Schovánek - a jsme na světě!

Milá Jano,
já sama přišla na svět kleštěma za dramatických okolností, tak trochu vím, o čem píšeš.
Moje Anička se narodila loni v prosinci v Krči za okolností, které mi připomínají to, co tady popisuješ, jen s tím rozdílem, že vše skončilo císařským řezem. Taky mi nevěřili, že mám kontrakce po 5 minutách a nechali mě dvě hodiny na lůžkovém oddělení, kam manžel nesměl a kde jsem v bolestech chodila mezi posteli a stolem sledována vyděšenou budoucí maminkou na rizikovém těhotenství, která se mě nesměle ptala, jestli to už je ten porod J. Pak si toho „náhodou“ všimla kolemjdoucí sestřička a hnali mě hned na sál. Taky mi bylo špatně, zvracela jsem a moc nevím, co se dělo. Ostatně se se mnou celou dobu nikdo nebavil, nevím co všechno mi píchali a proč. Ale nechci zacházet do detailů, chci ti říct něco jiného. Když jsem se celá zmatená probrala z narkózy, bylo mi to jedno, hlavně jsem byla ráda, že je Anička v pořádku, že se hned přisála (dodnes kojím), že je krásná, že jsem na nadstandardu, že je manžel s náma, atd… Ale po dvou dnech, kdy už jsem odmítla léky proti bolesti a začala být víc pří smyslech, jsem se taky začala trápit – porod a všechno kolem jsem si představovala úplně jinak, poctivě jsem se připravovala – celé těhotenství jsem cvičila každý den jógu, poslední dva měsíce trénovala dýchání, snažila se být v pohodě a nakonec tohle. Přišlo mi to všechno hrozně nespravedlivé, měla jsem pocit, že jsem ani nedokázala porodit vlastní dítě, přivítat ho na svět apod. a nikdo mi nedokázal vymluvit, že to jsou zbytečné starosti, že bych se radši měla těšit z miminka.
Až pak mi moje kamarádka, které jsem se svěřila, hrozně vynadala, řekla, že taky mohlo všechno skončit hůř, že mám být ráda, že mám zdravé dítě, že kojím, že jsou matky, které bez problémů porodily děti, ale pak je třeba stejně mateřství netěšilo (nechci se tu nikoho dotknout), že Anička si mě vybrala jako svojí maminku a tím pádem i způsob jakým přišla na svět a že to všechno mělo svůj smysl, i když to já nevidím.
Prostě ti chci říct, že chápu tvoje pocity, zklamání z porodu, ale že ti to Schovánek určitě vynahradí a že to budeš za pár měsíců brát jinak. Jenom nám všem přeju, abychom sourozence svých dětí už mohly porodit v lidských podmínkách.

Veronika