| Olga | •
 |
(24.1.2003 23:06:21)
Blahopřeji k narození Vašeho syna. Reaguji na Váš příběh s dost velkým zpožděním, ale nemohu jinak... Chápu, že jste chtěla být realistická a všechno co jste při porodu zažila pěkně popsat, ale myslela jste také na ty které si to budou číst a porod je teprve čeká??? Já jsem byla jednou z nich a nemohla jsem kvůli tomu děsu několik nocí spát. Teď už mám porod za sebou, byl komplikovaný, dlouhý a samozřejmě bolestivý, ale nikoho bych s ním tak pesimisticky nestrašila. Vaše naturalistické popisy "klouzajících zakrvavených kleští" atp. mi opravdu vzaly dech. Napište prosím před tento článek varování ať ho budoucí prvorodičky slabší povahy (jako jsem já :-) raději nečtou.
Přeji hodně štěstí v rodině
S pozdravem Olga
|
| Jája | •
|
(25.1.2003 15:53:15)
Olgo,
já jsem taky četla porodní příběh Jany,ale nemám pocit,že by bylo dobré něco skrývat.Nevymýšlela si schválně strašáka (pod záminkou vystrašit všechny budoucí maminky),napsala vše,jak se skutečně událo.I to,je,bohužel stále ještě,porodní realita u nás :o(.A já bych ji za to ráda poděkovala.
Proč? Protože pak má kdekterá maminka možnost se připravit a zajistit "preveci",aby se jí tak hororově u porodu nevedlo.K tomu jí může pomoci nejen tento (a jiné podobně nesnadně prožité porody popsané v jiných rubrikách)příběh ,ale taky spousta zkušeností osobně vyzkoušených maminkami, např. v rubrice "Porodní plán".
Tento server já chápu jako server o slastech a i strastech rodinného a rodičovského života a porod (ať probíhal jakkoli )k tomu rozhodně patří.
A myslím si,že i popis skutečné reality může pomoci maminkám,které se nemíní nechat vmanipulovat do pasívní role rodící loutky.
|
| sally | 
|
(25.1.2003 16:44:16)
... taky nevím, proč neustále vykládat, jak je porod úžasný zážitek a jak se rozleje nekonečné štěstí, když to není pravda....
... mě osobně uklidňuje to, že Jana momentálně čeká druhé mimi... takže když to neodradilo jí, která to prožila, proč by to mělo odrazovat ostatní, které si o tom jen čtou?????
|
| Kateřina, 32, 3 dcery | •
|
(25.1.2003 16:58:58)
Sally,
on tam ale ten pocit obrovského štěstí opravdu je - pravděpodobně vlivem hormonů. Můj první porod nebyl vůbec lehký, po porodu mně dceru sebrali - tenkrát se to tak dělalo - tatínek do porodnice nesměl - ležela jsem sama po tmě (bylo krátce po půlnoci) v přísálí porodního sálu - ale byla jsem nepředstavitelně šťastná.
|
| sally |
|
(25.1.2003 17:24:47)
Kateřino,
ale já neříkám, že není nikdy... ale přečti si třeba rubriku "psýché po porodu i před ním"... myslím, že je důležité vědět, že porod není jen to krásné, ale že se můžou stát i nepříjemné věci. Že je u toho krev a bolest, a že může jít i o život.
Jestliže půjdu do porodnice s představou, že mě u brány budou vítat usměvavé sestřičky, že porodní sál bude něco mezi lázněmi pro zbohatlíky a komfortním hotelem, že to bude raz dva a dítě se vyloupne na svět usměvavé a čisté (a pokud možno už zabalené do naškrobené zavinovačky), tak asi budu dost zklamaná. Pokud tam půjdu s představou, že to asi nebude žádná sranda, ale že to stojí za to (když si někdo s takový zážitekm pořídí druhé dítě, tak na tom asi něco bude), tak budu schopná se lépe připravit - víc se předem vyptávat, zjišťovat, zajišťovat...
Navíc - opravdu silně pochybuju, že někoho odradí od dětí to, že si někde přečetl o porodu - a pokud ano, tak prostě ta žena ještě není připravená mít děti. Já to beru tak, že to je prostě "package" - a "take it or leave it". Jestli chceš děti, patří k tomu i porod, pětky ve škole, šílený strach, nemoci, starosti - a jestli to nechceš, tak nebudeš mít ani úsměvy, dárky olepené neskutečným množství izolepy, a upatlané ručičky ve vlasech - a v tom případě si raději pořiď kokršpaněla (nebo možná raději ani toho psa ne...)
|
| Olga | •
|
(25.1.2003 19:43:17)
Milá Sally,
po přečtení Janina příběhu jasem pochopitelně nechtěla vzít své těhotenství zpět!!! Jsem moc šťastná, že jsem se stala matkou a byla jsem již na porodním sále (hormony v mém případě naštěstí fungovaly :o) i přesto, že můj porod, jak jsem psala nebyl bez komplikací. A myslím, že i ten nejtěžší porod za to stojí. Jen jsem vyjádřila svůj názor ke článku a musím říct, že na mě tenkrát opravdu velmi negativně zapůsobil. Máte samozřejmě pravdu, že takovéhle příběhy sem patří, protože to JE realita. Ovšem jsem pro to varování! Četla jsem Janino těhotenství a tak nějak jsem to s ní prožívala a na konci ŠOK. Po svém vlastním porodu se na to už také dívám jinak, ale za "těhotna" :o((( Nechci se v tom dál "patlat" je mi líto Jany, že to měla takhle těžké a přeji jí krásné těhotenství, hladký porod a spoustu šťastných chvilek s dětmi.
Vy se mějte také fajn a toho kokršpaněla, no nevím, možná až malej bude chtít psa...
|
|
|
| Jája | •
|
(25.1.2003 20:08:57)
Ahoj Kateřino,
ten pocit obrovské euforie zažívá asi každá matka (nebo 99,99% - když odečteme ty,pro něž je dítě z různých důvodů nevítané a zátěží),ale troufnu si tvrdit,že je to až PO tom porodu - do té skupiny se řadím i já.Před porodem - psychická katastrofa (míchanice z obavy,strachu,zneklidnění,představ co se může a nemusí stát - ale to je,myslím ten "normální strach z neznámého" a těšení se - určitě to nebyl pocit obrovského štěstí),po porodu euforie,ze které jsem nemohla spát 2 dny a 2 noci (= krásný hormonový rauš ;o)).
Mám dojem,žes měla na mysli dobu PO,ne v době před a po porodu.
|
| Kateřina, 32, 3 dcery | •
|
(25.1.2003 22:58:11)
Jájo,
ano opravdu jsem tím mínila pocit štěstí po porodu. Možná ještě poznámečka, své další porody jsem již měla plánovaným císařským řezem (vybrala jsem si termín, nečekalo se na kontrakce) a tam jsem žádný takový pocit jako po prvním porodu nezažila, také jsem ale nezažila žádnou bolest. Řekla bych, že jsem byla psychicky před porodem (věděla jsem přesně, co jsem si zaplatila a jak to proběhne - proběhlo) i po porodu naprosto v normě. Takže mně nějak připadá, že ty pocity mateřského štěstí jsou jakousi odměnou za vytrpěnou bolest. Co myslíš? Je to možné?
|
| Jája | •
|
(25.1.2003 23:54:57)
Kateřino,
představ si,že já měla 2 CS (plánované a vyhledané),ani 1 vagin. porod a jak po 1.,tak po 2. jsem opravdu byla v tom 2 denním (i nočním - nemohla jsem spát)"hormonálním rauši",který po těch dnech a probdělých nocích ukončila až pilulka na spaní naordinovaná lékařkou - jinak bych se prý mohla z toho nonstop štěstí složit.I kvůli laktaci mi naordinovali spánek.
No a i když jsem měla i ten 2.CS naplánovaný,tak jsem mívala v noci hororové běsy,kdy se mi zdálo,že mne nechali v nemocnici v noci v bolestech, bez povšimnutí na pojízdném lůžku (ze sanitky) a odmítali mi CS provést :o((( Žádný klídek.No,ještě teď se otřásám hrůzou!
Takže já si myslím,že v té bolesti to nebude.To by i Jana (Tom),která ten průběh neměla vůbec lehký,musela mít aspoň 3 denní "rauš" a jak psala níže - neprožila žádný :o(
|
| Kateřina, 32, 3 dcery | •
|
(26.1.2003 1:08:21)
Jájo,
tak to já jsem prožívala něco jiného, po tom prvním porodu prostě byla bolest a napětí, (porod trval cca 2 hodiny, cca do deseti jsem si ještě v pohodě četla svou oblíbenou Betty "Co život dal a vzal" a pět minut před půlnocí byla malá na světě, ale celou dobu hrozil císařský řez), vystřídána pocitem intenzivního štěstí, kdy jsem na všechno nepříjemné okamžitě zapomněla - skoro tak, jak je to popisováno v "chytrých" knížkách o porodu. Po porodu SC jsem byla naprosto normální a ten pocit štěstí byl až tak na přelomu druhého a třetího dne - ale bylo to něco naprosto jiného než při normálním porodu.
Co mně po druhé a po třetí moc pomohlo bylo to, že vše bylo přesně naplánováno, domluveno a hlavně přítomnost mého průbojného manžela, o kterém jsem věděla, že kdyby náhodou něco, tak si prostě poradí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana | 
|
(25.1.2003 21:10:43)
Mila Olgo,
mrzí mě, že vás ten příběh vystrašil. Ale nejedná se o jakousi vymyšlenou konstrukci reportérů z bulvárních plátků, je to reálný (a ne zcela úplný) popis toho, co se skutečně stalo. Stálo nás hodně síly sednou si a znovu vzpomínat na to, co se stalo. Priznat takhle veřejně něco tak moc intimního, jako je popis porodu, zvlášť takhle špatného porodu. Ale věřte tomu, že popis je mírný, něco jsme i nechali a v žádných nechutnostech jsme se nepatlali.
Myslím si, že i takové články na Rodinu patří. Žena by měla vědět, že se můžou stát různé věci a to i v současné době v renomovaných porodních ústavech, nejenom v minulém století u místního felčara. Není možné ženu masírovat informacemi o tom, že porod je děsná pohoda, všichni budou příjemní, bolet to nebude, krev nepoteče, pocity mateřského štěstí se dostaví okamžitě.... co když to dopadne jako u mne? Žádná pohoda, příjemné lidi abys na jedné ruce spočítal, komplikacemi se to kolem jenom hemžilo a pocity mateřského štěstí nikde. Rozumíte tomu? Pokud dostáváte celé těhotenství jenom pozitivní informace a pak si prožijete to, co já, je to na mašli. Beze srandy, bez přehánění. Nejde zavírat oči před něčím, co se může stát - a z vlastní zkušenosti musím říct, že reakce okolí nebývají zrovna ukázkové a plácat se sama v hororových vzpomínkách na porod, s bolestmi po nástřihu, bez hormonálního štěstí, které příroda některým bohužel nedopřeje, je opravdu strašné.
Netvrdím, že je nutné ženy stresovat, ale musí vědět, že to taky nemusí dobře dopadnout, i přes skvělou přípravu v těhotenství, i přes výběr vyhlášeného porodního ústavu, i přes účast partnera při porodu. Porod a doba po něm nemusí zákonitě být doba růžových obláčků, nezkaleného štěstí a cinkajících stříbrných zvonečků. Ale málokdo má odvahu to přiznat.
S odstupem roku a půl můžu říct, že to nejhorší je pryč. Čekáme další dítě a já i můj muž uděláme všechno proto, aby náš další porod byl pěkný a mohli jsme na něj vzpomínat bez bolesti v srdci.
J.
|
| Olga | •
|
(25.1.2003 22:09:00)
Milá Jano,
přeji Vám s manželem zdravé a krásné miminko a ať jste tentokrát v pohodě.
|
|
|
| Veronika | •
|
(19.6.2003 11:56:42)
Na Rodinu chodím už dlouhou dobu a články, jako byl tenhle, ve mě utvrdily rozhodnutí z dětství. Toužila jsem být sestřičkou na novorozeneckém, ale naši nechtěli, že jsem cíťa a že bych každý neúspěch obrečela. Tak si to splním teď. Ač už čtyři roky státní úředník, začnu studovat na diplomovanou porodní asistentku. Mám moc ráda malé děti a vědomí, že bych mohla pomoci maminkám, aby chvíle před a při zrození prožily s co nejmenšími negativními zážitky, je pro mě velkým hnacím motorem. Moc se těším na vlastní děti, ale ráda bych, aby takové zacházení, jaké funguje třeba ve Vrchlabí, nebylo pouze vyjímka, ale pravidlo!!!!!! Koneckonců, i když by žena nemohla rodit do vody, využívat úplně všech vymožeností, tak přístup personálu dokáže mnohem víc - usměvavá, klidná, přátelská sestřička, která se věnuje podle potřeby je podle mne mnohem důležitější, než nabídnutá sprcha sestrou, která se tváří, že jí ukrutně obtěžujete......
Vím, že sama to sotva můžu v nějak podstatné míře ovlivnit, ale třeba se mi podaří ovlivnit přístup pár lidí a těm zase dalším lidem.......
|
|
|
V její náručí
Kouzelná školka uzamčená na fanfáruPraha 1 
Pálení čarodějnic na Rozkoši Náchod 
Už ho nesou! aneb O víle MeluzíněTrutnov 
Noční běh pro SvětluškuČeské Budějovice 
Dětský divadelní MikulovBřeclav 
Kouzelná školka uzamčená na fanfáru
Pálení čarodějnic na Rozkoši 
Už ho nesou! aneb O víle Meluzíně
Noční běh pro Světlušku
Dětský divadelní Mikulov
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)