| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O náušnicích a síle ženství

 Celkem 42 názorů.
 Mirka, dítě 10 let 
  • 

Ječák obecný 

(9.7.2001 9:18:34)
Já mám naštěstí kluka, takže nás naušnice minuly. Ale musím pochválit naší paní doktorku - když dítě začalo ryčet při odběru krve, sdělila mu:"Řvi víc, nad náma bydlí děsně protivná ženská, doufám, že ji vzbudíš!" Dítě vyvalilo oči, promnulo si ouška...a od té doby neřve!
 Magda Silná 
  • 

Re: Ječák obecný 

(11.7.2001 21:03:12)
Zkoušeli jsme už opravdu vše s naší Terinkou, ale nic moc velké výsledky. Děkuji za podporu, třeba se to zlepší výhledově.
 Mirka 
  • 

Re: Re: Ječák obecný 

(13.7.2001 9:14:30)
Musím se přiznat, že u nás je to stejné u zubaře - máme ovšem pana doktora s andělskou trpělivostí a vlastními dětmi...Přeju pevné nervy!!!
 Jana 
  • 

náušnice 

(9.7.2001 10:36:35)
Naší dceři jsem nechala píchnout uši ve 3 měsících. Totiž ne píchnout, ale nastřelit. Držela jsem ji na klíně a Terezka pozorovala mechanickou hračku za zády sestřičky, která nejprve udělala na boltcích tečky, zkontrolovala "souměrnost" a pak už to jen udělalo cvak - cvak a bylo hotovo. Terezka se nestihla ani rozplakat. Nikde ani kapka krve. Náušničky byly malinké, nikterak jí nevadily a teprve po prvních narozeninách jsme je vyměnili za krásné "srdíčkové", které doatala po narození od tchýně, které sice byly velice krásné, ale měly na sobě háčky, kterými se zapínaly a nedovedu si představit, jak by se tím krvavým,čerstvě propíchnutým boltcem protahovaly.
Švagrová nechala dcerce píchnout náušničky "klasicky" u dětského lékaře. Byl to strašný řev, malá i sestřička byly celé od krve a druhé ouško má píchnuté výš než první, protože už sebou moc házela.
Takže maminky, já bych se dle své zkušenosti přimlouvala za "nastřelení".
 Magda Silná 
  • 

Re: náušnice 

(11.7.2001 21:08:38)
Přestože jsme podstoupili píchnutí náušnicí klasickou cestou, žádné drama to nebylo. Laděnka brečela jen deset minut a "rány" byly do dvou dnů pryč. Ale děkuji za tip, kdybych ještě měla zálusk na další holčinku, možná změním názor.
 Monika, 28, 16.tyden 
  • 

Re: náušnice 

(12.7.2001 16:17:44)
Souhlasim s vami,

Me osobne propichli u doktora usi v tak divnem miste (vysoko nad laluckem a blizko u hlavy), ze jsem se po dvaceti letech rozhodla, ze si ty stare dirky necham zarust a necham si nastrelit nove. To jsem taky udelala a teprve potom jsem byla se svymi dirkami spokojena. Ono se to nezda, ale kdyz mate dirky ve spatnem miste, nebo jednu vyse nez druhou tak je to hned videt, kdyz do nich date nausnice.

Zdravim vsechny paradnice, male i velke ;-)
Monika
 Sylvie 
  • 

Re: Re: náušnice 

(14.7.2001 17:29:44)
Ahoj Moniko,
já už dvanáct let nenosím náušnice a dírky mi nezarostly. Musím pro to udělat něco speciálního (např. nějaké mastičky) nebo mám jenom smůlu? Díky za odpověď. Sylvie
 Monika + Terezka - 4měsíce 
  • 

Re: náušnice - nastřelování 

(26.2.2002 0:57:02)
Rozhodovala jsem se ,jestli dát Terezce naušničky nebo ne.Děkuji za názor,taky si myslim,ze nastřelení naušniček je nejméně bolestivé.Čeká nas to v nejbližší době,budu trošičku klidnější...

Monika s Terezkou
 Irena Hurkova, dcera 4 mesice 
  • 

Re: náušnice 

(1.1.2003 11:48:11)
Prosim, poradte nam nejake dobre pracoviste v Praze, kde provadeji nastrelovani nausnic miminkum. Dekuji.
 Lotka 
  • 

Re: Re: náušnice - ano či ne 

(1.1.2003 12:14:40)
Já jsem měla náušnice jako dítě od malička.Mojí sestře píchali uši jako větší a strašně u toho brečela,co brečela,řvala,opravdu děs.
Mojí dceři jsem nechala píchnout uši až po pátém měsíci,dříve to nechtěli u dětského doktora dělat a ani nás nebrali radši dovnitř a holčička taky brečela(ale méně,než sestra).Ted jsou dceři 4 roky a náušnice vyndala,že je nosit právě ted nechce.
Ovšem byla jsem překvapena,že v cizině,je na tento "zvyk"u nás jiný názor.Považuje se to za zásah do osobnosti dítěte.Byla jsem překvapena,když přijel můj kamarád z Ameriky a divil se,že jsem nechala dceři píchnoutuši bez jejího souhlasu.To samé ve Švédsku.Zvláštní.
Nevím,co je lepší.
Jiný kraj,jiný mrav.Nevím,jestli je to tedy správně a v pořádku.Zdravotní problémy jsem já žádné nikdy díky tomu neměla a dcera zatím snad taky ne.Hojení probíhalo v pohodě,žádný problém.
Já byla spíše ráda,že jsem měla náušnice od mala a nemusela jsem jak některé kamarádky podstupovat píchání až v dospělosti.No nakonec je vidět,že ani zde každá rodina není pro.
 Miška, 3 děti 


Re: Re: Re: náušnice - ano či ne 

(1.1.2003 12:28:14)
Štve mě, že někdo sbírá přezdívky na jiných webech a potom se s nimi tady prezentuje.... tohle už je druhá. A zrovna moje.
 Viki 
  • 

přikláním se k nepíchání uší 

(9.7.2001 11:29:42)
Musím se přiznat, že považuji píchání uší malým holčičkám za přežitek. Je to akt do značné míry motivovaný pýchou rodičů, nikoli zájmem dítěte. Leckterou maminku totiž zamrzí, když je to její mrně v kočárku kýmsi považováno za chlapečka a ona si zatím myslela, že má tu nejkrásnější princeznu, co se kdy narodila, a že to přeci každý musí poznat na první pohled. A tak se těm drobečkům píchají uši, aby hned každý věděl, s kým má tu čest. A při tom by se za pár let ta naše holka mohla rozhodnout sama a svobodně. Bylo by to její dobrobvolné a vědomé rozhodnutí a byla by to JEJÍ statečnost, s kterou by tak učinila. Já sama jsme byla dítětem, kterému rodiče nedali píchnout uši jako miminku, protože mi nechtěli činit bolest. A jsem tomu ráda, možná bych totiž po této zkušenosti byla stejně bojácné a uplakané dítě jako Magdina Terezka. Takhle ze mě vyrostla holka, která si ty uši nechala píchnout, když jí bylo dvanáct a hřál ji báječný pocit, že pro svou krásu dokázala vydržet trochu bolesti.
 Sharon 
  • 

Přežitků je asi spousta... 

(9.7.2001 13:07:36)
Brojení proti náušnicím tady už bylo.. diskuse stará asi rok, možná i víc... zajímavé je, že nejvíc ječí ti nebo spíš ty, které samy jako děti náušnice neměly. Že by nějaká forma ospravedlnění? Ano, najde se stejný počet doktorů a rodičů, kteří náušničky zavrhnou (kvůli krvi, stresu, citlivým bodům v uších a podobně), jako stejný počet těch, kteří na nich nevidí nic špatného. Ono těch přežitků a předsudků je v naší době tolik, že cpát mezi ně náušnice mi přijde dětinské. A vymlouvat se na stres mi zní hodně alibisticky. Mojí dceři bylo při píchání oušek 14 dnů. Šla jsem se podívat, jak bude bodnutí snášet o měsíc starší dcera sousedky, a nakonec jsem utíkala domů pro ty naše náušničky v lihu. Malé mimi ani nekvíklo a krev ani nekápla. Zahojeno s Framykoinem za 2 dny. Stres se nějak nestihnul dostavit. Ano, není nezbytné, aby malé holčičky měly náušnice. Ale zrovna tak není nezbytné, aby ti, kteří je neuznávají, je považovali za špatné a vymlouvali je těm ostatním. To bychom tu za chvíli mohli diskutovat o tom, jestli je přežitek rodit postaru nebo s epidurálem, jestli je přežitek kojit nebo přikrmovat, jestli je přežitek se o dítě starat do třech let nebo ho vrazit chůvě a podobně... každý má nejspíš jiný názor a každý má na něj právo...
Magdo a tobě fandím, tvoje povídání je vtipné a líbí se mi :)).
 Viki 
  • 

Re: Přežitků je asi spousta... 

(9.7.2001 14:17:16)
A já si hlupák myslela, že tohle "rodinné" fórum je tu právě proto, aby se tu diskutovalo, a to třeba i o tom, zda je lepší rodit postaru nebo s epidurálem.
Díky Sharon, že jsi mě - Tvým typickým způsobem (měla jsem tu čest číst i Tvé další diskusní příspěvky)- vyvedla z omylu.
V každém případě díky za Tvou závěrečnou poznámku, že každý má právo na svůj názor. To se mi ulevilo.
 Sharon 
  • 

Možná jsem Herodes... 

(10.7.2001 10:09:19)
Jo, po přečtení dalších příspěvků tebe a Michelle začínám mít dojem, jestli jsem z důvodu módní úchylky nezničila své dnes dvanáctileté dceři možnost mít vlastní názor a umět se prosadit v životě podle vlastních představ. Možná bych měla jít do kriminálu nebo rovnou že by mě za tu nehoráznou úchylnost implantovat miminu náušnice zastřelili? Vy dvě jste zkrátka přesvědčené, že to je přežitek, já mám názor jiný a jak jsi správně postřehla, napsala jsem, že to je každého věc, tudíž tobě může být opravdu srdečně jedno, kde všude má moje dítě perforace. Mimochodem, kdybych dala na tu "rozvíjející se samostatnost v myšlení", tak dnes nosí náušnice v nose a v pupíku. Možná jsem Herodes, protože zatímco jsem jí sadisticky zničila ušní boltce ve 14 dnech věku, tak odmítám přijmout o 12 let později právě tento výraz duševní dospělosti... Nicméně ti děkuji, protože mi alespoň nevyčítáš, že svými úchylnými názory kazím Jarku a Sally... to jsem fakt moc ráda...
 Bohumila, bezdetna 
  • 

Re: Možná jsem Herodes... 

(10.7.2001 12:05:40)
A tohle napise zenska, ktera jeste vcera mela plnou pusu toho, ze se snad nekdo za neco "ospravedlnuje"! Mozna jsem spatne cetla, ale ani Michelle ani Viki se sluvkem nezminili o Vasi dceri. To jen Vy jste tak vztahovacna. Prave tohle mi zavani OSPRAVEDLNOVANIM.
Copak si opravdu myslite, ze tim, ze ty zeny vyjadrily svuj nazor, zaroven odsoudily Vas? To je mi Vas pak opravdu lito.
 Sharon 
  • 

Možná jsem vztahovačnej Herodes... :)) 

(10.7.2001 12:53:08)
Milá Bohumilo, příměr vlastní osoby a svojí zohavené dcery jsem použila jaksi obecně, protože není technicky proveditelné pozvat sem všechny maminky s probodanejma miminkama, víš? Ne, opravdu nejsem vztahovačná tak, jak jsi to pochopila. A rozhodně necítím potřebu se ospravedlňovat, protože nemám pocit, že bych měla mít proč. Všechno bylo pojato poněkud sarkasticky, doufám, že mi nebudeš vyčítat, že si dovolím používat ve svých příspěvcích ironii... Ale mám dojem, že už tu opravdu není co řešit. A myslím, že budoucí maminky budoucích holčiček si to stejně udělají po svém a bude jim srdečně jedno, jestli my tady planou diskusí ztrácíme čas... a myslím, že to ani neměla v úmyslu Magda, když psala svůj vtipný fejeton...
 Klára 
  • 

poslední slovo 

(10.7.2001 20:37:07)
Sharon prostě musí mít poslední slovo.....
 Michelle 
  • 

Re: Přežitků je asi spousta... 

(10.7.2001 8:27:54)
Propana, Sharon, proc by se nekdo mel ospravedlnovat za to, ze nemel v detstvi nausnice? A proc by si nekdo mel vymyslet alibi, ze je nenecha dat sve dceri? To jako myslis, ze se vymlouvame na stres a pritom je nam lito treba penez?
A s tim jecenim - ja bych svuj i Vikin prispevek dovedla precist i docela klidnym hlasem.
 Magda Silná 
  • 

Re: Přežitků je asi spousta... 

(11.7.2001 21:17:45)
Děkuji za podporu. Plně s vámi souhlasím, dodala bych jen, kdo chce psa být, vždycky hůl si najde.
 Klára+4měsíční Kryštof 
  • 

Re: přikláním se k nepíchání uší 

(9.7.2001 20:20:28)
Viki, naprosto souhlasím. Co je můj syn na světě, snažím se všemi možnými i nemožnými způsoby, aby byl co nejspokojenější, aby neplakal a nekňkoural, aby byl v pohodě. Neumím si představit, že bych ho dobrovolně nechala píchat jenom proto, aby splňoval módní požadavek. V dnešní době, kdy je úplně normální, že kluci nosí náušnice, je i normální že holčičky je naopak nemají a svět se nezboří, nikdo se jim neposmívá. Mám pocit, že trend ve výchově jde (rozumně) spíš směrem "nechej dítě, ať za sebe rozhoduje a nese odpovědnost" (samozřejmě v mezích!) a právě náušnice jsou něčím, co klidně můžeme nechat na rozhodnutí dítěte a ne mu předem cpát svůj názor (krásná holčička=holčička s náušničkami). Navíc jako feministka odmítám plošné "značkování" děvčátek ať už náušnicemi nebo růžovými volánečky.
 Darja, dcera 9 měsíců 
  • 

Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(12.7.2001 20:20:40)
Naprosto souhlasím s názorem Kláry. Já se rozhodla tak, že nechám svou dceru, aby se pro naušnice rozhodla sama až na to bude mentálně zralá. Já sama si přála propíchnout uši ve dvanácti letech a dostala jsem to jako dárek k narozeninám poučená možnými pro i proti. Takže mi máma řekla, že nechce slyšet jednou výčitky, že mě nechala propíchnout uši a já mám kvůli tomu teď ten a ten problém. Ono je to dost individuální. Já zatim nemám problém žádný, ale moje 21 letá sestra měla šílené bolesti hlavy ničím neléčitelné, až jí jeden akupunkturu praktikující lékař řekl, že to má způsobené naušnicema. Vyndala je a za týden bylo po bolestech. Slyšela jsem, že dnes nechtějí doktoří píchat ouška před dosažením třetího měsíce. Každý se samozřejmě vždy rozhodne podle sebe. Já neměla to srdce při tolika očkováních dceři působit ještě další bolest. Nyvíc nemám potřebu ji identifikovat jako holčičku. Oblékám jí do modré, šedivé a ostatních "neholčičích" barev a vůbec mi nevadí, když si ji občas lidi pletou s klukem. Nikoho ale pro jeho rozhodnutí neodsuzuji. Jenom si myslím, že píchat naušnice miminku je zbytečné, protože ono z toho nemá rozum, takže to děláme vlastně pro své potěšení. A to mi připadá trochu sobecké. Znovu ale upozorňuji, že nikoho neodsuzuji. Když za mnou dcera v deseti letech příde, že chce naušnice, zachovám se jako moje máma. Vysvětlím jí možná pro i proti a vezmu ji za lékařem, který umí apkupunkturu.
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(13.7.2001 11:49:21)
Souhlasím bezezbytku. Toť i můj názor na věc.
 Tereza, Alžběta 5 týdnů 
  • 

Re: Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(22.11.2001 19:24:49)
Já bych přeci jen ráda svojí holčičce nechala ouška píchnout. Mám desítky náušnic, které střídám jako doplňky k různým šatům. Patřím k těm šťastným, které z propíchnutých boltců žádné zdravotní potíže nemají. Moje babička uši propíchnuté nemá, i v jejím požehnaném věku je jí to líto, neboť má pokaždé spoustu práce sehnat nějaké klipsny, které jsou jen trochu nápaditější než "umělohmotné kolečko". A když už nějaké vyhmátne, většinou ji tlačí tak, ze tím vyvolané migrény jsou určitě srovnatelné s těmi způsobenými nešťastně napíchnutým nervovým zakončením. Ale každý jak uváží. Má někdo z příznivců propíchnutých uší zkušenosti se spoluprací odborníka na akupunkturu, případně může doporučit nějakého, který přímo zákrok provádí?

Děkuji,

Tereza
 ivig, kluk 3,5, holka 1,5 


Re: Re: Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(14.1.2002 3:19:55)
Ještě než se mi narodilo první dítě, byla jsem rozhodnuta uši nepíchat. Až bude mít dítě rozum, ať o sobě rozhodne samo a já se mu budu snažit s tím pomoci, v době nastřelování to není takový problém a já sama si píchala dírky do uší v pubertě (další dvě :)) a nebolelo to. Důvodem proč jsem se tak rozhodla bylo zjištění akupunkturních bodů ucha a s tím ohrožení zejména akupunkturního bodu oka, při provedení špatného vpichu. V mém správném rozhodnutí mě utvrdila scéna z čekárny dětské lékařky, kde přinesla sestra dítě po tomto zákroku z ordinace, nebyl pěkný pohled na bezmoc toho dítěte, myslím si, že i tak si toho prožijí dost než se tady trošku zadaptují. A se zvolením správného bodu pro píchnutí ušních boltců by Vám mohl poradit pan Stanislav Flandera, i když je spíše proti píchání ušních boltců, má nějaké rekondiční a vzdělávací centrum v Praze, pokud tato informace nebude stačit zjistím víc.
 Iveta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(20.2.2002 22:08:56)
Hurááááá,konečně jsem objevila tak spřízněné duše jako jste Vy.Mám 8-měsíční dcerku a pořád jsem odkládala píchnutí uší,až jsem se rozhodla odložit to až na dobu ,kdy se bude moci rozhodnout.Nevěděla jsem ,jestli nedělám chybu.Teď to vím:nedělám.Připadalo mi totiž zbytečné aby kvůli parádě to moje spokojené miminko trpělo.Takže ještě jednou:huráááá a díky za Vaše názory.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(21.2.2002 16:55:42)
Ahoj, ja si dala pichnout usi v 23 letech - asi pred peti mesici a mela jsem z toho opravdu velikou radost. Myslim, ze je fajn, ze mi rodice v tomhle nechali moznost se rozhodnout. Mne do tehle doby vyhovovalo, ze jsem byla zcela "prirodni" :-)
 Adéla + 1 dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(26.2.2002 22:09:02)
My jsme dali propíchnout dceři uši ve 3. měsících a žádný problém jsme neměli a ani nemáme.
Fakt je, že máme skvělou doktorku , která dceři uši píchla a navlékla naušnice během pěti minut! Opravdu to byl mžik. Dcera plakala, ale spíš , že se lekla co se s ní děje než , že by jí to bolelo ,protože jakmile jsem jí pochovala , tak přestala brečet a byla v pohodě.Doktorka použila klasickou jehlu. Uši nezhnisaly , natírala jsem jí je 2x denně lihem po dobu jednoho týdne a pravidelně jsem jí s naušnice hýbala , aby jí nezarostly taky asi po dobu jednoho až dvou týdnů. Dceři jsem je dala píchnout , protože si nic nebude pamatovat. Já nemám ráda bolest a jakýchkoliv injekcí se bojím , takže jsem vděčná , že to rodiče vyřešili za mě a uši mi dali píchnout jako malé, protože bych se k tomu nikdy neodhodlala a to by byla škoda.
Adéla
 Helena, Kačka(15 měs.) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: přikláním se k nepíchání uší 

(8.3.2002 10:06:21)
Ahoj všichni.Podělím se s Vámi o můj názor o píhání uší.Když se mi narodila dcerka, vůbec jsem o naušnicích nepřemýšlela, nepokládám to za nějakou povinnost či symbol, který má mít každá holčička.V prvním půl roce jejího žiovota jsem donekonečna slyšela otázky a údiv " jé ona nemá naušnice a kdy jí je necháte dát".Doopravdy mi to už lezlo na nervy, jako by to byla národní tradice, že holka musí mít propíchlí uši.I názor, že si tu bolest nebude pamatovat neni správný, ale je to každého věc.Moje Kačenka je velmi živé dítě a od miminka si za všechno tahá, tak nevim jak by to dopadlo, kdyby měla něco v ouškách.Mám názor, že až z toho bude mít rozum a příde, že chce mít uši propíchlé, domluvíme se co dál.Doopravdy to považuji za to poslední co by mi vadilo nebo co bych chtěla udělat.Do dnes jí říkají, že je kluk, i když má holčičí výraz, ale každý koukne na uši a je to hned kluk.Takže nedejte jen na to, že by se to mělo, ale uvědomte si že v ušním boltci jsou důležié akupresurní body a že každá hoka si to později rozhodne sama, jestli jo či ne.Helena
 KM 
  • 

Re: přikláním se k nepíchání uší 

(10.11.2008 22:03:10)
Taky jsem dceri nedala pichnout usi. ALE - ted jsou ji 4 roky a jedine, co si k vanocum preje (a prala si to uz loni), jsou nausnice. Ze k nim patri pichle usi jsem ji nalezite vysvetlila a doufala, ze si to rozmysli (jsem trosku matka sadistka). Ale kdepak - "mne nevadi, ze to bude chvili bolet, jen kdyz budu pak moct nosit nausnice". Priznavam, ze jsem necekala, ze si o ne rekne tak brzo a tak durazne. Ale nez dalsi rok poslouchat o nausnicich, tak to je holt Jezisek letos prinese :-). Taky jsem nebyla velky priznivec "trapeni miminek", ale ted zpetne to uz nevidim tak radikalne.
 Bachratka 


Re: přikláním se k nepíchání uší 

(14.1.2018 7:22:31)
Mně taky nenechali píchat uši, že si to rozhodnu sama. A jsem za to ráda, protože mi to nikdy nevadilo, nosím jine šperky a vadila by mi díra v uchu. Nikdy bych si nenechala nic propíchnout nebo tetovat. Takže bych to nechala na dítěti, někdo ma propichane celé uši a někdo nesnáší bolest a nenechal by si uši píchat.
 zdena 
  • 

Re: přikláním se k nepíchání uší 

(10.7.2001 23:48:35)
rozhodne jsem pro nepichani usi u malych miminek, pokud jako lekarka pominu vsechny zdravotni aspekty, proc detem urcovat pearcing usnich lalucku, kdyz je ciste jejich veci a v puberte nam ho jeste dost predvedou.Je to jejich telo!!!!
 Magda Silná 
  • 

Re: přikláním se k nepíchání uší 

(11.7.2001 21:15:00)
Děkuji za nový pohled na věc. Škoda, že jste nenapsala kolik máte dětí a zda máte tuto zkušenost zažitou na vlastní triko. Mám ráda přísloví které říká, že je jednoduché soudit toho, v jehož botách si neprošel nejméně jeden den.
 Michelle 
  • 

Proc musi mit holky nausnice? 

(9.7.2001 11:41:58)
Tedy, ja mam syna, takze to resit nemusim. Ale mne moje maminka usi jako holcicce pichnout nedala - sama nausnice nenosi a vzdycky tvrdila, ze je to stary hotentotsky zvyk a ze bych rovnou mohla nosit krouzek v nose (dneska se nestaci divit :)
Nikdy mi nausnice nechybely, nikdy se mi ostatni holcicky nesmaly a klukum jsem se libila i bez nich. M
Ve triceti jsem zatouzila po zlatych "visacich" nausnicich z dvoubarevneho zlata, takze jsem si nechala dirky v usich vyrobit nastrelenim - zadna krev, zadna bolest, bez objednani, za 5 minut cestou z prace, bez naslednych komplikaci. Jestli se mi jeste povede dcera, ouska ji necham pichnout az na jeji vlastni zadost, a urcite nastrelenim.
 Katerina, tri deti (6, 4 a 2 roky) 
  • 

Primlouvam se za nastrelovani 

(9.7.2001 13:12:39)
Mila Magdo,

kdyz nasi dva kluci dostali sestricku, bylo pochopitelne velikym pranim babicek, abychom poridili nausnicky. Nase detska lekarka se na mne divala dost prekvapene (bylo to v USA), kdyz jsem ji zadla o propichnuti boltcu, a poslala nas do zlatnictvi. Jsem ji vdecna za tu daru, protoze pri nastreleni plac trval opravdu jen nekolik sekund a hojilo se to vyborne. Priklanim se i k nazoru, ze rovne nausnice se sroubkem na zadni strane ucha jsou pro prvni mesice vyhodnejsi nez ty klasicke. Takze az se vam narodi ctvrta princeza, primlouvala bych se pro nastreleni....
Chtela jsem Vam rici, ze se mi Vase clanky moc libi, nechybi Vam smysl pro humor, a toho je pri vychove deti tolik treba. Jen tak dal!!


Katerina
 Klára+šestitýdenní dcera Alena 
  • 

Napadlo vás... 

(10.7.2001 14:29:34)
Myslím si, že náušničky u miminek jsou velmi hezké, roztomilé a moc holčičkám sluší.Moje dcerka ale náušničky nedostane, nebude ani píchání, ani nastřelování. Myslím si totiž, že je to JEJÍ tělo, patří jen a jen jí a tak si o něm bude rozhodovat sama- že teď toho ještě není schopna na věci nic nemění.Propíchnutí uší je docela nevratná věc, nemyslím, že mám na něco takového právo. Mně by se alespoň nelíbilo, kdyby někdo jiný rozhodnul, že mi udělá jakési díry do těla. A tak jako si v budoucnu rozhodne, kde bude bydlet, čím se bude živit a s kým bude spát, rozhodne si i to, jestli se nechá propíchnout, nastřelit nebo třeba potetovat.
 Jana 
  • 

Re: Napadlo vás... 

(11.7.2001 8:22:48)
Ctím tento názor. O svém těle by si měl skutečně rozhodovat každý sám. Ale ...
Mně rodiče uši píchnout nenechali pravě z tohoto důvodu. Celé dětství mne mrzelo, že náušnice nemám a ostatní holčičky ano. Ve dvanácti letech rodiče rozhodli, že už bych mohla mít dost rozumu, abych rozhodovala sama a náušnice mi koupili. Byl to nejhezčí dárek k 12. narozeninám.
Jenže pak nastal ten problém s píchnutím uší. Nastřelování tehdy ještě nebylo a já se strašlivě bála. Jenže jsem náušnice chtěla a tak jsem ani nepípla. Ale tu hrůzu, kterou jsem prožívala, když jsem ležela v ordinaci na lehátku a sestřička s paní doktorkou si chystaly nádobíčko, bych nikomu nepřála a velice živě si ji pamatuji dodnes. Nakonec to ani moc nebolelo, za tu hrůzu to rozhodně nestálo.
Pod vlivem tohoto zážitku jsem nechala Terezce náušničky nastřelit dokud nic neví. Když by je nechtěla, nemusí je nosit a dírky se zatáhnou, že skoro nejsou vidět. Terezka byla na své "oušničky" pyšná odjakživa. Dnes (v 10 letech) si z výletů jako suvenýr vozí právě tretky do uší a je moc ráda, že dírky má.
Takže vážně nevím, kde je správné řešení.
 Bohumila 
  • 

Re: Re: Napadlo vás... 

(11.7.2001 11:41:22)
Mila Jano,
rozumim Ti, ale myslim, ze jsi nevzala do uvahy jednu vec. Tobe kdyz bylo dvanact a nechala sis pichat usi, tak jsi mela konkretni strach z jednoho konkretniho neprijemneho ukonu, ktery si dokazes vybavit a definivat. Zkratka je to zcela vedoma zalezitost. Nebezpečnost píchaní uší u miminek spočívá v tom, že u nich se tato zkušenost přenese do nevědomí. Nepamatují si ji, ale je v nich. A právě takovéto nepříjemné zkušenosti, které si nedokážeme vybavit - aspoň běžnými prostředky (myslím bez použití hypnózy nebo třeba holotropního dýchání), na naší psychice mohou napáchat nenapravitelné škody. Mohou být například příčinou různých fóbií, které se projeví až mnohem mnohem později.
 Jarka2, 36, dve dcery 
  • 

Re: Re: Re: Napadlo vás... 

(11.7.2001 12:30:19)
Mě propíchli uši v 10 dnech, celou proceduru jsem prospala. Sestře bylo 14 dni(a to si pamatuju, bylo mi pět let) a taky to prospala. Sestra z poradny přišla domů a uši nám propíchla doma. Nebyly žádné problémy s hojením.Mým dcerám jsem nechala propíchnout uši ve třech měsících (dříve to nikdo udělat nechtěl) a ouška se hojila asi týden. Nemyslím, že bychom z toho všechny měly nějaký problém, ale může to být individuální.
 Magda Silná 
  • 

Re: Re: Napadlo vás... 

(11.7.2001 21:26:01)
Cítím to stejně, ani já nevím, jestli je to pravé dát naušnice píchnout teď. Myslím si, že holky je spíše chtít budou, a proto jsem to udělala. Věc jiná je, když budou chtít naušnice nenosit a ouška nechat zarůst, to ať si rozhodnou sami. Budou mít pouze tu možnost, že nemusí vnímat onu nepříjemnost s píchaním uší jako velké.
 Hanka, Kuba 10let, Anetka 6 měsíců 
  • 

Náušnice - nutnost? 

(11.7.2001 1:36:52)
Ahoj Magdo! Tvoje příspěvky se mi zatím moc líbily, hrozně moc Ti fandím, že ses odhodlala mít tři děti, což je v dnešní době opravdu nestandartní, ale krásné.
Tvůj poslední článek mě ale trošku zarazil. Píšeš, jak nepříjemné jsou ti věci, jako pohled na krev, jaký pro Tebe představovalo stres, že Tvým holčičkám způsobíš bolest a přesto jsi do toho šla. Ráda bych se Tě zeptala, proč Ti vlastně připadalo tak důležité, aby Tvoje holčičky měly náušnice? (Upřímně - jsou to moc krásné dětičky, i kdyby náušnice neměly.)
Mne se taky skoro každý ptal, jestli, či spíše kdy budeme dávat náušničky a spoustu lidí jsem překvapila tím, že o tom zatím neuvažuji.
Zdraví Tě Hanka
 Nadia 28 let, syn 6 let 
  • 

nausnice az ve 12-ti letech 

(11.7.2001 20:48:29)
Ve dvanacti letech jsem dostala zlate nausnice. Ale ouha. Nebyly pro ne dirky! Proc? Nikdo mi pred tim nausnice nedaroval, rodice meli tehdy mou starsi sestru a ja jsem "mela byt kluk". Tak jsem byla. V mych dvou letech se narodil bracha, muj nejvetsi "nepritel". Ja jsem se proste musela chovat jako kluk, jinak bych asi neprezila. Bracha potreboval brachu. Hlavne na rvani. To by s nausnicema moc neslo.
Poprve jsem si uvedomila ten rozdil v usich na povinnych hodinach baletu (delala jsem sportovni gymnastiku). Ucitelka holky tahala za copy a za usi. Jestli to melo nejaky vychovny ucinek, nevim, jen nektere holky mely krvave dirky a v nich ty nausnice! S gymnastikou jsem jako osmileta zcela samostatne sekla.
V tech dvanati letech jsme navstivili maminku kamarada meho bratra, ktera byla zdravotni sestra. Nausnice postrikala desinfekci, potrela mi i usi. Vybalila jehlu a jala se propichnout prvni lalucek. Nez to ruplo, byl to docela sok. U druheho ucha se mi klepala brada. Pak mi navlikla nausnice, asi 4 dny jsem nevedela, jak mam pri spani polozit hlavu, to, co z tech direk vytekalo a schlo, jsem cistila vatovym tamponem namocenym v lihu.
Co rict zaverem? Az bude ma dcerka chtit dirky, tak at si zajde na piercing.
Nevi nekdo, jestli neni nahodou v Americe trestne propichovat usi kojencum? Muzou za to zazalovat vlastni rodice?
To mel byt vtip.
Cau z Chicaga

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.