Názory k článku Jak poznat domácí násilí

Moc Ti gratuluji I můj příběh byl nelehký.. Ale neuváděla jsem ho sem.

děkuji za názor a pomoc....už je to rok co jsem to psala...a nic se nezměnilo...možná je méně fizického násilí,ale o to víc psychic.násilí...teď je venku a já se bojím z jakou příjde domů,už opilí moc nevyvádí,za to střízlivá ano. Já nemám kam odejít a v azylu už jsem byla,byt kde bydlíme je muj - státní na mé jmeno,on tady nemá ani pobyt nic,a když mu řeknu odejdi,směje se mi do ksichtu,když ho zbalím tak nic,prostě nic a když neustupuji,tak se promění v toho magora a je peklo a já mám strach. Je to špatné když si přeji,aby umřel? Aby ho třeba srazilo auto ? Tím by se to vyřešilo hned...ach jo..to bude zase noc...mám nachystanou tažku s oblečením a penezma a jestli něco,vezmu malou a tažku a utečem,ve sklepě ji obléknu a budu ji tisknout k sobě a čekat až on usne,pokud bude řvát po baráku zavolám policii...jenže je mi to tak blbé,byli u nás už 4 a já ne a ne trestní oznam,podat,se bojím že se na mě vyserou..jsem u toho za blbku já. Chci se ho zbavit,ale nejde to....

Prosím tě na nic nečekej a odejdi.Nachystej si dopředu nějaký batoh s doklady a nejnutnějšími věcmi a odejdi. Můžeš kontaktovat nejbližší intervenční centrum, nebo se obrátit na policii a oni je kontaktují. Pokud můžeš, zbal se a odejdi.Na nic nečekej, nic se nezmění.Oni ti pomůžou.Já taky odešla, naštěstí jsem měla rodinu v jiném městě.Vzala jsem dceru,batoh,doklady,nejnutnější věci pro malou,sedla na vlak a odjela..ve chvíli kdy se znovu nalejval v hospodě a já už nechtěla znovu zažít celonouční výslechy a facky....
Opravdu na nic nečekj.

Dobrý den,
ráda bych se s Vámi i já podělila o své zkušenosti na téma domácí násilí. Vždycky jsem si myslela, že se mě to nemůže týkat, protože bych s takovým člověkem nikdy nebyla - jenže... Potkala jsem ho v práci, pracovala jsem v bance a ON byl můj klient. Vždycky jsem byla velmi komunikativní, takže i s ním jsem prohodila pár slov. Asi po měsící začal chodit za mnou častěji, většinou jen s drobnostmi. Začal se mě pomalu vyptávat co mám ráda, jestli ráda chodím do divadla apod., musím ještě podotknout, že jsem měla za sebou rozchod s bývalým partnerem, protože jsme přišli o miminko. Ze začátku mi byl ON nepříjemný, něco mi prostě na něm vadilo...jenže pomaloučku se mi začal vtírat, dokonce si na mě sehnal telefonní číslo.
Tvrdil mi, že pracuje a přednáší ve Švýcarsku na fakultě. Vždy "odjel" na nějakou dobu pryč.
Jednou mě pozval do divadla, kde jak jsem se tam dozvěděla kde dříve pracoval (profesi raději nebudu zmiňovat). Přišlo pár dalších schůzek a já jsem se do něj zamilovala - byl velmi pozorný, milý, naslouchal, což jsem velmi potřebovala. Tvrdil mi, že má jednu dceru a je rozvedený.
Po pár měsících jsme se spolu nastěhovali do domečku po mé babičce...po asi dvou měsících přišla první rána...opil se na plese, celou noc na mě řval a potom přišly i facky. Ráno plakal, klečel přede mnou a prosil, že už to nikdy neudělá. těch ran přišlo časem samozřejmě víc, ale nejvíc se snažil abych se dostala pryč od své rodiny. Měla jsem se sestrou a rodiči vždy velmi dobrý vztah, ale po jeho zásahu se nám vztahy hodně narušili. Dostával mě pryč i od kamarádů, kterých jsem celý život měla opravdu hodně. Měnila jsem se, chodila jsem nenalíčená, neupravená, oblékala jsem se příšerně. On přestal pracovat (až později jsem zjistila, že vlastně nikdy pořádně nepracoval) a začala jsem ho živit - platit jeho hypotéku, leasing....
Nejhorší jsou vzpomínky, kdy na mě celé noci řval - většinou začal kolem desáté večer a skončil v pět ráno. On se přes den vyspal a já musela makat. Tvrdil mi, že jsem nemožná, strašná, hnusná...moje rodina je hrozná, nemají mě rádi. Tvrdil mi, že pokud od něj uteču zlikviduje mi rodinu, hrozně jsem se o ně bála, raději jsem přerušila s rodinou veškeré kontakty....
popisoval mi, jak zbije tatínka, že ho ani nepoznáme, že si počká na sestru až půjde do práce.
nakonec po roce a půl jsem od něj utekla k rodičům - zakázal mi totiž jít na oslavu taťkových narozenin. Jsem od něj tři roky pryč a pořád mám velké deprese, musela jsem zůstat rok doma...bála jsem se v noci usnout, přes den jsem musela být schovaná u sestry a večer jsem šla domů k rodičům. Prvních 14dnů jsem jen spala...vztahy s rodiči se částečně napravily, ale některé trhlinky zůstaly. zůstaly mi hlavně velké šrámy na duši a ty už asi nikdy nikdo nezacelý.
Rada bych Vám, které zažíváte peklo s nějakým tyranem řekla, že musíte pryč...vím, že mě se to lehce řekne, když jsem odcházela sama (neměli jsem děti), ale vím, že pomoc opravdu někde je...rodina, odborníci, přátelé
Pokud máte někdo podobné zkušenosti, prosím, napište mi!
Eva

MILÁ IVET,VĚŘ,ŽE JE TO NÁSILÍ A BUDE SE TO JEN ZHORŠOVAT,POKUD S TÍM NIC NEUDĚLÁŠ.KAŽDÝ TÝRANÝ ČLOVĚK SE BOJÍ JE TO NORMÁLNÍ.mĚ MANŽEL TÝRÁ UŽ LÉTA,A KDYŽ SE CHCI ROZVÉST,TAK PROSÍ A SLIBUJE... UŽ MU NEVĚŘÍM A ROZVÁDÍM SE. VŮBEC NEMŮŽU POCHOPIT,JAK JSEM SI MOHLA VZÍT TAKOVÝHO PSYCHOPATA.TAK NEČEKEJ NA NIC A JDI OD NĚJ DOKUD JE ČAS.JEN TAK MŮŽEŠ ZAČÍT ŽÍT JINAK A LÍP.PŘEJU HODNĚ SIL.