Zuzana Kšírová, 1 mimino, 1 skolak | •
|
(1.2.2000 10:34:49) Bydlíme ve 2+1, ale zaplaťpánbůh se budeme brzy stěhovat do domu. Deptá mě, jak se náš 7letý syn jen povaluje před televizí nebo u počítače. S manželem se kvůli tomu často dohadujeme. Když mimino spí, syn nemůže být ve svém pokoji, protože by ho rušil a ven na sídliště ho pouštět nechci. Těším se do domu se zahradou, doufam, že to změní i způsob trávení našeho volného času. Z obýváku zmizí sedací souprava i televize s počítačem a syn bude moci trávit celé odpoledne na zahradě i když mimino bude spát. Lituju všechny, kteří musí prožít dětství jejich ratolestí v paneláku a přeju jim hodně nápadů, jak dětem zpestřit a zkvalitnit panelákový život.
|
zaneta | •
|
(29.6.2004 16:24:46) Jsem 11mesicu na materke dovolene a musim rict ze my chybi plno veci.Zaprve ziju v praze a neznam tu zadnou maminku s kterou bych se mohla kamaradit.Taky mi chybi priroda vyrostla jsem na venkove pak pracovala u koni a popravde musim rict ze prahu nenavidim.Chceme se sice prestehovat na venkov ale nejakou dobu to potrva.BYla bych rada kdyby se mi ozvala nejaka maminka ktera by snama chodila doparku mame totiz pejska,nebo ktera by si rada popovidala a deti si mohli hrat spolu.Jinak hodne stesti vsem maminkam
|
marie | •
|
(29.6.2004 16:33:01) ahoj Zaneto uplne te chapu ja mam 3leteho syna a taky jsem si to prozila.Manzel byl stale v praci a videli jsme se jen rano kdyz vstaval do prace nakonec jsme se rozvedli.A ja konecne zacala zit nasla jsem si pritele a muj zivot se razem zmenil.Nasla jsem si kamaradku take s miminkem a je to fajn.Radim vsem maminkam aby se nevzdavali Majka
|
GANHAN |
|
(28.4.2006 21:43:02) Ahoj, no, taky jsem měla představu o mateřství jinou, ale naštěstí je mé holčičce už 9 měsíců a je s ní docela sranda. Domácnost nezvládám od té doby co se narodila, ale už se to taky upravuje, alespoň teď, když už si dokáže chvilku hrát sama. Manžel je také stále pryč a mě se stýská a často na něj pak večer když konečně dorazí nemám ani sílu mluvit, ale snažím se, je jinak skvělý a i po pěti letech ho moc miluju. Mluvíme spolu skoro jen o víkendech a je strašné když člověk nemůže ven. Už třetím měsícem jsem s dcerkou zavřená doma, prakticky bez návštěv... Kvůli nemoci... Po nedávné hospitalizaci jsem ale dostala obrovskou životní lekci. Už nejsem tak zoufalá z toho, že nestíhám, stále mám na mysli, že zítra může být vše jinak... Znovu jsem začala žít pro každý den. Tak jako když jsem byla "zamylovaná" před těmi pěti lety. Stále myslím no to, že zítřek už nemusí být! Jsem najednou šťastnější... trpělivější... pokornější... A tajně doufám, že nastane čas kdy budeme moct zase mezi lidi, na plavání jako dřív a do mateřských center, kterým už dcerka dorostla a bude jí to tam jistě bavit. Nemluvě o všech jejích sestřenkách a bratrancích a dětech našich kamarádů, které ona zbožňuje... Všem maminkám v podobné situaci držím palce!!!
|
|
|
|
|