| Petra, dvě děti | •
 |
(11.2.2002 15:24:41)
Ukončení těhotenství je násilné ukončení života. Násilí na bezbranném tvoru nebo dítěti je to největší zlo, jaké může kdy člověk provést. Násilí na svém dítěti je to nejhorší zlo, jakého se kdy matka může dopustit. Ukončení těhotenství je snaha poroučet přírodě. Ukončení těhotenství je zbabělý útěk před následky svých činů a nezodpovědnost nejtěžšího kalibru. Ukončení těhotenství je lenost a pohodlnost matky, otce, jejího okolí a společnosti. Ukončení těhotenství je odpor k námaze, odpor k uskromnění se a podřízení života dítěti. Ukončení těhotenství je brutální VRAŽDA.
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(11.2.2002 15:50:40)
Petro, já s tebou nechci diskutovat proto, že by mi došly argumenty. Debata s tebou pro me nemá žádný význam. Ty sis mě někam zaškatulkovala a máš to jasný. Ale nic o mě nevíš. Možná se budeš divit, ale i já si dovedu představir šťastný život bez hromady peněz. Také jsem několik let žila na životním minimu - se dvěma dětmi a bez manžela, bez babiček, ochotných dávat a přilepšovat třeba ovocem nebo občasným zakoupením např. bačkůrek. Takže mě nezařazuj mezi nějaké zazobané snobky, které už roupama nevědí, coby a tak se bezuzdně oddávají sexuláním hrátkám a pak chodí s lehkým srdcem na interupci. Tento zákrok jsem nikdy v životě neabsolvovala! Ještě si dovolím malou poznámečku. Malému dítěti je skutečně jedno, jestli chodí oblékané ze sekáče, nebo v jiných obnošených věecech. Sedmnáctiletá slečna je na tom již jinak. To jistě chápeš. Pravda, může si něco vydělat na brigádách a taky se to tak většinou řeší, ale ta největší finanční zátěž leží vždy na rodičích.
Nechápu, Petro, jednu věc. ty jsi pravděodobně natolik unesená sama sebou, svým příkladným pohledem na svět, že všechny ostatní ženy považuješ za matky hyeny, které myslí jen na své blaho a láska k manželovi a dětem je jim na hony vzdálená. Nevíš o nás nic, ani o mě, ani o Mišce. Nesu´d, nevynášej své domnělé pravdy. Neznáš všechny okolnosti, nevíš, čím vším Miška nebo já jsem prošla. To, co tady člověk napíše, je jenom zlomek toho, co skutečně prožil, co cítí, s čím bojuje. Vytrháváš věci z kontextu, překrucuješ a vše si upravuješ tak, aby mohla plivnout, ublížit. nelíbí se mi tvůj styl debaty. Proto s tebou debatovat přestávám. A jen tak mimochodem - nalistuj se v této rubrice zpátky někam na tuším červen - vyměňovaly jsme si zrovna já a Miška zde své názory a též jsme se ve všem neshodly. Přesto jí považuju za svou kamarádku, protože ono není nutné být obklopen jenom lidmi, kteří ti na všechno kývou. Ale přínosnější je mít kolem sebe lidi, kteří se nebojí říct ti na něco svůj názor, i když vědí, že na druhe straně nebude kladná odezva. Ale musejí se ti lidé vzájemně respektovat, vážit si jeden druhého a přemýšlet o tom, co ten druhý napsal. Ty nepřemýšlíš. Máš to hezky nalinkované a kdokoli řekne něco, co se s tou tvou lajnou neslučuje, tak to bereš jako výzvu k útoku, urážení...ačkoli toho člověka vůbec neznáš. Budu se opakovat, ale ty rozhodně nejsi typ člověka, kterému věřím to jeho hlásání všeobjímající lásky. Ty máš Petro ráda především sama sebe. Jsi sebestředná, máš plnou pusu různých teorií a pouček, sloganů a morálních výkřiků. Tak jestli si s tím v životě vystačíš, budiž ti přáno. Měj se hezky.
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 15:55:12)
Lékařská věda by měla sloužit na podporu života a ne na jeho zmaření.
|
| Iva, dvě děti | •
|
(6.8.2003 14:53:11)
Milá Petro,
zdá se, že ses v životě ještě do prekérní situace nedostala, a proto si osobuješ právo hodnotit ty, co něco zlého prožily.
Byla jsem na potratu. Nechlubím se tím, ani nežádám nikoho o odpuštění. Udělala jsem to proto, že jsem sama vyrostla v takových podmínkách, které bych nikdy nepřála svému ( a ani žádnému jinému) dítěti, a vše nasvědčovalo tomu, že i mé dítě by se do podobných podmínek narodilo a muselo v nich žít. Proto jsem se rozhodla pro potrat a myslím i dnes po letech, že to bylo správné. Opačným rozhodnutím bych sobě i dítěti přivodila tolik potíží, že si to někdo jako Petra nedovede ani představit.
Víš ty vůbec, Petro, co to je být třeba na všechno sama? Evidentně o tom nemáš ani ponětí. Vždyť i v otázce co bys dělala po rozvodu těhotná s perspektivou, že dítě bude postižené stále píšeš, že bys hledala oporu v lásce k manželovi a dětem. Víš jaké to je, když tvou sílu pořád někdo potřebuje, jako například je to u postiženého dítěte,(znám takový případ) a ty ji nemáš kde čerpat?
Nepřeju lidem nic zlého, ale nekterým radikálním diskutujícím bych přála občas si situaci, co na ni měli tak jasné názory, zažít - to by koukali, jak je to najednou o něčem úplně jiném!!!
|
| Misa3 | 
|
(6.8.2003 20:17:32)
Ja si cely zivot velice prala dite, ale umim si predstavit situaci, kdy bych se rozhodla pro potrat. Zila jsem napr. s muzem. ktery me psychicky i fyz. tyral. Trvalo tri roky nez jsem dokazala odejit. Delala jsem vse abych, se neocitla v jinem stavu, citila jsem kazdy mesic des nad tim, jak by se sitauce zkomplikovala. Cekat dite z nekym tak nevyzpytatelnym jako byl tento muj partner bych nikdy nechtela. Tak nejak jak pry rikali Indiani: neodsuzuj druheho pokud jsi neusel nekolik mil v jeho mokasinech. Proste neodsuzuj sitauci, ci rozhodnuti druheho, pokud nezazijes to, co on. Ale na druhe strane jde uvazovat i o tom, nakolik je to i chyba okoli, ktere zenu v teto velice tezke situaci zcela lhostejne necha a nekdy jde prave o lidi ji nejblizsi, o rodice o pratele atd. Tito lide selhali a i jejich vinou (stejne jako vinou nekvalitnich zakonu)se zena ocitla v situaci, kdy ji nic jineho nez potrat nezbyvalo. Takze pani ktera kritizuje, by si mela uvedomit, co ona sama kdy udelala pro to, aby treba nektera zena z jijiho okoli, nebyla bezmocna v teto situaci, kdy ji nic jineho nezbyvalo.
|
|
| Petulinda + Klárka + bříško | 
|
(8.8.2003 11:00:39)
Ahoj, Ivo!
Vrátila jsem se ke svým příspěvkům a znovu si je přečetla. Promiň, ale co je v nich odsuzujícího a radikálního? To že si myslím, že se občas dá najít i další řešení, které možná dotyčný v těžké situaci přehlédl? To že jsem někomu doporučila nemocnici, kde jsem byla spokojená s péčí i s přístupem lékařů?
Nerozumím tomu, proč mě napadáš. Ano, nemyslela jsem si, že budu někomu radit, kam jít na potrat, protože s potratem nesouhlasím. Pokud tam ale má jít, pak ať se to stane někde, kde se k němu budou opravdu slušně a hezky chovat .
To že nesouhlasím ale neznamená, že odsuzuji ty, které potrat podstoupí. Rozhodně nejsem stoupenec zákazu potratů. Myslím, že každá žena má právo se rozhodnout a já určitě nejsem ten, kdo by ji soudil. Takže pokud to někomu znělo jako odsouzení, velmi se mu omlouvám, to jsem opravdu nechtěla.
Petra
|
| Petulinda + Klárka + bříško |
|
(8.8.2003 11:10:52)
Když to teď prohlížím, připadá mi, že to nebylo adresované mně, ale paní Kateřině a jenom sis popletla jména...
No, pokud to bylo pro mě, tak platí to, co už jsem napsala.
Hezký den. Petra
|
| Helena Souchová | 
|
(8.8.2003 12:27:07)
Iva odpovídala určitě na příspěvek " Petra dvě děti"....Je to už diskuse staršího data a zmiňovaná tu už nebyla ani nepamatuji:-)
|
|
|
|
|
|
| Aleš | •
|
(11.2.2002 16:16:31)
Já si myslím, že už to,připouštět si alternativu,že by měla žena násilně přerušit těhotenství,je špatné. Cítím se divně, když kolem sebe slyším:"Já bych tohle nikdy nedopustila,ale chápu ostatní, maj přece možnost svobodného rozhodnutí." Já říkám NEMAJÍ !!! Nikdo nemůže podle mně rozhodovat o právu na život dítěte. Já souhlasím s Petrou (dvě děti). Dítě je podle mně dítětem už od okamžiku početí, nikoliv až od porodu.
Pokud dítě přijde na svět z lásky,není možné jej nenávidět, ať je jakékoliv. Pokud si nejsem jistej, že přijde na svět v lásce, nemám si jej vůbec pořizovat !!! Toť můj názor.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 16:32:34)
Aleši, Ty jsi tím myslel, že žena má učinit vše proto, aby neotěhotněla, tj. zabránit počení, pokud si není jistá, že by přijala své dítě?
|
| Aleš | •
|
(11.2.2002 16:49:11)
Petro,ano. To taky znamená, nemilovat se s nikým,koho si nemůžu představit v roli otce nebo matky.Pokud se oba milují z lásky,tak ani snad nejde uvažovat o tom, že by žena a muž nepřijali své dítě ať je jakékoliv.Když provozují sex s někým, koho buď nemilují vůbec, nebo mají k němu jenom "vlažný" vztah, tak se pak nelze divit,že začnou třeba uvažovat o interupci. Chci tím říct, že vztah matky k dítěti je jakoby odrazem vztahu matky k otci dítěte a naopak. Snad jsem to napsal srozumitelně,omlouvám se, nemám tak vzletnou mluvu :).Toť můj názor.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 17:40:22)
Ano, Aleši, to je ono, o to by se taky každá zamilovaná dívka a žena měla živě zajímat, co by její milenec dělal, kdyby otěhotněla. Pokud by řekl něco ve smyslu:"to je tvoje věc " nebo "to vyřešíme pak", "nám se nic nestane, já dávám pozor" nebo "nepotřebujeme antikoncepci" nebo "to je ženská záležitost" a nebo "co to přivoláváš" nebo "ty nesmíš otěhotnět" nebo "já mám známého na gynekologii" nebo "já s tebou dítě nechci", tak by jaksi měla vycítit, že on ji nemiluje a že s ní je jen, aby si užil a že odmítá nést zodpovědnost plynoucí ze sexuality. Vyjádřil jsi moc hezky to, že to, jak miluje žena své dítě a jak o něj stojí, vyjadřuje její lásku k otci dítěte. Aleši, já myslím, když už žena otěhotní s nepravým, tak by se měla oprostit od toho, že otcem dítěte je nemilovaný muž, to je asi pro ty ženy nejtěžší, začít milovat dítě od nemilovaného muže. Proto si myslím, že je důležité, aby dítě porodily, získaly by po porodu na dítě úplně jiný pohled než v těhotenství a většina žen by dítě přijala a začla milovat. Když ne, tak ho budou milovat jiní lidé, je spousta žen a manželů, které vlastní děti mít nemohou a touží po tom vychovávat dítě nebo pomáhat při výchově dětí a mládeže. Všechno je jen chtít dát štěstí a život druhému na úkor vlastního pohodlí.
|
| sally | 
|
(11.2.2002 18:03:36)
Kdysi dávno jsem se zamilovala do knihy Na východ od ráje. Nejvíc asi kvůli té pasáži, kde se čínský sluha Lee zamýšlí nad tím, proč se anglické překlady bible od sebe tolik liší. Jedná se o to, co řekne Bůh Kainovi poté, co zjistí Abelovu vraždu: "Zda-li nebudeš dobrý, budeš-li dobře činiti? Pak-li nebudeš dobrý, hřích ve dveřích leží a pod mocí tvou bude žádost jeho a ty panovati budeš nad ním." Jiný překlad říká "... a ty panuj nad ním." I sedli čínští mudrci, najali rabína a učili se hebrejsky, aby zjistili, co bylo v originále. A našli slovíčko timshel - můžeš. "... a ty panovati můžeš nad ním. " Čili ani příkaz, že něco musíš, nebo nesmíš (panuj), ani slib, že vše dobře dopadne (panovati budeš), ale zase je vše hozeno na člověka. Můžeš. Máš možnost volby. Buď za svojí volbu zodpovědný.
Na svém životě mám ráda právě ty možnosti volby - někdy je jasná hranice mezi dobrem a zlem, někdy ne. A někdy, i když člověk zvolí tu horší možnost, dopadne dobře a někdy, když zvolí tu lepší, tak se nakonec ukáže, že to bylo to nejhorší, co se mohlo stát.
Nikdo nejsme dokonalý (samozřejmě, s vyjímkou Petry:-)), a děláme chyby, a já jsem moc ráda, že dělám chyby svoje a ne chyby nějaké interrupční komise, nebo nějakého nařízení či zákazu, co si vymyslel jakýsi úředník. Nepřijde mi nijak zlé udělat chybu, tomu se ani při nejlepší vůli nikdo nevyhne (opět s vyjímkou Petry) - ale co považuji za průser je, když se někdo ze svých chyb nepoučí - když promrhá svou možnost volby.
Proto si myslím, že by měla být možnost volby dána všem - a každý ať s tím naloží jak umí - někdo půjde na potrat, někdo půjde do azylového domu a bude žít z lásky a dobrodiní, někdo dá dítě k adopci, někdo udělá něco úplně jiného... prostě každému dle jeho vůle a svědomí.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 18:22:48)
Sally, oháníš se zajímavými texty. Píšeš :"Buď za svoji volbu zodpovědný". Tak to znamená jediné, že ti dva by měli být zodpovědní za to, co svým činem napáchají. Oni si zvolili sex, měli by tedy nést i jeho následky, dítě.
|
| sally |
|
(11.2.2002 19:17:52)
Jenomže Petro, i v případě že žena otěhotní mají další volbu. Když jim jí nedáš oficiálně, budou potraty načerno, což navíc ohrozí i život té ženy. Potraty byly ve všech dobách a všech kulturách. A to jestli je to správně nebo špatně si musí rozhodnout ta žena (ev. ten pár) sami. Nikdo jiný nežije jejich život a nikdo jiný nebude žít s jejich svědomím a rizikem (třeba možnost další neplodnosti), proto nemá nikdo právo do jejich volby zasahovat. Myslím, že je široce akceptovaná a akceptovatelná myšlenka potratu v případě, že těhotenství přímo ohrožuje život matky - jenomže kde je ta hranice, kdy se jedná o ohrožení? A KDO o ní bude rozhodovat, ty s Alešem? Interrupční komise? Brrr. Samozřejmě, že potraty nejsou "správné", ale jsou situace a situace. Tak jako je vražda a vražda - pokud někoho zabiju v sebeobraně, považuju takovéhle zabití za přijatelné.
Samozřejmě by bylo krásné, kdyby se lidé milovali a celý život se vodili za ruku rozkvetlým sadem, jenomže život je mnohem složitější...
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 19:59:45)
Hele Sally, zamysli se nad tím svým propagováním práva volby. Zločinec pociťuje jako východisko z nouze a jako nejlepší volbu zabít člověka, tomu bys jeho volbu taky schválila, abys mu nezasáhla do jeho života a neomezila jeho práva? Některé volby jsou zkrátka nepřípustné, to jsou ty volby, při nichž se páchá násilí na druhém. Násilná "volba" je vždy zločinem, a nezáleží to na tom, že třeba společnost této volbě fandí, prostě to zločin je. Spousta lidí si neuvědomuje, čemu všemu špatnému fandí, když jedná tak, jak káže trend naší společnosti. Což kdyby se každý sám za sebe zamyslel a jednal sám za sebe a neschovával se za názory většiny. To, že většina lidí propaguje interrupci jako životní pojistku, tak to neznamená, že mají pravdu a že interrupce je životní pojistka. Interrupce je násilí na dítěti, zločin nejtěžšího stupně, ať si kdo chce myslí, co chce, tvrdím, že to je jediná správná pravda. Buďte rády, že vaši rodiče si vás hodlali nechat a že jste nebyly vyškrabány nebo odsáty z dělohy. Vy byste měly děkovat, že jste na světě, a bojovat za to, aby to mohlo být umožněno všem lidem. Což vy nejste vděčné za to, že vám je umožněno žít? Proč to chcete jiným upírat!
|
| sally |
|
(11.2.2002 21:32:55)
Milá Petro, jsi mimo mísu, já jsem nepsala, že schvaluji vraždy, nebo potraty, já jsem psala, že schvaluji možnost volby, jak naložit se svým životem. Vrazi, zrovnatak jako ženy co jdou na potrat tu volbu učinili, ať se ti to líbí nebo ne. (Kromě toho - vrahy považuji za nemocné lidi (psychicky), ženy co jdou na potrat považuju za nešťastné osoby, čili to tvoje přirovnání dost kulhá). S tou jejich volbou jdou ruku v ruce následky a myslím, že všichni si ty následky uvědomují. Myslíš, že zpřísnění trestů za trestné činny sníží zločinnost? Myslíš, že postavení interrupcí mimo zákon zmenší jejich počet?
Dostupnost antikocepce a poučenost mladých lidí se podepsala na zmenší počtu interrupcí mnohem víc, než by to dokázal jakýkoliv zákon. Represemi (prohibice v Americe, zákazy ochrany proti početí v Rumunsku atd.) se ještě nikdy nic nevyřešilo. Důležitá je prevence, opravdu si nemyslím, že má někdo právo ženu postavit do situace, kdy bude muset se svými nyní již třemi dětmi žít v azylovém domě z dobročinnosti ostatních. Myslím, že pro své děti i pro společnost víc udělá máma, která je vychová v tom, že je třeba pracovat a snažit se a ne se nechat vláčem osudem do bídy.
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(13.2.2002 21:08:07)
Ahoj Sally,
|
|
| Jana | •
|
(13.2.2002 21:14:52)
Ahoj Sally,
mas iba ciastocnu pravdu. Boh okrem slobodnej volby dal cloveku presne najavo , co od neho ocakava. Ustanovil desat prikazani ( mimochodom 5. z nich je nezabijes ). Clovek si moze vybrat , ale musi to byt v sulade s bozimi zakonmi( teda kto ich uznava). To iba pre doplnenie veci.
|
| sally |
|
(13.2.2002 21:41:06)
Jano,
samořejmě máš pravdu - ale bůh tohle řekl Kainovi po Ábelově vraždě. Kdyby lidé byli dokonalí, nemuselo by být ani JEDNO přikázání. A Kain zabil Abela ze žárlivosti - proč Bůh shlédnul na Abelovy dary a ne na Kainovy dary? Kdo za tu vraždu vlastně nese zodpovědnost?
A ještě jednu věc k potratům - mám stejnou zkušenost jako Kateřina - v době mého dospívání doktor nenapsal antkoncepci mladé svobodné bezdětné holce. Spousta těchto holek přišla do jiného stavu a spousta z nich to vyřešila potratem. Načerno. A víš proč? Většina tvrdila "máma by mě zabila". Takže může za ten potrat ta zmatená šestnáctiletá holka, nebo její rodiče, kteří před ní dělají "sex fuj", "dítě fuj", "potrat fuj" a na důležité otázky odpovídali "na to máš ještě čas". Potrat je jediné řešení, o kterém se rodiče nemusí dozvědět. Kdyby si dítě nechala, všechny sousedky by jí pomluvili, že k tomu přišla za svobodna a ještě k tomu souloží v šestnácti...
A co s tím můžu udělat? Třeba svojí dceru poučit o antikoncepci. Promluvit si s jejím gynkologem, že má ode mne carte blanche na cokoliv (antikoncepce, ale třeba i ten proklatý potrat), přestože dcera není plnoletá. A své dceři bych velmi ráda dala najevo, že všechny problémy jsou řešitelné. Že jsem ochotná její dítě přijmout a milovat, pokud bude její rozhodnutí ho donosit. Že jí neodsoudím, nevyhodím, "nezabiju". Že při ní budu stát. Že se mi může se vším svěřit.... A tohle bych ráda, kdyby akceptovali i ostatní - aby nějaké Petry neplivali na moje dítě až učiní své rozhodnutí.
|
| Jana | •
|
(14.2.2002 3:51:09)
V Biblii sa pise , ze Abel obetoval najtucnejsie ovce a Kain priniesol obetu z polnych plodin ( blizsie sa o nej
nepise). Zrejme nepriniesol to najlepsie co mal.
A k tej mladezi. Mozno sa mi vsetky budete smiat aka som staromodna , ale ja by som svojim detom,okrem ineho, rozpravala o vyhodach predmanzelskej cistoty. Dnes to zacina byt modou :) , videla som reklamu ( nie na nabozenskom kanale). Vela mladych nechce mat predmanzelsky styk , ale je na nich kladeny vysoky tlak rovesnikov. A kto by chcel byt ciernou ovcou ? Nechcem byt puritanska vo svojej vychove ani " fanaticka" . Viem, ze dnesne deti ziju inac ako sme zili my, skor sexualne dospievaju .Avsak chcela by som, aby moje deti mali krasne a co najdlhsie detstvo. Viem , ze vsetky milujete svoje deti a robite pre ne to najlepsie. Toto je moja volba a dokial ma niekto nepresvedci, o niecom lepsom tak sa budem uberat touto cestou ( zatial je to este daleko).
|
| sally |
|
(14.2.2002 18:03:05)
Jani,
to se pořád motáme kolem toho jednoho - jistě že by bylo nejlepší, kdyby mladí lidé odložili sex až na toho pravého, a v tom "pravém" věku. Samozřejmě by bylo dobré, kdyby holky nezačínaly se sexem v šestnácti a dříve (učila jsem v sedmé třídě a z těch třináctiletých holčiček jich už asi dvě nebo tří měly svoje zkušenosti). Nesouhlasím se sexem až po svatbě (ale to je asi jiná kapitola - a svému dítěti - doufám - nebudu nijak opačné rozhodnutí vymlouvat), ale asi by bylo dobré to "odložit".
Jenomže - ono se to neděje. Lidé nejsou dokonalí, zkušenost není přenosná, a většina dětí si tu svojí pusu nabije sama, přestože je maminka varuje... A nevíš, co tvoje děti - ze vzdoru, z touhy po poznání - nakonec samy provedou..
|
| klokanrobin | 
|
(15.2.2002 16:26:26)
No po pravdě já jsem měl první sex s jednou spolužačkou, která se mě strašně líbila a já jsem ji také nebyl lhostejný ve škole v přírodě v třinácti letech, jí bylo dvanáct a něco, no potom dlouho nic se v mém sexuálním životě nědělo až zase v patnácti jsem pokračoval s mým sexuálním životem, no ehm, je zajímavý že od té doby co jsem dospělý tak jsem zatím žádný sex neměl a to už je fůra let :-))))).
|
| sally |
|
(15.2.2002 17:40:25)
Robine,
tak to je síla :-))) Já jsem pořád tajně doufala, že si ty moje kočičky jen tak tahaly triko :-))) Ale něco podobného tvrdila i moje spolužačka... No hlavně že to dobře dopadlo, chichi...
Ale je dobra ilustrace toho, ze i clovek, ktery není nějaký úchylný zvrhlík se může k sexu dopracovat poměrně brzy....
|
|
| Sharon | 
|
(16.2.2002 17:38:24)
Robine, trošku mě tvoje historka o sexu ve 13 nebo 12 letech zaráží... mluvíš zcela určitě o tom samém jako všichni tady? Víš, ono pod pojmem "první sexuální zážitek" se může skrývat leccos a v zásadě to nemusí vždy znamenat sexík se vším všudy - tedy fyzické spojení...
Mám zhruba stejně staré děti (mezi 12 a 15 lety)... vím, že svoje první zážitky - nějaké pusy a ošmátrávání - už mají dávno za sebou....tak jako většina jejich vrstevníků... ale také vím, že holčičky, které již v tomto věku zakusily něco víc (s kluky o několik let staršími), jsou většině těchto dětí spíš pro smích a nevzhlížejí k nim nějak obdivně a závistivě, ale spíš soucitně... a ty "holčičky", které se nechaly "objet" šestnácti a víceletými kluky (rozhodně ne svými vrstevníky!) ještě před dosažením zletilosti, vypadají jednak vizuálně o mnoho let starší a mimo to jejich chování a vystupování je značně frivolní a předospělalé, neodpovídající věku... doma na ně povětšinou kašlou a holky se courají po hospodách a diskotékách do nočních hodin... čímž jsem chtěla říct, že ideál dnešních dětí asi není přijít za každou cenu o panenství (nebo panictví) co nejdřív, a ti, co potvrzují výjimku, nejsou ze zcela ideálního prostředí a jejich předčasné navazování fyzických kontaktů může mít nějaký hlubší psychologický podtext....
Nevím, Robine, kolik ti je přesně let - ze tvých fotek na albu to dost dobře nejde poznat, je tam jenom malej kluk - ale každopádně před 10 nebo 20 lety děti dospívaly (i rozumově) spíš ještě o něco později než ty dnešní... existovaly také výjimky, ale opět - pokud si vybavím svoje spolužačky - se jednalo o děti z rodin, kde se jim příliš nikdo nevěnoval, takže ty holky si svými vztahy tak nějak suplovaly zájem a lásku svojí rodiny... Nechci působit jako průďa, patnáctku si dovedu celkem představit, snad i hodně vyspělou čtrnáctku.... ale dvanáctiletou holku mám doma a prostě mi to - i přes všechny blbosti, co dělá, říká, zkouší a vymýšlí - k ní nepasuje...
A proto mi to, co jsi napsal - tím spíš v souvislosti se tvými zdravotními problémy a s nimi související určitou separací z dětského kolektivu - připadá hodně nevěrohodné.....
|
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(24.2.2002 23:14:58)
Připojuji se k Sally
Já měla tak "milou" paní dorostovou doktorku gynekologie, že když jsem k ní přišla 3 měsíce před 18. narozeninami žádat o antikoncepci (s klukem jsem chodila 5 měsíců a už jsem tušila, že k milování brzy dojde) řekla mi (doslova cituji): "Na kurvení máš dost času, ty malá couro"
Ale můj muž tvrdí, že to byla tenkrát taková bolševická politika, jak mít co nejvíce vojáčků.... Všechny máme nějakou kamarádku, která se vdávala, protože "musela" a ne každá to řešila potratem. A o to jim prý šlo. Nevím, on má i další teorie - třeba, že to byla metoda, jak mladé lidi přivázat k rodinným starostem, aby neměli moc čas se vzdělávat a přemýšlet a třeba nesouhlasit s režimem....a pod.
|
| sally |
|
(24.2.2002 23:29:45)
Simčo,
ještě jedno - lidi byli "nucený" do dětí i takovými věcmi jako že novomanželská půjčka byla jen do urřitého věku snoubenců (nevím, myslím, že to bylo šestadvacet) atd. A potom, spousta lidí brala rodinu jako únik - jako svůj svět, kde si mohou vybudovat svoje pravidla a zavřít se před tím nenormálnem venku...
Tvoje a moje gynekoložka z doby před revolucí musely být rodné sestry a nebo to byla dokonce jedna a táž (povinná školní)... :-( Bohužel... musíme jen doufat, že naše děti to už nepotká...
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(25.2.2002 12:37:09)
Sally
pokud jsi studovala v Brně, tak to mohla být paní doktorka na Vyhlídce, kde sídlila dorostová gynekologie asi pro celé město. A já ji klidně "bonznu": jmenovala se Jelínková. Byla tak milá, že jsem po každé její - bohužel dosti časté návštěvě - krvácela po vyšetření a když na mne po 8 letech, kdy jsem si vybírala zásadně muže - gynekology - měla při porodu poprvé sáhnout opět ženská, měla jsem z toho téměř šok. A to podotýkám, že jsem rodila dost rychle a doktorku přivolali na poslední chvilku, kdy po dvou zatlačeních chytila malou a bylo to. Ale když jsem ji uviděla, měla jsem chuť se sebrat a odejít... :o))
Mimochodem - jak je to dnes - píší doktoři antikoncepci v jakémkoliv věku bez potíží, nebo po 15. (resp. 16. či 18. roce?) Nebo na to musí být do plnoletosti "požehnání" rodičů? Dcera bude mít za měsíc 14, tak SNAD ještě počká, ale člověk nikdy neví. Tak abych byla připravená co mne čeká....:o))
Ahoj
Simča
|
| Sharon |
|
(25.2.2002 14:03:11)
Simčo, myslím, že NORMÁLNÍ doktor(ka) dneska bez keců a ptaní předepíše antikoncepci každé holčině po patnáctém roku... aspoň mluvím ze zkušenosti kamarádek, které mají tak staré dcery... někdy to je i třeba za účelem úpravy cyklu, ale rozhodně s tím nedělají cavyky jako za totáče... A jinak s tím únikem od reality má Sally naprostou pravdu... jenom si říkám, kam od ní budeme utíkat dneska.... :-)))
|
|
| Stáňa+Ondra (* r. 94) | 
|
(25.2.2002 15:16:13)
Ahoj Simčo a Sharon,
moc o tom předepisování antikoncepce nevím, ale z logiky věci mi vyplývá, že do 15 let bude asi předepisována jen ze zdravotních (úprava cyklu, vyrovnání hormonální rovnováhy apod.) nikoliv z antikoncepčních důvodů. Vycházím při tom z toho, že soulož s osobou mladší 15ti let je trestný čin (§ 242 odst. 1 trestního zákona) ….
Jak je to se souhlasem rodičů taky netuším, ale čekala bych, že od 16 let už nebude třeba – to soudím podle toho, že od 16 let dívka nepotřebuje souhlas rodičů k provedení umělého přerušení těhotenství (§ 6 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství).
A v tom neochotném předepisování antikoncepce za totáče bych nehledala hned nějaké konkrétní záměry bolševické politiky. Ono třeba v době, kdy by nějaká antikoncepce začala přicházet v úvahu u mě (což už je víc než dvacet let :o)) byla kvalita antikoncepčních pilulek mnohem menší než dnes (když to napíšu jako zjednodušení – dneska je v jedné pilulce hormonů náprstek, dřív to byl kýbl ;o). Takže i spousta rozumnějších doktorů než byly ty pseudodoktorky, o kterých se tu psalo, měla k předepisování antikoncepce mladým dívkám daleko rezervovanější přístup. No a navíc se určitě našla spousta pečovatelů o „morální profil“ mladé generace z vlastního přesvědčení ;o) (ostatně ani dnešní doba jich není zcela prosta :o)). Blbý bylo to, že člověk prostě úředně patřil k nějakému doktorovi a pokud to byl blb, měl smůlu ... Zaplať pánbůh, že dneska už je to jednodušší a že po srážce s blbcem se člověk může obrátit jinam ;o)
|
| Lenka | •
|
(25.2.2002 20:16:36)
A to mě teda za hlubokého totáče doktor ten Neogest napsal (v 16ti letech), skontroloval akorát jaterní testy. Mimochodem, Neogest jsem snášela mnohem lépe, než všechny ty dnešní superpilulky,které už jsem vzdala.
|
|
| Míša, Junior *97, Beruška*2006 | 
|
(25.2.2002 22:17:20)
Ahojky,
na tohle téma jsem četla asi před rokem článek v nějakém časopise. Byl tam i rozhovor s gynekologem, který HA předepisuje i slečnám mladším než 15. Říkal, že mu to přijde jako menší zlo, protože si nedělá iluze, že by takový zamilovaný párek od milování odradil fakt, že nemějí antikoncepci. Takže prý trvá na tom, aby se dotyčná slečna objednala sama (žádné, že zavolá maminka) a oficiálně jí HA předepíše jako lék na nepravidelný cyklus a potíže s pletí.
|
|
| petluše | 
|
(26.2.2002 9:56:35)
Antikoncepci jako ochranu před otěhotněním mi gynekoložka napsala v 15,5 letech při mé první prohlídce. Dokonce se mě sama zeptala zda mám pravidlený styk. No nevím, zda z mé odpovědi "ehm, no já no ehm jo" byla nadšená ale Cilest mi napsala a nic jsem k tomu nepotřebovala. Vím že to bylo brzo ale zase můj tehdejší partner je můj nynější muž.
Netka
|
| petluše |
|
(26.2.2002 9:59:03)
Ještě poznámku, bylo to před šesti lety, takže s tím není určitě problém ani dneska.
|
| sally |
|
(26.2.2002 16:48:10)
Netko,
tak to se máš, doufám, že už to tak funguje všude - opravdu si myslím, že je lepší ve čtrnácti antikocepce než potrat - a vlastně v jakémkoliv věku....
Já jsem ročník 70, takže ta kritická léta jsem prožívala za hlubokého totáče, kdy člověk ani nemohl změnit nevyhovujícího doktora...
|
|
| Sharon |
|
(27.2.2002 14:05:12)
No jóó, Netko, tak tim se to vysvětluje!! Nám bylo 15 před dvaceti lety, proto to nepochopení :-))))
(ba ne, věřím, že se blbej doktor našel tehdy jako dnes... tehdy možná byli jenom víc pod vlivem ideologie... no, je dobře, že k předepsání antikoncepce není potřeba schválení baráčnického výboru.... nebo... napadá mě ještě strašnější varianta....:-))))
|
|
|
|
|
| sally |
|
(26.2.2002 0:48:16)
Simčo, bylo to v praze, jméno doktorky si nepamatuju, rpotože jsem u ní byla jednou jedenkrát. Pak jsem chodila ke dvoum mužům - jeden mi odešel do důchodu a druhého jsem absolvovala také pouze jednou - jednak proto, že do čekárny bylo z ordinace slyšet každé slovo (takže čekárna věděla zcela přesně kdo má jaký výtok, ev. jak se má miminko) a jednak proto, že při mém příchodu típnul cigáro a šel se mi věnovat... bez umytí rukou nebo něčeho takovýho - a navíc ten cigaretový puch... No a pak jsem chodila takové doktorce trochu od rány, ale byla s ní sranda, laboratoř si dělala sama s mikroskopem (tvrdila, že neví, proč by to měla někam posílat a čekat tejdny na výsledky, když ty základní věci "skoukne" sama)...
No a tady je to všechno zase jinak, ale chodím na takovou klinku, kde jsou samé ženské (sestřičky, recepční, doktorky, asistentky na ultrazvuku atd.) - a moc se mi to líbí... takový nenápadný dámský klub :-)))
Já nějak mám lepší pocit s ženskou - když mi chlap vykládá, že mě něco přece NEMŮŽE bolet, tak to ve mě důvěru nevzbuzuje... muž gynekolog mi připadá stejně absurdní jako automechanik bez auta :-))
(pro osoby bez smyslu pro humor - toto není filipika proti mužům gynekologům, toto je pouze můj dojem plynoucí ze špatných zkušeností a osobní ostýchavosti)
|
| Sylvie | 
|
(26.2.2002 1:12:54)
Sally, já poznala dvě gynekoložky a jednoho gynekologa. Chlap - naprosto perfektní s pochopením, pomalu jsem ani nevěděla, že mě vyšetřoval, ženský - hrůza. Takže já mám tak nějak opačný pocit - mám dojem, že muž ví, jak se má s dámským přirozením správně zacházet, mezitím co ženácm chybí praktická zkušenost, tak jsou poněkud drsnější... :-)
S.
|
| sally |
|
(26.2.2002 2:01:59)
Sylvi,
napadá mě jediné - někdo prostě JE řezník a někdo ne... - na pohlaví nezáleží :-))) Ale moje současná doktorka je těhotná, takže asi spadnu k někomu jinému - a slyšela jsem, že dámský klub přijal pana doktora a že prej je sqělej... Tak nevím... třeba nakonce u něj skončím (určitě radši u něj, než zase měnit zdravotnické zařízení, protože to je tady vázané na pojištění - tedy na náš typ, levnějšího pojištění) :-))) Tak pak poreferuji :-)))
|
|
|
|
| sally |
|
(26.2.2002 0:51:39)
Simčo,
moje známá zhruba v tomto věku svých dětí zavedla "kondomový" šuplík, kam doplňovala kondomy. S tím, že dětem vysvětlila, že se nikdy na nic nebude ptát, že jestli si potřebují kondomy prohlédnout, vyzkoušet atd. tak ať si je berou... No, já osobně bych tam přihodila platíčko postinoru... ale nevím... ještě jsem se nedohrabala ani k tomu miminku, natož k pubertální slečně, třeba pak bude všechno jinak :-))) Ale asi je lepší udělat přednášku a opatření předčasně, než potom litovat...
|
|
|
|
|
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(13.2.2002 21:53:29)
Jano, já nejsem věřící. Pocházím s ateistické rodiny. Ale můžu ti říct, že Desatero božích přikázání respektuju. A věřím, že je respektuje většina lidí. Ony jsou to v podstatě základy slušného chování, ne? :o))
|
| Miška, 3 děti | 
|
(13.2.2002 21:57:12)
Jarko, vy máte v klášteře počítač a internet? :P)
|
|
|
| Tina | •
|
(28.5.2002 21:36:58)
Jano, 5. prikazani neni nezabijes...a Buh, ten krestansky, se pise s velkym B....
Promin, ale ja jsem desne alergicka na to kdyz pisatel si neoveri fakta - jako nadseni anti-Harry Potterovci, upejici v hruze na kdejakem serveru, ale kteri tu knizku necetli neb je to strasna propagace satanismu, ze ano.
|
| Jorix | 
|
(28.5.2002 23:09:47)
Jen pro informaci - když nemáš ráda ty, co si neověřují fakta (mimochodem, já taky ne);-) Tohle jsem zkopírovala z poměrně důvěryhodného zdroje:
Desatero Bozich prikazani
1) V jednoho Boha veriti budes.
2) Nevezmes jmena Boziho nadarmo.
3) Pomni, abys den svatecni svetil.
4) Cti otce sveho a matku svou, abys dlouho ziv byl a dobre Ti bylo na Zemi.
5) Nezabijes.
6) Nesesmilnis.
7) Nepokrades.
8) Nepromluvis kriveho svedectvi proti bliznimu svemu.
9) Nepozadas manzelky blizniho sveho.
10)Aniz pozadas statku jeho.
Asi špatně vidím - ale páté přikázání je opravdu NEZABIJEŠ. Oprav mě, jestli se pletu - možná jsi čerpala z jiného zdroje.
J.
PS: Omlouvám se za off-topic.
|
| K. | •
|
(29.5.2002 12:50:31)
Mila Jorix.
Nevím co je pro Tebe "poměrně důvěryhodný zdroj", ale když se koukneš do Bible, tak s úžasem zistíš, že Nezabiješ opravdu NENÍ 5.přikázání, ale šesté!!
Ale to sem napatří.
|
| Tina | •
|
(29.5.2002 21:48:21)
Diky, K. uz jsem se bala, ze senilnim
|
|
| Jorix |
|
(30.5.2002 9:38:17)
Tino a K.,
za "poměrně důvěryhodný zdroj" jsem v tomhle případě považovala Katechismus katolické církve.
Do Bible jsem se samozřejmě taky dívala. Přikázání tam nejsou očíslovaná, jsou prostě seřazená, tak jak jdou za sebou (konkrétně v knize Exodus, kap. 20). Jestli víte o nějakém místě v Bibli, kde je přikázání Nezabiješ přímo označeno jako šesté, tak mi prosím dejte nějakou konkrétní citaci.
Nechci se do vás navážet - opravdu mě to zajímá! Ráda vám dám za pravdu, když o tom budu mít nějaký důkaz. Já osobně jsem odjakživa měla Nezabiješ za páté přikázání (šesté je Nesesmilníš, ne?:o)
Díky, mějte se hezky.
|
| K. | •
|
(30.5.2002 13:16:29)
Ahoj Jorix.
Máš pravdu, že v Bibli přikázání nejsou očíslovaná, ale logicky a obsahově je možné je seřadit. Kromě toho v mé Bibli jsou zachovaná odstavce, které oddělují jednotlivá přikázání. Exodus, kap.20 nebo také 5Mojžíšová, kap. 5:
1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh… Nebudeš mít jiné bohy kromě mne.
2. Neuděláš si tesanou modlu ani podobu ničeho, co je nahoře na nebi, co je dolu na zemi, nebo co je ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani jim sloužit…
3. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo zneužije Jeho jméno.
4. Pomni na den sobotní abys ho světil…
5. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho žil a aby ti dobře bylo na zemi.
6. Nezabiješ.
7. Nezesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nepromluvíš křivého svědectví proti svému bližnímu.
10. Nepožádáš ženy svého bližního, ani nezatoužíš po domě svého bližního, ani po jeho poli, ani po jeho sluhovi, … ani po ničem, co patří tvému bližnímu.
Katechismu katolické církve nevěřím, jedině Bibli. Když se podíváš do katolických kostelů, jsou přeplněny různýma sošky (nebo-li modly), před kterýma na začátku i na konci omši klečí lidé a modlí se. Pak se nedivím, že 2.přikázání je jednoduše vynecháno. No a aby jich bylo deset, poslední přikázání je rozděleno na dvě.
Moc se omlouvám, jestli jsem se Tebe nebo někoho jiného dotkla.
Měj se hezky.
K.
|
| Jorix |
|
(2.6.2002 20:41:54)
Díky, K.
Máš pravdu, když je to v Bibli psáno takto, tak přikázání Nezabiješ skutečně připadá na šesté místo. Sama jsem se o tom přesvědčila, když jsem si to ještě jednou pořádně přečetla.
Ale osobně si myslím, že z tématického hlediska je logické první dvě přikázání sloučit... Ale to je věc názoru a hlavně do jiné diskuse.
Měj se hezky,
J.
|
| ANNA dcerka 15 měsíců | •
|
(4.6.2002 18:24:25)
Vždy mě dokáže rozhořčit, když někdo u tak závažného rozhodnutí, jako je mít, nebo nemít dítě mluví o bohu...Rozhodnout se musí žena sama a žádný bůh jí při tom nepomůže. Už jenom to, že plno dětí jež rodiče nechtěli tím trpí. Například v dětských domovech,na ulici, nebo je rodiče týrají (a to nemluvím o postižených dětech drogově závyslých matek, nebo alkoholiček které celý život prožijí v ústavech.). Naštěstí v našem státě zvítězil zdravý rozum a žena o svém těle může rozhodovat sama. Kdyby to mělo záviset na náboženských fanaticích, tak bychom nemohli používat ani antikoncepci,protože ta také brání narození dítěte.V některých státech, kde je interupce zakázána, umírají každým rokem desítky žen na infekce i jiné komplikace způsobené nešetrnými zásahy při potratech načerno. Na prvním místě by měla být sexuální osvěta už od ranného věku, dostupná, účinná a bezpečná antikoncepce a pak teprve možnost interupce...Ale každá žena by měla mít právo rozhodnutí a nikdo jí nesmí diktovat, ani bůh...
|
| Mia | •
|
(4.6.2002 21:44:34)
Já jsem si všimla, že o bohu mluví hlavně lidé, kteří se neumí rozhodnout a mají strach sami přijmout zodpovědnost.
|
|
| K. | •
|
(5.6.2002 9:47:27)
Anno.
Když jseš ateistka, tak se rozhoduj sama. Já jsem věřící, takže, s Tvým laskavým dovolením, budu přihlížet na to, co na zabíjení říká Bůh. Tvůj příklad detí v domovech, na ulici, týraných detí a detí narkomanek a alkoholiček je totálne mimo, protože tyhle případy nemají nic společného s Bohem. Bůh je do tehle situace nedostal. Je to "pouze" rozhodnutí ateistických matek bez zodpovědnosti, protože skutečně věřící matka (ne ta,která má křest a o Vánocích zajde do kostela) by své dítě do domova nikdy nedala. Jelikož Bůh učí lásce a milosrdenství k druhým lidem. Já nejsem náboženský fanatik, jsem normální žena a antikoncepci s čistým svědomím používám (ovšem nedala bych ji své 15-leté dcerce, nebo nevím cos míníla tím "ranním věkem"). Samozřejmě že si nezavedu nějakou mechanickou antik. která zlikviduje už existující embryo, ale jsou i jiné možnosti, které zabrání potkání vajíčka se spermií, a to není vražda, nemyslíš???
|
| ANNA dcerka 15 měsíců | •
|
(5.6.2002 13:56:19)
Asi jsi nepochopila co jsem tu chtěla říci...Tak znovu a polopatě:) To že někdo věří v boha (jedno jakého) je jeho věc, ale neměli by kvůli tomu trpět ostatní lidé (konkrétně v těch státech kde je kvůli náboženství zakázána antikoncepce, interupce a to nemluvím o obřízkách žen)...A těm dětem co jsou opuštěné a zanedbané těžko nějaký bůh pomůže ( to kté větě, že jsem mimo)...Je totiž strašně jednoduché zavinit nějakou věc (neznalostí, neopatrností, to už je jedno) a pak to svádět že je to vůle boží...Chci jen říci, že by každý měl nést následky svého počínání...Každý by měl mít možnost volby, ale důležitý je přístup k informacím...Dnes je jiná doba než byla před sto lety, kdy lidé o sexu normálně nemluvily a o mnoha důležitých věcech neměli ani tušení...Asi uvedu příklad...Mě je nyní 26 let a na své dospívání si docela dobře pamatuji...a vím jak je důležité vědět nejen v 15 (to už je dost pozdě...já měla první menstruaci už ve 13 a byla jsem matce vděčná že mi beze studu vysvětlila o co jde už dříve)...zkrátka vědět vše kolem lásky dvou lidí a všeho co s tím souvisí. Je přeci lepší když to poví dětem jejich rodiče, než aby se to museli dozvídat od spolužáků a kdoví od koho...Jde o to vědět to!!...Vědět o tom co se může stát...a hlavně to, že v patnácti je ještě čas na pohlavní styk...a jak poznat toho pravého a tak dále...Je toho zpousty...v 15 letech (nebyl to můj případ, pro případné štourali:))) už některé dívky, bohužel i z důvodů neinformovanosti a zvědavosti mají pohlavní styk...já osobně jsem se v porodnici setkala se dvěmi 16 letými matkami a jednou 17 letou a to jsem tam ležela jen 4 dny!!!...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kobliha s koblížkem Kubíkem | 
|
(31.3.2004 17:28:37)
Petro (dve deti) a Alesi.
Nechapu proc by vztah k muzi, tereho nemiluji nebo muzi ke kteru mam vlazny vztah, mel byt stejne studeny v lepsim pripade vlazny jako k diteti?
Ja sama jsem zarny priklad toho, kdy se z nechraneneho a naprosto nezodpovedneho milovani pocalo dite. Prestoze chtel otec resit "maler" interupci, sve dite rozhodne porodim, protoze uz ted jej nadevse miluji, coz se o me naklonnosti k otci ditete rozhodne rict neda :o)
|
|
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 17:04:25)
Já myslím, že tam, kde oba partneři žijí v opravdové lásce a podporují se, tak tam nehrozí, že by dítě nebylo přijato, jak psal Aleš. A přijato je jakékoliv, i nemocné dítě, když vzniklo z jejich lásky, je to přece plod jejich lásky. Tam, kde se souloží z jiných důvodů, než z oboustranné lásky, tam bývají i nechtěná těhotenství, a chodí se na interrupci, aby se smazaly následky divné lásky. Ale dítě nemůže za to, jak se jeho rodiče měli nebo neměli rádi, když ho spolu počli. Ono nechce být smazáno ze světa jako nepohodlný "svědek". Každá žena, která cítí, že její partner nebo ona nechce dítě, by buď neměla vůbec souložit a nebo by se měli dobře zabezpečit antikoncepcí a připravit se na to, že i nejlepší antikoncepce selhává. Měli by spolu vyřešit, předem, než se do soulože dají, jak by řešili těhotenství, aby oba věděli, do čeho jdou. Ne to řešit pak, až těhotenství přijde, to už je pozdě a ze zoufalství, z nepřipravenosti volí smrt dítěte.
|
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(11.2.2002 16:48:00)
Aleši, chtěla bych jen poopravit tvé mylné názory. Dítě si nepořizujeme, dítě vznikne početím a musí na to být vždy dva. A pokud se žena brání početí, jak ji její svědomí a vědomí velí, tak i přesto se může stát, že antikoncepce selže. A naopak i přesto, že si dítě žena i muž přejí, může žena počít dítě, které nebude schopno bez přístrojů např. dýchat atp.
Velice jednoduché je říct - žena si nemá pořizovat dítě.... žejo?
|
| Aleš | •
|
(11.2.2002 16:59:41)
Miško, ano na početí dítěte musí být dva.Můj názor je, že když selže antikoncepce, tak to není vůbec žádný důvod k interupci.
Ano může se stát, že dítě nebude schopno po porodu života, ale podle mně vám to žádný lékař neřekne na 100%. Takže i v tomto případě jsem proti interupci.
Aleš
P.S. Já jsem nepsal "žena si nemá pořizovat dítě".
|
| Sylvie |
|
(11.2.2002 17:31:47)
Aleši, ty si asi neumíš představit, jaké všechny vady může dítě mít. Viděla jsem novorozence, či spíše jejich mrtvolky, kteří měli až 7 vývojových vad, z nichž každá je neslučitelná se životem. Mít jednu či dvě vady, bylo by možné je operovat, byť by byla otázka, zda by operace přežily (pro ilustraci - např. ošetřovala jsem dítě s atrezií jícnu, kterébylo v nemocnici celý rok po narození, celou dobu na přístrojích, dvakrát kříšený a mělo za sebou několik operací). Přežilo to, ale když by to samé mělo absolvovat s 3, 4, 5... vadami? Oba mrtví novorozenečkové umřeli do několika hodin po porodu, přesto, že byli kříšení a udělalo se pro ně maximum (v lékařském slova smyslu - já jako matka bych byla šťastnější, kdyby mi dítě nechali umřít po porodu v náručí). A tohle jsou vady, o kterých vám lékaři samozřejmě 100% řeknou.
S.
|
| Aleš | •
|
(11.2.2002 18:14:14)
Sylvie,já si dokážu představit, že dítě po narození může mít vady. Já jsem toho názoru, že i přesto by se dítě mělo přivést na svět a mělo by se udělat všechno pro jeho záchranu.
Aleš
|
| Miška, 3 děti |
|
(11.2.2002 18:25:15)
Petro, proč mám zase pocit, že Aleš a Petra jsou stejnou osobou? No nejspíš proto, že už jsi to jednou udělala....
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(11.2.2002 18:28:21)
Miško, i my jsme spřízněné duše - napsaly jsme stejnou myšlenku současně :o))))
|
| Aleš | •
|
(11.2.2002 19:06:13)
Miško a Jarko,já to nechápu.Proč mně nerespektujete jako diskutujícího se svým vlastním názorem? Mně jsou názory Petry moc sympatické. Ale musím,ač nerad,zklamat vaši fantazii - jsem Aleš. Já čtu rodinu proto, že se zamýšlím nad všemi příspěvky (které jsou ovšem k danému tématu) a o to tady přece jde.V žádném případě netvrdím, že můj názor je jediný správný.Mně by nikdy nenapadlo zkoumat kdo je kdo, mně to nezajímá, mně zajímají názory jiných, ne vaše posměšky ohledně mé identity. Já vám oběma navrhuji, abyste si takovéhle (pro vás zajisté důležité) postřehy psaly mailem.
Aleš
|
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 19:11:02)
Miško, pokud vím, tak moje druhé jméno tenkrát bylo Liška Bystrouška a hned jsem se přiznala. To nedokážeš pochopit, že se najdou lidé, kteří smýšlejí podobně jako já? Požádej si správce serveru, ať ti řekne podle IP adres, jestli Aleš a já jsme stejná osoba.
|
| Sylvie |
|
(11.2.2002 20:49:21)
Ano, tady souhlasím s Petrou! Petra se opravdu přiznala - hned poté, co tě několik holek identifikovalo :-))
S.
|
|
|
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(11.2.2002 18:27:13)
Petro, koukám, že ti Aleš přišel na pomoc v pravou chvíli, což? A dokonce píše své příspěvky ve stejnou dobu jako ty a používá stejný slovník. Je vidět, že jste opravdu spřízněné duše. :o)))
|
|
| Sylvie |
|
(11.2.2002 20:22:35)
Aleši, my si nerozumíme, já s tebou nediskutuju na téma - postižené dítě porodit nbo ne. Já sama nevím, pro co bych se v takové chvíli rozhodla. Já jsem ti jenom chtěla říct, že jsou případy, kdy ti předem lékař může říct, že tvé dítě po porodu 100% zemře. A to tehdy, když se spousta vývojových vad neslučitelných se životem nakupí k sobě. Tečka. Nic jiného, než podání této informace jsem nesledovala, nechtěla jsem hodnotit, jak se mají rodiče po sdělení této informace zachovat a nevzpomínám si, že bych to hodnotila. Ale když už jsi naťuknul, že by se mělo udělat vše pro jeho záchranu, napsala bych svůj názor. Samozřejmě, kdyby mé dítě mělo jednu, dvě těžké vady, bojovala bych jako lev, aby dostalo co nejlepší péči. Troufám si tvrdit, že bych dokonce byla silně hysterická matka, protože jako dětská sestra z chirurgie mám svou vlastní představu o "správné léčbě" a pečlivě bych zkoumala veškeré kroky lékařů. Ovšem ve chvíli, kdy by těch vad bylo hodně, bych nesouhlasila s léčbou (rozuměj - s napojením na přístroje a spoustou bolestivých výkonů), protože jsem přesvědčená, že mému dítěti by se lépe umíralo v mé náruči, když by slyšelo důvěrně známý tlukot mého srdce a cítilo moje teplo, než kdyby umíralo v prostředí, kde by sice přežilo o nějakou tu hodinu déle, ale za pomocí přístrojů, které by za něj dýchaly, s jehlama v ruce atd., ale bez toho, aby ho někdo pohladil či pochoval. myslím, že právo na život by mělo jít ruku v ruce s právem na důstojnou smrt.
|
| Aleš | •
|
(11.2.2002 21:20:01)
Sylvie, s tvým příspěvkem se ztotožňuji.Přesně tak by se i podle mně měla zachovat milující matka a otec nemocného dítěte v situaci jakou jsi popsala.
Aleš
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 7:42:00)
Sylvie, a to je právě to, nevíš, jak by ses rozhodla. Takže připouštíš, že bys interrupci absolvovala. Už jenom to, že připouštíš selekci nemocného dítěte, tak to znamená, že bys pro něj neudělala to nejlepší. To nejlepší bys pro něj udělala, kdyby ses bez váhání(o interrupci) rozhodla dát mu život a nechat ho důstojně zemřít, tak jak píšeš. Samozřejmě souhlasím s tím, že když dítě má nakupených x - vývojových vad, tak že je pro něj lepší jeho neřešitelné(podle jeho individuální prognózy, něco vyléčit jde, na něco ani nejmodernější věda nestačí) utrpení neprotahovat.
|
| Miška, 3 děti |
|
(12.2.2002 7:54:25)
Petro, je tak těžké pochopit, že kromě tebe jsou tady i podle tebe "nedokonalé" ženy, které prostě opravdu nevědí, jak by se v dané situaci zachovaly? Které nemají, jako ty, pro každou situaci vystavený návod a prostě jsou hlavně hodně citlivé na to, aby se dívaly, jak jim umírá dítě v náručí - já bych tedy místo této varianty raději volila tu smrt v děloze, protože vím, že by to pro mě byl strašný šok a otřes a nevím, jak bych se z něho dostávala. A nebo ty ženy, které souloží /jak jsi uvedla/ i s muži, o kterých si myslí, že je milují, ale nakonec se může ukázat, jak se mýlily... A různé jiné příběhy, případy a osudy, o kterých ty nechceš ani nic vědět, ani si je připustit.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 9:12:45)
Miško, já v žádném případě netvrdím, že jsem dokonalá. Vy se mi smějete a považujete mne za svatou jen kvůli tomu, že se snažím být silná. Já moc dobře chápu, že existují ženy, které by se zhroutily při pohledu na umírající dítě, které nejsou tak odhodlané a silné snášet ten těžký pohled. Já bych umírající dítě donosila a porodila, a taky nevím, co by to se mnou dělalo. Jenže já bych to nevzdala předem, já bych ve jménu umírajícího dítěte ze sebe vydala všechno. Řekla bych si, co je na světě důležitější, já nebo to dítě? No přece dítě! Tak bych se podle toho taky chovala. Chápu, že se ženy neodhodlají k takovému statečnému kroku, však taky tyto případy nejsou statisticky významné. Nejvíc je nechtěných dětí zdravých, jejichž matky volí interrupci pod tlakem momentální tíživé situace. Je to nehoráznost, záplatovat momentální situaci nevratným rozhodnutím. Chápu, že existují takové ženy a že takové ženy budou existovat, co byly dohnány k zoufalému kroku. Miško, rozhodnutí donosit neočekávané dítě je moc krásné, matka se tak stane lepší ženou a citlivou matkou, začne třeba vidět a vnímat věci, které by dříve neviděla a je citlivější pro potřeby dítěte a všech svých dětí. Naopak rozhodnutí ukončit těhotenství ženu negativně poznamená celý její další citový život, ať si to připouští nebo ne. To už tady nebudu rozebírat, jaké jsou následky citové nevyrovnanosti matky u jejích dětí.
|
|
|
| Sylvie |
|
(12.2.2002 9:17:42)
Petro, jistěže nevím, jak bych se rozhodla. NIkdy jsem v té situaci naštěští nebyla a moc bych si přála, abych se do ní nikdy nedostala. Rozumově bych souhlasila s potratem, emocionálně s donošením dítěte, nicméně nevím, jak by na mne působily hormony. Vím, že v prvním těhotenství mě docela ovlivňovaly, víc, než by mě kdy napadlo. Každopádně bych ale musela brát ohled i na svou ŽIVOU dceru, jestli bych jí po dobu těhotenství dokázala být milující a šťastnou matkou, když bych sama byla hluboce nešťastná z očekávané smrti. Tohle jsou otázky, na které já teď odpovědět nedokážu, a proto nevím, jak bych se rozhodla. Ostatně existují docela jednoduché otázky, na které nedokážeš odpovědět ani ty. Takže se tě ptátm znova: oč ty, která s klidným srdcem připouštíš možnost zavraždit dítě (použiji-li tvůj slovník) jenom proto, že bylo počato protržením prezervativu, jsi lepší než já, která nevím, zda bych se v případě těžce postiženého dítěte rozhodla pro interrupci nebo porod?
S.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 10:37:54)
Sylvie, já se nesnažím dělat ze sebe lepší, já se snažím hledat hranice, kam až člověk může zasahovat, aniž by porušil hranice lidskosti. Přemýšlej se mnou. Podle mne byl radikální rozdíl v tom provést opatření proti již vědomému těhotenství a provést opatření proti teoreticky možnému těhotenství, proto jsem schvalovala pilulku po. Proč už ji neschvaluji?Těhotenství dvě hodiny po styku detekovatelné není, a proto tam jsem ještě připouštěla poslední možnost volby.( Znovu opakuji, že jsem od začátku psala okamžitě po styku a ne po třech dnech.) Ale uvědomila jsem si to, že diagnostické metody postupují kupředu a již brzy bude žena třeba minutu po styku vědět, zda je těhotná či ne. Takže ti, Sylvie, děkuji za to, že jsi inspirovala mé myšlenky dobrat se k novému poznání. Ale teď se mnou přemýšlej dál. Kdyby celý svět vypadal podle toho, jak já hlásám, sex by se děl jenom z lásky k partnerovi, tak by zmizelo znásilnění a zmizely by nechtěné děti, a tak by nebyly potřeba ani interrupce ani pilulky po, které už jsem začala také považovat za špatné. Jenže v tomhle světě je sexuální sebeuspokojování, a to plodí zlo(jestli nevidíš paralelu mezi uspokojováním a násilím, tak nemá cenu, abychom dále diskutovaly). To ale neznamená, že zlo se má přebíjet dalším zlem. Násilí plodí a přitahuje další násilí. Takže bych navrhovala, aby každý se snažil být co nejméně násilným, aby se mu násilí vyhýbalo. Ty zřejmě navrhuješ, aby se každý sžil s tím, co je a dobře zapadl do současného světa a přijal jeho zlo. Já ale odmítám žít zlo tohoto světa, a proto tolik přemýšlím, co je správné a co ne.
Sylvie, některou ženu by nedělalo nešťastnou poskytnout zázemí umírajícímu dítěti, naopak by ji to udělalo šťastnější. Někdo s láskou přijímá svůj těžký úkol a někdo se svému úkolu brání.
|
| Stáňa+Ondra (* r. 94) |
|
(12.2.2002 11:01:52)
Petro,
nechce se mi tady zabírat místo dalšími dohady, nicméně bych Ti k Tvým teoriím, které tady rozvíjíš, ráda něco napsala, už vzhledem k Tvým předchozím názorům, které jsi prezentovala v jiné rubrice. Asi to bude trochu rozsáhlejší a možná to nebude hned (protože bych chtěla přesně vyjádřit to, co myslím, takže si některé formulace budu muset nechat trochu "uzrát"), tak bych jako formu komunikace raději volila mail - ten můj je v záhlaví (stačí kliknout na mé jméno). Takže chceš-li slyšet ještě nějaký názor ozvi se mi.
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(12.2.2002 11:03:13)
Petro, neuvědomuješ si, že tvůj mozeček se soustředil pouze na lásku k partnerovi a dětem. Ale pokud bys chtěla opravdu, aby na světě bylo tak, jak říkáš /i když nevím, jak bys chtěla vymýtit všechny psychické poruchy a nemoci, které vedou k násilí - a ne to, že někdo nemiluje svého partnera/, tak na tohle všechno ti láska k partnerovi nestačí. Musíš mít v sobě lásku k lidem. Ke všem lidem bez rozdílu. A tou ty v žádném případě neoplýváš.
|
| Jarka2 | •
|
(12.2.2002 12:46:33)
Miško, souhlasím.
|
|
|
| Sylvie |
|
(12.2.2002 13:08:07)
Petro, pokud si žena bere "pilulku po", bere si ji VŽDY s úmyslem zničit počatý život , bez ohledu na to, jestli je možné ho lékařsky diagnostikovat nebo ne. Je úplně jedno, jestli si pilulku vezme před stykem, po styku nebo tři dny po styku, účinek pilulky je vždycky stejný - nedovolí oplodněnému vajíčku se vyvíjet, respektive vajíčko se zhruba týden (mám pocit, že 5-6 dní) vyvíjí, pak se dostane do dělohy a nemá se v čem zahnízdit. Z tohoto hlediska je naprosto absurdní, že bazíruješ na tom, žes myslela, že ji žena musí užít co nejdřív. Jinak si nedokážu vysvětlit tvou větu Těhotenství dvě hodiny po styku detekovatelné není, a proto tam jsem ještě připouštěla poslední možnost volby... Ale uvědomila jsem si to, že diagnostické metody postupují kupředu a již brzy bude žena třeba minutu po styku vědět, zda je těhotná či ne. Ty věty nedokážu přeložit jinak, než takto: kdyby neexistovala lékařská diagnostika, tak je možné dítě zabít zhruba do 16 týdne, než žena ucítí první pohyby - jasnou známku těhotenství. Do té doby pouze má podezření, že by mohla být těhotná (ani vynechaná menstruace nemusí být známkou těhotenství), takže může udělat veškeré kroky k tomu, aby se pouze domnělého avšak nikoli diagnostikovaného těhotenství zbavila.
Vím, v jaké koleji přemýšlíš, ale znova opakuji - je to vidění tvého ideálního světa, jaký není možný zajistit. Třeba ty píšeš, že kdyby se lidi milovali jen z lásky, zmizelo by sexuální násilí. Petro, víš, že se provádí výzkumy, které ukazují, že mozek násilníka vykazuje oproti mozku "normálního" člověka odlišnosti? Že z těchto výzkumů vznikají předpoklady, že násilí je člověku dáno geneticky, i když se do jisté míry může ovlivnit výchovou? A co s tím? Preventivně každého vyšetřit, a kdo změny na mozku vykáže, tak ho honem izolovat od ostatních, bez ohledu na to, jestli se jako násilník už projevil nebo ne? A navíc - jak si můžeš být jistá, že "tvůj" svět by vyhovoval každému? Pokud si dobře vzpomínám, hlásáš myšlenku jeden muž + jedna žena. Ale uvědomuješ si, že existují kultury, kde je dodneška normální mnohoženství? Jo, z křesťanského pohledu na svět to může vypadat úchylně, z feministického pohledu jako ponižování ženy a já nevím, co všechno by tě ještě mohlo napadnout, ale to nic nemění na tom, že ti lidé vyznávají jiné náboženství a mají jiné zvyky, co se týká manželství, věry či nevěry, jiné názory na to, co je správné a co zlé. Kde bereš tu jistotu, že pravdu máme my a ne oni?
A jaká je paralela mezi uspokojováním a násilím? Já jako matka uspokojuji citové potřeby dítěte - kdybych to neudělala, dítě by bylo citově nevyrovnané a byla by tu větší pravděpodobnost, že se dostane na zcestí. A mimochodem, společně s citovými potřebami uspokojuji i jeho tělesné potřeby - hlazení, pusinkování, mazlení se... Tím přece uspokuji jeho "sexuální" potřeby. Fakt, tu paralelu opravdu nechápu. Ostatně, osobně mi přijde mnohem lepší, když třeba pedofil své sexuální potřeby si uspokojí svépomocí, než aby vyhledával lásku mého dítěte. Ano, vím, že budeš namítat, že takový člověk by neměl své potřeby uspokojovat vůbec. Ale proč, když to udělá tak, že tím nikomu neublíží? Psycholog by ti řekl, že podstatně větší riziko násilí vychází od lidí, kteří své potřeby (je jedno jestli fyzické nebo citové) uspokojeny nemají - a uspokojují je tedy násilím páchaným na ostatních-, než od těch, kteří si je dokáží sami uspokojit.
A fanatismus? Když jsem se seznámila s manželem, šokovalo mě, že na vandry s sebou vozí pistoli. Nelíbilo se mi to, zlobila jsem se kvůli tomu, neuznávala jsem ani použití pistole v sebeobraně - nikdy přece nemůžu předem říct, jestli mě chce někdo opravdu zabít, nebo jenom zastrašit. Manžel (tehdy ještě přítel) mě vždycky nechal vyhysterčit, potom klidně prohlásil, že on byl svědkem zabití a nerad by dopadl stejně, takže pistoli s klidným svědomím použije. Tečka, konec debaty. Loni na podzim, několik let po našem seznámení, jsem byla na dovolené v místě, kde mají spoustu starých (komunistických a krátce porevolučních) časopisů. V jednom z těch porevolučních byl článek, který bych normálně ani nečetla, ale něco mě při listování zarazilo. Ten článek byl přesně o tom, co prožil můj manžel. To "zabití" byla brutální vražda, a ne jen tak ledakoho, ale manželova staršího kamaráda a spolupracovníka, člověka kterého si ostatní vážili m.j, pro jeho dobrotu. Nezměnilo to můj názor na použití zbraně, ale změnilo to můj pohled na manžela. Kdyby někoho zabil, tak - ač bych s tím třeba vnitřně nesouhlasila - stála bych při něm, i kdyby se v průběhu vyšetřování ukázalo, že onen násilník je nezletilý a nefunkční zbraň použil pouze k většímu dojmu . Víš, a ty děláš přesně to samé, co já dělala na začátku vztahu - máš svoji pravdu a všechny, co s ní nesouhlasí, okamžitě odsuzuješ, aniž bys měla jejich zkušenosti. A to já považuji za fanatismus.
A k tomu umírajícímu dítěti - neřekla jsem, že bych to nedělala s láskou. Jenom bych těžko mohla být naplněná štěstím, že porodím dítě, které hned umře - a vůbec nevím, jestli lehce a bezbolestně, nebo s bolestí. Kolik ty jsi vlastně viděla umírajích dětí? Kolik jsi viděla dětí, které bojují o svůj život např. v důsledku akutního nedostatku kyslíku? (což je u novorozence, o kterém je řeč, docela pravděpodobné) Tebe pohled na ně naplňoval štěstím??? Ty bys byla šťastná, že takový osud můžeš dopřát svému dítěti???? Celé těhotenství by ses na ten okamžik těšila a byla naplněná štěstím?????
S.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(11.2.2002 17:19:07)
Petro, proč už zase používáš argumenty typu - hlásáš sexuální uspokojení, souhlasíš tedy se sexuálním násilím??? Pokud vím, v jiné diskuzi jsi se taky ohradila, že bys souhlasila s vražděním z fanatického - nekompromisního - zastávání jedné pravdy, i když ani ty sama kompromisy nepřipouštíš (abych předešla nedorozumění - teď nemluvím o interrupcích, ale navazuju na předchozí diskuze z milování). Tak proč jiným podsouváš logické vývody, které, když se aplikují na tvoji osobu, se ti ani trochu nelíbí? A navíc - napsalas, že jsi zastánce používání antikoncepce, tj. klidně i pilulky či injekce "po" . Víš, jaký je rozdíl, mezi antikoncepcí a pilulkou "po"? Antikoncepce se snaží zabránit oplodnění (zastavení ovulace, stížení průniku spermií), pilulka "po" předpokládá, že vajíčko bude oplodněno a připravuje v těle takové prostředí, aby v něm oplodněné vajíčko nepřežilo. Takový Postinor je účinný, i když se vezme až tři dny po styku. Vajíčko po ovulaci je schopné oplodnění zhruba 12 hodin a spermie v pohlavním systému ženy přežívají 1-2 dny. Neboli když si tři dny po styku bereš "pilulku po", buď k oplodnění nedošlo, nebo už jsi 1-2 dny těhotná. Pro mne z toho vyplývá, že když souhlasíš s pilulkou po, tak pácháš násilí na bezbranném tvoru, což je to největší zlo, jaké můžeš provést. Snažíš se poroučet přírodě a zbaběle utíkáš před následky svých činů a nezodpovědnosti nejtěžšího kalibru. Když souhlasíš s pilulkou, podporuješ lenost a pohodlnost matky, otce, celé společnosti. Máš odpor k námaze, uskromnění se a podřízení života dítěti. SOuhlasíš s BRUTÁLNÍ VRAŽDOU - možná ji dokonce sama pácháš. Oč jsi tedy lepší, než Miška, Jarka, nebo já? Nebo když ve výjimečných případech s ukončením těhotenství souhlasím já, je to něco jiného, než když s ním souhlasíš ty, a ty s ním souhlasíš , jak jsi sama napsala? Nebo snad tvrzení, že lidský život je lidským životem od početí, je jenom tvoje póze, kterou se nám snažíš dokázat, jak jsi výjimečná - i když doopravdy si to vlastně vůbec nemyslíš, jenom se před námi snažíš dělat se lepší, než ve skutečnosti jsi? Nebo snad jsi si utvořila svojí vlastní pravdu, o které pro jistotu nepřemýšlíš, takže na její nelogičnosti ani nemůžeš přijít? Petro, dám ti dobrou radu - příště, než začneš někoho obviňovat, zameť si nejdřív sama před vlastním prahem.
S.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(11.2.2002 18:10:23)
Milá Sylvie, pilulkou nebo injekcí "po" jsem rozuměla pro případy znásilnění a tak podobně, když se např. protrhne prezervativ a tak, víš? Rozuměj mi tak, okamžitě "po" zajít za lékařem a nechat si dát hormonální injekci nebo si nechat napsat pilulku, chápeš? Myslím, že i v dnešních přeplněných ordinacích by takovou ženu po telefonické domluvě přijali okamžitě a tři dny by ji čekat nenechali.
Píšeš ve svém příspěvku:
Pokud vím, v jiné diskuzi jsi se taky ohradila, že bys souhlasila s vražděním z fanatického - nekompromisního - zastávání jedné pravdy, i když ani ty sama kompromisy nepřipouštíš (abych předešla nedorozumění - teď nemluvím o interrupcích, ale navazuju na předchozí diskuze z milování).
Já píšu:
Co píšeš, to je lež. Já jsem nikdy nesouhlasila s žádným vražděním ani s žádným fanatismem, překroutila sis nějakou moji větu. Příště sem překopíruj celou moji větu, ještě lépe odstavec a nepiš sem to, co jsi svým mozkem z mých vět vyčetla. Jestliže jsem v otázkách lásky a milování nekompromisní ve směru čistoty a opravdovosti lásky( protože odmítám sex bez lásky a nevěru) tak asi pravděpodobně nemám na mysli extrémní násilí, abych jinou lásku vyhladila z povrchu zemského. V opravdové lásce totiž není pro násilí místo, narozdíl od prázdného sexu a interrupcí, tam se to násilím jen hemží. Vzpamatuj se.
|
| Sylvie |
|
(11.2.2002 20:24:37)
Petro, nepsala jsem, že bys souhlasila s vražděním. Napsala jsem, že proti takovému tvrzení jsi se ohradila. Příspěvek ti hledat nebudu, mám telefonické připojení a ne zrovna nejrychlejší počítač. Abych nastínila, o co šlo. V diskuzní skupině o milování jsi každému, kdo měl jiný názor než ty, nadávala do padlých žen, špatných matek či žen, kterým hučí mezi nohama. A to celé jsi v jednom příspěvku završila obdobnou dedukcí, jako v případě Mišky - kdo hlásá sexuální uspokojení, ten souhlasí se sexuálním násilím. Nepamatuji si přesně, co a jak jsi napsala, jestli si své příspěvky nepamatuješ, tak si je najdi, šlo o to, jaká zla byly páchány ve jménu kompromisu, který my ostatní špatné padlé ženy zastáváme. A já tvá tvrzení doplnila výčtem zla, které bylo pácháno ve jméně neuznávání kompromisu, ke kterému se zase hlásíš ty a ptala se tě, zda to tedy znamená, že ty souhlasíš s vražděním ve jménu víry nepřipouštějící kompromis. Můj dotaz vycházel ze stejné logiky, z jaké ty jsi nás napadala a předpokládala jsem, že když jsi se proti tomu ohradila, bude to pro tebe poučením, jak se v diskuzi postupovat nemá. Jak je na příspěvku pro Mišku vidět - nebylo. Holt ne každý člověk je tvor zkušenostmi poučitelný.
Ale jinak, i když si to možná neuvědomuješ, souhlasíš s tím, co jsem o tobě napsala. Jak sama píšeš, "dát pryč" postižené dítě, je vražda, protože správná matka je připravená a schopná ho vychovat - aspoň tak chápu tvé předchozí příspěvky. Ale "dát pryč" dítě počaté protržením prezervativu, vražda není? Takto počaté (a třeba zdravé) dítě je snad méněhodnotným členem naší společnosti? A jaký rozdíl je v tom, jestli si tabletku po vezmeš třeba těsně po styku nebo až tři dny po něm? Pokud má dojít k oplození, dojde k němu tak jako tak, tyto léky oplodnění nezabraňují (navíc než by ses dostala k doktorovi, už můžeš být oplodněná). Tabletky po, jsou-li podány včas, zabraňují vyvíjení se již oplodněnému vajíčku . Kdybys byla opravdu přesvědčená , že lidský život vzniká okamžikem početí, a zbavit se ho rovná se vraždě, tak bys ze sebe vůbec nemohla vypustit myšlenku, že je možné klidně dát pryč dítě počaté znásilněním nebo protržením prezervativu, byť nikoli za pomoci klasické interrupce či miniinterrupce, ale za pomoci ranných abortiv (nebo lidověji potratových pilulek). A všimni si, že vůbec nezastírají účel, k jakému jsou - k abortu, potratu. A pokud tohle nevíš, tak je otázka, jestli si vůbec hledáš informace, které by nějakým způsobem mohly narušit tvoje idealistické teorie.
S.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 8:35:25)
Sylvie, vytrhala jsi z mých příspěvků jednotlivá slova, já jsem psala obecně a nikomu jsem nenadávala(myslím, že jsem přímé nadávky spíše sklidila já sama), jen jsem obecně hledala hranice úcty k životu a druhému člověku. A za to hučení a nymfomanku, ty byly cílené, jsem se Jarce už několikrát omluvila, měla jsem bývala své pocity vyjádřit eufemističtěji, to uznávám. Ale stejně myslím, že to hučení mezi nohama bylo pro manželku, která by byla nevěrná za zády svému nemocnému manželovi,trefné! Rovněž žena, kterou zajímá především její sexuální uspokojení nemohu nazvat čistou ženou, spíše padlou. Čistou ženu zajímá hlavně cit, který partnerovi dává a to je smyslem její sexuality. Dále jsem psala obecnou úvahu o tom, že matka, která podvádí svého muže, podvádí i své děti, a tvrdím i nadále, že taková žena není opravdu dobrou matkou svým dětem. Sylvie, být nekompromisní v pozitivním slova smyslu(řekni mi, co je negativního na dávání čisté něhy, co je špatného na věrnosti fyzické, na věrnosti v myšlenkách, sexualitě výhradně z lásky? Co je negativního na upřímnosti k partnerovi?)znamená odmítat násilí, uznávat důstojnost druhého. Řekni mi co je hezkého naopak na tom, když manželka již po svatbě připouští možnost nevěry, co je hezkého na tom, že nevěra se bere jako že je způsobená přírodou, copak lidi jsou neovládající se zvířata? Co je hezkého na tom, když si partneři lžou? Co je hezkého na tom, když se partneři při sexu soustředí, spíše než jeden na druhého, na svoje sexuální uspokojení. Co je hezkého na sebeuspokojování, sexu z povinnosti, na sexu pro peníze a co je hezkého na nevěře v myšlenkách? Co je hezkého na tom, když se vůbec jen připouští zabití dítěte? Řekni, to je hezké? Já jsem zkrátka v těchto věcech nekompromisní, nekompromisně odmítám něco, co snižuje důstojnost druhého. Když by ses konečně zamyslela, tak bys zjistila, že být nekompromisní v otázkách čistoty lásky, nemůže nikdy schvalovat (ani nepřímo) žádné násilí. Kdežto, tvůj laxní rádobytolerantní přístup k právům a přáním druhého násilí nepřímo schvaluje! Někdo si přeje být násilný, znovu si uvědom, co je to sexuální uspokojení - vraždy z vilnosti, zneužívání dětí, znásilňování, to všechno je způsobeno, že se někdo sexuálně uspokojoval na někom druhém. To samé tvoje hlásání práva na interrupci a tvoje připouštění, ža bys na interrupci šla, kdyby bylo potřeba. Opět schvalování násilí! Ty pořád propaguješ nějakou neexistující hranici mezi, podle tebe, neškodným násilím a velkým škodlivým násilím(zločiny). Podle mne i to podle tebe neškodné násilí tu hranici lidské etiky už dávno překročilo a podle mne je každé násilí zločin proti lidskosti. Zase namítneš, a co vraždění ve jménu víry. Já si myslím, že to, co tady propaguji já, nemá s negativním fanatismem nic společného, ani nepřímo, já tady propaguji obyčejnou lidskou slušnost a úctu k druhému. Co se týče těch pilulek po, tak myslím, že je poněkud velký rozdíl v tom, když se do několika hodin po styku podnikne opatření, zabraňující zahnízdění plodu, a nebo když se hezky čeká na zahnízdění a pak se 12 či 20 týdnů "rozvažuje".
|
| Sylvie |
|
(12.2.2002 9:49:41)
Petro, k otázkám milování a sexuality se vyjadřovat nebudu, jestli ti je můj postoj stále nejasný, otevři si patřičnou rubriku a znova si pročti mé příspěvky. Snad bych jenom řekla, že právě proto, že jsi své nadávky (možná jsem změkčilá, ale "padlá žena" je pro mne nadávka) směřovala tak obecně mezi nás všechny, na základě toho, co jsme napsaly, se nelze divit, že se ti dostalo odezvy, jaké se ti dostalo.
Ale měla bych poznámku k tématu - k interrupcím. BuĎ tak laskava a přestaň nás tady krmit řečmi, že podle tebe je lidský život životem od oplodnění. Teď jsi sama přiznala, že to nemyslíš vážně. Podle tebe lidský život nezačíná oplodněním, ale zahnízděním oplodněného vajíčka. A to je rozdíl, a to dost podstatný. To v podstatě znamená, že kašleš na přírodu (a ne že se podle ní řídíš, jak píšeš) a sama si určuješ pravidla, kdy vlastně lidský život začíná.
Samozřejmě, souhlasím s tím, že pilulka je šetrnější. To je samozřejmě obecné pravidlo, že čím dřív k potratu (ať už přirozenému nebo umělému) dojde, tím menší rizika hrozí. Ale proč tady potom po ostatích házíš řečmi, že milující matka se o počaté dítě ráda postará, když zároveň připouštíš možnost se počatého dítěti v prvotním stadiu zbavit?
S.
|
|
| Lucie, dcera Tinka | •
|
(14.2.2002 10:57:34)
Mila Petro,
ctu tve prispevky a nemam silu se jim ani smat. Spis s tebou citim soucit. Vis, ja moc ty reci o pozitivnim mysleni a pod. moc nebastim. Mozna taky proto, ze, ale radsi ti napisu svuj pribeh:
Na zacatku diskuse jsem se zminila o tom, ze jsem byla odpurkyni potratu. Kdyz jsem prisla do jineho stavu poprve, tak slovo interupce se pro mne rovnalo slovu vrazda. Doktori mi sdelili, ze cekam dvojcata, velice jsem se na obe deti tesila. Potom na ultrazvuku v 20. tydnu zjistili, ze jedno z dvojcat je mrtve (asi ve 16 tydnu), test na genetickou zatez vysel pozitivni, ale amniocentezu jsem nepodstoupila (stejne by tam tuto genetickou vadu neodhalili), potom se narodit Jakub, ktery tolik trpel, mel zvlastni dietu, nemohl nic jist, bral tuny prasku a amoniak mu museli z tela vyplavovat hadickou zavedenou do briska, nakonec ani sam nepolykal, mel sondu do zaludku, taky mel epilepticke zachvaty, asi ani nevidel a neslysel ...
Myslela jsem si kolikrat, ze bude lepsi ho nechat jen tak zemrit v naruci, a take jsem o to lekare nekolikrat zadala, ale ti to samozrejme odmitli (Hippokratova prisaha, zanedbani a neposkytnuti pece -- zcela jejich pristup chapu, nemohou si to vzit triko) a tak jsme se pustili vzdycky do boje. Jakub byl velky bojovnik, moc chtel zit, ale pak mu dosli sily ...Nez znovu privest na svet dite s takovymto rozsahem postizeni, tak to radsi vrazdu zvanou interupce. A tak jsem ja, velka odpurkyne potratu, pochopila, ze nemam pravo posuzovat rozhodnuti jinych lidi nejen v oblasti interupci a asi jsem se naucila vetsi toleranci a hlavne pokore. Pokoru tedy z tvych prispevku necitim a zivotni ziskanou moudrost bohuzel taky ne...
|
| Barbara | •
|
(14.2.2002 11:15:55)
Tak som sledovala vasu debatu v milovani a naraz vidim Petru tady. No myslela som, ze je nestastna, ale ona stale vravi tu svoju pravdu. Petra, preco si taka, preco si myslis, ze si najlepsa a ze tvoja pravda je ta jedina. Ved ani tvoj manzel s tebou nevydrzal a utekol od vas. Ved takto sa predsa neda zit. Leda vo snu.
|
|
|
|
|
| Jarka2, dvě dcery | •
|
(12.2.2002 8:36:08)
Jestli okamžitě, nebo tři dny po, u pilulky nebo injekce "po" je výsledek stejný - zabrání uhnízdění oplodněného vajíčka. Moc se v tom, milá Petro, dvě děti, plácáš. A nesnaž se nás pořád vychovávat jen proto, že máme jiné názory. Sama bych interrupci při náhodném otěhotnění, z finančních důvodů apod. nepodstoupila, ale nevím, jak bych se zachovala, kdyby mi lékaři řekli, že moje dítě bude vážně postižené. A myslím si, že pro nikoho to není snadné rozhodování.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 9:26:51)
Jarko 2, jestli jsi to nepochopila, tak já jsem pro zabránit uhnízdění embrya, jako poslední možnost zrušit těhotenství. Tam je podle mne ta hranice, potřebná hlavně pro znásilněné ženy. To jest co nejdříve jak je to možné po nežádoucím styku, prostě okamžitě! Ale jsem rázně proti zabíjení již zahnízděného vajíčka!!!! Ty nevidíš ten rozdíl????
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 9:28:09)
Oprava: správně mělo být "zahnízděného embrya"
|
|
| Jarka2 | •
|
(12.2.2002 10:24:49)
Ne, já ho tam necítím. Pro mě to je stejné.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 10:49:58)
Jarko2, přečti si, co jsem napsala Sylvii, s tou pilulkou jsem vám dala za pravdu. To ale neznamená, že jsem přijala celé Sylviino pojetí. Radikálně nesouhlasím s jejím pojetím sexuality. Od pochopení sexuality se totiž odvíjí způsob celého života. Já sexualitu chápu jinak než jako užívání si a uspokojování se. Já ji chápu výhradně jako dávání lásky. Mějte se všechny hezky a děkuju za to, že jste mi s tou pilulkou řekly, jak to cítíte vy.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 11:37:55)
Dobrala jsem se k závěru. Život podle mne začíná početím. Velmi souhlasím s používáním antikoncepce s výjimkou pilulek "po". Podle mne je ukončení těhotenství v jakémkoliv jeho stádiu vraždou nenarozeného dítěte. Těhotenství beru od pohlavního styku do porodu dítěte. Myslím, že by se žena celým svým způsobem života, myšlením a jednáním měla bránit nechtěnému těhotenství, tj. tomu, aby nebyla ke styku donucena násilím nebo aby ho prováděla bez jistoty oboustranné lásky. Pokud si nejsou milenci jisti, že by přijali své dítě, měli by se zabezpečit antikoncepcí. Jistě na mne začnete útočit, co bych dělala, kdyby mě někdo znásilnil, když hlásám ukončení těhotenství jako vraždu. Já se snažím o to být dobrým člověkem, aby mne nikdy takové zlo nemuselo potkat. Já věřím, že se chovám tak, že mne nepotká. Kdyby přece jen potkalo, zkoumala bych, čím jsem si ho zasloužila a co jsem dělala špatně, které zlo ve mně takovéhle zlo přivolalo, musela bych si projít citovým peklem, jak bych se vyrovnávala sama se sebou. Já jsem zastánce teorie: " co člověk do svého okolí vysílá, to se mu vrací". Dítě bych musela přijmout, abych měla sama před sebou čisté svědomí a manžel by stál při mně, pro něj je moje svědomí důležitější než to, zda by dítě bylo jeho či cizí. I toto dítě bychom spolu vychovali. Teď jistě spustíte, co bych dělala, kdybych měla své dvě děti , nemocného manžela, cizí mongoloidní dítě v sobě a neměla byt a brala životní minimum. Víte, já si vždycky vzpomenu na televizní pořad o rodičích, kteří si záměrně v ústavech vybírají ty nejvíc nemocné děti a piplají jich najednou doma třeba 5, a vždycky se dojetím rozbrečím nad odvahou a statečností a obětavostí těchto rodičů. Váš svět interrupcí(mateřství pro štěstí matky) mi v porovnáním s takovým světem (mateřství pro štěstí dítěte)připadá naprosto ubohý. Odcházím z diskuze.
|
| Miška, 3 děti |
|
(12.2.2002 11:45:09)
Petro, musím uznat, že jsi opravdu neuvěřitelný člověk. Ale vůbec to nemyslím v tom dobrém. No co bys také chtěla, když kolem sebe vysíláš jen zlobu a nenávist ke všemu, co neakceptuješ.
A pokud k tomu máš ještě názor, že znásilnění si žena přivodí sama svým chováním, tak jsem opravdu ráda, že už diskutovat nebudeš.
|
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(12.2.2002 13:19:21)
Petro, já pořád nechápu, kam ty na své názory chodíš. Kdes je vzala? vyčetla?Někdo ti to naočkoval? Nebo jsi na to vše přišla sama? Takže když mě nějaký maniak znásilní, nebo např, mou dceru, tak to není jeho chyba? Ale moje? Té znásilněné ženy? Nepřipadá ti to trochu postavené na hlavu? Mě jo a dost. Znaméná to i to, že když nám před rokem dvakrát ukradli auto, tak jsme si to přivodili my sami? Nějakou zlobou, kterou v sobě podle tebe máme? Ten zloděj /anebo násilník/ je v pořádku? Petro, ne naše, ale tvoje myšlení je pomýlené. Když takhle o něčem přemýšlíš a nad něčím se dojímáš až k slzám, dokážeš to domyslet třeba do důsledků? Víš, já si taky nesmírně vážím lidí, kteří se dokáží postarat o několik opuštěných, postižených dětí. Pro ty děti je to jistě záchrana, dostanou lásku, péči... Ale - a teď nevím, jestli se vás na mě nesesype víc - ono je něco jiného starat se o pět postižených dětí v době, kdy ti rodiče jsou v plné síle, zdraví a jsou na to dva. Jiné je to asi po letech - starat se o pět postižených dospělých lidí je určitě velice náročné, zvlášť, když je rodičům již hodně přes třeba 60 let, nebo nedejbože v případě, kdy jeden z nich zemře. Zaplatit si ošetřovatelku by asi bylo nemožné. Takže jim nezbyde nic jiného než to, dát je v dospělém věku zpět do ústavu. To musí být pro obě strany velice bolestné. Mám jeden podobný případ ve svém okolí. Moje kamarádka, která by mi věkem mohla být spíš maminkou, se stará o svou postiženou dceru. Té dceři je 41 let, mamince 65. Miluje ji nade vše, obětovala jí celý život, nidky si ani slůvkem nepostěžovala, dávala jí vždy to nejlepší jak citově, tak materiálně, co bylo v jejich možnostech. Ale te´d už je strašně moc unavená. Dostala se do stadia, kdy by sama potřebovala, aby se někdo občas trošku postaral o ni. Já jí pomáhám jak můžu, ale mám svou rodinu, takže není v mých silách převzít na svá bedra ještě tento úvazek jaksi naplno. A ona je zoufalá. Jede na setrvačník, jako stroj, strašně se bojí, co bude dál, až nebude opravdu schopna, kdo se o její dceru postará. Ví, že nebude vyhnutí a skončí v ústavu. A ví, že to tam dlouho nepřežije. že tam citově bude nesmírně strádat a utrápí se. Je to hrozně mučivé.
Víš, Petro, ono je někdy potřeba podívat se na věci trochu hlouběji, ne jenom deklamovat co se ma a co je povinnost atd. Na kolik svých umírajících novorozených dětí bys během života zvládla se dívat? Mojí sestřenici zemřely po porodu dvě děti! Jedno donošené, druhé v osmém měsící. Před tím prodělala několik samovolných potratů do třetího měsíce. A když se konečně podařilo, že miminko donosila, dopadla takhle. Po čase otěhotněla znovu - a opět. Petro, dokážeš si to vůbec představit? Myslíš, že ona, kdyby podruhé jí bylo sděleno, že její dítě nepřežije, by ho donosila? Když už to jednou zažila, jaké to je, stát nad prázdnou kolíbkou?
No, nic, ty si stejně budeš mlít svou osvědčenou písničku. Jenom jsem to sem chtěla napsat - spíš jako úvahu. Zamyšlení. Život je složitý, bylo by krásné, kdyby všechno fungovalo tak, jak si představuješ. ALe to nejde. A proto se člověk musí naučit žít tak, aby mohl se sám sobě podívat do očí, tak, aby dokázal čelit různým problémům, situacím a řešil je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Protože NIC v životě není černobílé. To jenom ty máš to své myšlení takhle jednoduché.
P.S.Omlouvám se všem za tohle slohové cvičení.
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 13:33:10)
A ještě jednu věc bych chtěla uvést na pravou míru. Nadáváno začlo být vámi mně, a to když jsem napsala větu, že nikdy nebudu nevěrná svému muži. Od té doby, co jsem se vaším zlem (kdy jste si ze mne tropily žerty a hromadně jste se mi vysmívaly za moji údajnou "naivitu")poprvé a naposled nechala vyprovokovat k vyslovení nymfomanky a hučení mezi nohama, si již dávám pozor na to, abych nebyla jako vy a nepouštěla na někoho nadávky. Vedla jsem pouze obecné úvahy o čistotě lásky manželské a mateřské. A za to jsem si od vás vysloužila další posměch a nechutné útoky na svou rodinu. Vy vyháníte každého, kdo vás nabádá k zamyšlení svými úvahami o ideálním životě a takové úvahy považujete okamžitě za útok, máte totiž strach, aby nebylo pitváno ve vaší ubohosti. Proč odsuzujete každého, kdo se snaží žít tak, aby se přiblížil ideálům?
Ještě se vrátím k dítěti postiženému několika vývojovými vadami. Myslím, že by se dítěti měla dát šance, mělo by se využít lékařské vědy k vylepšení zdraví dítěte. Odmítám euthanasii, a nevím, kde je její hranice. Euthanasie je vzít si nemocné dítě do náručí a počkat až umře, když by mu lékaři mohli pomoct. S tím nesouhlasím. Nesouhlasím s euthanásií. Kdo rozhodne, že vývojové vady dítěte jsou neřešitelné? To asi záleží na svědomí jeho rodičů, aby vycítili, co je pro jejich dítě(ne pro ně) nejlepší. Ale rodiče pod tlakem nejsou dobrými soudci. Některé dítě může přežít 12 operací a pak se vrhnout do života a některé zemře při první z nich a rodiče si vyčítají, že ho raději nenechali v klidu dožít ve svém náručí. Já tím navazuji na svůj ranní příspěvek o tom, že bych raději nechala dítě v náručí zemřít než ho nutila do nekonečných operací. Ale co když by právě ty operace ho přivedly do života? Já nevím, co je správné. Myslím, že lékař sám o sobě je špatný soudce, rodiče jsou sami o sobě špatní soudci, jejich vzájemná spolupráce může mnohé vyjasnit, ale ani to není záruka správnosti jejich rozhodnutí. Myslím, že zde rozhoduje úplně někdo jiný, rozhoduje zde chod přírody. Asi bych v takové těžké chvíli poslouchala lékaře, přírodu a snažila bych se vcítit hlavně do děťátka.
|
| Miška, 3 děti |
|
(12.2.2002 14:35:32)
No Petro, nevím, jestli si to uvědomuješ, ale dokážeš lidem strašně moc ubližovat. Kdyby tvůj Závěr četla žena, která byla znásilněná nebo rodina, které nějaký pedofil zneužil dítě, asi by jejich reakce nebyly vůbec pro tebe pozitivní. Kdyby se toto stalo s tvými holčičkami, také by sis tohle všechno říkala?
K tomu tvému poslednímu příspěvku ještě dodám, že snad každá matka nebo alespoň já bych určitě věřila doktorům a snažila bych se využít všech prostředků od lékařů přes internet po zahraniční lékaře, abych opravdu vyzkoušela všechny možnosti, které by mi dítě zachránily. Proto jsem nějak nepochopila, jak to myslíš, ty znáš někoho, kdo by nechal své dítě umřít v náručí, aniž by mu poskytl pomoc?
|
| Sylvie |
|
(12.2.2002 14:50:20)
To jsem sem zavlekla já, ve výměně názorů s Alešem. Že když už bych měla porodit dítě, které nemá šanci přežít ani pár hodin po porodu, nesouhlasila bych s jeho léčbou. Nicméně je to úvaha čistě teoretická, protože předpokládám, že nikdo z doktorů by si nevzal na triko žalobu za neposkytnutí adekvátní péče nebo tak něco. Což by ale samozřejmě dost ovlivňovalo moji ochotu takové dítě donosit. Rozhodně jsem nemluvila o vadách, které je možné operovat, jak píše Petra.
S.
|
| Miška, 3 děti |
|
(12.2.2002 14:55:54)
Sylvi, takhle to vyznělo jinak, jenže když to Petra přirovnala k eutanazii, to bylo něco jiného. Eutanázie snad znamená zabít člověka, aby netrpěl.
|
| sally |
|
(12.2.2002 17:53:38)
Petro,
jistě tě potěší, že jsem nad tvými názory moc přemýšlela - a musím říct, že v zásadních otázkách se shodujeme - a to myslím i se všema holkama tady. Nemyslím, že sem chodí ženská, která by si chtěla v životě zažít nevěru, rozvody, potraty, postižené dítě, znásilnění, vraždu... to nechce nikdo, všichni by chtěli žít v tvém ideálním světě, kde je jen láska, láska a zase láska. Jenomže ten svět neexistuje - a to že příjmáme jeho existenci, to že se snažíme svojí situaci řešit, to že přemýšlíme nad tím, kde číhá další nebezpečí, to přeci není nic špatného.
Na rozdíl od nás, ty zavíráš oči před tím, co všechno se může stát - nikdy nebudeš nevěrná, nikdy nepůjdeš na potrat, nikdy nebudeš znásilněná, nikdy nebude tvůj manžel nevěrný. A co když se to stane? Co pak?
Co uděláš, až ti tvoje šestnáctiletá dcera oznámí, že je těhotná? Uděláš jí kázání o tom, že lidé se mají milovat pouze z lásky a pouze v případě, že jsou schopni a ochotni starat se o dítě? Řekneš jí, že jí hučí mezi nohama, že je povětrná žena, co nikdy nedokáže řádně své děti vychovat, že myslela jen na své uspokojení, že je plná zloby a nenávisti...
A nebo si s ní sedneš ke kafíčku, řekneš, že to je teda zapeklitá situace, nabídneš jí pomocnou ruku, útěchu, předložíš jí možná řešení, z kterých si může vybrat (včetně řešení, s kterými sama osobně hluboce nesouhlasíš) - a potom její řešení přijmeš s pochopením a láskou?
To je to, co tady u tebe postrádáme - pochopení pro to, jak někdo vyřešil situaci, pochopení pro to, že ne všichni žijí v ideálním světě (kolik je žen, které si mysleli, že jejich partner zajásá, až se dozví, že budou mít miminko, a on místo toho vycouval a odmítnul nést zodpovědnost?) a že se tudíž musí uchylovat k neideálním řešením. Tím nemyslím, že s nimi musíš nutně souhlasit (na druhou stranu - svému muži neodporuješ, posloucháš ho, jak víš, že zrovna jeho názory jsou ty správné????) a že by jsi sama sáhla po zrovna takovém řešení, ale to neznamená, že ona osoba s jiným životním stylem, jiným názorem je špatná a ty jsi ta jediná správná. Prostě ti chybí trocha tolerance a lásky k ostatním lidem - a dokud nebudeš milovat lidi i s jejich chybami, budeš stále ta zapšklá nenávistná fanatička.
|
|
|
|
|
| Janatris, Kuba 2000, Bára 2004 | 
|
(19.2.2002 22:01:01)
Po delší době jsem zavítala na Rodinu a zalomcovaly mnou některé Petřiny výroky (Petra, dvě děti).
Petro, po přečtení Tvých posledních příspěvků se mi zpotily ruce a obešla mě zimnice. Ani by mi tak nevadilo, že jeden ze základních pudů přežití tak krkolomně slučuješ s láskou, to je de facto Tvá soukromá věc, ale dělá se mi zle z toho, jak někdo může házet do jednoho pytle ženy, které v pudu sebezáchovy podstupují interrupci, s lidmi, kteří znásilňují a zabíjejí děti pro své chvilkové potěšení.
Žena byla odjakživa tím, kdo plod nosí, vyživuje, dýchá za něj a porodí ho - čímž pro ni začíná nekonečný kolotoč starostí a obav. Nenapadá mě žádná jiná osoba, která by měla mít větši právo rozhodovat, zda to ta žena chce či nikoliv, než ona konkrétní žena sama.
Tvá představa o ženách, které se rozhodnou pro potrat ještě před oplodňujícím stykem, je dost ujetá. Už vidím osmnáctiletou studující dívku či 28-letou mámu tří dětí, jak si řeknou: "Mám sice teď ovulaci, ale kašlu na ochranu. Já si otěhotněním, HEZKY SI POČKÁM NA ZAHNÍZDĚNÍ a pak půjdu na interrupci." V jistých sociálních vrstvách se tento způsob uvažování může vyskytovat, pak ale internet není tím nejvhodnějším komunikačním médiem, kterým bys tyto lidi mohla oslovit.
Láska je hezká věc a podaří-li se spojit se sexem (a navíc i s rozmnožováním), je to jistě velmi uspokojivý pocit. Co tě ale opravňuje k odsuzování těch, kterým se to zatím nepovedlo nebo kteří o to ani nestojí?
Není pravda, že se zvířata neovládají. To je jen takový mýtus, který neschopným lidem pomáhá upevňovat jejich sebevědomí.
Odmítání euthanasie je podle mě nevědomost, slabošství a sobectví. Většina lidí, kteří euthanasii odmítají a odsuzují ty, kteří s ní souhlasí, se nikdy nedostali do situace, kdy se museli dívat, jak jejich blízký protrpí každý další den svého života a touží po smrti. "Odmítači" jsou příliš slabí na to, aby dokázali na sebe vzít takovou zodpovědnost. Avšak nad lůžkem trpícího člověka se dokáže ohánět falešnými řečmi o vlastním svědomí jen skutečný sadista.
Jana
P.S. Omlouvám se za návrat k týden starému příspěvku, ale rozhořčení bylo nesnesitelné. Též se omlouvám, pokud už něco podobného bylo řečeno přede mnou - server mi odmítá zobrazit celý průběh diskuse.
|
|
| Bára | •
|
(29.3.2004 16:23:49)
Petro, ty nejsi jenom naivní, ty jsi prostě úplně BLBÁ.
|
| Jarka | •
|
(30.3.2004 19:19:04)
Dovoľte mi vyjadriť sa tiež k téme ukončenia tehotnosti. Tak ľahko sa povie interupcia je vražda a bodka. Ale ten, kto to zažil na sebe, kto pozná ťarchu rozhodovania sa, ten vie aká zložitá je to situácia. Sama som prežila aké to je, keď žena neočakávane čaká dieťa. Môjmu dieťatku som darovala život, ale i tak viem hlboko pochopiť čo prežíva žena, ktorá pre rôznu životnú situáciu sa rozhodla pre potrat a nikdy by som sa ani len nepokúsila ju súdiť, lebo človek je veľmi krehký a nikdy nevie ako by sa zachoval on. Naozaj chápem ženy, ktoré sa rozhodli povedať dieťatku nie, pretože tie situácie sú tak ťažké a dokonca si myslím, že niekedy ani nie je v ľudských silách rozhodnúť sa inak. Túto silu môže dať len Boh, ak o ňu prosíme. Mamičky prosme o ňu, pre seba aj pre druhých. Faktom však je, že nech je situácia akákoľvek ťažká, až nezvládnuteľná, to čo ničíme je život, ktorý začal a ten život je ľudský. A to je zlé. A vždy to bude zlé a nesmieme sa klamať, že sme urobili dobre. Sme ľudia a nezvládli sme situáciu, ale neklamme sa, že sme urobili dobre, keď to dobre nie je. Možno žena nedokázala konať inak,čo sa dá ľudsky pochopiť, ale nemožno povedať že vlastne sa nič nestalo, alebo že urobila dobre. Siahnuť na život – vo svojom jadre nemôže byť dobré, a v hĺbke srdca to určite cítime všetci.
|
|
|
|
| Pavlína, syn 14 měsíců | •
|
(12.2.2002 13:45:36)
Petro, něchtěla jsem vůbec do této dizkuze zasáhnout. Tvůj poslední? příspěvek mne k tomu ale donutil. Taky se na televizi dívám a vždy mě dojme, jak mají ti rodiče sílu starat se o tolik dětí (i postižených). Ale v naprosté většině jsem si také všimla, že tito rodiče jsou věřící. A když začneš rozebírat život věřící a nevěřící rodiny, nikdy mezi ně nedáš =. Ne všechny rodiny jsou připraveny vzít na sebe tu zodpovědnost vychovávat více dětí (ať už posižených nebo zdravých). Každý z této diskuze i z venku má svůj názor (i když většina převahuje), ale ty se chováš nafouknutě, když "většina" se nedá tvými názory zlomit a raději odcházíš. Ráda si poslechnu tvé názory za pár let, až dle svého přesvědčení budeš mít místou dětí dvou pět nebo šest, z toho jedno bude postižené. Jak budeš. DOkud si totiž všechno nevyzkoušíš na vlastní pěst, nemůžeš nikoho přesvědčovat o tom, že toto je to pravé.
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(12.2.2002 22:49:12)
Hodně jsem přemýšlela a donutilo mě to se sem vrátit. Uvědomila jsem si, že jsem se unáhlila a vracím se opět ke svému původnímu tvrzení, že souhlasím s použitím pilulky "po", ale to pouze a výhradně pro krajní případy znásilnění, nikoliv třeba pro případy protržení prezervativu. Já jsem se na to podívala z hlediska zodpovědnosti. Když mají milenci dobrovolně spolu sex a počnou dítě, měli by být za svůj sex zodpovědní a dítě přijmout, ať je jakékoliv. Znásilněná žena by ale neměla nést zodpovědnost za to, že jí proti její vůli bylo počato dítě.
Připadá mi zodpovědné okamžitě po znásilnění zajít k lékaři a požádat ho o preventivní injekci, v době, když ještě o těhotenství není jistota. Připadá mi nezodpovědné vyčkávat a těhotenství ukončit, až když je těhotenství v jistotě a v pozdější fázi.
Je správné z etického hlediska donosit děti počaté znásilněním, když znásilnění je neetické? Podle přírody asi ano. Na to moje hlava už nestačí.
Každopádně se musím přiznat k tomu, že to, co jsem psala, že bych osobně v případě znásilnění odmítla injekci "po", protože je špatná, tak to se mi nějak rozleželo. Teď už si myslím, že bych NEMĚLA tu sílu zachovat se v takové situaci správně a nechat všemu volný průběh. Na tuto situaci si nevěřím. Ale jinak mohu prohlásit následující: NIKDY nepodstoupím interrupci, protože si myslím, že interrupce je vražda.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(13.2.2002 0:04:51)
K poslední větě dodávám, že platí v případě pokud mi bude umožněno svobodně se rozhodovat a svobodně nakládat se svým životem.
Znásilněné ženě to umožněno není. Je etické povolit v tomto krajním případě interrupci, pokud jí není umožněno použít pilulku"po"?
Někdo jde na interrupci z důvodu momentální finanční tísně...tam to je podle mne značně neetické. Já vím, že na tom nenese vinu jen ta žena. Nese ji i otec dítěte a nese ji celé okolí matky a společnost, která ji k takovému kroku dohnala, tím, že ji v její situaci NEPODPOŘILA.
|
| Petra, dvě děti | •
|
(13.2.2002 7:53:10)
V mém okolí znám několik dívek a žen, které podstoupily interrupci nikoli z důvodu těžké tísně, ale z důvodu toho, že lehkovážně přistupovaly k životu a sexualitě a interrupci braly jako normální samozřejmost. To už je zneužívání interrupce nejtěžšího kalibru. Jaké procento tvoří lehkovážnice z celkového počtu žen, které jdou na interrupci? Jak znepříjemnit těmto lehkovážnicím život? Může vůbec něco přivést k zodpovědnosti lehkovážníky-muže?
Jaké by to bylo, kdyby se společnost odsouhlasila, že oba milenci musí nést za svůj sex zodpovědnost, že život začíná početím a rozhodla provádět interrupce a dávat pilulky "po" pouze dívkám a ženám, na nichž byl spáchán zločin? Co kdyby se tyto zákroky prováděly jen ženám, které by přinesly k lékaři rozhodnutí policie? Předpokládalo by to, že by v Policii muselo dojít ke změnám, výslech by byl prováděn specialistkou a nesměl by být pro ženu ponižující, měl by spíš být jako psychoterapie a pomoc. Aby se ženy nebály a nestyděly nahlásit, co na nich bylo spácháno. Měla by šanci lehkovážnice, která by fingovala znásilnění neznámým pachatelem a nebo nařkla někoho známého? Měly by šanci úplatky? Šlo by toto "ale " prosadit, aniž by se zneužilo? To už také nezvládám posoudit. Je vůbec možné prosadit nějaké "ale"? Je to vůbec etické prosazovat takovéto "ale"? Zajímal by mne názor Kateřiny Chrobákové.
Připadá mi, že celá společnost by se musela od základů změnit. V této společnosti je médii a sexuology propagováno sexuální uspokojení, užívání si, uvolněnost, interrupce je brána jako samozřejmost, děti jsou "vychovávány" pornoliteraturou. Dospívající lidé po dotazu, jaký mají názor na pornografii, pronášejí věty typu" to je přece normální součást života". Zákeřnější než pornografie je však současná sexuální výchova. Pornografie se ze sebe nesnaží dělat hezkou, ta svůj hnus neskrývá. Ale co sexuální výchova? Ta přímo vychovává k nezodpovědnosti. Ta se snaží medovým hlasem podsouvat mladým, že je normální a žádoucí v sexu se náležitě uspokojit. " Když vám to nejde normálně(orgasmus)? -pomožte si netradičně, vyměňte techniku! tím se nepošpiníte, nebojte...." Copak lidská láska je technika soulože? Láska je přece cit! Láska je piplání citu a ne cizelování techniky! Milování z lásky je přece nádherné samo o sobě, není potřeba žádných technik, k tomu by měly být vedeny děti a mladí lidé. Co to je za zvrácenost vyvyšovat prázdný chtíč nad lidský cit! A proto znova opakuju, že cílem pohlavního života je DÁVÁNÍ LÁSKY, NE USPOKOJENÍ TĚLA".
Je mi jedno, co si o mě myslíte, já jsem považovala za důležité to sem napsat.
|
| petluše |
|
(13.2.2002 8:36:35)
Petro, víš jak to dopadlo v Rumunsku? Ne? Tak si zajeď do některého rumunského dětského domova. No to bych Tě chtěla vidět, jestli by to s Tebou nehnulo.
Netka
|
|
| Lenka, Kryštůfek *1.8.2002 |
|
(13.2.2002 10:21:16)
Petro,
Tvoje názory na tomto fóru přesně dokládají Tvůj přístup k životu - já tomu říkám "pštrosí politika". Ty prostě před problémy, které se nevejdou do složitě vykonstruovaných teorií, strakáš hlavu do písku.
Vyjadřovala jsi se ke článku "Lidský život je lidský život. Tečka" ve smyslu, že s ním souhlasíš. Teď tu čtu, že v podstatě souhlasíš s potratem, pokud ještě není 100%, že je žena těhotná. Takže o životě, o kterém najisto vím, ten zničit nemůžu, ale ten, o kterém nevím, klidně. Pokud tomuhle říkáš ochrana nenarozeného života, tak tedy potěš. Připadá mi to jako kdybys schvalovala střílení do stěny a nevadilo Ti, když zastřelíš někoho za ní, protože Ty ho přece nevidíš, že?
Já osobně nejsem kategoricky proti potratům, i když sama si nedovedu představit situaci, která by mě k němu donutila, ale NIKDY bych nedokázala odsoudit nějakou ženu, která se pro něj rozhodne. To je věc její a jejího svědomí.
Ovšem Tvůj přístup, který říká kategoricky potraty NE - přirozeně, jinak bys nebyla ve svých očích tak svatá jak si namlouváš - ale zadní vrátka pilulka po (která je potenciálně taky potratem) je pro Tebe přijatelná, tak to je, milá Petro, pokrytectví nejhrubšího zrna z které (a omlouvám se, že teď Tě budu trochu parafrázovat) se mi zvedá žaludek.
Lenka
|
|
| Sylvie |
|
(13.2.2002 10:28:38)
Petro, předvádíš nám tu docela dobrý názorový kontrmelce - od prohlášení, že lidský život je životem od početí, nicméně do týdne jeho života je možný ho usmrtit a je to normální, přes názor, že lidský život je životem od početí, ale platí to jenom tehdy, je-li možné těhotenství už diagnostikovat, až po názor, že lidský život je životem od početí, ale je možné ho zabít, když za něj žena nenese zodpovědnost, v ostatních případech je to vražda. Oč mi jsou sympatičtější názory Honzy, se kterým jsem obdobnou diskuzi vedla nedávno, pro kterého je lidský život životem od početí a jako takový je prostě nedotknutelný za všech okolností. Ty v podstatě říkáš to samé, co my - lidský život samozřejmě vzniká početím, ale když už se má odstranit, ať se odstraní co nejdřív, na co nejnižším stupni vývoje. Já sama cítím, že to není lidsky správné, ale pořád mi to přijde lepší, než nést důsledky nelegálních potratů. Víš, ale potom nechápu, proč se tu tak urputně dohaduješ a děláš, že jsi lepší než my tady. Pokud ty znáš dívky a ženy, které si pletou antikoncepci s interrupcí, běž poučovat je, tady v této diskuzi nikdo takový (aspoň z těch, co měli potřebu se vyjádřit) není.
Petro, jestli ty své děti vychováváš pornoliteraturou, je to tvoje věc, ale nevnucuj ostatním, že je to u nás normální. Z mých kamarádek to žádná nedělá, já sama jsem takovou výchovou taky neprošla a nečtu je ani teď. A co se týká Policie - nebudu rozebírat jejich úplatnost či neúplatnost (mimochodem, mám dvě známé, které mají řidičák, aniž by musely překročit práh autoškoly), ale podívej se na tvůj návrh z tohoto hlediska: jaké potvrzení by Policie měla dodávat? Že došlo k pohlavnímu styku? To je práce pro gynekologa, ne pro policistu. Že šlo o trestný čin? Pokud by Policie takové potvrzení vydávala každé, která nahlásí znásilnění, tak by potom nemělo smysl, něco takového vůbec zavádět. Nebo by hlavní slovo měl jeden jediný člověk, a to psycholog a na jeho dobrozdání by všechno záleželo? Pak se ale otevírá velký prostor pro korupci, nehledě na to, že pokud vím, právě tito specialisté u policie často chybí. A vzhledem k nedostatku peněz, které u Policie jsou (kamarádky manžel je policista, takže vím, o čem mluvím) se není co divit. Anebo by Policie případ nejdřív vyřešila, a teprve pak napsala potrvzení? Pak by ale nebylo možné použít pilulku "po" a obávám se, že často by se nestihla ani interrupce. Dejme tomu že v devátém měsíci by Policie rozhodla, že opravdu šlo o trestný čin - co potom? Navrhovala bys porod-potrat, jak o něm píše Katka Chrobáková? Když žena nenese za těhotenství zodpovědnost a má tedy právo se dítěte zbavit? Když jsi tak přemýšlivá, jak bys takovou situaci řešila v praxi? Určitě nějaké řešení existuje, když jsi něco takového navrhla, mne ale nenapadá a jsem na něj zvědavá.
S.
PS: Já myslela, že cílem pohlavního styku je splození dítěte a že právě proto bývá žena v období ovulace nejvzrušivější.
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(13.2.2002 10:30:35)
Petro, píšeš, že znáš několik žen, které prošly potraty a odsuzuješ je. Víš, já jich zase tolik neznám a i když nějakou znám, tak bych si nedovolila nikdy ji kvůli tomuto soudit nebo odsuzovat. A vytvářet si o ní své názory. Pokud se dovím, že někdo v mém okolí byl na potratu, tak se to dovím jen proto, že je to např. moje kamarádka. Jiné ženy takové věci neroztrubují do světa. Tomu, co jsi napsala, se říká pomlouvání. Kamarádka by zůstala mou kamarádkou i po tomto zákroku. Dovedu si živě představit, jak se asi na své okolí díváš ty.
|
|
| sally |
|
(13.2.2002 17:46:33)
Holky,
zase jste to nepochopily!!!! Před každým sexem povedete s partnerem rozhovor, v kterém se domluvíte, zda chcete dítě a zda jej zahrnete láskou. Pokud bude výsledek rozhovoru kladný, tak může dojít k sexu. Můžete se "rozehřívat" slovy o té jediné pravé Lásce, ale žádnou techniku. Pěkně potmě, za staženýma záclonama, v ložnici, s požehnáním úřadů na misionáře - a ne abyste z toho něco měly (jako třeba orgasmus) - pěkně rychle "hup na krávu ať je tele". Možná by bylo dobrý se před tím (a potom) opláchnou lyzolem, aby bylo jasné, že nedošlo k žádnému hnusu a špíně. Akorát nevím, jestli muž může mít orgasmus (nebo dokonce musí? Protože kdyby neměl, tak by nemohlo dojít k láskyplnému oplodnění a tudíž by to byl sex pro sex!!!).
Pokud některá z výše uvedených podmínek není splněná (jako třeba kdyby jste měly hnusný orgasmus, z čehož vyplývá, že svému dítěti již nemůžete předat ty pravé hodnoty, o láskyplné výchově ani nemluvě), jedná se o znásilnění a můžete za policejního dohledu jít na potrat. Na ten ovšem nesmíte v případě, že těhotenství ohrožuje váš život, nebo v případě, že je dítě těžce postižené. To potom musíte dítěti věnovat veškerou láskyplnou péči, ostatní děti můžete dát do děcáku, na manžela se můžete vykašlat (funkci oplodňovače už stejně splnil).
A jinak jsem moc ráda, že konečně nekdo odhalil Sylvii - že se nestydíš, koukej Verunce ty pornografický leporela vyházet!!!! :-) A o Mišce ani nemluvě! Kdo ví, proč naučila malou Mišku hledat na internetu!!!! :-)))
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(13.2.2002 19:45:28)
Sally, teď jsi mi teda dala ránu. Bože, celý svůj život žiju v klamu!!! Měla bych se jít zakopat do země, spláchnout si hlavu do záchodu, vyrvat si všechny vlasy. Jsem špatná, zhýralá,padlá žena. Celou dobu, co jsem matkou svým dcerám se snažím dávat jim ze sebe to nejlepší, vychovávat je k lásce,ohleduplnosti, učím je vciťovat se do druhých lidí, pomáhat, kde můžou. Do ted jsem si myslela, že to snad dělám správně, a že se mi to dokonce i daří.
A ono ne, všechno je jinak. Nemám právo je vychovávat a předávat jim své pochybné hodnoty, idee, nemám právo připravovat je do života...., neboť v okamžiku jejich "vzniku" jsem totiž měla orgasmus!!! A co víc, dokonce se mi to líbilo!!! A s manželem jsme se milovali i jindy, ne jenom v době, kdy jsme chtěli počít dítě. Odcházím. Jdu do kláštera a zbytek života ztrávím v modlitbách, snad mi bude odpuštěno. :o))
|
|
|
| Lucie, dcera Tinka | •
|
(14.2.2002 9:57:05)
Mno, mozna by pomohlo ty hrisniky verejne vystvit. Na pranyr s nimi!!! Petro, promin, ale tvoje nazory mi pripadaji lehce stredoveke...
Tehdy se bral orgasmus zeny a poteseni ze sexu jako neco nemravneho, a taky beda, pokud sex neslouzil k oplodneni.
Myslim si, ze vetsina normalnich lidi si nepredstavuje plnohodnotnou lasku jako nekonecnou orgii.
|
|
| Vendula, 3 děti | •
|
(19.2.2002 9:12:01)
Po delší době jsem se dostala na "Rodinu" a měla něco málo času "prolistovat" názory, které rozpoutal článek "Lidský život je lidský život".
Asi bych nenapsala nic, co by už zde nebylo řečeno. Téměř každá z nás máme ve svém okolí někoho, kdo prošel nějakou těžkou zkouškou, spousta z vás tou zkouškou prošla sama. Nemohla bych naprosto kategoricky odsoudit ženu proto, že podstoupila potrat, když nevím, co ji k tomu vedlo. Možná proto, že neznám žádnou, která by na potrat šla s písní na rtech jako na "náhražku" antikoncepce v důsledku svého nevázaného sexuálního života. I když nechci tvrdit, že všechny jsme svaté a takové se mezi námi nenajdou.
Když se tak nad všemi příspěvky zamyslím-každý má v sobě určitý kus pravdy. Jen se ta pravda nesmí vytrhávat z kontextu a činit z ní ta "absolutní".
A dodávat NESMÍŠ.
Petro, přála bych ti, aby ti tvůj vztah s manželem vydržel bez mráčku. Není nic horšího než vidět, jak se ti vztah rozpadá před očima, jak ten, komu jsi věřila, zklamal. Pak by ses možná ne svět dívala jinýma očima a tolik neodsuzovala to, co ta která z nás udělala.
Pokud myslíš pornografickou literaturou, která vychovává naše děti časopisy typu Bravo Girl, Cosmo Girl, dospělácký Cosmopolitan či Bazaar, věř, že z nich nejsem vůbec odvázaná. Mám téměř šestnáctiletou a třináctiletou slečnu, obě tyto časpoisy čtou a dost dobře nejde jim to zakázat. Mám v živé paměti svoji "prudérní" výchovu v dětství a to, co bylo "tabu". I to, jak můj táta nemohl skousnout, když jsem holkám řekla (bylo jim 8 a 5 let), že budou mít bráchu. Já si v jejich letech psala do porodnice o sourozence...Taky si pamatuji na pěkný průšvih, který vyvolala jistá naučná kniha, přinesená zhruba ve čtvrté třídě do školy jednou spolužačkou...
Ale zpět k časopisům. I když nad jejich obsahem kroutím hlavou a chytám se za ni, cože to ta dnešní mládež, myslím, že pornografií nejsou. Jo, dítka zde získají "dobré rady", ale ne všechny stránky obsahují návod "jak na to". Nefandím jim proto, že dělají ty všechny "mladé rebelky" předčasně dospělými a vtloukají jim do hlavy, že dětství už není "in". Záleží pak na té které rebelce, jestli považuje za důležitější přečíst si článek o tom, jak se nalíčit a co si vzít na sebe, nebo jak dostat do postele kluka a strávit tam úžasný víkend.
Sexuální výchovu bych zavedla jako povinný předmět-ovšem nedovedu si dost dobře představit, jak by to fungovalo v praxi a jak by se lektoři své úlohy zhostili. Ono je jednoduché pustit film o potratech, ale vysvětlit dítkám "o co vlastně jde" už je těžší.
Stejně, jako je těžké hledat mezi našimi názory ten Pravý
|
| Sharon |
|
(19.2.2002 17:02:07)
Vendulo, naprosto s tebou souhlasím, jelikož jsem "majitelkou" dvou zcela stejně starých dětí (akorát to starší je kluk), vím přesně, o čem mluvíš.... ty časopisy ty děti opravdu nepoškodí... spíš naopak... je dobře, že si už v tomto věku můžou - informované a poučené - formovat vlastní názor... naše byvší iluze o čápech pomalu až do svatby vskutku nelze považovat za optimální :-))). A silně pochybuju, že patnáctiletá holčička pod vlivem rebelky z kosma vyrazí sklátit prvního kluka, co se jí připlete do cesty.... ta, co to udělá, by nejspíš jednala stejně i bez toho časáku... je to hlavně v rodičích a ve výchově, ne v časopisech.... a nic se nesmí přehánět....
A ještě jsem chtěla dodat k tomu filmu o potratu - nevím, jestli se tu nepřetřásá pořád ten jeden jedinej... ten bych zakázala promítat jakožto zavádějící, demagogickej a traumatizující... kdysi jsem měla možnost ho zhlédnout v televizi.... jednalo se o již tolikrát diskutovaný potrat téměř zralého plodu (pochopitelně v USA, kde to je dovolené - jak už tady někdo psal - až téměř do samého konce těhotenství), který byl kyretou trhán na kousky přímo před kamerou... zážitek opravdu drastický a všemi odpůrci potratů s oblibou používaný... výrazy "na kusy rozcupované miminko...", "utržená ručička"....,"kusy hlavičky"...."bolestí plačící očíčka"... patří mezi jejich oblíbenou a často používanou rétoriku....
Svůj názor na potraty jsem už sdělila mnohokrát a ani rozcupované několikaměsíční miminko před kamerou ho nezmění.... neprosazuji interupci jako jediné řešení, ale nikdy neříkám nikdy a každá žena je zodpovědná za osud sebe i svých budoucích dětí sama... a zjednodušeně řečeno - nikdo jí do toho nemá co kecat!!!
p.s. zdravím Evu, i ty jsi milá a držím ti palce :-)))
|
| Miška, 3 děti |
|
(19.2.2002 17:58:21)
Sharon, to ale opravdu nebyl zralý plod...:-) Já vím, že tomu nebudeš věřit, ale jednalo se právě o miniinterupci. V té době - 8. týdnů má plod již nožičky a ručičky a pokud chtějí plod vysát z dělohy, aniž by ji museli moc roztáhnout, je nutné plod takto poškodit, aby mohly vyjít jednotlivé části plodu. Ale i přesto, že se opravdu jednalo o osmitýdenní plod, byl tento film dosti otřesný a nemohl nechat nikoho chladným. Ale to byl asi účel filmu.
Pokud se jedná o sexuální výchovu, tak vím, že ta na školách již je povinná - alespoň vím o tom, že můj syn se sexuální výchovu učí. Nevím jakým způsobem /asi se ho budu muset zeptat/:-).
|
| Pavlína, syn 14 měsíců | •
|
(19.2.2002 19:09:19)
Svůj názor na interupce jsem tu již psala. Asi se teď na mě sesypete, ale zmiňované potraty v Americe mi připadají jako vraždy. Nejsem zdravotník, ale skoro hotové miminko přeci už cítí bolest, už to nění fazolka, která nezabere celý kýbl? I když nevím jak je na tom s nervovými zakončeními zárodek starý 8 týdnů, připadá mi potrat u nás přeci jenom přijatelnější.
|
| Miška, 3 děti |
|
(19.2.2002 19:31:48)
Pavlíno, já se na tebe nesesypu, neboj:-)) Když jsem si přečetla, že v Americe je povolen potrat po 20. týdnu metodou, která mi připomíná spíš týrání plodu, připadá mi miniinterupce- i když miniinterupce je vlastně roztrhání plodu, šetrnější vzhledem ke stáří plodu. Musí být asi veliké trauma a šok pro maminku, která už je v pokročilejším těhotenství a vyšetřením se zjistí nějaká vada, kterou je nutné řešit potratem v tomto období. Ale já předpokládám, že žena bude nejspíš pod narkozou, aby o ničem nevěděla, ne jako u interupce. Ta je zase v tomto případě nešetrná pro matku.
Já si jenom tak přemýšlím, tak se na mě taky nesesypávejte.....:-)))
|
|
|
| Sharon |
|
(20.2.2002 12:10:54)
Miško, dost možná takových děsivých filmů existuje víc, ale ten, co jsem viděla, byl opravdu o dítěti ve stáří cca 4-5 měsíců a "potrácelo" se kyretou, která ho doslova trhala na kousky, které odpadávaly do kyblíku... tehdy jsem se nevydržela dívat do konce, bylo to dost odpudivé... chápala bych ukončení těhotenství tak pozdě v případě vážného a prokázaného postižení - a jsou taková, která jsou jednoznačně nezaměnitelná - ale i v tom případě myslím, že existuje humánnější způsob než ten, co nám naservíroval dokument z Ameriky....(který trošku podezírám ze záměru).....
Co se týče obhajování či zatracování potratů v raném stádiu těhotenství.... diskuse se pohybuje pořád v kruhu... ale co jsem pochopila... a pochopit to musel každej, kdo se sem aspoň jednou podíval... se tady nevyskytnul nikdo, kdo by tvrdil, že potrat je správná a skvělá věc a všem ho doporučoval.... NIKDO!!.... celá ta diskuse je jenom o tom, jestli potraty zakázat nebo ne.... a tady se normální a tolerantní lidi zcela zásadně rozcházej s fanatiky... zakázat nebo přikázat cokoliv v tomto případě je cesta do pekla... a to dokonce i s odvoláním na nějaká boží přikázání by byla cesta do pekla.... zkrátka žena musí mít možnost svobodné volby.... je to její svaté právo, které by nemělo být nikým omezováno....to je myslím to, oč tady celou dobu jde....
|
| Honza | •
|
(20.2.2002 16:04:45)
Teda já nejsem odborník, ale co jsem slyšel, ty americký filmy že prej jsou kamufláž. Dělal je někdy před 20 lety nějakej doktor z kliniky v New Yorku, kterýmu se pověsili na paty fanatický ochránci života co zabíjeli pacientky a doktory a jejich rodinný příslušníky. Tak aby už tomu vraždění učinil přítrž, tak proto natočil pár takovejch filmů, který jim dal a veřejně se přiznal, jaký byl prase, zrušil praxi a vstoupil do jejich církve. Prej za 3 roky na to zešílel, tak ho někam uklidili, ale ty filmy se používaj dál. Jedna kámoška - zdravotní sestra mi říkala, že u velkejch potratů se dávaj nějaký injekce, který způsoběj něco jako infarkt na placentě a že to dítě bezbolestně umře a pak že se vyprovokuje porod mrtvýho dítěte. Když to ta žena ze sebe nemůže dostat, tak aby to v ní nebylo moc dlouho mrtvý a nezačalo se to v ní rozkládat, tak se to fakt musí rozřezat a po kouskách vyndat. Ale že to se nedělá pokaždý, vlastně jenom když se bojej že by to ta žena nemusela vydržet, třeba když je špatná na srdce. Že prej to nemůže to dítě bolet, protože je už mrtvý. Stejně mi jde z toho žaludek nahoru, musí to bejt pro ty doktory dost hnusná práce. Nevím jestli to je pravda nebo ne, jenom prodávám jak jsem nakoupil.
|
| Lenka | •
|
(24.2.2002 12:21:36)
Honzo, já bych taky řekla, že jde o propagační filmy na zakázku. Jsem chvílema docela cynická a tak bych se nedivila tomu, kdyby to bylo na zakázku od začátku do konce. Žen, které živí své rodiny prostitucí, nebo jiným poskytováním svého těla jako např nošením dětí na zakázku, aby mohly uživit rodinu je bohužel po světě šíleně moc.
Moje kamarádka /žije ve Švýcarsku/ si nechala vyrobit dítě na Srí Lance, jejich maminka od ní dostala peníze, které jí a jejím pěti dětem umožnily přežít rok a půl, než porodí a prodá další dítě.
Neodsuzuji ženy, které zneužívají své tělo, je mi spíš líto, že boj za práva zárodků je tak moderní a nelidské podmínky ve kterých žijí některé ženy nikoho nezajímá.
Eva situaci žen popsala krásně. Připadá mi, že v názvu článku, ke kterému se tato diskuze vztahuje je žena tak akorát ta tečka, lidský život ne.
|
|
|
| monika,4 deti | •
|
(14.4.2002 1:35:56)
Interupce je v USA povolena i v 8.měsíci, běžně se provádí ve 4.a 5. měsíci. Z tohoto období jsou i zmíněné dokumenty. Za peníze je asi možné vše.
|
|
|
|
|
|
| R - bezdetna | •
|
(20.4.2002 21:11:42)
Co si o tobe myslim, Petro, neni dulezite. Mozna zijes bajecny sexualnim zivotem, mozna Ti k uspokojeni staci, kdyz v posteli "lezis jak drevo" a potom muzickovi udelas veceri. To je trochu vulgarni, ja vim. Jenze nechapu proc, kdyz lidem byla dana rozkos, ji nevyuzit. Na tom neni nic hrisneho. Zmena polohy nebo techniky, kterou odsuzujes, je preci naprosto normalni. Ach jo. Chtela bych byt "muska jenom zlata" abych videla, jak to u vas vypada. Jsi statna? Nebo alespon spokojena? Nebo si to snazis jen namluvit? K Tvym predchozim prispevkum jsem se jeste nedostala, i kdyz o nich vsichni mluvi.
|
|
| Yak | •
|
(31.3.2004 9:28:58)
Tak teda s tebou to v v posteli musí bejt zábava... Plácaš nesmysly a obtěžuješ tim ostatní. Láska je cit a sex je sex - dobrej nebo špatněj... a u tebe je mi jasný, jakej je
|
|
|
| Jana | •
|
(13.2.2002 21:40:51)
Ahoj Petra
znasilnenie je neeticke o tom niet co diskutovat. No takisto je neeticke dat zabit dieta ( podotykam , ze je to moj osobny nazor ), ktore je plodom takeho spojenia. Ono sa predsa na svet nepytalo a nicim sa neprevinilo. Preco trestat nevinneho? Toto moje presvedcenie pochadza z mojej viery. Nikdy som v takej situacii nebola , dufam , ze nikdy nebudem musiet riesit takyto problem . Ak by sa mi to predsa prihodilo , verim , ze Boh mi da potrebnu silu ponechat si a milovat taketo dieta. Avsak vsetky sme ine a kazda mame slobodnu volu. Ani jedna nie sme lepsia ci horsia nech sa rozhodneme akokolvek . To posudi Boh.
|
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(13.2.2002 7:40:14)
Petro, jsou to tvoje úvahy, neberu ti je. Ale myslíš, že znásilněná žena je schopna uvažovat tak logicky, že poletí k lékaři pro pilulku "po"? No já vím, tobě se to stát nemůže, protože se chováš tak, aby tě nikdo nepřepadl. K tomu se chci zeptat, jak to děláš - maskuješ se, abys vypadala, jako chlap?
Ještě ti přidám jednu úvahu - co kdyby byla žena tak nemocná, že by ji porod mohl připravit o život? Co bys doporučovala v tomto případě?
Přiznám se, že se opravdu musím smát, když vidím, jak uvažuješ. Připadám si, jako bych diskutovala se sedmnáctiletou dívkou, kterou celý život teprve čeká. Neříkám, že je mi v životě všechno jasné a všechno vím, je toho tolik, co nevím - ani nevím, jak bych jednala v které situaci. Ale jsem natolik "chytrá", že vím, že na člověka působí tolik různých faktorů - psychických, fyzických, atd., že prostě nemůže zodpovědně nikdy prohlásit, jak by se v jaké situaci zachoval. Vždycky je to totiž jinak. Protože většinou nikdy všechno opravdu dopadne jinak, než si představuješ. Možná to jednou taky poznáš, jestli jsi to už nepoznala a nesnažíš se celý život žít, jako ve snu nebo jako v představě.
|
| Miška, 3 děti |
|
(13.2.2002 7:42:50)
Teda už jsem tak pomatená, že píšu nesmysly. Ta věta, co je špatně, má být, že prostě nikdy nic nedopadne tak, jak si představujeme.
Ale Petra si stejně myslí, že jo, takže je to jedno.:-)
|
|
|
| Víla | •
|
(30.4.2002 17:35:49)
Petro,
Vrazdou bych take nazvala situaci, kdy si nezodpovedna a nepripravena matka dite necha a pak se deje napr:
-pije a dite beha nahate v mrazech po sidlisti ( viz. clanek na I-dnes)
-je sfetovana a dite v afektu uskrti
-ma nasilnickeho partnera a ten dite usmrti tim, ze s nim hodi o zed ( stalo se v cechach)
-ma dite, ktere neuzivi a to zemre na podvyzivu
atd atd atd atd atd atd atd....
Svet a situace a reseni neni vzdy cerne nebo bile ... premyslej trochu dal - do hloubky a do budoucna - do budoucna tech deti...deti, kterym by opravdu bylo lip, kdyby se nikdy nenarodily.
|
|
|
|
| Jarka2 | •
|
(12.2.2002 12:41:53)
Petro, a proč bych si nemohla užívat, když jsem s manželem skoro dvě desetiletí, máme se rádi a nemáme život bez starostí, naopak, jedna dcera je nemocná a musí se svojí nemocí žít a my jí musíme pomoci a i nám to změnilo život.
To, že si užívám, ještě neznamená, že jsem "padlá žena" - tvůj oblíbený výraz. Ty tu jenom kážeš, ale sama zřejmě moc zkušeností nemáš a nebo jsi fakt zakomplexovaná, jak už tady předemnou psaly jiné holky.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Marika,15 měs. syn | •
|
(25.3.2002 22:43:33)
Sama jsem po selhání antikoncepce podstoupila miniinterupci v 6. týdnu těhotenství.Mému synovi bylo 5 měsíců. Ještě ráno v nemocnici jsem přemýšlela, zda na potrat půjdu nebo ne. Bohužel jsem šla. Nevím, kolik z Vás, co přispíváte do diskuze, jste podstoupily tento zákrok. Ale určitě nejsem jediná,kdo interupci prodělal,ale asi budu jediná, kdo se tady k ní přizná.
Po probuzení z narkozy jsem hned myslela na svého syna a přemýšlela jsem, co by bylo kdyby .... Začala jsem brečet, sestra se na mě utrhla, co bulím, že to je jenom splín. V nemocnici se na Vás dívají jako na tu nejhorší spodinu, prohodí s Vámi jen to nejnutnější. Možná to tak není, možná jsem si to pouze vsugerovala. Na pokoji jsem ležela se dvěma 17-letými dívkami. Ty se po zákroku bavily, jako by se nic nestalo. To já jsem nedokázala. Když jsem se vrátila z nemocnice (propustili mě ještě ten den, že jsem už rodila a kvůli malému,jinak bych musela zůstat do druhého dne,při interupci 3 dny), pořád mi asi ještě nedocházelo, co se stalo. Hodně často myslím na to, jestli by to byla holčička nebo zase chlapeček, jak by se dítě jmenovalo atd. Nikdo se neumí představit, pokud to neprožije, co je to za pocit. Od svých 18 let jsem pravidelně používala antikoncepci, pak jsem po 7 letech vysadila, protože jsme chtěli dítě. Ale nikdy mě nenapadlo, že po porodu antikoncepce selže a já půjdu na potrat.
Myslím, že každá žena má své důvody, proč se pro interupci rozhodne a nikdo nemá právo ji za to odsuzovat. Samozřejmě existuje řada antikopce a potrat není řešením. Ale ještě jednou opakuji, nikdo opravdu nikdo nemá právo ženu odsuzovat, že se tak rozhodla.
|
| Lenka | •
|
(7.4.2002 18:15:17)
Milá Mariko,
píšeš, že se k tobě chovali jak ke spodině. Já myslím, že profesionálové by naopak měli mít úctu k ženě, která se rozhodne zodpovědně zvážit svoji situaci.
Jsem z lékařské rodiny a spousta mých známých jsou lékaři a vím, jak je jim líto, když ošetřují zubožené, vyčerpané maminky, nebo děti, kterým se rodiče moc nevěnují a je to na nich vidět. A to samozřejmě ještě nemluvím přímo o zanedbání,týrání nebo o finančních problémech, které nemusí být jen otázkou, co si musím odepřít, ale mohou i v naší zemi znamenat podvýživu a osamělost dětí, jejichž rodiče musí shánění peněz věnovat všechen čas.
Koneckonců tato rubrika se jmenuje ochrana života a je povinností každého svůj život chránit a dělat co může proto, aby jeho děti nestrádaly. Jestli jsi věděla, že by to na tebe bylo moc, rozhodla ses správně a už si nedělej starosti.
|
|
|
| Sylva | •
|
(5.12.2003 0:44:54)
Víš, Petro, je strašně pohodlné mít v životě všechno černé a bílé. Tohle je špatné a tohle je dobré. Nic mezi tím. Ale ona většina věcí je šedivých, víš? Co myslíš, jak se cítila ta znásilněná dvanáctiletá irská holčička, která neměla možnost jít na potrat, protože v Irsku lidi se stejnými názory jako ty potraty zakázali? Myslíš, že své dítě miluje? Že je šťastná ona i dítě?
Je výsostné právo každého člověka, aby se rozhodl, jak naloží se svým životem - člověka, nikoliv jen muže! A pokud se těhotná žena ocitne v situaci, která bude z jejího pohledu neřešitelná, ona sama se musí rozhodnout, protože ona sama ponese následky svého rozhodnutí, ty, milá Petro, ani nikdo jiný za ni nebude její dítě nosit, rodit, kojit, vychovávat...
A mimochodem - slovo TOLERANCE už jsi někdy zaslechla?
|
| Kamila | •
|
(10.12.2003 18:04:02)
Ahoj Sylvo.
Většina věcí je šedivých. Jsou ale i věci, které jsou černé a věci, které jsou bílé. Je podle tebe vražda bílá, nebo černá? A vražda někoho, kdo se vůbec nemůže bránit?
Prosím, vysvětli mi tohle:
Je výsostné právo každého člověka, aby se rozhodl, jak naloží se svým životem - člověka, nikoliv jen muže!
- Nemá tedy toto právo i nenarozený člověk?
- Proč máš dojem, že jenom muž má toto právo? Moje kamarádka šla na potrat a tatínkovi dítěte o tom neřekla. Mám dojem, že toto právo často nemají právě muži.
A tomuhle taky nerozumím:
A pokud se těhotná žena ocitne v situaci, která bude z jejího pohledu neřešitelná, ona sama se musí rozhodnout, protože ona sama ponese následky svého rozhodnutí, ty, milá Petro, ani nikdo jiný za ni nebude její dítě nosit, rodit, kojit, vychovávat...
- Není právě toto pojetí těhotenství a mateřství problém? Proč ONA SAMA? Kde je tatínek? Ten do toho nemá právo mluvit, o dítě A MAMINKU se starat, vychovávat, chránit...?
V poslední době se o těhotenství a potratech mluví jako o ženské otázce. Problém, ale vzniká právě tehdy když na takto EMANCIPOVANÉ TĚHOTENSTVÍ a mateřství bude žena sama. K tomu, aby vznikl nový člověk je potřeba stejný díl muže a stejný díl ženy. Jak by to tedy mohla být ženská otázka?
|
| Helena Souchová |
|
(11.12.2003 8:46:38)
Kamilo...Ženský problém to rozhodně je, protože jak sis mohla všimnout (nejen v této diskusi), tak o ty ženy co jsou dohnány okolnostmi k potratu většinou partner po zjištění těhotenství ztrácí zájem. A nikoho nemůžeš donutit, aby byl zodpovědným otcem, když sám nechce. Všechny nejdůležitější věci okolo těhotenství jsou pak na ženě. A každá není tak silná, aby to sama zvládla jak psychicky tak finančně. Ze svého okolí znám tolik příběhů, že bych mohla psát romány. Je to smutná, leč reálná skutečnost...To co hlásáš ty je pouhá utopie
„jak by to mělo správně být“...
|
| Helena Souchová |
|
(11.12.2003 21:59:24)
Ahoj... U mě například selhala právě antikoncepce (doktor tvrdil, že se to nemůže na 99,99 % stát), ale naštěstí jsem měla se svým přítelem jasno předem, že v případě "co kdyby", bude mít se mnou miminko moc rád...Ale vůbec si nedokážu představit, že bych byla na těhotenství úplně sama. Asi patřím k té slabší povaze žen. Muž může říct jednoduše "ne já to dítě nechci" a jít o dům dál, nikdo ho nějak zvlášť neodsoudí. Když to samé řekne žena, je to bráno jako její chyba a je odsouzena že selhala. A proto nemůže nikdo tvrdit, že to není "ženská záležitost".
|
| Helena Souchová |
|
(12.12.2003 13:12:44)
Jeden z nejrozumnějších článků co jsem na toto téma četla... http://www.sexus.cz/clanek/1287-interrupce-pravo-na-rozhodnuti.html&anketa=1065124560&volba=2
Je tam i anketa...
|
|
| Misa3 |
|
(13.12.2003 0:25:20)
Holky pokud jde skutecne do tuheho existuje organizace" Nadeje pro zivot" kde jsou schopni tehotne zene zajistit a vyjednat se socialkou oporu, mohou zajistit ubytovani byt v azylaku, a v pripade nasilneho partnera i v naprosto anonymnim azylovem dome. Pak po porodu pomohou zene najit ubytovani a zarucit socialni davky tak velke, aby z nich novou domacnost utahla. Zadny prepych to neni ale lepsi nez se nechat casto mlatit nebo urazet...Je take mozne se rozhodnout pro adopci po porodu a pak se organizace spoji s dalsi ktera tyto adopce dela. Do priste zjistim a napisu kontakt. Vydrzte. Misha
|
| Misa3 |
|
(13.12.2003 13:35:56)
Takze postup je takovy: ohrozena tehotna zena, ktera si chce sve dite nechat, nebo mit nejaky cas na premysleni a preje si opustit nasilnickeho partnera, ci manzela( organizace to nerozlisuje) se obrati na DONU 2 51 51 13 1 (sluzba 24 hodin denne), nebo na ROSU kde, ale nejsou nepretrzite 2 41 43 24 66, kde ji reknou cislo na nejblizsi Bily kruh bezpeci, i hodiny, kdy tam jejich pracovnici jsou, tam pokud je jeji pripad tak vazny, je umistena v anonymnim azylovem dome. Nekdy je nutno stravit nejakou dobu u kamaradky nebo v normalnim azylovem dome, pracovnice DONy by vam mely pomoct s resenim. Ale upozornuji,ze i zde pracuji lide, je mozne, ze zde najdete poradkyni plnou ochoty nebo nekoho jineho, kdo je ochote nahody vzdalen.
Tolik tedy pro zeny, ktere uvazuji o interupci a hlavnim duvodem je nasili partnera: NEMUSITE TO DELAT. Dnes byly konecne uzakoneno, i to ze, nasili na partnerce, jeji psychicke ci fyzicke tyrani je trestny cin(sazba od 2 do 5 let). Spojte se s Bilym kruhem bezpeci, kde vam poskytnou zakladni pravni a psychologickou poradnu.
V Praze to je Duskova 20, 150 00 Praha 2-telefon: 2 57 31 71 00
Brno Slovinska 41, 612 00 Brno- Kralovo Pole
telefon: 5 41 21 81 22
Olomouc- Na vozovce 26 7700 00 Olomouc
telefon: 5 85 42 38 57
Ostrava-Husova7 702 00 Ostrava
telefon: 5 97 48 92 04
Donacentrum-Ostrava: telefon: 5 97 48 92 07
Pardubice Pospisilovo nam.1693, 530 03 Pardubice 3
telefon 4 66 26 52 64(?)
Plzen Americka 42, 301 35 Plzen
telefon: 3 76 37 76 95(?)
Dve posledni cisla nemusi byt presna pokud se nedovolate, ujistete se na informacich
Jinak www.bkb.cz, www.donalinka.cz, donacentrum@quick.cz kde je mozne ziskat zakladni informace i na internetu.
Vim, ze vpadam do tematu trochu odlisneho, ale ne zcela protoze mnoho zen je k interupcim dohnano nasilnym partnerem.
Pokud byste mela pocit, ze skutecne by byl zivot s ditetem pro vas tezko financne unosny, je stale moznost poporodni adopce, kdy budete vedet, ze jste diteti dala vse, co jste mohla vcetne dobreho domova a milujicich lidi, v dobe, kdy jste mu sama pohodu a financni dostatek nemohla zabezpecit.
Jinak jak uz jsem psala: jsem na strane zivota, ale matky, ktere se rozhodnou k potratu nema nikdo pravo odsuzovat, musi to pro ne byt nesmirne tezke a je to jen jejich pravo volit i tuto moznost....
|
|
|
|
| ŽOFÍK | 
|
(12.12.2003 15:17:09)
Mirčo, myslím si úplně to stejné. Musím říct, že se podle toho chovám i v praxi :-)). Muže jsem si vybrala podle toho, zda by to byl vhodný tatínek pro pacholátka v případě těhotenství.
Nicméně nemůžu říct, že by se to okolí zdálo nějak extra romantické :-)).
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(14.12.2003 10:53:31)
Kamilo, souhlasím s Grizzličkou, že to, co hlásáš je pouhá utopie. Já jsem po neplánovanym otěhotnění měla štěstí, že partner se k tomu postavil čelem, ale kdyby ne, hodně bych váhala, jestli si dítě nechám (ta situace nenastala, takže nejsem schopna říct, jak bych nakonec reagovala). V okolí mám několik neplánovaně otěhotněvších kamarádek - všechny, jejichž přítel se k tomu postavil jako můj, už mají mimča, ale pak tu jsou dvě, jejichž partneři je přemlouvali k potratu (aby nemuseli platit výživné), protože od začátku věděli, že dítě prostě nechtějí a starat se o ně nebudou. Tečka. Ještě nechápali, proč holky s potratem váhají. Nakonec jedna z nich na potratu byla - teď chodí s někym jinym, studuje na Vš a doufá, že až bude vhodný čas, založí rodinu - kdyby to neudělala, byla by sama s možná dokončenym středoškolskym vzdělánim, bydlela by u rodičů,z nichž otec je invalida, takže všechny by živila její 55-tiletá matka. Neměla by moc dobré vyhlídky, že v dohledné době najde přítele ani perspektivní zaměstnání. Druhá z těch holek se rozhodla, že si dítě nechá. Od otce dostává pár korun, neb je nezaměstnaný, 3 měsíce proležela v nemocnici kvůli rizikovému těhotenství - dost možná bylo rizikové i kvůli stresu, bydlí v garsonce u maminky a narodilo se jí nevidomé dítě, takže se mu bude muset věnovat ještě hoooooodně dlouho a vyhlídky na růžovou budoucnost (speciální a tudíž drahé hračky, vlastní byt, partner, zaměstnání) jsou opravdu minimální. Straní se lidí a žádný poslanec ani Kamila jí nepomůžou.
A ještě k tomu, že člověk má spát jen s tím, kdo v případě potřeby přijme roli otce: Vim o holce, kterou opustil manžel po IVF, když čekala trojčata - nemusím snad dodávat, že IVF je velmi plánované rodičovství. Chlapi prostě utéct mohou, holky ne a proto MUSÍ rozhodnout, co SAMY ZVLÁDNOU. Nikdo nemá právo je za to kritizovat - obzvlášť pokud se neocitnul ve stejné situaci.
|
| Misa3 |
|
(14.12.2003 13:45:00)
Jani nikdo nepopira, ze mit dite jako samozivitelka je nesmirne tezke.
Cela situace, pokud se mlada zena ocitne v jinem stavu a jeji partner ji "v tom necha", je velice zla a jakekoli rozhodnuti zenu vzdy poskodi. At potrat( myslim, ze nejde dost dobre zapomenout), nebo adopce, ktera rovnez zanechava velkou psychickou jizvu, nebo zivot s ditetem a boj s kazdou korunou. Zvlast ted, kdy socialni odbory skrtaji vse co mohou.
Jen pokud bych mela rict svuj pocit( bezdetne zeny, ktera vzdy po diteti touzila-takze take sci-fi)i pres to, ze si asi clovek casto rekne, ze mohl mit karieru, penize, nebo jen normalni rodinu, a trochu stesti, vetsinou by uz by nemenil. Kdyz se zeptas jakekoli matky a ona bude naprosto uprimna, jen malokdy Ti rekne, ze by byla radeji kdyby se dite nenarodilo.
A pokud se tyka odsuzovani zen, ktere se rozhodnou pro potrat, jen hlupaci je nejak odsuzuji, lide bez citu bez zkusenosti bez jakekoliv predstavy, ze by se totez mohlo stat i jim. Sama velice odsuzuji jen muze, kteri z situace proste odejdou, jako by se nic nedelo. Toto je podle meho mineni amoralni. A zena jen tezko muze vzdy pocitat s tim, ze muz ktereho miluje, ji opusti pokud otehotni. S tim, ze se takto zachova nekdo koho zena miluje, nemuze proste uverit. Laska byva tak silny vztah,ze si zadne rezervy a pocitani co kdyby... nedelame. Myslenka na to, ze by se zachoval amoralne ten, koho milujeme je proste neprijatelna. Pochopitelne, ze by si partneri o teto moznosti meli otevrene promluvit, ale kazda antikoncepce muze selhat, a prijmout myslenku, ze pokud ke tomu dojde, partner se na nas proste vykasle, nedokaze unest zadna z nas.Takze tolik tedy muj nazor k tomu coby kdyby...
Co ovsem povazuji za naprosto bizardni, je to, ze jsou odsuzovany zeny, ktere se rozhodnou sve dite po porodu nechat adoptovat. Myslim, ze na sve dite nikdy nezapomenou a vzdycky doufam, ze najdou utechu v tom, ze diteti daly to nejlepsi, domov a vse, co mu nemohly dat samy.
Mozna, ze i tohle je sci-fi, ale myslim si, ze by se skrty meliy delat jinde nez na rodinach, na samozivitelkach, na prispevcich pro financne narocne diety pro nemocne deti atd. Pripada mi to vse velice krute a velmi lituji, ze nemam nejmensi moznost jakkoliv pomoct. Proto jsem take uvedla minuly odstavec, pokud by zenu nutil k potratu nasilnicky partner, nebo rodina a ona sama by chtela dite porodit a nechat adoptovat, nebo vychovat, tak toto je jedno z reseni, a velice lituji, ze i ostatni. zvlast financni potize nejsou lepe resitelne.
Takze pokud muj odstavecek vyznel naivne, omlouvam se, nechtela jsem se nikoho dotknout, jen se zminit o jednom reseni pro ohrozene tehotne zeny.
Je mi skutecne lito, ze nemohu udelat vic...
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(16.12.2003 19:51:12)
Míšo, já jsem reagovala na Kamilu - ne na Tebe!!!
(Kontakty na azylové domy a informace o anonymních porodech považuju přinejmenším za užitečné.)
|
| Misa3 |
|
(1.1.2004 12:42:47)
Jani, vim, ze to nebylo nejzdvorilejsi zaplest se vam do hovoru a omlouvam se, ale proste jsem jen chtela vysvetlit, proc uvadim zakladni kontakty na Bile kruhy bezpeci, a co mohou pro tehotnou zenu v problemech udelat, i kdyz vim, ze vetsinou neni nijak moc, a ze by nektere veci meli byt reseny jinak. Napr. muzi vychovavani k vetsi odpovednosti, s tim, ze kdyz zena se kterou intimne ziji, otehotni, ze dite je z casti i jejich starost a ze jsou povinni zene v jeji situaci pomoct. Vim, ze opet odbocuji od tematu, ale jak jsem uz psala, zadna zena neprizna, ze muz ktereho miluje a se kterym intimne zije, ji v pripade otehotneni necha naprosto samotnou. Proste ve skutecne hluboem vztahu si zadna z nas neponechava rezervy, pokud se tyka partnerovi povahy. Vestina z nas stejne miluje, jako veri, ze zije s charakternim clovekem a predstava, ze se zachova amoralne, je pro ni neuveritelna, pokud k tomu skutecne nedojde.
Proste nezijeme intimne s muzem jen v dobe, kdybychom si mohly dovolit dite a pocitaly dopredu automaticky s tim, ze pokud tato situace nastane, dite samy vychovame, protoze se na nas clovek, ktereho skutecne milujeme a kteremu naprosto bez vyhrad verime, v teto situaci vykasle. Nejak to nejde dohromady s tim, co vetsina zamilovanych zen od muze ocekava.
|
|
|
|
|
|
|
, také si myslím když žena otěhotní je to rozkaz vychovej dítě. Sama jsem to řešila, jak zvládnu vychovat mimi. Když jsem otěhotněla bylo mi necelých 18..byl to šok..Ale ani na chvilku jsem neuvažovala, že bych mimi ,,poslala pryč,, . Dnes je Klárce skoro 9 měsícu, a jsem strašně štastná..(Sice jsem si trochu zkonplikovala studium..no a co..S manželem to nějak zvládnem..) A je mi líto těch co mimi nechtějí a nemohou zažít tenhle krásný pocit.
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)