| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Schovánek 13 - A jsme na světě!

 Celkem 69 názorů.
 alice, dvouleta dcera 
  • 

blahoprejeme! 

(24.9.2001 11:31:15)
Mila Jano, Jirko a Schovanku/Tomasku!
Vitame Te na svete a blahoprejeme rodicum a hlavne Tve statecne mamince
Prejeme Ti, aby si rostl ke spokojenosti Tvych rodicu a take ke spokojenosti sve. Abys byl zdrav a stastny.
PS. Jinak po precteni toho drama mi uplne tuhla krev v zilach. Je to opravdu hruza. Clovek si neco predstavuje a nakonec je vse jinak. Hodne dela take pristup lidi kolem. Mam taky spatnou zkusenost a dodnes jsem na to vsechno jeste nezapomnela a jsou to vice nez dva roky. To cevkovani a siti mam take v zive pameti. No, doufejme, ze nejhorsi mate uz za sebou, ze snad budou ted jiz radostne udalosti a ted uz to bude jen lepsi a lepsi. Hodne si uzivej miminka, protoze cas strasne leti a budes pak jen vzpominat zdravi Alice
 Mája 28+Adámek 10 měsíců 
  • 

Tomíkovi všechno nej... 

(24.9.2001 16:32:05)
Ahoj Jani, Jirko a Tomášku,

právě jsem se slzama v očích dočetla Váš "zážitek" a je mi z toho divně.Já rodila u Apolináře a měla jsem moc fajn porod.A to se začátek hodně podobal Tvému. Odpoledne mi praskla plodová voda,v 9h večer jsme dojeli do porodnice a Adam se narodil v 6.05h ráno.Také mi monitor ukazoval kontrakce kolem 70 a všichni se divili, že nic necítím.Jenže mě po celou tu dobu pečlivě kontrolovali, vyšetřovali a ptali se, jak mi je a jestli něco nepotřebuji.Prostě přesně tak si představuji já i můj muž péči o rodící ženu a všem to moc přeji.Jsem přesvědčená, že s takovým přístupem by to u mnohých porodů vypadalo alespoň částečně jinak.Navíc si nemyslím, že to, jak se ke mně chovali, by bylo něco výjimečného - nebyla jsem žádná protekce a nebylo to ani přítomností mého muže.Zkrátka jsem narazila na někoho, kdo svojí práci dělá rád a profesionálně.

Už bych snad ani neměla psát, že já sama jsem byla rozená kleštěmi a následky budu mít celý život - porušili mi nerv v rameni, takže mám obrnu pravé ruky.
Jenže to bylo před 28 lety, tak jsem si myslela, že jsme teď úplně jinde.

Ale to nejdůležitější: všem třem Vím přejeme hodně zdraví, veselou mysl a spoustu radostných zážitků.

Mája, Adámek a Mirek

P.S.Jani, máš můj velký obdiv.
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Tomíkovi všechno nej... 

(25.9.2001 9:39:18)
Ahoj Májo,
děkujeme za přání. K nám se v Podolí taky chovali jako ke všem ostatním - bohužel. Zdá se, že sestry mají nalajnováno, jak probíhá porod a podle jejich chování bych mohla usoudit, že jsem první, které nastoupily bolesti tak rychle a tak intenzivně... Z jejich strany to bylo neprofesionální. Vůbec si neumím představit, že bych rodila sama, bez Jirky. Sice jsem ho vnímala jenom minimálně, různě jsem se na něj utrhovala, když na mě mluvil, nechtěla jsem, ať se mě dotýká, ale bez něj by to nešlo.

Tomísek zvládnul porod kleštěmi v pohodě. Při narození měl dost velkou hlavičku, naštěstí paní doktorka s primářem byli natolik šikovní, že mu ji kleštěmi neotlačili, neměl ani malou modřinku. Hned po porodu byl na ultrazvukovém vyšetření hlavičky a to bylo v naprostém pořádku :o) A pevně doufám, že žádné další, skryté následky to mít nebude.

Jana a Tomísek
 Lucie, syn Oliver 4 mesice 
  • 

Byli jste moc statecni!!!! 

(24.9.2001 20:52:56)
Mila Jano,

moc a moc blahopreji Tobe i manzelovi ke krasnemu miminku. Je mi strasne lito, ze je dnes jeste vubec mozne, aby se v nejake porodnici chovali tak, jak to popisujete. Byli jste rozhodne vsichni tri moc statecni.
Ja jsem rodila v Neratovicich (pod porodnicemi - Neratovice je i muj prispevek) a porod byl pro me, meho manzela a snad i pro Olivera jednim z nejhezcich zazitku meho zivota. S hruzou a s velkym smutkem ale zjistuji, ze to vubec neni samozrejmost!!!!!!

Jeste jednou blahopreji :-), Lucie
 Jana a Tomísek 
  • 

Re: Byli jste moc statecni!!!! 

(25.9.2001 9:26:37)
Ahoj Lucie,
díky za gratulaci, i pro nás je porod zážitkem, na který jen tak nezapomeneme. Bohužel z úplně jiných důvodů. Ale už jsem psala do rubriky "jak jsem prožívala těhotenství a porod", že to příští mimčo, to si porodíme sami. Jinde a jinak.
Jama
 Saraa 
  • 

Re: blahoprejeme! 

(4.6.2006 9:58:02)
Blahopřeji vám ke krásnému chlapečkovi. Je hrozné co se ještě dnes děja na některých porodnicích. V tomto směru vás velice obdivuji co všechno jste zažila i když za ten malý vrnící se uzlíček to určitě stojí.
Pokud budete mít trochu času navíc přečtěte si také můj článek v Přehled porodnic - Ústí nad Labem - Můj porod v této menocnici - pod jménem Saraa.
Děkuji a do budoucna přeji hodně zdraví celé vaší rodině.
 Lada, Davídek 4 roky, Simonka 3 měsíce 
  • 

Gratulace 

(24.9.2001 12:39:51)
Milá Jano a Jirko,

přejeme Vám, aby Tomášek přinesl do Vaší rodiny hodně lásky, smíchu a něhy.

Po přečtení mě jímá hrůza, jak již tu bylo několikrát řečeno vše je v lidech - bohužel. Mrzí mne, že některé maminky a tatínkové mají tak hrůzostrašné zážitky z porodu.
 Milka, Kristýnka 1,5 roku 
  • 

Co k tomu jen říct 

(24.9.2001 13:03:47)
Milá Jano,
mám po těle husí kůži. Můj porod byl také poměrně rychlý (trval 4 hodiny), z toho jsem měla silné bolesti asi 2,5 hodiny, ale všechno dopadlo dobře. Kristýnce se v poslední chvíli ven nechtělo, ale měla jsem naštěstí dost síly to zvládnout. V Motole byly všichni z personálu v pohodě, dobré zkušenosti mám i z rizikového. Souhlasím s tvým názorem na vyčůrání se. Mně dali 5 minut a pak mě vycévkovali - v klidu a téměř bezbolestně. Trochu hukot byl akorát ve chvíli, kdy jsem ještě na porodním stole poobědvala a po kontrole začala vrchní asistentka skoro křičet na sestry, jestli mě před jídlem kontrolovali (krvácela jsem víc, než bylo záhodno). Naštěstí to bylo jen tím plným močákem a vycévkování to vyřešilo. Porod placenty mě taky bolel a taky mě to překvapilo. Každopádně se mi po přečtení tvých zážitků potvrdily negativní reference na porodnici Podolí. Je to prostě strašné. Doufám, že ty i Tomášek budete v pořádku a že na to špatné brzy zapomenete. Držím palce Milka
 Jana 28, Tomísek 
  • 

Re: Co k tomu jen říct 

(24.9.2001 13:17:29)
Ahoj Milko,
na tom všem mě nejvíc mrzí, že jsem do Podolí šla po vynikající zkušenosti z rizikového oddělení, kde jsem si týden poležela. Oddělení šestinedělí bylo také velmi dobré, sestřičky se nám (až na výjimky - ale to je asi všude), věnovaly pozorně a laskavě, i přístup lékařek byl dobrý. Proč jsem měla takovou smůlu při porodu, to prostě nechápu.
Tomísek je úplně v pohodě a mě naštěstí péče o něj moc nedovoluje na to myslet. A hlavně s postupujícím časem vzpomínám na porod míň a míň.
Jana
 Leona, děti 2, 10 a 2 roky 
  • 

Janě(28) a Tomískovi 

(24.9.2001 17:07:33)
Milá Janičko, při čtení Vašeho příběhu mi běhal mráz po zádech a tekly slzičky. Ještě i teď, když odpovídám, mne jímá hrůza z toho všeho. Své dva porody jsem se snažila ve zkratce popsat v rubrice "Jak jsem prožila porod" (článek Syn a dcera, pokud byste se chtěla kouknout), ale ani jeden z nich nebyl vůbec dramatický, jako ten Váš ( i když lehké to taky nebylo, ale to snad není nikdy). MOC a MOC Vám přeji, abyste na to špatné co nejdříve zapomněla, aby Vám Tomísek dělal jen samou radost a taky aby ten příští porod (až jednou přijde) byl krásným zážitkem pro Vás i pro Vašeho muže. Držím všechny palečky, co doma máme.
 biobaby 
  • 

, 

(24.9.2001 20:46:09)
Bioprodukty pro deti.
www.biobaby.cz
 Alexandra, 16. týden 
  • 

Podolí? 

(24.9.2001 13:14:13)
Jano a Jirko,
máte můj velký obdiv a úctu. Po přečtení Vašeho "Schovánkovo Tomáškovského" příběhu jsem se musela dlouze podívat na to Vaše nádherné miminko. Mám hrozný vztek na "profesionály" v porodnicích. A jsem téměř rozhodnutá rodit ve Vrchlabí i když bydlím asi 20 minut od Podolí a 5 minut od Motola.

Jste oba moc stateční a přeju Vám aby jste na vaše ošklivé zážitky nemuseli moc často vzpomínat.

Držím Vám třem palce*
 Jana 
  • 

Re: Podolí? 

(12.10.2001 9:54:00)
Pokud budeš mít problémy s tlakem a porod nebude "hladký", nebude ti Vrchlabí moc platné. Je mi moc líto, jaké měla Jana potíže, ale nezdá se mi, že by to bylo vinou podolského personálu. Přeju jí už jen samou radost z Tomáška - a tobě příjemnější zážitky při porodu. Držím palečky.
 M. 
  • 

pomoc 

(24.9.2001 13:17:23)
Srdečne gratulujem k narodeniu miminka. Váš pôrod bol veľmi ťažký a boli ste veľmi odvážni a silní, zlyhala doktorka, ktorá zrejme nemá žiadne skúsenosti (alebo len minimálne). Čo sa týka toho silného krvácania, ja by som zrejme na mieste Vášho manžela zobrala nejakú gázu a priložila ju na ranu, aby som aspoň zmiernila krvácanie, alebo zburcovala personál, aby manželke zaviedli transfúziu. Viem, že sa mi ľahko hovorí, keď som nebola pritom a manžel bol v šoku, ale bol jediný, kto si to uvedomoval (žiaľ). Mali ste veľké šťastie, že bol pri Vás...
No, to zlé je za Vami a to dobré a krásne pred Vami. Berte moje "rady" s rezervou a držte sa! Malý Tomáško Vám iste bude prinášať len radosť.
 Veronika, Anička 9 měsíců 
  • 

Schovánek - a jsme na světě! 

(24.9.2001 13:20:15)
Milá Jano,
já sama přišla na svět kleštěma za dramatických okolností, tak trochu vím, o čem píšeš.
Moje Anička se narodila loni v prosinci v Krči za okolností, které mi připomínají to, co tady popisuješ, jen s tím rozdílem, že vše skončilo císařským řezem. Taky mi nevěřili, že mám kontrakce po 5 minutách a nechali mě dvě hodiny na lůžkovém oddělení, kam manžel nesměl a kde jsem v bolestech chodila mezi posteli a stolem sledována vyděšenou budoucí maminkou na rizikovém těhotenství, která se mě nesměle ptala, jestli to už je ten porod J. Pak si toho „náhodou“ všimla kolemjdoucí sestřička a hnali mě hned na sál. Taky mi bylo špatně, zvracela jsem a moc nevím, co se dělo. Ostatně se se mnou celou dobu nikdo nebavil, nevím co všechno mi píchali a proč. Ale nechci zacházet do detailů, chci ti říct něco jiného. Když jsem se celá zmatená probrala z narkózy, bylo mi to jedno, hlavně jsem byla ráda, že je Anička v pořádku, že se hned přisála (dodnes kojím), že je krásná, že jsem na nadstandardu, že je manžel s náma, atd… Ale po dvou dnech, kdy už jsem odmítla léky proti bolesti a začala být víc pří smyslech, jsem se taky začala trápit – porod a všechno kolem jsem si představovala úplně jinak, poctivě jsem se připravovala – celé těhotenství jsem cvičila každý den jógu, poslední dva měsíce trénovala dýchání, snažila se být v pohodě a nakonec tohle. Přišlo mi to všechno hrozně nespravedlivé, měla jsem pocit, že jsem ani nedokázala porodit vlastní dítě, přivítat ho na svět apod. a nikdo mi nedokázal vymluvit, že to jsou zbytečné starosti, že bych se radši měla těšit z miminka.
Až pak mi moje kamarádka, které jsem se svěřila, hrozně vynadala, řekla, že taky mohlo všechno skončit hůř, že mám být ráda, že mám zdravé dítě, že kojím, že jsou matky, které bez problémů porodily děti, ale pak je třeba stejně mateřství netěšilo (nechci se tu nikoho dotknout), že Anička si mě vybrala jako svojí maminku a tím pádem i způsob jakým přišla na svět a že to všechno mělo svůj smysl, i když to já nevidím.
Prostě ti chci říct, že chápu tvoje pocity, zklamání z porodu, ale že ti to Schovánek určitě vynahradí a že to budeš za pár měsíců brát jinak. Jenom nám všem přeju, abychom sourozence svých dětí už mohly porodit v lidských podmínkách.

Veronika
 Darja, dcera 11 měsíců 
  • 

moc vám oběma gratuluju 

(24.9.2001 21:52:16)
Milá Jano tvůj příspěvek jsem přečetla bez dechu a to především z toho, co sis prožila ty, tvůj manžel i Tomášek. Myslela jsem si, že můj nepostupující porod s nepodařeným epidurálem, nesnesitelnýmá osmnáctihodinovýma bolestma ukončený císařem a završený dvěma dny na JIPce a neúspěšným kojením byl peklo, ale po přečtení toho, čím jsi prošla ty jsem výrazně změnila názor. Podle popisu tvého manžela mi to chvíli připadalo jak středověk. Nakonec jsem si potvrdila, že ženská vydrží všechno. Ty jsi toho živoucím důkazem. Nic si nedělej z toho, jak to dopadlo, hlavně že jste oba dva zdraví a šťastní spolu a máte to už za sebou. Ty špatné vzpomínky se ti ještě asi občas vrátí. Taky jsem pár týdnů po porodu hodně brečela a měla pocit, že jsem nezvládla tu nejzákladnější úlohu ženy, ale po čase mě tyto hloupé myšlenky přešly. Když člověk vidí toho svýho andílka, jak spokojeně spinká, pak jak se začne smát a rostě ti před očima, zapomene se na to zlé velmi rychle. Mé dcerušce je bezmála rok a já si na porod vzpomněla jen proto, že jsem četla tvůj příspěvek a taky proto, že od něj uplyne za týden přesně rok. Asi prostě nikdy nemůže všechno jít tak, jak jsme si to naplánovali. Ale to je život. Jsem moc ráda, že jste už v pořádku doma a že se pomalu dáváte dohromady jak psychicky tak fyzicky. Doufám, že teď nás budeš zase obšťastňovat svými příspěvky častěji ať víme, jak se daří tobě i Tomíkovi.
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: moc vám oběma gratuluju 

(30.9.2001 23:04:26)
Ahoj Darjo,
děkuju za gratulaci i podporu. Nemyslím si, že můj porod byl "horší". Naštěstí pro mě netrval dlouho a moc z toho nevím. Kdyby mi Jirka všechno nevyprávěl, dodnes jsem si myslela, že jsem cestovala časem a skoro třičtvrtě hodinu byla mimo tento čas a prostor :o))
Ale dobře si pamatuju ohromující a zdrcující myšlenku, která mě napadla po nástupu bolestí. Říkala jsem si "no potěš, tak takhle to začíná, podle knih to může trvat několik hodin, no to nepůjde, to nemůžu vydržet..." Už po chvíli bylo jasné, že nic nebude trvat několik hodin, ale ta myšlenka mě opravdu na chvíli zdrtila - a to o mě můj zubař říká, že mám práh bolestivosti hodně posunutý, že mě nebolí ani věci, u kterých jiní šílí :o)

Po porodu jsem brečela hodněkrát, vadilo mi, že si nic nepamatuju, snažila jsem se to z Jirky vydolovat. On mi nic říct nechtěl (moc se mu nedivím), nakonec jsem ho ale přesvěčila.

A jenom tak naokraj: na nějaké diskusi tady na rodině se říkalo, že muž u porodu je u hlavy ženy, stejně nic nevidí, tak o nic nejde. MOžná nepočítali s tím, že muž má 190 cm a z tohoto nadhledu svou maličkou ženušku na porodním lůžku přehlédne na jediný pohled od hlavičky až k patičce :o))) Vůbec mi nevadí, že Jirka všechno viděl, nic to mezi námi nezkazilo a ještě mi alespoň někdo řekl, co se skutečně u porodu dělo.

Lékaři v Podolí měli po mém porodu zvláštní přístup k informacím. Ráno po porodu mě paní doktorka zdravila slovy "Aaaa, vy jste to noční drama, tak co si pamatujete z porodu??" Když jsem řekla, že nic, odvětila "buďte ráda..". Víc jsem se nedozvěděla.

Darjo, moc děkuju za podporu, už teď, necelé tři měsíce po porodu vidím, že máš pravdu. To špatné odchází a zůstává nám Tomísek a vztah, který se tím zážitkem jenom zlepšil.
Jana
 Milada, dcera 10m, syn 5,5 roku 
  • 

Také přeji vše nejlepší 

(25.9.2001 0:06:28)
Milá Jano,

také gratuluji k malému Tomáškovi. Nechci opakovat to co, píší ostatní o samotném porodu a tak se jen pozastavím nad koncem tvého článku, a to u oddělení šestinedělí. Jsem úplně vedle z toho, že Ti vůbec nemeřili na šestinedělí tlak, navíc při takové ztrátě krve! Já rodila před 10 měsíci u Apolináře a tlak nám měřili každý den!! Dokonce když jsem měla 5.den po porodu jít domů, tak mi ho měřili několikrát - ten den propouštěl podle sestřiček nějaký velmi opatrný pan doktor a můj tlak se mu pořád nezdál... Sestry přinesly i jiný přístroj, aby se ujistily, zda jim to ukazuje správně. A to jsem s tlakem nikdy problémy neměla. Fakt zírám, u Apolináře je měření tlaku úplná rutina, jako např.měření teploty po ránu...
A další věc, která mne zarazila bylo to tlačítko pro zavolání na sestry. U Apolináře je (a bylo i téměř před 6 lety) nad každou postelí, tak aby na ně maminka dosáhla. U Apolináře je to vlastně takové sluchátko, kterým sestry např. sdělují, že máš na chodbě návštěvu... Nechci tu Apolinář vůbec vychvalovat, taky se mi tam spoustu věcí nezdálo, ale zrovna tyhle dvě, o kterých se zmiňuješ, fungovaly úplně jako samozřejmost, takže mne to u Podolí úplně překvapilo. Brala jsem to jako standartní a úplně běžné věci.

Moc Vás všechny tři zdravím a Tomáškovi přeji do života všechno nejlepší.

Milada

 Míša, syn 4,5 roku 
  • 

Jak přivolat sestru? 

(25.9.2001 8:47:26)
Ahoj Jano,
přidávám se ke gratulantům, ale je mi líto, že se v Podolí pořád nic nezměnilo.
Taky mě zarazilo, že knoflík na přivolání sestry je jen nad jednou postelí u dveří a že mě položili na postel na druhém konci místnosti, přestože jsem byla na pokoji úplně sama. Ale chápala bych, že není na přestavbu, kdyby se to sestry alespoň snažily vyrovnat občasným nakouknutím do pokoje. Ony se ovšem neobtěžovaly klidně dvě a půl hodiny, a to ani první den, kdy jsem po císaři ležela na kapačkách a nesměla vstávat. Jediný způsob, jak sestru přivolat, bylo vytočit z mobilu číslo ústředny v Podolí a nechat se přepojit na sesternu oddělení šestinedělí.
No, ale i kdybych na knoflík dosáhla - jako moje kamarádka, která v Podolí rodila měsíc po mě - asi by se moc nezměnilo. Kamarádka se sice dozvonila, ale jen proto, aby dostala vynadáno, proč zvoní, že sestry nemají na sesterně signalizaci, z kterého pokoje zvonění přichází a musí obejít všechny pokoje, aby to zjistily (chudinky!!!).
 Soňa 
  • 

Re: Jak přivolat sestru aneb co je to sestrokracie. 

(25.9.2001 11:06:42)
Ahoj Míšo,
já mám podobné zkušenosti. Před jedenácti lety jsem ležela v Podolí po císaři na pooperačním oddělení. Celý den se mě nikdo nezeptal, jak se cítím či jestli něco nepotřebuji. Přivolat sestru bylo téměř nemožné. Před velkou vizitou jsme musely nacpat naše mokré ručníky do stolečků vedle postele. Po vizitě jsme je mohly na pokyn sestry vrátit zpátky na ústřední topení aby doschly. Bylo to směšné. Po celou dobu pobytu v této porodnici jsem si připadala jako na vojně (buzerplac). Moc se to tam asi od dob totality nezměnilo. Od kamarádek jsem slyšela, že i gynekologická oddělení nejsou kvalitní.

Soňa
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Jak přivolat sestru? 

(30.9.2001 21:43:23)
Ahoj Míšo,
děkuju za gratulaci.
Technické vybavení Podolí mě opravdu nemile překvapilo. Ale Jirku vytočilo ještě o něco víc, jako muž - technik si umí představit o něco lépe než já, jak málo peněz by stálo "přivolávátko" sester a za jak málo peněz by se dalo pořídit.
Přístup ústavu v Podolí nechápu...
Jana
 Dana, Lucka 2r. 
  • 

Jsme snad loutky v rukou zdravotníků? 

(25.9.2001 1:35:58)
Právě jsem si poplakala při čtení vašeho příspěvku s opravdu trefným číslem 13.
Rodíme ve strašných bolestech (přitom exituje epidurál, dolzin, rajský plyn), dostáváme klystýr (zbytečně - vždyť existují vyprazdňovací čípky), trpíme při šití (zbytečně - asi se šetří lokálními anestetiky), cévkují nás (co asi máme čůrat, když jsme nic nepili), tak se ptám, kdy už s námi přestanou jednat jako s loutkami?
Když mi při porodu řekli, že mám holčičku, hned mě napadlo: "Chudinka, jednou bude rodit!". Moc doufám, že už za lepších okolností než my ...

Přeji vám hodně zdraví, štěstí a radosti a aby ten 14. článek, byl plný radosti a optimismu jako ty předchozí.



 Radka, dva kluci (3,5 a 1,5) 
  • 

Re: Nechci být loutkou a nechci ani epidurál 

(25.9.2001 22:13:04)
Dana tu píše, že rodíme s bolestmi a že jsme jak loutky v rukou zdravotníků. To druhé je bohužel často pravda, ale myslím, že to první, tedy otázka bolestivosti porodu s tím až tak nesouvisí. POpravdě řečeno, čatso právě ti lékaři, kteří mají rádi, když mohou se ženou manipulovat tak jí radí, aby podstopuila nějakou tu anestezii. Aniž by ji ovšem informovali o možných dopadech na dítě. A bolestivý porod (nemyslím teď nějaký extra komplikovaný porod, ale běžné bolesti)nemusí být špatným zážitkem, na nějž se vzpomíná v hrůze, vím to z vlastní zkušenosti. Poprvé jsem rodila kratší dobu, s trochou dolzinu a přesto na to nevzpomínám ráda, protože pesronál (podolský...) mi to všechno dostatečně zošklivil. Podruhé jsem se rozhodla pro starý CAP, kde dolzin či epidurál nenabízejí a nikdy jsme toho nelitovala, naopak. A to přesto, že tenhle porod byl dokonce delší než ten první.
 Líla 
  • 

Re: Re: Nechci být loutkou a nechci ani epidurál 

(30.9.2001 22:28:08)
Ahoj holky,
já jsem měla bezbolestný porod. Né, že bych si něco nechala "šlehnout", ale prostě jsem cítila jenom kontrakce, byla jsem úplně při vědomí a měla jsem chuť normálně komunikovat. Můžu vám napsat, že pro mě porod byl také úplným rozčarováním a smutným zážitkem.
Porodnici jsem pečlivě vybírala, s každou sestrou a lékařem v poradně jsem prohodila několik vět a ujistila se, že jsou velmi příjemní...U porodu jsem na sále schytala tak strašná stvoření, že to snad ani nebylo možné. Nevím, proč na mě byly tak nepříjemné, není mi to vůbec jasné, každopádně se chovaly tak otřesně, že mi nakonec silně vadilo, že se dotýkají mého dítěte. Miminko bylo po porodu v pohodě, bdělé a dobře naložené. Chtěla jsem ho mít u sebe /v poradně mi to slíbili/, sestry ho ale odnesly nevímkam a já dvě hodiny klepala kosu přikrytá pouze prostěradlem. Hned po porodu jsem měla ohromnou chuť vstát, chovat miminko, zavolat všem známým...místo toho jsem nevěděla, kde je mé dítě, nahaté mi byla zima, nikdo na mě ani nepromluvil. Přesně o půlnoci si pro mě přijel horrorový saniťák, měla jsem chuť ječet, když mě vezl po temných chodbách na tmavý pokoj, fakt jsem se bála. Sama jsem se tajně šla osprchovat a pak se až do šest ráno otřesně nudila a snažila si vzpomenout, jak to miminko vlastně vypadalo.
Na porod jsem se opravdu hodně připravovala a mohl to být krásný zážitek. Místo toho se mnou a mým dítětem jednali jak s věcí, brrrrr
 Dana, Lucka 2r. 
  • 

Re: Re: Nechci být loutkou a nechci ani epidurál 

(2.10.2001 1:07:38)
O tom to právě je. Aby Radce bylo umožněno rodit přirozeně, pokud si to přeje a já abych mohla dostat epidurál, pokud ho budu chtít. Taky se epidurálu trochu obávám, ale když si vzpomenu na svůj porod, po 5 hodinách příšerných bolestí s kapačkou oxytocinu v žíle bych udělala nevím co proto, aby se mi aspoň na chvíli ulevilo... Byla jsem z těch bolestí hrozně vyčerpaná a pak mi při "tlačení" scházela energie.
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Jsme snad loutky v rukou zdravotníků? 

(30.9.2001 21:51:58)
Přístup zdravotníků byl příšerný, to je fakt. A k ostatním "tradičním" postupům:
Žádné léky proti bolesti jsem nedostala. Nechtěla jsem je, ale v kritické situaci mi je ani nikdo nenabídnul a mě samotnou to nenapadlo.
Klystýr jsem nedostala, nebyl čas :o)
Šití mě bolelo - když jsem to řekla, paní doktorka mě odbyla tím, že už jsem dostala dvojnásobnou dávku anestetika... Znělo to tak, že mě nic bolet nemůže, tak ať si nevymýšlím. Ale já jsem se sama tak šíleně nenastřihla, že?
Cévkování jsem už popisovala, bylo odporné.
Jana
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Re: Jsme snad loutky v rukou zdravotníků? 

(30.9.2001 21:57:39)
Čtu po sobě poslední příspěvek a musím se vyjádřit lépe:
Nedostala jsem žádné léky proti bolesti v kapačkách, prášcích..atp - a ani jsem je nechtěla.
Při nástřihu (podle Jirky - já to nevím) mi píchli lokální anestetikum.
 Dana 29, vdaná 
  • 

Re: Re: Ukažme si na ně prstem :) 

(2.10.2001 1:22:04)
Jani, neuvažovali jste o tom, že byste zde uvedli jméno té lékařky, která Vás ošetřovala? Ta lékařka evidentně neodvedla svojí práci dobře.
A když jsme nespokojeni - teď to zlehčím, dejme tomu s kadeřnicí, taky se jí příště vyhneme a třeba i varujeme známé.
Na některých serverech se známkují porodnice, není na čase taky oznámkovat konkrétní lékaře?
Zvažte to:)
 Martina , dcera 2 roky 
  • 

To je teda síla 

(25.9.2001 1:58:02)
Nahlédla jsem do článku o tomto porodu,ale takové drama jsem opravdu nečekala.Moje kamarádka kdysi pracovala v Podolí jako lékařka,budu se ji muset zpětně zeptat.Nyní žije a pracuje jako lékařka,už ne gynekoložka,v Americe,kde i porodila 2 děti.Druhý porod s epiduralem byl prý úplně skvělej a bezbolestnej,že jsem tomu ani nechtěla věřit.To mi připadá skoro jako báchorka.Mé zkušenosti s porodem tady jsou docela dobré.A to na Bulovce,která zase nepatří do kategorie těch nejoblíbenějších,ale zvolila jsem ji proto,že jsem rodila v zimě a chtěla jsem být blízko.Jinak bych šla třeba do Krče kvůli epiduralu.Ten jsem na Bulovce bohužel vůbec nedostala,protože prý to nebylo potřeba...?!Mohla jsem sice rodit i v zahraničí,ale to jsem nechtěla.Na Bulovce jsem asi měla štěstí na doktora(měla jsem odtamtud i docela pozitivní zkušenost s potratem s jiným doktorem).Můj porod prý byl jako víno.Vzhledem k tomu,že jsem rodila až po 30 byl můj porod asi relativně velmi rychlý a jednoduchý(kupodivu).Vysvětluji si to trochu svoji vyrovnaností a určitým klidem.Sestřičky mi přišly z 90% docela dobré a jako dobré znamení považuji i to,že říkaly asi o 2 doktorech - pan doktor je naše sluníčko(jestli tam stejní doktoři ještě jsou?).To že kolektiv,kolegové o sobě navzájem mluví hezky se mi zdálo jako pozitivní znamení.Horší by bylo kdyby říkaly,že doktor je v...To že administrativa a vyplnování formulářů je nepřijemná záležitost souhlasím,člověk má dost práce sám se sebou a svými bolestmi,natož odpovídat na nějaké otázky.Chápu že sestry nic necítí,tak jsou v pohodě.Ze by se člověku mohly více věnovat si myslím taky.A když dají klystýr,tak bych vyžadovala větší soukromí,nejsem exhibicionista(obdobná hrůza je mísa na postel,chlapi mají aspon bažanta,člověk už z psychického důvodu nemůže).Stejné pocity mám s Janou v bodě,kdy po porodu necítila žádnou mateřskou radost(to je snad první žena od které to čtu),já jsem myslela jen na to že chci mít klid,jelikož jsem celou noc nespala(bolesti začaly o půlnoci a dcera se narodila ráno,nezamhouřila jsem oko)a připadala jsem si jako kdybych celou noc flámovala.Chtělo se mi spát,abych nabrala sílu a ne se o někoho starat.I bych se obešla bez dítěte na pokoji a dala bych přednost tomu být sama,se střídavě se probouzejícími a řvoucími miminy se také nedalo spát.Myslím že má kamarádka a lékařka v Americe vůbec neměla dítě u sebe na pokoji.Já myslím,že z důvodu toho,že matka se pak stará o dítě po zbytek života,tak si může od dítěte posledních pár dní odpočinout a trochu se vyspat.Porod placenty byl úplně skvělý,doktor řekl ještě jednou zakešlejte a bylo to.A nastřižená jsem nebyla vůbec,což bylo skvělý.Byla jsem tak oproštěna od posedávání na nafukovacím gumovém kruhu.Naopak když mi po 2 hod.dceru na pokoj přinesly,seskočila jsem z postele až se sestry divily.Mně chyběl spíš spánek než cokoli jiného.Na Bulovce si lidé spíše stěžovaly na nemastnou,neslanou stravu,jinak nevím.Ale v jakési knize přání a stížností či kronice jsem ze zvědavosti četla názory žen a zrovna ti 2 doktoři(sluníčka)tam byli často zminovaní a chválení.Moje zkušenosti s rozením v CR( a na Bulovce)tak byly převážně pozitivní,což je asi dáno i tou poměrnou nekomplikovaností porodu.Jinak nevím jak by to bylo.Asi nemusí být nejlepší zkušenosti i z těch rádoby vyhlášených porodnic.Skvělý mi také připadal doktor Calda u Apolináře.Mějte se,vše nej!
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: To je teda síla 

(30.9.2001 22:12:20)
Ahoj Martino,
byla bych opravdu ráda, kdyby náš příběh četl někdo z Podolí. Vím, že to všechno je v lidech, ale právě proto bych chtěla, aby si i ti příjemní a profesionální lékaři a milé asistentky, u kterých rodili ti ostatní, přečetli, co také je možné.
Víš, přečíst si po tom, co jsme zažili, že jsi měla pěkný porod proto, že jsi vyrovnaná a klidná, mě trochu vyvádí i z vyrovnanosti, i z klidu :o) Já byla dlouho taky vyrovnaná a klidná. Asi do té doby, než jsem dostala bolesti, které jsem nemohla vydýchávat a nikdo mi to nevěřil... No nic, porod jsem si rozhodně představovala jinak :o)

O rozdílném přístupu sester mluví jedna příhoda za všechny. Dětská sestra mi chtěla Tomíska nechat na pokoji, když jsem tam byla sama a nebyla jsem bez pomoci schopná chodit (motala se mi hlava...). Večer, když se vystřídala směna, se na mě přišla podívat druhá dětská sestra s tím, že jsem po velmi těžkém porodu, jak mi je, jestli něco nepotřebuju a hrozně se divila, že mám celý den Toma u sebe. A nabídla se, že mi ho ještě na chvíli odnese, ať se můžu vyspat. Nosila mi ho celou noc na kojení. Co k tomu dodat, snad jen to, že jsem jí byla za těch pár hodin klidného spánku neskonale vděčná.

Strava v Podolí je pověstně hrozná, zcela běžně servírují kojícím matkám těžko stravitelná jídla, čersvé pečivo (nadýmá :o))), jogurt neuvidíš, ovoce i zelenina jsou pravděpodobně zakázané. Jídlo bývá většinou studené už v okamžiku servírování, mikrovlnka na ohřátí neexistuje.

Jana
 Lucie, 2 holčičky 
  • 

Nechápu :o( 

(25.9.2001 9:28:12)
Milá Jano, Jirko a Tomášku,
nechápu, že je stále něco takového možné. Rodila jsem 2x (před 40 a 10 měs.) ve Frýdlantě v Čechách (malé městečko na severu Čech) a i přes to, že vybavení porodnice není zrovna nejmodernější (váží se na obyčejné váze - gram sem,gram tam) bylo to vcelku dobré. Porod nic moc, ale přístup asistentek, lékařů, dětských sester a všech (včetně uklízečky) byl SKVĚLÝ :o)) Šla jsem raději rodit do Frýdlantu i přes to, že jsem z Liberce a je zde nové porodní oddělení. A měla jsem větší šanci, že budu rodit sama a tudíž bude moci asistovat manžel.
Přeji vám všem, abyste byli šťastní, žádné bolení bříška a ať Tomísek roste jako z vody (vlastně mléka) !! Těšíme se na další články a fotečky nádherného miminka :o)))
Lucie, Barunka a Kristýnka
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Nechápu :o( 

(30.9.2001 22:15:24)
Ahoj Lucie,
u Tvého příspěvku jsem se rozesmála. Na čem si myslíš, že se váží děti v Podolí? Na pokoji je váha podobná té, která dříve stávala v každé zelenině :o))
Jana
 Petra, Tomášek 7 měsíců 
  • 

Gratulujeme ! 

(25.9.2001 11:09:18)
Gratulujeme k narození Tomáška. Také jsem neměla zrovna lehký porod, ale musím říci, že jsem na všechno už zapoměla, i když problémy trvaly ještě 6 měsíců po porodu a Tomášek měl teď 23.9. 7 měsíců. Hrozně moc si užívejte, protože miminko hrozně rychle roste. My už pomalu začínáme lézt a to mám pocit, že jsem se nedávno dověděla, že jsem těhotná. Držte se a Tomáškovi posíláme pusinku.
 martina 
  • 

blahopřeji 

(25.9.2001 15:43:16)
Moc blahopřeji. Tomášek je krásné miminko. Nestačím se divit, že jsi rodila ve stejné porodnici jako já. Můj Dáda se narodil taky v Podolí před šesti lety. Porod sice nic moc, ale jinak si nemůžu stěžovat. Všichni byli moc ochotní, snad až na ženské sestry. Před třemi roky se mi narodila Miška, tentokrát u Apolináře (v Podolí malovali sály). Porod byl docela obtížný, Míša taky nešla vytlačit, měla abnormální rotaci, rodila se obličejem nahoru a trvalo to docela dlouho. Nakonec jsem jí z posledních sil vytlačila. Mišku rodil užasný pan doktor, stačil se mnou při šití i vtipkovat. Co se týče porodu, myslím, že profesionálnější byl Apolinář. U poporodní péče a péče o prcka jasně u mne zvítězilo Podolí. Proto mne překvapily tvoje otřesné zkušenosti, ani se mi nechce věřit, že je to stejná porodnice.
 Monika,syn 7let, dcera 15 měsíců 
  • 

Blahopřeji 

(25.9.2001 20:20:39)
že jste to vše tak zvládli i přes takový přístup personálu.Já jsem v Podolí rodila před 7 lety a měla jsem podobný zážitek akorát mi k porodu vůbec nepustili manžela, argumentovali tím, že neabsolvoval kurz.To, že jsme poplatek chtěli rádi zaplatit je vůbec nezajímalo, proto jsem loni rodila na Bulovce se svým gynekologem ,kterého jsem si zaplatila a nelituji toho. Přeji hodně zdravíčka a ať vám malý Schovánek dělá jen samou radost.
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Blahopřeji 

(30.9.2001 22:18:48)
Ahoj Moniko,
po Jirkovi kupodivu potvrzení o absolvování kurzu nechtěli vůbec. Ale jsem přesvěčená o tom, že by ho z porodního sálu nevystrnadili ani heverem. I když docela by mě zajímalo, která ze sestřiček by chtěla vyhazovat chlapa jako horu, rozhodnutého se ode mne nehnout za žádnou cenu :o))
Jana
 Katka, David 4, Bara 6 mesicu 
  • 

Gratuluju!!!!! 

(25.9.2001 21:09:46)
Milá Jano,
predevsim vam moc chci gratulovat a verim, ze Tomasek (je to nááádherný miminko)i vy na vsechno zapomenete a budete se divat pouze na dobrou stranku celeho porodu a to, ze máte krasne a zdrave miminko. Chtela bych ti napsat dva ruzne pohledy na porodnici v Podoli. Pred ctyrmi lety jsem tam rodila syna Davida. Porod byl sice dlouhy(12,5 hodin), ale pohodovy, i dle slov lekaru. U porodu byl se mnou manzel a musim rici, ze se tam o me starali naprosto úzasne. Kazdych 10 minut se na me chodili divat, konrolovali me, prohodili hezka sluvka a na konec me velmi povzbuzovali a i obdivovali meho narozeneho cvalika( vazim 50 kilo a Davidek mel 4980kg). I poporodni pece byla naprosto úzasna. Z porodnice jsem odchazela nadsena a na kazdem kroku jsem neserila chvalou na porodnici Podoli. Proto byla pro me samozrejmost, ze i me druhe dite se narodi v Podoli. Konroli, cekani, monitory aj. klasicke vysetreni probihali klidne s prijemnym personalem. Ovsem o samotnem porodu uz se tezko da mluvit o prijemnosti a ochote. Male se nechtelo na svet a tak mi porod vyvolavali. Objednali me na sedmou hodinu ranni. Manzel se samozrejme rozhodl, ze se z ordinace ani nehne. Ovsem to jsme jeste netusili, ze me prijmnou v osm hodin na monitor, kde me nechali pochodovat skoro hodinu(sice jsem nic necitila, ale nejlepe fyzicky mi po dvou tydnech prenaseni nebylo ).Po hodine si na me "vzpomeli",s omluvou ze toho maji "moc".(manzela jsem premluvila a sel domu za synem) Me udaje se mnou vyplnovalo 5 sester vzdy od zacatku, protoze ta predchozi vzdy odesla(za chvili prijdu....?!). Nakonec mi konecne dali klystyr( mimochodem odbyla desata hodina) a na mou zadost ze chci mit manzela u sebe mi odpovedeli, ze na to nejsou prispusobeny, ze porod muze trvat i nekolik dnu, tak jsem to prijmula. Odvedli me na pokoj , kde me navstivila naprosto neprofesialni neprijemna doktorka, ktera me ani napozdravila. Lezela jsem skoro na chodbe a moc mi to nebylo prijemne. Asi po dvaceti minutach co jsem zacala mit strasne bolesti jsem chtela zavolat manzela, opet zamitava odpoved pry je brzo, upoutali me na luzko na 45 minut. Bylo 11:25. Nikdo se na me neprisel podivat, a tak jsem se zvedla a oznamila ze uz asi budu rodit a ze si zavolam manzela. Kroutili hlavou, ale ja se nedala. Manzel prijel za dest minut. Odvedli me na dost sileny sal, ktery byl pruchozi, byla tam zima, nedali mi ani vlozku a ja celou dobu na sal jsem krvacela. Mimochodem o nejake pomoci na ceste, kdy uz jsem opravdu po minute supela, nemuze byt ani rec.- Na porodnim sale si manzel sam pro me musel prinest skakaci mic. ve okolo dvanacte hodiny jsem kricela na manzela ze budu rodit. Sel pro doktorku(za celou dobu mi nesundali monitor, a nikdo se na me neprisel podivat). Ta mi to neverila, ale rekla ze me vysetri, a nejednou to zacalo, schon, kriceni, behani. (paradox je ze bych tam bez zavolani asi sama porodila, co kdybych byla prvorodicka?!) Porod pak uz byl velmi rychli. Mala se narodila za pet minut. Celkovy porod trval 2 hodiny 25minut. Diky bohu prisla velice prijemna pani doktorka, ktera me sila a trosku mi ze vseho zlepsila naladu.
Dodnes nechapu cemu se rika otec pri porodu kdyz manzel to DIKY NIM malem nestihl a v tech nejhorsich chvilich, kdy jsem se o neho potrebovala oprit tam byli jenom ostatni hekajici zensky a neprijemny personal. Bohuzel vzdy to nevyjde. Dneska uz je dobre a ver tomu, ze za par mesicu uz bude lepe. Preju ti mnoho radosti stesti a lasky a Tomaskovi lepsi zivot nez byl jeho start. Neni to drama, ktere si musela zazit ty, obdivuju te, protoze me trvalí dlouho nez jsem se hodila do porody. Mas muj udiv a nenech se odradit od Tomaskovyho brachy nebo sestricky stoji to za to a ver tomu ze podruhy uz to jde lepe.
Omlovuam se za ten roman ale chci aby si kazdy udelal o Podoli obrazek. Ono to jinak rici ani nejde

Zdravi Vás
Katka
 Michal, Zuzka 8 týdnů 
  • 

Narození Schovánka 

(25.9.2001 21:10:08)
Kdybych si tenhle článek přečetl před narozením naší Zuzky, asi bych při prvních příznacích porodu odvezl manželku do porodnice a přestože "holduji" alkoholu velice zřídka, asi bych se odebral do nejbližšší nálevny a tam se řádně o.... , abych nemusel být u toho. My jsme rodili v Brandýse n. L. Tamější porodnice je sice malá, vybavení je standardní (mohu-li posoudit), ale personál je velice, velice příjemný. Příznaky porodu se objevily asi ve 3:30 ráno, v porodnici jsme byli v 7 a Zuzka se narodila v 10. Od chvíle příjezdu se okolo nás téměř neustále "motala" sestra a ptala se na stav a jesli něco nepotřebujeme. K dispozici byla vana, ribstole, míč. Celý porod proběhl celkem rychle (oproti knižním 12 a více hodinám u prvorodiček), ale naprosto v klidu, žádná nervozita a stres (největším problémem byla vystydlá káva službukonajícího lékaře). S manželkou jsem byl kromě vstupního vyšetření až do jejího převozu na pokoj. Co se děje nám říkala průběžně sestra nebo lékař. Zážitek z porodu byl pro mě, jako pro chlapa a novopečeného táty, velmi silný a velice jsem v tu chvíli svou ženu obdivoval.

Pokud můžeme soudit, malé porodnice, i třeba ne příliš vybavené, jsou při normálním průběhu porodu rozhodně lepší, než Podolská "fabrika na děti". Pokud budeme mít dalšího potomka, jedeme zase hopsa hejsa do Brandejsa. Přeju všem maminkám a tatínkům jen ty nejhezčí zážitky.

P.S. Asi je divné, že to píše chlap, ale tenhle článek mě dost vytočil. Nedivím se, že z toho byl i Jirka vedle.

Michal
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Narození Schovánka 

(30.9.2001 22:44:28)
Ahoj Michale,
neříkej, že bys svou ženu nechal samotnou v případě, že by ji mělo čekat něco podobného, jako mě. Proč bys nechtěl být u toho? Třeba by u toho taky nechtěla být... Já u něčeho takového rozhodně být nechtěla, chtěla jsem zažít pohodový porod, takový, jako jste nejspíš zažili při narození Zuzky.
To, že byl Jirka u porodu, bylo pro nás oba naprosto zásadní. Oba jsme to moc a moc chtěli a tenhle zážitek, jakkoliv byl nepříjemný, nás ještě víc dal dohromady. Vážíme si jeden druhého víc, než kdy předtím. Možná to zní hloupě, trochu frázovitě, ale jde mi to z duše. Vážím si ho i za to, jak při mě stál celé těhotenství, celou dobu porodu, jak mě podporoval, když jsem byla v porodnici, jak moc mi pomáhal v prvních týdnech doma, za to, jak má rád Tomíska. Nevím, jestli si vy chlapi vůběc uvědomujete, jak je vaše chování v tomto období důležité.
Přeju hodně radosti se Zuzankou
Jana
 Simona, dcery 4 a 13 let 
  • 

Jímá mne děs 

(26.9.2001 11:16:55)
Zdravím Janu, Jirku i Schovánka - Tomíska
Po přečtení Tvého posledního příspěvku na Rodince jsem se zděsila, že něco takového je v našem zdravotnictví ještě možné. A děkuji - i kdy to jistě nebylo jednoduché - za to, že jste svoje zkušenosti sem napsali. Alespoň to bude snad varovat další maminy, které by chtěly rodit tam, co Ty.
Chápu i Tvoje výčitky svědomí, že jsi svého mrňouse vlastně aktivně neporodila - já nemohla kojit a měla jsem z toho pocit viny strašně dlouho. Ale zkus si říct: kdybychom miminko nemohli mít a adoptovali jsme ho, taky bych ho neporodila - a znamenalo by to snad, že ho mám o to méně ráda? Nám možnost, že nebudeme moci mimčo mít, dost vážně hrozila a tak jsme o adopci hodně uvažovali a tato myšlenka mi docela dost pomáhala - není podstatné, jak se Váš junior dostal na svět, hlavně že jste všichni tři (snad) v pořádku, udělejte velkou tlusou čáru zatím, co bylo (i když by to bylo podle Vašeho líčení na žalobu!) a teď jste tu jeden pro druhého. Držím palce, aby i přes těžký start bylo nyní vše v pohodě a pro příští mimi vyberte jinou porodnici.....
Ahoj
Simona
 Dana, dvojčata 
  • 

Ahoj Jani, Tomášku a Jirko 

(27.9.2001 20:25:14)
Gratuluju k narození miminka, i když to Vaše líčení je spíš zlý sen.
 Katka,Anetka 2 měsíce 
  • 

Gratulujeme !!! 

(27.9.2001 21:01:18)
Milá Jano, Jirko a Schovánku!
Moc gratuluji k narození Tomáška. Plánovali jsme kluka a překvapila nás Anetka! Je to hrůza čím jsi si musela projít (teda všichni)! Nemůžu uvěřit že je to vůbec možné. Já jsem rodila ve Slaném a byla jsem moc spokojena. A Podolí tak hrozně chválej. Je to snad i štěstí, že si nic nepamatuješ. Nebuď smutná, miluješ ho stejně, nebo možná víc. Já si zase hrozně přála kojit a vůbec nemám mlíko. Ono to nikdy není jako v knížce. Držím moc palečky, hlavně ať jste zdraví.

Katka,Radek a Anetka


 Bara, Alice 10 tydnu 
  • 

Porod v Podoli- nase spokojenost 

(27.9.2001 21:25:51)
Milá jano,
blahopreju k narození Tomaska a preju Vam to nejlepsi. Nase Alice prisla na svet v Podoli v cervenci a mame zazitky naprosto opacne. Prijemne prostředí,
klid, rozvazný a moc mily personal. Po prečtení Tvého článku mam dojem, že jsme byly každá někde jinde.
 Zuzana 
  • 

Aj ja si niečo nepamätám... 

(1.10.2001 12:27:21)
Ahoj Jani!

Po 12. dieli Tvojho rozprávania som Ti písala, že aj ja som chodila niekoľko týždňov po svete s tým, že podľa vyjadrenia lekárov môžem každú chvíľu porodiť. Vďaka postupnému otváraniu sa som potom mala pomerne rýchly a bezbolestný pôrod a želala som Ti niečo podobné. Vtedy som netušila, že sa z toho splní iba tá prvá polovica.

Ja sama som ako prvorodička bola prekvapená, ako rýchlo môže pôrod postupovať. Najprv mi odtiekla plodová voda a asi za hodinu začali kontrakcie - ale nie každú polhodinu, ale hneď každých cca 5 minút. Po príchode do nemocnice som sa stihla akurát tak prezliecť, ísť na monitor, absolvovať prijímaciu procedúru, asi hodinu poležať na izbe, zase ísť na monitor a už ma hnali aj s manželom na sálu, aby som náhodou neporodila postojačky. Celé od odtoku vody až po pôrod placenty to trvalo ani nie 6 hodín a skutočne silné, nepríjemné bolesti som mala asi hodinu vrátane samotného pôrodu. Nakoľko som svojho pôrodníka poznala a dôverovala mu, ani som neprotestovala, keď mi navrhol pichnúť Dolsin. Neviem či to bolo vplyvom tohto oblbováku alebo vplyvom tranzu spôsobeného pôrodnými bolesťami, ale ani ja si niektoré časové úseky nepamätám, a to nielen pred pôrodom, počas neho ale ani niektoré veci po pôrode. Bola som z toho podobne ako Ty dosť dlho mimo, nešlo mi do hlavy, ako si to môžem nepamätať. Človek si predsa všetko tak naplánuje, naštuduje, dopredu stokrát predstaví všetky možné varianty a to jeho telo (+ jeden človiečik) si nakoniec aj tak robia niečo úplne iné. Ja napríklad neviem, ako som sa dostala na pôrodnu sálu, hoci som tú cestu absolvovala sama po vlastných nohách (tesne pred pôrodom som si ešte "odskočila", takže na manžela pozerali na sále dosť prekvapene, keď prišiel sám - ani on chudák nezistil, že som mu po ceste zmizla). Podobne ako tebe, sa mi čas strašne zhustil a zrýchlil. Na druhý deň som mala podobný pocit, ako keď človek po "opici" zisťuje, čo deň predtým robil a rozprával. Občas sa mi vybavil nejaký detail alebo slová.

Môžeš mi veriť, že úplne chápem Tvoju potrebu dopátrať sa, ako to bolo - aj ja som x-krát otravovala manžela, aby si skúsil na všetko spomenúť, dokonca som sa "navterkovala" aj na pôrodné sály, aby som zistila, kde som rodila (nepomohlo, aj tak som si nebola istá), otravovala som neskôr aj ženu, ktorá počas môjho pôrodu oddychovala po pôrode vo vedľajšom boxe a pod. Dokonca raz, keď sestrička pred vizitou nechala na izbe dokumentáciu a lekár dlho nechodil, som sa v nej narýchlo pohrabala a z rôznych záznamov som spätne zisťovala, čo sa dialo v tú-ktorú hodinu.

Napriek tomu, že u mňa prebehlo všetko v poriadku a bez takého "krváku" ako u Vás, tiež som to všetko niekoľkokrát oplakala. Najviac som bola hotová z toho, že som po pôrode necítila takmer žiadu materskú lásku, dokonca ani prvé týždne to nebolo s tou láskou také slávne (mám taký pocit, že sme trochu zblbnutí z amerických filmov). Trvalo mi asi 3 týždne, kým som sa z tých podivných pocitov vyhrabala. Najlepšie však na tom je, že teraz, po takmer pol roku, keď to moje malé slniečko neuveriteľne milujem a skúsim si spomenúť, ako vedľa mňa po pôrode ležala v postieľke, nič iné si neviem vybaviť, iba obrovskú nehu. Akoby sa tá súčasná láska vtlačila spätne do všetkých mojich spomienok.
Takže sa neboj, bolo to hrozné, čo ste zažili, ale nakoniec asi v pamäti aj tak prevládne to dobré.

Majte sa všetci traja pekne a buďte zdraví a spokojní (Tomísek je naozaj nádherné bábätko).

Zuzana

 Miška, 3 děti 
  • 

Re: Aj ja si niečo nepamätám... 

(1.10.2001 14:33:22)
Nejsme oblbnuté z amerických filmů, jen jsme každá jiná. Já jsem ke svému dítěti cítila po porodu strašně moc lásky, bála jsem se o něj... A vůbec mi nevadilo, že můj porod proběhl úplně jinak, než jsem si nalinkovala. Neměla jsem to za selhání sama sebe. Netrápila jsem se tím a ani bych si nic nevyčítala. Ani bych se k ničemu nevracela a nechtěla vědět, co se stalo nebo nestalo. Prostě to proběhlo a to je všechno. Vidíš, opravdu jsme každá žena jiná a to je dobře, protože jinak by byla na světě nuda.......:-))
 Dana, Lucka 2r. 
  • 

Re: Aj ja si niečo nepamätám... 

(2.10.2001 1:34:14)
V pořadu GEN, byl jednou nějaký náš význačný endokrinolog (moc se omlouvám, ale jeho jméno si nepamatuju) a hovořil tam o hormonu "zapomnění". Tento hormon se prý vylučuje jen při porodu a má vymazat z naší paměti špatné vzpomínky na porod, abychom byly schopné další reprodukce.
Já osobně si "vypuzovací" dobu porodu také pamatuji jen mlhavě.
 Loonette, 22.tyzden. 
  • 

Re: Re: Aj ja si niečo nepamätám... 

(2.10.2001 2:42:20)
To je zaujmave co pises, ja som rodila lahko, ale tiez si z porodu pamatam malo, asi hlavne len kym zacali bolesti. Myslela som si, ze je to mojou deravou hlavou, a som rada, ze to s nou neni az take zle:-) Btw. teraz sa chystam rodit druhy krat a cim som blizsie k porodu, tym nan menej myslim, zrejme sa chcem branit podvedome pred stresom z niecoho, co ma caka a neminie:-(
 Jana, Tomísek 
  • 

Re: Aj ja si niečo nepamätám... 

(3.10.2001 19:24:43)
Ahoj Zuzko a všechny ostatní, co si taky nepamatujete :o)
Zuzko, udělala jsi mi svým povídáním velikou radost, myslela jsem si, ze jsem jediná skleróza zmatená - ale Tvůj příběh, to jak ses vetřela i na porodní sál - moc jsem se smála a chápu to.
Já si z celého porodního sálu pamatuju akorát ty zelené hodiny naproti lůžku. Měly kyvadlo a na konci kyvadla byl zelený panáček... Některé vzpomínky na porod jsou skutečně zvláštní, že? :o))
Přeju Tobě i Tvé holčičce samé slunečné dny
Jana
 Alena, dcéra 1 rok 
  • 

Blahozelam 

(2.10.2001 13:56:12)
Ahoj Janka,

neviem ci ta skor lutovat, alebo obdivovat. URcite oboje. Na jednej strane by si clovek zelal, aby mal taky rychly porod ako ty, ale na druhej strane co si si vytrpela, neprajem nikomu. Ja som rodila 11 hodin podla zaznamov v nemocnici, ale skutocne bolesti som citila 6 hodin. Tiez boli prekvapeni, ked mi hned po odteceni plodovej vody nastupili neznesitelne bolesti, mysleli si, ze podla toho, ake som nahodila tempo, budem rodit do hodiny, ale nie, pekne som sa otvarala 6 hodin a pomaly. Ku koncu som si dala pichnut epidural, lebo viem, ze by som asi skoncila ako ty a nevladala by som pre tie bolesti vytlacit malicku. Chvalabohu, epidural pomohol a dokonca som si mohla vychutnat prve momenti zivota mojej dcerky naplno. Bol to nadherny pocit a v tom momente som sa zamilovala do mojej dcery. Skoda ze ty si o ten prvy zazitok prisla, ale urcite o to intenzivnejsie teraz pocitujes vdaku, ze to vsetko dopadlo tak dobre. Drzim vam vsetkym trom palce a malicky nech vam rastie zo dna na den a mate s nim co najviac krasnych dni.
Alena
 Zdenka, vdaná 
  • 

Gratuluji 

(3.10.2001 15:08:32)
Ahoj Jani, moc a moc gratuluji ke krásnému miminku a Tomáškovi přeji v životě jen to nej. Omlouvám se, že jsem se neozvala dřív, ale měli jsme moc starostí se svatbou.
Ještě jednou gratuluji a obdivuji Tě, jsi statečná holka.
Zdenka
 Helča, šťovík 3,5 měsíce 
  • 

Schovánek 

(3.10.2001 18:35:32)
Věděla jsem o sobě, že jsem slaboch, tak jsem si domluvila epidurál a zajistila jsem si jak porodníka tak i sestru (placené). Doporučuji. Dneska kdybych rodila, pak bych si nenechávala dávat epidurál (nechtělo se mi rodit a pak i ještě další drobné následky), ale můj porod byl úplně jiný než ten Váš. Myslím, že každý s Vámi cítí a je fajn, že jste dneska všichni zdraví. Držíme Vám se šťovíčkem pěstičky a držte se.
helča
 Radka, miminko (-14 týdnů) 
  • 

Re: Schovánek 

(5.10.2001 8:32:58)
Zajimalo by me, jakym zpusobem jste sehnali placeneho doktora a sestru. Po tom, co jsem si zde precetla, bych taky mela o neco podobneho zajem.
 Helča, Šťovík 3,5 měsíce 
  • 

Re: Re: Schovánek - pro Radku miminko (-14 dnů) 

(5.10.2001 20:17:33)
Placeného lékaře i sestru jsem získala přes vlastního gynekologa. Je to docela rozšířená služba (jak v poradně tak i pak v porodnici jsem se o tom mohla přesvědčit), akorát se o ní mnoho asi nemluví. Přirozeně nesmí, je to vedlejší příjem daných lidí.

Hodně štěstí a zdravé miminko Vám přeje
Helča a Šťovíček.

 Berenika a Beruška 
  • 

Zdravi te Berenika a Beruška 

(8.10.2001 23:22:59)
Ahoj Jano,
ten tvůj článek jsem přečetla jedním dechem a četl ho také Honza.
Chvílemi mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Sice jsem věděla, že jsi měla těžký porod, ale že to byl takový drasťák, to jsem netušila. Jsme všichni hrozně moc rádi, že je Tomík i maminka s tatínkem OK.

Víš o tom, že v Meteopressu bude další miminko? Má se narodit na začátku března. Už víš komu? ....

Rádi bychom s Honzou viděli malého Tomíka. Nechcete se třeba někdy zastavit. Určitě by to potěšilo nejen nás, ale i Berušku, protože se jí miminka moc líbí.

Beruška už je taková malá lumpice. Když jde Honzovi vypnout nebo restartovat počítač, tak jí kouká z očíček milión čertíků. A představ si Honzu, když se jí ten restart povede a on nemá uloženou práci. Nedávno mu restartovala Armagedon a než chudák znovu nabootoval, tak ho vypnula úplně. Pak to má na tom Smíchově fungovat.

Jsem teď s Honzou v práci, Berušku jsme na 2 dny věnovali babičce. Ať jí taky doma "přerovná" skříňky. Funkce "vyklízení skříněk" u ní funguje spolehlivě.

Tak se mějte krásně a určitě se ozvěte.
Zdraví Berenika, Beruška a Honza

 Jana K. a Kubík 14 měsíců 


opožděná gratulace 

(7.11.2001 23:29:54)
Milí Schovánci, dostanu se k internetu jen občas, takže jsem váš článek četla až nyní. Nechce se mi na jednu stranu věřit, že je dneska stále něco takového možné, ale na druhou stranu z vlastní zkušenosti (šítí nástřihu až po odeznění anestetika) tuším, že asi je. Kdybych to četla před porodem, tak mě do porodnice snad nikdy nedostanou..
Já jsem si to také odskákala poporodním blues (a to byl porod -až na to šití- úplně pohodovej), takže chápu, že jste z toho byli hotoví.
Přes to všechno vás moc obdivuju (hlavně Jirku, můj muž k porodu nechtěl , asi věděl proč) i za to, že jste se o to dokázali podělit s ostatníma.
Přeji vám, at vám Schovánek dělá jen samou radost a užívejte si to stvořeníčko dokud je malinký. Za pár týdnů bude sedět, pak běhat a pak vám bude připadat, že snad ani neni možný, že to na začátku byl jen takovej uzlíček z lásky.
 Olga 
  • 

Vyděsila jste mě!!! 

(24.1.2003 23:06:21)
Blahopřeji k narození Vašeho syna. Reaguji na Váš příběh s dost velkým zpožděním, ale nemohu jinak... Chápu, že jste chtěla být realistická a všechno co jste při porodu zažila pěkně popsat, ale myslela jste také na ty které si to budou číst a porod je teprve čeká??? Já jsem byla jednou z nich a nemohla jsem kvůli tomu děsu několik nocí spát. Teď už mám porod za sebou, byl komplikovaný, dlouhý a samozřejmě bolestivý, ale nikoho bych s ním tak pesimisticky nestrašila. Vaše naturalistické popisy "klouzajících zakrvavených kleští" atp. mi opravdu vzaly dech. Napište prosím před tento článek varování ať ho budoucí prvorodičky slabší povahy (jako jsem já :-) raději nečtou.

Přeji hodně štěstí v rodině
S pozdravem Olga
 Jája 
  • 

Re: Vyděsila jste mě!!!-proč strkat hlavu do písku ? 

(25.1.2003 15:53:15)
Olgo,
já jsem taky četla porodní příběh Jany,ale nemám pocit,že by bylo dobré něco skrývat.Nevymýšlela si schválně strašáka (pod záminkou vystrašit všechny budoucí maminky),napsala vše,jak se skutečně událo.I to,je,bohužel stále ještě,porodní realita u nás :o(.A já bych ji za to ráda poděkovala.
Proč? Protože pak má kdekterá maminka možnost se připravit a zajistit "preveci",aby se jí tak hororově u porodu nevedlo.K tomu jí může pomoci nejen tento (a jiné podobně nesnadně prožité porody popsané v jiných rubrikách)příběh ,ale taky spousta zkušeností osobně vyzkoušených maminkami, např. v rubrice "Porodní plán".
Tento server já chápu jako server o slastech a i strastech rodinného a rodičovského života a porod (ať probíhal jakkoli )k tomu rozhodně patří.
A myslím si,že i popis skutečné reality může pomoci maminkám,které se nemíní nechat vmanipulovat do pasívní role rodící loutky.
 sally 


Re: Re: Vyděsila jste mě!!!-proč strkat hlavu do písku ? 

(25.1.2003 16:44:16)
... taky nevím, proč neustále vykládat, jak je porod úžasný zážitek a jak se rozleje nekonečné štěstí, když to není pravda....
... mě osobně uklidňuje to, že Jana momentálně čeká druhé mimi... takže když to neodradilo jí, která to prožila, proč by to mělo odrazovat ostatní, které si o tom jen čtou?????
 Kateřina, 32, 3 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Sally 

(25.1.2003 16:58:58)
Sally,

on tam ale ten pocit obrovského štěstí opravdu je - pravděpodobně vlivem hormonů. Můj první porod nebyl vůbec lehký, po porodu mně dceru sebrali - tenkrát se to tak dělalo - tatínek do porodnice nesměl - ležela jsem sama po tmě (bylo krátce po půlnoci) v přísálí porodního sálu - ale byla jsem nepředstavitelně šťastná.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Sally 

(25.1.2003 17:24:47)
Kateřino,
ale já neříkám, že není nikdy... ale přečti si třeba rubriku "psýché po porodu i před ním"... myslím, že je důležité vědět, že porod není jen to krásné, ale že se můžou stát i nepříjemné věci. Že je u toho krev a bolest, a že může jít i o život.

Jestliže půjdu do porodnice s představou, že mě u brány budou vítat usměvavé sestřičky, že porodní sál bude něco mezi lázněmi pro zbohatlíky a komfortním hotelem, že to bude raz dva a dítě se vyloupne na svět usměvavé a čisté (a pokud možno už zabalené do naškrobené zavinovačky), tak asi budu dost zklamaná. Pokud tam půjdu s představou, že to asi nebude žádná sranda, ale že to stojí za to (když si někdo s takový zážitekm pořídí druhé dítě, tak na tom asi něco bude), tak budu schopná se lépe připravit - víc se předem vyptávat, zjišťovat, zajišťovat...

Navíc - opravdu silně pochybuju, že někoho odradí od dětí to, že si někde přečetl o porodu - a pokud ano, tak prostě ta žena ještě není připravená mít děti. Já to beru tak, že to je prostě "package" - a "take it or leave it". Jestli chceš děti, patří k tomu i porod, pětky ve škole, šílený strach, nemoci, starosti - a jestli to nechceš, tak nebudeš mít ani úsměvy, dárky olepené neskutečným množství izolepy, a upatlané ručičky ve vlasech - a v tom případě si raději pořiď kokršpaněla (nebo možná raději ani toho psa ne...)
 Olga 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Sally 

(25.1.2003 19:43:17)
Milá Sally,
po přečtení Janina příběhu jasem pochopitelně nechtěla vzít své těhotenství zpět!!! Jsem moc šťastná, že jsem se stala matkou a byla jsem již na porodním sále (hormony v mém případě naštěstí fungovaly :o) i přesto, že můj porod, jak jsem psala nebyl bez komplikací. A myslím, že i ten nejtěžší porod za to stojí. Jen jsem vyjádřila svůj názor ke článku a musím říct, že na mě tenkrát opravdu velmi negativně zapůsobil. Máte samozřejmě pravdu, že takovéhle příběhy sem patří, protože to JE realita. Ovšem jsem pro to varování! Četla jsem Janino těhotenství a tak nějak jsem to s ní prožívala a na konci ŠOK. Po svém vlastním porodu se na to už také dívám jinak, ale za "těhotna" :o((( Nechci se v tom dál "patlat" je mi líto Jany, že to měla takhle těžké a přeji jí krásné těhotenství, hladký porod a spoustu šťastných chvilek s dětmi.

Vy se mějte také fajn a toho kokršpaněla, no nevím, možná až malej bude chtít psa...
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Sally 

(25.1.2003 20:08:57)
Ahoj Kateřino,
ten pocit obrovské euforie zažívá asi každá matka (nebo 99,99% - když odečteme ty,pro něž je dítě z různých důvodů nevítané a zátěží),ale troufnu si tvrdit,že je to až PO tom porodu - do té skupiny se řadím i já.Před porodem - psychická katastrofa (míchanice z obavy,strachu,zneklidnění,představ co se může a nemusí stát - ale to je,myslím ten "normální strach z neznámého" a těšení se - určitě to nebyl pocit obrovského štěstí),po porodu euforie,ze které jsem nemohla spát 2 dny a 2 noci (= krásný hormonový rauš ;o)).
Mám dojem,žes měla na mysli dobu PO,ne v době před a po porodu.
 Kateřina, 32, 3 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Jáju 

(25.1.2003 22:58:11)
Jájo,

ano opravdu jsem tím mínila pocit štěstí po porodu. Možná ještě poznámečka, své další porody jsem již měla plánovaným císařským řezem (vybrala jsem si termín, nečekalo se na kontrakce) a tam jsem žádný takový pocit jako po prvním porodu nezažila, také jsem ale nezažila žádnou bolest. Řekla bych, že jsem byla psychicky před porodem (věděla jsem přesně, co jsem si zaplatila a jak to proběhne - proběhlo) i po porodu naprosto v normě. Takže mně nějak připadá, že ty pocity mateřského štěstí jsou jakousi odměnou za vytrpěnou bolest. Co myslíš? Je to možné?
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Kateřinu 

(25.1.2003 23:54:57)
Kateřino,
představ si,že já měla 2 CS (plánované a vyhledané),ani 1 vagin. porod a jak po 1.,tak po 2. jsem opravdu byla v tom 2 denním (i nočním - nemohla jsem spát)"hormonálním rauši",který po těch dnech a probdělých nocích ukončila až pilulka na spaní naordinovaná lékařkou - jinak bych se prý mohla z toho nonstop štěstí složit.I kvůli laktaci mi naordinovali spánek.
No a i když jsem měla i ten 2.CS naplánovaný,tak jsem mívala v noci hororové běsy,kdy se mi zdálo,že mne nechali v nemocnici v noci v bolestech, bez povšimnutí na pojízdném lůžku (ze sanitky) a odmítali mi CS provést :o((( Žádný klídek.No,ještě teď se otřásám hrůzou!
Takže já si myslím,že v té bolesti to nebude.To by i Jana (Tom),která ten průběh neměla vůbec lehký,musela mít aspoň 3 denní "rauš" a jak psala níže - neprožila žádný :o(
 Kateřina, 32, 3 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pocit štěstí-pro Jáju 

(26.1.2003 1:08:21)
Jájo,

tak to já jsem prožívala něco jiného, po tom prvním porodu prostě byla bolest a napětí, (porod trval cca 2 hodiny, cca do deseti jsem si ještě v pohodě četla svou oblíbenou Betty "Co život dal a vzal" a pět minut před půlnocí byla malá na světě, ale celou dobu hrozil císařský řez), vystřídána pocitem intenzivního štěstí, kdy jsem na všechno nepříjemné okamžitě zapomněla - skoro tak, jak je to popisováno v "chytrých" knížkách o porodu. Po porodu SC jsem byla naprosto normální a ten pocit štěstí byl až tak na přelomu druhého a třetího dne - ale bylo to něco naprosto jiného než při normálním porodu.

Co mně po druhé a po třetí moc pomohlo bylo to, že vše bylo přesně naplánováno, domluveno a hlavně přítomnost mého průbojného manžela, o kterém jsem věděla, že kdyby náhodou něco, tak si prostě poradí.
 Jana 


Re: Vyděsila jste mě!!! 

(25.1.2003 21:10:43)
Mila Olgo,
mrzí mě, že vás ten příběh vystrašil. Ale nejedná se o jakousi vymyšlenou konstrukci reportérů z bulvárních plátků, je to reálný (a ne zcela úplný) popis toho, co se skutečně stalo. Stálo nás hodně síly sednou si a znovu vzpomínat na to, co se stalo. Priznat takhle veřejně něco tak moc intimního, jako je popis porodu, zvlášť takhle špatného porodu. Ale věřte tomu, že popis je mírný, něco jsme i nechali a v žádných nechutnostech jsme se nepatlali.

Myslím si, že i takové články na Rodinu patří. Žena by měla vědět, že se můžou stát různé věci a to i v současné době v renomovaných porodních ústavech, nejenom v minulém století u místního felčara. Není možné ženu masírovat informacemi o tom, že porod je děsná pohoda, všichni budou příjemní, bolet to nebude, krev nepoteče, pocity mateřského štěstí se dostaví okamžitě.... co když to dopadne jako u mne? Žádná pohoda, příjemné lidi abys na jedné ruce spočítal, komplikacemi se to kolem jenom hemžilo a pocity mateřského štěstí nikde. Rozumíte tomu? Pokud dostáváte celé těhotenství jenom pozitivní informace a pak si prožijete to, co já, je to na mašli. Beze srandy, bez přehánění. Nejde zavírat oči před něčím, co se může stát - a z vlastní zkušenosti musím říct, že reakce okolí nebývají zrovna ukázkové a plácat se sama v hororových vzpomínkách na porod, s bolestmi po nástřihu, bez hormonálního štěstí, které příroda některým bohužel nedopřeje, je opravdu strašné.
Netvrdím, že je nutné ženy stresovat, ale musí vědět, že to taky nemusí dobře dopadnout, i přes skvělou přípravu v těhotenství, i přes výběr vyhlášeného porodního ústavu, i přes účast partnera při porodu. Porod a doba po něm nemusí zákonitě být doba růžových obláčků, nezkaleného štěstí a cinkajících stříbrných zvonečků. Ale málokdo má odvahu to přiznat.

S odstupem roku a půl můžu říct, že to nejhorší je pryč. Čekáme další dítě a já i můj muž uděláme všechno proto, aby náš další porod byl pěkný a mohli jsme na něj vzpomínat bez bolesti v srdci.
J.
 Olga 
  • 

Janě 

(25.1.2003 22:09:00)
Milá Jano,
přeji Vám s manželem zdravé a krásné miminko a ať jste tentokrát v pohodě.
 Veronika 
  • 

Vyděšení? Spíš dobré varování! 

(19.6.2003 11:56:42)
Na Rodinu chodím už dlouhou dobu a články, jako byl tenhle, ve mě utvrdily rozhodnutí z dětství. Toužila jsem být sestřičkou na novorozeneckém, ale naši nechtěli, že jsem cíťa a že bych každý neúspěch obrečela. Tak si to splním teď. Ač už čtyři roky státní úředník, začnu studovat na diplomovanou porodní asistentku. Mám moc ráda malé děti a vědomí, že bych mohla pomoci maminkám, aby chvíle před a při zrození prožily s co nejmenšími negativními zážitky, je pro mě velkým hnacím motorem. Moc se těším na vlastní děti, ale ráda bych, aby takové zacházení, jaké funguje třeba ve Vrchlabí, nebylo pouze vyjímka, ale pravidlo!!!!!! Koneckonců, i když by žena nemohla rodit do vody, využívat úplně všech vymožeností, tak přístup personálu dokáže mnohem víc - usměvavá, klidná, přátelská sestřička, která se věnuje podle potřeby je podle mne mnohem důležitější, než nabídnutá sprcha sestrou, která se tváří, že jí ukrutně obtěžujete......
Vím, že sama to sotva můžu v nějak podstatné míře ovlivnit, ale třeba se mi podaří ovlivnit přístup pár lidí a těm zase dalším lidem.......
 Insula 


Závist??? 

(10.7.2005 19:51:45)
Milá Jano,

když jsem začala číst Tvůj příspěvek o průběhu porodu, záviděla jsem Ti. Porod mojí (již skoro dvouleté) holčičky trval totiž 18 hodin (bolesti) a bolesti jsem měla po 5 minutách a ve finále mi museli udělat císaře, kvůli nepostupujícímu porodu. Ale velmi rychle jsem změnila názor, když jsem se dostala dál. Vlastně vůbec nevím, co k tomu říct. Je to odstrašující případ a je to hrozný. Já jsem po porodu zase měla jiný problém (nerodila jsem v Podolí). Měla jsem epidurální anestezii a když mi kanylu druhý den ráno vyndali, tak do večera jsem měla několikrát promočenou košili i polštář. I přes upozornění sestry se nic nedělo. Až večer, když se vyměnili služby, si sestra (která mě vedla do sprchy) všimla, že mi to "sákne". Vzápětí se kolem mojí postele seběhli všichni, co měli nohy, protože se ukázalo, že mi celý den tekl mozkomíšní mok. Potom teprve nastalo t pravé "potěšení". Takové bolesti hlavy jsem nikdy v životě neměla. A to nemluvím o zvracení a teplotě. Ve finále mi řekli, že to asi mozkomíšní mok nebyl, že toho bylo moc. Co to tedy bylo? To se už asi nikdy nedozvím. Pravda je taková, že od té doby mívám bolesti hlavy, které jsem dříve nemívala.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.