10.8.2005 21:09:10 Helena
Re: Domácí násilí
An, ani nevíš, jak se mi vybavila moje situace, bude to 5 let, co jsem s roční dcerou , kabelkou, ve které byly 2pleny, jedny tepláčky a mikina utíkala od bývalého manžela...Ještě teď je mi z toho špatně, jak jsem neustále omlouvala bývalého, že on takový není a že se změní...Nevím na co jsem čekala! Je to hrozně těžké utíkat s dítětem, a to jsem prchala jen ze Slovenska. Neváhej, a hlavně si nenamlouvej, že se to zlepší, BUDE TO JEN HORŠÍ!! Mysli na sebe a na to krásné zdravé miminko.
Jednou když byl bývalý rozzuřený, tak hodil mobilní telefom takovou silou asi 50cm nad moji hlavu ,když jsem kojila dceru (měla 3měsíce), že zůstal obrys na stěně po telefonu, kdyby se minul, věřím, že by tou ranou i dceru zabil.
Výhružky trvaly dlouho, dokonce i únos dcery, který se na ní podepsal zadržováním stolice a chronickou zácpou, kterou jsme rok a půl řešili s psycholožkou. Byla jsem úplně na dně, psychycky totálně vyřízená, ale ustála jsem to,. Bývalý nejezdí, neplatí, mám božský klid a hlavně zdravou nádhernou , chytrou a moc nadanou dceru, kterou nade vše miluji a vůbec nám nevadí, že žijeme sami. nikdo nám nenadává, nebuzeruje.. První dva roky byli moc těžké, ale teď už je dobře. Seber odvahu, není na co čekat, a kus papíru ti nic nezaručí, mysli na to mimčo. Prosím!!!!!
Odpovědět