakého řezníka, který prováděl nelegálně potraty a málem umřela. Zkrátka žili v bídě a další dítě si dovolit nemohli :(( Tohle mi moje babička vyprávěla, protože měla velmi těžký život a toho veselého jen velmi málo :(, manžel akoholik, rozvést se nemohla, bil ji i děti. Myslím, že je v pořádku, že potraty jsou legální, než aby mladé dívky umíraly v podobných případech. A jak už jsem psala v jiném příspěvku, nevím proč to v dnešní dny tolik řešíte, když počet interupcí stále klesá a klesat podle mě bude nadále.
 Agata 
  • 

Re: Ke článku 

(30.3.2004 16:15:56)
Jak říká prof. Pafko - je-li smrt vázána na zánik mozkové činnosti, musíme pak život vázat na vznik této činnosti. Ta vzniká ve 22. až 24. týdnu těhotenství, kdy se v Česku interrupce již neprovádějí
 Simona1 
  • 

Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 15:47:35)
Jak jsem řekla výše, to, jak lidský život definuje lékařská věda, není vědecky dokázaná pravda, ale jedna z hypotéz. Jiná hypotéza je, že život člověka začíná početím (tj. počátkem) a nekončí ve chvíli, kdy přestane fungovat mozek, a nemusí končit vůbec. Ani jedna z těchto hypotéz není empiricky ověřitelná.

Pokud nelze podat vědecky ověřitelnou odpověď, kdy začíná lidský život, měli bychom být opatrní, nejednat jen podle toho, co se nám zdá jako pro nás výhodné a pohodlné, a neriskovat, že svým neuváženým jednáním zabijeme člověka.

Mimochodem, napadá mě jedna námitka, ke které se ale necítím příliš kompetentní: jak je možné, že v hypnóze (pokud vím) lze v paměti dojít zpět až k vlastnímu početí? Není někdo z diskutujících psycholog, aby se k tomu mohl vyjádřit???
 Věra. 


Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 15:54:47)
Simono máš pravdu, samozřejmě přesně se nedá definovat žádná hranice...ta 12 týdnu je jen uměle stanovená, aby nějaká byla, mozek se vyvíjí již mnohem dříve.
Mimi po narození dýchá samo ale jinak je zcela odkázáno na matčinu péči, bez ní nepřežije..
Je to otázka filozofická, etická i náboženská, a každý má na věc jiný názor to je normální.
Počaté miminko se k tomu vyjádřit nemůže, to je také fakt..

42 000 potratů za rok se mi zdá bohužel dost vysoké číslo, no, snad se rozeběhnou více utajené porody,pomoc matkám v tísni, to je také cesta. Těch dětí je škoda, ale jinak nechci ty matky soudit.
Často je do toho tlačí partner..rychle rychle..a pak toho moc litují...
 Simona1 
  • 

Ano. 

(31.3.2004 15:58:26)
Přesně tak.

Mimochodem slyšela jsem, že v jedné asijské (?) zemi (nevím už v které) je veřejným míněním, že člověk se stává člověkem až ve třech letech věku. Následky takového postoje jsou nasnadě...
 Agata 
  • 

Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 16:13:12)
Simono1, ano, jedna z hypotéz a přijmu li tedy tu tvoji že život " a nekončí ve chvíli, kdy přestane fungovat mozek, a nemusí končit vůbec. Ani jedna z těchto hypotéz není empiricky ověřitelná. "
tak přece, nekončí-li není žádné zabití? A kdy duše do těla vstupuje? Z funkcí mozku? dříve?

Já bych akademické debaty nechala koňovi a praktické řešení bych ponechala na tom, kdo je schopen si odpovědět na otázky - jsem schopna přijmout odpovědnost za budoucí dítě a budu ho moci zabezpečit jak materiálně tak citově a svou výchovou?
A každej, kdo řekne holce v jináči, bez bytu a nedostudované - že si to má nechat, tak jí má taky říct - kde bude mít postaráno o bydlení a že jí bude živit při mateřské a že jí bude finančně pomáhat, nebude-li moct sehnat práci. A že jí občas pohlídá, až jí z toho bude hrabat.
Já měla chtěné ale bez funkčních babiček. Bydlet jsme měli kde a manžel vydělával. A stejně jsem dost často byla nejistá, zda vše zvládám a pomoc bych uvítala. Dítě je o zodpovědnosti.
Moje kamarádka byla velmi nešťastná, má byt 40m2 a 2 kluky v pubertě. Dlouho s nimi byla doma a vydělával jen manžel, teď do práce už chodí. Oba vydělávají - a přesto šla na potrat a kdo jí chce odsoudit?
 Simona1 
  • 

Re: Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 16:59:49)
Milá Agáto,
podle hypotézy, o které jsem mluvila (tedy podle křesťanské teologie), duše do těla nevstupuje, ale zniká ve chvíli, kdy vzniká tělo (viz příspěvek Vědecký přístup, kde už jsem to popsala). Početím tedy vzniká život (tělo+duše), smrt těla je (nepřirozené a přirozeně nevratné) odtržení duše, roztržení člověka.

Akademické debaty nelze nechat koňovi, k tomu je tady člověk, aby myslel. Tímto způsobem se ale, jak říkám, nelze dobrat definitivní odpovědi, kterou by bylo možné vědecky ověřit, jen hypotézy. Jde o to, jestli člověk dá přednost tomu, že riskuje, že zabije druhého člověka, když bude jednat s ohledem na svůj domnělý prospěch, nebo ne.

To, jestli jsem schopná dítě vychovat, musím rozmýšlet před tím, než jednám tak, aby mohlo dítě vzniknout. Co se stane, nelze odestát - člověka nelze zrušit pomocí tlačítek CTRL+Alt+Delete.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 17:43:54)
Simono1,
píšeš mimo jiné To, jestli jsem schopná dítě vychovat, musím rozmýšlet před tím, než jednám tak, aby mohlo dítě vzniknout. Co se stane, nelze odestát - člověka nelze zrušit pomocí tlačítek CTRL+Alt+Delete. Máš pravdu, mělo by to tak být, ale není. Lidé už jsou takoví, chybují, leckdy
před "jednáním" nepřemýšlejí. Ale přesto, jediný, kdo má právo rozhodnout, zda počaté dítě přivede na svět, je MATKA. To je můj názor. Dobře to napsala Agata. Filosoficky a teologicky můžeme debatovat donekonečna, i těm ženám můžeme předkládat hypotézy o duši, ale nesmíme jim brát jejich PRÁVO na svobodné rozhodnutí.
Dnes je v MfD článek o poradně pro dívky a ženy, které nechtěně otěhotní a uvažují o interrupci. V té poradně s nimi, Simono1, učeně nedisputují o duši, ale snaží se jim poradit a prakticky pomoci, např. s bydlením, s péčí o dítě apod. Cituji z článku:
---------------------------
"Ale pozor, my ženy nepřesvědčujeme, aby si dítě nechaly. Jde o to, dát jim čas na přemýšlení. Aby věděly, že jim někdo pomůže ve chvíli, kdy se partner zachová jako sobec a kdy třeba vědí, že rodiče se z jejich těhotenství zblázní".
---------------------------
Tudy vede cesta - pomáhat. Ne zakazovat a kriminalizovat, jak navrhují naši křesťanští poslanci.
J.
P.S.: Telefonní číslo do zmíněné poradny je 603 210 999
 simona2 
  • 

Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 17:03:11)
Pokud vim, tak uplnemu poceti (tedy k dobe kdy vajicko splyne se spermii) se v hypnoze nedojde.
Nekde jsem cetla teologicky nazor, ze duse kdyz vstupuje do tela si vybira sve rodice? Je to pravda?
 Boadicea 


Re: Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 17:17:40)
Co som si precitala o hypnozach a regresoch, vo viacerych zdrojoch sa uvadza, ze "dusa" je pritomna pri splynuti spermie a vajicka, nachadza sa v blizkosti rodicov (vypovede boli, akoze "poletuje" v okoli a je napojena na matku:) ), do tela matky kompletne vstupuje az okolo 5.mesiaca a potom akoby vnimala svet cez matkine oci.
Samozrejme v dalsich knihach to moze byt opisovane zas inak....nie vsetky som citala :)).
Toto nie su nijako vedecky dokazane fakty, samozrejme.
Rozni ludia a kapacity to vysvetluju roznym sposobom a na nic jednoznacne sa zatial neprislo, ale zaujimave to v kazdom pripade je :).
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 17:30:34)
A při umělém oplodnění vajíčka vyjmutého z těla matky ta duše lítá kolem té zkumavky?
 Boadicea 


Re: Re: Re: Re: Jedna z hypotéz 

(31.3.2004 17:48:14)
Sosan, v tychto vedecky nedokazatelnych hypotezach sa bavime o svetoch mimo 3D, takze tie duse mozno zvladaju byt aj pri skumavke a zaroven aj pri matke. Ci si tak strasne viazany na 3rozmery, potrebujes vediet presne fyzikalne suradnice? Na to ti neodpovie nikto.
 simona2 
  • 

Re: Re: Re: Jedna z hypotéz 

(2.4.2004 9:14:58)
Pokud budeme verit na dusi, je otazkou kdy do tela vlastne vstupuje. Prijde mi divne, ze by to bylo hned pri splynuti vajicka a spermie. A to proto, ze velke mnozstvi oplodnenych vajicek odumre prirozene do nekolika dnu. Kdyz jsem byla tehotna, vystavili mi tehotenskou prukazku az v 9 tydnu tehotenstvi, dle doktorky se prukazky vystavuji az tak 6-12 tydnu, prave proto, ze hodne zarodku odumre, protoze se neco nevyviji tak jak melo. Nebyt teh. testu, tak na to mnohdy ani ta zena neprijde ze byla tehotna.
 Simona1 
  • 

Shrnutí, které se už snad nesmaže 

(2.4.2004 18:30:15)
Milí diskutující,
z nějakého důvodu se mi nedaří vkládat příspěvky a když je vložím, zmizí. Doufám, že to tu někdo necenzuruje:o) Ale spíš se jedná o nějaký technický problém...

Ráda bych svoje příspěvky shrnula, nemůžu už této diskusi bohužel věnovat čas.

Otázkou je:
1) Kdy lze o člověku mluvit jako o osobě (termín "duše" raděj nepoužívejme - každý bychom ho chápali v jiném smyslu)?

2) Má jedna osoba právo zbavit života osobu druhou? Pokud ano, kdy?

3) Jak se zachovat v konkrétní situaci a jaké řešení v konkrétní situaci doporučit?

K otázkám:
1) Existují dva základní pohledy - buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby u daného člověka váže na vědomí sebe sama. To, jestli člověk osobou je, nebo není, nelze změřit žádnými přístroji; musíme se tedy při posuzování situace spolehnout pouze na svůj intelekt.
Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří? Co potom? Je to ještě člověk?

2) Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá nikdo právo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo kdykoli od počátku jeho existence v situaci, kdy sám sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho nepovažujeme za osobu, znamenalo by to povolení nejen potratů a euthanasie, ale i likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život.
Pokud všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, schvalujme potrat.

3) V konkrétních situacích je třeba hledat konkrétní pomoc (zjednodušit adopci...) a nikoho neodsuzovat (to ostatně platí u všeho), nevymýšlet blbé zákony a demonstrace, ale snažit se skutečně pomoct těm, kdo to potřebují.
 SimonaJ 


Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 12:23:34)
Tady Simona1. Zaregistrovala jsem se, protože se mi už několik dní nedařilo jako neregistrované vložit sem příspěvek.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protože dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce, finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad, např. amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.
 Lenka Nová 
  • 

Nemluvme o duši! 

(5.4.2004 13:29:36)
Tady Simona1. Už několik dní se mi nedaří vložit sem příspěvek normálně, hlásím se tedy pod "doporučeným" jménem.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protože dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce, finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad, např. amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.
 Simona1 
  • 

O "vstupování" duše do těla. 

(31.3.2004 17:22:39)
Tento názor nepatří do křesťanské teologie. Protiřečí některým všeobecně uznávaným principům (duše před vznikem těla neexistuje, člověk není složen z duše a těla ve smyslu, že by ho bylo možno prostě rozložit a zase složit, člověk může být po své reálné smrti znovu vzkříšen - znovu vytvořen, ale jediný, kdo ho může takto znovu vytvořit, je jeho Tvůrce).
 Simona1 
  • 

Shrnutí 

(1.4.2004 8:04:13)
Přátelé diskutující,
za sebe jsem asi řekla už vše, co jsem schopná říct. Stručně shrnuto nejzákladnější:

1) je třeba se rozhodovat na základě upřímné úvahy a svědomí, ne na základě dojmů, strachu, donucení, snahy vyhnout se problému...;

2) nikdo nemůže říct, že ověřitelně ví, kdy začíná lidský život;

3) zrušení lidského života kdykoli po jeho počátku je zabití nebo vražda - záleží na tom, jestli byl úmysl zabít, nebo ne;

4) zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit, bylo snad v celých lidských dějinách civilizovanými lidmi považováno za zlo, které nemá nikdo PRÁVO udělat, a podle většiny hypotéz, které ohledně toho na zemi kdy vznikly, nezůstává žádné zlo bez dalších zlých následků;

5) nesmíme ale žádnou ženu, která podstoupila interrupci, odsoudit (tak jako to nesmíme udělat u nikoho, kdo udělal chybu). Ani nesmíme ženám, které se pro potrat rozhodují, lacině radit bez nabídky konkrétního řešení (dát dítě k adopci a pod. O UMOŽNĚNÍ A ZJEDNODUŠENÍ TAKOVÝCH ŘEŠENÍ BY SE MĚLI STARAT NAŠI POSLANCI, a ne vymýšlet společností nepřijatelné, připotroublé zákony a brát na demonstracích Boží jméno na darmo!).

6) Pro ženy, které umělý potrat podstoupily a litují toho, je tu řešení: omluvit se Tomu, kdo jejich dítě vytvořil, nechat se od něj obdarovat a uzdravit ze strašného zranění, které si tím mimoděk způsobily. Má nás rád mnohem víc než my sami. Vy, kdo chcete, věřte mi, vím, o čem mluvím. Poznávám ho už víc než deset let... je to velmi dobrodružné... (ale žádná ulítlá pseudomystika, nebojte se).

7) Hlavně prosím nejednejte bez přemýšlení a nenechte se k ničemu dotlačit!

Už bohužel nemůžu věnovat svůj čas této diskusi, a ani to nepovažuji za účelné, opakovala bych se. Kdyby někdo stál o rozhovor se mnou, moje adresa je
simona.jonasova@seznam.cz
 Sosan 
  • 

Re: Shrnutí 

(1.4.2004 12:05:22)
Koukni sem, čeká tam na tebe Evidlo. Asi byste si dobře popovídali.
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=1133
 Agata 
  • 

Re: Shrnutí 

(1.4.2004 15:06:04)
" nikdo nemůže říct, že ověřitelně ví, kdy začíná lidský život"
Proč? Když lze stanovit, kdy život končí...tak lze stanovit kdy začíná.
Viz uvedeno výše.
Zcela souhlasím se Simonou, že to, zda mít dítě, je potřeba si rozmyslet předem. Proto jsem ráda, že se počet potratů za posledních 14 let rapidně snížil a tak zakazovat je by při současném trendu bylo kontraproduktivní.


 Lenka Nová 
  • 

Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 11:28:35)
Tady Simona1. Už několik dní se mi nedaří vložit sem příspěvek, tak to zkouším pod doporučeným jménem:o)

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protže dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce (to je otřesná kapitola), finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad - amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.

Už se asi nebudu této debaty účastnit - už bych se jen opakovala. Kdybyste náhodou stáli o rozhovor se mnou, napište mi prosím e-mail.
 Gábina ( pětiletá dcerka) 
  • 

Re: Re: Ke článku 

(31.7.2006 12:15:51)
Začetla jsem se do článku i všech názorů.Nikdy jsem o potratu neuvažovala,protože jsem se do této situace nikdy nedostala.Moje dcera je chtěné a plánované dítě,přesto,že mi bylo v den porodu 21 let.
Dnes je dceři 5 let a my jsme se s přítelem dohodli,že další dítě už mít nebudeme.
Čtení článku a příspěvků mne nutí přemýšlet nad tím,co asi prožívají ženy,které nosí těžce postižené dítě a obdivuji ty ženy,které se je rozhodnou donosit,porodit a pečovat o ně,skládám hlubokou poklonu a všem držím palečky.
Potrat,nebo ženy,které ho musely nebo chtěly,neodsuzuji.
Interupci bych podstoupila pouze v případě,že bych věděla,že mé dítě bude opravdu těžce postižené nebo v případě znásilnění s následkem otěhotnění.
Výraz "nechtěné dítě" v mém případě neuznávám.Pokud dítě nechci,existuje v dnešní době spousta druhů antikoncepce.Vím,že někdo namítne,že nic není stoprocentní.Ale když se rozhodnu dítě nemít,tak ho mít nebudu,i kdybych měla mít nitroděložní tělísko a partner měl používat kondom,to obojí myslím zároveň.
Odsuzuji ty ženy,které omylem splodí dítě a pak se rozhodnou,že se jim to prostě nehodí.
Domnívám se,že sexuální výchova probíhá již na základních školách a jen málokterá mladá žena dnes o antikoncepci nidky neslyšela,nebo se mýlím?
Ano,mají právo se rozhodnout o potratu,ale ony mají také právo se rozhodnout,zda otěhotnět,či ne.
 Simona1 
  • 

Shrnutí 

(31.3.2004 19:35:55)
Přátelé diskutující,
za sebe jsem asi řekla už vše, co jsem schopná říct. Stručně shrnuto nejzákladnější:

1) je třeba se rozhodovat na základě upřímné úvahy a svědomí, ne na základě dojmů, strachu, snahy vyhnout se problému...;

2) nikdo nemůže říct, že ověřitelně ví, kdy začíná lidský život;

3) zrušení lidského života kdykoli po jeho počátku je zabití nebo vražda - záleží na tom, jestli byl úmysl zabít, nebo ne;

4) zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit, bylo snad v celých lidských dějinách civilizovanými lidmi považováno za zlo, které nemá nikdo PRÁVO udělat, a podle většiny hypotéz, které ohledně toho na zemi kdy vznikly, nezůstává žádné zlo bez dalších zlých následků;

5) nesmíme ale žádnou ženu, která podstoupila interrupci, odsoudit. Ani nesmíme ženám, které se pro potrat rozhodují, lacině radit bez nabídky konkrétního řešení (dát dítě k adopci a pod. O UMOŽNĚNÍ A ZJEDNODUŠENÍ TAKOVÝCH ŘEŠENÍ BY SE MĚLI STARAT NAŠI POSLANCI, a ne vymýšlet společností nepřijatelné, připotroublé zákony a brát na demonstracích Boží jméno na darmo!).

6) Pro ženy, které umělý potrat podstoupily a litují toho, je tu řešení: omluvit se Tomu, kdo jejich dítě vytvořil, nechat se od něj obdarovat a uzdravit ze strašného zranění, které si tím mimoděk způsobily. Má nás rád mnohem víc než my sami. Vy, kdo chcete, věřte mi, vím, o čem mluvím. Poznávám ho už víc než deset let... je to velmi dobrodružné... (ale žádná ulítlá pseudomystika, nebojte se).

7) Hlavně prosím nejednejte bez přemýšlení a nenechte se k ničemu dotlačit!

Už bohužel nemůžu věnovat svůj čas této diskusi, a ani to nepovažuji za účelné, opakovala bych se. Kdyby někdo stál o rozhovor se mnou, moje adresa je
simona.jonasova@seznam.cz
 Simona1 
  • 

Shrnutí 

(31.3.2004 19:41:33)
Přátelé diskutující,
za sebe jsem asi řekla už vše, co jsem schopná říct. Stručně shrnuto nejzákladnější:

1) je třeba se rozhodovat na základě upřímné úvahy a svědomí, ne na základě dojmů, strachu, snahy vyhnout se problému...;

2) nikdo nemůže říct, že ověřitelně ví, kdy začíná lidský život;

3) zrušení lidského života kdykoli po jeho počátku je zabití nebo vražda - záleží na tom, jestli byl úmysl zabít, nebo ne;

4) zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit, bylo snad v celých lidských dějinách civilizovanými lidmi považováno za zlo, které nemá nikdo PRÁVO udělat, a podle většiny hypotéz, které ohledně toho na zemi kdy vznikly, nezůstává žádné zlo bez dalších zlých následků;

5) nesmíme ale žádnou ženu, která podstoupila interrupci, odsoudit. Ani nesmíme ženám, které se pro potrat rozhodují, lacině radit bez nabídky konkrétního řešení (dát dítě k adopci a pod. O UMOŽNĚNÍ A ZJEDNODUŠENÍ TAKOVÝCH ŘEŠENÍ BY SE MĚLI STARAT NAŠI POSLANCI, a ne vymýšlet společností nepřijatelné, připotroublé zákony a brát na demonstracích Boží jméno na darmo!).

6) Pro ženy, které umělý potrat podstoupily a litují toho, je tu řešení: omluvit se Tomu, kdo jejich dítě vytvořil, nechat se od něj obdarovat a uzdravit ze strašného zranění, které si tím mimoděk způsobily. Má nás rád mnohem víc než my sami. Vy, kdo chcete, věřte mi, vím, o čem mluvím. Poznávám ho už víc než deset let... je to velmi dobrodružné... (ale žádná ulítlá pseudomystika, nebojte se).

7) Hlavně prosím nejednejte bez přemýšlení a nenechte se k ničemu dotlačit!

Už bohužel nemůžu věnovat svůj čas této diskusi, a ani to nepovažuji za účelné, opakovala bych se. Kdyby někdo stál o rozhovor se mnou, moje adresa je
simona.jonasova@seznam.cz
 SimonaJ 


Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 11:25:45)
Tady Simona1. Zaregistrovala jsem se, protože se mi už několik dní nedařilo jako neregistrované vložit sem příspěvek.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protže dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce (to je otřesná kapitola), finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad - amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.

Už se asi nebudu této debaty účastnit - už bych se jen opakovala. Kdybyste náhodou stáli o rozhovor se mnou, napište mi prosím e-mail.
 Simona1 
  • 

Shrnutí 

(31.3.2004 19:47:01)
Přátelé diskutující,
za sebe jsem asi řekla už vše, co jsem schopná říct. Stručně shrnuto nejzákladnější:

1) je třeba se rozhodovat na základě upřímné úvahy a svědomí, ne na základě dojmů, strachu, snahy vyhnout se problému...;

2) nikdo nemůže říct, že ověřitelně ví, kdy začíná lidský život;

3) zrušení lidského života kdykoli po jeho počátku je zabití nebo vražda - záleží na tom, jestli byl úmysl zabít, nebo ne;

4) zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit, bylo snad v celých lidských dějinách civilizovanými lidmi považováno za zlo, které nemá nikdo PRÁVO udělat, a podle většiny hypotéz, které ohledně toho na zemi kdy vznikly, nezůstává žádné zlo bez dalších zlých následků;

5) nesmíme ale žádnou ženu, která podstoupila interrupci, odsoudit. Ani nesmíme ženám, které se pro potrat rozhodují, lacině radit bez nabídky konkrétního řešení (dát dítě k adopci a pod. O UMOŽNĚNÍ A ZJEDNODUŠENÍ TAKOVÝCH ŘEŠENÍ BY SE MĚLI STARAT NAŠI POSLANCI, a ne vymýšlet společností nepřijatelné, připotroublé zákony a brát na demonstracích Boží jméno na darmo!).

6) Pro ženy, které umělý potrat podstoupily a litují toho, je tu řešení: omluvit se Tomu, kdo jejich dítě vytvořil, nechat se od něj obdarovat a uzdravit ze strašného zranění, které si tím mimoděk způsobily. Má nás rád mnohem víc než my sami. Vy, kdo chcete, věřte mi, vím, o čem mluvím. Poznávám ho už víc než deset let... je to velmi dobrodružné... (ale žádná ulítlá pseudomystika, nebojte se).

7) Hlavně prosím nejednejte bez přemýšlení a nenechte se k ničemu dotlačit!

Už bohužel nemůžu věnovat svůj čas této diskusi, a ani to nepovažuji za účelné, opakovala bych se. Kdyby někdo stál o rozhovor se mnou, moje adresa je
simona.jonasova@seznam.cz

PS Omlouvám se, jestli se to zobrazí několikrát, nějak to zlobí...
 Simona1 
  • 

Shrnutí, které se už snad nesmaže 

(2.4.2004 18:26:57)
Milí diskutující,
z nějakého důvodu se mi nedaří vkládat příspěvky a když je vložím, zmizí. Doufám, že to tu někdo necenzuruje:o) Ale spíš se jedná o nějaký technický problém...

Ráda bych svoje příspěvky shrnula, nemůžu už této diskusi bohužel věnovat čas.

Otázkou je:
1) Kdy lze o člověku mluvit jako o osobě (termín "duše" raděj nepoužívejme - každý bychom ho chápali v jiném smyslu)?

2) Má jedna osoba právo zbavit života osobu druhou? Pokud ano, kdy?

3) Jak se zachovat v konkrétní situaci a jaké řešení v konkrétní situaci doporučit?

K otázkám:
1) Existují dva základní pohledy - buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby u daného člověka váže na vědomí sebe sama. To, jestli člověk osobou je, nebo není, nelze změřit žádnými přístroji; musíme se tedy při posuzování situace spolehnout pouze na svůj intelekt.
Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří? Co potom? Je to ještě člověk?

2) Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá nikdo právo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo kdykoli od počátku jeho existence v situaci, kdy sám sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho nepovažujeme za osobu, znamenalo by to povolení nejen potratů a euthanasie, ale i likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život.
Pokud všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, schvalujme potrat.

3) V konkrétních situacích je třeba hledat konkrétní pomoc (zjednodušit adopci...) a nikoho neodsuzovat (to ostatně platí u všeho), nevymýšlet blbé zákony a demonstrace, ale snažit se skutečně pomoct těm, kdo to potřebují.
 SimonaJ 


Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 11:24:22)
Tady Simona1. Zaregistrovala jsem se, protože se mi už několik dní nedařilo jako neregistrované vložit sem příspěvek.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protže dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce (to je otřesná kapitola), finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad - amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.

Už se asi nebudu této debaty účastnit - už bych se jen opakovala. Kdybyste náhodou stáli o rozhovor se mnou, napište mi prosím e-mail.

 Lenka Nová 
  • 

Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 12:21:27)
Tady Simona1. Píšu pod "doporučeným" jménem, protože se mi už několik dní nedařilo vložit sem příspěvek normálně.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protože dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce, finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad, např. amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.
 SimonaJ 


Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 12:24:39)
Tady Simona1. Zaregistrovala jsem se, protože se mi už několik dní nedařilo jako neregistrované vložit sem příspěvek.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protože dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce, finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad, např. amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.
 SimonaJ 


Nebavme se o duši! 

(5.4.2004 12:27:52)
Tady Simona1. Zaregistrovala jsem se, protože se mi už několik dní nedařilo jako neregistrované vložit sem příspěvek.

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protože dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce, finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad, např. amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.
 zxcvb 


A co byste dělali v naší situaci ? A co na to etika ? 

(11.3.2005 9:46:34)
A co by podle vás bylo nejlepší řešení v naší situaci ? Jednovaječná trojčata - C se špatně vyvíjí nemá funkční srdce a nemůže přežít, parazituje na společném krevním oběhu B, tzn., že vlastně žije ze srdce B. B je jinak zatím zcela zdravé, ale existuje velká pravděpodobnost, že časem C ohrozí jak B a následně také A a všechny děti umřou.
Máme na výběr:
1. Nechat věcem volný průběh - pravděpodobnost, že vše skončí šťastně, tzn. že torzo bez srdce samo brzy umře a narodí se zdravé A a B je údajně mnohem horší než 50%, ale skutečnou pravděpodobnost neřekne nikdo. Zkrátka existuje velké riziko, že všechny děti umřou nebo budou vážně poškozené (např. předčasný porod v 5 nebo 6. měsíci).
2. Obětovat zatím zdravé B, aby A mohlo přežít (zlikvidovat samostatně C nelze, protože C a B mají společnou výživu) - zde se pravděpodobnost odhaduje asi na 50%, ale čím déle se bude čekat, tím více se pravděpodobnost úspěšnosti zákroku bude snižovat. Pokud se zákrok nepovede dojde k variantě 3
3. Ukončit předčasně celé těhotenství.

Opravdu nevím co máme dělat. Děsí mě, že jakkoli se rozhodneme, bude to špatně. A neví to asi nikdo (normální gynekologové doporučují spíše postup č. 1, specialisté z FN zase 2).
A co na to etika ? Co když zákrok odmítneme a všechny děti zemřou ? Co když ho podstoupíme a všechny zemřou ? Co když ho podstoupíme a A přežije - nebudeme si vyčítat, že jsme B zabili a nedali mu šanci ?
 zxcvb 


A co na to etika ? 

(11.3.2005 9:55:17)
A co by podle vás bylo nejlepší řešení v naší situaci ? Jednovaječná trojčata - C se špatně vyvíjí nemá funkční srdce a nemůže přežít, parazituje na společném krevním oběhu B, tzn., že vlastně žije ze srdce B. B je jinak zatím zcela zdravé, ale existuje velká pravděpodobnost, že časem C ohrozí jak B a následně také A a všechny děti umřou.
Máme na výběr:
1. Nechat věcem volný průběh - pravděpodobnost, že vše skončí šťastně, tzn. že torzo bez srdce samo brzy umře a narodí se zdravé A a B je údajně mnohem horší než 50%, ale skutečnou pravděpodobnost neřekne nikdo. Zkrátka existuje velké riziko, že všechny děti umřou nebo budou vážně poškozené (např. předčasný porod v 5 nebo 6. měsíci).
2. Obětovat zatím zdravé B, aby A mohlo přežít (zlikvidovat samostatně C nelze, protože C a B mají společnou výživu) - zde se pravděpodobnost odhaduje asi na 50%, ale čím déle se bude čekat, tím více se pravděpodobnost úspěšnosti zákroku bude snižovat. Pokud se zákrok nepovede dojde k variantě 3
3. Ukončit předčasně celé těhotenství.

Opravdu nevím co máme dělat. Děsí mě, že jakkoli se rozhodneme, bude to špatně. A neví to asi nikdo (normální gynekologové doporučují spíše postup č. 1, specialisté z FN zase 2).
A co na to etika ? Co když zákrok odmítneme a všechny děti zemřou ? Co když ho podstoupíme a všechny zemřou ? Co když ho podstoupíme a A přežije - nebudeme si vyčítat, že jsme B zabili a nedali mu šanci ?
 si 
  • 

vse je individualni 

(13.10.2005 12:44:06)
Ahoj, po precteni tohoto clanku musim reagovat.Otehotnela jsem kdyz mi bylo patnact(pres kondom,s pritelem porad jsem-6let) a byla jsem v prvaku na stredni.Bylo to pro me neco strasnyho,ten plod jsem citila jako neco co ve me prekazi,jako netvora,kterej tam byt nema a uziralo me to.Okamzite sem se rozhodla jit na potrat a ani me nenapadlo nechat si to.Kdyz si predstavim,ze by to(interrupce) bylo zakazane a ve me by vyrustalo dite,ke kteremu bych citila jen nenavist,hruza.Tu nenavist by citilo a urcite by to na nem zanechalo nasledky.Na ultrazvuku sem videla jak mu tuka srdicko a to moje rozhodnuti to nezmenilo,spis naopak-utvrdilo.Mam rodice,kteri byli ochotni a rekli,ze kdyz si ho necham pomuzou mi,ale moje rozhodnuti bylo okamzite(samozrejme moje mamca musela podepsat cervenou barvou souhlas s potratem).Po zakroku se mi ulevilo obrovskym zpusobem.Porad sem se jen usmivala.
Ted uz je mi jednadvacet a tohoto rozhodnuti nelituji.Pokud bych ted otehotnela, detatko bych si uz nechala.Ted uz mam uplne jine pocity nez v tech patnacti.Kdyz je clovek dospelejsi diva se na to uplne jinak,nez v puberte-nedokaze jeste citit tu materskou lasku,takze ji nemuze ani davat.O teto problematice jsme mluvili uz na zakladni skole a mozna i to mi pomohlo v rozhodnuti.Bylo by to odeme nezodpovedne privest na tento svet cloveka nechteneho a nenavideneho.
Spousta lidi to vidi jen jako vrazdu nenarozeneho ditete,ale co pocity matky?Je to preci JEN na budouci matce jak se ktomu postavi.Na tento problem je treba se divat ze vsech stran,ne jen ze strany ditete...
 Pavel B 
  • 

Je to tak, lidský žívot je lidský žívot 

(23.12.2005 17:04:09)
Milá Kateřino, napsala jsi to vyborně, zastávam stejné názory.Když to ventylují v ČR, připadam si někdy jako blbec, než jen člověk, který se snaží hajit jen lidská práva. Přejí všechno dobre.
 Pavel B 
  • 

Je to tak, lidský žívot je lidský žívot 

(23.12.2005 17:06:24)
Milá Kateřino, napsala jsi to vyborně, zastávam stejné názory.Když to ventylují v ČR, připadam si někdy jako blbec, než jen člověk, který se snaží hajit jen lidská práva. Přejí všechno dobre.
 Tereza, 4 děti 
  • 

Díky! 

(26.7.2006 10:42:39)
Konečně se někdo odvážil v dnešní době, kdy se o potratu mluví pomalu jako o čištění zubů, promluvit pravdu.
Jen tak dál!
 Micharela Ž., studentka 
  • 

Lidský život je lidský život. Tečka. 

(17.10.2006 22:40:17)
Zdravím všechny, které toto téma zajímá.Jsem studentka 3.ročníku vyšší odborné školy a vybrala jsem si jako téma absolventské práce Interrupci.
Ráda bych poprosila všechny, kteří se podívají na tyto stránky, aby zveřejnili svůj názor.Jak to vidíte po stránce právní, po stránce ženské atd.Předem děkuji
 bejbina 


Re: Lidský život je lidský život. Tečka. 

(19.10.2006 21:40:36)
Je to velice ožehavé téma. Pokud chceš informace na seminárku, podívej se do diskuse na téma interrupce.


 Ivona 
  • 

Díky - 2 

(8.9.2007 14:34:56)
Naprosto souhlasím s názorem propagovaným v tomto článku. Kéž by více lidí mělo tento odpovědný,nesobecký názor...
 Danny 
  • 

Re: Díky - 2 

(14.12.2007 14:01:48)
To je hrůza. Oni vlastně zabijí človíčka, který by po porodu byl schopen přežít. To si říká nejvyspělejší civilizace světa. Nejsme na tom u nás lépe? Z představy, že dítěti při porodu někdo zničí správně vyvinutý mozek tímto způsobem, aby bylo mrtvé, je mi zle. To je ledpší systím, kdy to nejde a dítě je možné dát k adopci, když ho matka nechce.
 km 
  • 

ČEKÁTE-LI NEČEKANĚ DÍTĚ, 

(23.5.2009 10:51:52)
můžete uvítat tyto kontakty:
http://linkapomoci.cz/
800 108 000
držím palce.
 BíláSobota 


Děkuji 

(3.11.2009 21:31:08)
Děkuji za tolik potřebný článek.
Osobně jsem proti potratům a to i tehdy, je-li podezření na vývojovou vadu dítěte. Vím, že mnozí říkají, že je lepší jít na potrat, než vidět své dítě po narození umírat a tak podobně. Ale jaký je v tom vlastně rozdíl? Proč si to myslím? Pokusím se to co nejpřesněji vyjádřit a pak možná mnozí pochopí, proč vlastně. Snažím se tu napsat jen čistá fakta:

1. situace: Těhotná žena se dozví, že její dítě bude zřejmě postižené. Ale nevzdá se ho, a přes to se rozhodne ho přijmout. Narodí se postižené a těžko schopné života, za pár dní bohužel umírá. Dítě bohužel zemřelo, ale dostalo se mu lásky a za jeho smrt nikdo nemohl, naopak snažili se mu pomoci žít. Je to bolestná událost, která se může roky hojit. Ale může být útěchou to, že jsme při svém dítěti stáli až do konce.

2. situace: Žena se dozví, že její dítě bude zřejmě postižené. Nechce nechat trpět dítě, ani sama sebe. Tak se rozhodne pro potrat. Myslí si, že to bude pro dítě lepší, než se narodit a umírat v bolestech. Potrat ale tento problém vyřešil a život jde dál.

Co se vlastně stalo v této druhé situaci?
Dítě se nenarodilo, neumíralo po porodu. Jediný rozdíl byl v tom, že umíralo dřív, jistě hodě bolestnou smrtí (dovedete si představit, že by vám někdo po částech řezal kusy těla? Od 8. týdne je dítě značně citlivé na bolest, tohle jsou lékařská fakta.). Tato událost nemusí matku tak bolet, protože smrt dítěte neviděla a ani necítila.
I tak se ovšem často dostaví postabortivní symdrom a výčitky svědomí.

Je tedy pro dítě lepší 2. situace?

Nejsem odborník na gynekologii, takže pokud jsem na základě svých znalostí napsala něco chybně, budu ráda, když mě někdo opraví. Nerada bych psala něco jiného, než fakta.

( Ještě podotýkám, že žádná jistota, že dítě bude postižené, když vám to řekne gynekolog, není. Je známo mnoho případů, kdy dítě, které si rozhodla matka nechat, navzdory špatným výsledkům z testů, se narodilo naprosto zdravé. Kromě toho vím od gynekoložky, že už se ani nedělají pitvy potracených dětí, které měly být postižené, protože když se nejdříve dělaly, tak se zjišťovalo, že většina dětí bylo zdravých....)
 Helin+4lístek 


Downův syndrom 

(20.11.2009 19:19:37)
Mám tři děti, 2 holčičky a nejmladšího kluka. Prostřední holčička se narodila s Downovým syndromem. To, že taková bude jsem věděla už v těhotenství. Ani mě nenapadlo "dát ji pryč". Už od chvíle, kdy se na těhotenském testu objevily 2 proužky, přijali jsme s manželem nové děťátko do srdce a do rodiny. Pak, když nám doktoři řekli (dost tvrdým způsobem), že bude těžce postižená, oplakali jsme to, ale přemýšleli jsme prostě jen o tom, jak to uděláme, až se narodí, co budeme asi muset řešit, atd. V žádném případě jsme nemysleli na to, jak se našeho miminka zbavit.A víte co? Naše holčička je nádherná blondýnka, je s ní legrace, je roztomilá a šikovná a všichni ji milujeme. To, že má Downův syndrom bereme tak, jako když někdo má třeba alergii nebo krátkozrakost, prostě normálně. Naši rodinu to obohatilo, žijeme si šťastně a můj porod této dcerky byl naprosto bez bolesti. V těhotenství jsem si její život musela obhájit, protože lékaři jsou nastaveni na to spíš doporučit dítě zlikvidovat než povzbudit budoucí maminku, která by to v takové chvíli moc potřebovala. Je šměšné i hrozné zároveň, když se potrat popisuje jako odsátí děložní sliznice. Jaké sliznice? Vždyť je tam počaté děťátko, kterému tluče srdce a zoufale se brání být rozerváno na kusy nebo později rozřezáno kyretou - za živa, bez umrtvení. To je bohužel strašná realita. Přeji ze srdce všem budoucím maminkám, aby si své miminko nechaly, protože je to prostě jejich dítě. Co je třeba za další argument? Kdo by nechal své narozené dítě brutálně zavraždit? Proč se to toleruje u těch, která jsou ještě v bříšku? A jestli některé mamince řekli, že její dítě bude postižené, z vlastní zkušenosti mohu říct, že si svoje dítě zamilujete, i když bude postižené a budete s ním šťastné. Když vidím naši holčičku, jakou má ze všeho radost, jak je šťastná, jde mi někdy mráz po zádech, když si představím, že bych poslechla "rady" doktorů a šla na potrat.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.