| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Lidský život je lidský život. Tečka.

 Příspěvky 110 z 413 [Dalších 403 >>]
Helin+4lístek
20.11.2009 19:19:37
Mám tři děti, 2 holčičky a nejmladšího kluka. Prostřední holčička se narodila s Downovým syndromem. To, že taková bude jsem věděla už v těhotenství. Ani mě nenapadlo "dát ji pryč". Už od chvíle, kdy se na těhotenském testu objevily 2 proužky, přijali jsme s manželem nové děťátko do srdce a do rodiny. Pak, když nám doktoři řekli (dost tvrdým způsobem), že bude těžce postižená, oplakali jsme to, ale přemýšleli jsme prostě jen o tom, jak to uděláme, až se narodí, co budeme asi muset řešit, atd. V žádném případě jsme nemysleli na to, jak se našeho miminka zbavit.A víte co? Naše holčička je nádherná blondýnka, je s ní legrace, je roztomilá a šikovná a všichni ji milujeme. To, že má Downův syndrom bereme tak, jako když někdo má třeba alergii nebo krátkozrakost, prostě normálně. Naši rodinu to obohatilo, žijeme si šťastně a můj porod této dcerky byl naprosto bez bolesti. V těhotenství jsem si její život musela obhájit, protože lékaři jsou nastaveni na to spíš doporučit dítě zlikvidovat než povzbudit budoucí maminku, která by to v takové chvíli moc potřebovala. Je šměšné i hrozné zároveň, když se potrat popisuje jako odsátí děložní sliznice. Jaké sliznice? Vždyť je tam počaté děťátko, kterému tluče srdce a zoufale se brání být rozerváno na kusy nebo později rozřezáno kyretou - za živa, bez umrtvení. To je bohužel strašná realita. Přeji ze srdce všem budoucím maminkám, aby si své miminko nechaly, protože je to prostě jejich dítě. Co je třeba za další argument? Kdo by nechal své narozené dítě brutálně zavraždit? Proč se to toleruje u těch, která jsou ještě v bříšku? A jestli některé mamince řekli, že její dítě bude postižené, z vlastní zkušenosti mohu říct, že si svoje dítě zamilujete, i když bude postižené a budete s ním šťastné. Když vidím naši holčičku, jakou má ze všeho radost, jak je šťastná, jde mi někdy mráz po zádech, když si představím, že bych poslechla "rady" doktorů a šla na potrat.
BíláSobota
3.11.2009 21:31:08
Děkuji za tolik potřebný článek.
Osobně jsem proti potratům a to i tehdy, je-li podezření na vývojovou vadu dítěte. Vím, že mnozí říkají, že je lepší jít na potrat, než vidět své dítě po narození umírat a tak podobně. Ale jaký je v tom vlastně rozdíl? Proč si to myslím? Pokusím se to co nejpřesněji vyjádřit a pak možná mnozí pochopí, proč vlastně. Snažím se tu napsat jen čistá fakta:

1. situace: Těhotná žena se dozví, že její dítě bude zřejmě postižené. Ale nevzdá se ho, a přes to se rozhodne ho přijmout. Narodí se postižené a těžko schopné života, za pár dní bohužel umírá. Dítě bohužel zemřelo, ale dostalo se mu lásky a za jeho smrt nikdo nemohl, naopak snažili se mu pomoci žít. Je to bolestná událost, která se může roky hojit. Ale může být útěchou to, že jsme při svém dítěti stáli až do konce.

2. situace: Žena se dozví, že její dítě bude zřejmě postižené. Nechce nechat trpět dítě, ani sama sebe. Tak se rozhodne pro potrat. Myslí si, že to bude pro dítě lepší, než se narodit a umírat v bolestech. Potrat ale tento problém vyřešil a život jde dál.

Co se vlastně stalo v této druhé situaci?
Dítě se nenarodilo, neumíralo po porodu. Jediný rozdíl byl v tom, že umíralo dřív, jistě hodě bolestnou smrtí (dovedete si představit, že by vám někdo po částech řezal kusy těla? Od 8. týdne je dítě značně citlivé na bolest, tohle jsou lékařská fakta.). Tato událost nemusí matku tak bolet, protože smrt dítěte neviděla a ani necítila.
I tak se ovšem často dostaví postabortivní symdrom a výčitky svědomí.

Je tedy pro dítě lepší 2. situace?

Nejsem odborník na gynekologii, takže pokud jsem na základě svých znalostí napsala něco chybně, budu ráda, když mě někdo opraví. Nerada bych psala něco jiného, než fakta.

( Ještě podotýkám, že žádná jistota, že dítě bude postižené, když vám to řekne gynekolog, není. Je známo mnoho případů, kdy dítě, které si rozhodla matka nechat, navzdory špatným výsledkům z testů, se narodilo naprosto zdravé. Kromě toho vím od gynekoložky, že už se ani nedělají pitvy potracených dětí, které měly být postižené, protože když se nejdříve dělaly, tak se zjišťovalo, že většina dětí bylo zdravých....)
km
  • 
23.5.2009 10:51:52
můžete uvítat tyto kontakty:
http://linkapomoci.cz/
800 108 000
držím palce.
madelaine
12.5.2008 17:53:55
Ačkoli podle § 7 Občanského zákoníku vzniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti narozením, přiznává se právní subjektivita i již počatému dítěti, ovšem pouze za podmínky, narodí-li se živé. Ve většině definic dítěte v dalších zákonech nebo mezinárodních smlouvách se neuvádí dolní věková hranice a tedy není explicitně vyjádřeno, zda se ustanovení vztahují i na nenarozené dítě.
madelaine
12.5.2008 17:52:41
Lidko, článek 6 Listiny základních práv a svobod: "Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením."

Ten samý článek Listiny však dodává, že "Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné." Interrupce je pak v zákoníku dovolena zákonem 66/1986 Sbírky.

Výraz "je hoden" vyjadřuje
nikoliv příkaz, zákaz nebo dovolení, ale pouze přání ústavodárce,
které pro zákonodárce znamená normu nikoliv právní, ale pouze etickou.
Jde o etický imperativ, z něhož nelze dovodit absolutní ústavně právní
zákaz umělého přerušení těhotenství.

12.5.2008 16:16:49
lidko, mě pomalu připadá, že některé ženské si udělají mimi a pak ho jako by nic dají pryč (nemluvím o všech, někdy je to nutné ), tak proř se ty ženské nechrání něčím?nebo to je tak antikoncepce nespolehlivá????ano, může se stát,že se otěhotní i tak, ale ne v tolika případech.to je asi nějaký modernismus dělat děti a chodit na interupce, co by za mimi daly ženy, které nemohou otěhotnět a ty co můžou si toho neváží
12.5.2008 16:07:37
zanýsku, hlavně se drž, no to je hrozný, chlapi jedni necitelní, kdykoliv budeš smutná, tak nám tu hned napiš, neboj , časem to přebolí a budeš znovu veselá a bude líp , aspoň ti to ze srdce přeju!!!!
  • 
12.5.2008 15:05:21
Zanýsku, to je fakt smutný. Vůbec si to neumím představit, asi bych se složila už v té nemocnici. A ten manžílek, to je fakt "citlivý přístup". Hrůza:-((. Někteří muži si prostě vůbec neuvědomují, co žena vlastně prožívá, jak moc potřebuje podporu a lásku. A pak to prázdno, v srdci, doma, ve vztahu,...
Zanýsku, kdyby jsi chtěla a bylo ti smutno, můžeš mi napsat na jarkapr79@email.cz
12.5.2008 14:49:09
Jarko, a nejhorší na tom je že jsem vůbec neměla podporu u manžela. Otěhotněla jsem ve chvíli kdy je u nás doma mezi námi velká krize, dlouho jsme neměli intimní styk a pak po nějaké pauze, šup jednou a já byla těhotná. Já uvažovala jít do toho i přes riziko, manželovi jsem řekla co kdybych do toho šla, co bys udělal, říkám mu. Takže neví, ale že s tím hrubě nesouhlasí. Já potřebovala slyšet, slova podpory,že když půjdu na potrat, takže to zvládnu, že na mě myslí, obejme mě...a nic ztoho. Jen se ptal, co u doktora a kdy mám termín....Den před zákrokem večer, manžel odcházel na noční a jen ahoj...nic víc.Bylo mi do breku, žádná slova podpory- zvládneš to,budu na tebe myslet,jsem v duchu s tebou,jsi statečná.....Po zákroku mě ten den v nemocnici pouštěli /miniinterupce/ musela jsem mít doprovod, jinak by mě samotnou nepustili domů. Přijel manžel, chtěl mi vzít tašku, já nechtěla, ptal se 3x já že si to ponesu sama.A pak říká -to bylo tak hrozné, ty se na mě zlobíš...Já byla jak smmyslu zbavená,říkám mu dej mi pokoj, nesahej na mě, tekly mi slzy. On jestli chci o tom mluvit, já že ne, aspon teď ne.Cestou domů jsme v autě nepromluvili ani slovo. Ještě jsme spolu od té doby o tom vůbec nemluvili, nechce se mi to s ním probírat.Zklamal mě!!!! Když jsem přišla domů, máme na zdi v obýváku velké nástěnné hodiny, kyvadlo které se houpe je ve výřezu ve tvaru fazole. Já na ty hodiny koukla a vidím ten ultrazvuk- ten malý fazolek. Nemohla jsem se na ty hodiny dívat, druhý den jsem řekla manželovi ať je sundá, ptal se proč tak jsem mu řekla pouze to co mi to připomíná. Snažím se s tím vyrovnat, chce to čas....Jenže co pomalu vím, je to že k manželovi si neumím najít cestu,jsem ráda když není doma, nedokážu si představit nic s ním....
Marta&2 děti
12.5.2008 13:53:07
Ančo, to je mi moc líto, asi jsi to nemela jednoduché. Mám kamárádku, která zažila něco podobného, ale má velké štěstí, našla si báječného manžela, který ji je velkou oporou. Snad i ty budeš mít v životě už jen štěstí:-)
Přesto si myslím, že je lepší, že i když se třeba pak matka o dítě dobře nepostará, tak mu dát šanci se narodit. Myslím, že většina z nás by si to tak radši vybrala.:-)
 Příspěvky 110 z 413 [Dalších 403 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.