Re: Syndrom čtyř stěn má i můj 7letý syn, ale jinak

Ahoj, no, taky jsem měla představu o mateřství jinou, ale naštěstí je mé holčičce už 9 měsíců a je s ní docela sranda. Domácnost nezvládám od té doby co se narodila, ale už se to taky upravuje, alespoň teď, když už si dokáže chvilku hrát sama. Manžel je také stále pryč a mě se stýská a často na něj pak večer když konečně dorazí nemám ani sílu mluvit, ale snažím se, je jinak skvělý a i po pěti letech ho moc miluju. Mluvíme spolu skoro jen o víkendech a je strašné když člověk nemůže ven. Už třetím měsícem jsem s dcerkou zavřená doma, prakticky bez návštěv... Kvůli nemoci... Po nedávné hospitalizaci jsem ale dostala obrovskou životní lekci. Už nejsem tak zoufalá z toho, že nestíhám, stále mám na mysli, že zítra může být vše jinak... Znovu jsem začala žít pro každý den. Tak jako když jsem byla "zamylovaná" před těmi pěti lety. Stále myslím no to, že zítřek už nemusí být! Jsem najednou šťastnější... trpělivější... pokornější... A tajně doufám, že nastane čas kdy budeme moct zase mezi lidi, na plavání jako dřív a do mateřských center, kterým už dcerka dorostla a bude jí to tam jistě bavit. Nemluvě o všech jejích sestřenkách a bratrancích a dětech našich kamarádů, které ona zbožňuje... Všem maminkám v podobné situaci držím palce!!!