| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak poznat domácí násilí

 Celkem 242 názorů.
 Vladimíra 
  • 

Domácí násilí 

(24.10.2001 6:10:55)
S obsahem článku o domácím násilí naprosto souhlasím, jsem také jednou z obětí domácího násilí snad ve všech bodech s tím, že se toto násilí ještě rozšířilo na členy mé rodiny tj. na mojí mámu, jejího nyní už bývalého přítele (manžel je rozeštval) a na dceru, ta je skutečně velkou obětí hlavně psychického týrání ze strany otce. Všechny mé zkušenosti, které jsou opravdu rozsáhlé a bohaté mají jeden hlavní podtext a to majetek, manžel si mě bral kvůli majetku a mým schopnostem a ovládal mě zpočátku přes city a následně nátlakem, vyhrožováním a násilím. Mám opravdu velice negativní zážitky, které mi vzhledem k dvojakému chování manžela (jinému doma a naprosto odlišnému ve společnosti) nikdo nevěří. Manžel je velký lhář, který se o své lži přesvědčí a podává jí tak přesvědčivě, že jí okolí uvěří. Boj s částečnou pravdou a spoustou smyšlenin mě značně vyčerpává a dotáhnout rozvod a rozdělení majetku a hlavně péči o dítě, které je pro manžela prostředkem k mému týrání je náročné a vysilující. Vlaďka
 Adriana 
  • 

Re: Domácí násilí 

(7.9.2002 12:20:39)
Vlaďko, když tohle všechno víš, proč s tím něco neuděláš?????
Píšeš, že si Tě manžel bral pro majetek. Takže případné soudy o majetek při rozvodu by dopadly nejspíš ve Tvůj prospěch. Proč nepodáš žádost o rozvod? Může to snad být ještě horší? Už kvůli dceři bys to měla podstoupit, protože když vyrůstá v takovémhle prostředí, poznamená ji to na celý život!!!
A že okolí nevěří, jaký Tvůj muž ve skutečnosti je? Vykašli se na okolí, důležitá jsi teď Ty a Tvoje holčička! Pokud máš tak nízké sebevědomí a myslíš si snad, že si svoje trápení zasloužíš, tak ona neprovedla nic, za co si týrání zaslouží ona??? Jsi její matka, ukaž jí, že člověk má právo a snad i povinnost vzepřít se týrání a postavit se na vlastní nohy.... držím ti palce!
 Iva 
  • 

Re: Re: Domácí násilí 

(16.4.2004 19:12:50)
Adrianko, tvá otázka jasně ukazuje, že jsi se (naštěstí) s něčím podobným nesetkala, a proto nechápeš. Já jsem se sama setkala jen okrajově a krátce,a přesto vím, jak to člověka paralyzuje, znejisťuje, partner co se tak mění (doma jiný, navenek tak pozorný, že ti ho budou všechny ženy závidět) z tebe snadno udělá v očích ostatních hysterku, psychiatrický případ a většina lidí se postaví na jeho stranu, protože on je přece tak slušný člověk...
Ano, jediné řešení je odejít, ael to sama žena zpravidla nedokáže, a je potřeba velké pomoci okolí, a pomoc spočívá i v tom, že ji neodsoudí za to, že třeba ještě nějakou dobu váhá a neumí svůj problém řešit.
 Alen 
  • 

Re: Re: Re: Domácí násilí 

(31.3.2005 14:50:33)
Dobry den, prosim viete mi poradit? Nie som osobne obetou domaceho nasilia, ale kamaratka-suseda. Ide o psychicke tyranie. Je to presne tak, ze jej muz je pred ostatnymi ten dobry a sikovny a ona matka dvoch deti-podla neho prehlaseni uplne neschopna matka a tak dalej. Obcas sa uzmieria a potom je to zase zle.
Naposledy mu nieco male vytkla, predo mnou a manzelom a on na nu strasne nakrical, neovladal sa a ona sa triasla od strachu. Neviem, ako radit, k psychologovi nejde... Ona uz vie ze sa nachadza v manzelstve s tyranom. Chcela by to riesit ale boji sa. Horsie je, ze manzel sa jej vyhraza ze je zoberie deti(4 a 5 rocne.) Ak by ste mi vedeli poradit, ako by som jej ja mohla pomoct dajte prosim vediet.Dakujem.
 orchidej 


Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(31.3.2005 18:13:20)
Ahoj, bohužel Tvé kamarádce může mnoho lidí poradit, být jí oporou, ale pomoci si musí především ona sama. A vím, o čem mluvím, sama jsem zažila týrání psychické i fyzické, vyhrožování zabitím i tím, že přijdu o dceru. Tito lidé jsou nemocní a jediné řešení pro Tvou kamarádku je rozhodnout se, připravit, zvážit, kam jít a jak se o sebe postarat a odejít. Projdeš-li tuto diskuzi zpětně, nalezneš především v příspěvcích Míši3 spoustu rad a opatření včetně konatktů na různé poradny, proto nemá smysl Ti je znovu vypisovat.Nejhorší je překonat strach, nalézt zase sebeúctu a začít žít nový, plnohodnotný život. O děti žádný mužský ženskou, která byla dobrou mámou, nepřipraví, tím se jen ohánějí. Oni pak totiž většinou taky zjistí, že se nejsou schopni starat ani sami o sebe, natož pak o dítě. Pomoz kamarádce pochopit, že musí začít znovu, že musí odejít a naplánovat nejbližší budoucnost, to je jediné, co mohu poradit.Hodně štěstí.
 Alen 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(1.4.2005 11:39:16)
Dakujem Vam.:)
 Pet 
  • 

Jenom slova 

(12.7.2005 15:43:38)
Pro všechny, které si myslí, že slovní psycho je jen hádka, nebo že to není nic vážného viz článek těhotná a sliby...tak takhle to není.
Holky utíkejte dokud můžete.
Já jsem udělala první kroky právě teď, mám z toho teda nervy, ale bude líp. Já to vím. A těším se na to až budu moct volně dýchat. A teď, ať je to jakkoli šokující chci říct, že radši bych jednu držela, než mít s tyranem dvouhodinový až pětinový "dialog".
Samozřejmě tím nechci v žádném případě říct, že by se tohle mělo dít. Násilí, ať psychické nebo fyzické je strašné a člověk, který týrá druhé(ho) se NIKDY NEZMĚNÍ!!!!!!!
 Misa3 


Re: Jenom slova 

(15.7.2005 14:25:50)
Pet, drzim pesticky a nepochybuji ze to zvladnes, jen se nenech znovu premluvit a nevracej se zpat k nemu, protoze jak sama naprosto spravne pises ON SE NIKDY NEZMENI!!! N I K D Y !!!!
 Pet 
  • 

Re: Re: Jenom slova 

(19.7.2005 13:08:31)
Ahojka Miško, už je pryč a já se dávám dopořádku.
Tvoje "držené" palečky mi moc pomohly.DĚKUJU!!!
 Zdeňka 
  • 

Re: Re: Re: Domácí násilí 

(25.5.2006 18:08:04)
Můj přítel je také navenek pozorný, dobrý bavič, pro kamarády vše. Já doma trnu , s jakou náladou přijde domů, bývá nevrlý, vzteklý a slovně hrubý i na našeho 5-letého syna. Vůbec se mu nevěnuje. Nutí mě do sexuálních praktik, do kterých se mi nechce a říká mi, že mi na všechno se..Za vše vždycky můžu já, protože on je ve finále ve vztahu spokojený. Údajně nebývám často doma, moje kamarádky jsou kur.., nic z toho mi ale neřekne do očí, volně to rozhlašuje mezi svými kamarády v hospodě. Já jdu jednou za čas, on 6x do týdne. Když to přežene, učí mne, jak mám správně srovnat jídelní servis, křičí na mne, proč zrovna vysávám, když on je doma, nejraději by mi diktoval i kdy mám chodit spát.Když si u něj ověřím, zda něco má a on řekne, že nikoliv, domluvím si kafe, ale on jako naschvál zrovna nestíhá, takže nikam nejdu. Je mi 27 let a říkám si, jestli mám tohle zapotřebí. Jemu je 42 a chová se jako idiot
 Jitka+Anitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(30.5.2006 14:17:51)
Myslím,že tohle za potřebí nemá nikdo.Co tě u něj drží?Kritizuje každý tvůj krok,omezuje tě,synovi se nevěnuje,je pořád pryč.On tě normálně deptá!Je to despota s kterým nestojí,abys ztrácela čas.Žiješ jen jednou a aby ses pak třeba ve 40 letech neotočila zpátky a nelitovala, jak si své mládí,svá nejlepší lěta věnovala někomu, kdo za to vůbec,ale vůbec nestál.A pak třeba potkáš někoho kdo by za to stál ale potkáš ho právě až v těch svejch 40 letech a budeš litovat,žes tohohle partnera neopustila dřív a nepotkala toho fajnovýho dřív aby sis s nim mohla užít ještě ty mladší léta svého života.
Prožívám něco podobnýho,v některých tvých slovech se úplně ztotožňujeme.Taky mi vymlouvá každou kamarádku,je furt pryč dceři se věnuje ale míň než by měl jako správný otec.Jsem doma prakticky služka a on přece naní baba aby mi s něčím pomohl.Je to muslim,takže já i má dcera (později,je jí teprve 7měsíců) máme zakázaný vepřový,ale ne jen maso ,to se týče i paštik,salámů všeho v čem je i třeba malý podíl vepřového.Bojovala jsem s ním za to rok,vzdala jsem to.Nebude mě tolerovat v ničem já jeho musím ve všem.
Divíš se asi jak ti zrovna já můžu radit když jsem sama pěkně v prd... ale je to v tom,že vím moc dobře co mám dělat,jen nemám odhodlání a nedokážu pak v něm setrvat,odešla jsem třikrát a pokaždý mě prosil,sliboval..vrátila jsem se.Asi to chce ještě čas než budu odhodlaná a nic už pak se mnou nehne.
jestli si chceš pokecat tak napiš na můj mail. Budu ráda.
jitakohi@centrum.cz
 jak 


Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(30.5.2006 14:44:58)
Jitko, jste manzele? proboha, kdyz ani Vase dcera nesmi veprove, to je sila.
Mas kam odejit?
 Helena 
  • 

Re: Domácí násilí 

(14.10.2002 22:21:42)
Vlaďko, rychle z toho vztahu uteč!!!Držím ti palce.Ty to dokážeš. Helena
 An, tehotna 
  • 

Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 0:31:05)
Dobry den,
vim, o cem je tyrani...ponizovani, vulgarni urazky, vyhrozovani fyzickym ublizovanim, rozbijeni veci doma...vsechno se u nas zhorsilo po svatbe a ted v tehotenstvi uz jsem parkrat slysela, jak jsem nezodpovedna matka...
Zkusila jsem o tom vsem rici nekterym clenum rodiny od manzela a taky jeho priteli,...umeli se ho takto predstavit...vsichni uz nekdy byli svedky jeho zachvatu zlosti, ale mluvi se taky ale o mych hormonalnich zmenach...Problem je v tom, ze jsem provdana v zahranici a moje cela rodina je v Cesku. Vzdycky, kdyz chci odejit, tak se akorat projdu kolem domu a jelikoz nemam kam jit, tak se zase vratim.

Clovek ma pocit, ze je na svete uplne sam.

Nekdy si rikam, ze jsem ve svem zivote vytvorila situaci, kdy budu trpet tak jako tak, uvezneni se...nebudu moci odloucit dite od jeho otce...myslim tim ted odstehovani se do Cech.

Moji rodice takove problemy nikdy nemeli. Nevytvarim tedy obdobnou situaci...Tak proc? A co mam udelat?
 Jitka Kohoutová,dcera 7měsíců 
  • 

Re:pryč co nejdřív 

(25.5.2006 22:07:48)
Ahoj těhulko!
Také žiju s cizincem, ale tady u nás.Taky to není lehký.těhotenství jsem si zažila podobné jako ty.Už od něj odcházím rok.A dnes vím, že jsem to měla udělat už jako těhotná. Vše je pak mnohem složitější a hlavně když jsi v cizí zemi bez podpory tvé rodiny na místě.
Je toho plná televize i noviny...proboha musíš zachránit sebe i své děťátko a to tak, že za každou cenu musíš porodit tady jinak budeš mít velké problémy dostat dítě z otcovi země.
Udělej to ale co nejdřív,řekni mu třeba,že jedeš navštívit rodinu. Po 7 měsíci už se těžko někam cestuje. Do letadla už tě nepustí a autem či autobusem je to rizikové.
Tak hodně štěstí a jestli si potřebuješ někomu vylít srdíčko tak napiš na můj e-mail: jitakohi@centrum.cz
ahoj
 An, tehotna 
  • 

Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 0:31:09)
Dobry den,
vim, o cem je tyrani...ponizovani, vulgarni urazky, vyhrozovani fyzickym ublizovanim, rozbijeni veci doma...vsechno se u nas zhorsilo po svatbe a ted v tehotenstvi uz jsem parkrat slysela, jak jsem nezodpovedna matka...
Zkusila jsem o tom vsem rici nekterym clenum rodiny od manzela a taky jeho priteli,...umeli se ho takto predstavit...vsichni uz nekdy byli svedky jeho zachvatu zlosti, ale mluvi se taky ale o mych hormonalnich zmenach...Problem je v tom, ze jsem provdana v zahranici a moje cela rodina je v Cesku. Vzdycky, kdyz chci odejit, tak se akorat projdu kolem domu a jelikoz nemam kam jit, tak se zase vratim.

Clovek ma pocit, ze je na svete uplne sam.

Nekdy si rikam, ze jsem ve svem zivote vytvorila situaci, kdy budu trpet tak jako tak, uvezneni se...nebudu moci odloucit dite od jeho otce...myslim tim ted odstehovani se do Cech.

Moji rodice takove problemy nikdy nemeli. Nevytvarim tedy obdobnou situaci...Tak proc? A co mam udelat?
 An, tehotna 
  • 

Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 0:31:10)
Dobry den,
vim, o cem je tyrani...ponizovani, vulgarni urazky, vyhrozovani fyzickym ublizovanim, rozbijeni veci doma...vsechno se u nas zhorsilo po svatbe a ted v tehotenstvi uz jsem parkrat slysela, jak jsem nezodpovedna matka...
Zkusila jsem o tom vsem rici nekterym clenum rodiny od manzela a taky jeho priteli,...umeli se ho takto predstavit...vsichni uz nekdy byli svedky jeho zachvatu zlosti, ale mluvi se taky ale o mych hormonalnich zmenach...Problem je v tom, ze jsem provdana v zahranici a moje cela rodina je v Cesku. Vzdycky, kdyz chci odejit, tak se akorat projdu kolem domu a jelikoz nemam kam jit, tak se zase vratim.

Clovek ma pocit, ze je na svete uplne sam.

Nekdy si rikam, ze jsem ve svem zivote vytvorila situaci, kdy budu trpet tak jako tak, uvezneni se...nebudu moci odloucit dite od jeho otce...myslim tim ted odstehovani se do Cech.

Moji rodice takove problemy nikdy nemeli. Nevytvarim tedy obdobnou situaci...Tak proc? A co mam udelat?
 PEPPI 


Re: Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 0:34:26)
Uteč!!Musíš to udělat!teď to dělá Tobě,ale chceš,ať ubližuje i dítěti????
 Líza 


Re: Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 7:33:41)
An, odjeď do Čech k rodičům.
Není, na co čekat.
A líp se odjíždí těhotná než s miminem.
Jak tu už zaznělo, tomuhle přece nemůžeš to dítě vystavit, pokud ti to nestojí za to kvůli tombě samé, máš zodpovědnost za dítě a musíš ho ochránit.
 PEPPI 


Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 11:08:10)
An,
jestli si dovolí nadávat,bít Tě a ponižovat teď,když čekáš jeho dítě,co se stane,až se to malé narodí?Už teď nemá žádné zábrany a to má být těhotenství překrásným čekáním na dítě.Svoje miminko stresuje nejen Tvůj manžel,ale i Ty.Na výčitky typu:vždyť je to jeho táta,co si počnu sama s dítětem,ta ostuda...,se vykašli.Já jsem se rozhodla ani ne tak kvůli sobě,ale kvůli miminku.A nelituji toho ani trochu!!Byla jsem sama(na rodinu jsem se spolehnout nemohla),ale Ty rodiče máš!Prosím tě,nečekej na nic a odjeď k rodičům!Jinak to špatně dopadne-protože on se nezmění a časem to bude jen a jen horší.Teď bije a ponižuje Tebe a časem začne mlátit i dítě.Věř tomu.To chceš???
 Naja 


Re: Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 11:06:12)
An, tak jak říkají holky, uteč zpátky do Čech. Pokud máš u rodičů zázemí, tak neváhej!!! S miminem to už tak lehce nepůjde. Navíc budeš o to víc zavřená v kleci, protože péče o prcka není žádná sranda. Tvoje maminka Ti bude jistě větší oporou, než násilnický manžel.
Nezapomeň si vzít s sebou všechny důležité doklady nebo jejich ověřené kopie. Na osobních věcech bych až tak nelpěla. Zabal to nejnutnější a prchej. Nevím, kde nyní bydlíš, ale pokud je nutná cesta letadlem, tak tuším že po 36 tt tě odmítnou přepravit, kvůli zvýšenému zdravotnímu riziku. A třeba z USA lodí to bude asi dost zdlouhavé.
Hlavně se prosím tě neobviňuj, že za vzniklou situaci si můžeš sama. To je přesně ten psychický stav, kam tě potřebuje násilník dostat, aby tě mohl plně ovládat. Už teď jsi obětí domácího násilí, to může bát psychické stejně jako fyzické.
A že připravíš dítě o takového tátu, to tě vůbec nemusí trápit!!! Nebo se chceš dívat, jak vašemu dítěti ubližuje, rozbíjí mu hračky...? Nebo naopak vystavit dítě pohledu, jak táta bije maminku? Jak myslíš, že to bude na toho malého tvorečka působit a jaké mu to zanechá šrámy na dušičce? Dokážeš odhadnout, jak bude reagovat na plačící miminko? A že některé děti pláčou kolikrát víc, než je zdrávo.
An, když ne kvůli sobě, tak kvůli maličkému od něj odejdi.
Pokud budeš potřebovat pomoc, ať už morální nebo nějaké informace, obrať se na tyto stránky. Vždycky se tu najde někdo, kdo ti poradí.
Rozhodni se brzy, čas pracuje proti tobě. Znovu opakuji, že za násilnické chování manžela NEJSI ZODPOVĚDNÁ, i kdyby to nakrásně tvrdil. může za něj JEN ON SÁM!!!!
Držím palečky!
Jana
 An 
  • 

Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(4.7.2005 8:10:47)
Ahoj, moc vam vsem dekuji.
Jen je mi lito, ze jsem vas az tak vydesila. Za to se omlouvam.
Muj muz me nikdy neuhodil; ma silene cholericke zachvaty a v hadkach zadnou miru, zadne hranice, rika veci....Mluvila jsem o slovnim nasili.
Jeste nez jsem otehotnela, tak jsme si napsali smlouvu. Bylo to po hrozne hadce, kdy jsem rekla, ze takhle zit nechci, ze bychom mohli jit do manzelske poradny...Nechtel o tom vubec slyset (ma maminku psychicky tezce nemocnou, vsechno, co je "psy" ho desi; vyrostl v tom) , 4 dny jsem spala jinde a pak tu smlouvu napsal sam...Je tam asi zhruba tohle: v pripade, ze se podobne vylevy budou opakovat (sam tam napsal, ze jestli na me bude sprosty a vulgarni nebo me urazet), pujdeme k poradci, v pripade, ze na to nepristoupi, je si vedom toho, ze odejdu.

Ted v tehotenstvi jsme se parkr
 An 
  • 

Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(4.7.2005 8:10:47)
Ahoj, moc vam vsem dekuji.
Jen je mi lito, ze jsem vas az tak vydesila. Za to se omlouvam.
Muj muz me nikdy neuhodil; ma silene cholericke zachvaty a v hadkach zadnou miru, zadne hranice, rika veci....Mluvila jsem o slovnim nasili.
Jeste nez jsem otehotnela, tak jsme si napsali smlouvu. Bylo to po hrozne hadce, kdy jsem rekla, ze takhle zit nechci, ze bychom mohli jit do manzelske poradny...Nechtel o tom vubec slyset (ma maminku psychicky tezce nemocnou, vsechno, co je "psy" ho desi; vyrostl v tom) , 4 dny jsem spala jinde a pak tu smlouvu napsal sam...Je tam asi zhruba tohle: v pripade, ze se podobne vylevy budou opakovat (sam tam napsal, ze jestli na me bude sprosty a vulgarni nebo me urazet), pujdeme k poradci, v pripade, ze na to nepristoupi, je si vedom toho, ze odejdu.

Ted v tehotenstvi jsme se parkr
 An 
  • 

Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(4.7.2005 8:13:17)
Ahoj, moc vam vsem dekuji.
Jen je mi lito, ze jsem vas az tak vydesila. Za to se omlouvam.
Muj muz me nikdy neuhodil; ma silene cholericke zachvaty a v hadkach zadnou miru, zadne hranice, rika veci....Mluvila jsem o slovnim nasili.
Jeste nez jsem otehotnela, tak jsme si napsali smlouvu. Bylo to po hrozne hadce, kdy jsem rekla, ze takhle zit nechci, ze bychom mohli jit do manzelske poradny...Nechtel o tom vubec slyset (ma maminku psychicky tezce nemocnou, vsechno, co je "psy" ho desi; vyrostl v tom) , 4 dny jsem spala jinde a pak tu smlouvu napsal sam...Je tam asi zhruba tohle: v pripade, ze se podobne vylevy budou opakovat (sam tam napsal, ze jestli na me bude sprosty a vulgarni nebo me urazet), pujdeme k poradci, v pripade, ze na to nepristoupi, je si vedom toho, ze odejdu.

Ted v tehotenstvi jsme se parkrat pohadali, bez dramatu...je to uzkostlivy chlap...
Je to psychicke...

Nechtela jsem vas tak vydesit...An

 Naja 


Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(5.7.2005 14:26:22)
An, zajděte tedy k odborníkovi co nejdříve, ať se situace začne řešit už před porodem. Víš, on život s cholerikem není žádný med. A že vím, o čem mluvím. Osobně jsem alergická na to, když by mě měl někdo byť jen slovně napadat. Je to útok na lidskou důstojnost a já se urážet a ponižovat nenechám.
To, že manželovi naskakují pupínky se všeho, co je "psy", taky není zrovínka vert. Měl by šupem aktivně nějakého toho psy -chologa či -chiatra vyhledat. Aby z něj nakonec nebyl psy -chotik či -chopat.
Drž se a měj šťastnou ruku a chladnou hlavu při rozhodování.
 simona36 
  • 

Re: Domácí násilí 

(5.3.2010 13:28:00)
ahojte ani nevim jak mam zacit sem hodne psychycky, a fizycky tyrana uz 20 let ziju s clovekem ktery mi moc ublizuje a kdyby jenom to uz zacal ublizovat i nasi dcery moc se to bojim ohlasit cely zivot mi hrozy smrti a vim ze by to udelal uz sem asi petkrat odesla kokazdy mne nasel a donutil se vratit a pokazdy mne potrestal tak abych nato nezapomnela az do konce zivota policii nemam duveru vym ze by ho pustili dukazi? to se da tezce dokazat ze nas doma tyra tak mi poradte co dal
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(6.7.2005 23:57:00)
Ach jo Ann, kdybych mela korunu za kazdou smlouvu za kazde cestne slovo a kazdou prisahu na smrt matky, kterou kdy jakykoliv nasilnik mne, nebo mym znamym dal, byla bych docela movita...Moc bych mu neverila. Nevidela jsem NIKDY agresivniho muze, ktery by se dokazal jednou pro vzdy ovladnout.

A to ze ma strach z psychiatru, uz samo o sobe o necem mluvi, ma strach, ze by na nem nasli neco, co neni zrovna nej...Me zkusenosti z tehle oblasti jsou takove, ze ty ktere by psychiatra nejvice potrebovali, neni mozne k nemu dovlect, aneb brani se vsema ctyrma. Bohuzel opravnene. Navic se mi "libi" kdyz tvrdi, ze oni nikam nepujdou, nebot zadny problem nemaji. No neco na tom je, problemy ma hlavne jejich okoli a to s nimi. Nicmene bych Ti prala aby to vyslo a uz se na Tebe nerozlobil a nemusela ses nijak ponizovat, abys udrzela doma klid.

Ale i muj otec byl znamy mezi velice uzkym kruhem svych blizkych, jako clovek ktery hned vybuchne, to ze to vede az k domacimu nasili, uz znamo nebylo, u partnera, ktery me tyral tak totez...vybuchy bez vysvetleni a bez duvodu, ve mne to budilo stale vetsi hruzu, az doslo na toho psa...Ale nechci Te od nej bez dukazu odrazovat a dukazy nemam, jen zkusenosti.

Takze pokud dodrzi smlouvu, bude to super, ale bohuzel mam obavu, ze se bude spis prit, ze by se dalsi vybuch do smlouvy zapocitavat nemel, protoze jsi ho vlastne rozcilila Ty a je to tedy Tva vina.

Ach jo, tyhle smlouvy...Jedna znama mi tuhle dokonce ukazovala postarsi smlouvu s nakreslenymi kycovitymi obrazky muze a zeny a dvou hrdlicek...mam dojem, ze lepsi by byl symbol dvou hrdlicek, jak byvaji vytesany na nahrobcich, jak ta jedna lezi bradou hore( sory ,vim ze hrdlicka nema bradu, tedy hlavou dole) a ta druha nad ni drzi stráž, nebo na ni dohlizi, aby nahodou tu hlavu nezvedla?????:-)))

No, snad to dopadne dobre, moc bych Ti to prala.
 Helena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(10.8.2005 21:09:10)
An, ani nevíš, jak se mi vybavila moje situace, bude to 5 let, co jsem s roční dcerou , kabelkou, ve které byly 2pleny, jedny tepláčky a mikina utíkala od bývalého manžela...Ještě teď je mi z toho špatně, jak jsem neustále omlouvala bývalého, že on takový není a že se změní...Nevím na co jsem čekala! Je to hrozně těžké utíkat s dítětem, a to jsem prchala jen ze Slovenska. Neváhej, a hlavně si nenamlouvej, že se to zlepší, BUDE TO JEN HORŠÍ!! Mysli na sebe a na to krásné zdravé miminko.
Jednou když byl bývalý rozzuřený, tak hodil mobilní telefom takovou silou asi 50cm nad moji hlavu ,když jsem kojila dceru (měla 3měsíce), že zůstal obrys na stěně po telefonu, kdyby se minul, věřím, že by tou ranou i dceru zabil.
Výhružky trvaly dlouho, dokonce i únos dcery, který se na ní podepsal zadržováním stolice a chronickou zácpou, kterou jsme rok a půl řešili s psycholožkou. Byla jsem úplně na dně, psychycky totálně vyřízená, ale ustála jsem to,. Bývalý nejezdí, neplatí, mám božský klid a hlavně zdravou nádhernou , chytrou a moc nadanou dceru, kterou nade vše miluji a vůbec nám nevadí, že žijeme sami. nikdo nám nenadává, nebuzeruje.. První dva roky byli moc těžké, ale teď už je dobře. Seber odvahu, není na co čekat, a kus papíru ti nic nezaručí, mysli na to mimčo. Prosím!!!!!
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(18.8.2005 12:35:45)
Heleno poraď odešla jsem 11.8. a pak byla v nemocnici. Včera propuštěna a umístěna do azyláku. Co jsem prožila předtím nemá cenu vyprávět většinou to všechny známe.Ale co teď mám u něj veškerý majetek a úspory a nevím, jak se k tomu dostat. Byl to jen druh a byla jsem s ním jeden rok. Ty věci jsou prokazetelně moje, koupila jsem je před naším seznámením.Jsou to věci, tak za 250 tis.Nechci mu je nechat jen proto, že on je silnější...
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(18.8.2005 14:49:46)
Aljino,
obávám se že úředy Ti v tomto případě nepomohou. Jediná možnost která mě napadá je udělat to tak jako moje kamarádka. Vzít si sebou pár "velkých" chlapů a věci si prostě odnést a udělat to rychle než je prodá nebo schová...
 Naja 


Re:  

(18.8.2005 17:19:45)
Ajlino, tak jak píše Pawlí, pár velkejch chlapů!!!! Mrkni do Zlatejch stránek na bezpečnostní agentury. Určitě tam najdeš, co potřebuješ. Pokud bys byla z Brna či okolí, mám kontakt na jednu dobrou. Taky jsme je už v podobném případě použili. Nám ale zase klient hodlal prodat zapůjčený majetek naší firmy.
 sunsung 


Re: Re:  

(19.8.2005 11:57:23)
Jsem z Plzně a mám strach aby mě pak neudal, že jsem se mu tam vloupala a něco mu ukradla. Je fakt dost xxxxx.
 Bosorka2 


Re: Re: Re:  

(19.8.2005 13:17:40)
A co se postarat, aby byl u toho (nikoli ho předem varovat!) a ty chlápky z agentury mít současně jako svědky - třeba jim nechat podepsat papír, že viděli co jsi si brala a seznam, co to bylo.....
 sunsung 


Re: Re: Re: Re:  

(19.8.2005 23:56:22)
Bosorko, pochopitelně bych ho už nechtěla nikdy v životě ani vidět natož se s ním dohadovat před cizími lidmi o hrníčky.Jestli mi rozumíš.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re:  

(19.8.2005 23:57:47)
Ale radíte mi dobře, dík.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

(21.8.2005 18:35:26)
Jenom bych chtěla připomenout, připravujte se na to, že budete muset utéci a v té chvíli si nebudete moci vůbec nic vzít. Tím myslím, dávejte si peníze na stranu dlouho předtím než skutečně utečete a věci, na kterých Vám záleží si dejte třeba k rodičům nebo ke kamarádce. Myslím fotky dětí, památky po babičce a věci které mají pro Vás cenu. Jinak o ně nenávratně přijdete jako já. V té chvíli útěku jsem si nemohla vzít vůbec nic byla jsem vděčná za doklady.
 Pawlí 


Re: Re: Re:  

(19.8.2005 17:58:25)
Udělej podrobný seznam kde bude všechno (každý hrníček!) co si vezmeš a nech podepsat dvěma svědky ty z agentůry stačí.
V případě že by Tě žaloval (což si nemyslím) si nech odsvědšit od svých známých a přátel že jsi věci měla před tím než jsi se s ním dala dohromady a tudíž že byli zakoupeni z Tvých peněz.
 Helena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(8.9.2005 22:14:12)
Je to těžké, taky mě můj útěk stál asi 20tis. , ale právník mě řekl, ať do toho nejdu, musela bych dokazovat, že ty věci jsou moje a ocenit je soudním znalcem, což by stálo pěkné peníze. Je to hnusné, ale já jsem mu všechno nechala. Taky mi hrozilo fyzické napadení a to jsem nehodlala riskovat. Drž se. ahoj
 Helena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(8.9.2005 22:17:09)
Promiň sekla jsem se o nulu bylo to 200tisíc.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(9.9.2005 16:12:11)
Heleno to já jsem tam nechala asi za 250 a ještě dost velkou hotovost. Taky dobrý...Myslím, že z toho můžou být docela dobře zabezpečení.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(9.9.2005 16:13:14)
Jinak koukám, že téma domácí násilí není zas tak navštěvované. Je to asi dobře...
 Helena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(9.9.2005 22:39:12)
Ahoj, já jsem se tu ocitla náhodou. Já mám to špatné období už za sebou, bylo to hrozné, šílené a opravdu moc nešťastné období mého života. Dnes jsem už 5 let sama, je mi moc dobře, mám šestiletou, zdravou, krásnou a moc chytrou dceru a užívám si života, jak to jde. I BEZ CHLAPŮ. Drž se a bojuj, život je jen jeden! Ahoj
 Nanyna, dcera 9let 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(26.9.2005 13:26:25)
Ajlino, omlouvám se, že neznám podrobnosti a aktuální stav věcí. Náhodou jsem narazila na tvůj problém, nechodím sem moc často. Byla jsem tady pravidelnou pisatelkou před 4 lety a nerada se k tomu vracím. Jsem také z Plzně, takže kdyby jsi si chtěla třeba popovídat, tak se mi ozvi na můj mail pod nickem.
Jinak doufám, že už jsi si své osobní věci odvezla? Jestli ne, nebo nevíš jak na to, tak ti radím, aby jsi se nerozmýšlela a vzala pár kamarádů a zámečníka (pokud vyměnil zámek) a věci si odvezla klidně za jeho nepřítomnosti...
Tak se drž a věř, bude líp!
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(27.9.2005 13:36:07)
Hodím vám sem můj mobil 608226841, to bude nejrychlejší...
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(27.9.2005 20:58:22)
Nanynko odvést věci si nemůžu bez jaho přítomnosti neboť by to bylo vloupání...Tak musím počkat až se mu uráčí mně věci dobrovolně vydat. Jinak můžu požádat soud o vydání předběžného opatření na vydání věcí a tam je kauce 50.000 Kč. Taky dobrý...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(28.9.2005 11:12:35)
Ajlino, vy jste nebydleli společně? To je teda hezký, vloupání. To je fakt podle nějakýho právníka?
Bože můj :-((((
 Nanyna, dcera 9let 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(29.9.2005 9:09:06)
Ajli, to je mi jasný, že to je vloupání, ale mám zkušenost s tím, že se nic nestane...prostě ty věci jsou prokazatelně tvoje (doufám:)) a ty si je jen převezeš jinam... Nic mu tam brát nebudeš, při sepisování věcí, co se ztratily (pokud to teda ohlásí) budou chybět jen tvoje věci...pokud teda není taková svině (pardon), že řekne, že se mu ztratilo něco navíc...
Díky za mobil, ozvu se...jsem na tom s časem na štíru, mám 4 letou holčičku, chodím do práce a odpoledne bývám s ní..., ale ozvu se!
Zatím pa
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(29.9.2005 11:25:20)
Ajlino,
jak už jsem tu psala. Sepiš seznam věcí které si bereš a nech to podepsat dvěma svědky, kopii mu tam nech a originál si vezmi pro případ že by někdy tvrdil že jsi si vzala něco navíc.
Vím že to není lehké ale proč by mu mělo zůstat všechno a Tobě "jen" jizvy na duši?!
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(29.9.2005 20:09:09)
Holky už na mě podal trestní oznámení, že jsem tam bydlela neoprávněně. Tedy trestný čin porušování domovní svobody, nemůžu si dovolit tam jít...Určitě by si vymyslel, že jsem mu vzala něco navíc...
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(29.9.2005 20:12:29)
Jinak mě zastupuje nejlepší právník v Plzni, takže na to fakt nekašlu, ale zatím bez výsledku.../ pochopitelně všechno mě to stojí spousty peněz.../. Věci jsou prokazatelně moje, protože jsem je dostala po majetkovém vyrovnání s manželem a mám na ně smlouvu od notáře...
 Nanyna, dcera 9let 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(30.9.2005 11:48:23)
A sakra:(, tak to je teda hajzlík! To ten můj byl hrdina, jen když jsme byli sami, jakmile na něj "vystartovali" naši, tak se stáhnul. Tak to mě mrzí.
Určitě se ozvu!
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí 

(30.9.2005 19:05:30)
Nanyno, v tomhle mám bohužel rodiče na baterky...bez dalšího komentáře...jo taky trestný čin znásilnění / on podal na mě / to už se smáli i na policii, je to exot...také bez dalšího komentáře, prý jsem ho nutila ke čtyřhodinovým sexuálním praktikám...tak uvidímě jaké bude další POKRAČOVÁNÍ PŘÍBĚHU. Tuhle jsem ho potkala v Kerfáči a říkal, že jsem ta nejlepší ženská, kterou kdy potkal - nejhezčí vlasy / teda ty co mě nestihl vytrhat /, končilo to telefonátem na policii a ochrankou, taky docela dobrý, připadám si jako ....
 Misa3 


Re: Re: Re: Domácí násilí 

(3.7.2005 12:45:45)
An, muzes se dostat pres hranice? Mas pas a podobne doklady? Utec co nejrychleji pokud jsi jeste tehotna protoze pak je mozne ze budes potrebovat i vystavit doklady pro dite a to uz nebude vubec lehke, muzes tam zustat jako v pasti. Pokud nemas pristup k vlastnim dokladum domluv se v kazdem pripade s nejakou mistni linkou ktera by mela chranit tyrane zeny. protoze v nekterych zemich nic takoveho neni pokus se utec sama. protoze rodice neprijimaji Tve problemy, nerikej jim predem ze utikas, ale mam obavu, ze to sama tezko zvladnes. je tam nekdo komu bys mohla verit? Nejaka kamaradka ktera by byla na Tve strane a ktera by Ti pomohla? ke ktere bys mohla nekolik dni predem odnest sve doklady trochu penez nebo si od ni penize pujcit a az to bude nejvhodnejsi odejit jakoby na prochazku a utect? Pokud pujdes s holyma rukama, nebude te partner podezirat a u kamaradky si vyzvednes vse co k uteku budes potrebovat. Pokud ma partner nekde zamcene Tve doklady, priprav sve k uteku a pak se proste k dokladum pokus dostat. tedy pokud je nema v sejfu. Ale pokud mas doklady krome pasu, a k tomu se nedostanes, budes si muset nechat vystavit jiny a to je jak kde nekde Ti ho vystavi bez problemu jinde jen velice problematicky. Takze 1)pokus se spojit s nejakou tamejsi organizaci, ktera pomaha tyranym zena s tim ze chces utect. porad se prozatim anonymne s tim ze jde o kamaradku. tak zjistis, jestli te nekdo nepce do neceho co uz nemuzes prijmout jako ze Ti pomoci nemohou a ze bys mela partnerovi odpustit a doufat ze se zkladni. protoze se nezklidni, tato ogranizace Ti nepomuze a proto je nutne, aby Te alespon neudala manzelovi nebo jeho pribuznym. 2) pokud nic takoveho jako je organizace pomahajici tyranym zenam tam neni nebo nevykonava svou cinnost dobre, pokud se uvazit zda je v okoli nejaka kamaradka, ktera by Ti mohla pomoci. Pokud ano sver ji sve veci, ale vyuzij spis vhodne prilezitosti pro utek i treba s tim ze pokud se manzle vrati nebo se neco jineho nepovede plan odlozis. 3)Pokud neni nikdo kdo by Ti pomohl, pokud se zavolat z vyslanectvi na nekterou z nasich organizaci, ktere Ti snad alespon trochu poradi jak postupovat pkud treba nemas doklady a penize na cestu. Pokud nemas ani tuto moznost zkus nektere z nich napsat uvedla jsem v minulem prispevku i nekolik e-mailovych adres. Pokud mi veris, napis i mne pomohu Ti alepon probrat vsechny moznosti, ktere jsou a verim ze neco najdeme. Rozhodne se s nekym porad ,bylo by zle, kdyby te zastavili na hranicich a to s bohuzel muze stat pokud jsi v nektere zemi, kde musi zena mit svileni muze pokud chce vycestovat. Jsi jejich nebo nase obcanka?Tohle je mozna uz prilis osobni, ale over si velice dobre mistni zakony. Ale na jednu vec bych dala krk, urcite se Ti bude lepe utikat tehotne nez s ditetem. Pokud se spojis s mabasadou nevim zda maji v nekterych zenich moznost Ti pomoci, ale muzes od nich zavolat nekterou z nasich poradenskych organizaci a take si muzes pres ne zavolat zname kteri by se za tebe zarucili, aby Ti ambasada pujcila na cestu s tim ze to bud uhradi hned za tebe a ty jim to potom vratis nebo se to vyresi jinak. To zda o penize pozadas rodice dobre uvaz, je totiz mozne, ze Tvou situaci nechapou a mohli by nechte to ze hodlas utec rict tvemu manzelovi. Ale necekej a zacni na svem uteku pracovat. Over si ktere doklady potrebujes a jestli s nimi muzes utece sama. Pokud jis hlidana k PC se jiste dostanes a pak napis bud mne nebo nektere z tech organizaci pripadne obema a pokusime se neco vymyslet jak Ti pomoci. Vydrz, ale rozhodne necekej, jak bude detatko, uz budes utikat velice tezce. Drz se a bud statecna, muzes to dokazat a pokud to jinak nepujde i s ditetem, ale bylo by rozhodne lepsi utect od partnera ted.
 Misa3 


Utek-oprava chyb 

(3.7.2005 13:06:44)
An, muzes se dostat pres hranice? Mas pas a podobne doklady? Utec co nejrychleji, pokud jsi jeste tehotna, protoze pak je mozne, ze budes potrebovat i vystavit doklady pro dite a to uz nebude vubec lehke, muzes tam zustat jako v pasti. Pokud nemas pristup k vlastnim dokladum, domluv se v kazdem pripade s nejakou mistni linkou, ktera by mela chranit tyrane zeny. Protoze v nekterych zemich nic takoveho neni, pokus se utec sama.

Protoze rodice neprijimaji Tve problemy, nerikej jim predem, ze utikas, ale mam obavu, ze to sama tezko zvladnes. Je tam vubec nekdo, komu bys mohla verit? Nejaka kamaradka, ktera by byla na Tve strane a ktera by Ti pomohla? Nekdo ke komu bys mohla nekolik dni predem odnest sve doklady, trochu penez,saty anebo si od ni pujcit penize a az to bude nejvhodnejsi, odejit jakoby na prochazku a utect? Pokud pujdes s prazdnyma rukama, nebude Te partner podezirat a u kamaradky si vyzvednes vse, co k uteku budes potrebovat. Pokud ma partner nekde zamcene Tve doklady, priprav vse k uteku a pak se proste k dokladum pokus dostat. (Proste skrinku nebo kus nabytku, ve kterem jsou, vyvratis a nebudes se ohlizet na to jak to vypada. Ale pak uz musi byt pripraveno naprosto vse k uteku, protoze pak uz nebude casta zpet.)Tedy pokud je nema v sejfu. Ale pokud mas doklady krome pasu, a k tomu se nedostanes, budes si muset nechat vystavit jiny a to je jak kde nekde Ti ho vystavi bez problemu jinde jen velice problematicky. Pokud se nejakou lsti z manzela doklady dostat nebo se alespon dozvedet kde jsou. V krajnim pripade se bez nekterych muzes obejit, ale treba pas mit musis. Ale da se vystavit novy a v souvislosti s tim uvaz ze pokud se Ti narodi dite budes k uteku potrebovat i doklady ditete.


Takze 1)pokus se spojit s nejakou tamejsi organizaci, ktera pomaha tyranym zena s tim ze chces utect. Porad se prozatim anonymne, s tim, ze jde o kamaradku. Tak zjistis, jestli Te nekdo necpe do neceho, co uz nemuzes prijmout, jako, ze Ti pomoci v uteku nemohou, nebo nechteji a tak Te budou utesovat, ze by kamaradka mela partnerovi odpustit a doufat, ze se zklidni. Protoze se nezklidni, tato ogranizace Ti nepomuze a proto je nutne, aby Te alespon neudala manzelovi nebo jeho pribuznym. 2) pokud nic takoveho jako je organizace pomahajici tyranym zenam tam neni, nebo nevykonava svou cinnost dobre, pokud se uvazit zda je v okoli nejaka kamaradka, ktera by Ti mohla pomoci. Pokud ano sver ji sve veci, ale vyuzij spis vhodne prilezitosti pro utek i treba s tim ze pokud se manzle vrati nebo se neco jineho nepovede plan odlozis. 3)Pokud neni nikdo kdo by Ti pomohl, pokud se zavolat z naseho vyslanectvi na nekterou z nasich organizaci, ktere Ti snad alespon trochu poradi(kontakkty jsou v mem minulem prispevku-uzkus treba DONU- 00 420 2 51 51 13 13 //00420 je predvolba pro CR// pro pripad ze nejsi v Evrope napis, najdu Ti, jestli je nutna jina predvolba/) jak postupovat pokud treba nemas doklady a penize na cestu. Pokud nemas ani tuto moznost, zkus nektere z nich napsat, uvedla jsem v minulem prispevku i nekolik e-mailovych adres. Pokud mi veris, napis i mi, pomohu Ti alepon probrat vsechny moznosti, ktere jsou a verim, ze neco najdeme. Rozhodne se s nekym porad, bylo by zle, kdyby Te zastavili na hranicich a to se bohuzel muze stat, pokud jsi v nektere zemi, kde musi zena mit svoleni partnera pokud chce vycestovat. Jsi jejich, nebo nase obcanka? Tohle je mozna uz prilis osobni, ale over si, velice dobre mistni zakony. Ale na jednu vec bych dala krk: urcite se Ti bude lepe utikat tehotne, nez s ditetem. Pokud se spojis s ambasadou nevim, zda maji v nekterych zemich moznost Ti pomoci, ale rozhodne od nich muzes zavolat nekterou z nasich poradenskych organizaci a take si muzes pres ne zavolat sve pratele nebo zname, kteri by se za Tebe zarucili, aby Ti ambasada pujcila penize na cestu s tim, ze to bud pratele uhradi hned za Tebe a Ty jim to potom vratis, nebo se to vyresi jinak. To zda o penize pozadas rodice velice dobre uvaz, je totiz mozne, ze Tvou situaci nechapou a mohli by nechte to, ze hodlas utec, rict tvemu manzelovi.

Ale necekej a zacni na svem uteku pracovat. Over si, ktere doklady potrebujes a jestli s nimi muzes utect sama. Pokud jsi hlidana, k PC se snad dostanes a pak napis bud mne, nebo nektere z tech organizaci, pripadne obema(nebo nekolika) a pokusime se neco vymyslet, jak Ti pomoci. Vymaz z Odeslanych e-maily ktere jsi odeslala a vubec dej pozor, abys nezanechavala moc dukazu, ktere by poukazovaly na to, ze se chystas utect.

Vydrz, ale rozhodne necekej, jak bude detatko, uz budes utikat velice tezce. Drz se a bud statecna, muzes to dokazat a pokud to jinak nepujde, i s ditetem, ale bylo by rozhodne lepsi utect od partnera ted.
 sunsung 


Re: Re: Re: Domácí násilí 

(11.7.2005 12:50:09)
An, držím Ti palce, aby Ti opravdu neublížil!!! Za jak dlouho po tom záchvatu vzteku se uklidní, je to různé nebo stejné? Usne pak nebo co se děje potom?
 michalka,2 male děti 
  • 

Re: jsem už strašně slaba 

(3.11.2006 20:41:10)
ahoj všem,jsem 22leta a mam dvě děti 1 a 2 roky oba kluci,nejsem vdana jen spolu žijeme v domě jeho rodiču a už fakt nemužu dal,ze začatku když jsem sem přišla to bylo idilicky nikdo tady bezemně nemohl ani dychat a pak najednou po čase klap a všechno se změnilo muj přitel se začal pořad ožirat a to bez problemu bez jakehokoli duvodu, začal mě liskat později i škrtit pak mě mlatil i v obdobi mych dvou těhotenství fackoval mě i když jsem v zavinovačce uspavala moje děti a držela je v naručí.vždy jsem se balila a chtěla jit pryč ale on se vždycky plazil a omlouval se a odrošoval že už to nikdy neuděla a tak jsem uvěřila pak byl tyden klid a zas na novo tak se to stalo parkrat a ja pak odešla i sdítětem k mim rodičum on pak dalši den v noci přišel a začal se zas omlouvat at se vratim atd atd... tak jsem se i tak parkrat vratila mezitim přišlo i druhe dítěa šlo to pořar stejně dal jezdily k nam policajti kvuli němu a tak se to vleče pořad dal,chodi do prace.ja mam mateřkou a tak nas takřka živy protože ja splacim pujčky a jiny věci,a tak je jakoby nademnou,když přijde zprace chodi skoro pořad do hospody ožralej a pak tady vyolava sceny a hadky a bytky a všechno na mě svadí ponižuje mě tak se to vleče už dva roky doopravdy nemam co mam dělat když odejdu k rodičum zas doleze a nechci ještě ke všemu přidělavat starosti me rodině nemam jinak kam jit a jsem už strašně slaba odejit pořad mě jen ponižuje řve na nas a občas i mlati poradtě mi někdo před ostatnima je to svatoušek ale doma je to tyran prosim pommožte mi
 Mlada 


Re: Re: jsem už strašně slaba 

(3.11.2006 21:47:39)
Michalko,
Pokus se sebrat poslední zbytky sil a odejdi natrvalo. Domluv se s rodiči - pokud u nich budeš moc být, bylo by to pro tebe asi nejlepší. Hlavně jim nic nezastírej. Pokud by to nešlo, existují azylové domy pro matky s dětmi, kontakt na ně ti dají třeba na Bílém kruhu bezpečí (www.bkb.cz, nonstop telefon 257 317 110, pro domácí násilí www.donalinka.cz, www.domacinasili.cz, donalinka 2 51 51 13 13). Rozvod tě nečeká, ale podej si u soudu návrh na svěření dětí do vlastní péče a na výživné. S tím ti mohou pomoci i na sociálce (nebo případně v tom azylovém domě).
Uvědom si, žes nic neprovedla. Nezasloužíš si takový život, a nezaslouží si ho ani tvé děti.
Pokud půjčky nejsou psané na tebe, neplať je, ať se postará. Ty budeš potřebovat peníze na zajištění potřeb svých a dětí. (Myslím, že pokud rodiče uvidí tvou snahu, třeba ti i pomohou. Mě tak pomáhala babička - po rozvodu jsem z mateřeské a dávek platila také zbytek půjčky, bohužel byla na mě.)
Pokus se najít sebeúctu, věř mi, jde to.
 Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 


Re: Re: jsem už strašně slaba 

(5.11.2006 18:47:35)

To co popisuješ jsem zažila i já.Přišla jsem do jiného stavu hned po maturitě.V osmém měsíci jsem se vdala za kluka,kterýho jsem vlastně ani pořádně neznala.Nastěhovovali jsme se do domu jeho rodičů.První facku jsem chytla v těhotenství.Pak se mi narodil chlapeček a chvilku byl klid.To že chlastá potají a nechodí do práce jsem zjistila později.Nastalo období hrůzy.Moje sebevědomí-což do dneška nechápu,protože jsem od přírody dominantní a mám tvrdou palici,bylo najednou úplně na nule.Možná kvůli malému,že jsem byla po porodu a měla najednou za někoho zodpovědnost mě utlumili.Scény a hádky se opakovali jako hodinky.Jeho rodiče bydledli nad námi a dělali,že nic nevidí a neslyší.Několikrát jsem s malým utekla k mámě.Přesně to,co popistuješ.Připlazil se s kytkou,brečel,omlouval se.Srdceryvné scény,na které jsem mu bohužel skočila.
Pak jsem potkala kamarádku a ona mě postavila na nohy.On šel na vojnu-jen na půl roku,protože měl pokusy o sebevraždu/dvakrát jsem mu zachránila život/a skončil na psychiatrii.To už jsem byla pryč.Prostě jsem vzala kluka a vrátila se k mámě.Moje kamarádka mi dodávala odvahu a sebevědomí se mi pomalu vracelo.Začala jsem být opět silná a jeho už jsem si do života nepustila.A nebylo to jednoduché.Snažil se ještě dlouhou dobu.Vyhrožoval,prosil.....
Už je to dost let,ale dostala jsem lekci,na kterou jsem nezapoměla.Už nikdy chlapa,kterej jednou uhodí.Svůj slib jsem dodržela.
Musíš sebrat veškeré síly,co ti zbývají a odejít.Věřím,že tě rodiče nenechají ve štychu.Jen jim musím všechno říct-úplně všechno.Udělej to pro sebe a svoje děti.Jsi mladá a život máš před sebou.Držím ti palce.Dokážeš to.
 Pavlína 
  • 

Re: Re: jsem už strašně slaba 

(6.11.2006 11:42:23)
HONEM PRYČ, PRYČ, PRYČ!!!!!!! Za každou cenu, i přes dočasné osobní nepohodlí, kritickou fin. situaci......Jsem dítě alkoholika,VÍM O ČEM MLUVÍM, ušetři sebe své děti násilí slovního i fyzického, nenič sobě a dětem život, NIC SE NESPRAVÍ, BUDE TO JEN HORŠÍ, ODEJDI DOKUD JE ČAS!
 Marta 
  • 

to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(6.11.2006 15:55:48)
Michalko, jak z tvého dopisu vyplývá, tak tě tvůj přítel mlátil už v době před prvním těhotenstvím!, mlátil tě i ve druhém těhotenství a jistě i mezi nimi. Chápu, že se mladá žena zamiluje a nevidí neslyší, už méně chápu, že jsi s ním měla první dítě a už absolutně! vůbec! nechápu, proč jsi s ním otěhotněla ještě podruhé. Svým rodičům nechceš přidělávat starosti, ale uvědomuješ si, jaký život jsi připravila svým dětem!? Přesně takové typy jako jsi ty, si tito násilníci vybírají, tak trochu masochistky, které pořád znovu a znovu uvěří a čekají, že se stane zázrak a z jejich tyrana bude milující manžel a otec. Míšo, NEBUDE!
 Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 


Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(6.11.2006 16:43:49)

Marto souhlasím.Napsalas to výstižně a myslím,že to Michala pochopí.I tu výčitku druhého děcka.
Ona každá není tak silná,aby odešla hned,ale snad to Míša udělá.Ty děti za to stojí.Hlavně aby ten krok udělala.Je to těžký.Ale dá se to.Já ho udělala a mám to za sebou.Ted jsem spokojená a mám tři zdraví kluky.
 koa 


Re: Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(7.11.2006 13:15:08)
Já si zase myslím, že ta výčitka druhého děcka namístě není.
Samozřejmě, jsem totiž "potrefená husa". U mě nešlo o násilí tak hrubého zrna, ale nesnesitelně se manžel choval už po narození prvního dítěte a to jsme pak měli ještě dvě.
Ale jde o to, že pořád doufáš, že to bude lepší, že se manžel změní, ostatně, on není tak hrozný POŘÁD. Stále slyšíš, jak ses dobře vdala, co by jiná za to dala... A protože se bojíš změny - odchodu, finančního nedostatku, porušení manželského slibu (daného před Bohem), raděj věříš tomu, že se máš dobře a snažíš se nějak si zařídit život i v tom malém prostoru, co ti takové manželství poskytuje. Takže porodíš další dítě, aby to první nebylo jedináček (jako manžel, v mém případě). A to třetí u nás přišlo nečekaně.
A co - mám si myslet: raděj jste se neměli narodit? Věším je snad na krk někomu? Pomůže mi s nimi ten, kdo mi vyčítá, že jsem je v takové situaci měla?
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(7.11.2006 13:48:49)
Milá koa, já si myslím, že ta poznámka o druhém dítěti na místě je. A myslím si o tobě totéž, co o "michalka,2 male deti", že jsi rozená trpitelka a tak trochu také masochistka (a navíc tvá věta - "třetí dítě přišlo nečekaně"...to vám ho přinesl čáp?, myslím si, že jsi nezodpovědná, uvědomuješ si, jaký život jsi svým dětem připravila? Vím, o čem mluvím, v takové rodině jsem žila, otec bych psychopat a naše máma se nechtěla rozvést, "aby mě a mladší sestře nevzala otce", i když jsme ji obě prosily, ať se rozvede, že takového otce nechceme a že nám bude bez něj lépe. Nakonec se rozvedli, když mě bylo 16, ale ještě léta s námi bydlel v jednom bytě. Neumíš si představit, jak moc problémů mi to přineslo nejen v dětství, ale ještě dlouhá léta v dospělosti. Je mi tvých dětí moc líto.
 koa 


Re: Re: Re: Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(7.11.2006 15:07:36)
Marto,
proč hned tak útočně a osobně?
Nic o mě nevíš, neznáš okolnosti a dovoluješ si mě odsoudit a vhodit do nějaké škatulky.
V současné době se rozvádím. Žádám o svěření dětí do péče. Dětem rozhodně není 16, je jim 8, 6 a 3.
 koa 


Re: Re: Re: Re: Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(7.11.2006 15:12:00)
Kromě toho si myslím, že si mě zaměňuješ za svou matku. Vyčítáš mi to, cos´ asi měla za zlé jí. Řekla jsi jí to?
Ale jinak díky - aspoň jsi mi potvrdila, že není důvod zachovávat nefunkční rodinu "kvůli dětem", jak teď často slýchám...
 sunsung 


Re: 

(7.11.2006 15:55:19)
Koa, asi bych Ti napsala před dvěma lety to samé, minimálně že jsi bláhová a měla jsi tři děti s násilníkem. Jenomže tam je právě to "něco", co Ti jako neumožňuje odejít.

A to prosím u mě to byl jenom přítel, děti jsem s ním neměla a byla jsem finančně zabezpečená a stejně jsem odešla až po tom, co jsem byla díky němu v nemocnici. Spíš bychom se měli pokusit definovat to "něco".

Je to závislost? Zamilovanost? Naprostá vydeptanost po soužití s ním?
 koa 


Re: Re: 

(7.11.2006 17:37:11)
Ajlino,
do manželství jsem šla s tím, že ho miluju, vážím si ho a budu dělat co bude v mých silách, aby mu se mnou bylo dobře. A manžel sliboval totéž a já jsem mu to věřila. Zpočátku to tak i bylo. Až po narození prvního dítěte jsem viděla, že něco je špatně. Ale já jsem opravdu a upřímně netušila, že by mělo jít o závažnější problém, o něco, co mi přeroste přes hlavu. Manžel na děti žárlil a pořád se s nima o mě přetahoval, já jsem to přičítala tomu, že je jedináček vyrůstající jenom s matkou. A doufala jsem, že se to změní, až budou děti větší. Částečně se to zlepšilo, to ano, už s ním můžou konverzovat a už tolik nebrečí. Ale on si našel zas jiné způsoby, jak mě deptat.
Mě vážně nenapadlo, že u nás doma jde o něco patologického. A částečně to bylo i tím, že manžel není násilník - tedy v tom smyslu, že mě nemlátí. Spíš šlo o atmosféru v rodině, o permanentní napětí, obavu, co zas řekne, že se mnou nebude mluvit...

To, že mi to nedocházelo, můžu trochu vysvětlit i tím, že o domácím násilí se mluví právě hlavně v souvislosti s fyzickým ubližováním. Mě manžel neškrtil, neohrožoval nožem, nic takového, takže jsem si říkala takové to obligátní "všude je něco". Jenom jsem nechápala, jak je možné, že se pořád cítím tak špatně, když mi manžel a tchyně (čili v postatě jediné dospělé osoby, se kterýma jsem souvisleji mluvila) neustále opakují, jak se mám dobře, že manžel dělá všechno pro rodinu, že žádná jiná manželka nemá tak krásný byt, myčku, pračku... Že bych měla být víc vděčná.

Až asi před dvěma lety mi to všechno docvaklo. Zjistila jsem, že manžel má poruchu osobnosti. Je zdatný manipulátor. Skutečně mi ubližuje. A je mizivá šance, že by se to mohlo výrazně a trvale zlepšit.


Já myslím, že to "něco" byl v mém případě smysl pro povinnost. Když jsem si ho vzala, tak to holt musím vydržet. Říkala jsem si, že tím, že s ním vydržím, prokážu svou sílu.
A jinak ten klasický model - období klidu, pak jsem udělala něco jinak, než očekával (to mi furt a furt omílal), následovalo jeho uražení a dusno, pak usmíření (téměř bezvýhradně vyvolané mnou, protože mi to dusno strašně vadilo), tedy vlastně omluva z mé strany, období klidu, atd, atd...
A v těch krátkých obdobích klidu tento pocit: hele, ono to jde, může to být lepší, vždyť on není tak špatný, jo, to půjde...
 ako 
  • 

Re: Re: Re: 

(7.11.2006 20:27:54)
Tak takové bylo i moje manželství. Trvalo mi to dlouho, než mi to docvaklo. Nejvíc asi když jsem začala číst o psychickém týrání. A můžu říct jedno - já byla přesvědčená, že jsem přecitlivělá, že si všechno moc beru .... dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to není pravda. Když navíc tolik lidí v okolí bylo přesvědčeno, že jsem se tak dobře vdala.
 Jana, 2 děti 
  • 

odchod - pro koa 

(7.11.2006 22:40:41)
Zažila jsem něco podobného a opravdu věřím každé slovo. Chci jen upozornit a hlavně dodat odvahu na to, že rozchod a následná nutná komunikace ohledně dětí bude jednoduchá. Protže se může stát, že otec dětí bude dělat vše proto, aby přes děti ještě více matce ublížil. Zažila jsem to na vlasstní kůži nebyla to procházka růžovým sadem. Trvalo léta, než se vše jaksi zklidnilo. Takže přeji moc a moc štěstí a pevné nervy. Myslím, že za ten klid, co teď mám mi to všechno stálo.
 Jana, 2 děti 
  • 

odchod - pro koa 

(7.11.2006 22:42:01)
... pochopitelně NEbude jednoduchá ... mi to uteklo :-)
 Valkýra 


Re: Re: Re: 

(8.11.2006 10:48:06)
Koa,
tak si čtu tvoje příspěvky a můžu říct, že některé pocity zažívám taky. Začíná ve mně dozrávat pocit, že se s manželem vzájemně ničíme, odebíráme si energii, ve chvíli, kdy špatně funguje firma, nemáme si co říct. Tématům, kvůli kterým jsme se vždycky hádali, se vyhýbáme a výsledek je ten, že se bavíme buď pracovně nebo vůbec.
Navenek naše manželství funguje výborně, ostré hrany se obrousily, jsme finančně zajištění a tak to trochu může vypadat, jako že mě pálí dobré bydlo. Ve skutečnosti je to trochu jinak. Manžel chce mít vedle sebe (ano, stačí mu žít vedle sebe) hlavně pracovní sílu, která bude (v tomto pořadí podle důležitosti): vydělávat peníze, udržovat domácnost, vychovávat dceru. Žít s někým skutečně spolu je mu asi vpodstatě ukradené.
Nejhorší je, že jemu na současném stavu vadí pouze to, že prý špatně vedu domácnost, jinak je spokojený. Já na své straně bohužel nemám nikoho, ani svoji rodinu, právě proto, že po straně vedení domácnosti se mi opravdu dá leccos vytknout, tak můžu prý být ráda, že on to vůbec snáší. Jeho chování je prý v tomto případě naprosto normální.
Nejhorší na téhle situaci je právě ta jeho relativní spokojenost, on nebude nic řešit.

 Nana 
  • 

Re: Re: Re: Re: 

(8.11.2006 11:13:31)
S tou domácností to znám. Prostě se předpokládá, že to musí bavit všechny ženský. Když Ti cokoliv vadí nebo se trápíš, stačí chlapovi Tě usadit s tím, že nemáš umytý okna a co tomu řeknou příbuzný, především matka. Mohlo by stačit že máš zaměstnání. Ona doba postoupila a manželé se musí na domácnosti taky podílet, když žena pracuje, jinak nebude domácnost dokonalá, když bude jenom na Tobě. Ahoj!
 Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 


Re: Re: Re: Re: Re: 

(8.11.2006 11:34:32)

Jsem sice na mateřský,ale mít dokonale fungující a uklizenou domácnost je prostě nad moje síly.Kluk mi dává zabrat,je ve věku bordelaření,sám si ještě hrát neumí ,tak rozhazuje hračky po celém bytě a vyžaduje neustále mojí pozornost.Takže i když se to chlapovi nelíbilo,ze začátku měl trochu keci,tak prostě dítě je u mě na prvním místě,pak teprve úklid.Je to jako když jsi v práci.Makáš a nikde to není vidět.Nenech se buzerovat.Nejsem žádná bordelářka,snažím se aby bylo všechno jak má být,ale občas to prostě nestíhám.Nejde o život,tak když má chlap nataženou pusu,ať si uklidí sám.
 koa 


Re: Re: Re: Re: 

(8.11.2006 14:43:26)
Valkýro,
taky znám ty názory, že rodina slouží především k zabezpečení dětí, po sociální a ekonomické stránce. Do jisté míry jsem se s tím pokoušela ztotožnit, když mi došlo, že s manželem žijeme vedle sebe, ne spolu. A asi bych to nějakou dobu i vydržela, kdyby mě manžel prostě nechal žít. Kdyby se nepokoušel nasadit mi do hlavy JEHO názory, JEHO přání, JEHO touhy. Ale já jsem postrádala osobní svobodu, v tom smyslu, že jsem se nemohla chovat autenticky, říkat, co si skutečně myslím. A když jsem se zachovala jinak, než on si přál, tak mě trestal. Zpočátku tím, že se mnou nemluvil, ignoroval mě i děti, nedělal, co jsem předem domluvili (odvoz někam autem, nákup...). Když po čase zjistil, že už mě to netrápí, začal s odpíráním peněz. Prostě vždycky si našel něco, čím mě dostane.
Ale jak jsem napsala dřív, manžel má poruchu osobnosti - je narcista. A tohle oni dělají, pořád takové "zkoušky lásky". Jako by si řekli: schválně, teď udělám ještě tuhletu prasárnu, jestli mě bude mít pořád ráda?!
Já myslím, že v tom je patologie vztahu, že se žena snaží manžela ničím nenaštvat, naučí se, co a jak může říct a co už ne, ale muž si pokaždé najde něco, co je hodno trestu a ten pak udělí...
Nedávno jsem v magazínu ONA Dnes četla článek o domácím násilí a tam byla tučným písmem zvýrazněna věta: kdybys byla poslušná a dělala, co po tobě chci, nemusel bych tě trestat.
Úplně ve mně zatrnulo, protože to jsou přesně manželova slova.


Takže já, Valkýro, nevím, jestli u vás jde o domácí násilí nebo jestli jste prostě s manželem totálně rozdílné osobnosti, které nemají (kromě dcery a práce) už nic společného. V každém případě - ty se cítíš ve vztahu nedobře. Já bych to začala řešit přes poradnu. Aspoň by sis ujasnila, do jaké míry můžeš svůj život ovlivnit. Získala bys pocit, že ty řídíš svůj život, ne že osud tě někam vleče a ty s tím nemůžeš nic dělat.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: 

(10.11.2006 11:45:04)
Koa,
o domácí násilí určitě nejde, jen jsem reagovala na tvoje příspěvky, které docela dobře vystihly i moje pocity. U vás už asi šlo určitý druh psychického násilí, u nás jde spíš o ty rozdílné osobnosti a o to, že se nedoplňujeme a nejsme schopni domluvit co se týče údržby domácnosti, což "kazí pověst" hlavně mně.
 ako 
  • 

Re: Re: Re: Re: 

(8.11.2006 18:29:28)
Valkýro, mě trvalo docela dost dlouho než jsem pochopila, že opravdu po určitém čase, kdy opadne to prvotní zamilování, můj muž mě potřebuje skutečně jen na to, abych mu vychovala děti, udržovala domácnost a pak ještě do určité doby na sex. Nějaké partnerství mu bylo úplně ukradené, naopak, jakákoliv snaha aspoň něco málo mít společného okamžitě byla potrestána. On ani partnerku prostě nepotřebuje, život v partnerství ho děsí. On chce mít svobodu, dělat si co chce a občas si zpestří život milenkou, kterou zavčas odvrhne, aby s ní neměl zase moc společného. Je to sice zvláštní, ale vnímám to tak, že někteří jedinci si fakt nejlépe vystačí sami.
 Jana, 2 děti 
  • 

... někteří jedinci ... 

(8.11.2006 21:13:16)
Ano, k tomu se přidávám a ještě dodávám , nejvíc ty jedince štve, že jaksi jsou sami, dělají si co chtějí jenže jim holt "zbyly" nějaké děti, které rostou, chtějí jíst, sportovat a dělat spoustu dalších normálních věcí, na které jim musí (považte - musí!!!) přispívat :-). Pořád se mluví o tom, že ve školách by měla probíhat výchova k partnerství a rodičovství, protože ne všechny rodiny připraví své potomky dobře na život a skutek jaksi utek.
 cortinella 


Re: Re: 

(3.12.2008 17:27:05)
Ahoj, moc bych si s tebou o tomto tématu chtěla popovídat. Budu ráda když se mi ozveš. Doma mám něco podobného, možná je to u nás horší. Manžela jsem si brala jako zkušeného samostatného inteligentního člověka. Je o deset let starší.V období chození jsem k němu vzhlížela. Než jsme spolu začali žít ničeho jsem si nevšimla, teď mi to okolí vytýká ale já opravdu asi byla tak zamilovaná. Po svatbě nastaly hádky, různé druhy nedorozumění, mlčení. Myslela jsem si tehdy, že je to normální,že si každý prostě musíme doma vytvořit určitý prostor a že si ho chceme vybojovat. Jenže napětí postupně rostlo, hádky také a nakonec se se mnou manžel normálně baví jen pár dní v roce. Zbytek je uražený. Jako záminku si najde cokoliv. Je cholerik, má sebepoškozující sklony. Když je vzteklý, bojím se ho i přesto že věřím že by na mě ruku nikdy nevztáhl. Vím, že bych si to nenechala líbit. Také vím, že ho bohužel nezměním a ani on sám se nezmění, protože on problémy jednoduše nevidí. Pro něj jsme já ta hysterka, ta která má pořád potřebu něco řešit, ta která do něj potřebuje nutně nahlížet, ta která si chce povídat když on nechce. No mohla bych pokračovat, bylo by toho hodně. Problém je, že se cítím naprosto zdeptaná, smutná, rezignovaná, nic mě nebaví a to máme dvě krásné zdravé děti z kterých bych se těšit měla a mohla. A bohužel odnášejí to i oni. Syn je ještě malý tak většinou jen brečí ale dcerce je šest a manžel si bohužel nebere servítky ani před dětmi, snažila jsem se naše rozpory a jeho výbuchy oddalovat alespoň do doby než budou děti spát ale nedaří se. Vlastně taky neustále mám myšlenky na odchod. ne že by se takhle žít nedalo, jen asi nechci. Ale bojím se. Mám sice zázemí, i nějaké peníze a byt je můj ale cítím se strašně vyčerpaná a vůbec už nemám sílu o nic bojovat. A já vím že boj by to byl protože manže je optravdu tvrdý soupeř. Budu moc ráda když mi napíšeš na můj e-mail: cortinella@seznam.cz

 Líza 


Re: Re: Re: Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(7.11.2006 17:41:57)
Marto, o tom si jistě můžeš promluvit se svojí mámou, ale tady jsi agresivní na nesprávném místě. Možná, pokud si skutečně upřímně promluvíte, pochopíš, kolik to stojí zoufalé odvahy, takovému člověku se vzepřít. A možná i to, že tihle lidé perfektně umějí svou partnerku o ty nejmenší zbytky odvahy připravit.
To ne tvoje matka, to tvůj otec je vinen. A nevyčítej oběti, že se nebránila dost dobře. Kdo ví, jak bys to na jejím místě zvládla ty...
 Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 


Re: Re: Re: to michalka,2 male děti - jsem už strašně slaba 

(7.11.2006 13:53:04)

Koa úplně respektuju tvůj názor.On je každý příběh trochu jiný,nejde to všechno házet do jednoho pytle.Každá,která jsme si tím prošla,nebo procházíme,tak nějak chápeme ty další,ale svým způsobem a jinak.To je úplně normální.Já to brala podle sebe.Už bych s ním prostě druhý dítě mít nemohla a ani nechtěla.Podařilo se mi odejít a včas,protože kdoví jak bych dopadla.
V tý době jsem vůbec nemyslela na finance atd.Šlo mi jen o to zmizet od něj.Naštěstí tu byla máma.Mohla jsem k ní.
Já si z názoru ostatních vždycky něco vezmu,jen tím,že se můžeme vykecat,si pomáháme ne?
 jana 
  • 

Re: Domácí násilí 

(22.8.2005 15:38:57)
Mne by bylo jedno,jestli mi nekdo veri nebo ne.Lide ,kteri mi znaji,by mi urcite verili a ostatni by mi byli ukradeni. Hlavni je,ze ty vis,co mas doma a musis se pokusit tu Tvoji vec dotahnout do konce -hlavne ve prospech ditete.Drzim palce
 sunsung 


Re: Re: Domácí násilí 

(22.8.2005 17:20:47)
Jano děkuju.
 xxxgarfield 


Re: Domácí násilí 

(10.9.2005 20:57:11)
Ahojky, nechapu na co cekas ... Zivot neni pokus majetek ? kasly na majetek jestli je tvuj manzel lempl a ty jsi ta sikovna tak si poradis utec bude ti lip. opatrovnictvi na to rada neexistuje poradil bych se s hodne dobrym pravnikem nevahal bych investovat cas a penize vyhledat toho nejlepsiho dnes je to myslim hlavne o tom. A hlavne zacal bych si vse psat kazdou krivdu kazde napadeni kady poznatek az dojde k soudu vzpomenes si na tri pet veci a zbytek ze sebe nedostanes budes tam stat sama a manzel na tebe bude koukat. psal bych si tedy vse s datumem a hodinou aby vse vyznelo pravdive az to budes cist musi toho byt hodne a musi to byt pravda jen takove poznamecky ktere ti pak pomuzou pripomenout si situaci a rozpovidat se. Nerikam ze me rady jsou spravne ale tak to citim :-) Ahoj preji uspech.
 Misa3 
  • 

Re: Re: Domácí násilí 

(11.9.2005 11:13:58)
Souhlasim, ale neni to o pomste, je to o moznosti vychovavat sve deti. K tem zapiskum, je dobre si schovavat i dukazy, fotky modrin po napadeni, potvrzeni od doktora, nahravky toho co rika do mobilu nebo telefonu( da se zaridit na policii, nebo vypisky SMSek,( taky domluva s policii. Dal je dobre si vse dulezite nechat kopirovat a potvrdit notarem, zabrani se tak "ztrata" dukazniho materialu. Hodne veci se zmuze, ale na hodne jsou treba penize. Takze az se rozhodnes k opusteni manzela vse si dopredu prichystej, nejednej impulsivne a hlavne ho proboha o tom ze chces odejit neinformuj predem. Utec az budes mit vyjasneno kam( domluva s nekterou z organizaci( viz adresy) a zarizeni azylu pro pbeti domaciho nasili. Penize doklady a veci dulezite pro tebe a pro deti vynes postupne z domu a nechej u nejake kamaradky nebo pribuzny na ktere je spoleh.

Nedramatizuji to, pokud zena rekne agresivnimu manzelovi, ze se rozhodla utect, muze ji v afektu prinejmensim zbit, ne-li hur. Ale pokud ve vztahu zustanes, bude to porad horsi. Tohle neni chripka, to neprejde, jen se to bude porad zhorsovat. Vim, ze ted mas asi velky strach a proto je nutne o tom pohovorit s nekym, kdo ma s podobnymi problemy uz velke zkusenosti( poradci v pomocnych organizacich), najit poradnu, kde Ti skutecne pomohou, kde Ti reknou, jak se k uteku pripravit, jak si zamluvit pobyt v azylovem dome, jak odejit, aniz bys ztratila trvaly pobyt a tedy narok na byt a jak vzit s sebou deti aniz bys mohla byt zalovana pro unos atd. atd. Je to dulezite, i kdybys musela utect a bylo to spontanni, tedy bez moznosti pripravy, bude lepsi, kdyz okamzite potom se poradis a tim, ze budes vedet kde a budes umet zmapovat vsechno co je nutne udelat, nebudes bezmocna.

Pokud chces, napis mi, udelam vs,e abych Te spojila s nejakou funkcni organizaci, pokud Ti pomuze psychicka opora, mohu Ti ji poskytnout, nebo Ti dat kontakty na dalsi poradce. Muze Ti pomoct hodne lidi, ale to hlavni budes muset udelat sama, odejit od partnera a postarat se, abys mela kam jit a opatrit si penize na pravnika a utek.

Pokud mas pratele, je cas se presvedcit, jestli skutecne za neco stoji. Ja sve kamaradce pomohla a v jinych problemech pomohla spousta lidi mne, podle mne je to normalni, ale muzes narazit na lidi, kteres pokladala za pratele a kteri pro Tebe nehnou prstem, pokud jsi v prusvihu...ale na druhe strane Ti mohou pomoci i zcela neznami lide... Napr. bys mela vedet, ze Ti muze v krajnim pripade pujcit i mesto (tzv. bezurocna pujcka).Problemy i takove jake mas ted Ty, jsou hodne o lidech a o pratelstvi, schopnosti pamahat atd..
 Misa3 
  • 

Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(11.9.2005 11:18:15)
Souhlasim, ale neni to o pomste, je to o moznosti vychovavat sve deti. K tem zapiskum: je dobre si schovavat i dukazy, fotky modrin po napadeni, potvrzeni od doktora, nahravky toho, co rika do mobilu, nebo telefonu( da se zaridit na policii), nebo vypisky SMSek,( taky domluva s policii). Pokud je policie laxni, je lepsi zkusit Statni zastupitelstvi, jsou tam o dost ochotnejsi.

Dal, je dobre si vse dulezite nechat kopirovat a potvrdit notarem, zabrani se tak "ztratam" dukazniho materialu. Hodne veci se zmuze, ale na hodne jsou treba penize. Takze az se rozhodnes k opusteni manzela, vse si dopredu prichystej, nejednej impulsivne a hlavne ho proboha o tom, ze chces odejit, neinformuj predem. Utec, az budes mit vyjasneno kam( domluva s nekterou z organizaci( viz adresy) a zarizeni azylu pro obeti domaciho nasili. Penize doklady a veci dulezite pro Tebe a pro deti, vynes postupne z domu a nechej u nejake kamaradky nebo pribuznych, na ktere je spoleh.

Nedramatizuji to, pokud zena rekne agresivnimu manzelovi, ze se rozhodla utect, muze ji v afektu prinejmensim zbit, ne-li hur. Ale pokud ve vztahu zustanes, bude to porad horsi. Tohle neni chripka, to neprejde, jen se to bude porad zhorsovat. Vim, ze ted mas asi velky strach a proto je nutne o tom pohovorit s nekym, kdo ma s podobnymi problemy uz velke zkusenosti( poradci v pomocnych organizacich), najit poradnu, kde Ti skutecne pomohou, kde Ti reknou, jak se k uteku pripravit, jak si zamluvit pobyt v azylovem dome, jak odejit, aniz bys ztratila trvaly pobyt a tedy narok na byt a jak vzit s sebou deti, aniz bys mohla byt zalovana pro unos atd. atd. Je to dulezite, i kdybys musela utect a bylo to spontanni, tedy bez moznosti pripravy, bude lepsi, kdyz okamzite potom se poradis a tim, ze budes vedet kde a budes umet zmapovat vsechno, co je nutne udelat, nebudes bezmocna.

Pokud chces, napis mi, udelam vs,e abych Te spojila s nejakou funkcni organizaci, pokud Ti pomuze psychicka opora, mohu Ti ji poskytnout, nebo Ti dat kontakty na dalsi poradce. Muze Ti pomoct hodne lidi, ale to hlavni budes muset udelat sama, odejit od partnera a postarat se, abys mela kam jit a opatrit si penize na pravnika a utek.

Pokud mas pratele, je cas se presvedcit, jestli skutecne za neco stoji. Ja sve kamaradce pomohla a v jinych problemech pomohla spousta lidi mne, podle mne je to normalni, ale muzes narazit na lidi, kteres pokladala za pratele a kteri pro Tebe nehnou prstem, pokud jsi v prusvihu...ale na druhe strane Ti mohou pomoci i zcela neznami lide... Napr. bys mela vedet, ze Ti muze v krajnim pripade pujcit i mesto (tzv. bezurocna pujcka).Problemy i takove jake mas ted Ty, jsou hodne o lidech a o pratelstvi, schopnosti pamahat atd..
 sunsung 


Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(12.9.2005 14:27:08)
Míšo, já jsem teď měsíc po odchodu z domova a lituju toho, že jsem podlehla nátlaku okolí a odešla jsem. Všichni mi říkali odejdi a já jsem jim říkala, že to chci vydržet. Odešla jsem pochopitelně sama, teda odešla ...byla jsem převezena do nemocnice, ale pak se zpět nevrátila...
Ten život s ním byl hezký až na to násilí aq bití. Teď nemám nic, věci, majetek, přátele, bydlení.A tak vím, že ten špatný život byl alespoń život, ale to co je teď už ani život není...Kdybych zůstala mohla bych se těšit alespoń na ty hezké chvíle a teď se nemůžu těšit na nic...
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(12.9.2005 16:30:37)
Ajilino,
rikas, ze jsi neodesla, ale ze te odvezli do nemocnice? Podivej, nechci sypat sul do ran, ale napadlo te, ze jsi mela desnou kliku a mohli te taky vezt bradou vzhuru? Rikas, ze nebylo jen to biti, ale i hezke chvile, ale na svete je pro tebe chlap, ktery s tebou bude mit hezke chvile, ale bez biti!
Myslim, ze bys mela navstivit nejakeho psychologa a promluvit si. Uvidis, ze na tom svete jsou i lepsi veci, nez neustaly strach z toho co bude, s jakou prijde. Podle toho, ze te odvezli do nemocnice, tak to muselo byt doma hodne zle.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(12.9.2005 20:28:29)
Ajlino,
a čekat jestli přijde z hospody v pohodě nebo v bojové náladě. Jestli na Tebe bude hodný nebo ne. Tomu říkáš život?
Věř že bude líp. Pokud chceš napiš mi na mejlík.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 9:45:30)
On nechodil do hospody. To nebylo v závislosti na alkoholu. Byla to psychická porucha celá léta neléčená a nám se ji také nepodařilo zvládnout.K psychologům chodím ke dvěma. Vždycky všechno ze sebe vysypu a vlastně nic a pak chodím na psychiatrii a tam mi dají léky na depresi a vlastně taky nic.Vlastně nežiju. Jenom se tak pohybuju mezi dnem a nocí. Do práce ještě nemohu. Chybí mi rodina, zázemí, bežné denní starosti, život a koneckonců i ty hezké věci, které jsem měla vždy kolem sebe, váza od kamarádky, prohlížení fotek. Nemám nic.Chtěla jsm si nají t partnera na inzerát a všichni mě to rozmlouvají, že je jěště brzo a tak jsem sama.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 9:46:54)
Nebude líp. Vlastně jsem umřela, akorát tělo žije dál. Dala bych všechny své orgány nějaké mamině, která má fungující rodinu a je třeba nemocná a pomohlo by jí to.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 9:48:14)
omlouvám se za pravopis "mně"
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 11:00:01)
Tak mi to zacina davat i vic smysl, kdyz jsi se rozepsala. Jsi ve velmi tezkem obdobi, kdy beres leky a mas momentalne poruchu mozku a nevytvari se ti endorfiny, ktere jsou potreba k tomu, aby ses smala, bylo ti pekne, prijemne, uzivala si toho, ze treba sviti slunce a vykvetla ti kytka. Necim podobnym jsem si prosla, i kdyz z jineho duvodu a moc dobre vim, jak mi tyhle reci prisly plytky, zbytecny a k nicemu. Je to uz par let a jsem z toho venku a dneska si ty rozkvetly kytky ocucham a zasmeju se, kdyz vidim zajice, jak hopka po poli. Tehdy jsem to nevidela a kdyz jsem si toho vsimla, tak jsem si rekla "A co ma bejt, no tak tam bezi zajic, stejne taky umre, jako my vsichni" :-(((. Cesta z toho stavu byla dlouha, ale leky na depresi funguji. Jejich nevyhoda je v tom, ze stejne, jako se dlouho propadas do deprese a dlouho o tom ani nevis (myslis si, ze je jenom zly obdobi, ze bude lip, ze ses jen spatne vyspala atd.), tak i nez ty leky zaberou a zacnes se usmivat a radovat, tak to chvili trva, ale je to obvykle maximalne 6 tydnu. Proto si myslim, ze uz jsi na konci toho zlyho obdobi a ted uz bude cesta jen nahoru. Prusvih je, kdyz clovek sedi pred TV, nevnima ji a tam bezi jen idiotsky serialy a vlastne nemas do ceho pichnout a prijdes si desne sama a opustena. Moc dobre to znam. Jestli chces, tak mi napis email.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 11:48:14)
Ajlino,
nikdo neříká že to máš teď jednoduché, ale předtím jsi měla?
Uvědomuješ si že jsi mohla dopadnout hůř že jsi se už nemusela zvednout a skutečné Tvé orgány teď mohl mít někdo jiný?
Věř že vím co je to smutek. A taky vím že pokud mozku "dovolíš" načíst depresivní schéma tak se z něj potom budeš hůř dostávat.
Teď máš to co jsi dřív neměla možnost vzít život do svých rukou a nenechat si ubližovat. Držíme palce.
 Bosorka2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 14:46:18)
Ajlino:
Nemusíš hledat hned partnera přes inzerát,
zkus napřed kámošku, se kterou by se dalo někam zajít- do bazénu, posilovny....
skupiny lidí které něco podnikají, třeba turistiku....
zkusit poznat nové lidi, přes ně okruhy jejich známých......

hledat partnera když jsi v depresi není dobré, normální lidi depresí odradíš a
nalepil by se na tebe bůhvíkdo....
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(15.9.2005 0:23:16)
Všem moc děkuju. Veškeré aktivity jsou omezené tím, že přežívám v azylovém domě a zcela bez peněz, všechny jsem nechala u něj. Ale snad fakt jednou bude líp...Díky všem. Jsem také v pracovní neschopnosti, takže zajít s kamarádkou ... nejde a návštěvy tady nejsou povoleny.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(15.9.2005 0:24:48)
A až azyl skončí, tak zcela bez peněz budu vržena na ulici. Zřejmě na konci září...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(15.9.2005 5:42:57)
Ajlino, rodiče, sourozenci, přátelé...a taky dokud jsi v azylu, využij všechny možnosti porady o sociálních a jiných dávkách a takových věcech. Taky bys mohla dr, poprosit at ti nějak upraví vycházky na PN, právě proto, abys s tou kamaárdkou ven mohla a nebyla s těma černýma myšlenkama tak osamělá.
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(15.9.2005 10:28:40)
Liza ma pravdu. Strasne se mi nechtelo, ale nutila jsem se do vychazek. Koukala jsem se jak cert na vsechny kolem a lidi se mi vyhybali, ale musim uznat, ze chuze po lese me dost dodavala silu a citila jsem se pak lepe.
Co se tyka vychazek na PN, tak jsem je mela neomezene, ale rekla jsem si o to u Dr. Ptal se me, jak si to predstavuji a ja rekla, ze se proste chci jit projit a nebyt tam porad zabednena doma a on mi napsal 24 hodin denne.

Opravdu budes vrzena na ulici? Nemas nejakou pritelkyni, rodice, sourozence, u kterych bys mohla prebyt par dni?
 Misa3 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(15.9.2005 13:12:09)
Ailino, ver mi ze odchod od nasilneho partnera je to jedine co e da delat. Vim, ze Ti je ted hodne zle, ale jstejne jako ostatni hokly jsem i ja prosla poradnou depkou a vim co to je, kdyz si clivek pripada jako mrtvy nemakomu co rict, nema o cem se bavit a navic protoze bere antidepresiva, ktere tlümi negativni pocity, tlumi tak pocity pozitivni a tak si na zabavach nebo navstevach pripadas jako vycpana, lide si odsedaji protoze se prakticky ani nemuzes nijak bavit atd. Je to skutecne hnusne obdobi a ja vzdycky brecela jak zelva u sve terapetuky, ze to ukoncim. Ona me zavazala proste mi rekla ze po tom co si se mnou dala tolik prace chce abych alespon pockala nejmene rok, ze mi ruci za to ze do roka to bude lepsi. Ver never, bylo. Objevila jsem internet a nasla si par kamaradek, spis takovych ktere potrebovaly oporu nez tech ktere by ji extra poskytovaly( mozna to byla chyba, ale mela jsem pocit, ze k necemu jsem ze me nekdo potrebuje a ze se nekdo tesi na muj dopis nebo mail. Pak jsem vzala doborvolnou praci v kocicim utulku, kazdy lekar Ti rekne ze pro nekoho, kdo prekonal ( v te dobe) hematoonkologicke onemocneni neni horsi misto( moznost infekce, snizena imunita atd.) Ale vzdycky jsem to chtela delat a protoze jsem mela ID tak jsem si to i mohla dovolit( zila jsem v te dobe s mati a penize jsme mely/tedy nic moc, ale stacily/), a nikdy jsem nebyla tak stastna jako s temi kocicimi holkami. mozna ze to je hodne infantilni ze ze si myslis, ze kdyz mi stacilo ke stesti tohle tak to moc vazne nebylo, nevim rozhodne to bylo natolik zavazne ze jsem uvazovala o odchodu a kdyby jen uvazovala...Ale ani tech zoufalych pokusu nelituji, dalo mi to urcity nadhled a moznost pochopit co proziva clovek, ktery je hodne psychicky dole. A hlavne to ze i kdyz to mozna trava dlouho co je clovek dokonale DOWN nebude to naveky, a ze skutecne ten rok vetsinou byva doba, kdy se z toho dostanes.

Jinak souhlasim ted nehledej partnera, nejsi na tom dobre a malo muzu ma sklony osvobozovat zakletou princeznu s sekat hlavy jejim drakuv v podobe depresi atd. Musis se dat nejdrive doporadku a v tom Ti mohou fantasticky pomoci kamaradky. Muzete mit treba spolecne tema "jak ta Misa blbe radi jak si mysli ze vsechno zna a vi a vsude byla dvakrat, ale pokud to bude prvni tema ktere vas da dohormady a odhali ze mate spoustu podobnych nazoru osudu a postoju je to naprosto OK a ja se v zadnem pripade zlobit nebudu. Jinak jsem sem ted prilis nepsala ne za bych se chtela od Vasich probmelu odpoutat, ale zemrela mi mati a nechala me bez dispozicniho prava takze protoze jsem ji vzdy z duchodu davala na domacnost a zbytek utracela za leky, ale take za pitomosti ktere se mi libily a ktere jsem z casti posilala kamaradkam k narozkam a k Vänocum, kdy jsem prozivala jse detske obdobi protoze jsem saturovala det kamaradek hrackami atd proste jsem si za sve peniza( nebylo jich zase tak moc) naramne uzivala, byl to trochu zlom tohle nejak preklenout a najit zkusob jak a hlavne z ceho dal. Ale diky zkvelym kamaradum se zpusob nasel, pomohli mi v zakladnich i podruznych vecech a ja jim byla a jsem za kazdou radu pripadne jiny projev pratelstvi strasne vdecna, tak ted mohu pokracovat a mohu se znovu zamyslet nad problemy jinych aniz bych byla zhroucena jak bych asi byla nebyt lidi kteri precenili vse co jsem kdy pro ne udelala( byly to veci ktere by udelal skoro kazdy clovek a z deprese me uz po druhe ci kolikate dotali) Ver mi , ze kazda z nas jak tu jsme ma sve draky a musi s nimi bojovat a ma i obdobi, kdy ma pocit ze se pro ni zhroutil svet a kdy naprosto nevi jak dal, ale ver, ze to pomine, ja i ostatni holky Ti to muzeme potvrdit. Ver tomu a projdi tim skaredym obdobim ktere te ted potkalo s vidinou toho ze bude zase dobre. Ze zase bude vse po cem snis a rozhodne to bude lepsi nez zustavat s nekym kdo Ti nechava paberky minulosti, kdy se k Tobe choval slusne, a drboty pritomnosti, kdy nahodou mel dobrou naladu. Uvaz to, Ty prece mas na vic, tak proc se nechavat utloukat chlapem, ktery nema ani tolik sebevedomi aby si ujasnil ze tohle je predevsim jeho problem a ze k psychologoviby mel chodit on a ne okoli. On ma toliz urcitym zpusobem pravdu on skutecne nema problemy, to ze jeho blizci o ktere by mel pecovat a pomahat jim se ho boji a ze jim dela ze zivota peklo to mu jaksi nedojde, on proste problemy nema a nic jineho ho v jeho sobectvi nezajima. Ver mi mas na vic, tohohle citove nevyspeleho, nezraleho jedince prenech jinym , potreboval by skutecne raznou partnerku ktera by mu podobne veci z hlavy pripadne i vytloukla, aby si jednou overil jake to je, kdyz cloveka ten kdo je mu nejblizsi pripravuje o lidskou dustojnost...

Tak a moc mi nenadavej ver mi to, ze odesla je skutecne lepsi a az i Tiobe bude psychicky lepe a az si ziskas pratele( zacala bych temi kamaradkami) Uvidis ze vetsina jich prozila to co ty a ze si rozhodne mate o cem povidat, ze te chapou, ze prvni mesice prozivaly totez atd. A hlavne vydrz, bude skutecne lip. Ver i mne, ostatnim holkam na webu. A drz se, ver never, jsme s Tebou. Klidne napis a klidne mi nadej, pokud Ti to pomuze probereme to a mozna, ze to uvidis trochu z me strany a i to Ti muze pomoc. Vydrz. Pa, Misa
 Misa3 


Ach jo ty chyby.... 

(15.9.2005 13:24:26)
Ailino, ver mi, ze odchod od nasilneho partnera je to jedine, co se da delat. Vim, ze Ti je ted hodne zle, ale stejne jako ostatni holky jsem i ja prosla poradnou depkou (pekne dlouhou) a vim co to je, kdyz si clovek pripada jako mrtvy, nema komu co rict, nema o cem se bavit a navic, protoze bere antidepresiva, ktere tlumi negativni pocity, tlumi take pocity pozitivni a tak si na zabavach nebo navstevach pripadas jako vycpana, lide si odsedaji, protoze se prakticky ani nemuzes nijak bavit atd. Je to skutecne hnusne obdobi a ja vzdycky brecela, jak zelva u sve terapetuky, ze to ukoncim. Ona me zavazala, proste mi rekla, ze po tom co si se mnou dala tolik prace, chce abych alespon pockala nejmene rok, ze mi ruci za to, ze do roka to bude lepsi. Ver never, bylo.

Objevila jsem internet a nasla si par kamaradek, spis takovych, ktere potrebovaly oporu, nez tech, ktere by ji extra poskytovaly( mozna to byla chyba, ale mela jsem pocit, ze k necemu jsem ze me nekdo potrebuje a ze se nekdo tesi na muj dopis nebo mail). Pak jsem vzala dobrovolnou praci v kocicim utulku,( kazdy lekar Ti rekne, ze pro nekoho, kdo prekonal /v te dobe/ hematoonkologicke onemocneni neni horsi misto/ moznost infekce, snizena imunita atd./) Ale vzdycky jsem to chtela delat a protoze jsem mela ID, tak jsem si to i mohla dovolit( zila jsem v te dobe s mati a penize jsme mely /tedy nic moc, ale stacily/), a nikdy jsem nebyla tak stastna, jako s temi kocicimi holkami. Mozna, ze to je hodne infantilni, ze ze si myslis, ze kdyz mi stacilo ke stesti tohle, tak to moc vazne nebylo...Nevim, rozhodne to bylo natolik zavazne, ze jsem uvazovala o odchodu a kdyby jen uvazovala...Ale ani tech zoufalych pokusu nelituji, dalo mi to urcity nadhled a moznost pochopit, co proziva clovek, ktery je hodne psychicky dole. A hlavne to, ze i kdyz to mozna trva dlouho, co je clovek dokonale DOWN, ale ze to nebude to naveky a ze skutecne ten rok vetsinou byva doba, kdy se z toho dostanes.

Jinak souhlasim, ted nehledej partnera, nejsi na tom dobre a malo muzu ma sklony osvobozovat zakletou princeznu s sekat hlavy jejim drakum, v podobe depresi atd. Musis se dat nejdrive do poradku a v tom Ti mohou fantasticky pomoci kamaradky. Muzete mit treba spolecne tema "jak ta Misa blbe radi, jak si mysli, ze vsechno zna a vi a vsude byla dvakrat...", ale pokud to bude prvni tema, ktere Vas da dohormady a odhali, ze mate spoustu podobnych nazoru, osudu a postoju, je to naprosto OK a ja se v zadnem pripade zlobit nebudu.

Jinak jsem sem ted prilis nepsala, ne za bych se chtela od Vasich problemu odpoutat, ale zemrela mi mati a nechala me bez dispozicniho prava, takze protoze jsem ji vzdy z duchodu davala na domacnost a zbytek utracela za leky, ale take za pitomosti, ktere se mi libily a ktere jsem z casti posilala kamaradkam k narozkam a k Vanocum, kdy jsem prozivala sve detske obdobi, protoze jsem saturovala deti kamaradek hrackami, atd proste jsem si za sve penize( nebylo jich zase tak moc) naramne uzivala, byl to trochu zlom, tohle nejak preklenout a najit zkusob, jak a hlavne z ceho dal... Ale diky zkvelym kamaradum se zpusob nasel, pomohli mi v zakladnich i podruznych vecech a ja jim byla a jsem, za kazdou radu pripadne jiny projev pratelstvi strasne vdecna, tak ted mohu pokracovat a mohu se znovu zamyslet nad problemy jinych, aniz bych byla zhroucena, jak bych asi byla nebyt lidi, kteri precenili vse, co jsem kdy pro ne udelala( byly to veci ktere by udelal skoro kazdy clovek a z deprese me uz po druhe ci kolikate dotali).

Ver mi , ze kazda z nas jak tu jsme ma sve draky a musi s nimi bojovat a ma i obdobi, kdy ma pocit, ze se pro ni zhroutil svet a kdy naprosto nevi jak dal, ale ver, ze to pomine, ja i ostatni holky Ti to muzeme potvrdit. Ver tomu a projdi tim skaredym obdobim, ktere Te ted potkalo s vidinou toho, ze bude zase dobre. Ze zase bude vse, po cem snis a rozhodne to bude lepsi nez zustavat s nekym, kdo Ti nechava paberky minulosti, kdy se k Tobe choval slusne, a drobty pritomnosti, kdy nahodou mel dobrou naladu. Uvaz to, Ty prece mas na vic, tak proc se nechavat utloukat chlapem, ktery nema ani tolik sebevedomi, aby si ujasnil, ze tohle je predevsim jeho problem a ze k psychologoviby mel chodit on a ne okoli. On ma toliz urcitym zpusobem pravdu, on skutecne nema problemy, to, ze jeho blizci o ktere by mel pecovat a pomahat jim, se ho boji a ze jim dela, ze zivota peklo, to mu jaksi nedojde, on proste problemy nema a nic jineho ho v jeho sobectvi a bezcitnosti vubec nezajima. Ver mi mas na vic, tohohle citove nevyspeleho, nezraleho jedince prenech jinym , potreboval by skutecne raznou partnerku, ktera by mu podobne veci z hlavy pripadne i vytloukla, aby si jednou overil na vlastni kuzi, jake to je, kdyz cloveka ten, kdo je mu nejblizsi, pripravuje o lidskou dustojnost...

Tak a moc mi nenadavej, ver mi to, ze odesla je skutecne lepsi a az i Tobe bude psychicky lepe a az si ziskas pratele( zacala bych temi kamaradkami) Uvidis, ze vetsina jich prozila to co Ty a ze si rozhodne mate o cem povidat, ze Te chapou, ze prvni mesice prozivaly totez atd. A hlavne vydrz, bude skutecne lip. Ver i mne, ostatnim holkam na webu. A drz se a ver never, jsme s Tebou. Klidne mi napis a klidne mi nadej, pokud Ti to pomuze, probereme to a mozna, ze to uvidis trochu z me strany a i to Ti muze pomoc. Vydrz. Pa, Misa
 sunsung 


Re: Ach jo ty chyby.... 

(25.9.2005 13:37:19)
Míšo, zatím dík, napíšu víc až budu mít náladu...pa zatím a Tobě hodně štěstí...
 vranimůra 


Míšo 

(26.9.2005 16:00:50)
Ahojky jsem ráda, že jsem tě tu potkala. I když tahle rubrika je moc smutná. Prosím ozvi se Coře.
Chceš poslat fotky holek.
 Corra 


Re: Míšo 

(29.9.2005 20:03:56)
Míšo,ahojky.........jsem ráda že jsi tady,já už myslela na nejhorší :-((((( Kde si se tak dlouho toulala?
 Markéta 
  • 

Re: Ach jo ty chyby.... 

(15.1.2006 23:48:19)

Ahoj Míšo,dnes čtu Tvoje příspěvky poprvé a moc za ně děkuji.Že vúbec jsou.Teˇse mi ještě nechce o všem mluvit,zrovna včera mě manžel,se kterým už devět let nebydlím,fyzicky napadl na parkovišti před obchodním centrem,div mě nezabil...Ohlásila jsem to ochrance a pak i na policii,ale řekla bych, že to zlehčili. Udělala jsem to poprvé, tak nemám srovnání.Bohužel jsem na manželovi stále fin. závislá,starám se teď ještě o dlouhodobě nemocného syna,tak se mi fin. osamostatnění zatím nedaří.Asi bych teď potřebovala nejvíc vyřešit tento problém a moc bych uvítala nějakou radu nebo pomoc. Jestli se zeptáš,co chci dělat,tak jsem na tom podobně jako Ty,když jsi chtěla být nějak užitečná. Mám PC,konečně i internet, tak by to třeba mohlo být nějaké řešení.Pro začátek to asi stačí, myslím, že se ještě ozvu,líbíš se mi,moc. Děkuji Ti,za vše. Markéta
 Misa 32 


Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(16.1.2006 15:51:26)
Ahoj, taky to nemáš jednoduché a já když čtu tyto příspěvky, uvědomuju si, že na tom nejsem tak špatně. Nevím jak bych ti mohla pomoct, protože i brigádu i práci mám v oboru ve kterém jsem pracovala než jsem šla na mateřskou s holčičkou. Proč jsi se ještě nerozvedla?? Já si myslím, že by to chtělo dobrého právníka.I když nevím čím vším jsi už prošla. Je to fakt neštěstí a když jsi si ho brala, byl ten jedinečný co??
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(16.1.2006 19:06:59)


Ty mi dáváš. Nebyl jedinečný. Ani jsme spolu nechodili. Nepočítala jsem s ním,ale byla jsem po rozchodu a chtěla jsem jít s někým do kina a tak, a než bys řekl švec, udělal mi přes můj zákaz mimčo a já jsem si to ze zdrav. důvodů musela nechat. A od té doby se z té pasti pomalu hrabu. Jenže bez finanční nezávislosti to v této zemi nejde,podpora matek s dětmi je příliš slabá.Stačilo by mi asi vyřešit tohle, to ostatní jsem snad už za ty roky zvládla,aspoň doufám,už jsem se i uzdravila, byla jsem permanentně nemocná,v horečkách...Už mě to ubohé chování dokonce ani neštve, prostě nic, jen vím, že tohle už vážně nemám zapotřebí,to je celý. V práci by přece taky nikdo nepovažoval za fér, kdyby šéf někoho ztřískal za to, že se spolu nepohodli. Takový člověk by asi hledal jiné zaměstnání a já hledám jiný zdroj nejnutnějších financí pro pro mě a mýho broučka. Myslím, že i tohle hraje velkou roli v tom, že někteří partneři dávají příliš snadno průchod svým emocím,když cítí, že mají svoji oběť jistou a závislou.Teď už musím končit,ahojky,moc moc moc moc díky, zase napíšu. M
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(16.1.2006 19:09:03)


Ty mi dáváš. Nebyl jedinečný. Ani jsme spolu nechodili. Nepočítala jsem s ním,ale byla jsem po rozchodu a chtěla jsem jít s někým do kina a tak, a než bys řekl švec, udělal mi přes můj zákaz mimčo a já jsem si to ze zdrav. důvodů musela nechat. A od té doby se z té pasti pomalu hrabu. Jenže bez finanční nezávislosti to v této zemi nejde,podpora matek s dětmi je příliš slabá.Stačilo by mi asi vyřešit tohle, to ostatní jsem snad už za ty roky zvládla,aspoň doufám,už jsem se i uzdravila, byla jsem permanentně nemocná,v horečkách...Už mě to ubohé chování dokonce ani neštve, prostě nic, jen vím, že tohle už vážně nemám zapotřebí,to je celý. V práci by přece taky nikdo nepovažoval za fér, kdyby šéf někoho ztřískal za to, že se spolu nepohodli. Takový člověk by asi hledal jiné zaměstnání a já hledám jiný zdroj nejnutnějších financí pro pro mě a mýho broučka. Myslím, že i tohle hraje velkou roli v tom, že někteří partneři dávají příliš snadno průchod svým emocím,když cítí, že mají svoji oběť jistou a závislou.Teď už musím končit,ahojky,moc moc moc moc díky, zase napíšu. M
 Misa 32 


Re: Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(17.1.2006 1:07:38)
Ahoj, tak teď v tom mám nějaký hokej. Jak starý je tvůj syn? Když jsi minule psala, že s manželem devět let nežiješ. Tak takhle bych to neřešila. V první řadě rozvod a pak další věci. Rodinu nemáš, která by ti mohla pomoct aspoň do začátku? Přece takto nemůžeš žít věčně. Já mám děti dvě a měla jsem to štěstí, že se mi podařilo vymanit se od toho chudáka asi během měsíce a za dalších pět měsíců jsme byli rozvedení.Taky měl ty tendence ze mně udělat finančně závislou na něm,ale řešila jsem to přes sociálku a s rodinou. Maminka mi v té době bouhžel zemřela, ale mám dvě sestry, které stály za mnou a pomáhaly jak to šlo. Já jsem docela tvrdohlavý člověk a když si něco umíním tak za tím jdu.Taky jsem měla hrozný strach a hlavně jsem se bála, že se neuživíme a že to nezvládnu. Ale šla jsem do toho. A teď po dvou letech můžu říct, že jsme to zvládli. Chodím sice na noční, musím si platit paní na hlídání, ale žijem a milujem se. A láska mých dětí je můj motor a chuť do života.Mám pořád strach jak to dopadne s bytem i když můj právník tvrdí, že to vyhrajem. Vždycky je lepší počítat s variantou horší než lepší. Ale na ulici nezůstanem, zase nějaké řešení najdu, když by to dopadlo špatně. A ty s tím začni taky něco dělat, nenech si otravovat život do nekonečna.Ozvi se jak budeš moct
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(17.1.2006 10:37:10)
Markéto, moc ráda bych Ti poradila, ale taky se v tvém případě moc neorientuju, pokusím se prokousat Tvými příspěvky a pochopit to...
 Dana, bezdětná 
  • 

Moje rada pro všechny - nejen k domácímu násilí 

(23.1.2006 10:39:26)
Ahoj,
chci se s vámi ještě podělit o úžasnou věc. Nevím, zda vám to pomůže. Ono když se člověku děje příkoří a někdo mu říká, že si člověk vlastně vše způsobuje sám, chápu, že mu to přijde divné. Ale nic se neděje náhodou.
Poradila bych všem ženám a nejen jim, kteří nejsou spokojeni se svým životem knížku "Hovory s Bohem" od Neala Donalda Walsche. Naprosto skvělá a úžasná knížka. Plno věcí jsem věděla, plno jsem se dozvěděla. /Nejsem katolička, ale vždy jsem věděla, že je něco více ... minulé životy vím, že jsou, ale to je na každém, aby si na to přišel sám./ Ale pokud hledáte, najdete a pomoc od Boha, vyšší síly k vám přijde.
Přeji vám ať se vám daří dobře a už nikdy se nenechte od nikoho týrat a ubližovat.
ahoj
Dana
 Markéta 
  • 

Re: Moje rada pro všechny - nejen k domácímu násilí 

(2.2.2006 18:49:50)

Ahojky, Dano, vyrážíš mi skoro dech. Nečekala bych, žer si tu někdo troufne takhle přímo otevřít duchovní souvislousti s utrpením v životě.Já tu knížku dobře znám a nejen ji, i spoustu další duchovní literatury a věnuji se této oblasti už hezkých pár let. Vím přesně o čem mluvíš,nezmiňovala jsem se o tom z toho důvodu, že velmi dobře vím, jak provinile se každá ztrápená žena cítí a přidávat jí bolest ještě tvrzením, že si za vše může sama, je k zbláznění. Navíc, i to je mnohem ošemetnější, je pravda, že často jde o karmické zážitky a zkušenosti,ale někdy je to i jinak. V každém případě je vždy potřeba dojít k uvědomění, že jsme nádherné plnohodnotné lidské bytosti, které si zaslouží lásku a štěstí. A jestli je možné situaci zvládnout odpuštěním, super, jestli pomůže reciproční chování, tedy já se změním a na tebe to zapůsobí tak, že se taky začneš měnit, taky super. Ale někdy opravdu zbývá jediné, přiznat si, že cesta ke štěstí a lásce je cestou od násilného a hrubého partnera. A v tom případě žena VŽDY POTŘEBUJE POMOC. Vím, že souhlasíš, a že máš na mysli, aby žena důvěřovala vyššímu vedení, které, když ho dokáže následovat, ať vede kamkoliv, jí včas ve správnou chvíli a na správném místě poskytne tu pravou pomoc, to, co bude zrovna potřeba...Přesto, nebo právě proto je součástí tohoto procesu a zákonnitostí i nutnost dojít k uvědomění, že na všemožnou pomoc a podporu mají maminky s dětmi právo, že potřebují klid, podmínky, které jim i dětem vyhovují, přizpůsobení požadavkům společnosti jejich potřebám, ne naopak. Dokud k tomuto posunu ve vědomí nedojde, budou ženy šikanovány a vláčeny za to,že se rozhodly z utrpení odejít. Já sama jsem byla vystavena tak obrovskému útlaku a strádání, že o tom tady teď raději nechci psát, a byla jsem tak dokonale zakonzervovaná v pasti, která neměla řešení, že bych to nikomu nepřála. Jediné, na co jsem ze všech sil myslela bylo, abych ustála děti, přežila a pak, jednou, až to situace aspoň trochu dovolí, se z toho všeho vyhrabala, vzpamatovala a dala do pořádku. Mně se to povedlo, ale nevrátila bych zpátky ani vteřinu a možná je dost takových, kterým se to nezdaří.Naučila jsem se spoustu léčitelských technik, umím pracovat s energiemi, někdy vidím věci, které se stanou a v současné době jsem se dostala co se týká léčení a práce s nejvyššími energiemi až na vrchol. Ale dřina to byla strašná, opravdu strašná.A proto teď vím, že je potřeba účinně zapracovat na vědomí celé společnosti, na celkovém přístupu k nejslabším a nejzranitelnějším členům společnosti a ne to nechávat na silách jednotlivých maminek,ať si to zvládnou, jak umí...Měli bychom si navzájem pomáhat a nebýt lhostejní. Fráze, že si každý může za všechno sám, může být (a leckdy je) je obyčejný alibismus. Bez ohledu na minulé hříchy a nevyřešené vztahy má na pomoc právo každý. Jsi super, že jsi s tím přišla, jen tak, klíďo píďo...pááááááááááááááá Markéta
 Dana, bezdětná 
  • 

pro Markétku :-) 

(3.2.2006 10:12:44)
Ahoj Markétko,
jsem ráda, že jsi mně odepsala. Já už jsem se Ti chystala také napsat. Jak už jsem se tu zmiňovala, sem na tyto stránky jsem se dostala "náhodou", i když na náhody nevěřím. Sama "naštěstí" osobní zkušenost s domácím násilím nemám.
Já píšu co cítím. O duchovní směry se zajímám přes 14 let, je mně 33. Jsem rozvedená a momentálně bez partnera. Myslím, že každý zde má nějaký úděl a něco řeší. Já jsem byla obdařena určitými schopnostmi, léčitelství, občas vidím do budoucnosti, umím se napojit na lidi atd.
Věřím na minulé životy a že každý člověk je duchovní nádherná bytost.
Vím také, že jsou lidé kteří si nemohou pomoci sami a jim je potřeba podat pomocnou ruku.
A ani násilí na ženách a dětem mi lhostejné není. Dovedu se ale do tohoto pocitu vcítit a chápu, že násilník svou oběd terorizuje a vnucuje jí, že ona je špatná a toto chování si zaslouží. Ale to není pravda. Nikdo nemá právo ubližovat jakkoli druhému.

Já sama jsem také odpustila všem a především sama sobě. Jde o to, aby si žena uvědomila, že je dobrá, krásná lidská bytost a měla se ráda. Ostatní přijde samo. Lze poprosit o pomoc i vyšší síly. Pokud někdo nevěří na Boha, lze poprosit Anděly nebo Vesmír. Funguje to tak nebo tak. Moje pojetí Boha je ... že Bůh je absolutní láska a pravda.

Samozřejmě souhlasím s tím, že by mělo být více zařízení pro ženy v obtížných životních situacích a chce to více o tom komunikovat. Bohužel společnost je stále vedena muži, i když to na první pohled nevypadá.

Moc mně mrzí, čím jsi asi musela projít. Já sama podporuji již 2,5 roku svého kamaráda, kterého šikanovala jeho bývalá žena a oba jsou nuceni bydlet stále spoju, mají 14-letého syna, ale on také trpí. Jeho ex je něco jako generál v sukni a i ho fyzicky napadla. Jelikož ho znám, tak mu věřím. On je také dost fyzicky nemocný. Většina nemocí je psychosomatických. Říkala jsem mu i o těchto stránkách - kamarádovi, ale svůj přispěvek sem dát nechtěl.

I podle něho vím, že je určitě lepší odejít než žít s tím, kdo Ti ubližuje. Nevím, možná se pohybuji mezi jinými lidmi. 90% mých přátel je duchovních.

Z Tvých příspěvků ale dýcha takový milý duch, tedy myslím, že jsi hodně na sobě zapracovala a žiješ v lásce. Nádherné bylo to, jak jsi psala, že doma tancuješ. To je opravdu nádherné. :-)))
Já občas taky doma tančím.

Máš pravdu je potřeba změnit myšlení celé společnosti. Ženy jako nositelky života jsou nadějí lidstva a budoucnosti. Proto je potřeba si žen vážit a podporovat je. Myslím ale, že někteří muži si to již začali uvědomovat.

Já jsem vždy pomohlo, když mně o to někdo požádal i když jsem viděla, že je to potřeba.

Jsou ale určité zákony ve vesmíru. Vše je příčina a následek. Věci co se člověku dějí si opravdu přivolává on sám, ale není to vědomé a on si to neuvědomuje. Ale to neznamená, že lidi by si neměli pomáhat. Naopak. Protože někdo si prostě sám pomoci nemůže a lhostejnost nemám ráda.
Ohledně příčiny a následku ... toto je zákon vesmíru. Já jsem se vždy snažila chovat k druhým tak, jak bych chtěla, aby se oni chovali ke mně. To neznamená, že by se mně nikdy nic špatného nestalo. Jde o to jak to člověk vezme.

Ale vždy v těžkých situacích jsem pomoc a lásku dostala a o i od cizích lidí. I když to co Ty jsem neprožila.

Lásku jsem našla sama v sobě ... a proto ji mohu dávat dál.

Mooc Ti přeju, aby jsi šla dále cestou lásky. Měj se Ty i Tvůj syn úžasně.

Jsi úžasná. :-)))

ahoj

Dana

P.S. Nebydlíš náhodou v Praze?
 Markéta 
  • 

Re: pro Markétku :-) 

(8.2.2006 20:58:30)
Podívej se do zrcadla, jestli náhodou nemáš křídla...Díky. odepíšu Ti víc, jen co se trošku vzpamatuju... Pa,M
 Dana 
  • 

Re: Re: pro Markétku :-) 

(9.2.2006 15:38:07)
Díky moc. :-) Tohle co jsi mně napsala, mě opravdu moc potěšilo.
Dana
 Dana, bezdětná 
  • 

ještě pro Markétku 

(3.2.2006 10:30:42)
Ahoj Markétko,

předem se omlouvám za ty překlepy. :-( Hrůza.

Samozřejmě chápu, že psát ženám v obtížných situacích, že si za vše mohou vlastně sami je ... asi dost tvrdé.
Ale já jsem tím spíše chtěla ukázat, že řešení je.

Vždy je řešení i ve chvílích kdy si to člověk nemyslí.

Jo ještě jedna věc, nevím, zda to někomu pomůže, ale muži nebo kdokoli kdo ubližuje druhému, tak ten člověk nemůže nikdy být šťastná a spokojený dokud nepochopí, že to co udělal není správné. I taky funguje zákon příčiny a následku. Cokoli co člověk udělá druhému se mu vrátí. Dříve a nebo později. Za tímto zákonem si stojím a mnohokrát jsem se přesvědčila, že opravdu funguje. Takže muži, kteří ať už fyzicky nebo psychicky ženy týrají... vždy se jim to jednou otočí.

To jen ta pro ujasnění, ale tohle asi sama víš. Není dobré se ohlížet zpátky, ale hledět dopředu. Jo a ustupovat násilníkovi je nesmysl... to nikam nevede. Jen člověk ubližuje vlastně sám sobě.

NIKDO NESTOJÍ ZA TO, ABY JSI KVŮLI NĚMU UBLÍŽILA SAMA SOBĚ.

Mám radost jak se rozvíjíš, to je super. :-)

/Nádherná je taky knížka od Elizabeth Haich "Zasvěcení"./

měj se krásně

ahoj

Dana
 Andrea 
  • 

Re: ještě pro Markétku 

(3.2.2006 13:44:16)
Ahoj holky :-)

Precetla jsem si pozorne oba vase nazory a musim rict jak velmi dulezitou roli hraje v zivote vlastni zkusenost.
Jak vidim Marketa ma vlstni zkusenost s domacim nasilim zatimco Dana byla z tech stastenjsich ktera si nic podobneho neprozila.

Ja osobne se domnivam ze na procento violence ktere se vyskytuje ve spolecnosti ma predevsim vliv spolecnost jako takova . Podle me by se melo neco delat s tim aby bylo vice dobreho pozitivniho vlivu okolo nas.
Uz od nepameti byla uznavana "sila " a "moc "coz je take jinymi slovy nasili. Jestlize chceme neco udelat s procentem nasili v rodinach musi se neco udelat s celym myslenim spolecnosti.

Karma a minule zivoty jsou vice nase osobni zalezitosti- na tom by mel pracovat kazdy sam za sebe. Nema cenu se snazit patrat co jsme kdy komu udelali v minulem zivote ze ted za to musime trpet . Dulezity je delat ted veci podle sveho nejlepsiho presvedceni a snazit se nenadelat moc budoucich chyb.Nechci tim rict nic spatmneho jen si treba predstavte situaci kdy by jste chytil rymu a snazil by se a trapil by se a svedomi by ho tyralo- kde jen to chytl a kolik dalsich lidi uz nakazil. Dulezity je neplytvat casem na dalsi chyby.
 Andrea 
  • 

Re:  

(3.2.2006 13:53:00)
Ps
Chtela jsem tim rict ze zjisteni o nasich minulych zivotech je dobre pro zajimavost, pro urceni naseho smeru v case kdy "bloudime- tapame ve tme", muze to vysvetlit nevysvetlitelne veci v nasem soucasnem zivote a muze nas to varovat. Dulezity je predvsim si uvedomit jak tenhle nas soucasny zivot je limitovan casem a jak nasi soucasnosti muzeme podstatne ovlivnit cely nas pokrok. Cas je relativni pojem v meritku kosmickem a velmi skutecny v meritku pozemskem. Utika nenapadne a velice rychle.
 Dana, bezdětná 
  • 

pro Andreu 

(8.2.2006 13:16:13)
Ahoj Andreo,
s tím naprosto souhlasím. Nemyslela jsem to úplně jen na minulé životy. To bylo, člověk musí jít dopředu, žít v přítomnosti a tvořit budoucnost.
ahoj
Dana
 Markéta 
  • 

Re: pro Andreu 

(8.2.2006 21:50:46)


a odpouštět... pa,M
 Markéta 
  • 

Re: Re: ještě pro Markétku 

(8.2.2006 21:44:26)

Děkuji, Andrejko, řekla jsi to dokonale: je třeba změnit myšlení celé společnosti. Ucta, láska, pomoc a spolupráce. Pro většinu lidí je ale bohužel moc těžké, všude samé soupeření, pragmatismus, strach o hlavně o sebe,žárlivost, hněv a mepřátelství, a také všudypřítomný pocit vinny, kterého je už málem víc než kyslíku...Už výchova je narušená, protože i když se někdo snaží vychovávat opravdu v lásce, společnost hbitě přistřihne křidýlka - to by tak hrálo, aby někdo poslouchal jen vlastní srdce a odolával nesmyslům! Kam by ten svět takhle dospěl?! A není-li v lásce vedena už samotná výchova, jsou.li děti a hlavně jejich maminky zmáčknuty ctižádostí a sobectvím společnosti, jak potom cokoliv zvládnout? Pak to nemá řešení. Jen malé ostrůvky naděje, bezpečí. ochrany a pomoci, pochopení a teplého lidského slova, místečka, kde lze žít...Společnost se může proměnit, jen až lidé otevřou svá srdce, až bude laskavost přirozeností a ubližování něčím nesmyslným...Jak to ale udělat?Obávám se, že se utrpení bude muset zřejmě dotknout úplně každého, aby k němu konečně přestal být lhostejný. Bohužel. Po dobrém ta naděje zatím není moc velká. S láskou, kterou svedu, a úctou, kterou cítím, Ti Andrejko děkuji za Tvůj názor, je krásný a moc důležitý, i když Danuška se snažila také podle sých sil a znalostí upřímně a poctivě. Přeji krásný večer,sluníčko,M
 Markéta 
  • 

Re: ještě pro Markétku 

(8.2.2006 21:24:23)


Díky, jsi srdíčko. Já tuto hlubokou pravdu dlouho znám, ale ono je to ještě mnohem složitější, někdy stačí, že se člověk cití hluboko v sobě z něčeho vinen, i když třeba úplně zbytečně, přivolává na sebe hromy blesky, utrpení a újmu...Jsou i další aspekty, třeba velmi rozdílné roviny enerií, kdy ty nižší nesmírně útočí, kdykoliv cítí někde hodně světla, nebo je někdo velice zablokovaný a podvědomě touží po pomoci a po lásce, ale neuvědomuje si to a neumí si o to říct, tak začne silně obviňovat, házet špínu,kritizovat, odsuzovat, vyčítat první poslední...I s tím, že vždycky přijde každému spravedlivá odplata,je to trochu hlubší,má to i vlastní tajemství milosti, je to trošku komplikovanější, ale pro snazší pochopení je obecně lepší vyslaná myšlenka, že je to tak a ne jinak...Já neříkám, že má člověk zůstávat s někým, kdo chce bezmála zabíjet, ale správné řešení, to pravé ořechové, bývá těžší, je velmi potřeba pracovat na sobě, trvale, trvale,trvale a hodně, hodně, hodně a někdy se i partner začně postupně sám měnit a někdy může být ještě zuřivější a urychlit rozchod. Já s člověkem, který si myslí, že mě může skoro zabít, a to ještě před dítětem, už dávno nežiji. Bohužel jsem spojená dětmi a penězi. A to jsou dvě věci, které mne velmi bolely, že společnost v tomto není takřka vůbec nápomocká, ale hledala jsem řešení stále dál a dnes umím věci, že dokážu na dceru působit i na dálku, synovi jsem nechala udělat velice silnou ochranu, dokázala jsem dcerku dostat z úrovně, kde se pohybuje psychopatický tatínek a jeho rodina, na úroveň, na které se pohybuji já a syn a dostala jsem potěšující zprávu, že později, časem,mé dceři právě můj syn z toho všeho velice pomůže...To trápení,které mi připadalo opravdu nad mé síly, mě nutilo vystoupat až tam, kde jsem a naučit se to, co umím...A kdoví, možná se o to mám nějak podělit. Ptala ses, jestli bydlím v Praze, tak jo, bydlím, a jestli jsou Tví přátelé duchovní, jak říkáš,moc by mě potěšilo, kdybyste mě přijali mezi sebe... Ahojky,líbám,M
 Dana 
  • 

pro Markétku :-) 

(9.2.2006 15:36:21)
Ahoj Markétko,
:-)
moc děkuju.
Vše co píšeš chápu. Kontakt na mně - mělo by to jít mně odepsat i do schránky, zadávala jsem si jí tu, tak to zkus.
Nebo do odpovědi dej do toho nepovinného pole e-mail na Tebe a já Ti napíšu.
Za svoje báječné duchovní přátele denně děkuju. Ráda Tě vezmu mezi ně.

Jsi moc statečná. :-)

ahoj

Dana
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(20.1.2006 20:30:41)

Díky moc,teď asi nejsem v psavé náladě, je mi moc a moc smutno,ale chci Ti poděkovat za podporu a odpověď. Možná dělám pořád dokola něco špatně.Brzy se ozvu,je fajn, že tu jste. Ahojky, Markéta
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(23.1.2006 0:16:24)


Ahoj Míšenko,je fakt, že jsem se pořád bála, kam s dětmi půjdu a jak nás uživím, a nejvíc mě trápilo, že jsem byla pořád nemocná. Nevím, možná jsem dělala stále nějakou chybu a neuvědomovala jsem si to.Když jsem konečně uzdravila po velmi dlouhé době sebe, onemocněly dlouhodobě děti, ten stres způsobovaný tím člověkem na nás takhle těžce dosedá. Ať tak či onak, stále mi to blokuje možnosti být na něm fin. nezávislá a dostat se z jeho vlivu jednou provždy.Snad je má cesta k vyvázání se vazeb na tohoto vpodstatě zbabělého člověka hodně dlouhá, ale nepřetržitá. Jsi šikulka, že jsi to svedla ráz naráz, snad je to i tím, že jsi to zažila jen na chvíli a že jsi měla kam jít a aspoň trochu sjsi mohla počítat s maminčinou podporou. Já jsem na tom byla tak špatně, že jsem ani nedokázala s nikým mluvit.Pracuji velmi usilovně na sobě i na tom, aby se děti uzdravily a hledám způsob, jak dál řešit existenční záležitosti, protože bez toho to nejde. Smím se Tě zeptat,jakou máš práci a brigádu? Třeba mě to nějak inspiruje.Žádného človíčka, který by mi pomohl s mým kloučkem, nemám. Možná o tom neumím mluvit, nevím. Jak jsi třeba sehnala tu paní na hlídání? A na kolik to asi tak vyjde? Díky moc,Mišulko,zdravím, Markéta
 Misa 32 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(23.1.2006 15:20:12)
Ahoj Markétko, všechno to byla schoda náhod. Poprvé od nás ex odešel v říjnu přesně na můj svátek, v té době maminka ještě žila.Byla těžce nemocná, měla rakovinu a v podstatě umírala. Vrátil se, ale já díky nemocné mamince jsem už začala přemýšlet nad tím, že s ním nechci být.Doma dvě malé děti a umírající maminka a on mě v tom nechá samotnou, protože prý oslavil 30 narozeniny a neví jestli chce být s náma nebo co vlastně chce od života, co věděl je, že určitě ty svoje kumpány na play a počítače(hrál s něma na televizi pravidelně hry,a dodnes hraje),on je vlastně ještě malé děcko. Po 14dnech už to věděl?? Pak nastal den D a já jsem se jela opravdu rozloučit do nemocnice s maminkou.Andulka šla do školky a on měl pohlídat Míšu. Po cestě jsem mu volala, že s maminkou je to velmi zlé, v nemocnici mi řekli, že je to otázka několika hodin. Po návratu domů byly první slova mého ex, že našel smetí pod koberečkem v kuchyni. A to rozhodlo, mě umírá máma a on se chová jako hulvát. A co víc, posléze jsem si přečetla v rozvodovém vyjádření od něho, že neodešel, protože mi umřela máma. Na pohřeb šel se mnou, ale druhý den se válel s tou cuchtou.A měla jsem v tom jasno, co tomu následovalo mě utvrdilo, že jsem udělala dobře. Já nechci být s člověkem, který není mojí oporou v jakékoliv chvíli a je to jen ubožák, který myslí jen na sebe.Vždycky myslel, ale já jsem to přehlížela. Kdybych ti měla ještě napsat historku jak se narodil Michálek.Do porodnice chodil s novinama, Anička ušmudlaná, no prostě ostuda.Když jsme se vrátili, ještě ten den měla přijet maminka k nám se podívat na Míšu.Do porodnice nechtěla, protože měla po chemoterapiích. Doma bordel, neuklizeno, neuvařeno.( Míša se narodil císařským řezem,) Takže já jsem uklidila, navařila. A on?? chrápal, protože je prý unavený.A víš z čeho? že se v noci díval na box. Tak to jsou další potvrzení toho, že jsem neudělala chybu. A snad v budoucnu se najde někdo lepší, kdo bude stát o mojí a dětí pozornost a bude nás mít rád
Před mateřskou jsem pracovala v casinu a v této společnosti brali na výpomoc. Tak to byla ta brigáda, no a oni pak hledali krupiéry nastálo tak jsem se nechala zaměstnat. Pani na hlídání je maminka mojí kolegyně.Taky náhoda, jen jsem se zmínila a už to bylo.Je v důchodě i když chodí občas pracovat a já jí dávám 2000,-kč měsíčně, nehledě na to kolikrát přijde.
Štěstí a náhody? možná máma nahoře drží ochranou ruku. Nevím, ale naštěstí mi to vychází
 Kateřina 
  • 

Nikdo neporadí..... 

(23.1.2006 17:24:27)
Ahoj děvčátka,máte velké trápení a já bych vám chtěla jen říci,jak to prožívají vaše děti.
Když mi bylo pět,tak můj otec začal přede mnou mlátit mojí maminku.
Jelikož chtěla abych měla oba rodiče,vydržela s ním,že se to snad časem uklidní.Když mi bylo sedm let,tak se rozvedli,protože se to ubližování pořád stupňovalo,ale jelikož jsme neměli kam jít,tak se bydlelo pořád v jednom bytě společně.Já s maminkou v pokojíčku a otec v ložnici.
Občas jsme spali u jedné sousedky a pak zas u jiné,bylo to hrozné a já si všechno pamatuji!!!I když jsem byla tak malá.
V desti letech to přišlo.Pobodal mojí maminku nožem (7x) a ještě vyskočila z pkna,aby se zachránila.Vše se odehrálo za mojí přítomnosti a já mám doteď hrozné sny a pořád to vidím před očima.
Maminku zachránili a on dostal deset let.Maminka pak umřela na rakovinu.
A on si teď chodí po světě a je šťastný!!!!! Svět je nespravedlivý!!!!!

Pokud můžu,tak nechtějte aby vaše děti takhle trpěli.I když jsou malé tak to vnímají a budou si to pamatovat,jako já.
Peníze nejsou vše,utečte od nich daleko a zařiďte si šťastnější život ikdyž bez peněz.

Dnes je mi 27let a jsem šťastně vdaná a vím,že pokud bych dostala jen jednou facku,tak okamžitě odcházím,třeba že nemám rodiče a neměla bych kam.

Přeji vám hodně štěstí.
 Misa 32 


Re: Nikdo neporadí..... 

(23.1.2006 18:21:44)
Kačenko tak to je vážně hrůza!!!!!!!
 Kata 
  • 

Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(24.1.2006 8:12:11)
Ahoj holky,

mam problem. muj manzel me jiz 3 x napadl, 2x mi dal facku a ted naposledy me chytil pod krkem. vzdy rekne, ze si za to muzu sama a ze jsem ho vyprovokovala. ted naposledy me chytil zezadu, kdyz jsem sla do prace a byl u toho 3- lety syn. nevite, jestli to na policii muzu nahlasit zpetne. Ja jsem strasne spechala do prace. Nic se mi nestalo, ale rozhodne to neni normalni.
 VVesca 
  • 

Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(24.1.2006 20:29:50)
Milá Kato!Ráda bych Ti napsala,že zpětně to rozhodně nahlásit můžeš,ale bude to jen záznam.Bohužel nemáš žádný důkaz,ani svědky.Ale chtěla bych Ti říct,abys od něj okamžitě odešla,nebo si alespoň připravila podmínky pro odchod,protože to násilí se bude stupňovat.Tohle domácí násilí rozhodně je a bude to ještě horší!Snaž se,když dojde k dalšímu napadení,na sebe nějak upozornit.Sousedy,kolemjdoucí.Pokud na sobě budeš mít otoky,škrábance,modřina a jiné,můžeš jít ke svému lékaři,který vše zapíše a pokud to nebudeš zatím chtít dát na policii,uloží a později si to můžeš vyzvednout.Držím palce,ale bohužel zde žádné zlepšení nevidím a opravdu radím,ODEJDI!!!
 Kata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(25.1.2006 8:32:29)
Wesco ahoj a dik. Ja si taky myslim, ze uz to nema cenu. Nedovedu jen poslouchat a koncim. mam vyhodu, ze byt je muj, takze jsem v pohode.
Muj manzel je asi slaboch, nejvic me stve, ze se neumi omluvit.
Porad jen, ze si za to muzu sama.
 Bosorka2 


Re: Re: Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(25.1.2006 8:43:14)
Kato:
Pokud vím, tak je pro domácí násilí typické, že pokud oběť násilníka miluje, má tendenci ho chránit, vykládat, že on ji bije oprávněně, že si za to může sama, že je nešikovná, neschopná, k ničemu-
právě proto, že násilník ji o tomhle neustále přesvědčuje, aby ji mohl snadněji ovládnout.
Jemu dělá dobře, když může někoho ponižovat a ovládat, protože mu to zvyšuje sebevědomí.

Rozhodně si to nenech líbit.
 Marketa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 2:57:22)

Jasne, protoze zena se snazi zmirnit stres pochopenim.Snazi se prijit na to, jaky mel nasilny partner duvod.Citi se vinna, prakticky vzdycky,a soucasne temer vzdy malo duveruje sobe a svym pocitum.Pocitem viny a strachem lze totiz druheho skvele ovladat a o to tu celu dobu jde.Protoze je takovy muzsky soucasne take zavisly, partnerku to silene mate, protoze citi, ze od ni nechce odejit ale soucasne ji trapi, zabiji a nici. Casto je to pro zenu zkouska, zda si uvedomi,ze ma pravo na klid, lasku a stesti,dokaze za tim jit a zda si dokaze zase verit...Ale pomoc tak jako tak potrebuje.Zase je to o tom mit kam jit a mit y ceho zit...Cauky, M
 VVesca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re:  

(27.1.2006 13:41:44)
Ahoj Kato!Víš,neřekla bych,že máš zase takovou výhodu,že je byt Tvůj,protože on tam má určitě trvalé bydliště,takže se stejně budete muset soudit.Nevěřím tomu,že on bude chtít dobrovolně odejít.Soudy trvají strašně dlouho násilí se bude stupňovat.....Jestli se budeš chtít na něco zeptat,napiš.Zatím pa a držím........
 Kata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

(27.1.2006 14:32:21)
aHOJ wESCO, JA VIM, ze odejde. Byt jsem nabyla pred manzelstvim. Kdyz jsme se brali, nemel nic. Kdyby delal velke vlny, mam jeste jeden byt ( take pred manzelstvim.) A slibila jsem mu auto, jako ze nebudu nic chtit, kdyz odejde.
 sunsung 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

(30.1.2006 14:20:37)
Ahoj VVesco, trvalé bydliště už dnes není důležitý. Pokud je byt její, tak ho normálně odhlásí jako Kufíno odhlásil mě.To nemusí přes soud...
 VVesca 
  • 

Re: Nikdo neporadí..... 

(24.1.2006 20:21:11)
Milá Kateřino,jsem ráda,že jsi napsala své zkušenosti.Já mám dvě holčičky, 4 a 8 let a už 9 měsíců nebydlím u svého bývalého muže,ale v azylovém domě.U nás trvalo domácí násilí psychické dlouho,ale fyzické půl roku a to jen proto,že žádná instituce nebyla schopna mi poradit,popřípadě pomoci(to už bych po nich chtěla moc,že?)Janže i přes ubezpečování sociálních pracovnic jsem přišla o starší dceru a to soudně.Při mě stála jak psycholožka,tak sociální pracovnice,ale i přes to...Chci tím jen říct,že sice naprosto souhlasím s tím,co jsi psala,ale měla bys pochopit,že to,že žena od muže neodejde hned po první facce neznamená,že je hloupá,ale že se snaží své děti chránit!!!Víš,můj bývalý manžel teď citově vydírá a týrá mé dcery a před tím je neuchráním,dokud mi dále budou úřady házet klacky pod nohy!!!Kdybych u něj zůstala,možná už bych byla mrtvá,ale lépe bych mohla chránit duševní vývoj starší dcerky.Jenže....Nehledě k tomu,že jsem přišla o veškerý můj majetek a paní soudkyně teď bere otce jako lepšího pro výchovu dcery,jelikož ON NÁŠ SPOLEČNÝ byt obývá.Né my,ale úřady a soudy koukají na peníze!!!Ale opravdu děkuju,že jsi to napsala,protože mě strašně dlouho trvalo,než jsem si přesně tohle uvědomila,Že je lepší spousta věcí,než tohle.Taky mě mrzí,že jsme museli opustit vše na co jsme byly zvyklé a teď nemáme žádnou jistotu,ale konečně se děti nemusí bát,jestli dnes v noci táta opravdu zabije mámu,jak to říká.Díky!pa
 Marketa 
  • 

Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 3:24:44)


Ahojky dusicko,tady jeste jednou na chvilku Marketa. Souhlas,souhlas,souhlas.Vubec ani trosku nepodcenuji psychicke otresy deti, ktere nevi, co s tak zlou situaci delat,ale nedochazi jim, ze si ve skutecnosti preji, aby uz mely klid a zpet svoji jistotu rodicovske pece,na coz maji svate pravo, ale ze jsou to prave ZATRACENY SOUDY, KDO TEMHLE MIZERUM HRAJE DO KARET,a ze neni v lidskych silach zabranit zlovolnemu radeni techto radoby tatinku na detech,kdy jsou u nich na navsteve, a matky pak museji rozhozene deti pracne davat dohromady a vysiluji se porad dokola nekonecnym napravovanim, a byvaly manzel si jen mne ruce, jak sve byvale polovicce zatapi dal, msti se a tresta,nebo o co hur, vubec nechape,jaky je hovado. Zase je to o tom, mit s detmi kam jit, mit s nimi z ceho zit a stat na strane matky,kdyz je to potreba.Ne dogmaticky, ale s rozumem a moudre.Matka je pro dite nejvic. PA Marketa
 Lenka 
  • 

Re: Nikdo neporadí..... 

(26.1.2006 17:39:35)
Ahoj Kačenko, čtu řádky, které jsi napsala a úplně se mi vrací všechno, co jsem prožila jako dítě. Moji rodiče ale nikdy k rozvodu nedospěli. Mamča se táty tak hrozně bála, že si to prostě nedovolila a dál se nechala bít, ponižovat a psychicky vydírat. Věděla, že jeho výpady nebudou tak brutální pokud u toho budu já nebo moje staší sestra a tak jsme byly volány ke každé takové akci. Jednou dokonce vyhodil v jejich blízkosti propanbutonovou láhev. Když mě bylo asi 22, moje mamča spáchala pokus o sebevraždu,celý jeden rok se léčila z následků,půl roku byla upoutána na lůžko.Táta za ní chodil, prosil za odpuštění....žijí spolu do dnes. Sice si od té doby nedovolí na ní vztáhnout ruku,ale psychický teror tam funguje dál. Je to hrůza. Mám úžasného manžela, skvělý vztah a to mi dovoluje zapomenout na děsy,které mě , zrovna tak jako tebe, budily ze sna.Při každém bouchnutí dveří jsem se rozklepala a když jsem někoho slyšela se hádat, tak jsem se rozbrečela. Pokud ti můžu poradit, netrap se tím, že je otec v pohodě a maminka už tu není. Tím mu dáváš jen další oběť a měl by z toho radost a maminku by to trápilo!Zahoď to za hlavu, vím, že to není lehké,ale nenech si tím ničit život! Tohle nebyl tvůj boj! A všem ostatním ženám, které "kvůli" dětem setrvávají v takových manželstvích: děti típ trpí možná nejvíc. Miliónkrát jsem chtěla,aby se rozvedli a já to nemusela už nikdy zažít!!!
 VVesca 
  • 

Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(27.1.2006 13:48:03)
Lenko!!!!!Strašně moc Ti děkuju za Tvůj příspěvek!!!!!!Myslím,že tohle je velký "hnací motor" k ukončení společného života s agresorem!!!!!Díky a přeju Ti krásné manželství!!!!Pa
 Marketa 
  • 

Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 2:42:59)

Ahojky Leni, vim, co to je, budit se zpocena hruzou ze sna jako dite, vim, co to je, prat si, aby se rodice radeji rozvedli,zvlastni ale je, ze ty i Katerina, ktera jako ty jako dite velmi trpela otcovou agresivitou, mate stastne manzelstvi. Napada te,cim to je...Jak to, ze nejste zablokovane, neuroticke, neschopne zdraveho vztahu, odkud ta sebed;vera...Tesim se na uprimnou odpoved.M
 Markéta 
  • 

Re: Nikdo neporadí..... 

(27.1.2006 13:12:47)


Ahojky Kačenko,jsi zlatá, že jsi napsala a ještě k tomu z pohledu těch nejbezbrannějších - dětí. Tady ale nejde o peníze, i kdzž se o nich mluví. Já jsem díky svému "manželovi" de facto celých sedmnáct let na životním minimu, leckdy i hůř. Jde o to, JAK odejít a JAK to zvládnout! Nejde o rány fyzické, ty zase tak strašně nebolí, u porodu to přece taky není žádná slast, jde o to, že žena je naprosto zdeptaná a zdevastovaná psychicky, leckdy i zdravotně, muž ji různými způsoby spoutává a kontroluje, činí na sobě všemožně závislou a hraje to tak, aby sociálka případně soud dělal potíže při svěření dítěte do péče mamince, a to jí působí neskutečnou bolest, neuvěřitelný stres a nervy, přestává si věřit, přestává věřit druhým lidem, nechápe, jak je něco takového možné, jak to, že zůstává takhle na holičkách, zacházení bez úcty, podpory, pochopení, v ponižování, útlaku a strachu způsobí velice silný propad určitých hormonů, žena se propadne do naprosté beznaděje, apatie, přestává cítit, přestává vidět realitu skutečně reálně (a to nijak nesouvisí s IQ)...Do určité chvíle se žena instiktivně chová jako při požáru,povodni,zemětřesení a bombardování dohromady a jediné, na co myslí, aby nějak přežilo její dítě, aby ho chránila a dala mu trochu najíst...A když se chce z toho pekla dostat, stojí na hranicích do klidné oblasti, který jí připadá jako ráj na zemi, i kdyby to byla jen země spálená, soudy a sociálky a ptají se, jestli má kde bydlet, jestli své děti uživí, jestli nejsou zanedbané, jestli by jim u otce nebylo líp...v tu chvíli se nedůvěra přeleje na všechny, ti co mají pomáhat, to nakonec ještě komplikují! A navíc, když si bývalý partner vymůže kontakty s dětmi a pak je ovlivňuje tak, že Vám vstávají vlasy na hlavě, má žena opět tendenci raději zůstat a děti chránit stůj co stůj, že s nimi je, i když pomalu umírá... Neví totiž, že zůstává-li vystavena takovým nenormálním podmínkám příliš dlouho,dostane se do tak hlubokého stupně apatie, že už nebezpečí ani nedokáže vnímat a tím pádem na ně včas reagovat a dětˇátka pochopitelně velmi trpí a někdy také neskutečně vyvádí, aby maminku přivedly zpět k nějakým reakcím a aspoň trochu zpět do reality.Takže odejít z takových nesmírně těžkých situací žena dokáže, když na tom není ještě příliš zle a když má jistotu nebo alespoň naději na pomoc okolí a když dosud nebyla ochromena její veškerá důvěra a zůstávají ji síly situaci fyzicky a nervově ustát.S prchající ženou se nezachází jako s vál. uprchlíkem, kterému jde o život a je třeba mu poskytnout pomoc,ne, s takovou ženou se zachází stylem, co sis nadrobila, to si sněz, nikoho nezajímáš, měla sis dávat pozor, být zodpovědnější,je to tvůj problém,pokud chceš děti, musíš být schopná se o ně postarat, pokud chceš práci, musíš děti někam dát, nezajímá nás kam, zařiď si to jak chceš, hlavně nepožaduj kvůli dětem žádné úlevy a pracuj, jako bys žádné děti neměla!Takže na jedné straně vyhovět zákonu a dětem zajistit VŠE, na druhé straně vyhovět přísným a tvrdým požadavkům trhu práce a chovat se, že žiješ jen pro práci a všechno to ustát nejen časově, fyzicky, finančně,ale také psychicky,emocionálně a také i hormonálně, protože, třebaže se to zatím asi málo ví, ženu tenhle nepřirozený nenormální životní stres bourá a dříve či později to odnese zdraví a do té doby budko děti steně emocionálně hladovět, protože tátu už více méně nemají, když zůstaly s mámou a z mámy se stal udřený robot a pokud jsou odkázané jen na školku nebo školu, je to zlé.Žena v tomto stresu stejně není šťastná a děti se v hloubi duše cítí smutné a provinilé.Tady vidíš, Kačenko, že to není tak snadné, jak to připadá lidem, kteří se do podobných příšerných strastí nikdy nedostali, Chce to OBROVSKOU pomoc okolí, a protože ji ženy nemají, snaží se ženy všechno vydržet, dokud neumřou...Je snadné si říct, když je člověk zdravý, zajištěný a celkem v pohodě, že by tohle a tohle vyřešil ein zwei...ano, vyřešil, protože na to v téhle chvíli má. Ale pro polomrtvého člověka je neřešitelný problém třeba jen dojít na záchod, a pokud se nedočkají včas nějaké pomoci, tak jednoduše umřou. Není všechno v silách jednoho člověka, zvlášť když se cítí na všechno sám... Pa,pa Markéta P.S. Maminka dělala, co mohla, věř mi.
 VVesca 
  • 

Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(27.1.2006 13:58:46)
Ahoj Markéto!!!Napsala jsi to přesně,jak to je a moooooc Ti za to děkuju!!!!!!!!!Jenže hrozný je to,KDE má žena brát Ty,kteří jí chtějí pomoci??????Taky jsem to zažila a přesně vím,o čem mluvíš a jak je vidět,tak s tím máš taky zkušenosti.Můžu se zeptat v jaké jsi dnes situaci?(Co vše už máš za sebou a jak to dopadlo?)Dík za odpověď!Pa
 Marketa 
  • 

Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 2:22:45)

Neumím Tvé jméno správně přečíst, tak Tě pozdravím Ahojky dušičko zkoušená!
Obávám se, že pravda je příliš tvrdá a nevím, jestli ji teď všechna zmučená srdce unesou. Můj cit i zkušenost mi ukazuje, že s muži, tak jak jsou, je to ve vztazích opravdu těžké,ten přístup je bohužel často na bázi jakési vzájemně výhodné dohody a ten silnější a méně závislý se má líp...Ptáš se, jak jsem na tom teď - pocitově nádherně. Finančně hůř. Vztahově- jsem zatím sama se synem.Nevím, jak to říct, aby to vyznělo opravdově, ale já jsem toužila po lásce tak strašně moc, že na to nemám slova, udělala bych pro ni cokoliv, co by se po mně žádalo, i mnohem mnohem víc...A tak jsem zatím šla, krok za krokem, chybu za chybou, zkušenost za zkušeností, každou chvíli jsem před něčím utíkala a pak jsem se zase pokorně vracela...Byla jsem tak otupělá, mrtvá a rozbitá, že jsem necítila nic, jen strašný strach, úzkost, zlost a nenávist, pořád jsem ale měla na paměti, aby byli ti okolo mě štˇastní, i kdyby mě to mělo sebevíc bolet a lítost nad tím,jak to dobré mi oplácejí zlým byla nekonečná.Vlasně jsem to dělala asi nějak naruby. Já jsem svému zbabělému tyranovi pomáhala. Chtěl klid a pohodlí? O nic se nestarat? Všechno hodit na druhé? Nenávistně mě trestat za své mindráky a utrpení? A tak dál, a tak dál? Tak jo, buď si bobečku,v klídku, nic nedělej, do práce si choď jak chceš,co dáš to dáš, poradím si s tím, jestli se nevěříš, podívej, jak umíš udělat dojem, když si dáš záležet...A že chceš být sám ve svém úkrytu a světě? Proč ne? Jen si zvykej, že ti vlastně nechybíme, že ti je bez nás taky dobře...Musíš ale zapomenout na nespravedlnost, příkoří a křivdy,ponížení a urážky,odmítnutí, nepochopení, malost a ubohost,neférovost, lhaní a podvádění, slibování a vymlouvání, na všechny triky a pasti...Na všechen tenhle kal jen: HM, tak jo, udělám teď, co je potřeba,na to se teď budu soustředit. - Skoro jako Nastěnka, čím víc mrzla, tím víc děkovala. To není žádné sebemrskačství a masochismus, to je ta nejlepší obrana, jaká existuje. SMIŘENI.PŘIJETI. Smíření s tím, co právě je, i když je to horor a přijetí toho, co je potřeba k cestě krok za krokem ke štěstí. Jestli je potřeba na "miláčka" nespoléhat, tak nespoléhat. Jestli je pořeba mu nevěřit,tak nevěřit. Jestli je potřeba ani neceknout, tak neceknout.Jestli je potřeba se ozvat, tak se ozvat.A jestli přišel čas odejít, tak odejít.A PŘES VŠECHNU PEKELNOU A NELIDSKOU BOLEST MU PŘAT ŠTĚSTI.Přimět se k tomu. Časem to pak jde samo. Je to moc důležité, i když to vypadá nespravedlivě.Nedokáže-li člověk přát štěstí druhému, nechtěně ho nedovolí ani sám sobě. Bohužel, je to tak, a změnit to nelze.A pak, když člověk získává klid, vrací se mu spánek, postupně mizí i zdravotní problémy,začne se s lidmi normálně bavit, opadává strach a vrací se důvěra, musí žena jít pořád dál za svým štěstím. MUSÍ.Já každý den doma tančím. Nikdy nevynechám, protože je to moje radost a jsem štěstná, je mi moc fajn. Učím se znovu vnímat své pocity, které jsem potlačila,učím se vnímat své tělo a moc se mi to líbí, učím se vnímat své srdce, které je vždycky při mě a třebaže dobře ví, co je to strach a hrůza, ví také, co je to láska, něha a sladká jemná radost...A skoro se vznáším, opravdu.Jenom se bojím pozvat někoho na návštěvu, protože s úklidem je to teď jaksi horší, Ale jsem ŠŤASTNA a můj syn pak také.Bolí ho, když jsem smutná. Tak tančím kolem žehličky a vysavače a říkám si:ještě chvilku beze mě vydržte,miláčci, teď tančím pro sebe a svého syna.A, kdo by to řek, nálada jednoho člověka ovlivňuje 100 000 dalsich lidi.Takze tancim pro peknej kus republiky. zacala me zlobit klavesnice,nevim,co s tim, tak se na chvilku rozloucim, ale urcite se ozvu.Abych te ale tolik nenapinala:lasku musis probudit ve svem v l a s t n i m s r d i c k u a pak uz tolik nevadi, ze jsou muzi pekny numera. S laskou se budes uz jen smat. Ale chce to odvahu a neni to pro slabochy. Baj,baj, tobe i vsem bolavym a po lasce ziznivym srdcim, se stestim a laskou vas te+d vsechny objimam... M
 Markéta 
  • 

Re: Nikdo neporadí..... 

(27.1.2006 14:45:41)


Ahojky Kačenko,jsi zlatá, že jsi napsala a ještě k tomu z pohledu těch nejbezbrannějších - dětí. Tady ale nejde o peníze, i kdzž se o nich mluví. Já jsem díky svému "manželovi" de facto celých sedmnáct let na životním minimu, leckdy i hůř. Jde o to, JAK odejít a JAK to zvládnout! Nejde o rány fyzické, ty zase tak strašně nebolí, u porodu to přece taky není žádná slast, jde o to, že žena je naprosto zdeptaná a zdevastovaná psychicky, leckdy i zdravotně, muž ji různými způsoby spoutává a kontroluje, činí na sobě všemožně závislou a hraje to tak, aby sociálka případně soud dělal potíže při svěření dítěte do péče mamince, a to jí působí neskutečnou bolest, neuvěřitelný stres a nervy, přestává si věřit, přestává věřit druhým lidem, nechápe, jak je něco takového možné, jak to, že zůstává takhle na holičkách, zacházení bez úcty, podpory, pochopení, v ponižování, útlaku a strachu způsobí velice silný propad určitých hormonů, žena se propadne do naprosté beznaděje, apatie, přestává cítit, přestává vidět realitu skutečně reálně (a to nijak nesouvisí s IQ)...Do určité chvíle se žena instiktivně chová jako při požáru,povodni,zemětřesení a bombardování dohromady a jediné, na co myslí, aby nějak přežilo její dítě, aby ho chránila a dala mu trochu najíst...A když se chce z toho pekla dostat, stojí na hranicích do klidné oblasti, který jí připadá jako ráj na zemi, i kdyby to byla jen země spálená, soudy a sociálky a ptají se, jestli má kde bydlet, jestli své děti uživí, jestli nejsou zanedbané, jestli by jim u otce nebylo líp...v tu chvíli se nedůvěra přeleje na všechny, ti co mají pomáhat, to nakonec ještě komplikují! A navíc, když si bývalý partner vymůže kontakty s dětmi a pak je ovlivňuje tak, že Vám vstávají vlasy na hlavě, má žena opět tendenci raději zůstat a děti chránit stůj co stůj, že s nimi je, i když pomalu umírá... Neví totiž, že zůstává-li vystavena takovým nenormálním podmínkám příliš dlouho,dostane se do tak hlubokého stupně apatie, že už nebezpečí ani nedokáže vnímat a tím pádem na ně včas reagovat a dětˇátka pochopitelně velmi trpí a někdy také neskutečně vyvádí, aby maminku přivedly zpět k nějakým reakcím a aspoň trochu zpět do reality.Takže odejít z takových nesmírně těžkých situací žena dokáže, když na tom není ještě příliš zle a když má jistotu nebo alespoň naději na pomoc okolí a když dosud nebyla ochromena její veškerá důvěra a zůstávají ji síly situaci fyzicky a nervově ustát.S prchající ženou se nezachází jako s vál. uprchlíkem, kterému jde o život a je třeba mu poskytnout pomoc,ne, s takovou ženou se zachází stylem, co sis nadrobila, to si sněz, nikoho nezajímáš, měla sis dávat pozor, být zodpovědnější,je to tvůj problém,pokud chceš děti, musíš být schopná se o ně postarat, pokud chceš práci, musíš děti někam dát, nezajímá nás kam, zařiď si to jak chceš, hlavně nepožaduj kvůli dětem žádné úlevy a pracuj, jako bys žádné děti neměla!Takže na jedné straně vyhovět zákonu a dětem zajistit VŠE, na druhé straně vyhovět přísným a tvrdým požadavkům trhu práce a chovat se, že žiješ jen pro práci a všechno to ustát nejen časově, fyzicky, finančně,ale také psychicky,emocionálně a také i hormonálně, protože, třebaže se to zatím asi málo ví, ženu tenhle nepřirozený nenormální životní stres bourá a dříve či později to odnese zdraví a do té doby budko děti steně emocionálně hladovět, protože tátu už více méně nemají, když zůstaly s mámou a z mámy se stal udřený robot a pokud jsou odkázané jen na školku nebo školu, je to zlé.Žena v tomto stresu stejně není šťastná a děti se v hloubi duše cítí smutné a provinilé.Tady vidíš, Kačenko, že to není tak snadné, jak to připadá lidem, kteří se do podobných příšerných strastí nikdy nedostali, Chce to OBROVSKOU pomoc okolí, a protože ji ženy nemají, snaží se ženy všechno vydržet, dokud neumřou...Je snadné si říct, když je člověk zdravý, zajištěný a celkem v pohodě, že by tohle a tohle vyřešil ein zwei...ano, vyřešil, protože na to v téhle chvíli má. Ale pro polomrtvého člověka je neřešitelný problém třeba jen dojít na záchod, a pokud se nedočkají včas nějaké pomoci, tak jednoduše umřou. Není všechno v silách jednoho člověka, zvlášť když se cítí na všechno sám... Pa,pa Markéta P.S. Maminka dělala, co mohla, věř mi.
 Misa 32 


Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(28.1.2006 14:27:21)
Ahoj Markétko, napsala jsi to moc dobře. Je mi to líto a ráda bych ti pomohla, ale nenapadá mě jak.
Pravdou je, že já jsem to měla a mám jednoduché. Když čtu tvoje a příspěvky ostatních holek, nemám si na co stěžovat(a už to nedělám), nejsem na tom tak zle,a zjistila jsem, že díky tady všem těm maminám, jsem silnější než jsem si myslela.
Ale to jak jsi psala o dětech, když se rodiče tahají, kdo je bude mít ve své péči, tak tím jsem si taky prošla. Měla jsem hrozný strach, bála jsem se cokoliv udělat a říct, aby to nepoužil proti mě. Dnes už vím, že to bylo zbytečné, on není schopen postarat se sám o sebe natož pak, aby se staral o dvě malé děti. Chlapi jsou zbabělci a slaboši a proto dokazují svojí převahu nad ženami fyzickým násilím, protože jinak na nás ženy nemají. Je to hrozné, že v tomto státě to stále prochází těmto srabům, a že naši zákonodárci s tím nic nedělají. Není přece možné, aby si každý dělal co chce. Proč ženy mají s dětma utíkat? To tito darebáci by se měli izolovat.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 0:55:03)
Jsi úžasná, rozhodná a odhodlaná. Jednou Míšenko uděláme to, že vyzveme VŠECHNY maminky, které kdy takto trpěly anebo atále ještě trpí a spojíme se, nejdřív třeba na internetu a pak, nevím, třeba nějakou peticí a obrátíme se na někoho, kdo by nám ženám OPRAVDU chtěl POMOCI... Už nikdy nechci žít v takové hrůze a strachu, zoufalství a bezmoci, Maminky jsou ta nejcennější "pracovní síla" na světě a na nás to všechno stojí. Muži by tu měli být spíše pro nás, pomáhat nám a chránit nás... Musíme si o to říkat NAHLAS a tak dlouho, dokud nebudeme vyslyšeny. SPOLEČNĚ.A musíme se naučit být šťastné a k tomu potřebujeme vzájemnou všemožnou podporu, i kdyby třeba jen citovou a psychickou.Kéž by žárlivost a závist zahynula na předávkování láskou. Páčko,Míšenko, jsi nádherný kurážný a opravdový člověk.M
 Misa 32 


Re: Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 18:44:50)
Ahoj Markétko, moc hezky píšeš o maminkách. Bouhžel z vlastních zkušeností musím potvrdit, že když ti zemře maminka, je to jako by ti odešel celý svět.Ale tomu se prý říká koloběh života.
A tihle ubožáci, kteří týrají matky svých dětí si to neuvědomují. Že pro všechny je máma střed světa a vesmíru, a že nejvíce komu ubližují jsou jejich děti. Ty bezbrané stvoření, které jsme společně přivedly na svět. Oni se nás neprosily, ale my jsme je chtěly a tak se k našim dětem máme taky chovat. To je základ života, chovat se slušně a zodpovědně, nejen k dětem, ale i k ostatním lidem. Patrně to těmto slabochům zapomněl v dětství někdo vštípit do paměti a taky zapomněl vysvětlit co je morální chování a co je úcta k druhému člověku a úcta k sobě samému. Jak se můžou na sebe klidně podívat do zrcadla a klidně spát?? Asi nemají svědomí!!
Vážně si myslím, že je načase s tím něco začít dělat!!!!!!!!
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(2.2.2006 0:01:30)

Ahoj Míšenko,těch důvodů, proč se někteří muži chovají opravdu hrozně je víc a každý ten důvod má trochu jiné řešení. Bez ohledu na to, co oni právě chápou nebo nechápou, co zvládají nebo nezvládají, je potřeba dát jakékoliv mamince, kdykoliv to potřebuje, bezpečí, zázemí, pomoc a podporu.Už to samo o sobě jí vrátí síly a dá odvahu jít životem dál a dát dětem kromě péče také lásku a radost. Ona část mužů, když je žena přestane tak naléhavě potřebovat a dokáže krásně a radostně žít i bez něj, začnou cítit chuť se taky připojit a být aspo%n trochu užiteční. Není to sice tak úplně to pravé ořechové, ale aspoň něco. Někteří byli třeba také v hlluboké depresi,stresu a přetížení a z toho se stávali velmi hrubí a výbušní, skoro třeba i podlí. A dostanou-li čas se věnovat zase sobě a vzchopit se, mohou se z toho dostat. Jiní jsou zase horká hlava a další mají pooněkud násilné manýry v krvi a projeví je vždy, když jim někdo šlápne na kuří oko. A pak je bohužel obrovská spousta těch, kteří si myslí, že jsou páni, kápo, všechno musí být podle nich a utlačování, zneužívání, zastrašování a obviňování je jim naprostou přirozeností. Ani nenví, jak sprostě a odporně se chovají. Takže ten raneček a s problémovým a nevhodným chování k mamince a dětem je velký a nelze všechny jen odsuzovat šmahem, některým se pomoci dá, jiným ne. Ale i k těm, co se nezmění, je pohrdání zbytečné. Člověk se mu v zápalu zmatených emocí neubrání, ale až se uklidní, je lepší to brát s nadhledem, asi jako že s dědečkem s Alzheimrem taky nic nesvedeš, je to prostě tak. Ale tím spíše by mělo být už dokonale vyřešené a zvládnuté všechno, co maminkám s dětmi pomůže, co je uklidní, co jim dovolí žít, šťastně žít, aby mohly svým dětem ukázat, že život stojí za to, i když je někdy těžký, že od života není potřeba utíkat k drogám nebo jiným hloupostem,že to tu není všechno marný, předem daný a neovlivnitelný, že je možné žít hezky, v klidu, v pohodě,bez strachu, jen chtít. Vážně, jde to.A nebude pak potřeba dávat tolik peněz na protidrogové programy, mohou se dát maminkám, aby svým dětem ukázaly život ve štěstí a v lásce. Jen to všechno říct těm správným mužům. Teď musím končit,Míšenko, páčko,udělej svým dětem nějakou velikou radost.M
 Marie 
  • 

Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(29.1.2006 9:37:55)
Markéto,
ty potřebuješ také pomoc psychologa a psychiatra, pak se ti bude i lépe řešit tvoje situace. Už jsi byla v manželské poradně ? Myslím v té bezplatné.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Nikdo neporadí..... 

(1.2.2006 1:19:07)

Díky Maruš,mluvila jsem jak s psychologem, tak s psychiatrem, mám v současné době tu nejlepší možnou pomoc ohledně zdraví i psychiky, v tomhle směru už to zvládám. (To, co jsem psala, není naštěstí přítomnost. Teď jsem většinu času v klidu a pohodě-kromě těch peněz- a bývám i velmi štˇasstná. A jsem asi i zamilovaná, ale zatím je to tajemství.Ještě se hlubokého vztahu trochu bojím.)Páčko, díky za zájem,M
 karkula 
  • 

Re: Nikdo neporadí..... 

(29.9.2007 23:47:01)
Drž se, jsi moc statečná.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo ty chyby.... 

(27.1.2006 12:14:12)


Míšenko,díky.Snad je to celé o tom, 6e si ZASLOUŽÍME to dobré v životě...Ale s nedospělostí,žárlivostí a zneužívající vychytralostí partnerů nevím, co dělat.Zdá se mi, že jich je nějak moc.Věřit tomu, že se nějaký slušný nakonec najde, je jistě lepší, než propadat zoufalství a malomyslnosti, ale může to trvat dlouho a nemusí se to povést, dokud jsou děti ještě nedospělé.A žena si musí poradit a celé to zvládnout a upřímně,klobouk dolů, jak jsi statečná a kurážná, a možná právě proto,že do všeho jdeš s odvahou se to možná nakonec také podaří.Jsi skvělá. Pro tuto chvíli se musím rozloučit, pa, Markéta
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(14.9.2005 11:52:17)
Ajlino, vím, že teď nevidíš žádný světlo a jenom přežíváš. Tohle období pomine, i když si to teď nedovedeš představit, a znovu se nadechneš. Teprv potom bude ta chvíle, zhodnotit, zda jsi udělala dobře, když ses k němu nevrátila.
 Jíťa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Domácí násilí-ach jo , zase ty chyby.... 

(9.11.2006 16:23:41)
Hlavu vzhůru, hezké chvíle s pertnerem NEMUSÍŠ mít vykoupené bitím. Jsi mu rovnoceným partnerem, on není ani Bůh ani otrokář ani tvůj Pán...Nemusíš nic snášet. Jedině snad, kdybyste měli doma Itálii v tom smyslu, že bys měla stejnou sílu jako on a občas dala přes držku i ty jemu. Aby to bylo 1:1...Časem najdeš někoho, kdo si tě bude vážit natolik, že na tebe nevztáhne ruku, kdo vůbec neřeší své (psudo)problémy týráním partnerky či bližních. Zhoršovalo by se to. Je ti jen smutno a musíš se s tím vyrovnat= což je bolestné, protože ani pitomec, který mlátí a ubližuje své "milované" nemá jen špatné vlastnosti.
 Simona 
  • 

POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 9:06:42)
Prosim vás moc o radu. Mám čtyři měsíce přítele. Před ním jsem měla několikaletý vztah, ale musím říct, že jsem si vždycky myslela, že až tohle je ten pravý. Jenže nerozumím jeho chování. Má neuvěřitelné výkyvy nálad, se kterými se nedá v danou chvíli nic dělat. Trvají několik hodin, někdy i déle. Nemluví, někdy se sebere a někde mě nechá. Když se snažím zjistit, co se stalo neodpovídá mi. Někdy mě od sebe vyhodí z bytu po ránu. Na druhou stranu je člověk, co mi píše zamilované dopisy, plánuje se mnou budoucnost, říká že nikdy nenašel nikoho s kým by si rozuměl tak jako se mnou, což je pravda. Jako by to najednou byl uplně jiný člověk. Je hodně složitá osobnost, intelektuál, má psychicky náročnou práci, ale takhle cítím, že by se ke mě chovat neměl. Pokaždé když něco takového je, že nemluví a nebo odsekává, bez důvodu, bez hádky, nic, tak vyhrožuje rozchodem, vůbec se v danou chvíli nechce usmířit. Vždy musím odejít, a on se za tři dny ozve jakoby se nechumelilo. Jednou jsem to s ním chtěla ukončit, a on mě přemluvil, že když už jsme se poznali, tak by to byla škoda, řekl mi, že jestli se ke mě bude ještě někdy bude chovat jako "debil" mám se s ním rozejít. A to se stalo včera. Celé odpoledne nemluvil a pak jsme šli domů a on na mě nikde nečekal, cítila jsem se jak paté kolo u vozu, jako kdybych byla na obtíž. Doma se mnou nepromluvil ani slovo i když jsem tišše brečela. Co to všechno znamená? Umíte mi někdo poradit?
 Johanka 
  • 

Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 11:20:34)
Ahoj ,
za prvé bych řekla,že je sobec, popřípadě by mohl trpět nějakejma depresema, což si myslím,že se moc léčit nedá nebo možná má v hlavě ještě něco - někoho jiného.Rozhodně by se mi asi nelíbilo, že se k tobě takhle chová po čtyřech měsících vztahu..
Jen se zeptám na okraj..není Vodnář? Znám podobné lidi a většinou je to tohle znamení - vznášejí se někde ve výšinách a ač jsou inteligentní a kreativní, často duchovně zaměření, žít se s nimi rozhodně nedá. Pouze pokud bys byla silné znamení a osobnost a dokázala ho držet při zemi a o povinnosti se v podstatě starat ty - musela bys být dominantní.
Taky může být ale jenoom uzavřený, pokus se z něj vytáhnout co nejvíc myšlenek, jaké má sny,plány,atd..A mluv i o svých potřebách a o tom,co se ti nelíbí a co tě mrzí..
 Simona 
  • 

Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 13:16:31)
Je lev. Nese si něco v sobě, ale mluvit o tom nechce. Měl špatný vztah s otcem, dost ho ponižoval atd. To jediné vím, ale u něj je pod jeho hrdost, aby mi dal v tu chvíli najevo nějaký cit. Jak říkám má taky hodně psychicky náročnou práci. Vážně jsem z toho zoufalá.
 Johanka 
  • 

Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 11:23:33)
Ahoj Simčo ,
za prvé bych řekla,že je sobec, popřípadě by mohl trpět nějakejma depresema, což si myslím,že se moc léčit nedá nebo možná má v hlavě ještě něco - někoho jiného.Rozhodně by se mi asi nelíbilo, že se k tobě takhle chová po čtyřech měsících vztahu..
Jen se zeptám na okraj..není Vodnář? Znám podobné lidi a většinou je to tohle znamení - vznášejí se někde ve výšinách a ač jsou inteligentní a kreativní, často duchovně zaměření, žít se s nimi rozhodně nedá. Pouze pokud bys byla silné znamení a osobnost a dokázala ho držet při zemi a o povinnosti se v podstatě starat ty - musela bys být dominantní.
Taky může být ale jenoom uzavřený, pokus se z něj vytáhnout co nejvíc myšlenek, jaké má sny,plány,atd..A mluv i o svých potřebách a o tom,co se ti nelíbí a co tě mrzí..
 Simona 
  • 

Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 13:22:33)
Nikoho jiného v hlavě nemá. Není ani trochu typ nevěrníka, naopak. Jak říkám plánuje se mnou budoucnost, ale někdy upadne do tohodle zlého stavu netečnosti. Občas se bojím jen něco špatně říct, aby to nezačlo. Je lev, to už jsem odpověděla té druhé slečně, co reagovala. Bojím se, že má nějakou věc, kterou se bojí s někým řešit. Nemá pořádek ani ve svým pokoji, a to je možná odraz jeho hlavy. Nemyslím si, že by byl v jádru zlý člověk, i když se teda tak chová občas.
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 14:41:51)
Milá Simono, řekni svému přítelovi, ať se jde léčit!!! Trvej na tom za koždou cenu. Buď trpí depresema nebo jinou psychyckou poruchou a nebo je obyčejný blbec. Jestli s tím nebude nic dělat, utíkej od něj co nejrychleji můžeš.

Chtěla jsem ještě napsat všem, co se bojí ukončit vztah, protože si myslí, že zůstanou na ocet.
Já bych se nikdy urážet a mlátit nenechala. Měla jsem kamarádku jako odstrašující případ.
Od svých 17 do 22let jsem byla sama. Všichni s někým chodili a já ne. Hledala jsem toho pravýho a než chodit s nějakým kraténem, co se o sebe neumí postarat, byla jsem radši sama. Bydlela jsem u rodičů a už se mi lidi začínali smát, že jsem lesba atd.
Toho pravého jsem snad našla i když jsou taky chmurné chvilky, kdy ho mám plné zuby a nejradši bych ho zabila. On mě určitě taky někdy chce zabít. Ale perfektně se stará o rodinu, máme ted 2 měsíce staré mimi. O penězích zásadně!!! rozhodujeme společně, taky to stojí hodně sebezapření.

Vy, který máte kam utéct, neváhejte ani minutu a udělejte to. Jste určitě krásný ženský a dobrý mámy a nebudete přeci žít s člověkem, který si vás nezaslouží.
 Simona 
  • 

Re: Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 10:07:55)
Myslím, že je to pro něj jediné řešení. Jenže na tohle on nikdy nebude chtít přistoupit. Jeho hrdost je problém. Bylo by pod jeho úroveň uvědomit si problém, každopádně to zkusím. Jenom je tu háček v tom, že jeho studium a práce je studium lidí, neřekla bych, že se bude chtít nějakému psychologovi otevřít. Sám totiž dělá něco podobného.

Slečny, já moc dobře vím, že za nějký čas by ze mne byla troska. Už teď mám z toho nechutenství a neustálé nervy. Tohle musí přestat :( bolí to... když potkáte toho pravého a jeho druhé já poznáte až později ....
 Saša, 2/98 


Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 8:35:56)
Simonko, z tvých slov je cítit, že s ním chceš zůstat, věříš, že bude lépe, a to mě docela děsí. Určitě to není v jádru zlý člověk - to můj manžel také není, ale uvědom si, že i když tě třeba nikdy neuhodí (což můj manžel nikdy neudělal), tak ty rány, které ti nasadí na duši budou mnohem větší, než které by ti udělal na těle. Mě v podstatě drží nad vodou jen to, že za 1. nemůžu od něj odejít - bydlíme v domě mého otce - odejít by musel on a to nikdy neudělá. 2. stále žiju s nadějí, že až děti odrostou, zařídím si život jinak. Bez téhle naděje bych to nebyla schopna vydržet.
U tebe mě DĚSÍ to, že jste spolu teprve čtyři měsíce a už to vidíš. Neutěšuj se těmi chvílemi, kdy je ti s ním dobře, protože těch bude stále méně. Nevím, kolik ti je let, ale jestli plánuješ děti, neudělej jim to, že by měly takového otce. Bude to peklo i pro ně.
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 11:51:48)
ajko,
nedávno jsem taky rodila, sestry byly hnusný a nemám na to hezké vzpomínky. Manžel to nestihl. Je dobře, že jsi odešla, muselo být pro tebe hrozné, že tě vůbec nepodpořil, když jsi rodila.
 Saša, 2/98 


Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 12:32:59)
Milá Simono, pokud se k tobě chová tvůj přítel takto po čtyřech měsících vztahu, není jiné a rozumější řešení, než se s ním rozejít. Protože bude hůř. Věř mi, mám to doma.
Můj manžel se takto chová také. Má dny, kdy se mnou vůbec nemluví a to bez jakékoli příčiny. Když jdu domů ze zaměstnání, přemýšlím v jaké náladě ho zrovna dneska najdu. Je to STRAŠNÉ. Bohužel se to u něj projevilo až rok po svatbě. Nyní jsme spolu už 10 let, máme osmiletá dvojčata a jen a jen kvůli nim u manžela zůstávám. Bohužel nemám ani rodinu, která by mě podržela, takže někdy jsem opravdu před zhroucením. A ty jeho stavy se čím dál víc zhoršují, čím blíže a důvěrněji se známe.
Z vlastní zkušenosti ti radím - VZDEJ TO.
 Ajka 
  • 

Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(11.7.2006 14:48:45)
Mila Simco,

nechodis nahodou s mym muzem??
Pokud nejsi masochistka tak odejdi a najdi si kluka ktery se k tome bude chovat jak si zaslouzis.
Muj muz mi tohle delal od zacatku, jak pises po par dnech se vratil a byl miloucky a ja ho strasne milovala.
Bohuzel jeho nalady se zhorsovaly a dokonce se na me takhle "nastval" kdyz jsem rodila a vynadal mi a chtel odejit z porodniho salu !!! No psycho!!

Odesla jsem od neho, protoze jsem na to nemela zaludek. Moc bych si prala vratit cas a vubec si s nim nezacit, no ale oni tihle depkari umi tak krasne premlouvat. To ze "jinak je to hodnej kluk" neni duvod snaset jejich stavy.

Jeste jedna poznamka vyhnete se chlapum co maji problem se svym otcem, budou si totiz tenhle mindrak lecit na Vas.

Hodne zdaru, nezrujnuj si zivot Simco jako ja a mnoho dalsich.
 Simona 
  • 

Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 9:59:15)
... on ma velmi spatny vztah s otcem. Nechce o nem moc mluvit. Ale co vím je, že je od dětství ponižoval, srážel a podobně. Tohle by se přeci dalo léčit, kdyby chtěl?
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 11:48:48)
Sašo, proč svého muže nevyhodíš. Píšeš, že by musel odjít on a že to nikdy neudělá. Přece je to barák tvůj a tvého otce. Jestli s ním nechceš být, vyhoď ho!!!!!

Něco jiného je, kdybys ty nemě kam jít, to bych se ti nedivila, že s ním jsi.

Nechápu, jak si může k tobě dovolit něco, co se ti nelíbí, ještě k tomu v cizím baráku.
 Saša, 2/98 


Re: Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 12:29:52)
Ono se to lehce řekne lenko, ale je to složitější.
1. se svým otcem si absolutně nerozumím a co mám děti už mě 2x fyzicky napadl. Můj manžel sice mi při těch jeho útocích nepomohl, ale mám alespoň psychicky pocit, že v tom baráku na otce nejsem sama. Maminka mi zemřela.
2. s hlídáním dětí nám nikdo nepomáhá. Musíme sami dva zcela pokrýt veškerou péči o ně. Manžel pracuje na 3 směny a střídáme se u nich. Co se týče dětí je na něj naprosté spolehnutí. Miluje je, i když je nešetří svých "nálad".
3. Můj muž měl velice ošklivé dětství. Jeho otec je mrtvý a s matkou si nerozumí. V případě, že bych ho vyhodila na ulici, nemá kam jít. Já pracuji jako sociální pracovnice a hlubový soucit s lidmi mám prostě v sobě.

Takže asi tak. Jak už jsem psala dříve, při životě mě v podstatě drží sny.
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 13:58:36)
Ach jo, Ajko to máš vážně složitý.Vůbec nevím,co bych dělala. Třeba ti někdo poradí.

Jak tě může tvůj otec mlátit??!!! Šílený. co třba nějaký azylový dům, podnájem. vždyť ty o těch možnostech jako sociální pracovnice musíš vědět.
 Saša, 2/98 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 15:39:40)
lenko,
nechce se mi opustit dům, kde jsem spolumajitelkou. Azylový dům je na chvíli a podnájmy jsou velmi drahé. Navíc nevím jak bych sama zvládala se svoji pracovní dobou péči o děti. Když změním práci, budu mít menší plat a tím i menší možnosti.
Třeba se jen vymlouvám, abych nemusela udělat změnu ve svém životě, ale jak říkám situace není jednoduchá, takže se snažím vydržet a občas sním.
A jak mě může otec mlátit? Docela normálně. Má velmi nízkou inteligenci a když s ním nesouhlasím, je zle. Bil i moji matku, která byla těžce nemocná. Když si tohle srovnám se svým manželstvím, v podstatě skutečně je můj manžel lepší a z toho taky žiju.
 Alenka74 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(12.7.2006 16:25:35)
Ahoj holky,
sem tam si vás někdy čtu. Bohu dík jsem takový problém se svým manželem nikdy neměla. Je strašně hodný a proto si myslím, že kdo to nezažije na vlastní kůži, nepochopí nikdy toho, co má ten problém.
Asi tak, jako já nemůžu otěhotnět a vykládala bych to kamarádce, která otěhotní z ručníku.
Radit, ať odejdete od něj, je zbytečné. To vy samy moc dobře víte, že by to byla ta nejlepší možnost. Ale opravdu je člověk kolikrát na svém partnerovi tak závislý (myslím finančně, zamilovaně), že i přesto všechno, co vám dělá, nemáte tu sílu a hlavně možnosti se postavit na vlastní nohy.
Kdybych vám mohla poslat na ty vaše chlapy trošku pozitivní energie z toho mého mužíčka, nerozmyšlela bych se. Ale všechny dobře víme, že to není možné.
Jsem při vás a v duchu nad vašim životem brečím a pořád si kladu otázku, jak může někdo vztáhnout ruku na člověka, o kterém tvrdí, že ho miluje. Nebo na děti.
Kéž by se vám život srovnal do normálnich kolejí a vy začaly šťastně žít. Tak moc vám to přeju.
Strašně na vás myslím a držím vám palce,ať to všechno přežijete ve zdraví (i psychickém) a vše se brzy v dobré obrátí. Ať už s nim a nebo bez něj.
Valča








 Simona 
  • 

Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(13.7.2006 10:48:01)
tak to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem mohla čekat. Zahrál víc než hnusnou hru. Řekl mi, že všechno je moje chyba, že špatně jsem se chovala samozřejmě já. Že jsem nula, že nemám žádné přátele, jsem mladá zakomplexovaná holka, a že to věděl už na začátku. Uplně mi to všechno vyrazilo dech. Že se můžu ozvat, ale že on ke mě už nic nemá. A hotovo....
 Ajka a 2leta Asa 
  • 

Re: Re: POTREBUJI MOC PORADIT prosím 

(13.7.2006 11:27:38)
Simonko,
prosim te, az za tebou za dva dny prijde a bude sladky a bud ti rikat ze za jeho chovani muze jeho psychicky narocna prace a jeho komplikovany vztah s otcem, ne ze mu to zbastis.
pravidlo cislo jedna: LIDE SE NEMENI
pravidlo cislo dva: S VEKEM SE NEGATIVNI VLASTNOST ZHORSUJI
Pokud mu to odpustis a budes s nim dal, nezmeni se to (ani psycholog nepomuze), bude te urazet a ponizovat cas od casu dal a jednou te to zlomi a odejit bude nemozne.

jak uz jsem psala, ja jsem si timhle prosla a mam ja i moje dcerka sramy na dusi na cely zivot.
 erika 
  • 

sem taky obet 

(13.8.2006 11:17:43)
jo tak ja tohle taky znam..zacalo to asi v mym tehotenstvi,tolik si to dite pral a presto me zacal tyrat..dusil me polstarem,chtel me vyhodit v noci kosilce na chodbu,porad mi rika ze sem k nicemu nic neumim,sem neschopna,a u jedny facky taky nezustalo..byl myho psa..to se vsak po porodu jeste zhorsilo,ted chodi kazdej den do hospody,prijde ve 2 rano a budi malou..nevim co mam delat nemam sama na najem,ale vim ze to takhle nejde..tolik sem ho milovala az do nedavna sem to vydrzela nez mi kamaradka otevrela oci,ze si tohle proste dovolovat nema..ted ho zacinam nenavidet..
 Lenka 
  • 

Re: Domácí násilí 

(31.1.2007 17:06:29)
Když mi dal přítel "pouze" facku je to domácí násilí?Může to vést i dál?
 Eva P. 


Domácí násilí 

(12.8.2011 9:26:33)
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi i já podělila o své zkušenosti na téma domácí násilí. Vždycky jsem si myslela, že se mě to nemůže týkat, protože bych s takovým člověkem nikdy nebyla - jenže... Potkala jsem ho v práci, pracovala jsem v bance a ON byl můj klient. Vždycky jsem byla velmi komunikativní, takže i s ním jsem prohodila pár slov. Asi po měsící začal chodit za mnou častěji, většinou jen s drobnostmi. Začal se mě pomalu vyptávat co mám ráda, jestli ráda chodím do divadla apod., musím ještě podotknout, že jsem měla za sebou rozchod s bývalým partnerem, protože jsme přišli o miminko. Ze začátku mi byl ON nepříjemný, něco mi prostě na něm vadilo...jenže pomaloučku se mi začal vtírat, dokonce si na mě sehnal telefonní číslo.
Tvrdil mi, že pracuje a přednáší ve Švýcarsku na fakultě. Vždy "odjel" na nějakou dobu pryč.
Jednou mě pozval do divadla, kde jak jsem se tam dozvěděla kde dříve pracoval (profesi raději nebudu zmiňovat). Přišlo pár dalších schůzek a já jsem se do něj zamilovala - byl velmi pozorný, milý, naslouchal, což jsem velmi potřebovala. Tvrdil mi, že má jednu dceru a je rozvedený.
Po pár měsících jsme se spolu nastěhovali do domečku po mé babičce...po asi dvou měsících přišla první rána...opil se na plese, celou noc na mě řval a potom přišly i facky. Ráno plakal, klečel přede mnou a prosil, že už to nikdy neudělá. těch ran přišlo časem samozřejmě víc, ale nejvíc se snažil abych se dostala pryč od své rodiny. Měla jsem se sestrou a rodiči vždy velmi dobrý vztah, ale po jeho zásahu se nám vztahy hodně narušili. Dostával mě pryč i od kamarádů, kterých jsem celý život měla opravdu hodně. Měnila jsem se, chodila jsem nenalíčená, neupravená, oblékala jsem se příšerně. On přestal pracovat (až později jsem zjistila, že vlastně nikdy pořádně nepracoval) a začala jsem ho živit - platit jeho hypotéku, leasing....
Nejhorší jsou vzpomínky, kdy na mě celé noci řval - většinou začal kolem desáté večer a skončil v pět ráno. On se přes den vyspal a já musela makat. Tvrdil mi, že jsem nemožná, strašná, hnusná...moje rodina je hrozná, nemají mě rádi. Tvrdil mi, že pokud od něj uteču zlikviduje mi rodinu, hrozně jsem se o ně bála, raději jsem přerušila s rodinou veškeré kontakty....
popisoval mi, jak zbije tatínka, že ho ani nepoznáme, že si počká na sestru až půjde do práce.
nakonec po roce a půl jsem od něj utekla k rodičům - zakázal mi totiž jít na oslavu taťkových narozenin. Jsem od něj tři roky pryč a pořád mám velké deprese, musela jsem zůstat rok doma...bála jsem se v noci usnout, přes den jsem musela být schovaná u sestry a večer jsem šla domů k rodičům. Prvních 14dnů jsem jen spala...vztahy s rodiči se částečně napravily, ale některé trhlinky zůstaly. zůstaly mi hlavně velké šrámy na duši a ty už asi nikdy nikdo nezacelý.
Rada bych Vám, které zažíváte peklo s nějakým tyranem řekla, že musíte pryč...vím, že mě se to lehce řekne, když jsem odcházela sama (neměli jsem děti), ale vím, že pomoc opravdu někde je...rodina, odborníci, přátelé :-)
Pokud máte někdo podobné zkušenosti, prosím, napište mi!
Eva
 Sylva 
  • 

Dom. násilí 

(13.7.2005 12:25:34)
Je to špatný, to žena sama nevyřeší. Vždy se to otočí proti ní a konec konců když vás někdo dokola přesvědčuje že to bez něj nedokážete,... tak pak jste jako mocha za sklem, ktará vydí ven, ale nemůže najít otevřené okno.
Každý případ je jiný. Nedokážu to.
AHOJ :-) Sylva
 Barbora 
  • 

Prosím o radu 

(18.7.2005 23:34:02)
Prosím o radu někoho, kdo se ocitl v podobné situaci jako já. S manželem jsme spolu celkem deset let, máme 2 malé děti. Ze začátku bylo vše O.K., dokonce jsme spolu dlouho pracovali v jedné firmě. Když se narodilo první dítě, začaly se objevovat problémy, manžel byl a je neustále přepracovaný, myslím, že je dokonce workoholik. Začal vydělávat dost peněz,a to byl podle mě prvopočátek našich neshod. Z práce chodí nejdříve v osm večer, na víkend není možné se s ním na ničem domluvit, poněvadž nikdy neví, jak dlouho bude pracovat. Celá domácnost a děti jsou tedy na mě, a to včetně nákupů aj. Na děti nemá vůbec čas, a mám v poslední době pocit, že i kdyby si jej udělal, tak by s nimi stejně čas netrávil, radši si otevře počítač. Když si udělá čas a vyjedeme někde na výlet nebo na dovolenou (za deset let jsme byli na dovolené třikrát), nejdřív je všechno perfektní, vše nám dopřeje, nešetří, ale potom stejně se všechno obrátí proti mě, všechno pak začne vyčítat, že tam vlastně ani vůbec nechtěl jet,že si neodpočinul, že tam jel a vše dělal jen kvůli rodině. "Zajištění" rodiny je pro něj na prvním místě. Vidí hlavně peníze, aspoň mně se to tak zdá. Já doma jen uklízím, vařím, starám se o děti, on když přijde domů, tak se mu vše přichystá až "pod nos". Stará se jen o auto. Když jsem navrhla, že až skončí RD, půjdu do práce, tak se to setkalo s velmi záporným ohlasem. Prý nebudu nic stíhat, už teď mám prý doma všude prach (denně uklízím tak 2-3 hodiny včetně praní a žehlení). Prý si nedokážu zorganizovat čas, už dávno jsme měli mít podle něj služku. Navíc mě osočuje, že mu nedávám dostatečně najevo úctu k tomu, že finančně zabezpečuje rodinu (podotýkám, že jsem jen doma s dětmi, občas jedu, a to jen, když je v práci, za rodiči nebo za známými). Večer jsem nebyla nikde ani nepamatuju. Všichni říkají, že je to sobec, který neměl mít rodinu, který si myslí, že když vydělá fůru peněz, je to vše, co může pro rodinu udělat. Hrozně se změnil. Jak z toho ven?
 Zuza, jedna dcera (11) 
  • 

Re: Prosím o radu - pro Báru 

(3.8.2005 14:25:32)
To je, Báro, těžké. Podle mě bude nutné o vašich různých životních hodnotách s manželem promluvit. Čím dřív, tím lépe. Mohla by pomoci i párová psychoterapie, třeba. Ale manžel by tam musel dobrovolně, s tím, že i on má pocit, že něco nefunguje a že to chce změnit. (Jinak pomoc psychologa můžeš vyhledat samozřejmě i sama.) Jestli manžel nepochopí podstatu Tvé nespokojenosti, myslím, že nemáš moc šancí jeho chování dlouhodobě změnit. Taky závisí dost na rodině, ze které manžel je. Pokud tam byly peníze jedinou modlou, pokud se nepřítomnost rodičů kompenzovala třeba dárky apod., tak pro něj asi bude těžké a možná i nepochopitelné, jak budovat vzájemné vztahy. Mohl by svůj přístup změnit, ale nejdřív musí pochopit, že takhle nejspíš dál žít nechceš a že pokud Tě nechce ztratit, je třeba, aby na sobě "zapracoval" a změnil svoje hodnoty. Vím, o čem mluvím. Právě jsem od manžela odešla (po 12 letém manželství) a chystám se na rozvod (snad dohodou). Co mi vadilo? Nespolehlivost mého muže, jeho mínusové podnikání, zároveň jeho nechuť najít si zaměstnání, jeho nepřítomnost doma (návraty kolem půlnoci), kterou omlouval prací, tzn. že měl vydělávat, ale na druhou stranu vůbec nepřispíval ani finančně na domácnost, "kamarádky" - striptérky, go go tanečnice, neplacení dluhů, které za podnikání vznikly, jeho neschopnost dostát svému slovu...Vysvětlovala jsem, plakala, křičela, nadávala, znovu vysvětlovala....nepochopil a svoje hodnoty nezměnil. K psychologovi chtěl jít zejména proto, že se mu nelíbilo, jak JÁ se chovám...s někým se zkrátka vyjít nedá, i když na popovídání u skleničky je to fajn chlap, ale sobec. Drž se, Báro. A pamatuj, že rozhoduješ vždy TY a nedej na žádné rady. Věř svému instinktu, nikdo z případných "rádců" neponese následky Tvého rozhodnutí. Ahojda.
 kulisska 
  • 

Nikomu bych to nepřála 

(13.7.2005 17:36:19)
Na jednu stranu si za to asi můžu sama,ale mám ještě syna,který má svého otce rád.Je mu devět a bojím se toho,že když ukončím manželství,tak se zhorší jeho prospěch ve škole.Už takto máme problémy - je dysortografik a nemá to s učením vůbec jednoduché.Ale to co jsem zažila tento víkend bych opravdu nikomu nepřála.Z okna(4.patro) vyházené kytky,skleničky,oblečení.Rozbitý konferenční stolek,televize,foťák....a já ...samá modřina.Když odcházím,nebo se vracím domů,tak bych nejraději šla kanálama,kvůli sousedům.Od půl třetí do půl pátý takový kravál.....Teď ale opravdu nevím comám dělat.
 Zuza (dcera, 11) 
  • 

Re: Nikomu bych to nepřála 

(3.8.2005 14:38:31)
Kulissko, zkus navštívit psychologickou poradnu, pokud si nevíš rady sama. Moje matka žila v podobném vztahu šest let (od mých čtyř do deseti let), otčím byl agresivní alkoholik a když se napil, bylo to fakt peklo. Následky takového života cítím dodnes, a to je mi 30, sama mám dítě a spoustu věcí už umím pochopit. Nedovol, aby Tvůj syn přebíral model takového chování (a to se stává). Nedovol, aby viděl, že násilí je normální a je beztrestné. Nedovol, aby ztratil úctu k Tobě, protože si to všechno necháš líbit. Stejně si to nechala líbit i moje matka. Později jsem pochopila, že můj pocit, že moje matka není schopná mě ochránit, vyplývá právě z toho, co si nechala líbit (i když určitě v dobré víře, že ona to unese, hlavně, když nebije nás-děti). Možná, že problémy Tvého syna se chováním jeho otce zhoršují. Každopádně bych vyhledala pomoc, protože násilí se opravdu stupňuje. Kanálama bys neměla chodit Ty, ale agresor - tj. Tvůj manžel. Není Tvoje ostuda, že jsi zbitá, je to jeho ostuda. Neobviňuj se, nemůžeš si za to sama. Nikdo nemá právo Tě bít, ani nijak ponižovat. Vyhledej pomoc, než bude pozdě. Můžeš se obrátit třeba na Bílý kruh bezpečí na www.bkb.cz, kde jsou i odkazy na jiné organizace. Nečekej, až manžel vyhodí z okna Tebe nebo bude vyhrožovat vyhozením syna. Hodně sil Ti přeju, pokud jsi vydržela tento víkend, jsi silná žena a dokážeš se postavit takovému chování. Přeju hodně zdravého rozumu a určitě se ještě ozvi. Zuza
 Marie 
  • 

domácí násilí 

(5.8.2005 14:51:31)
Vím jaké to je,ne fyzické,ale psychické.Nikdy bych to nikomu nepřála,jenže nemohu z toho ven,jsem příliš slabá a bůh mi odpusť stále ho miluji i když mi ubližuje.je to začarovaný kruh ale snad najdu sílu ho jednou opustit jako jakždá žena, která prožívá ponižování,urážky a psychické týrání....
 Helena, 
  • 

Re: domácí násilí 

(10.8.2005 21:17:32)
Maruško, vzchop se , na nic nečekej a utíkej, jak to nejrychleji jde. Taky jsem ho milovala a nemohla bez něj žít, a víš, jak se mi teď žije lehce a dobře, a ani ho nepotřebuji. Věř mi. Nečekej!!!!
 Markéta 
  • 

Re: domácí násilí 

(2.2.2006 19:19:47)


Ahojky Maruš, to že ho miluješ, i když ho miluješ, mě vůbec nepřekvapuje. Vlastně je to úplně správná reakce. Protože úplně nejdokonalejší a nejčistší řešení jakkoliv hrozných situací je soucit a láska. Sama to znám. Jsou-li opravdové, začnou každé nepřátelství rouzpouštět...Je to to nejdokonaleší řešení, nic dokonalejšího a lepšího už neexistuje. ALE: může tě to zmást a vyvolávat dojem, že už to dál řešit nechceš. I při té nejhlubší lásce k partnerovi si půoctivě řekni: Co si opravdu přeji? Přeji si, něhu, laskavost, romantiku, úctu, hladovím po pochopení, pohlazení, zájmu a pomoci,prosím, z hloubi svého srdce, ať se má přání naplní... A pak se nech vést a udělej, co cítíš, krok za krokem, co je potřeba...Někdy se to povede se současným partnerem, ale často s jiným. Dej pozor, někdy může silný pocil lásky maskovat strach udělat nutné změny, kterých se bojíme, moc moc bojíme...Cítíš-li lásku opravdu (a já ti věřím, že ano), bude pro tebe mnohem snažší dělat ty správné kroky a vyvarovat se zbytečných velkých chyb a udělat všechno tak, aby to v důsledku přineslo pomoc a vůbec to nejlepší tvému partnerovi. I kdyby to mělo znamenat, že zůstane nějakou dobu sám, pro jeho vlastní nejvyšší dobro...Pa, drž se.Markéta
 zdenka 
  • 

Re: domácí násilí 

(4.8.2006 19:20:10)
Milá Marie,ůplně vás chápu,domácí psych.teror už mám za sebou.Chtěla bych vás povzbudit,jsem křestanka a z tak těžké situa ce jsem se dostala jen díky Bohu.Pán mě vedl k odpuštění mému muži a když jsem se modlila aby Bůh zmněnil mého manžela,Bůh mě nejdříve ukazoval na mé chyby.Je to těžké ,ale Ježíš zemřel i za mého muže a miluje ho tak samo jak mě.i já svého muže miluji a nedokázala bych ho v té době opustit,ale věřím že v Pánu máme sílu tak těžké období překonat.Zdenka
 zdenka 
  • 

Re: domácí násilí 

(4.8.2006 19:20:20)
Milá Marie,ůplně vás chápu,domácí psych.teror už mám za sebou.Chtěla bych vás povzbudit,jsem křestanka a z tak těžké situa ce jsem se dostala jen díky Bohu.Pán mě vedl k odpuštění mému muži a když jsem se modlila aby Bůh zmněnil mého manžela,Bůh mě nejdříve ukazoval na mé chyby.Je to těžké ,ale Ježíš zemřel i za mého muže a miluje ho tak samo jak mě.i já svého muže miluji a nedokázala bych ho v té době opustit,ale věřím že v Pánu máme sílu tak těžké období překonat.Zdenka
 ZAHRADNICE 
  • 

Re: domácí násilí 

(18.2.2007 11:20:25)
Maruš, zaujal mě Tvůj příspěvek o životě po boku násilníka. Cítím, že ve chvíli, když jsi toto psla, byla jsi totálně unavená. Moc by mě zajímalo, zda jsi našla sílu se mu postavit a sobě i dětem zajistit klid. Víš, moje heslo zní: "Jen šťastná máma může mít šťastné děti. Pokud máma není šťastná, jsou nešťastné i děti." Toto si stanov jako svou prioritu a podle toho řiď svůj další život.Jinak si na Tobě bude ten násilník posilovat své ego a bude Tobě i dětem dělat stále ze života peklo! Jiřina
 Simona, rozvedena, bezdetna 
  • 

poznamenalo me to.... 

(22.8.2005 15:17:56)
Ahoj, je tu nekdo, kdo by si popovidal o zkusenostech s domacim nasilim?
 Gabina 28 
  • 

Re: poznamenalo me to.... 

(15.9.2005 11:45:36)
Ahoj ... reaguji na tve psani :rada bych si tez o tom s nekym popovidala.Jsem z Prahy a psychicky na dne
 Pawlí 


Re: Re: poznamenalo me to.... 

(15.9.2005 11:57:49)
Gábino,
pokud chceš mejlni.
 Judita 
  • 

Agrese 

(20.9.2005 16:04:51)
Zajímalo by mě, má-li někdo zkušennosti s tím, zda může být zároveň agresor i přecitlivělý a skoro i soucitný člověk. Může mít dvě protichůdné tváře? Je to neschopnost se ovládnout a "dětská snaha" dosáhnout svého, naučené chování z dětství, dělá to proti své vůli nebo je rafinovaný??
 Misa3 


Pokud potrebujete toto tema vic rozebrat, ozvete se. 

(20.9.2005 17:12:37)
Pokud potrebujete toto tema vic rozebrat, nebo jste v situaci, ktera je kriticka rozhodne napiste rozebereme to.

Jinak se tohoto tematu take tyka www.nasiliunas.cz nebo www.zivotniproblemy.wz.cz
 Markéta 
  • 

Re: Re: poznamenalo me to.... 

(2.2.2006 22:39:46)


Povídej, Gábi, poslouchám... Markéta
 Markéta 
  • 

Re: Re: poznamenalo me to.... 

(2.2.2006 22:42:27)


Povídej, Gábi, poslouchám... Markéta
 Markéta 
  • 

Re: poznamenalo me to.... 

(2.2.2006 22:30:16)


Ahoj, je. Tady Markéta. Ty se ještě trochu bojíš a stydíš, viď? Je to zlé?
 lukas  
  • 

holku 

(23.1.2006 10:47:39)
Ahoj jak sejmenuješ
 hanka 
  • 

nasilí 

(24.1.2006 13:52:05)
bouzel mi domácí nasilí potkalo také žila jsem s niím 4 roky a celou dobu mě byl a ponižoval mame dvou letou dceru a odešla jsem od něj ted se soudíme protože jí chce také do péče chce na mě psychiatrický posudek tak snad poznaj jaký je a ja že jsem snad normalní i když jsem s ním byla tak asi moc normalní nejsem
 Karolina1980 prosim o radu! 
  • 

Prosim o RADU holky!!! 

(2.3.2006 17:11:38)
Ahoj holky prosim o radu. Mam pritele- byvaly spoluzak. jsme spolu 2 roky. asi pred rokem doslo k prvni vazne hadce a jeho reakce me naprsoto sokovala, zacal vyvadet jak kdyby o sobe nevedel, kopal do veci, hazel zidlema po byte, řval ze me zabije. Pak odesel... asi za hodinu se vratil, plakal a omlouval se ze to prehnal a ze uz se to nebude opakovat. Presto-od te doby jsem se vyhybala jakymkoliv sporum a radeji jsem si vse delala podle sveho a vubec jsem se ho na nazor neptala - aby nedoslo k dalsi vymene nazoru. Jenze asi pred 4mesici jsem poznala jednoho cloveka - trochu jsem se asi platonicky zamilovala. Pritel o tom netusi ale moje chovani k nemu vyrazne ochladlo , cehoz si vsimnout musel. Ted jsme byli na dovolene a on se tam silene opil, trochu jsme se chytli a predvedl mi zase vystoupeni - nadaval mi do vsech zvířat a ze nechape jak muze chodit s nekym tak blbym jako jsem ja, ze me nenavidi a jsem mu odporna. Ja jsem si netroufla nijak reagovat, protoze jsem se bala ze by me mohl treba uhodit (i kdyz to nikdy neudelal!) Nehla jsem brvou a tyden na to jsem mu oznamila ze koncim. Jako duvod jsem uvedla nase jine nazory na svet a predevsim jeho neschopnost resit problemy v klidu bez vulgarnich vyrazu a nadavani mi do krav. Byl z toho strasne spatny, plakal, tydny nejedl...nakonec jsem mu dala jeste sanci-posledni. za normalnich okolnosti bych mu tuto sanci uz nedala. ale vzhledem k meu cernemu svedomi-podvadela jsem ho prakticky 3 mesice- jsem mu tu sanci dala. Milenecky vztah jsem definitivne ukoncila. Pritel ted po me chce miminko a dohodli jsme se tedy ze ted pockame rok a on mi slibil, ze mi ukaze ze umi byt i jiny a ze problemy resit umi i v klidu. Pry uz se to nebude nikdy opakovat a jestli pry ano tak me nebude drzet. Myslite ze jsem udelal dobre s tou 3. sanci???
 aja 
  • 

Re: Prosim o RADU holky!!! 

(30.11.2007 18:10:27)
Bohužel neudělěla.ten člověk se nezmění,pokud můžeš odejdi od něj znám to,stupňuje se to a pak až jsi stará je pozdě.Držím palce
 Karolina1980 prosim o radu! 
  • 

Prosim o RADU holky!!! 

(2.3.2006 17:11:45)
Ahoj holky prosim o radu. Mam pritele- byvaly spoluzak. jsme spolu 2 roky. asi pred rokem doslo k prvni vazne hadce a jeho reakce me naprsoto sokovala, zacal vyvadet jak kdyby o sobe nevedel, kopal do veci, hazel zidlema po byte, řval ze me zabije. Pak odesel... asi za hodinu se vratil, plakal a omlouval se ze to prehnal a ze uz se to nebude opakovat. Presto-od te doby jsem se vyhybala jakymkoliv sporum a radeji jsem si vse delala podle sveho a vubec jsem se ho na nazor neptala - aby nedoslo k dalsi vymene nazoru. Jenze asi pred 4mesici jsem poznala jednoho cloveka - trochu jsem se asi platonicky zamilovala. Pritel o tom netusi ale moje chovani k nemu vyrazne ochladlo , cehoz si vsimnout musel. Ted jsme byli na dovolene a on se tam silene opil, trochu jsme se chytli a predvedl mi zase vystoupeni - nadaval mi do vsech zvířat a ze nechape jak muze chodit s nekym tak blbym jako jsem ja, ze me nenavidi a jsem mu odporna. Ja jsem si netroufla nijak reagovat, protoze jsem se bala ze by me mohl treba uhodit (i kdyz to nikdy neudelal!) Nehla jsem brvou a tyden na to jsem mu oznamila ze koncim. Jako duvod jsem uvedla nase jine nazory na svet a predevsim jeho neschopnost resit problemy v klidu bez vulgarnich vyrazu a nadavani mi do krav. Byl z toho strasne spatny, plakal, tydny nejedl...nakonec jsem mu dala jeste sanci-posledni. za normalnich okolnosti bych mu tuto sanci uz nedala. ale vzhledem k meu cernemu svedomi-podvadela jsem ho prakticky 3 mesice- jsem mu tu sanci dala. Milenecky vztah jsem definitivne ukoncila. Pritel ted po me chce miminko a dohodli jsme se tedy ze ted pockame rok a on mi slibil, ze mi ukaze ze umi byt i jiny a ze problemy resit umi i v klidu. Pry uz se to nebude nikdy opakovat a jestli pry ano tak me nebude drzet. Myslite ze jsem udelal dobre s tou 3. sanci???
 Amélie 
  • 

Re: Prosim o RADU holky!!! 

(2.3.2006 20:59:21)
Karolíno,

myslím, že jsi udělala hodně špatně. Tvůj přítel je v nejlepším případě hodně nevyzrálá osobnost, v horším (a pravděpodobněji) psychopat.

Zůstávat s někým ze špatného svědomí není moc dobrý základ. Být tebou, jdu od něho - nejsi povinná mu to nijak zdůvodňovat, prostě už s ním nechceš být. A ROZHODN̨si s ním nepořizuj miminko - nebo sem budeš za půldruhého roku psát do rubriky domácí násilí.
 Karolina1980 prosim o radu! 
  • 

Prosim o RADU holky!!! 

(2.3.2006 17:11:55)
Ahoj holky prosim o radu. Mam pritele- byvaly spoluzak. jsme spolu 2 roky. asi pred rokem doslo k prvni vazne hadce a jeho reakce me naprsoto sokovala, zacal vyvadet jak kdyby o sobe nevedel, kopal do veci, hazel zidlema po byte, řval ze me zabije. Pak odesel... asi za hodinu se vratil, plakal a omlouval se ze to prehnal a ze uz se to nebude opakovat. Presto-od te doby jsem se vyhybala jakymkoliv sporum a radeji jsem si vse delala podle sveho a vubec jsem se ho na nazor neptala - aby nedoslo k dalsi vymene nazoru. Jenze asi pred 4mesici jsem poznala jednoho cloveka - trochu jsem se asi platonicky zamilovala. Pritel o tom netusi ale moje chovani k nemu vyrazne ochladlo , cehoz si vsimnout musel. Ted jsme byli na dovolene a on se tam silene opil, trochu jsme se chytli a predvedl mi zase vystoupeni - nadaval mi do vsech zvířat a ze nechape jak muze chodit s nekym tak blbym jako jsem ja, ze me nenavidi a jsem mu odporna. Ja jsem si netroufla nijak reagovat, protoze jsem se bala ze by me mohl treba uhodit (i kdyz to nikdy neudelal!) Nehla jsem brvou a tyden na to jsem mu oznamila ze koncim. Jako duvod jsem uvedla nase jine nazory na svet a predevsim jeho neschopnost resit problemy v klidu bez vulgarnich vyrazu a nadavani mi do krav. Byl z toho strasne spatny, plakal, tydny nejedl...nakonec jsem mu dala jeste sanci-posledni. za normalnich okolnosti bych mu tuto sanci uz nedala. ale vzhledem k meu cernemu svedomi-podvadela jsem ho prakticky 3 mesice- jsem mu tu sanci dala. Milenecky vztah jsem definitivne ukoncila. Pritel ted po me chce miminko a dohodli jsme se tedy ze ted pockame rok a on mi slibil, ze mi ukaze ze umi byt i jiny a ze problemy resit umi i v klidu. Pry uz se to nebude nikdy opakovat a jestli pry ano tak me nebude drzet. Myslite ze jsem udelal dobre s tou 3. sanci???
 Petra 
  • 

Re: Prosim o RADU holky!!! 

(5.3.2006 23:19:40)
Karolíno, prosím seber se a utíkej pryč. Rozhodně si nepořizuj dítě. Tvůj přítel se nezmění a jeho chování se bude opakovat, je¨opravdu nevyzrálý. Nevyhrožoval třeba sebevraždou, když od něj odejdeš? Podobné typy to dělají. Měj ráda především sama sebe a najsi si vyrovnaného a dospělého partnera, který je schopný řešit problémy jinak.
 karolina 
  • 

:-( to jste sme moc nepotesily... :-( 

(6.3.2006 8:29:46)
Hm tak to jste me moc nepotesily.... ale jednou jsem mu tu sanci dala tak ted nemuzu couvnout. Pockam rok a za ten rok snad poznam.... jeho otec dela doma take takove vystupy ale tyran rozhodne neni. Vezme na manzelku i sekeru ale sam se boji aby ji neublizil takze se ji tim snazi jen jakoby zastrasit apak se omluvi a je zas hodnej.... tak si rikam ze ten muj treba bude taky hodnej tata akorat holt jednou za rok ho chytne takovyhle amok, kdy neco rozmlati.
V ostatnich vecech mi celkem vyhovuje, mame i dost spolecnych zajmu a tak se mi nechce hledat nekoho jineho, to mozna fakt radeji vydrzim obcas takovyhle vystup. Rekl ze na me chce byt uz jen hodny a ze toho moc lituje jak se choval.Hm tak uvidim no
 Líza 


Re: :-( to jste sme moc nepotesily... :-( 

(6.3.2006 9:50:36)
Karolíno, ty jsi neuvěřitelná. S tímhle postojem domácí násilí nepoznáš, ani když budeš dobitá do bezvědomí. Napsat o někom, že sice na manželku vezme sekeru, ale tyran není, protože ji nakonec na ni nepoužije, svědčí o tom, že žiješ mimo normální svět. Vzpamatuj se, jinak ti už brzo nebude pomoci!
 Šárka 
  • 

Re: :-( to jste sme moc nepotesily... :-( 

(6.3.2006 13:26:53)
TAk to je ta největší hovadina, co jsem kdy na téma domácí násilí četla. Když někdo dělá bububu se sekerou, tak není násilník... A kde máš jistotu, že nepřekročí hranici toho bububu a nezačne jednat?
 Monika 
  • 

Re: :-( to jste sme moc nepotesily... :-( 

(15.3.2006 20:52:31)


Ahojky, přečetla jsem si, co píšeš i to, co píší ostatní a jak překvapené z Tvého myšlení jsou...
Myslím, že Ti rozumím. A rozumím i těm, co na Tvůj příspěvek odpověděly.Mám kamarádku ve velmi vydařeném manželství s pracovitým a starostlivým mužem a dobrým tátou, který je ale cholerik a občas přetlak z pracovního vypětí, nekonečných soudních jednání(nějaké potíže kvůli firmě, ale jsou v právu) afinančních starostí vyběhne ven v podobě nějaké prudší reakce. Druhý den manželce přinese květiny, omluví se a je skvělý...Řekla bych, žes to myslela, Karolínko, takhle nějak, že cítíš, že je to jeho problém a ne Tvůj, a že nějaký ten výbuch sem tam odpustíš... Kamarádky, dá-li se to tak říci, které na Tvůj příspěvek odpověděly, jsou ale zděšené, protože znají tu variantu, kdy muž, projeví-li se někdy nějak výbušněji, bude své chování stále opakovat, stupňovat a svoji partnerku fyzicky a psychicky týrat...Nevím, jaký je Tvůj partner, ale je dobře, že vidíš situaci z té špatné i z té dobré stránky, protože každý má obě dvě. Jen se nerozhoduj ze strachu, že bys třeba nikoho lepšího nenašla. Rozhodni se po té, co si opravdu upřípmně vyjmenuješ všechna proti i pro, a pak si poctivě řekneš: tohle se mi líbí, tohle mi nevadí a tohle dokážu přejít a opdpustit, a tohle UŽ OPRAVDU NECHCI, i když Tě mám asi stále ještě ráda... Takhle bych to asi udělala já. Pá,rozhodni se dobře, M
 Jana, 31let vdaná 
  • 

Re: Prosim o RADU holky!!! 

(21.4.2006 21:27:03)
Dovolím si Karolíno reagovat. Úplně se vidím jak mám podobný náhled na vztah před 5 lety, kdy jsem s manželem jen chodila. Taky jsem si říkala, je pracovitý, máme společné názory, koníčky, nekouří atd., ale na nejdůležitější jsem si nevzpomněla, zda se na něho můžu spolehnout, zda je dospělý chlap, který mě miluje (jaksi jsem se neohlížela na sebe). Sice jsem věděla, že je cholerik, který má až pěnu u pusy když řve a nějak to nechtěla vidět, žádný starosti jsme neměli a hlavně už jsem nechtěla být sama. Máme dítě a po narození klasicky přišly problémy, už jsem zažila i pohrůžky nožem, pobíhání se sekerou, výhrůžky, že už se ráno nemusím probudit atd. Teprve až jsem zavolala policii, po návštěvě manželské poradny (a co mu dala jasně najevo že opravdu odejdu) vše skončilo. Já mu dala poslední šanci, nechci ukončit manželství s ani ne dvouletým dítětem. Půl roku je klid, jen ta moje pamět nějak nedokáže zapomenout. Jen vím, že kdybych tohle věděla před svatbou (čeho se dočkám) tak utíkám co mi nohy stačí. Asi bych byla sama, protože jsem přišla o iluzi, že existují správní chlapi.
 Mirek 
  • 

Násilí oprávněně 

(17.4.2006 14:19:24)
to, že je násilí v rodině, to je, ale pak se řeší, že bylo ženě dětem,muži ublíženo a ne to, co je k tomu vede. Naše povahy jsou všelijaké. Například žárlivcovi musíte říkat jak ho milujete a zvýšit jeho informovanost,jak být v klidu. Ovšem žena,například si toto neuvědomí a už je problém na světě.Dál ženy mají tu vlastnost něco vyčítat, sekýrovat,vyměňovat si názory či so to nazvěte jak chcete, ale zapomínaj na to, že na že když to dělají stále se opakujícně pod rouškou...chci ti pomoci...tak to můuže dovádí k nepříčetnosti a rovná se to až s psychickým terorem. Při dotázání muže, proč ji uhodil, řekne
: Nemohl jsme ji ižposlouchat.
Muž je od přírody lovec, a žena opatrovatelka. Bacha na to, abyjste lovce příliš nevyprovokoovali...pak budete muset opatrovat. Ovšem pak tu jsou psychické vady a co vím, tak ty jsou ojedinělé. Je to složitější. Šéfrporadce webu www.lidicky.estranky.cz
 Daniela 
  • 

Re: Násilí oprávněně 

(9.5.2006 13:47:39)
Mirku,
vy máte teda odvahu vystoupit na tomhle místě s takovým příspěvkem. Vůbec bych se nedivila, kdybyste zrovna vy byl tím tyranem, který šikanuje svoje nejbližší okolí. Jestli vám přijde jakákoli forma násilí, páchaná na komkoli (natož na někom vám blízkem), oprávněná, tak to jste opravdu mimo a měl byste jít do sebe. Důvody, co uvádíte, jsou opravdu směšné a je vidět, že umění komunikace vám asi nic říkat nebude.

Nicméně obdivuji vaši odvahu vystoupit s tímto "macho" názorem na tomhle serveru. Doufám ale, že ho týrané ženy nebudou brát vážně.
 gabca2deti 


Re: Násilí oprávněně 

(16.7.2006 17:10:58)
Velmi podobny nazor som citala od renomovaneho psychiatra a manz. poradcu MUDr. Plzaka.Mala som tak 15r,takze som tomu verila.Nastastie,u nas doma nasilie neexistuje...V jednej z jeho poradenskych,pro-chlapskych,antifeministickych brozuriek opisuje svoj oblubeny typ zeny,hysterku,ktora manzelovi nadava,bedaka a horekuje a nereaguje na manzelove prosby,aby s tym prestala.Az nakoniec aj uplne normalneho pohodoveho chlapa vyprovokuje k tomu,aby sa branil,fyzickym utokom....a zena zlizne par modrin,tym sa dostane "na kona",lebo ich moze ukazovat znamym s komentarom:"Plakala som a on do mna kopal..." Takze,necudujme sa,ze nasilie nam kvitne,ked bolo v nedavnej minulosti takto "pozehnane".Iste,nie kazdy cital Plzaka,ale v tych dobach bol dost mienkotvorny.A viem,ze dnes sa vela jeho teorii vyhlasuje za scestne,ale zrejme potrva,kym zeny si uvedomia,ze mozu aj chciet,nielen davat a chapat...
 gabca2deti 


Re: Násilí oprávněně 

(16.7.2006 17:11:18)
Velmi podobny nazor som citala od renomovaneho psychiatra a manz. poradcu MUDr. Plzaka.Mala som tak 15r,takze som tomu verila.Nastastie,u nas doma nasilie neexistuje...V jednej z jeho poradenskych,pro-chlapskych,antifeministickych brozuriek opisuje svoj oblubeny typ zeny,hysterku,ktora manzelovi nadava,bedaka a horekuje a nereaguje na manzelove prosby,aby s tym prestala.Az nakoniec aj uplne normalneho pohodoveho chlapa vyprovokuje k tomu,aby sa branil,fyzickym utokom....a zena zlizne par modrin,tym sa dostane "na kona",lebo ich moze ukazovat znamym s komentarom:"Plakala som a on do mna kopal..." Takze,necudujme sa,ze nasilie nam kvitne,ked bolo v nedavnej minulosti takto "pozehnane".Iste,nie kazdy cital Plzaka,ale v tych dobach bol dost mienkotvorny.A viem,ze dnes sa vela jeho teorii vyhlasuje za scestne,ale zrejme potrva,kym zeny si uvedomia,ze mozu aj chciet,nielen davat a chapat...
 onko 
  • 

Re: Re: Násilí oprávněně 

(31.1.2007 14:57:12)
To co si zde zeny neuvedomuji je to, ze domaci nasili muze pachat zena stejne dobre jako muz, a taky pacha. Je slabsi, takze vyuziva jine formy nasili, predevsim psychicke, emocionalni, a slabsi fyzicke (rozbiti brejli, fackovani), pak se vzdy velice omlouva, ze se rozcilila, ze byla v tu chvili velice slaba a neumela se jinak chovat. Vsech 17 bodu v tomto clanku presne sedi na moji nastesti jiz byvalou pritelkyni (krome 3 - sex byl dobrej a zvirata taky netyrala, aspon o tom nevim, ale meli jsme kocku). Reakce zen zpravidla byva, ze si za to ten muz muze sam, ze se nedokaze te zene ubranit. Uvedomte si ale, ze ta psychologie za tim je navlas stejna. Tyrana zena taky z toho vztahu ma velike problemy odejit a casto potrebuje pomoc okoli a ty zeny, ktere to zazily vi presne, o cem mluvim.

Jsou proste lidi, kteri se snaz stanou obetmi domaciho nasili, ale to jeste nikomu nedava pravo se chovat jako agresor. Obetmi jsou zeny stejnou jako muzi. Ti, kteri se stali obetmi (vcetne me) maji k tomu zrejme sklony. A je nutne, abychom se naucili vcas rozpoznat, ze nas partner se bude chovat jako agresor a vcas s nim vztah ukoncit.
 Lucka 
  • 

Re: Re: Re: Násilí oprávněně 

(10.4.2007 13:32:00)
Ahoj všem,
chci tímto příspěvkem tak trochu bránit všechny ty, které se nemohou rozhodnout nebo trpí ve špatném vztahu. Je mi 24. Dva roky jsem žila s mužem, který měl výlevy vzteku, který mě neustále usazoval a který mi vzal poslední zbytky sebevědomí. Skončila jsem na psychiatrii a domácí lékárnička hýřila antidepresivy. Sama před sebou jsem se obviňovala, cítila jsem se jako idiot, který nic neumí, který nic neudělá pořádně a je totálně neschopný. Donutil mě vzdát se práce, kterou jsem milovala, nenáviděl všechny mé známé a mé kamarádky nazýval těmi nejhoršími jmény. Moje rodina mě začala považovat za naprosto bezduchou, neschopnou a línou. Nenáviděla jsem sama sebe. Včera odešel. Vyhodila ho má mladší sestra. Je těžké se sama rozhodnout, když žena na sebe vezme vinu za všechno. Když se cítí vinna za špatný vztah, za špatnou náladu muže, za nepořádek v bytě, snad i za počasí. Nejsem masochystka. Vždycky jsem byla silná a nenechávala s sebou manipulovat. Nechápu sama sebe. S ničím jsem už pak nebojovala, dělala jsem všechno proto, abych se změnila já, protože já byla ta nenormální. Rozchod se protáhl na půl roku. Nevěřila jsem ženám, které tvrdí, že se nemohou rozejít s partnerem, který jim ubližuje. Teď už tomu rozumím. Neustále mi tvrdil, že mě miluje a že se v našem vztahu cítí šťastný. Jakoby záleželo jen na tom, jak se cítí on. Kdyby mi nepomohla moje rodina, on by byl ten nejšťastnější chlap pod sluncem, a já.........bych byla troska.
 Lucka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Násilí oprávněně 

(10.4.2007 13:45:24)
omlouvám se, příspěvek skončil v trochu jiné kategorii, než jsem plánovala, v každém případě - rgd. příspěvek výše - mám silné pochybnosti, že jsem ho k takovému jednání provokovala. Pravdou je, že mě nikdy neuhodil, avšak pravdou také je, že proti jeho psychickým nátlakům jsem se neuměla bránit. Vážení páni tvorstva - všichni mají právo na to být, jakými být chtějí. Nevyčetla jsem mu to ani mu vyčítat nebudu. Nikdo by však svým chováním či jednáním neměl druhou osobu omezovat či ohrožovat. Platí to pro obě strany.
 petra 
  • 

Re: Násilí oprávněně 

(4.10.2007 9:36:05)
Plzák je jak známo blb! Nedovedu si představit, že by kdekoliv jinde ve světě dělal rodinného poradce chlap, který je již 3x rozvedený. Proč se rozvádí, když ví jak zajistit šťastný život? Není to náhodou tím, že je to samec-sobec, který myšlenkově skončil ve středověku?
 Ela 
  • 

Re: Chci pomoc, ale nevim si rady 

(13.2.2009 13:12:57)
Ahoj vsichni, pisu za moji kamaradku. Je vdana za rakusaku a tudiz zije v Rakousku. Musim bohuzel rict, ze ten vztah nefungoval dobre uz pred svatbou. Doslo uz nekolikrat na domaci nasily i psychicky nasily. Radim ji aby manzela opustila, protoze tohle nikam dal nepovede a bude se to jenom zhorsovat. Jenze o na ma strach ho opustit, jelikoz nemam kam jit. Jeji rodice jsou oba dva alkoholici. On ji vyhrozuje ze ji pripravy o dceru, kdyz se necha rozvect. A v tom je prave ten hacek! Kamaradka ma nedokoncenou skolu a vlastne ani nikdy nepracovala, nema kam jit. On ma problemy s alkoholem, uz mu dvakrat sebrali ridicak. Od dceru se nestara, tak jak by mel a obcas neprinese ani vejplatu domu. K tomu musim jeste bohuzel dodat, ze moje kamaradka ty to problemy bohuzel zacina resit taky alkoholem. A ja proste nevim jak dal, jak ji mam pomoc. Koukala jsem na internetu na ruzne poradny, ale defakto nic jsem nenasla za co bych se mohla chytit. Zapomela jsem napsat, ze ziju taky v Rakousku. Neznate nekdo naky info co se tyce rakouskyho prava? Nebo aspon nazor jak by mohla eventuelne dopadnout u soudu nebo jak se na to vsechno pripravit a jak dal postupovat. Predem vsem diky
 majka, 2 dítka + 1 na cestě 
  • 

Re: Násilí oprávněně 

(30.9.2009 22:03:24)
Ahoj,

moc se mýlíš, že se patologickému žárlivci dá cokoliv vysvětlit. Věř, mi, zkoušela jsem to 5 a půl roku.Říkala jsem mu že ho miluju tak 1 rok, mlátil mě stejně. Upozorńuju, že měl sám milenky. dostala jsem po hubě za to, že mě pozdravil soused u výtahu, že se mě pán u telefonní budky zeptal, jestli budu telefonovat ( čekala jsem až domluví můj bývalý), ostříhal mi vlasy, které jsem měla až po pás - abych se nelíbila chlapům, ale pak mě stejně řezal dál. I před dětmi.

Je něčí psychická porucha ( ne intelektu ani ovládání) omluvou pro zvěrstva?

HOLKY, JE TO ZA MNOU!!! Ale až poté, co jsem si uvědomila, že přemýšlým každý den, jak ho mám zabít. Ne jestli, ale jak!!! Raději jsem odešla a už 8 let zvládám bojovat na různých soudech, které neustále vyvolává. Jednou to skončí, ale i tak do té doby zkusím žít po svém a šťastně.

Držím všem palce.
 nela 
  • 

psychicke deptani 

(3.5.2007 21:36:52)
Ahoj Lucko,mas pravdu,psychicke nasili je hrozne,a nekdy myslim,ze je horsi,protoze to nemuzes dokazat.To musis byt rada ze jsi z toho pryc,vim je to velmi tezke pretrvavat ve vztahu,kdyz uz nemuzes,ja sama se v tom jeste placam,dne po dni,Podobne jako ty..ma rodina mi rika ze jsem ale hodne klesla ,ja jsem rada poslouchala pisnicky,prohlizela casopisy,a ted jenom skacu kolem neho.Pratele mi znechutil.Nejhorsi je prvni krok a potom to urcite je lepsi,preji ti hodne stesti.
 lenka 
  • 

Re: psychicke deptani 

(10.8.2007 17:38:44)
Protože řeším obdobné problémy,které neumím sdělovat,zabrousila jsem až sem.Jsem osm let ve vztahu kde se opakují podobné záležitosti.Chtěla jsem vše napsat,ale je toho hodně a hodně souvislostí hraje roli.Jen jsem Vám chtěla za tyto stránky poděkovat.Zároveň jsem si spoustu věcí uvědomila,ale čím déle to trvá tím je odchod horší.Zažila jsem psychické týrání a asi 2x fyzické.Nyní jsem ve velmi špatném rozpoložení a nemám s kým o tom mluvit,zároveň je v tom stud.Své nej.přátelé mám doma a ani jim nejsem schopna vše říct.Vím že za spoustu věcí si můžu sama,už jen tím,že jsem si je nechala líbit....Vlastně jsem nenapsala nic konkrétního,ale i tak mi pomáhá číst Vaše příběhy a jak jste to dokázaly!
 Helena 
  • 

Re: psychicke deptani 

(21.9.2007 11:25:14)
Ahoj,práve teď řeším stěhování toho tyrana a pomáhají mi právě ti naši společní přátelé.Jen nechápou,že jsem jim nic neřekla dřív.Držím ti palce a napiš mi.Díky Helena
 macija 
  • 

Re: psychicke deptani 

(4.10.2007 0:03:31)
Milá Lenko, jako bych Tvůj příspěvek napsala já. Také jsem náhodou narazila na tyto článečky a musím říci, že se mi otevírají oči, že jsem si až dosud docela packala život(a bohužel i dětem).Připojuji se k poděkování všem, kdo nalezli odvahu se zde svěřit a navzájem se podporovat. Jsem už asi trochu jiná věková kategorie, v listopadu už očekáváme druhé vnoučátko. Opravdu,tak dlouho může být někdo tak naivní,slepý (spíš blbý - asi jsme i tak byly vychované)- prostě letos jsme s manželem "oslavili" stříbrnou svatbu!Naše problémy spadají spíše do kategorie psychického týrání, i když k nějakému tomu strkání a odhazování na stěnu již také došlo. Bohužel zde figuruje i alkohol, který manželovi dává křídla jako redbul. Už jsem o rozvodu uvažovala před dlouhými 15 lety.Jenomže jsem otěhotněla a nechtěla,nebo bála jsem se zůstat sama se 3 dětmi sama.Nejstarší syn se již s rodinou raději odstěhovali a opravdu je chápu.Po několika letech opět řeším, nebo se alespoň snažím situaci řešit za pomoci psycholožky. Ale tentokrát už začínám sama (díky Vám všem) chápat, že to asi nemá cenu, něco dál slepovat.Od minulého listopadu jsem si domů přivezla maminku, která má na mozku metastázy po rakovině prsu.Zůstala jsem s ní doma,přišla jsem o práci, jezdíme po nemocnicích,operace, gama nůž, epi.záchvaty, pomatenost, ...pomalu mi odchází před očima. Podotýkám, že manžel s tím, že bude maminka u nás, souhlasil. Vím, že se nyní nevěnuji všem tak jako dříve, ale věř, že na víc nemám sílu. V této situaci bych očekávala pomoc,podporu a pochopení - opak je pravdou ,výčitky,vyhrožování, vydírání,shazování...však to znáš.Cítím se unavená a vyčerpaná,ale jak vidíš, nemůžu spát.Děkuju, že jsem se mohla takto vyzpovídat, nemám teď nikoho.Sice si bulím do klávesnice, ale uleví se mi. Jana
 Slunečnice 
  • 

Re: psychicke deptani 

(4.10.2007 9:27:11)
Milá Jano,

smekám před Tebou,protože ve chvíli,kdy se člověk rozhodne doopatrovat svoje rodiče,dává světu jasně najevo,že ho vychovali dobře a že vše co do něj vložili dobrého se jim teď mnohonásobně vrací.
Bohužel někteří manželé v této situaci začnou reagovat jako odstrčené,rozmazlené,malé děti a vyžadovat pozornost ne právě žádoucím způsobem...Ale máš pravdu-bohužel nás doba vychovala k tomu,abychom se dobrovolně pasovaly do rolí služek,matek,opatrovnic,starších sester atd...
Já sama měla manžela o generaci staršího,sebestředného a hysterického,který umíral s každou "rýmečkou" a vyžadoval pozornost.Pokud se mu jí nedostávalo jak si představoval,byl taky arogantní,slovně agresivní a nakonec i fyzicky.Ale protože nejsem ještě tak stará,sbalila jsem si svých pět švestek(opravdu jen "svých"),protože prý je všechno jeho,a odešla na druhý konec republiky...
Chápu,že jsi limitovaná péčí o maminku,ale nezapomínej taky na sebe a udělej si taky někdy radost.Je to pro Tebe moc důležité!!!!!!
  Marie  
  • 

Re: psychicke deptani 

(19.10.2007 8:48:35)
Tři roky mě manžel psychycky týrá několikrát mne i napadl fizicky.Vynucování sexu za účelem jestli jsem s někým nespala je na dením pořádku.Ponižování a urážky ve stylu jsi jen zemová hadra .Podala jsem návrh na rozvod.To po 20 letech manželství.Co bude dál nevím,mám jen hrozný strach
 Standa 
  • 

Problém 

(1.11.2007 9:05:08)
Dobrý den vážení,
s přítelkyní jsem tři roky a do nedávna bylo vše v pořádku,
bohužel jsem dostal práci mimo své bydliště. Vídali jsme se tedy méně. Mé chování se ovšem změnilo. Začal jsem se chovat podrážděně a to na každého včetně mé přítelkyně. Je mi ze mne zle. Našel jsem si tedy práci zpět v místě bydliště. Není tak psychicky náročná a je i celkem dobře placená. Nicméně Jiřce jsem se docela znechutil, v životě už toho prožila hodně špatného a tohle si ode mne nezasloužila. Dá se mi nějak pomoc (psychoterapie, hypnoza...) Celkem mne to, jak jsem se choval, děsí a nechci aby se to již opakovalo. Protože jsem ublížil nejen osobě, která pro mne znamená nejvíc v životě, ale také rodičům, přátelům a známím.
 Petra,2 deti 
  • 

Jde o tyrani? 

(1.11.2007 16:21:01)
Po letech manzelstvi jsem byla manzelovi neverna.Vim,ze se zadny problem takto resit nema,ale protoze jsem doma nedostavala,co jsem ocekavala, bylo to po 6 letech na materske docela jednoduche se zamilovat.Manzel na neveru po par tydnech prisel a ja vztah ihned ukoncila. Manzel se chtel puvodne rozvest,ale po nejake dobe zmenil nazor. Facku mi dal jen dvakrat,sproste nadavky uy probehly vcekrat.V opilosti medokonce nahou strcil do vany, nadaval mi,rozbil zidlicku,sprchoval me studenou vodou.Chapu,ze mi neveri,je to jen 3 mesicu,co na vse prisel,ale dava mu to pravo se ke me takto chovat?Ja sama uz nevim,co je spravne.Vim,ze jsme udelala chybu,ale on taky neni svaty a ja jsem mu nikdy za nic krive slovo nerekla, zato on me cas od casu urazi vsemi moznymi existujicimi vyrazu. A hlavne mame dve deti 3 a 5 let,ke kterym se chova moc pekne.nekdy mam pocit,ze mi neveru nikdy neodpusti a budeme oba nestastni...
 aja 
  • 

Re: Jde o tyrani? 

(30.11.2007 18:16:57)
je to asi začátek.nikdy se stím nevyrovná muži přece můžou.Já to mám doma horší ,nevěrná jsem nebyla ale on mě neustále týrá přesvědčováním že nevěrná jsem,je to tak vysilující,začala jsem jednat.Bohužel vytáhne své zbraně / umřeš hlady/ jak se rozvedem,držím palce lida
 Petra,2 deti 
  • 

Jde o tyrani? 

(1.11.2007 16:23:53)
Po letech manzelstvi jsem byla manzelovi neverna.Vim,ze se zadny problem takto resit nema,ale protoze jsem doma nedostavala,co jsem ocekavala, bylo to po 6 letech na materske docela jednoduche se zamilovat.Manzel na neveru po par tydnech prisel a ja vztah ihned ukoncila. Manzel se chtel puvodne rozvest,ale po nejake dobe zmenil nazor. Facku mi dal jen dvakrat,sproste nadavky uy probehly vcekrat.V opilosti medokonce nahou strcil do vany, nadaval mi,rozbil zidlicku,sprchoval me studenou vodou.Chapu,ze mi neveri,je to jen 3 mesicu,co na vse prisel,ale dava mu to pravo se ke me takto chovat?Ja sama uz nevim,co je spravne.Vim,ze jsme udelala chybu,ale on taky neni svaty a ja jsem mu nikdy za nic krive slovo nerekla, zato on me cas od casu urazi vsemi moznymi existujicimi vyrazu. A hlavne mame dve deti 3 a 5 let,ke kterym se chova moc pekne.nekdy mam pocit,ze mi neveru nikdy neodpusti a budeme oba nestastni...
 aja 
  • 

Re: Problém 

(30.11.2007 18:05:13)
žiji v domácím násilí 3 roky a to že jste si to uvědomil je velké plus.držím palce Lida
 zuzi 
  • 

potrebujem poradiť 

(12.1.2008 22:42:28)
Asi rok a pól žijem s mojim priatelom a máme spolu ročnú dcéru. Ide o to že poslednú dobu sa stále hádame a väčšinou je to preto, lebo mi stále niečo vyhadzuje na oči. Či sa to týka obliekania, práce, alebo výchovy dcéry, všetko je podľa jeho názoru zle. Okrem toho všetko čo sa mu bud nepodarí, alebo sa niečo zlé stane, za všetko viní mna. Občas som uvažovala, či som fakt taká neschopná a blbá ako o mne hovorí, ale teraz už viem, že chyba nieje vo mne.Už vela krát som sa chcela jednoduch zbaliť a oddýsť k mame, ale to mi s dcérou nikdy nedovolil. Neznáša moju rodinu a tvrdí, že u mojich rodičov by dostala zlú výchovu.Aj ked v tomto má čiastočne pravdu, lebo nevlastný otec je alkoholik a niekedy sa stane, že fizicky napadne mamu.Okrem toho môj priatel tvrdí, že ja som zlá matka a že žiadny súd by mi malú nepriznal.Som v koncoch, nechcem zostať a nechať sa stále slovne napádať, oddýsť s malou mi nikdy nedovolí a bez nej nepôjdem. A asi ani nemám velmi kam. Poradte mi prosím čo mám robiť.
 anonym 
  • 

potrebujem poradiť 

(12.1.2008 22:54:13)
Asi rok a pól žijem s mojim priatelom a máme spolu ročnú dcéru. Ide o to že poslednú dobu sa stále hádame a väčšinou je to preto, lebo mi stále niečo vyhadzuje na oči. Či sa to týka obliekania, práce, alebo výchovy dcéry, všetko je podľa jeho názoru zle. Okrem toho všetko čo sa mu bud nepodarí, alebo sa niečo zlé stane, za všetko viní mna. Občas som uvažovala, či som fakt taká neschopná a blbá ako o mne hovorí, ale teraz už viem, že chyba nieje vo mne.Už vela krát som sa chcela jednoduch zbaliť a oddýsť k mame, ale to mi s dcérou nikdy nedovolil. Neznáša moju rodinu a tvrdí, že u mojich rodičov by dostala zlú výchovu.Aj ked v tomto má čiastočne pravdu, lebo nevlastný otec je alkoholik a niekedy sa stane, že fizicky napadne mamu.Okrem toho môj priatel tvrdí, že ja som zlá matka a že žiadny súd by mi malú nepriznal.Som v koncoch, nechcem zostať a nechať sa stále slovne napádať, oddýsť s malou mi nikdy nedovolí a bez nej nepôjdem. A asi ani nemám velmi kam. Poradte mi prosím čo mám robiť.
 majdaleenka +07+11 


Re: potrebujem poradiť 

(12.1.2008 23:21:23)
Dobrý večer, obraťte se alespoň na Bílý Kruh Bezpečí, tam Vám poradí, co můžete v dané situaci udělat, mají i právní poradny, psychology, jistě se Vám podaří najít nějaké řešení, přítel přece není doma pořád... musí být nějaká chvilka, kdy se budete moci s dcerkou "vypařit", existují azylové domy pro maminky s dětmi, v bílém kruhu Vám poradí, jak je kontaktovat, všechno jde řešit, když je síla a vůle! Budu na Vás myslet a držet Vám palce, máme jich doma dohromady 24, tak to už je pěkný team:o) Přeji Vám hodně síly, je to těžké, ale odejít je to nejlepší, co můžete dát své dceři do života, kromě Vás, samozřejmě:o) Držte se! Tady je adresa BKB: http://www.bkb.cz/index.php
 Jana Dospíšilová 
  • 

tyrani meho pritele 

(30.7.2010 19:06:34)
Dobry den, potrebovala bych poradit jsem na prazdninach u sveho pritele ktery bydli s rodici. Jeho otec uz driv kdyz chodil domu opili mlatil svoji zenu a dve deti.Pak postupem casu se to zlepsilo,ale ne natolik tetka si vybiji zlost na svem synovi(mim priteli).Budi ho tim stylem ze ho kope do zad nebo ho taha z postele za vlasy uz nekolikrat ho bezduvodne vyhodil z domu a zmlatil treba dnes.. vytahl ho o pul pate rano s postele za vlasy s tim ze na neho zacal pres celej barak rvat ze vytrha vlastnima rukama na zahrade travu a ze travy tam bylo vazne hodne a vysoka tak po pas jestli ne vic venku prselo vazne hodne... a jeste mu rekl pokud to nebudes mit hotovy nez se vratim aji kdyby melo lit jak s konve tak tam te zmlatim ..receno jeho slovya to ze on uz ho nekolikrat zmlatil tak bych se nedivila a takhle to u nich chodi normalne nadava mu sprostymi slovy ponizuje ho pred jeho kamarady ..a predemnou ..Muj priel s nim chodi do prace jako brigadnik pres prazdniny s te brigady mu bere vsechny penize s tim ze si je schovava na strechu a misto toho si za ne koupil motorku a buh vi co jeste.. A on mu nemuze ani slovem neco vytknout nebo se nejak obhajit jinak by dostal pesti a to myslim vazne uz sem u toho nekolikrat byla ..jenom aby bylo jasno me je 17 a memu priteli 19 a ma pred sebou jeste rok skoly stejne jako ja tak se to snazi ten rok dom jeste nejak vydrzet ale ja se bojim ze se stane neco vaznejsiho a pak to treba ten rok ani nebude jestli mu jeho otec neco udela prosim o radu dekuji Jana.
 Ywett9 


Je to násilí?  

(2.8.2010 14:33:09)
Dobrý den potřebuji váš názor, mám přítele asi rok, vždy víc pil a byl protivný, nepříjemný atd. Při hádkách na sebe býváme zlí a dokonce sprostí. Já takhle žít nechci a odcházím od něho. Teď se mi stalo, že jsem ho něčím hodně naštvala a dopadlo to tak, že mi na prostředku ulice vyházel věci z auta a odjel. Hned se vrátil, protože ho to mrzelo. Nechtěla jsem si sednou do auta, tak do mě strčil, málem jsem spadla..a odjel, přitom na mě z okýnka řval pi.. (řídil, měl popito).. Doma mě pak při dalším pokračování hádky chytl za tvář a štípl mě silně, až sem měla pusu celou červenou. Mezitím se střídaly návaly lítosti, ví že to přehnal.. Vím, že mě je taky dost, ale tohle už přešlo hranice. Je to násilí? Je násilí, když do dvou do rána otrvauje a hádá se, přesto že ho v slzách prosím, ať mě už nechá spát? Do práce chodím nevyspaná, moje nervy jsou na pochodu... Jak se s ním rozejít, abych se vyvarovala nebezpečí? Díky za vaše názory.
 DUBĚNKA 


Re: Je to násilí?  

(22.10.2010 21:34:39)
MILÁ IVET,VĚŘ,ŽE JE TO NÁSILÍ A BUDE SE TO JEN ZHORŠOVAT,POKUD S TÍM NIC NEUDĚLÁŠ.KAŽDÝ TÝRANÝ ČLOVĚK SE BOJÍ JE TO NORMÁLNÍ.mĚ MANŽEL TÝRÁ UŽ LÉTA,A KDYŽ SE CHCI ROZVÉST,TAK PROSÍ A SLIBUJE... UŽ MU NEVĚŘÍM A ROZVÁDÍM SE. VŮBEC NEMŮŽU POCHOPIT,JAK JSEM SI MOHLA VZÍT TAKOVÝHO PSYCHOPATA.TAK NEČEKEJ NA NIC A JDI OD NĚJ DOKUD JE ČAS.JEN TAK MŮŽEŠ ZAČÍT ŽÍT JINAK A LÍP.PŘEJU HODNĚ SIL.
 Marcela 3 malé děti 
  • 

Jak z toho ven 

(24.3.2011 20:20:52)
Mám tři děti a už nedokážu bojovat.Celý článek je celý ON-teď spí.Jsem s nm už deset let,ale už nemůžu. Každý den mi říká,že jsem mu nevěrná,prohlíží mobil,musím říkat kam jdu,kde budu,kontroluje mi kalhotky-jestli jsem si je nepřevlékla,sleduje moje tělo-prej každá modřina znamená,že mě milenec mačkal,pořád mě uráží-ponižuje,že jsem neschopná,špatná atd.Když se opije...příjde v noci,zvoní na poplach,rožne světlo,vytáhne mě z postele a nadává mi do kurev,lítají facky,naposled to byly i kopance a pěsti.Nebo mě polil studenou vodou,už ani nevím proč.Když nedojde z práce-tak už chodíme k mámě,kamošce, spát,aby nebylo peklo až dojde.Ráno se vzbudí-někdy mám modřiny,někdy jen boule na hlavě a omlouvá se a že už nikdy,a hned chce,abych byla u něho a měli sex.Už to nemůžu ani psát.Policie u nás byla už 4 krát...nikdy to nedotáhnu do konce-bojím se.Už mu neveřím,že se změní.Čekám, že jednou budu na ARU,vlastně mi to slíbil,že mě zbije do krve,abych se prej už konečně chovala jako žena.Tzn.celý den být vedla něho líbat ho a dávat mu najevo,že ho chci a že s ním chci spát.Pořád mám strach.......
 Eva P. 


Re: Jak z toho ven 

(12.8.2011 9:29:42)
Dobrý den,

já jsem měla taky takového člověka vedle sebe...zkuste si přečíst článek, který jsem napsala. Já bych Vám poradila, aby jste se ozvala některému azylovému domu pro matky s dětmi v tísni, oni Vám pomohou!!! Policie má na takové zmetky taky svoje postupy a pokud máte rodiče, řekněte jim to...i když už to na Vás určitě poznali. Hlavně myslete na děti, kterým ničí určitě taky život a mohou si nést vzpomínky na celý život!!!!
 Adéla-1 dcera 
  • 

Re: Jak z toho ven 

(3.12.2011 22:17:05)
Prosím tě na nic nečekej a odejdi.Nachystej si dopředu nějaký batoh s doklady a nejnutnějšími věcmi a odejdi. Můžeš kontaktovat nejbližší intervenční centrum, nebo se obrátit na policii a oni je kontaktují. Pokud můžeš, zbal se a odejdi.Na nic nečekej, nic se nezmění.Oni ti pomůžou.Já taky odešla, naštěstí jsem měla rodinu v jiném městě.Vzala jsem dceru,batoh,doklady,nejnutnější věci pro malou,sedla na vlak a odjela..ve chvíli kdy se znovu nalejval v hospodě a já už nechtěla znovu zažít celonouční výslechy a facky....
Opravdu na nic nečekj.
 Adéla-1 dcera 
  • 

Re: Jak z toho ven 

(3.12.2011 22:22:13)
Nejsi náhodou z ostravska? Tam je to totiž běžné i podle jednoho výrazu, který si napsala tak usuzuji.Musíš se hlavně vzchopit, ty za nic nemůže,on je ten hajzl a nemá cenu se mu postavit. Je lepší se sebrat a odjet. Neriskuj svůj život pro nějakého zmetka.
 marcela 3 malé děti 
  • 

Re: Jak z toho ven 

(9.6.2012 20:55:35)
děkuji za názor a pomoc....už je to rok co jsem to psala...a nic se nezměnilo...možná je méně fizického násilí,ale o to víc psychic.násilí...teď je venku a já se bojím z jakou příjde domů,už opilí moc nevyvádí,za to střízlivá ano. Já nemám kam odejít a v azylu už jsem byla,byt kde bydlíme je muj - státní na mé jmeno,on tady nemá ani pobyt nic,a když mu řeknu odejdi,směje se mi do ksichtu,když ho zbalím tak nic,prostě nic a když neustupuji,tak se promění v toho magora a je peklo a já mám strach. Je to špatné když si přeji,aby umřel? Aby ho třeba srazilo auto ? Tím by se to vyřešilo hned...ach jo..to bude zase noc...mám nachystanou tažku s oblečením a penezma a jestli něco,vezmu malou a tažku a utečem,ve sklepě ji obléknu a budu ji tisknout k sobě a čekat až on usne,pokud bude řvát po baráku zavolám policii...jenže je mi to tak blbé,byli u nás už 4 a já ne a ne trestní oznam,podat,se bojím že se na mě vyserou..jsem u toho za blbku já. Chci se ho zbavit,ale nejde to....
 marcela 3 děti 


Re: Jak z toho ven 

(22.2.2013 23:25:27)
Ahoj všem...JSEM ŠTASTNÁ... po 11 letech jsem to dokázala :-) Konečně je ve vazbě a čeká se na soud :-) Hrozí mu 2 až 8 let a prej mu obhájkyně řekla, že to vidí na 5 let...což vím, tak, že na mě řvala jeho matka. Ale konečně mám klid :-) Mám před sebou ještě dlouhou cestu.....pořád jsme v kolotoči výslechů, psychologů, psychiatrů....ale už se neklepu :-) dostávám dopisy kde prosí o odpuštění a že vše napraví....jen se tomu směju. Velmi mě pomáhá Intervenční centrum, protože pocity jsou šílený, ale už nejsem v jeho kruhu už jsem vystoupila :-)))) Už jsem Marcela s velkým M ~g~
 Jolanda 
  • 

Re: Jak z toho ven 

(13.9.2014 20:34:25)
Moc Ti gratuluji :-) I můj příběh byl nelehký.. Ale neuváděla jsem ho sem.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.