| xxxgarfield | 
 |
(10.9.2005 20:57:11)
Ahojky, nechapu na co cekas ... Zivot neni pokus majetek ? kasly na majetek jestli je tvuj manzel lempl a ty jsi ta sikovna tak si poradis utec bude ti lip. opatrovnictvi na to rada neexistuje poradil bych se s hodne dobrym pravnikem nevahal bych investovat cas a penize vyhledat toho nejlepsiho dnes je to myslim hlavne o tom. A hlavne zacal bych si vse psat kazdou krivdu kazde napadeni kady poznatek az dojde k soudu vzpomenes si na tri pet veci a zbytek ze sebe nedostanes budes tam stat sama a manzel na tebe bude koukat. psal bych si tedy vse s datumem a hodinou aby vse vyznelo pravdive az to budes cist musi toho byt hodne a musi to byt pravda jen takove poznamecky ktere ti pak pomuzou pripomenout si situaci a rozpovidat se. Nerikam ze me rady jsou spravne ale tak to citim :-) Ahoj preji uspech.
|
| Misa3 | •
|
(11.9.2005 11:13:58)
Souhlasim, ale neni to o pomste, je to o moznosti vychovavat sve deti. K tem zapiskum, je dobre si schovavat i dukazy, fotky modrin po napadeni, potvrzeni od doktora, nahravky toho co rika do mobilu nebo telefonu( da se zaridit na policii, nebo vypisky SMSek,( taky domluva s policii. Dal je dobre si vse dulezite nechat kopirovat a potvrdit notarem, zabrani se tak "ztrata" dukazniho materialu. Hodne veci se zmuze, ale na hodne jsou treba penize. Takze az se rozhodnes k opusteni manzela vse si dopredu prichystej, nejednej impulsivne a hlavne ho proboha o tom ze chces odejit neinformuj predem. Utec az budes mit vyjasneno kam( domluva s nekterou z organizaci( viz adresy) a zarizeni azylu pro pbeti domaciho nasili. Penize doklady a veci dulezite pro tebe a pro deti vynes postupne z domu a nechej u nejake kamaradky nebo pribuzny na ktere je spoleh.
Nedramatizuji to, pokud zena rekne agresivnimu manzelovi, ze se rozhodla utect, muze ji v afektu prinejmensim zbit, ne-li hur. Ale pokud ve vztahu zustanes, bude to porad horsi. Tohle neni chripka, to neprejde, jen se to bude porad zhorsovat. Vim, ze ted mas asi velky strach a proto je nutne o tom pohovorit s nekym, kdo ma s podobnymi problemy uz velke zkusenosti( poradci v pomocnych organizacich), najit poradnu, kde Ti skutecne pomohou, kde Ti reknou, jak se k uteku pripravit, jak si zamluvit pobyt v azylovem dome, jak odejit, aniz bys ztratila trvaly pobyt a tedy narok na byt a jak vzit s sebou deti aniz bys mohla byt zalovana pro unos atd. atd. Je to dulezite, i kdybys musela utect a bylo to spontanni, tedy bez moznosti pripravy, bude lepsi, kdyz okamzite potom se poradis a tim, ze budes vedet kde a budes umet zmapovat vsechno co je nutne udelat, nebudes bezmocna.
Pokud chces, napis mi, udelam vs,e abych Te spojila s nejakou funkcni organizaci, pokud Ti pomuze psychicka opora, mohu Ti ji poskytnout, nebo Ti dat kontakty na dalsi poradce. Muze Ti pomoct hodne lidi, ale to hlavni budes muset udelat sama, odejit od partnera a postarat se, abys mela kam jit a opatrit si penize na pravnika a utek.
Pokud mas pratele, je cas se presvedcit, jestli skutecne za neco stoji. Ja sve kamaradce pomohla a v jinych problemech pomohla spousta lidi mne, podle mne je to normalni, ale muzes narazit na lidi, kteres pokladala za pratele a kteri pro Tebe nehnou prstem, pokud jsi v prusvihu...ale na druhe strane Ti mohou pomoci i zcela neznami lide... Napr. bys mela vedet, ze Ti muze v krajnim pripade pujcit i mesto (tzv. bezurocna pujcka).Problemy i takove jake mas ted Ty, jsou hodne o lidech a o pratelstvi, schopnosti pamahat atd..
|
|
| Misa3 | •
|
(11.9.2005 11:18:15)
Souhlasim, ale neni to o pomste, je to o moznosti vychovavat sve deti. K tem zapiskum: je dobre si schovavat i dukazy, fotky modrin po napadeni, potvrzeni od doktora, nahravky toho, co rika do mobilu, nebo telefonu( da se zaridit na policii), nebo vypisky SMSek,( taky domluva s policii). Pokud je policie laxni, je lepsi zkusit Statni zastupitelstvi, jsou tam o dost ochotnejsi.
Dal, je dobre si vse dulezite nechat kopirovat a potvrdit notarem, zabrani se tak "ztratam" dukazniho materialu. Hodne veci se zmuze, ale na hodne jsou treba penize. Takze az se rozhodnes k opusteni manzela, vse si dopredu prichystej, nejednej impulsivne a hlavne ho proboha o tom, ze chces odejit, neinformuj predem. Utec, az budes mit vyjasneno kam( domluva s nekterou z organizaci( viz adresy) a zarizeni azylu pro obeti domaciho nasili. Penize doklady a veci dulezite pro Tebe a pro deti, vynes postupne z domu a nechej u nejake kamaradky nebo pribuznych, na ktere je spoleh.
Nedramatizuji to, pokud zena rekne agresivnimu manzelovi, ze se rozhodla utect, muze ji v afektu prinejmensim zbit, ne-li hur. Ale pokud ve vztahu zustanes, bude to porad horsi. Tohle neni chripka, to neprejde, jen se to bude porad zhorsovat. Vim, ze ted mas asi velky strach a proto je nutne o tom pohovorit s nekym, kdo ma s podobnymi problemy uz velke zkusenosti( poradci v pomocnych organizacich), najit poradnu, kde Ti skutecne pomohou, kde Ti reknou, jak se k uteku pripravit, jak si zamluvit pobyt v azylovem dome, jak odejit, aniz bys ztratila trvaly pobyt a tedy narok na byt a jak vzit s sebou deti, aniz bys mohla byt zalovana pro unos atd. atd. Je to dulezite, i kdybys musela utect a bylo to spontanni, tedy bez moznosti pripravy, bude lepsi, kdyz okamzite potom se poradis a tim, ze budes vedet kde a budes umet zmapovat vsechno, co je nutne udelat, nebudes bezmocna.
Pokud chces, napis mi, udelam vs,e abych Te spojila s nejakou funkcni organizaci, pokud Ti pomuze psychicka opora, mohu Ti ji poskytnout, nebo Ti dat kontakty na dalsi poradce. Muze Ti pomoct hodne lidi, ale to hlavni budes muset udelat sama, odejit od partnera a postarat se, abys mela kam jit a opatrit si penize na pravnika a utek.
Pokud mas pratele, je cas se presvedcit, jestli skutecne za neco stoji. Ja sve kamaradce pomohla a v jinych problemech pomohla spousta lidi mne, podle mne je to normalni, ale muzes narazit na lidi, kteres pokladala za pratele a kteri pro Tebe nehnou prstem, pokud jsi v prusvihu...ale na druhe strane Ti mohou pomoci i zcela neznami lide... Napr. bys mela vedet, ze Ti muze v krajnim pripade pujcit i mesto (tzv. bezurocna pujcka).Problemy i takove jake mas ted Ty, jsou hodne o lidech a o pratelstvi, schopnosti pamahat atd..
|
| sunsung | 
|
(12.9.2005 14:27:08)
Míšo, já jsem teď měsíc po odchodu z domova a lituju toho, že jsem podlehla nátlaku okolí a odešla jsem. Všichni mi říkali odejdi a já jsem jim říkala, že to chci vydržet. Odešla jsem pochopitelně sama, teda odešla ...byla jsem převezena do nemocnice, ale pak se zpět nevrátila...
Ten život s ním byl hezký až na to násilí aq bití. Teď nemám nic, věci, majetek, přátele, bydlení.A tak vím, že ten špatný život byl alespoń život, ale to co je teď už ani život není...Kdybych zůstala mohla bych se těšit alespoń na ty hezké chvíle a teď se nemůžu těšit na nic...
|
| Slečna Marplová | 
|
(12.9.2005 16:30:37)
Ajilino,
rikas, ze jsi neodesla, ale ze te odvezli do nemocnice? Podivej, nechci sypat sul do ran, ale napadlo te, ze jsi mela desnou kliku a mohli te taky vezt bradou vzhuru? Rikas, ze nebylo jen to biti, ale i hezke chvile, ale na svete je pro tebe chlap, ktery s tebou bude mit hezke chvile, ale bez biti!
Myslim, ze bys mela navstivit nejakeho psychologa a promluvit si. Uvidis, ze na tom svete jsou i lepsi veci, nez neustaly strach z toho co bude, s jakou prijde. Podle toho, ze te odvezli do nemocnice, tak to muselo byt doma hodne zle.
|
|
| Pawlí | 
|
(12.9.2005 20:28:29)
Ajlino,
a čekat jestli přijde z hospody v pohodě nebo v bojové náladě. Jestli na Tebe bude hodný nebo ne. Tomu říkáš život?
Věř že bude líp. Pokud chceš napiš mi na mejlík.
|
| sunsung |
|
(14.9.2005 9:45:30)
On nechodil do hospody. To nebylo v závislosti na alkoholu. Byla to psychická porucha celá léta neléčená a nám se ji také nepodařilo zvládnout.K psychologům chodím ke dvěma. Vždycky všechno ze sebe vysypu a vlastně nic a pak chodím na psychiatrii a tam mi dají léky na depresi a vlastně taky nic.Vlastně nežiju. Jenom se tak pohybuju mezi dnem a nocí. Do práce ještě nemohu. Chybí mi rodina, zázemí, bežné denní starosti, život a koneckonců i ty hezké věci, které jsem měla vždy kolem sebe, váza od kamarádky, prohlížení fotek. Nemám nic.Chtěla jsm si nají t partnera na inzerát a všichni mě to rozmlouvají, že je jěště brzo a tak jsem sama.
|
| sunsung |
|
(14.9.2005 9:46:54)
Nebude líp. Vlastně jsem umřela, akorát tělo žije dál. Dala bych všechny své orgány nějaké mamině, která má fungující rodinu a je třeba nemocná a pomohlo by jí to.
|
|
| sunsung |
|
(14.9.2005 9:48:14)
omlouvám se za pravopis "mně"
|
| Slečna Marplová |
|
(14.9.2005 11:00:01)
Tak mi to zacina davat i vic smysl, kdyz jsi se rozepsala. Jsi ve velmi tezkem obdobi, kdy beres leky a mas momentalne poruchu mozku a nevytvari se ti endorfiny, ktere jsou potreba k tomu, aby ses smala, bylo ti pekne, prijemne, uzivala si toho, ze treba sviti slunce a vykvetla ti kytka. Necim podobnym jsem si prosla, i kdyz z jineho duvodu a moc dobre vim, jak mi tyhle reci prisly plytky, zbytecny a k nicemu. Je to uz par let a jsem z toho venku a dneska si ty rozkvetly kytky ocucham a zasmeju se, kdyz vidim zajice, jak hopka po poli. Tehdy jsem to nevidela a kdyz jsem si toho vsimla, tak jsem si rekla "A co ma bejt, no tak tam bezi zajic, stejne taky umre, jako my vsichni" :-(((. Cesta z toho stavu byla dlouha, ale leky na depresi funguji. Jejich nevyhoda je v tom, ze stejne, jako se dlouho propadas do deprese a dlouho o tom ani nevis (myslis si, ze je jenom zly obdobi, ze bude lip, ze ses jen spatne vyspala atd.), tak i nez ty leky zaberou a zacnes se usmivat a radovat, tak to chvili trva, ale je to obvykle maximalne 6 tydnu. Proto si myslim, ze uz jsi na konci toho zlyho obdobi a ted uz bude cesta jen nahoru. Prusvih je, kdyz clovek sedi pred TV, nevnima ji a tam bezi jen idiotsky serialy a vlastne nemas do ceho pichnout a prijdes si desne sama a opustena. Moc dobre to znam. Jestli chces, tak mi napis email.
|
|
| Pawlí |
|
(14.9.2005 11:48:14)
Ajlino,
nikdo neříká že to máš teď jednoduché, ale předtím jsi měla?
Uvědomuješ si že jsi mohla dopadnout hůř že jsi se už nemusela zvednout a skutečné Tvé orgány teď mohl mít někdo jiný?
Věř že vím co je to smutek. A taky vím že pokud mozku "dovolíš" načíst depresivní schéma tak se z něj potom budeš hůř dostávat.
Teď máš to co jsi dřív neměla možnost vzít život do svých rukou a nenechat si ubližovat. Držíme palce.
|
|
|
| Bosorka2 | 
|
(14.9.2005 14:46:18)
Ajlino:
Nemusíš hledat hned partnera přes inzerát,
zkus napřed kámošku, se kterou by se dalo někam zajít- do bazénu, posilovny....
skupiny lidí které něco podnikají, třeba turistiku....
zkusit poznat nové lidi, přes ně okruhy jejich známých......
hledat partnera když jsi v depresi není dobré, normální lidi depresí odradíš a
nalepil by se na tebe bůhvíkdo....
|
| sunsung |
|
(15.9.2005 0:23:16)
Všem moc děkuju. Veškeré aktivity jsou omezené tím, že přežívám v azylovém domě a zcela bez peněz, všechny jsem nechala u něj. Ale snad fakt jednou bude líp...Díky všem. Jsem také v pracovní neschopnosti, takže zajít s kamarádkou ... nejde a návštěvy tady nejsou povoleny.
|
| sunsung |
|
(15.9.2005 0:24:48)
A až azyl skončí, tak zcela bez peněz budu vržena na ulici. Zřejmě na konci září...
|
| Líza | 
|
(15.9.2005 5:42:57)
Ajlino, rodiče, sourozenci, přátelé...a taky dokud jsi v azylu, využij všechny možnosti porady o sociálních a jiných dávkách a takových věcech. Taky bys mohla dr, poprosit at ti nějak upraví vycházky na PN, právě proto, abys s tou kamaárdkou ven mohla a nebyla s těma černýma myšlenkama tak osamělá.
|
|
| Slečna Marplová |
|
(15.9.2005 10:28:40)
Liza ma pravdu. Strasne se mi nechtelo, ale nutila jsem se do vychazek. Koukala jsem se jak cert na vsechny kolem a lidi se mi vyhybali, ale musim uznat, ze chuze po lese me dost dodavala silu a citila jsem se pak lepe.
Co se tyka vychazek na PN, tak jsem je mela neomezene, ale rekla jsem si o to u Dr. Ptal se me, jak si to predstavuji a ja rekla, ze se proste chci jit projit a nebyt tam porad zabednena doma a on mi napsal 24 hodin denne.
Opravdu budes vrzena na ulici? Nemas nejakou pritelkyni, rodice, sourozence, u kterych bys mohla prebyt par dni?
|
| Misa3 | •
|
(15.9.2005 13:12:09)
Ailino, ver mi ze odchod od nasilneho partnera je to jedine co e da delat. Vim, ze Ti je ted hodne zle, ale jstejne jako ostatni hokly jsem i ja prosla poradnou depkou a vim co to je, kdyz si clivek pripada jako mrtvy nemakomu co rict, nema o cem se bavit a navic protoze bere antidepresiva, ktere tlümi negativni pocity, tlumi tak pocity pozitivni a tak si na zabavach nebo navstevach pripadas jako vycpana, lide si odsedaji protoze se prakticky ani nemuzes nijak bavit atd. Je to skutecne hnusne obdobi a ja vzdycky brecela jak zelva u sve terapetuky, ze to ukoncim. Ona me zavazala proste mi rekla ze po tom co si se mnou dala tolik prace chce abych alespon pockala nejmene rok, ze mi ruci za to ze do roka to bude lepsi. Ver never, bylo. Objevila jsem internet a nasla si par kamaradek, spis takovych ktere potrebovaly oporu nez tech ktere by ji extra poskytovaly( mozna to byla chyba, ale mela jsem pocit, ze k necemu jsem ze me nekdo potrebuje a ze se nekdo tesi na muj dopis nebo mail. Pak jsem vzala doborvolnou praci v kocicim utulku, kazdy lekar Ti rekne ze pro nekoho, kdo prekonal ( v te dobe) hematoonkologicke onemocneni neni horsi misto( moznost infekce, snizena imunita atd.) Ale vzdycky jsem to chtela delat a protoze jsem mela ID tak jsem si to i mohla dovolit( zila jsem v te dobe s mati a penize jsme mely/tedy nic moc, ale stacily/), a nikdy jsem nebyla tak stastna jako s temi kocicimi holkami. mozna ze to je hodne infantilni ze ze si myslis, ze kdyz mi stacilo ke stesti tohle tak to moc vazne nebylo, nevim rozhodne to bylo natolik zavazne ze jsem uvazovala o odchodu a kdyby jen uvazovala...Ale ani tech zoufalych pokusu nelituji, dalo mi to urcity nadhled a moznost pochopit co proziva clovek, ktery je hodne psychicky dole. A hlavne to ze i kdyz to mozna trava dlouho co je clovek dokonale DOWN nebude to naveky, a ze skutecne ten rok vetsinou byva doba, kdy se z toho dostanes.
Jinak souhlasim ted nehledej partnera, nejsi na tom dobre a malo muzu ma sklony osvobozovat zakletou princeznu s sekat hlavy jejim drakuv v podobe depresi atd. Musis se dat nejdrive doporadku a v tom Ti mohou fantasticky pomoci kamaradky. Muzete mit treba spolecne tema "jak ta Misa blbe radi jak si mysli ze vsechno zna a vi a vsude byla dvakrat, ale pokud to bude prvni tema ktere vas da dohormady a odhali ze mate spoustu podobnych nazoru osudu a postoju je to naprosto OK a ja se v zadnem pripade zlobit nebudu. Jinak jsem sem ted prilis nepsala ne za bych se chtela od Vasich probmelu odpoutat, ale zemrela mi mati a nechala me bez dispozicniho prava takze protoze jsem ji vzdy z duchodu davala na domacnost a zbytek utracela za leky, ale take za pitomosti ktere se mi libily a ktere jsem z casti posilala kamaradkam k narozkam a k Vänocum, kdy jsem prozivala jse detske obdobi protoze jsem saturovala det kamaradek hrackami atd proste jsem si za sve peniza( nebylo jich zase tak moc) naramne uzivala, byl to trochu zlom tohle nejak preklenout a najit zkusob jak a hlavne z ceho dal. Ale diky zkvelym kamaradum se zpusob nasel, pomohli mi v zakladnich i podruznych vecech a ja jim byla a jsem za kazdou radu pripadne jiny projev pratelstvi strasne vdecna, tak ted mohu pokracovat a mohu se znovu zamyslet nad problemy jinych aniz bych byla zhroucena jak bych asi byla nebyt lidi kteri precenili vse co jsem kdy pro ne udelala( byly to veci ktere by udelal skoro kazdy clovek a z deprese me uz po druhe ci kolikate dotali) Ver mi , ze kazda z nas jak tu jsme ma sve draky a musi s nimi bojovat a ma i obdobi, kdy ma pocit ze se pro ni zhroutil svet a kdy naprosto nevi jak dal, ale ver, ze to pomine, ja i ostatni holky Ti to muzeme potvrdit. Ver tomu a projdi tim skaredym obdobim ktere te ted potkalo s vidinou toho ze bude zase dobre. Ze zase bude vse po cem snis a rozhodne to bude lepsi nez zustavat s nekym kdo Ti nechava paberky minulosti, kdy se k Tobe choval slusne, a drboty pritomnosti, kdy nahodou mel dobrou naladu. Uvaz to, Ty prece mas na vic, tak proc se nechavat utloukat chlapem, ktery nema ani tolik sebevedomi aby si ujasnil ze tohle je predevsim jeho problem a ze k psychologoviby mel chodit on a ne okoli. On ma toliz urcitym zpusobem pravdu on skutecne nema problemy, to ze jeho blizci o ktere by mel pecovat a pomahat jim se ho boji a ze jim dela ze zivota peklo to mu jaksi nedojde, on proste problemy nema a nic jineho ho v jeho sobectvi nezajima. Ver mi mas na vic, tohohle citove nevyspeleho, nezraleho jedince prenech jinym , potreboval by skutecne raznou partnerku ktera by mu podobne veci z hlavy pripadne i vytloukla, aby si jednou overil jake to je, kdyz cloveka ten kdo je mu nejblizsi pripravuje o lidskou dustojnost...
Tak a moc mi nenadavej ver mi to, ze odesla je skutecne lepsi a az i Tiobe bude psychicky lepe a az si ziskas pratele( zacala bych temi kamaradkami) Uvidis ze vetsina jich prozila to co ty a ze si rozhodne mate o cem povidat, ze te chapou, ze prvni mesice prozivaly totez atd. A hlavne vydrz, bude skutecne lip. Ver i mne, ostatnim holkam na webu. A drz se, ver never, jsme s Tebou. Klidne napis a klidne mi nadej, pokud Ti to pomuze probereme to a mozna, ze to uvidis trochu z me strany a i to Ti muze pomoc. Vydrz. Pa, Misa
|
|
| Misa3 | 
|
(15.9.2005 13:24:26)
Ailino, ver mi, ze odchod od nasilneho partnera je to jedine, co se da delat. Vim, ze Ti je ted hodne zle, ale stejne jako ostatni holky jsem i ja prosla poradnou depkou (pekne dlouhou) a vim co to je, kdyz si clovek pripada jako mrtvy, nema komu co rict, nema o cem se bavit a navic, protoze bere antidepresiva, ktere tlumi negativni pocity, tlumi take pocity pozitivni a tak si na zabavach nebo navstevach pripadas jako vycpana, lide si odsedaji, protoze se prakticky ani nemuzes nijak bavit atd. Je to skutecne hnusne obdobi a ja vzdycky brecela, jak zelva u sve terapetuky, ze to ukoncim. Ona me zavazala, proste mi rekla, ze po tom co si se mnou dala tolik prace, chce abych alespon pockala nejmene rok, ze mi ruci za to, ze do roka to bude lepsi. Ver never, bylo.
Objevila jsem internet a nasla si par kamaradek, spis takovych, ktere potrebovaly oporu, nez tech, ktere by ji extra poskytovaly( mozna to byla chyba, ale mela jsem pocit, ze k necemu jsem ze me nekdo potrebuje a ze se nekdo tesi na muj dopis nebo mail). Pak jsem vzala dobrovolnou praci v kocicim utulku,( kazdy lekar Ti rekne, ze pro nekoho, kdo prekonal /v te dobe/ hematoonkologicke onemocneni neni horsi misto/ moznost infekce, snizena imunita atd./) Ale vzdycky jsem to chtela delat a protoze jsem mela ID, tak jsem si to i mohla dovolit( zila jsem v te dobe s mati a penize jsme mely /tedy nic moc, ale stacily/), a nikdy jsem nebyla tak stastna, jako s temi kocicimi holkami. Mozna, ze to je hodne infantilni, ze ze si myslis, ze kdyz mi stacilo ke stesti tohle, tak to moc vazne nebylo...Nevim, rozhodne to bylo natolik zavazne, ze jsem uvazovala o odchodu a kdyby jen uvazovala...Ale ani tech zoufalych pokusu nelituji, dalo mi to urcity nadhled a moznost pochopit, co proziva clovek, ktery je hodne psychicky dole. A hlavne to, ze i kdyz to mozna trva dlouho, co je clovek dokonale DOWN, ale ze to nebude to naveky a ze skutecne ten rok vetsinou byva doba, kdy se z toho dostanes.
Jinak souhlasim, ted nehledej partnera, nejsi na tom dobre a malo muzu ma sklony osvobozovat zakletou princeznu s sekat hlavy jejim drakum, v podobe depresi atd. Musis se dat nejdrive do poradku a v tom Ti mohou fantasticky pomoci kamaradky. Muzete mit treba spolecne tema "jak ta Misa blbe radi, jak si mysli, ze vsechno zna a vi a vsude byla dvakrat...", ale pokud to bude prvni tema, ktere Vas da dohormady a odhali, ze mate spoustu podobnych nazoru, osudu a postoju, je to naprosto OK a ja se v zadnem pripade zlobit nebudu.
Jinak jsem sem ted prilis nepsala, ne za bych se chtela od Vasich problemu odpoutat, ale zemrela mi mati a nechala me bez dispozicniho prava, takze protoze jsem ji vzdy z duchodu davala na domacnost a zbytek utracela za leky, ale take za pitomosti, ktere se mi libily a ktere jsem z casti posilala kamaradkam k narozkam a k Vanocum, kdy jsem prozivala sve detske obdobi, protoze jsem saturovala deti kamaradek hrackami, atd proste jsem si za sve penize( nebylo jich zase tak moc) naramne uzivala, byl to trochu zlom, tohle nejak preklenout a najit zkusob, jak a hlavne z ceho dal... Ale diky zkvelym kamaradum se zpusob nasel, pomohli mi v zakladnich i podruznych vecech a ja jim byla a jsem, za kazdou radu pripadne jiny projev pratelstvi strasne vdecna, tak ted mohu pokracovat a mohu se znovu zamyslet nad problemy jinych, aniz bych byla zhroucena, jak bych asi byla nebyt lidi, kteri precenili vse, co jsem kdy pro ne udelala( byly to veci ktere by udelal skoro kazdy clovek a z deprese me uz po druhe ci kolikate dotali).
Ver mi , ze kazda z nas jak tu jsme ma sve draky a musi s nimi bojovat a ma i obdobi, kdy ma pocit, ze se pro ni zhroutil svet a kdy naprosto nevi jak dal, ale ver, ze to pomine, ja i ostatni holky Ti to muzeme potvrdit. Ver tomu a projdi tim skaredym obdobim, ktere Te ted potkalo s vidinou toho, ze bude zase dobre. Ze zase bude vse, po cem snis a rozhodne to bude lepsi nez zustavat s nekym, kdo Ti nechava paberky minulosti, kdy se k Tobe choval slusne, a drobty pritomnosti, kdy nahodou mel dobrou naladu. Uvaz to, Ty prece mas na vic, tak proc se nechavat utloukat chlapem, ktery nema ani tolik sebevedomi, aby si ujasnil, ze tohle je predevsim jeho problem a ze k psychologoviby mel chodit on a ne okoli. On ma toliz urcitym zpusobem pravdu, on skutecne nema problemy, to, ze jeho blizci o ktere by mel pecovat a pomahat jim, se ho boji a ze jim dela, ze zivota peklo, to mu jaksi nedojde, on proste problemy nema a nic jineho ho v jeho sobectvi a bezcitnosti vubec nezajima. Ver mi mas na vic, tohohle citove nevyspeleho, nezraleho jedince prenech jinym , potreboval by skutecne raznou partnerku, ktera by mu podobne veci z hlavy pripadne i vytloukla, aby si jednou overil na vlastni kuzi, jake to je, kdyz cloveka ten, kdo je mu nejblizsi, pripravuje o lidskou dustojnost...
Tak a moc mi nenadavej, ver mi to, ze odesla je skutecne lepsi a az i Tobe bude psychicky lepe a az si ziskas pratele( zacala bych temi kamaradkami) Uvidis, ze vetsina jich prozila to co Ty a ze si rozhodne mate o cem povidat, ze Te chapou, ze prvni mesice prozivaly totez atd. A hlavne vydrz, bude skutecne lip. Ver i mne, ostatnim holkam na webu. A drz se a ver never, jsme s Tebou. Klidne mi napis a klidne mi nadej, pokud Ti to pomuze, probereme to a mozna, ze to uvidis trochu z me strany a i to Ti muze pomoc. Vydrz. Pa, Misa
|
| sunsung |
|
(25.9.2005 13:37:19)
Míšo, zatím dík, napíšu víc až budu mít náladu...pa zatím a Tobě hodně štěstí...
|
|
| vranimůra | 
|
(26.9.2005 16:00:50)
Ahojky jsem ráda, že jsem tě tu potkala. I když tahle rubrika je moc smutná. Prosím ozvi se Coře.
Chceš poslat fotky holek.
|
| Corra | 
|
(29.9.2005 20:03:56)
Míšo,ahojky.........jsem ráda že jsi tady,já už myslela na nejhorší :-((((( Kde si se tak dlouho toulala?
|
|
|
| Markéta | •
|
(15.1.2006 23:48:19)
Ahoj Míšo,dnes čtu Tvoje příspěvky poprvé a moc za ně děkuji.Že vúbec jsou.Teˇse mi ještě nechce o všem mluvit,zrovna včera mě manžel,se kterým už devět let nebydlím,fyzicky napadl na parkovišti před obchodním centrem,div mě nezabil...Ohlásila jsem to ochrance a pak i na policii,ale řekla bych, že to zlehčili. Udělala jsem to poprvé, tak nemám srovnání.Bohužel jsem na manželovi stále fin. závislá,starám se teď ještě o dlouhodobě nemocného syna,tak se mi fin. osamostatnění zatím nedaří.Asi bych teď potřebovala nejvíc vyřešit tento problém a moc bych uvítala nějakou radu nebo pomoc. Jestli se zeptáš,co chci dělat,tak jsem na tom podobně jako Ty,když jsi chtěla být nějak užitečná. Mám PC,konečně i internet, tak by to třeba mohlo být nějaké řešení.Pro začátek to asi stačí, myslím, že se ještě ozvu,líbíš se mi,moc. Děkuji Ti,za vše. Markéta
|
| Misa 32 | 
|
(16.1.2006 15:51:26)
Ahoj, taky to nemáš jednoduché a já když čtu tyto příspěvky, uvědomuju si, že na tom nejsem tak špatně. Nevím jak bych ti mohla pomoct, protože i brigádu i práci mám v oboru ve kterém jsem pracovala než jsem šla na mateřskou s holčičkou. Proč jsi se ještě nerozvedla?? Já si myslím, že by to chtělo dobrého právníka.I když nevím čím vším jsi už prošla. Je to fakt neštěstí a když jsi si ho brala, byl ten jedinečný co??
|
| Markéta | •
|
(16.1.2006 19:06:59)
Ty mi dáváš. Nebyl jedinečný. Ani jsme spolu nechodili. Nepočítala jsem s ním,ale byla jsem po rozchodu a chtěla jsem jít s někým do kina a tak, a než bys řekl švec, udělal mi přes můj zákaz mimčo a já jsem si to ze zdrav. důvodů musela nechat. A od té doby se z té pasti pomalu hrabu. Jenže bez finanční nezávislosti to v této zemi nejde,podpora matek s dětmi je příliš slabá.Stačilo by mi asi vyřešit tohle, to ostatní jsem snad už za ty roky zvládla,aspoň doufám,už jsem se i uzdravila, byla jsem permanentně nemocná,v horečkách...Už mě to ubohé chování dokonce ani neštve, prostě nic, jen vím, že tohle už vážně nemám zapotřebí,to je celý. V práci by přece taky nikdo nepovažoval za fér, kdyby šéf někoho ztřískal za to, že se spolu nepohodli. Takový člověk by asi hledal jiné zaměstnání a já hledám jiný zdroj nejnutnějších financí pro pro mě a mýho broučka. Myslím, že i tohle hraje velkou roli v tom, že někteří partneři dávají příliš snadno průchod svým emocím,když cítí, že mají svoji oběť jistou a závislou.Teď už musím končit,ahojky,moc moc moc moc díky, zase napíšu. M
|
|
| Markéta | •
|
(16.1.2006 19:09:03)
Ty mi dáváš. Nebyl jedinečný. Ani jsme spolu nechodili. Nepočítala jsem s ním,ale byla jsem po rozchodu a chtěla jsem jít s někým do kina a tak, a než bys řekl švec, udělal mi přes můj zákaz mimčo a já jsem si to ze zdrav. důvodů musela nechat. A od té doby se z té pasti pomalu hrabu. Jenže bez finanční nezávislosti to v této zemi nejde,podpora matek s dětmi je příliš slabá.Stačilo by mi asi vyřešit tohle, to ostatní jsem snad už za ty roky zvládla,aspoň doufám,už jsem se i uzdravila, byla jsem permanentně nemocná,v horečkách...Už mě to ubohé chování dokonce ani neštve, prostě nic, jen vím, že tohle už vážně nemám zapotřebí,to je celý. V práci by přece taky nikdo nepovažoval za fér, kdyby šéf někoho ztřískal za to, že se spolu nepohodli. Takový člověk by asi hledal jiné zaměstnání a já hledám jiný zdroj nejnutnějších financí pro pro mě a mýho broučka. Myslím, že i tohle hraje velkou roli v tom, že někteří partneři dávají příliš snadno průchod svým emocím,když cítí, že mají svoji oběť jistou a závislou.Teď už musím končit,ahojky,moc moc moc moc díky, zase napíšu. M
|
| Misa 32 |
|
(17.1.2006 1:07:38)
Ahoj, tak teď v tom mám nějaký hokej. Jak starý je tvůj syn? Když jsi minule psala, že s manželem devět let nežiješ. Tak takhle bych to neřešila. V první řadě rozvod a pak další věci. Rodinu nemáš, která by ti mohla pomoct aspoň do začátku? Přece takto nemůžeš žít věčně. Já mám děti dvě a měla jsem to štěstí, že se mi podařilo vymanit se od toho chudáka asi během měsíce a za dalších pět měsíců jsme byli rozvedení.Taky měl ty tendence ze mně udělat finančně závislou na něm,ale řešila jsem to přes sociálku a s rodinou. Maminka mi v té době bouhžel zemřela, ale mám dvě sestry, které stály za mnou a pomáhaly jak to šlo. Já jsem docela tvrdohlavý člověk a když si něco umíním tak za tím jdu.Taky jsem měla hrozný strach a hlavně jsem se bála, že se neuživíme a že to nezvládnu. Ale šla jsem do toho. A teď po dvou letech můžu říct, že jsme to zvládli. Chodím sice na noční, musím si platit paní na hlídání, ale žijem a milujem se. A láska mých dětí je můj motor a chuť do života.Mám pořád strach jak to dopadne s bytem i když můj právník tvrdí, že to vyhrajem. Vždycky je lepší počítat s variantou horší než lepší. Ale na ulici nezůstanem, zase nějaké řešení najdu, když by to dopadlo špatně. A ty s tím začni taky něco dělat, nenech si otravovat život do nekonečna.Ozvi se jak budeš moct
|
| sunsung |
|
(17.1.2006 10:37:10)
Markéto, moc ráda bych Ti poradila, ale taky se v tvém případě moc neorientuju, pokusím se prokousat Tvými příspěvky a pochopit to...
|
| Dana, bezdětná | •
|
(23.1.2006 10:39:26)
Ahoj,
chci se s vámi ještě podělit o úžasnou věc. Nevím, zda vám to pomůže. Ono když se člověku děje příkoří a někdo mu říká, že si člověk vlastně vše způsobuje sám, chápu, že mu to přijde divné. Ale nic se neděje náhodou.
Poradila bych všem ženám a nejen jim, kteří nejsou spokojeni se svým životem knížku "Hovory s Bohem" od Neala Donalda Walsche. Naprosto skvělá a úžasná knížka. Plno věcí jsem věděla, plno jsem se dozvěděla. /Nejsem katolička, ale vždy jsem věděla, že je něco více ... minulé životy vím, že jsou, ale to je na každém, aby si na to přišel sám./ Ale pokud hledáte, najdete a pomoc od Boha, vyšší síly k vám přijde.
Přeji vám ať se vám daří dobře a už nikdy se nenechte od nikoho týrat a ubližovat.
ahoj
Dana
|
| Markéta | •
|
(2.2.2006 18:49:50)
Ahojky, Dano, vyrážíš mi skoro dech. Nečekala bych, žer si tu někdo troufne takhle přímo otevřít duchovní souvislousti s utrpením v životě.Já tu knížku dobře znám a nejen ji, i spoustu další duchovní literatury a věnuji se této oblasti už hezkých pár let. Vím přesně o čem mluvíš,nezmiňovala jsem se o tom z toho důvodu, že velmi dobře vím, jak provinile se každá ztrápená žena cítí a přidávat jí bolest ještě tvrzením, že si za vše může sama, je k zbláznění. Navíc, i to je mnohem ošemetnější, je pravda, že často jde o karmické zážitky a zkušenosti,ale někdy je to i jinak. V každém případě je vždy potřeba dojít k uvědomění, že jsme nádherné plnohodnotné lidské bytosti, které si zaslouží lásku a štěstí. A jestli je možné situaci zvládnout odpuštěním, super, jestli pomůže reciproční chování, tedy já se změním a na tebe to zapůsobí tak, že se taky začneš měnit, taky super. Ale někdy opravdu zbývá jediné, přiznat si, že cesta ke štěstí a lásce je cestou od násilného a hrubého partnera. A v tom případě žena VŽDY POTŘEBUJE POMOC. Vím, že souhlasíš, a že máš na mysli, aby žena důvěřovala vyššímu vedení, které, když ho dokáže následovat, ať vede kamkoliv, jí včas ve správnou chvíli a na správném místě poskytne tu pravou pomoc, to, co bude zrovna potřeba...Přesto, nebo právě proto je součástí tohoto procesu a zákonnitostí i nutnost dojít k uvědomění, že na všemožnou pomoc a podporu mají maminky s dětmi právo, že potřebují klid, podmínky, které jim i dětem vyhovují, přizpůsobení požadavkům společnosti jejich potřebám, ne naopak. Dokud k tomuto posunu ve vědomí nedojde, budou ženy šikanovány a vláčeny za to,že se rozhodly z utrpení odejít. Já sama jsem byla vystavena tak obrovskému útlaku a strádání, že o tom tady teď raději nechci psát, a byla jsem tak dokonale zakonzervovaná v pasti, která neměla řešení, že bych to nikomu nepřála. Jediné, na co jsem ze všech sil myslela bylo, abych ustála děti, přežila a pak, jednou, až to situace aspoň trochu dovolí, se z toho všeho vyhrabala, vzpamatovala a dala do pořádku. Mně se to povedlo, ale nevrátila bych zpátky ani vteřinu a možná je dost takových, kterým se to nezdaří.Naučila jsem se spoustu léčitelských technik, umím pracovat s energiemi, někdy vidím věci, které se stanou a v současné době jsem se dostala co se týká léčení a práce s nejvyššími energiemi až na vrchol. Ale dřina to byla strašná, opravdu strašná.A proto teď vím, že je potřeba účinně zapracovat na vědomí celé společnosti, na celkovém přístupu k nejslabším a nejzranitelnějším členům společnosti a ne to nechávat na silách jednotlivých maminek,ať si to zvládnou, jak umí...Měli bychom si navzájem pomáhat a nebýt lhostejní. Fráze, že si každý může za všechno sám, může být (a leckdy je) je obyčejný alibismus. Bez ohledu na minulé hříchy a nevyřešené vztahy má na pomoc právo každý. Jsi super, že jsi s tím přišla, jen tak, klíďo píďo...pááááááááááááááá Markéta
|
| Dana, bezdětná | •
|
(3.2.2006 10:12:44)
Ahoj Markétko,
jsem ráda, že jsi mně odepsala. Já už jsem se Ti chystala také napsat. Jak už jsem se tu zmiňovala, sem na tyto stránky jsem se dostala "náhodou", i když na náhody nevěřím. Sama "naštěstí" osobní zkušenost s domácím násilím nemám.
Já píšu co cítím. O duchovní směry se zajímám přes 14 let, je mně 33. Jsem rozvedená a momentálně bez partnera. Myslím, že každý zde má nějaký úděl a něco řeší. Já jsem byla obdařena určitými schopnostmi, léčitelství, občas vidím do budoucnosti, umím se napojit na lidi atd.
Věřím na minulé životy a že každý člověk je duchovní nádherná bytost.
Vím také, že jsou lidé kteří si nemohou pomoci sami a jim je potřeba podat pomocnou ruku.
A ani násilí na ženách a dětem mi lhostejné není. Dovedu se ale do tohoto pocitu vcítit a chápu, že násilník svou oběd terorizuje a vnucuje jí, že ona je špatná a toto chování si zaslouží. Ale to není pravda. Nikdo nemá právo ubližovat jakkoli druhému.
Já sama jsem také odpustila všem a především sama sobě. Jde o to, aby si žena uvědomila, že je dobrá, krásná lidská bytost a měla se ráda. Ostatní přijde samo. Lze poprosit o pomoc i vyšší síly. Pokud někdo nevěří na Boha, lze poprosit Anděly nebo Vesmír. Funguje to tak nebo tak. Moje pojetí Boha je ... že Bůh je absolutní láska a pravda.
Samozřejmě souhlasím s tím, že by mělo být více zařízení pro ženy v obtížných životních situacích a chce to více o tom komunikovat. Bohužel společnost je stále vedena muži, i když to na první pohled nevypadá.
Moc mně mrzí, čím jsi asi musela projít. Já sama podporuji již 2,5 roku svého kamaráda, kterého šikanovala jeho bývalá žena a oba jsou nuceni bydlet stále spoju, mají 14-letého syna, ale on také trpí. Jeho ex je něco jako generál v sukni a i ho fyzicky napadla. Jelikož ho znám, tak mu věřím. On je také dost fyzicky nemocný. Většina nemocí je psychosomatických. Říkala jsem mu i o těchto stránkách - kamarádovi, ale svůj přispěvek sem dát nechtěl.
I podle něho vím, že je určitě lepší odejít než žít s tím, kdo Ti ubližuje. Nevím, možná se pohybuji mezi jinými lidmi. 90% mých přátel je duchovních.
Z Tvých příspěvků ale dýcha takový milý duch, tedy myslím, že jsi hodně na sobě zapracovala a žiješ v lásce. Nádherné bylo to, jak jsi psala, že doma tancuješ. To je opravdu nádherné. :-)))
Já občas taky doma tančím.
Máš pravdu je potřeba změnit myšlení celé společnosti. Ženy jako nositelky života jsou nadějí lidstva a budoucnosti. Proto je potřeba si žen vážit a podporovat je. Myslím ale, že někteří muži si to již začali uvědomovat.
Já jsem vždy pomohlo, když mně o to někdo požádal i když jsem viděla, že je to potřeba.
Jsou ale určité zákony ve vesmíru. Vše je příčina a následek. Věci co se člověku dějí si opravdu přivolává on sám, ale není to vědomé a on si to neuvědomuje. Ale to neznamená, že lidi by si neměli pomáhat. Naopak. Protože někdo si prostě sám pomoci nemůže a lhostejnost nemám ráda.
Ohledně příčiny a následku ... toto je zákon vesmíru. Já jsem se vždy snažila chovat k druhým tak, jak bych chtěla, aby se oni chovali ke mně. To neznamená, že by se mně nikdy nic špatného nestalo. Jde o to jak to člověk vezme.
Ale vždy v těžkých situacích jsem pomoc a lásku dostala a o i od cizích lidí. I když to co Ty jsem neprožila.
Lásku jsem našla sama v sobě ... a proto ji mohu dávat dál.
Mooc Ti přeju, aby jsi šla dále cestou lásky. Měj se Ty i Tvůj syn úžasně.
Jsi úžasná. :-)))
ahoj
Dana
P.S. Nebydlíš náhodou v Praze?
|
| Markéta | •
|
(8.2.2006 20:58:30)
Podívej se do zrcadla, jestli náhodou nemáš křídla...Díky. odepíšu Ti víc, jen co se trošku vzpamatuju... Pa,M
|
| Dana | •
|
(9.2.2006 15:38:07)
Díky moc. :-) Tohle co jsi mně napsala, mě opravdu moc potěšilo.
Dana
|
|
|
|
| Dana, bezdětná | •
|
(3.2.2006 10:30:42)
Ahoj Markétko,
předem se omlouvám za ty překlepy. :-( Hrůza.
Samozřejmě chápu, že psát ženám v obtížných situacích, že si za vše mohou vlastně sami je ... asi dost tvrdé.
Ale já jsem tím spíše chtěla ukázat, že řešení je.
Vždy je řešení i ve chvílích kdy si to člověk nemyslí.
Jo ještě jedna věc, nevím, zda to někomu pomůže, ale muži nebo kdokoli kdo ubližuje druhému, tak ten člověk nemůže nikdy být šťastná a spokojený dokud nepochopí, že to co udělal není správné. I taky funguje zákon příčiny a následku. Cokoli co člověk udělá druhému se mu vrátí. Dříve a nebo později. Za tímto zákonem si stojím a mnohokrát jsem se přesvědčila, že opravdu funguje. Takže muži, kteří ať už fyzicky nebo psychicky ženy týrají... vždy se jim to jednou otočí.
To jen ta pro ujasnění, ale tohle asi sama víš. Není dobré se ohlížet zpátky, ale hledět dopředu. Jo a ustupovat násilníkovi je nesmysl... to nikam nevede. Jen člověk ubližuje vlastně sám sobě.
NIKDO NESTOJÍ ZA TO, ABY JSI KVŮLI NĚMU UBLÍŽILA SAMA SOBĚ.
Mám radost jak se rozvíjíš, to je super. :-)
/Nádherná je taky knížka od Elizabeth Haich "Zasvěcení"./
měj se krásně
ahoj
Dana
|
| Andrea | •
|
(3.2.2006 13:44:16)
Ahoj holky :-)
Precetla jsem si pozorne oba vase nazory a musim rict jak velmi dulezitou roli hraje v zivote vlastni zkusenost.
Jak vidim Marketa ma vlstni zkusenost s domacim nasilim zatimco Dana byla z tech stastenjsich ktera si nic podobneho neprozila.
Ja osobne se domnivam ze na procento violence ktere se vyskytuje ve spolecnosti ma predevsim vliv spolecnost jako takova . Podle me by se melo neco delat s tim aby bylo vice dobreho pozitivniho vlivu okolo nas.
Uz od nepameti byla uznavana "sila " a "moc "coz je take jinymi slovy nasili. Jestlize chceme neco udelat s procentem nasili v rodinach musi se neco udelat s celym myslenim spolecnosti.
Karma a minule zivoty jsou vice nase osobni zalezitosti- na tom by mel pracovat kazdy sam za sebe. Nema cenu se snazit patrat co jsme kdy komu udelali v minulem zivote ze ted za to musime trpet . Dulezity je delat ted veci podle sveho nejlepsiho presvedceni a snazit se nenadelat moc budoucich chyb.Nechci tim rict nic spatmneho jen si treba predstavte situaci kdy by jste chytil rymu a snazil by se a trapil by se a svedomi by ho tyralo- kde jen to chytl a kolik dalsich lidi uz nakazil. Dulezity je neplytvat casem na dalsi chyby.
|
| Andrea | •
|
(3.2.2006 13:53:00)
Ps
Chtela jsem tim rict ze zjisteni o nasich minulych zivotech je dobre pro zajimavost, pro urceni naseho smeru v case kdy "bloudime- tapame ve tme", muze to vysvetlit nevysvetlitelne veci v nasem soucasnem zivote a muze nas to varovat. Dulezity je predvsim si uvedomit jak tenhle nas soucasny zivot je limitovan casem a jak nasi soucasnosti muzeme podstatne ovlivnit cely nas pokrok. Cas je relativni pojem v meritku kosmickem a velmi skutecny v meritku pozemskem. Utika nenapadne a velice rychle.
|
| Dana, bezdětná | •
|
(8.2.2006 13:16:13)
Ahoj Andreo,
s tím naprosto souhlasím. Nemyslela jsem to úplně jen na minulé životy. To bylo, člověk musí jít dopředu, žít v přítomnosti a tvořit budoucnost.
ahoj
Dana
|
| Markéta | •
|
(8.2.2006 21:50:46)
a odpouštět... pa,M
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(8.2.2006 21:44:26)
Děkuji, Andrejko, řekla jsi to dokonale: je třeba změnit myšlení celé společnosti. Ucta, láska, pomoc a spolupráce. Pro většinu lidí je ale bohužel moc těžké, všude samé soupeření, pragmatismus, strach o hlavně o sebe,žárlivost, hněv a mepřátelství, a také všudypřítomný pocit vinny, kterého je už málem víc než kyslíku...Už výchova je narušená, protože i když se někdo snaží vychovávat opravdu v lásce, společnost hbitě přistřihne křidýlka - to by tak hrálo, aby někdo poslouchal jen vlastní srdce a odolával nesmyslům! Kam by ten svět takhle dospěl?! A není-li v lásce vedena už samotná výchova, jsou.li děti a hlavně jejich maminky zmáčknuty ctižádostí a sobectvím společnosti, jak potom cokoliv zvládnout? Pak to nemá řešení. Jen malé ostrůvky naděje, bezpečí. ochrany a pomoci, pochopení a teplého lidského slova, místečka, kde lze žít...Společnost se může proměnit, jen až lidé otevřou svá srdce, až bude laskavost přirozeností a ubližování něčím nesmyslným...Jak to ale udělat?Obávám se, že se utrpení bude muset zřejmě dotknout úplně každého, aby k němu konečně přestal být lhostejný. Bohužel. Po dobrém ta naděje zatím není moc velká. S láskou, kterou svedu, a úctou, kterou cítím, Ti Andrejko děkuji za Tvůj názor, je krásný a moc důležitý, i když Danuška se snažila také podle sých sil a znalostí upřímně a poctivě. Přeji krásný večer,sluníčko,M
|
|
|
| Markéta | •
|
(8.2.2006 21:24:23)
Díky, jsi srdíčko. Já tuto hlubokou pravdu dlouho znám, ale ono je to ještě mnohem složitější, někdy stačí, že se člověk cití hluboko v sobě z něčeho vinen, i když třeba úplně zbytečně, přivolává na sebe hromy blesky, utrpení a újmu...Jsou i další aspekty, třeba velmi rozdílné roviny enerií, kdy ty nižší nesmírně útočí, kdykoliv cítí někde hodně světla, nebo je někdo velice zablokovaný a podvědomě touží po pomoci a po lásce, ale neuvědomuje si to a neumí si o to říct, tak začne silně obviňovat, házet špínu,kritizovat, odsuzovat, vyčítat první poslední...I s tím, že vždycky přijde každému spravedlivá odplata,je to trochu hlubší,má to i vlastní tajemství milosti, je to trošku komplikovanější, ale pro snazší pochopení je obecně lepší vyslaná myšlenka, že je to tak a ne jinak...Já neříkám, že má člověk zůstávat s někým, kdo chce bezmála zabíjet, ale správné řešení, to pravé ořechové, bývá těžší, je velmi potřeba pracovat na sobě, trvale, trvale,trvale a hodně, hodně, hodně a někdy se i partner začně postupně sám měnit a někdy může být ještě zuřivější a urychlit rozchod. Já s člověkem, který si myslí, že mě může skoro zabít, a to ještě před dítětem, už dávno nežiji. Bohužel jsem spojená dětmi a penězi. A to jsou dvě věci, které mne velmi bolely, že společnost v tomto není takřka vůbec nápomocká, ale hledala jsem řešení stále dál a dnes umím věci, že dokážu na dceru působit i na dálku, synovi jsem nechala udělat velice silnou ochranu, dokázala jsem dcerku dostat z úrovně, kde se pohybuje psychopatický tatínek a jeho rodina, na úroveň, na které se pohybuji já a syn a dostala jsem potěšující zprávu, že později, časem,mé dceři právě můj syn z toho všeho velice pomůže...To trápení,které mi připadalo opravdu nad mé síly, mě nutilo vystoupat až tam, kde jsem a naučit se to, co umím...A kdoví, možná se o to mám nějak podělit. Ptala ses, jestli bydlím v Praze, tak jo, bydlím, a jestli jsou Tví přátelé duchovní, jak říkáš,moc by mě potěšilo, kdybyste mě přijali mezi sebe... Ahojky,líbám,M
|
| Dana | •
|
(9.2.2006 15:36:21)
Ahoj Markétko,
:-)
moc děkuju.
Vše co píšeš chápu. Kontakt na mně - mělo by to jít mně odepsat i do schránky, zadávala jsem si jí tu, tak to zkus.
Nebo do odpovědi dej do toho nepovinného pole e-mail na Tebe a já Ti napíšu.
Za svoje báječné duchovní přátele denně děkuju. Ráda Tě vezmu mezi ně.
Jsi moc statečná. :-)
ahoj
Dana
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(20.1.2006 20:30:41)
Díky moc,teď asi nejsem v psavé náladě, je mi moc a moc smutno,ale chci Ti poděkovat za podporu a odpověď. Možná dělám pořád dokola něco špatně.Brzy se ozvu,je fajn, že tu jste. Ahojky, Markéta
|
|
| Markéta | •
|
(23.1.2006 0:16:24)
Ahoj Míšenko,je fakt, že jsem se pořád bála, kam s dětmi půjdu a jak nás uživím, a nejvíc mě trápilo, že jsem byla pořád nemocná. Nevím, možná jsem dělala stále nějakou chybu a neuvědomovala jsem si to.Když jsem konečně uzdravila po velmi dlouhé době sebe, onemocněly dlouhodobě děti, ten stres způsobovaný tím člověkem na nás takhle těžce dosedá. Ať tak či onak, stále mi to blokuje možnosti být na něm fin. nezávislá a dostat se z jeho vlivu jednou provždy.Snad je má cesta k vyvázání se vazeb na tohoto vpodstatě zbabělého člověka hodně dlouhá, ale nepřetržitá. Jsi šikulka, že jsi to svedla ráz naráz, snad je to i tím, že jsi to zažila jen na chvíli a že jsi měla kam jít a aspoň trochu sjsi mohla počítat s maminčinou podporou. Já jsem na tom byla tak špatně, že jsem ani nedokázala s nikým mluvit.Pracuji velmi usilovně na sobě i na tom, aby se děti uzdravily a hledám způsob, jak dál řešit existenční záležitosti, protože bez toho to nejde. Smím se Tě zeptat,jakou máš práci a brigádu? Třeba mě to nějak inspiruje.Žádného človíčka, který by mi pomohl s mým kloučkem, nemám. Možná o tom neumím mluvit, nevím. Jak jsi třeba sehnala tu paní na hlídání? A na kolik to asi tak vyjde? Díky moc,Mišulko,zdravím, Markéta
|
| Misa 32 |
|
(23.1.2006 15:20:12)
Ahoj Markétko, všechno to byla schoda náhod. Poprvé od nás ex odešel v říjnu přesně na můj svátek, v té době maminka ještě žila.Byla těžce nemocná, měla rakovinu a v podstatě umírala. Vrátil se, ale já díky nemocné mamince jsem už začala přemýšlet nad tím, že s ním nechci být.Doma dvě malé děti a umírající maminka a on mě v tom nechá samotnou, protože prý oslavil 30 narozeniny a neví jestli chce být s náma nebo co vlastně chce od života, co věděl je, že určitě ty svoje kumpány na play a počítače(hrál s něma na televizi pravidelně hry,a dodnes hraje),on je vlastně ještě malé děcko. Po 14dnech už to věděl?? Pak nastal den D a já jsem se jela opravdu rozloučit do nemocnice s maminkou.Andulka šla do školky a on měl pohlídat Míšu. Po cestě jsem mu volala, že s maminkou je to velmi zlé, v nemocnici mi řekli, že je to otázka několika hodin. Po návratu domů byly první slova mého ex, že našel smetí pod koberečkem v kuchyni. A to rozhodlo, mě umírá máma a on se chová jako hulvát. A co víc, posléze jsem si přečetla v rozvodovém vyjádření od něho, že neodešel, protože mi umřela máma. Na pohřeb šel se mnou, ale druhý den se válel s tou cuchtou.A měla jsem v tom jasno, co tomu následovalo mě utvrdilo, že jsem udělala dobře. Já nechci být s člověkem, který není mojí oporou v jakékoliv chvíli a je to jen ubožák, který myslí jen na sebe.Vždycky myslel, ale já jsem to přehlížela. Kdybych ti měla ještě napsat historku jak se narodil Michálek.Do porodnice chodil s novinama, Anička ušmudlaná, no prostě ostuda.Když jsme se vrátili, ještě ten den měla přijet maminka k nám se podívat na Míšu.Do porodnice nechtěla, protože měla po chemoterapiích. Doma bordel, neuklizeno, neuvařeno.( Míša se narodil císařským řezem,) Takže já jsem uklidila, navařila. A on?? chrápal, protože je prý unavený.A víš z čeho? že se v noci díval na box. Tak to jsou další potvrzení toho, že jsem neudělala chybu. A snad v budoucnu se najde někdo lepší, kdo bude stát o mojí a dětí pozornost a bude nás mít rád
Před mateřskou jsem pracovala v casinu a v této společnosti brali na výpomoc. Tak to byla ta brigáda, no a oni pak hledali krupiéry nastálo tak jsem se nechala zaměstnat. Pani na hlídání je maminka mojí kolegyně.Taky náhoda, jen jsem se zmínila a už to bylo.Je v důchodě i když chodí občas pracovat a já jí dávám 2000,-kč měsíčně, nehledě na to kolikrát přijde.
Štěstí a náhody? možná máma nahoře drží ochranou ruku. Nevím, ale naštěstí mi to vychází
|
| Kateřina | •
|
(23.1.2006 17:24:27)
Ahoj děvčátka,máte velké trápení a já bych vám chtěla jen říci,jak to prožívají vaše děti.
Když mi bylo pět,tak můj otec začal přede mnou mlátit mojí maminku.
Jelikož chtěla abych měla oba rodiče,vydržela s ním,že se to snad časem uklidní.Když mi bylo sedm let,tak se rozvedli,protože se to ubližování pořád stupňovalo,ale jelikož jsme neměli kam jít,tak se bydlelo pořád v jednom bytě společně.Já s maminkou v pokojíčku a otec v ložnici.
Občas jsme spali u jedné sousedky a pak zas u jiné,bylo to hrozné a já si všechno pamatuji!!!I když jsem byla tak malá.
V desti letech to přišlo.Pobodal mojí maminku nožem (7x) a ještě vyskočila z pkna,aby se zachránila.Vše se odehrálo za mojí přítomnosti a já mám doteď hrozné sny a pořád to vidím před očima.
Maminku zachránili a on dostal deset let.Maminka pak umřela na rakovinu.
A on si teď chodí po světě a je šťastný!!!!! Svět je nespravedlivý!!!!!
Pokud můžu,tak nechtějte aby vaše děti takhle trpěli.I když jsou malé tak to vnímají a budou si to pamatovat,jako já.
Peníze nejsou vše,utečte od nich daleko a zařiďte si šťastnější život ikdyž bez peněz.
Dnes je mi 27let a jsem šťastně vdaná a vím,že pokud bych dostala jen jednou facku,tak okamžitě odcházím,třeba že nemám rodiče a neměla bych kam.
Přeji vám hodně štěstí.
|
| Misa 32 |
|
(23.1.2006 18:21:44)
Kačenko tak to je vážně hrůza!!!!!!!
|
| Kata | •
|
(24.1.2006 8:12:11)
Ahoj holky,
mam problem. muj manzel me jiz 3 x napadl, 2x mi dal facku a ted naposledy me chytil pod krkem. vzdy rekne, ze si za to muzu sama a ze jsem ho vyprovokovala. ted naposledy me chytil zezadu, kdyz jsem sla do prace a byl u toho 3- lety syn. nevite, jestli to na policii muzu nahlasit zpetne. Ja jsem strasne spechala do prace. Nic se mi nestalo, ale rozhodne to neni normalni.
|
| VVesca | •
|
(24.1.2006 20:29:50)
Milá Kato!Ráda bych Ti napsala,že zpětně to rozhodně nahlásit můžeš,ale bude to jen záznam.Bohužel nemáš žádný důkaz,ani svědky.Ale chtěla bych Ti říct,abys od něj okamžitě odešla,nebo si alespoň připravila podmínky pro odchod,protože to násilí se bude stupňovat.Tohle domácí násilí rozhodně je a bude to ještě horší!Snaž se,když dojde k dalšímu napadení,na sebe nějak upozornit.Sousedy,kolemjdoucí.Pokud na sobě budeš mít otoky,škrábance,modřina a jiné,můžeš jít ke svému lékaři,který vše zapíše a pokud to nebudeš zatím chtít dát na policii,uloží a později si to můžeš vyzvednout.Držím palce,ale bohužel zde žádné zlepšení nevidím a opravdu radím,ODEJDI!!!
|
| Kata | •
|
(25.1.2006 8:32:29)
Wesco ahoj a dik. Ja si taky myslim, ze uz to nema cenu. Nedovedu jen poslouchat a koncim. mam vyhodu, ze byt je muj, takze jsem v pohode.
Muj manzel je asi slaboch, nejvic me stve, ze se neumi omluvit.
Porad jen, ze si za to muzu sama.
|
| Bosorka2 |
|
(25.1.2006 8:43:14)
Kato:
Pokud vím, tak je pro domácí násilí typické, že pokud oběť násilníka miluje, má tendenci ho chránit, vykládat, že on ji bije oprávněně, že si za to může sama, že je nešikovná, neschopná, k ničemu-
právě proto, že násilník ji o tomhle neustále přesvědčuje, aby ji mohl snadněji ovládnout.
Jemu dělá dobře, když může někoho ponižovat a ovládat, protože mu to zvyšuje sebevědomí.
Rozhodně si to nenech líbit.
|
| Marketa | •
|
(1.2.2006 2:57:22)
Jasne, protoze zena se snazi zmirnit stres pochopenim.Snazi se prijit na to, jaky mel nasilny partner duvod.Citi se vinna, prakticky vzdycky,a soucasne temer vzdy malo duveruje sobe a svym pocitum.Pocitem viny a strachem lze totiz druheho skvele ovladat a o to tu celu dobu jde.Protoze je takovy muzsky soucasne take zavisly, partnerku to silene mate, protoze citi, ze od ni nechce odejit ale soucasne ji trapi, zabiji a nici. Casto je to pro zenu zkouska, zda si uvedomi,ze ma pravo na klid, lasku a stesti,dokaze za tim jit a zda si dokaze zase verit...Ale pomoc tak jako tak potrebuje.Zase je to o tom mit kam jit a mit y ceho zit...Cauky, M
|
|
|
| VVesca | •
|
(27.1.2006 13:41:44)
Ahoj Kato!Víš,neřekla bych,že máš zase takovou výhodu,že je byt Tvůj,protože on tam má určitě trvalé bydliště,takže se stejně budete muset soudit.Nevěřím tomu,že on bude chtít dobrovolně odejít.Soudy trvají strašně dlouho násilí se bude stupňovat.....Jestli se budeš chtít na něco zeptat,napiš.Zatím pa a držím........
|
| Kata | •
|
(27.1.2006 14:32:21)
aHOJ wESCO, JA VIM, ze odejde. Byt jsem nabyla pred manzelstvim. Kdyz jsme se brali, nemel nic. Kdyby delal velke vlny, mam jeste jeden byt ( take pred manzelstvim.) A slibila jsem mu auto, jako ze nebudu nic chtit, kdyz odejde.
|
|
| sunsung |
|
(30.1.2006 14:20:37)
Ahoj VVesco, trvalé bydliště už dnes není důležitý. Pokud je byt její, tak ho normálně odhlásí jako Kufíno odhlásil mě.To nemusí přes soud...
|
|
|
|
|
|
|
| VVesca | •
|
(24.1.2006 20:21:11)
Milá Kateřino,jsem ráda,že jsi napsala své zkušenosti.Já mám dvě holčičky, 4 a 8 let a už 9 měsíců nebydlím u svého bývalého muže,ale v azylovém domě.U nás trvalo domácí násilí psychické dlouho,ale fyzické půl roku a to jen proto,že žádná instituce nebyla schopna mi poradit,popřípadě pomoci(to už bych po nich chtěla moc,že?)Janže i přes ubezpečování sociálních pracovnic jsem přišla o starší dceru a to soudně.Při mě stála jak psycholožka,tak sociální pracovnice,ale i přes to...Chci tím jen říct,že sice naprosto souhlasím s tím,co jsi psala,ale měla bys pochopit,že to,že žena od muže neodejde hned po první facce neznamená,že je hloupá,ale že se snaží své děti chránit!!!Víš,můj bývalý manžel teď citově vydírá a týrá mé dcery a před tím je neuchráním,dokud mi dále budou úřady házet klacky pod nohy!!!Kdybych u něj zůstala,možná už bych byla mrtvá,ale lépe bych mohla chránit duševní vývoj starší dcerky.Jenže....Nehledě k tomu,že jsem přišla o veškerý můj majetek a paní soudkyně teď bere otce jako lepšího pro výchovu dcery,jelikož ON NÁŠ SPOLEČNÝ byt obývá.Né my,ale úřady a soudy koukají na peníze!!!Ale opravdu děkuju,že jsi to napsala,protože mě strašně dlouho trvalo,než jsem si přesně tohle uvědomila,Že je lepší spousta věcí,než tohle.Taky mě mrzí,že jsme museli opustit vše na co jsme byly zvyklé a teď nemáme žádnou jistotu,ale konečně se děti nemusí bát,jestli dnes v noci táta opravdu zabije mámu,jak to říká.Díky!pa
|
| Marketa | •
|
(1.2.2006 3:24:44)
Ahojky dusicko,tady jeste jednou na chvilku Marketa. Souhlas,souhlas,souhlas.Vubec ani trosku nepodcenuji psychicke otresy deti, ktere nevi, co s tak zlou situaci delat,ale nedochazi jim, ze si ve skutecnosti preji, aby uz mely klid a zpet svoji jistotu rodicovske pece,na coz maji svate pravo, ale ze jsou to prave ZATRACENY SOUDY, KDO TEMHLE MIZERUM HRAJE DO KARET,a ze neni v lidskych silach zabranit zlovolnemu radeni techto radoby tatinku na detech,kdy jsou u nich na navsteve, a matky pak museji rozhozene deti pracne davat dohromady a vysiluji se porad dokola nekonecnym napravovanim, a byvaly manzel si jen mne ruce, jak sve byvale polovicce zatapi dal, msti se a tresta,nebo o co hur, vubec nechape,jaky je hovado. Zase je to o tom, mit s detmi kam jit, mit s nimi z ceho zit a stat na strane matky,kdyz je to potreba.Ne dogmaticky, ale s rozumem a moudre.Matka je pro dite nejvic. PA Marketa
|
|
|
| Lenka | •
|
(26.1.2006 17:39:35)
Ahoj Kačenko, čtu řádky, které jsi napsala a úplně se mi vrací všechno, co jsem prožila jako dítě. Moji rodiče ale nikdy k rozvodu nedospěli. Mamča se táty tak hrozně bála, že si to prostě nedovolila a dál se nechala bít, ponižovat a psychicky vydírat. Věděla, že jeho výpady nebudou tak brutální pokud u toho budu já nebo moje staší sestra a tak jsme byly volány ke každé takové akci. Jednou dokonce vyhodil v jejich blízkosti propanbutonovou láhev. Když mě bylo asi 22, moje mamča spáchala pokus o sebevraždu,celý jeden rok se léčila z následků,půl roku byla upoutána na lůžko.Táta za ní chodil, prosil za odpuštění....žijí spolu do dnes. Sice si od té doby nedovolí na ní vztáhnout ruku,ale psychický teror tam funguje dál. Je to hrůza. Mám úžasného manžela, skvělý vztah a to mi dovoluje zapomenout na děsy,které mě , zrovna tak jako tebe, budily ze sna.Při každém bouchnutí dveří jsem se rozklepala a když jsem někoho slyšela se hádat, tak jsem se rozbrečela. Pokud ti můžu poradit, netrap se tím, že je otec v pohodě a maminka už tu není. Tím mu dáváš jen další oběť a měl by z toho radost a maminku by to trápilo!Zahoď to za hlavu, vím, že to není lehké,ale nenech si tím ničit život! Tohle nebyl tvůj boj! A všem ostatním ženám, které "kvůli" dětem setrvávají v takových manželstvích: děti típ trpí možná nejvíc. Miliónkrát jsem chtěla,aby se rozvedli a já to nemusela už nikdy zažít!!!
|
| VVesca | •
|
(27.1.2006 13:48:03)
Lenko!!!!!Strašně moc Ti děkuju za Tvůj příspěvek!!!!!!Myslím,že tohle je velký "hnací motor" k ukončení společného života s agresorem!!!!!Díky a přeju Ti krásné manželství!!!!Pa
|
|
| Marketa | •
|
(1.2.2006 2:42:59)
Ahojky Leni, vim, co to je, budit se zpocena hruzou ze sna jako dite, vim, co to je, prat si, aby se rodice radeji rozvedli,zvlastni ale je, ze ty i Katerina, ktera jako ty jako dite velmi trpela otcovou agresivitou, mate stastne manzelstvi. Napada te,cim to je...Jak to, ze nejste zablokovane, neuroticke, neschopne zdraveho vztahu, odkud ta sebed;vera...Tesim se na uprimnou odpoved.M
|
|
|
| Markéta | •
|
(27.1.2006 13:12:47)
Ahojky Kačenko,jsi zlatá, že jsi napsala a ještě k tomu z pohledu těch nejbezbrannějších - dětí. Tady ale nejde o peníze, i kdzž se o nich mluví. Já jsem díky svému "manželovi" de facto celých sedmnáct let na životním minimu, leckdy i hůř. Jde o to, JAK odejít a JAK to zvládnout! Nejde o rány fyzické, ty zase tak strašně nebolí, u porodu to přece taky není žádná slast, jde o to, že žena je naprosto zdeptaná a zdevastovaná psychicky, leckdy i zdravotně, muž ji různými způsoby spoutává a kontroluje, činí na sobě všemožně závislou a hraje to tak, aby sociálka případně soud dělal potíže při svěření dítěte do péče mamince, a to jí působí neskutečnou bolest, neuvěřitelný stres a nervy, přestává si věřit, přestává věřit druhým lidem, nechápe, jak je něco takového možné, jak to, že zůstává takhle na holičkách, zacházení bez úcty, podpory, pochopení, v ponižování, útlaku a strachu způsobí velice silný propad určitých hormonů, žena se propadne do naprosté beznaděje, apatie, přestává cítit, přestává vidět realitu skutečně reálně (a to nijak nesouvisí s IQ)...Do určité chvíle se žena instiktivně chová jako při požáru,povodni,zemětřesení a bombardování dohromady a jediné, na co myslí, aby nějak přežilo její dítě, aby ho chránila a dala mu trochu najíst...A když se chce z toho pekla dostat, stojí na hranicích do klidné oblasti, který jí připadá jako ráj na zemi, i kdyby to byla jen země spálená, soudy a sociálky a ptají se, jestli má kde bydlet, jestli své děti uživí, jestli nejsou zanedbané, jestli by jim u otce nebylo líp...v tu chvíli se nedůvěra přeleje na všechny, ti co mají pomáhat, to nakonec ještě komplikují! A navíc, když si bývalý partner vymůže kontakty s dětmi a pak je ovlivňuje tak, že Vám vstávají vlasy na hlavě, má žena opět tendenci raději zůstat a děti chránit stůj co stůj, že s nimi je, i když pomalu umírá... Neví totiž, že zůstává-li vystavena takovým nenormálním podmínkám příliš dlouho,dostane se do tak hlubokého stupně apatie, že už nebezpečí ani nedokáže vnímat a tím pádem na ně včas reagovat a dětˇátka pochopitelně velmi trpí a někdy také neskutečně vyvádí, aby maminku přivedly zpět k nějakým reakcím a aspoň trochu zpět do reality.Takže odejít z takových nesmírně těžkých situací žena dokáže, když na tom není ještě příliš zle a když má jistotu nebo alespoň naději na pomoc okolí a když dosud nebyla ochromena její veškerá důvěra a zůstávají ji síly situaci fyzicky a nervově ustát.S prchající ženou se nezachází jako s vál. uprchlíkem, kterému jde o život a je třeba mu poskytnout pomoc,ne, s takovou ženou se zachází stylem, co sis nadrobila, to si sněz, nikoho nezajímáš, měla sis dávat pozor, být zodpovědnější,je to tvůj problém,pokud chceš děti, musíš být schopná se o ně postarat, pokud chceš práci, musíš děti někam dát, nezajímá nás kam, zařiď si to jak chceš, hlavně nepožaduj kvůli dětem žádné úlevy a pracuj, jako bys žádné děti neměla!Takže na jedné straně vyhovět zákonu a dětem zajistit VŠE, na druhé straně vyhovět přísným a tvrdým požadavkům trhu práce a chovat se, že žiješ jen pro práci a všechno to ustát nejen časově, fyzicky, finančně,ale také psychicky,emocionálně a také i hormonálně, protože, třebaže se to zatím asi málo ví, ženu tenhle nepřirozený nenormální životní stres bourá a dříve či později to odnese zdraví a do té doby budko děti steně emocionálně hladovět, protože tátu už více méně nemají, když zůstaly s mámou a z mámy se stal udřený robot a pokud jsou odkázané jen na školku nebo školu, je to zlé.Žena v tomto stresu stejně není šťastná a děti se v hloubi duše cítí smutné a provinilé.Tady vidíš, Kačenko, že to není tak snadné, jak to připadá lidem, kteří se do podobných příšerných strastí nikdy nedostali, Chce to OBROVSKOU pomoc okolí, a protože ji ženy nemají, snaží se ženy všechno vydržet, dokud neumřou...Je snadné si říct, když je člověk zdravý, zajištěný a celkem v pohodě, že by tohle a tohle vyřešil ein zwei...ano, vyřešil, protože na to v téhle chvíli má. Ale pro polomrtvého člověka je neřešitelný problém třeba jen dojít na záchod, a pokud se nedočkají včas nějaké pomoci, tak jednoduše umřou. Není všechno v silách jednoho člověka, zvlášť když se cítí na všechno sám... Pa,pa Markéta P.S. Maminka dělala, co mohla, věř mi.
|
| VVesca | •
|
(27.1.2006 13:58:46)
Ahoj Markéto!!!Napsala jsi to přesně,jak to je a moooooc Ti za to děkuju!!!!!!!!!Jenže hrozný je to,KDE má žena brát Ty,kteří jí chtějí pomoci??????Taky jsem to zažila a přesně vím,o čem mluvíš a jak je vidět,tak s tím máš taky zkušenosti.Můžu se zeptat v jaké jsi dnes situaci?(Co vše už máš za sebou a jak to dopadlo?)Dík za odpověď!Pa
|
| Marketa | •
|
(1.2.2006 2:22:45)
Neumím Tvé jméno správně přečíst, tak Tě pozdravím Ahojky dušičko zkoušená!
Obávám se, že pravda je příliš tvrdá a nevím, jestli ji teď všechna zmučená srdce unesou. Můj cit i zkušenost mi ukazuje, že s muži, tak jak jsou, je to ve vztazích opravdu těžké,ten přístup je bohužel často na bázi jakési vzájemně výhodné dohody a ten silnější a méně závislý se má líp...Ptáš se, jak jsem na tom teď - pocitově nádherně. Finančně hůř. Vztahově- jsem zatím sama se synem.Nevím, jak to říct, aby to vyznělo opravdově, ale já jsem toužila po lásce tak strašně moc, že na to nemám slova, udělala bych pro ni cokoliv, co by se po mně žádalo, i mnohem mnohem víc...A tak jsem zatím šla, krok za krokem, chybu za chybou, zkušenost za zkušeností, každou chvíli jsem před něčím utíkala a pak jsem se zase pokorně vracela...Byla jsem tak otupělá, mrtvá a rozbitá, že jsem necítila nic, jen strašný strach, úzkost, zlost a nenávist, pořád jsem ale měla na paměti, aby byli ti okolo mě štˇastní, i kdyby mě to mělo sebevíc bolet a lítost nad tím,jak to dobré mi oplácejí zlým byla nekonečná.Vlasně jsem to dělala asi nějak naruby. Já jsem svému zbabělému tyranovi pomáhala. Chtěl klid a pohodlí? O nic se nestarat? Všechno hodit na druhé? Nenávistně mě trestat za své mindráky a utrpení? A tak dál, a tak dál? Tak jo, buď si bobečku,v klídku, nic nedělej, do práce si choď jak chceš,co dáš to dáš, poradím si s tím, jestli se nevěříš, podívej, jak umíš udělat dojem, když si dáš záležet...A že chceš být sám ve svém úkrytu a světě? Proč ne? Jen si zvykej, že ti vlastně nechybíme, že ti je bez nás taky dobře...Musíš ale zapomenout na nespravedlnost, příkoří a křivdy,ponížení a urážky,odmítnutí, nepochopení, malost a ubohost,neférovost, lhaní a podvádění, slibování a vymlouvání, na všechny triky a pasti...Na všechen tenhle kal jen: HM, tak jo, udělám teď, co je potřeba,na to se teď budu soustředit. - Skoro jako Nastěnka, čím víc mrzla, tím víc děkovala. To není žádné sebemrskačství a masochismus, to je ta nejlepší obrana, jaká existuje. SMIŘENI.PŘIJETI. Smíření s tím, co právě je, i když je to horor a přijetí toho, co je potřeba k cestě krok za krokem ke štěstí. Jestli je potřeba na "miláčka" nespoléhat, tak nespoléhat. Jestli je pořeba mu nevěřit,tak nevěřit. Jestli je potřeba ani neceknout, tak neceknout.Jestli je potřeba se ozvat, tak se ozvat.A jestli přišel čas odejít, tak odejít.A PŘES VŠECHNU PEKELNOU A NELIDSKOU BOLEST MU PŘAT ŠTĚSTI.Přimět se k tomu. Časem to pak jde samo. Je to moc důležité, i když to vypadá nespravedlivě.Nedokáže-li člověk přát štěstí druhému, nechtěně ho nedovolí ani sám sobě. Bohužel, je to tak, a změnit to nelze.A pak, když člověk získává klid, vrací se mu spánek, postupně mizí i zdravotní problémy,začne se s lidmi normálně bavit, opadává strach a vrací se důvěra, musí žena jít pořád dál za svým štěstím. MUSÍ.Já každý den doma tančím. Nikdy nevynechám, protože je to moje radost a jsem štěstná, je mi moc fajn. Učím se znovu vnímat své pocity, které jsem potlačila,učím se vnímat své tělo a moc se mi to líbí, učím se vnímat své srdce, které je vždycky při mě a třebaže dobře ví, co je to strach a hrůza, ví také, co je to láska, něha a sladká jemná radost...A skoro se vznáším, opravdu.Jenom se bojím pozvat někoho na návštěvu, protože s úklidem je to teď jaksi horší, Ale jsem ŠŤASTNA a můj syn pak také.Bolí ho, když jsem smutná. Tak tančím kolem žehličky a vysavače a říkám si:ještě chvilku beze mě vydržte,miláčci, teď tančím pro sebe a svého syna.A, kdo by to řek, nálada jednoho člověka ovlivňuje 100 000 dalsich lidi.Takze tancim pro peknej kus republiky. zacala me zlobit klavesnice,nevim,co s tim, tak se na chvilku rozloucim, ale urcite se ozvu.Abych te ale tolik nenapinala:lasku musis probudit ve svem v l a s t n i m s r d i c k u a pak uz tolik nevadi, ze jsou muzi pekny numera. S laskou se budes uz jen smat. Ale chce to odvahu a neni to pro slabochy. Baj,baj, tobe i vsem bolavym a po lasce ziznivym srdcim, se stestim a laskou vas te+d vsechny objimam... M
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(27.1.2006 14:45:41)
Ahojky Kačenko,jsi zlatá, že jsi napsala a ještě k tomu z pohledu těch nejbezbrannějších - dětí. Tady ale nejde o peníze, i kdzž se o nich mluví. Já jsem díky svému "manželovi" de facto celých sedmnáct let na životním minimu, leckdy i hůř. Jde o to, JAK odejít a JAK to zvládnout! Nejde o rány fyzické, ty zase tak strašně nebolí, u porodu to přece taky není žádná slast, jde o to, že žena je naprosto zdeptaná a zdevastovaná psychicky, leckdy i zdravotně, muž ji různými způsoby spoutává a kontroluje, činí na sobě všemožně závislou a hraje to tak, aby sociálka případně soud dělal potíže při svěření dítěte do péče mamince, a to jí působí neskutečnou bolest, neuvěřitelný stres a nervy, přestává si věřit, přestává věřit druhým lidem, nechápe, jak je něco takového možné, jak to, že zůstává takhle na holičkách, zacházení bez úcty, podpory, pochopení, v ponižování, útlaku a strachu způsobí velice silný propad určitých hormonů, žena se propadne do naprosté beznaděje, apatie, přestává cítit, přestává vidět realitu skutečně reálně (a to nijak nesouvisí s IQ)...Do určité chvíle se žena instiktivně chová jako při požáru,povodni,zemětřesení a bombardování dohromady a jediné, na co myslí, aby nějak přežilo její dítě, aby ho chránila a dala mu trochu najíst...A když se chce z toho pekla dostat, stojí na hranicích do klidné oblasti, který jí připadá jako ráj na zemi, i kdyby to byla jen země spálená, soudy a sociálky a ptají se, jestli má kde bydlet, jestli své děti uživí, jestli nejsou zanedbané, jestli by jim u otce nebylo líp...v tu chvíli se nedůvěra přeleje na všechny, ti co mají pomáhat, to nakonec ještě komplikují! A navíc, když si bývalý partner vymůže kontakty s dětmi a pak je ovlivňuje tak, že Vám vstávají vlasy na hlavě, má žena opět tendenci raději zůstat a děti chránit stůj co stůj, že s nimi je, i když pomalu umírá... Neví totiž, že zůstává-li vystavena takovým nenormálním podmínkám příliš dlouho,dostane se do tak hlubokého stupně apatie, že už nebezpečí ani nedokáže vnímat a tím pádem na ně včas reagovat a dětˇátka pochopitelně velmi trpí a někdy také neskutečně vyvádí, aby maminku přivedly zpět k nějakým reakcím a aspoň trochu zpět do reality.Takže odejít z takových nesmírně těžkých situací žena dokáže, když na tom není ještě příliš zle a když má jistotu nebo alespoň naději na pomoc okolí a když dosud nebyla ochromena její veškerá důvěra a zůstávají ji síly situaci fyzicky a nervově ustát.S prchající ženou se nezachází jako s vál. uprchlíkem, kterému jde o život a je třeba mu poskytnout pomoc,ne, s takovou ženou se zachází stylem, co sis nadrobila, to si sněz, nikoho nezajímáš, měla sis dávat pozor, být zodpovědnější,je to tvůj problém,pokud chceš děti, musíš být schopná se o ně postarat, pokud chceš práci, musíš děti někam dát, nezajímá nás kam, zařiď si to jak chceš, hlavně nepožaduj kvůli dětem žádné úlevy a pracuj, jako bys žádné děti neměla!Takže na jedné straně vyhovět zákonu a dětem zajistit VŠE, na druhé straně vyhovět přísným a tvrdým požadavkům trhu práce a chovat se, že žiješ jen pro práci a všechno to ustát nejen časově, fyzicky, finančně,ale také psychicky,emocionálně a také i hormonálně, protože, třebaže se to zatím asi málo ví, ženu tenhle nepřirozený nenormální životní stres bourá a dříve či později to odnese zdraví a do té doby budko děti steně emocionálně hladovět, protože tátu už více méně nemají, když zůstaly s mámou a z mámy se stal udřený robot a pokud jsou odkázané jen na školku nebo školu, je to zlé.Žena v tomto stresu stejně není šťastná a děti se v hloubi duše cítí smutné a provinilé.Tady vidíš, Kačenko, že to není tak snadné, jak to připadá lidem, kteří se do podobných příšerných strastí nikdy nedostali, Chce to OBROVSKOU pomoc okolí, a protože ji ženy nemají, snaží se ženy všechno vydržet, dokud neumřou...Je snadné si říct, když je člověk zdravý, zajištěný a celkem v pohodě, že by tohle a tohle vyřešil ein zwei...ano, vyřešil, protože na to v téhle chvíli má. Ale pro polomrtvého člověka je neřešitelný problém třeba jen dojít na záchod, a pokud se nedočkají včas nějaké pomoci, tak jednoduše umřou. Není všechno v silách jednoho člověka, zvlášť když se cítí na všechno sám... Pa,pa Markéta P.S. Maminka dělala, co mohla, věř mi.
|
| Misa 32 |
|
(28.1.2006 14:27:21)
Ahoj Markétko, napsala jsi to moc dobře. Je mi to líto a ráda bych ti pomohla, ale nenapadá mě jak.
Pravdou je, že já jsem to měla a mám jednoduché. Když čtu tvoje a příspěvky ostatních holek, nemám si na co stěžovat(a už to nedělám), nejsem na tom tak zle,a zjistila jsem, že díky tady všem těm maminám, jsem silnější než jsem si myslela.
Ale to jak jsi psala o dětech, když se rodiče tahají, kdo je bude mít ve své péči, tak tím jsem si taky prošla. Měla jsem hrozný strach, bála jsem se cokoliv udělat a říct, aby to nepoužil proti mě. Dnes už vím, že to bylo zbytečné, on není schopen postarat se sám o sebe natož pak, aby se staral o dvě malé děti. Chlapi jsou zbabělci a slaboši a proto dokazují svojí převahu nad ženami fyzickým násilím, protože jinak na nás ženy nemají. Je to hrozné, že v tomto státě to stále prochází těmto srabům, a že naši zákonodárci s tím nic nedělají. Není přece možné, aby si každý dělal co chce. Proč ženy mají s dětma utíkat? To tito darebáci by se měli izolovat.
|
| Markéta | •
|
(1.2.2006 0:55:03)
Jsi úžasná, rozhodná a odhodlaná. Jednou Míšenko uděláme to, že vyzveme VŠECHNY maminky, které kdy takto trpěly anebo atále ještě trpí a spojíme se, nejdřív třeba na internetu a pak, nevím, třeba nějakou peticí a obrátíme se na někoho, kdo by nám ženám OPRAVDU chtěl POMOCI... Už nikdy nechci žít v takové hrůze a strachu, zoufalství a bezmoci, Maminky jsou ta nejcennější "pracovní síla" na světě a na nás to všechno stojí. Muži by tu měli být spíše pro nás, pomáhat nám a chránit nás... Musíme si o to říkat NAHLAS a tak dlouho, dokud nebudeme vyslyšeny. SPOLEČNĚ.A musíme se naučit být šťastné a k tomu potřebujeme vzájemnou všemožnou podporu, i kdyby třeba jen citovou a psychickou.Kéž by žárlivost a závist zahynula na předávkování láskou. Páčko,Míšenko, jsi nádherný kurážný a opravdový člověk.M
|
| Misa 32 |
|
(1.2.2006 18:44:50)
Ahoj Markétko, moc hezky píšeš o maminkách. Bouhžel z vlastních zkušeností musím potvrdit, že když ti zemře maminka, je to jako by ti odešel celý svět.Ale tomu se prý říká koloběh života.
A tihle ubožáci, kteří týrají matky svých dětí si to neuvědomují. Že pro všechny je máma střed světa a vesmíru, a že nejvíce komu ubližují jsou jejich děti. Ty bezbrané stvoření, které jsme společně přivedly na svět. Oni se nás neprosily, ale my jsme je chtěly a tak se k našim dětem máme taky chovat. To je základ života, chovat se slušně a zodpovědně, nejen k dětem, ale i k ostatním lidem. Patrně to těmto slabochům zapomněl v dětství někdo vštípit do paměti a taky zapomněl vysvětlit co je morální chování a co je úcta k druhému člověku a úcta k sobě samému. Jak se můžou na sebe klidně podívat do zrcadla a klidně spát?? Asi nemají svědomí!!
Vážně si myslím, že je načase s tím něco začít dělat!!!!!!!!
|
| Markéta | •
|
(2.2.2006 0:01:30)
Ahoj Míšenko,těch důvodů, proč se někteří muži chovají opravdu hrozně je víc a každý ten důvod má trochu jiné řešení. Bez ohledu na to, co oni právě chápou nebo nechápou, co zvládají nebo nezvládají, je potřeba dát jakékoliv mamince, kdykoliv to potřebuje, bezpečí, zázemí, pomoc a podporu.Už to samo o sobě jí vrátí síly a dá odvahu jít životem dál a dát dětem kromě péče také lásku a radost. Ona část mužů, když je žena přestane tak naléhavě potřebovat a dokáže krásně a radostně žít i bez něj, začnou cítit chuť se taky připojit a být aspo%n trochu užiteční. Není to sice tak úplně to pravé ořechové, ale aspoň něco. Někteří byli třeba také v hlluboké depresi,stresu a přetížení a z toho se stávali velmi hrubí a výbušní, skoro třeba i podlí. A dostanou-li čas se věnovat zase sobě a vzchopit se, mohou se z toho dostat. Jiní jsou zase horká hlava a další mají pooněkud násilné manýry v krvi a projeví je vždy, když jim někdo šlápne na kuří oko. A pak je bohužel obrovská spousta těch, kteří si myslí, že jsou páni, kápo, všechno musí být podle nich a utlačování, zneužívání, zastrašování a obviňování je jim naprostou přirozeností. Ani nenví, jak sprostě a odporně se chovají. Takže ten raneček a s problémovým a nevhodným chování k mamince a dětem je velký a nelze všechny jen odsuzovat šmahem, některým se pomoci dá, jiným ne. Ale i k těm, co se nezmění, je pohrdání zbytečné. Člověk se mu v zápalu zmatených emocí neubrání, ale až se uklidní, je lepší to brát s nadhledem, asi jako že s dědečkem s Alzheimrem taky nic nesvedeš, je to prostě tak. Ale tím spíše by mělo být už dokonale vyřešené a zvládnuté všechno, co maminkám s dětmi pomůže, co je uklidní, co jim dovolí žít, šťastně žít, aby mohly svým dětem ukázat, že život stojí za to, i když je někdy těžký, že od života není potřeba utíkat k drogám nebo jiným hloupostem,že to tu není všechno marný, předem daný a neovlivnitelný, že je možné žít hezky, v klidu, v pohodě,bez strachu, jen chtít. Vážně, jde to.A nebude pak potřeba dávat tolik peněz na protidrogové programy, mohou se dát maminkám, aby svým dětem ukázaly život ve štěstí a v lásce. Jen to všechno říct těm správným mužům. Teď musím končit,Míšenko, páčko,udělej svým dětem nějakou velikou radost.M
|
|
|
|
|
| Marie | •
|
(29.1.2006 9:37:55)
Markéto,
ty potřebuješ také pomoc psychologa a psychiatra, pak se ti bude i lépe řešit tvoje situace. Už jsi byla v manželské poradně ? Myslím v té bezplatné.
|
| Markéta | •
|
(1.2.2006 1:19:07)
Díky Maruš,mluvila jsem jak s psychologem, tak s psychiatrem, mám v současné době tu nejlepší možnou pomoc ohledně zdraví i psychiky, v tomhle směru už to zvládám. (To, co jsem psala, není naštěstí přítomnost. Teď jsem většinu času v klidu a pohodě-kromě těch peněz- a bývám i velmi štˇasstná. A jsem asi i zamilovaná, ale zatím je to tajemství.Ještě se hlubokého vztahu trochu bojím.)Páčko, díky za zájem,M
|
|
|
|
| karkula | •
|
(29.9.2007 23:47:01)
Drž se, jsi moc statečná.
|
|
|
| Markéta | •
|
(27.1.2006 12:14:12)
Míšenko,díky.Snad je to celé o tom, 6e si ZASLOUŽÍME to dobré v životě...Ale s nedospělostí,žárlivostí a zneužívající vychytralostí partnerů nevím, co dělat.Zdá se mi, že jich je nějak moc.Věřit tomu, že se nějaký slušný nakonec najde, je jistě lepší, než propadat zoufalství a malomyslnosti, ale může to trvat dlouho a nemusí se to povést, dokud jsou děti ještě nedospělé.A žena si musí poradit a celé to zvládnout a upřímně,klobouk dolů, jak jsi statečná a kurážná, a možná právě proto,že do všeho jdeš s odvahou se to možná nakonec také podaří.Jsi skvělá. Pro tuto chvíli se musím rozloučit, pa, Markéta
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(14.9.2005 11:52:17)
Ajlino, vím, že teď nevidíš žádný světlo a jenom přežíváš. Tohle období pomine, i když si to teď nedovedeš představit, a znovu se nadechneš. Teprv potom bude ta chvíle, zhodnotit, zda jsi udělala dobře, když ses k němu nevrátila.
|
|
| Jíťa | •
|
(9.11.2006 16:23:41)
Hlavu vzhůru, hezké chvíle s pertnerem NEMUSÍŠ mít vykoupené bitím. Jsi mu rovnoceným partnerem, on není ani Bůh ani otrokář ani tvůj Pán...Nemusíš nic snášet. Jedině snad, kdybyste měli doma Itálii v tom smyslu, že bys měla stejnou sílu jako on a občas dala přes držku i ty jemu. Aby to bylo 1:1...Časem najdeš někoho, kdo si tě bude vážit natolik, že na tebe nevztáhne ruku, kdo vůbec neřeší své (psudo)problémy týráním partnerky či bližních. Zhoršovalo by se to. Je ti jen smutno a musíš se s tím vyrovnat= což je bolestné, protože ani pitomec, který mlátí a ubližuje své "milované" nemá jen špatné vlastnosti.
|
|
|
| Simona | •
|
(11.7.2006 9:06:42)
Prosim vás moc o radu. Mám čtyři měsíce přítele. Před ním jsem měla několikaletý vztah, ale musím říct, že jsem si vždycky myslela, že až tohle je ten pravý. Jenže nerozumím jeho chování. Má neuvěřitelné výkyvy nálad, se kterými se nedá v danou chvíli nic dělat. Trvají několik hodin, někdy i déle. Nemluví, někdy se sebere a někde mě nechá. Když se snažím zjistit, co se stalo neodpovídá mi. Někdy mě od sebe vyhodí z bytu po ránu. Na druhou stranu je člověk, co mi píše zamilované dopisy, plánuje se mnou budoucnost, říká že nikdy nenašel nikoho s kým by si rozuměl tak jako se mnou, což je pravda. Jako by to najednou byl uplně jiný člověk. Je hodně složitá osobnost, intelektuál, má psychicky náročnou práci, ale takhle cítím, že by se ke mě chovat neměl. Pokaždé když něco takového je, že nemluví a nebo odsekává, bez důvodu, bez hádky, nic, tak vyhrožuje rozchodem, vůbec se v danou chvíli nechce usmířit. Vždy musím odejít, a on se za tři dny ozve jakoby se nechumelilo. Jednou jsem to s ním chtěla ukončit, a on mě přemluvil, že když už jsme se poznali, tak by to byla škoda, řekl mi, že jestli se ke mě bude ještě někdy bude chovat jako "debil" mám se s ním rozejít. A to se stalo včera. Celé odpoledne nemluvil a pak jsme šli domů a on na mě nikde nečekal, cítila jsem se jak paté kolo u vozu, jako kdybych byla na obtíž. Doma se mnou nepromluvil ani slovo i když jsem tišše brečela. Co to všechno znamená? Umíte mi někdo poradit?
|
| Johanka | •
|
(11.7.2006 11:20:34)
Ahoj ,
za prvé bych řekla,že je sobec, popřípadě by mohl trpět nějakejma depresema, což si myslím,že se moc léčit nedá nebo možná má v hlavě ještě něco - někoho jiného.Rozhodně by se mi asi nelíbilo, že se k tobě takhle chová po čtyřech měsících vztahu..
Jen se zeptám na okraj..není Vodnář? Znám podobné lidi a většinou je to tohle znamení - vznášejí se někde ve výšinách a ač jsou inteligentní a kreativní, často duchovně zaměření, žít se s nimi rozhodně nedá. Pouze pokud bys byla silné znamení a osobnost a dokázala ho držet při zemi a o povinnosti se v podstatě starat ty - musela bys být dominantní.
Taky může být ale jenoom uzavřený, pokus se z něj vytáhnout co nejvíc myšlenek, jaké má sny,plány,atd..A mluv i o svých potřebách a o tom,co se ti nelíbí a co tě mrzí..
|
| Simona | •
|
(11.7.2006 13:16:31)
Je lev. Nese si něco v sobě, ale mluvit o tom nechce. Měl špatný vztah s otcem, dost ho ponižoval atd. To jediné vím, ale u něj je pod jeho hrdost, aby mi dal v tu chvíli najevo nějaký cit. Jak říkám má taky hodně psychicky náročnou práci. Vážně jsem z toho zoufalá.
|
|
|
| Johanka | •
|
(11.7.2006 11:23:33)
Ahoj Simčo ,
za prvé bych řekla,že je sobec, popřípadě by mohl trpět nějakejma depresema, což si myslím,že se moc léčit nedá nebo možná má v hlavě ještě něco - někoho jiného.Rozhodně by se mi asi nelíbilo, že se k tobě takhle chová po čtyřech měsících vztahu..
Jen se zeptám na okraj..není Vodnář? Znám podobné lidi a většinou je to tohle znamení - vznášejí se někde ve výšinách a ač jsou inteligentní a kreativní, často duchovně zaměření, žít se s nimi rozhodně nedá. Pouze pokud bys byla silné znamení a osobnost a dokázala ho držet při zemi a o povinnosti se v podstatě starat ty - musela bys být dominantní.
Taky může být ale jenoom uzavřený, pokus se z něj vytáhnout co nejvíc myšlenek, jaké má sny,plány,atd..A mluv i o svých potřebách a o tom,co se ti nelíbí a co tě mrzí..
|
| Simona | •
|
(11.7.2006 13:22:33)
Nikoho jiného v hlavě nemá. Není ani trochu typ nevěrníka, naopak. Jak říkám plánuje se mnou budoucnost, ale někdy upadne do tohodle zlého stavu netečnosti. Občas se bojím jen něco špatně říct, aby to nezačlo. Je lev, to už jsem odpověděla té druhé slečně, co reagovala. Bojím se, že má nějakou věc, kterou se bojí s někým řešit. Nemá pořádek ani ve svým pokoji, a to je možná odraz jeho hlavy. Nemyslím si, že by byl v jádru zlý člověk, i když se teda tak chová občas.
|
| lenka | •
|
(11.7.2006 14:41:51)
Milá Simono, řekni svému přítelovi, ať se jde léčit!!! Trvej na tom za koždou cenu. Buď trpí depresema nebo jinou psychyckou poruchou a nebo je obyčejný blbec. Jestli s tím nebude nic dělat, utíkej od něj co nejrychleji můžeš.
Chtěla jsem ještě napsat všem, co se bojí ukončit vztah, protože si myslí, že zůstanou na ocet.
Já bych se nikdy urážet a mlátit nenechala. Měla jsem kamarádku jako odstrašující případ.
Od svých 17 do 22let jsem byla sama. Všichni s někým chodili a já ne. Hledala jsem toho pravýho a než chodit s nějakým kraténem, co se o sebe neumí postarat, byla jsem radši sama. Bydlela jsem u rodičů a už se mi lidi začínali smát, že jsem lesba atd.
Toho pravého jsem snad našla i když jsou taky chmurné chvilky, kdy ho mám plné zuby a nejradši bych ho zabila. On mě určitě taky někdy chce zabít. Ale perfektně se stará o rodinu, máme ted 2 měsíce staré mimi. O penězích zásadně!!! rozhodujeme společně, taky to stojí hodně sebezapření.
Vy, který máte kam utéct, neváhejte ani minutu a udělejte to. Jste určitě krásný ženský a dobrý mámy a nebudete přeci žít s člověkem, který si vás nezaslouží.
|
| Simona | •
|
(12.7.2006 10:07:55)
Myslím, že je to pro něj jediné řešení. Jenže na tohle on nikdy nebude chtít přistoupit. Jeho hrdost je problém. Bylo by pod jeho úroveň uvědomit si problém, každopádně to zkusím. Jenom je tu háček v tom, že jeho studium a práce je studium lidí, neřekla bych, že se bude chtít nějakému psychologovi otevřít. Sám totiž dělá něco podobného.
Slečny, já moc dobře vím, že za nějký čas by ze mne byla troska. Už teď mám z toho nechutenství a neustálé nervy. Tohle musí přestat :( bolí to... když potkáte toho pravého a jeho druhé já poznáte až později ....
|
|
|
| Saša, 2/98 | 
|
(12.7.2006 8:35:56)
Simonko, z tvých slov je cítit, že s ním chceš zůstat, věříš, že bude lépe, a to mě docela děsí. Určitě to není v jádru zlý člověk - to můj manžel také není, ale uvědom si, že i když tě třeba nikdy neuhodí (což můj manžel nikdy neudělal), tak ty rány, které ti nasadí na duši budou mnohem větší, než které by ti udělal na těle. Mě v podstatě drží nad vodou jen to, že za 1. nemůžu od něj odejít - bydlíme v domě mého otce - odejít by musel on a to nikdy neudělá. 2. stále žiju s nadějí, že až děti odrostou, zařídím si život jinak. Bez téhle naděje bych to nebyla schopna vydržet.
U tebe mě DĚSÍ to, že jste spolu teprve čtyři měsíce a už to vidíš. Neutěšuj se těmi chvílemi, kdy je ti s ním dobře, protože těch bude stále méně. Nevím, kolik ti je let, ale jestli plánuješ děti, neudělej jim to, že by měly takového otce. Bude to peklo i pro ně.
|
| lenka | •
|
(12.7.2006 11:51:48)
ajko,
nedávno jsem taky rodila, sestry byly hnusný a nemám na to hezké vzpomínky. Manžel to nestihl. Je dobře, že jsi odešla, muselo být pro tebe hrozné, že tě vůbec nepodpořil, když jsi rodila.
|
|
|
|
|
| Saša, 2/98 |
|
(11.7.2006 12:32:59)
Milá Simono, pokud se k tobě chová tvůj přítel takto po čtyřech měsících vztahu, není jiné a rozumější řešení, než se s ním rozejít. Protože bude hůř. Věř mi, mám to doma.
Můj manžel se takto chová také. Má dny, kdy se mnou vůbec nemluví a to bez jakékoli příčiny. Když jdu domů ze zaměstnání, přemýšlím v jaké náladě ho zrovna dneska najdu. Je to STRAŠNÉ. Bohužel se to u něj projevilo až rok po svatbě. Nyní jsme spolu už 10 let, máme osmiletá dvojčata a jen a jen kvůli nim u manžela zůstávám. Bohužel nemám ani rodinu, která by mě podržela, takže někdy jsem opravdu před zhroucením. A ty jeho stavy se čím dál víc zhoršují, čím blíže a důvěrněji se známe.
Z vlastní zkušenosti ti radím - VZDEJ TO.
|
|
| Ajka | •
|
(11.7.2006 14:48:45)
Mila Simco,
nechodis nahodou s mym muzem??
Pokud nejsi masochistka tak odejdi a najdi si kluka ktery se k tome bude chovat jak si zaslouzis.
Muj muz mi tohle delal od zacatku, jak pises po par dnech se vratil a byl miloucky a ja ho strasne milovala.
Bohuzel jeho nalady se zhorsovaly a dokonce se na me takhle "nastval" kdyz jsem rodila a vynadal mi a chtel odejit z porodniho salu !!! No psycho!!
Odesla jsem od neho, protoze jsem na to nemela zaludek. Moc bych si prala vratit cas a vubec si s nim nezacit, no ale oni tihle depkari umi tak krasne premlouvat. To ze "jinak je to hodnej kluk" neni duvod snaset jejich stavy.
Jeste jedna poznamka vyhnete se chlapum co maji problem se svym otcem, budou si totiz tenhle mindrak lecit na Vas.
Hodne zdaru, nezrujnuj si zivot Simco jako ja a mnoho dalsich.
|
| Simona | •
|
(12.7.2006 9:59:15)
... on ma velmi spatny vztah s otcem. Nechce o nem moc mluvit. Ale co vím je, že je od dětství ponižoval, srážel a podobně. Tohle by se přeci dalo léčit, kdyby chtěl?
|
| lenka | •
|
(12.7.2006 11:48:48)
Sašo, proč svého muže nevyhodíš. Píšeš, že by musel odjít on a že to nikdy neudělá. Přece je to barák tvůj a tvého otce. Jestli s ním nechceš být, vyhoď ho!!!!!
Něco jiného je, kdybys ty nemě kam jít, to bych se ti nedivila, že s ním jsi.
Nechápu, jak si může k tobě dovolit něco, co se ti nelíbí, ještě k tomu v cizím baráku.
|
| Saša, 2/98 |
|
(12.7.2006 12:29:52)
Ono se to lehce řekne lenko, ale je to složitější.
1. se svým otcem si absolutně nerozumím a co mám děti už mě 2x fyzicky napadl. Můj manžel sice mi při těch jeho útocích nepomohl, ale mám alespoň psychicky pocit, že v tom baráku na otce nejsem sama. Maminka mi zemřela.
2. s hlídáním dětí nám nikdo nepomáhá. Musíme sami dva zcela pokrýt veškerou péči o ně. Manžel pracuje na 3 směny a střídáme se u nich. Co se týče dětí je na něj naprosté spolehnutí. Miluje je, i když je nešetří svých "nálad".
3. Můj muž měl velice ošklivé dětství. Jeho otec je mrtvý a s matkou si nerozumí. V případě, že bych ho vyhodila na ulici, nemá kam jít. Já pracuji jako sociální pracovnice a hlubový soucit s lidmi mám prostě v sobě.
Takže asi tak. Jak už jsem psala dříve, při životě mě v podstatě drží sny.
|
| lenka | •
|
(12.7.2006 13:58:36)
Ach jo, Ajko to máš vážně složitý.Vůbec nevím,co bych dělala. Třeba ti někdo poradí.
Jak tě může tvůj otec mlátit??!!! Šílený. co třba nějaký azylový dům, podnájem. vždyť ty o těch možnostech jako sociální pracovnice musíš vědět.
|
| Saša, 2/98 |
|
(12.7.2006 15:39:40)
lenko,
nechce se mi opustit dům, kde jsem spolumajitelkou. Azylový dům je na chvíli a podnájmy jsou velmi drahé. Navíc nevím jak bych sama zvládala se svoji pracovní dobou péči o děti. Když změním práci, budu mít menší plat a tím i menší možnosti.
Třeba se jen vymlouvám, abych nemusela udělat změnu ve svém životě, ale jak říkám situace není jednoduchá, takže se snažím vydržet a občas sním.
A jak mě může otec mlátit? Docela normálně. Má velmi nízkou inteligenci a když s ním nesouhlasím, je zle. Bil i moji matku, která byla těžce nemocná. Když si tohle srovnám se svým manželstvím, v podstatě skutečně je můj manžel lepší a z toho taky žiju.
|
| Alenka74 | 
|
(12.7.2006 16:25:35)
Ahoj holky,
sem tam si vás někdy čtu. Bohu dík jsem takový problém se svým manželem nikdy neměla. Je strašně hodný a proto si myslím, že kdo to nezažije na vlastní kůži, nepochopí nikdy toho, co má ten problém.
Asi tak, jako já nemůžu otěhotnět a vykládala bych to kamarádce, která otěhotní z ručníku.
Radit, ať odejdete od něj, je zbytečné. To vy samy moc dobře víte, že by to byla ta nejlepší možnost. Ale opravdu je člověk kolikrát na svém partnerovi tak závislý (myslím finančně, zamilovaně), že i přesto všechno, co vám dělá, nemáte tu sílu a hlavně možnosti se postavit na vlastní nohy.
Kdybych vám mohla poslat na ty vaše chlapy trošku pozitivní energie z toho mého mužíčka, nerozmyšlela bych se. Ale všechny dobře víme, že to není možné.
Jsem při vás a v duchu nad vašim životem brečím a pořád si kladu otázku, jak může někdo vztáhnout ruku na člověka, o kterém tvrdí, že ho miluje. Nebo na děti.
Kéž by se vám život srovnal do normálnich kolejí a vy začaly šťastně žít. Tak moc vám to přeju.
Strašně na vás myslím a držím vám palce,ať to všechno přežijete ve zdraví (i psychickém) a vše se brzy v dobré obrátí. Ať už s nim a nebo bez něj.
Valča
|
|
|
|
|
|
|
|
| Simona | •
|
(13.7.2006 10:48:01)
tak to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem mohla čekat. Zahrál víc než hnusnou hru. Řekl mi, že všechno je moje chyba, že špatně jsem se chovala samozřejmě já. Že jsem nula, že nemám žádné přátele, jsem mladá zakomplexovaná holka, a že to věděl už na začátku. Uplně mi to všechno vyrazilo dech. Že se můžu ozvat, ale že on ke mě už nic nemá. A hotovo....
|
| Ajka a 2leta Asa | •
|
(13.7.2006 11:27:38)
Simonko,
prosim te, az za tebou za dva dny prijde a bude sladky a bud ti rikat ze za jeho chovani muze jeho psychicky narocna prace a jeho komplikovany vztah s otcem, ne ze mu to zbastis.
pravidlo cislo jedna: LIDE SE NEMENI
pravidlo cislo dva: S VEKEM SE NEGATIVNI VLASTNOST ZHORSUJI
Pokud mu to odpustis a budes s nim dal, nezmeni se to (ani psycholog nepomuze), bude te urazet a ponizovat cas od casu dal a jednou te to zlomi a odejit bude nemozne.
jak uz jsem psala, ja jsem si timhle prosla a mam ja i moje dcerka sramy na dusi na cely zivot.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Kuchyně s jídelním koutem, kde mají všichni své místo
Advent a Vánoce v Českém KrumlověČeský Krumlov 
Akční VyšehradPraha 2 
Andělská adventní neděleSvitavy 
Představení Momo v Divadle PONECPraha 3 
Vánoce na Veselém KopciChrudim 
Advent a Vánoce v Českém Krumlově
Akční Vyšehrad
Andělská adventní neděle
Představení Momo v Divadle PONEC
Vánoce na Veselém Kopci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)