| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Průzkum: děti v nemocnici

 Celkem 60 názorů.
 Janka Linhartová, Katka, skoro 7 měsíců 
  • 

Byli jsme také v nemocnici 

(4.1.2001 14:40:52)
Hospitalizováni jsme byli jednou a relativně krátce - 3 dny, v Motolské nemocnici. Můj dojem byl asi pozitivní, nic mne nijak nepobouřilo. Dcera se k tomu vzhledem k svému věku asi nemůže vyjádřit, ale sestřičky byly hodné, ochotné, pan doktor ještě víc. Je na "stará bolest" našich nemocnic - dcera má v šest ráno, kdy do pokoje vejde sestra s teploměrem, záhy za ní druhá s léky a hned potom úklid, nejtvrdší spaní a přerušit spánek kojenci je přece jen něco jiného, než dospělému člověku. Dcera prostě v nemocnici trpěla spánkovým deficitem (když jsme přišli domů, spala od rána do 16.00 se dvěma přestávkami na jídlo), což je absurdní.
Také jsem postrádala místečko, kde by si nechodící děti mohly aspoň chvilku hrát, v postýlce celý den nevydrží a pro 7 měsíční dítě už je postel pro dospělé nebezpečná, je moc vysoko.
No a poslední věc je jídlo - ne kvůli mně, já byla ráda, že mi něco dali, a že jsem tam s Katkou mohla být, ale kvůli těm mrňatům - maso, maso, maso... Oni o to nestojí, tak proč? Také omáčky se mi zdály dost slané. Nevím, pořád si myslím, že vařit levně se dá i zdravěji.
Ale prostředí na dětských odděleních už se stává veselejším a ocenila jsem, že i návštěvy mohly s dětmi zůstat opravdu celý den.
S pozdravem

Janka Linhartová
 Gábina, roční dcerka 
  • 

Vždycky to nemusí být hrůza 

(19.8.2003 23:40:27)
Během prvního roku jsme strávili spoustu času na dětské chirurgii ve FN Motol. Můj dojem je kladný. Báječný byl přístup všech lékařů. Naprosto supr jsou i sestřičky na novorozeneckém oddělení (pečlivé, svědomité, ochotné vysvětlit (často mnohokrát), co zrovna s vaším mimčem dělají, na co je která hadička,...). Musím říct, že se nenašla ani jediná, která by taková nebyla. Jiný režim je na kojeneckém oddělení, ale i tam byl přístup k dětem fajn. Když už byla dcerka větší a musela ležet v posteli, hůř nesla, kdykoli se k ní někdo z personálu přiblížil, v této situaci se dalo bez problémů domluvit, že jednodušší úkony, jako např měření teploty, tlaku, vážení apod. jsem si uělala sama a sestřičce jsem jen nahlásila výsledek. Je pravda, že se nedá říct, že by se nenašla ani jediná sestřička, která nabyla fajn, ale rozhodně ty milé a pečlivé převažovaly. Ohledně slaného jídla má Janka pravdu. V jedenácti měsících jsem vzorně dcerce ještě nesolila, přijely jsme do nemocnice, poté, co dostala první jídlo, jsem se podivovala , že ji tak chutná, pak jsem zjistila, že polévka je slaná. Je pravda, že v jedenácti měsících už mě to nepálilo, ale kdyby byly malá mladší, asi by mě to štvalo.
No teď jsme doma a doufáme, že definitivně.:-)
 Hanka, tři kluci 
  • 

Nemocnice Hodonín 

(20.2.2005 19:34:14)
Přečetla jsem si pár příspěvků a stačí mi, že i měření teploty připadalo sestrám, já byla se svým desetiměsíčním synem v nemocnici dvakrát a musím říct snad nikdy více. Strašné, sestry protože viděli, že tam má dítě maminku se nestarali skoro o nic, jediné co jich strašně zajímalo bylo podávání sprejů. Byli jsme hospitalizováni skrz astma, takže prcek dostával čtyřikrát za den spreje. Sestrám se asi strašně líbilo, že u toho děti pláčou, protože mi tvrdili, že se sprej dostane alespoň tam kam má. Doma mi u podání sprejů nikdy neplakal. Jinak jsme si museli dovézt vlastní mléko, myslím tím Hamilon, který používáme a sestrám bylo za těžko mi ho třebas jenom ohřát. Taky jsem nepochopila diskriminaci za strany lékařů i sester vůči romům, já jsem byla na pokoji s romskou maminkou, která podle mě byla až moc diskriminována. Nemohla skoro nic říct na nic se zeptat, nebyl totiž kdo by jí slušně odpověděl. Byla jsem opravdu velmi šokovaná. Přístup vesměs žádný a jenom problémy.
 Páďa 


Re: Nemocnice Hodonín 

(16.5.2005 13:32:25)
Mám syna 10.měsíců a v nemocnici jsme byli zatím 3x, poprvé v dětské v Brně na interně a po čtyřech dnech na infekčním - nakazil se tam průjmem. Na interně hrůza -sestry nezájem, doktoři přišli max. 2x za den a neřekli vůbec nic, děti museli jíst jak se přikázalo a miminka bez maminek měli smůlu protože zrovna třeba sestry neměli čas tak museli počkat a najíst nedostali - ještě že jsme byli kojení - na to nehleděli na infekčním když má průjem tak jsem kojit nemohla a cpali ho rýžovou kaší a polívkami které syn silně odmítal, po dvou dnech jsem se na vlastní žádst nechala propustit - 22.12. Řekla jsem že nikdy víc se tam nechci vrátit.
Tento víkend se nám stalo že jsme odjeli za příbuznými k Mladé Boleslavi a syn se během noci začal dusit a nebylo mu dobře, ráno jsem s ním hned jela na pohotovost do Mladé Boleslavi, kde si nás nechali s akutní bronchitidou. Hned při příjmu mi lékařka všechno vysvětlila až těch informací bylo moc. Na oddělení daly sestry syna hned na JIP ab byl pod dohledem. Byla jsem na pokoji a chodila se na něj dívat, odpoledne se mu po lécích ulevilo tak mi ho i s přístroji přestěhovali na pokoj aby mohl být se mnou. Každou chvíli přišly sestry nebo lékařka ptali se jak se mu daří lékařka mi neustále říkala co se synem dělají a jak to bude. Jídlo dostával podle svých potřeb kdykoliv jsem za sestrami přišla udělali mi hamilon - dávali dětem mlíčko které jsou zvyklé pít, na oběd hami polívku, vzhledem k tomu že se dodržuje řád jak jsou děti zvyklé. Prostě úplně super, Ondra se mohl najíst kdy chtěl a jak je zvyklý z domu. K dispozici jsme měli kuchyňku s mikrovlnou kde jsme si jídlo ohřály. Pro děti bylo na pokoji spoustu hraček. Já jsem dostala oběd a ještě se mi sestra omlouvala že si normálně můžu vybrat ze tří jídel ale že mi objednala sama.
Největší překvapení byla ranní vizita v něděli kdy přišla paní primářka a všechno mi znovu vysvětlila, řekla mi že když mi manžel zajede koupit dolékárny potřebné léky tak mě naučí zacházet s inhalátorem a můžeme se synem domů do Brna. Z této nemocnice jsem nadšená a myslím že kdyby to tak fungovalo v každé dětské nemocnici tak by to i pro děti bylo bezva.
Nevím jak to chodí v Brně na ostatních odděleních ale já mám zatím 2 špatné zkušenosti.
 Páďa 


Re: Nemocnice Brno x Mladá Boleslav 

(16.5.2005 13:32:58)
Mám syna 10.měsíců a v nemocnici jsme byli zatím 3x, poprvé v dětské v Brně na interně a po čtyřech dnech na infekčním - nakazil se tam průjmem. Na interně hrůza -sestry nezájem, doktoři přišli max. 2x za den a neřekli vůbec nic, děti museli jíst jak se přikázalo a miminka bez maminek měli smůlu protože zrovna třeba sestry neměli čas tak museli počkat a najíst nedostali - ještě že jsme byli kojení - na to nehleděli na infekčním když má průjem tak jsem kojit nemohla a cpali ho rýžovou kaší a polívkami které syn silně odmítal, po dvou dnech jsem se na vlastní žádst nechala propustit - 22.12. Řekla jsem že nikdy víc se tam nechci vrátit.
Tento víkend se nám stalo že jsme odjeli za příbuznými k Mladé Boleslavi a syn se během noci začal dusit a nebylo mu dobře, ráno jsem s ním hned jela na pohotovost do Mladé Boleslavi, kde si nás nechali s akutní bronchitidou. Hned při příjmu mi lékařka všechno vysvětlila až těch informací bylo moc. Na oddělení daly sestry syna hned na JIP ab byl pod dohledem. Byla jsem na pokoji a chodila se na něj dívat, odpoledne se mu po lécích ulevilo tak mi ho i s přístroji přestěhovali na pokoj aby mohl být se mnou. Každou chvíli přišly sestry nebo lékařka ptali se jak se mu daří lékařka mi neustále říkala co se synem dělají a jak to bude. Jídlo dostával podle svých potřeb kdykoliv jsem za sestrami přišla udělali mi hamilon - dávali dětem mlíčko které jsou zvyklé pít, na oběd hami polívku, vzhledem k tomu že se dodržuje řád jak jsou děti zvyklé. Prostě úplně super, Ondra se mohl najíst kdy chtěl a jak je zvyklý z domu. K dispozici jsme měli kuchyňku s mikrovlnou kde jsme si jídlo ohřály. Pro děti bylo na pokoji spoustu hraček. Já jsem dostala oběd a ještě se mi sestra omlouvala že si normálně můžu vybrat ze tří jídel ale že mi objednala sama.
Největší překvapení byla ranní vizita v něděli kdy přišla paní primářka a všechno mi znovu vysvětlila, řekla mi že když mi manžel zajede koupit dolékárny potřebné léky tak mě naučí zacházet s inhalátorem a můžeme se synem domů do Brna. Z této nemocnice jsem nadšená a myslím že kdyby to tak fungovalo v každé dětské nemocnici tak by to i pro děti bylo bezva.
Nevím jak to chodí v Brně na ostatních odděleních ale já mám zatím 2 špatné zkušenosti.
 Sandy 
  • 

Re: Byli jsme také v nemocnici 

(21.8.2010 21:33:01)
Dobrý den,

Já budu psát tak trošku z druhé strany - jako studentka na praxi. Samozřejmě jsem taky několikrát byla v nemocnici jako pacientka, a to pokaždé na dětském ORL. Musím říct, že žádné zvláštní dojmy nemám, ale co se mi líbí, došlo k několika pozitivním změnám. Hlavně pak v tom, že třeba já jako praktikantka a moje kolegyně jsme měly normální civilní oblečení, protože jsme nebyly přímo sestry ale "učitelky". Měly jsme možnost vidět třeba herní specializaci což je fajn věc, hlavně v tom že děti už nemají tolik strach z neznámého, když jdou na nějaký zákrok. Zábavu dětem pak zajišťují zdravotní klauni. Jo a mimochodem, na dětské chirurgii v Pardubické nemocnici už se dokonce ani nebudí v 6. Dokonce jsme byly rády, když některé dítě i před operací dobře spalo až do doby, než s ním bylo potřeba provést patřičnou přípravu.

I přesto všechno přeju, abyste o tomto pokroku pokud možno jen četly nebo slyšely.

Sandra
 Lidka, syn 6 
  • 

Pobyt v nemocnici. 

(5.1.2001 20:43:16)
Náš syn má nyní šest let, a v nemocnici byl hospitalizován již ve třech měsících, a potom v šesti. /celkem třikrát/. Takže nevím jestli mé informace budou aktuální. Třeba se mnohé změnilo. Při jeho hospitalizaci jsem byla přítomna i já. Byl hospitalizován v Brně/je to asi sto kilometrů od našeho bydliště/. Do té doby, než jsem s ním byla hospitalizována bych ještě své dítě v nemocnici s donucením nechala samotné,ale po tom co člověk viděl, již nikoli. Doufám, že to již nebude nutné. Uvedu jen jeden příklad. Když byl čas svačiny /sunaru/, tak dítě, které tam bylo bez matky/nevím proč/, jednoduše spalo. Takže nedostalo nic. Potom se vzbudilo, křičelo hlady, a když přišli sestřičky už bohužel vysilením opět usnulo.A to bylo s onemocněním ledvin. Nerada bych si poštvala sestřičky, na nás byli moc hodní /i pan doktor/, ale holt jich bylo málo na tolik dětí. A taky mně zastrašil jeden chlapec /asi dvouletý/. Byl tam také jako my přes týden. Ze začátku pořád plakal a volala maminku, když jsem si s ním povídala, tak se trošku sklidnil. Když jsem chtěla aby se mé dítě trošku vyspalo, nezbylo nic jiného než se věnovat tomu druhému. Ovšem po operaci ho přestěhovali na druhý pokoj k větším dětem, a ty děti s ním nechtěli byt na pokoji, tak tam nakonec zůstal sám. Než jsme odcházeli domů, šla jsem se na něho podívat,/ještě měl vývody, takže asi tak brzo domů nešel/, a úplně mne zamrazilo. Byl naprosto apatický, už ani nikoho nevolal naprosto rezignoval. Určitě se z toho vzpamatovával pěkně dlouhou dobu.
Takže když pro mne neměli při druhé hospitalizaci místo, jela jsem večer domů /sto km/, a ráno v sedum už jsem byla opět v nemocnici. Naštěstí se pak místo uvolnilo, tak jsem mohla být zase u malého. Ovšem mně celkem zarazilo,když měl malý před operací jíst o půl noci, a já jsem sestričky žádala, aby mu dali napít sunaru /protože byl tvrdý spáč a mléko pil i v polospánku/, tak jsem se pak v kartě /i od sestričky/dozvěděla, že mu dali tvaroh a vůbec ho nechtěl a jenom prskal. Takže byl hladový až do pozdního odpoledně.Takže co si člověk neudělá sám prostě nemá.
Nemyslím si, že by to někde jinde bylo jiné, vím, že je to většinou horší /například nemocnice ve Zlíně - i z mé zkušenosti, ale tam jsme byli jen na vyšetření/.Myslím, že v tom Brně to byl vyloženě nedostatek personálu.
S pozdravem Lidka
 Pavla, dva kluci 
  • 

Nemocnice 

(5.1.2001 22:19:12)
Během posledního půl roku byli hospitalizovaní oba moji kluci. Mladší / skoro 2 roky / byl v létě přijat na dětské oddělení pro silné zvracení.Sestřičky byly až na jednu vyjímku velmi ochotné, i když nám převlékaly postele několikrát za noc. Hned při příjmu mi řekly, že si synka klidně můžu dát k sobě do postele. I lékaři se k nám chovali velmi pěkně a nestresovali syna víc než bylo nezbytně nutné. Jídla se ani nedotkl a ještě to byla dieta, takže to posoudit nemohu. Nekonalo se ani ranní buzení, v kteroukoliv denní či noční dobu vstupovaly sestřičky na pokoj velmi tiše a ohleduplně. Jediné co mi vadilo bylo to neutěšené prostředí, hračky žádné, jen pískátka pro mimina, ani kousek koberce, kde bychom si mohli pohrát. Taktéž sociální zařízení bylo příšerné a ještě k tomu na druhé straně oddělení. Toto oddělení však brzy projde celkovou rekonstrukcí, takže to snad bude lepší.
V listopadu byl starší syn / 5 let/ trhat mandle. Byl tam s manželem, takže to mám jen zprostředkovaně. Prostředí krásné, lékaři ochotní a citliví, sestry příšerné. Beze slůvka vysvětlení se na syna vrhly a násilím se mu pokoušely nakapat do nosu. Syn dostal hysterický záchvat a manžel musel velmi rázně zakročit. Přestože má zdravotnické vzdělání, nedovolily mu, aby synovi nakapal do nosa on, protože je to prý vysoce odborná záležitost.
Proto radím všem maminkám, aby svoje děti nenechávaly v nemocnici samotné a všechno chtěly vědět!
Pavla
 Lída, syn 20m 
  • 

KDDL na Karlově 

(6.1.2001 9:11:10)
Před rokem jsme byli se synem na týden hospitalizovaní na Klinice dětského a dorostového lékařství na Karlově v Praze. Byli jsme na oddělení, kde řeší problémy dětí se zažívání, jídlem atd. Mají tam dvoulůžkové pokoje (dvě děti, dvě maminky), záchody a sprcha na patře, jídelna také na patře. Děti dostávaly osm plen na den a podle potřeby látkové pleny na koupání atd. Oblečení pro děti můžou mít maminky z domova, nebo si říct o erární. Mytí nádobí a připravování jídla pro děti (pro kojence) bylo na matkách (měly k dispozici kuchyňku s mikrovlnkou). Sestry byly mladé, některé asi ještě žákyně, a velmi ochotné. Staraly se i o miminka, která tam jejich matky nechaly samotná (včetně pochování, když byla volnější chvilka – vzaly si dítě na sesternu). O péči a zájmu lékařů můžu říct jen to nejlepší. Snesli i to, když návštěvy odcházely i po konci návštěvních hodin.
Patřili jsme do péče MUDr. Klementa. Připadalo mi, že k dětem má úctu. Když malý spal, byl ochotný přijít jindy, při vyšetření si s ním hrál a mluvil na něj, vyžádal nám pro něj hračky (synovi byly asi tři měsíce). Nepříjemné bylo, že ostatní většinou nemohli čekat, až se malý vyspí, takže byl několikrát za den kvůli vyšetření vzbuzený. Léky jsem mu mohla podávat sama, teploty se měřily ráno, ale až poté, co se děti samy probudily.
Prostředí oddělení je vyzdobené, stěny jsou vymalované dětskými motivy, děti mají k dispozici hernu.


 Blanka,syn Štěpán 6 let 
  • 

Náš pobyt v nemocnici v Krči 

(8.1.2001 11:14:32)
Když byly Štěpánovi 2 měsíce, byl na operaci pylorostenózy na dětské chirurgii v Krči. Protože operaci předcházely dost nejasnosti (naše dětská lékařka vadu vůbec nerozpoznala a úbytek na váze připisovala nedostatku mléka matky), leželi jsme ještě před tím na interním oddělení téže nemocnice, kam byl přijat s hraniční dehydratací. Dětské interně nelze kromě nějakých maličkostí (jako jedné neochotné sestry, která by nejraději, aby snad za ni všechno, včetně odběru krve, dělaly maminky) nelze vytknout nic. Ochotné sestřičky, hodní lékaři - výsledky všech možných vyšetření jsem se dozvídala ještě v noci před Štědrým dnem - byli jsme totiž přijati večer před tím. Jídla na Štědrý večer bylo tolik, že jsme ho ani s manželem nemohli sníst. Pokoj jsme měli sami pro sebe (zřejmě proto, že byly vánoce a Š. byl jediné miminko na oddělení). manžel tams námi mohl být až pozdě do večera a nebyl to žádný problém. 25.12. nás nejdříve málem propustili, ale naštěstí provedli ještě rentgen, který pylorostenózu potvrdil, a tak Š. putoval na JIP a potom na dětskou chirurgii, mě poslali domů a 27.12. ho operovali. Vše probíhalo dobře, a tak jsem za ním mohla asi za 3 dny jít. Setřičky na chirurgickém JIPu byly moc hodné, ale když nás přeložili na oddělení, už to tak růžové nebylo. Sloužící sestřičky přes Silvestra byly zřejmě otrávené, že musí sloužit, nechtěly k nám pustit manžela, že nejsou návštěvní dny - přitom nám paní doktorka řekla, že může chodit kdykoliv - protože chodí víceméně za mnou a ne za pacientem, kterému to bylo fuk - hlavně když jsem mu dala najíst a přebalila jsem ho. Po dlouhém běhání pro povolení od ošetřující lékařky "milostivě" sestřička "dovolila" 5 minut a skutečně po 5 minutách byl manžel z oddělení vykázán. Protože Š. zlobil s kojením (měl týdenní pauzu - byl na umělé výživě), bylo rozhodnuto o přikrmování. Jenže sloužící pan doktor "naordinoval" plný Sunar 2 měsíčnímu dítěti. Ani se nepodíval do chorobopisu, kolik mu je a co mu bylo. Musela jsem Š. před každým krmením a po krmení vážit. To by celkem nevadilo, na interně jsem to dělala taky a problémy nebyly. Ale na chirurgii měli jedinou váhu na dlouhé chodbě, kde byl hrozný průvan. A važte tam 2 měsíční nahaté miminko, které je po operaci. Na koupání jsme si museli přinést vlastní vaničku, protože tam k dispozici byla jen koupelna pro dospělé. Nesměli jsme mu namočit operované a zavázané místo a to jde skutečně ve velké vaně nebo pod sprchou dost těžko. Nu, byli jsme rádi, když jsme byli doma.
Po dvou měsících jsme se octli znovu na dětské interně s podezřením na zápal plic, který se, naštěstí, nepotvrdil. A opět bez problémů. Hodné sestřičky, vstřícní lékaři, kteří všechno ochotně vysvětlili.Myslím, že není problém tak úplně jen ve financích, když na dvou odděleních jedné nemocnice je patrný takový rozdíl.problém někdy tkví v lidském nebo v méně lidském přístupu k malým a velkým pacientům. I vybavení těchto dvou oddělení se dost lišilo.Na interně hezké prostředí s hernou pro děti, kterou jsme sice nyužili, ale prohlédli si ji, na chirurgii klasické "socialistické" oddělení, jak si je pamatuji z dětských let. Na Nový rok došly pleny a musela jsem si nechat poslat pro vlastní z domova. Nevím, co bychom dělali, kdybychom doma žádné v zásobě neměli.
 Dana Vošecká 
  • 

Výborná péče v Pelhřimovské nemocnici 

(8.1.2001 14:41:48)
Se svým desetiměsíčním synem jsme strávili týden na dětském odd. Pelhřimovské nemocnice, kde jsem byla velmi spokojena odbornou péčí i ochotou personálu nemocnice.
Mám pouze srovnání s přístupem odd. šestinedělí v porodnici U Apolináře, odkud jsem odešla s celoživotním traumatem z přístupu personálu, zvláště v době, kdy žena potřebuje spíše podporu než pocit, že je příčinou všech problémů.
Z toho důvodu jsem měla strach z pobytu v nemocnici a o to více jsem byla příjemně překvapena lidským přístupem.
S přáním hezkého dne
Dana Vošecká
 Kamila Marková 
  • 

Od nemocnice radši dál 

(8.2.2001 22:34:33)
Nevím, zda tímto způsobem fungují všechny nemocnice nebo jenom ta naše v Mostě, ale je to děs a bída. V prosinci strávil můj syn (5 let) v nemocnici 5 dní. Již při příjmu jsem začala zuřit. Do nemocnice nás poslali z chirurgické amulance s podezřením na apendix, na příjmu nás nechali čekat skoro půl hodiny, jelikož nemohli najít ošetřující lékařku. Synovi nebylo zrovna nejlíp a tak čekání proplakal. Když nás konečně přijali, nesměli jsme se s manželem u něj střídat během pobytu v nemocnici. Doslova nám vrchní sestra sdělila, že buď tam bude jeden z vás nebo nikdo. Nechtěla jsem po nikom 2 postele a 2 jídla, ale já i manžel máme zaměstnání, kde si nemůžeme dovolit být třeba 14 dní na pracovní neschopnosti a kombinací našeho pobytu u syna by se situace skvěle vyřešila. Samotného jsem ho tam nechtěla nechat za žádnou cenu. Hned po přijetí mu kapačku píchala učenka, která se samozřejmě 2x netrefila a syn začal strašně plakat, i když se do té doby držel jako hrdina.
A nemocnice samotná? Někdy nevím kam vlastně každý měsíc posílám peníze na nemocenské a sociální pojištění. Postele a vybavení je nejméně 20 let staré a to že dětem připíchnou 2 obrázky na zeď je při delším pobytu moc nezabaví. V herně se sestřičky bojí o hračky, které nemají kolečka, jsou polorozbité a ušmudlané. Nejsem absolutní kritik všeho, ale co do vybavení nemocnic a přístupu personálu k Vám mám pocit, že se za těch 11 let svobody moc nezměnilo. Bohužel!
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(25.10.2001 17:30:52)
Máme také jednu zkušenost:
Máme dceru od úterního rána na JIPce. Byla plně kojená. Už v neděli večer začala ublinkávat, v noci 2x zvracela, ráno měla na plence růžový flek (krystalky z moči, známka dehydratace). Dopoledne zvracela znovu - žlutě (asi 45 min po kojení) a měla zvýšenou teplotu (37.2). Obvodní lékařka nás poslala hned do nemocnice. Tam ji byl kolem 14. hod. proveden ultrazvuk (sono) bříška a hlavy. Vše údajně v pořádku. Dcera dostala čaj a já měla za úkol chytat moč. To bylo vše, co udělali. Nadále jsem měla kojit. Asi 45 minut po kojení dítě opět obloukem zvracelo, hned jsem informovala sestru. Trvalo hodinu, než za námi "někdo" přišel. Na plence se objevovala hráškově zelená stolice se sraženinani. Už v pozdní pondělní večer jsem opět na plence objevila dva růžové fleky. Nikomu plenka nestála za pozornost. Byla jsem pověřena odchycením moče. Něco jsem chytla, ale prý špatně, neboť moč již nebyla sterilní (nikdo mě nepoučil, jak odebrat moč). Sestra mi řekla, že moč byla nepoužitelná a museli ji vylít. Měla jsem za úkol nadále kojit, dítě před a po kojení vážit. Nešlo to, neboť váha byla nestabilní. Dávala jsem dítěti velmi malé dávky mléka, nechala jsem jej pít tak 2-3 minuty. To udrželo. Večer, když se malá po celodenném bdění zklidnila a smutně ležela v postýlce, přišel do pokoje primář. Pohlédl na dítě ze vzdálenosti asi jednoho metru, řekl že holčička vypadá dobře, že je spokojená a výsledky moče jsou negativní. Ptala jsem se lékařky, co mám dělat dál, že dítě je plačivé, hladové a žíznivé. Zeptala jsem se, zda mohu miminko normálně nakojit. Řekla, ať to zkusím. Během kojení asi po 7 minutách mě dcera znovu obloukovitě pozvracela přímo proti prsu. Změřila jsem ji teplotu (to do té doby nikdo neučinil). Naměřila jsem jí přes 38. Doktorka ji nechala dát Paralen. O půlnoci dítě vyčerpáním usnulo na bříšku (s přístrojem Baby Sense). Konečně jsem usnula jsem též. Za hodinu mě sestra vzbudila, že mám dát dítě na záda. Namítala jsem, že dítě celý den nespalo, že je vysílené a že jsem ráda, že konečně spí. Z důvodu zvracení jsem měla obavy, aby v poloze na zádech nevdechlo zvratky. Také se domnívám, že mělo bolesti bříška, pro které na zádech spát nemohlo. Sestra byla nekompromisní. Holčička se samozřejmě vzbudila a asi dvě hodiny plakala. Žízní, hlady, bolestí a únavou. A horkem (na pokoji bylo 30 stupňů). Asi ve tři hodiny jsem ji přeměřila teplotu a měla přes 39 st. Řekla jsem to sestře, a ta chtěla dát další Paralen. Teprve na mou žádost zavolala doktorku. Byl jí dám Ipobrufen. Sestra se mne ptala, zda už byl dceři odebrán vzorek stolice. Odpověděla jsem, že na žádost sester od 5. hod. odpoledne skladuju použitou plenu, ale nikdo si pro ni nepřišel. Odběr stolice byl tedy proveden až v úterý časně ráno. Dostali jsme čaj, který jsem jí měla dávat. Ten sice udržela, ale nestačilo jí to. Až ráno dítěti odebraly krev. Kolem osmé hodiny naštěstí jiná lékařka rozhodla o převedení dítěte na JIP a napojení na kapačky. Od ní jsem se také dozvěděla, že moč, kterou jsem (údajně nesterilní) odebrala (a údajně byla vylita a podle primáře byla negativní) byla mírně pozitivní(?). Dcera už byla v tu dobu apatická a nekomunikatikativní. Ještě týž den odpoledne i po napojení na kapačku měla dcera horečku 39,5. Z krevního obrazu bylo zjištěno, že je chudokrevná. Dnes odpoledne (ve středu) zkoušeli dítě dokrmovat mým odstříkaným mlékem ředěným se sterilní vodou. Jednu dávku dcera snesla, druhou po 2,5 hodinách opět zvrátila. Během dne měla teplotu 37.6. Výsledky z kultivace budou prý zítra (ve čtvrtek) ráno. Zatím lékaři 4. den po prvním zvracení a 3.den po hospitalizaci nevědi, co dítěti je a jak jej léčit. Znovu opakuji, že krev a stolice ji byly odebrány až po 20 hodinách pobytu v nemocnici, na kapačky ji daly po 35 hodinách od prvního zvracení, kterým vše začalo. Po celou tu dobu bylo dítě hladové a žíznivé. Jeden lékař mi řekl, že dát ji na JIP o několik hodin později, mohlo to dopadnout tragicky. Primář mi na mou otázku, proč bylo dítě převedeno na JIPku až po 20 hodinách podrážděně odpověděl, že "nechápe, co tím sleduju a čeho chci docílit. Tvrdil, že to není jen tak dát dítě na JIP, že ji tam dali výsostně už v úterý ráno (?). Jiného lékaře jsem se zeptala, zda se z toho dítě dostane (jinými slovy zda to přežije) a on mi je řek: "Děláme, co můžeme" a jakoby utekl. A ještě poznámka, špinavé prádlo jsem na dětském oddělení musela "likvidovat" sama, o dítě se starat sama, když plakalo, sestry si nás nevšímaly. Zkrátka pobyt matky s dítětem = suplování práce zdravotních sester.
 Marta 
  • 

Re: Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(25.10.2001 23:00:34)
po tvých zkušenostech mám hrůzu, že by mi dítě onemocnělo, ale chování personálu mi nápadně připomíná porodnici. Tam sičlověk ale mohl říci:za pár dní jsme doma ať si trhnou nohou. Když se má ale máma dívat jak je miminku zle a ještě bojovat s těmi, kdo by jí měl pomoci, na koho se pak obrátit.V jaké nemocnici prosím tě tvá malinká je?Moc na tebe budu myslet, nenech se nikým převálcovat a doufám,že mi napíšeš, že se vše v dobré obrátilo
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(26.10.2001 10:08:48)
Klidně to zveřejním. Jednalo se o kojenecko-dětské oddělení v Kolíně. Musím ale podotknout, že na oddělení JIPky si nemohu stěžovat. Holčička má péči dobrou a sestřičky se o malou starají jako o vlastní. Po porodu to včak bylo taky hrozný - na Novorozeneckém oddělení v Kolíně. Byla jsem na nadstandartním pokoji (to se projevilo TV a kytkou na pokoji). Ocenila jsem jen soukromí. Jenže sama jsem po porodu neměla sílu, nemohla chodit, bolela mě jizva, byla z prvního dítěte vyplašená, bála se na něj sáhnout a nevěděla jsem jak se o něj starat. Malá strašlivě plakala. Celou noc, celý den, vůbec nespala. Malou mi dali druhý den po porodu na pokoj ve čtyři hodiny ráno. Ke kojení. Nevěděla jsem, zda mi ji už nechávají na pokoji či si pro ni přijdou. Nemohla jsem ji ani zvednout na odříhnutí. Od odpoledne až do rána plakala. Za celou tu dobu se na nás žádná s dětských sester nepřišla podívat, aby mi pomohly nebo poradily. Jen nakoukly do dveří, řekly "dobrýů a nosili jen věsi na koupání a přebalování. Více nás navštěvovala dětská lékařka a ženská sestra. Co se týče oddělení šestinedělí, péče o mne jako o maminku, byla dobrá. Jen nechápu, proč chyběla spolupráce s novorozeneckým. Proč nestačilo, aby ženská sestra promluvila s dětskými sestrami, že jsem vyčerpaná, potřebuji si odpočinout a vyspat se a aby mi s dítětem pomohly. Až druhý den ráno mě zdr. sestřička Prášková začala vše vysvětlovat a pomáhat. Tím ji za to děkuji. Celou noc jsem byla s dítětem vzhůru a nespala. I přes poporodní rány jsem s ním chodila po pokoji a utěšovala jej. Nic nezabíralo, nevěděla jsem co s ním. K ránu po čtvrté hodině jsme s dcerou konečně usnuly. V půl páté do pokoje vtrhla ženská sestra s teploměrem. V půl šesté jedna uklízečka, v půl sedmé druhá uklízečka, v sedm malá vizita na mne, v půl osmé mne volali ke snídani (dítě jsem měla nechat na pokoji samotné bez přístroje Baby Sense, v osm hodin velká vizita na mne, v půl deváté si přišli pro špinavé prádlo, v děvet hodin přišla vizita na dítě, v deset hodin další uklízečka, v půl jedenácté ortoped, v jedenáct mi přinesli lék, ve dvanáct nás volali k obědu, atd. Odpoledne dítě konečně usnulo, zkusila jsem konečně 48 hodin po porodu spát též. Do pokoje vtrhla cizí osoba - prý kontrola ze sociálky (Kdo pouští cizí osoby bez mého souhlasu na pokoj k novorozenci a matce po porodu?). Za hodinu opět sestra s teploměrem. Zkrátka za celých pět dnů pobytu v nemocnici jsem se nevyspala, z únavy dostala teploty, začala ztrácet mléko, dítě kvůli tomu shodilo 0,5 kg, a dostalo horečku. V noci jsme museli svítit, takže děcko mělo otečený den a noc, byla tropická vedra a v oknech nebyly sítě. Takže na pokoji bylo plno komárů, mušek a i včela. Domů jsem si dceru přinesla s potničkami a zánětem spojivek. Marto, přesně jak říkáš, utěšovala jsem se, že za pět dní jsem doma. A to nemluvím o nedostatečné, nadýmavé, nevhodné a špatně připravené stravě, na vložky po porodu jsem neměla nárok a o neměněném povlečení nemluvě.
 Káča 
  • 

Re: Re: Re: Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(26.10.2001 10:20:40)
Viky, nemůžu si odpustit reakci. Nápadně mi to připomíná praxi v Apolinářské před několika lety. Taky jsme měli zcela opačné potřeby a problémy z hlediska gynekologického a novorozeneckého a taky nebyl personál schopen to nějak zkoordinovat: Matko, starej se, ale zároveň stíhej být osprchovaná před ranní vizitou, dítě ať je nakojené, přebalené a pokud možno nespí před dětskou vizitou a oběd ti nikdo ohřívat nebude. Nám totiž za chvilku "padla"...
Moc na vás obě myslím a přeju vám ať to brzo a dobře překonáte a jste z nemocnice zpátky doma. Drž se!
 Miška, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(26.10.2001 23:31:35)
Viky, náhodou jsem našla tvůj příspěvek, je to hrozné a mě je zase do pláče. Držím palce a přeji ti, abys měla holčičku zase zdravou... nevím, co na to říct, snad, že mi připadá, že sestry a doktoři v nemocnici snad už někdy ani nemají Srdce. Asi ho někde ztratili, když museli kolem sebe vidět pořád utrpení, nebo ho vůbec ani neměli......nevím.....
 Lída, syn 2,5, 12.tt 
  • 

Re: Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(26.10.2001 19:44:24)
Ahoj Viky,

naše zkušenosti z kliniky v Praze na Karlově z odd. pro děti s podobnými problémy, jako měla na začátku Tvá dcera, jsem psala jako komentář ke stejnému článku. Děti, které takto zvracely, měly často problém s tím, že se jim vracelo jídlo zpět a to je pak dráždilo ke zvracení. Poznalo se to na ultrazvuku prováděném těsně po nakojení. Zvedali jim čela postýlek podložením postelových noh a ordinovali Prepulsid, aby se jim urychlilo trávení.
Tohle nebyl náš jediný problém, takže nám za ten týden pobytu provedli tolik vyšetření, až mi to nebylo milé.

Moc bych Ti přála, aby se stav holčičky co nejdříve zlepšil. Vím, jak se člověk cítí bezmocný.

Lída
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(26.10.2001 21:04:03)
Tohle není náš případ. Už sice nezvrací, přijímá po 3 hod. asi 30ml odstříkaného mlíka podávaného stříkačkou, ale již 4. den má silné průjmy. Stříká z ní zelená voda, 21 plen za noc. Bez antypiretik má horečky. Včechna bakteriologická vyšetření stolice vyšla jako negativní, nevědí co jí je. Malá je stále špatná a čím dál více slabší. Je to hrozný. Je na kapačkách, 2x denně odběry krve, navíc občas kyslíkový stan. Budoucnost nejistá. Jsou jí teprve 2 měsíce.
 marta 
  • 

Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(26.10.2001 22:30:40)
Milá Viky! Jak čtu, dnešek nepřinesl žádné zlepšení, ale nezoufej, z blízkého okolí mám 3případy, kdy byly děti v kritickém stavu i 10-14 dní a najednou přišel zlom a pak už to bylo den ode dne lepší. Musíš doufat, že možná už zítra akdyž ne tak třeba už pozítří. Děti vydrží strašně moc a vylížou se z neuvěřitelných situací.Jsi s malou vnemocnici pořád nebo jen částečně? Byla donošená a až dosud zdravá? A jak jí vůbec říkáš? Přeji ti do dalších dní moc statečnosti, síly a malinké vedle bojovnosti i to štěstíčko. Marta
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(27.10.2001 7:15:15)
Byla donošená, zdravá, por. váha 3700g, vše v naprostém pořádku. Jenom málo spala a dost plakala, ale nikdo na ní nic neshledal. Prý některé chytré děti tolik spát nepotřebují a komunikují pláčem. Ten postupně přestával a ona si naopak stále chtěla "povídat" nebo zaměstnávat. Nikdo nechápe jak a k čemu mohla přijít. A to byla výhradně kojená. Tím spíš to doktorům nejde do hlavy, když kojení chrání vůči infekci. Teď je na JIP na kapačkách a já za ní 3x denně docházela a nosila ji odstříkané mléko. Teď mi četnost návštěv doktoři rozmlouvali, protože je fakt, že každá návštěva mě rozhodí a konakt s ní stejně nemám.
 Miška, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(27.10.2001 8:00:49)
Viky, já myslela, že s takovým malým dítětem, ještě když kojíš, můžeš být v nemocnici také! Já bych asi chtěla být se svým dítětem pořád. Docela bych to nepodceňovala a chtěla bych na ní mluvit a hladit ji. I takové malé dítě přece cítí, že má u sebe maminku... Držím palce.
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(27.10.2001 10:38:36)
Teď ji nekojím, dostává mé odstříkané mléko stříkačkou. Je na JIPce, kde nelze ubytovat maminky. Jak jsem psala, chodila jsem tam 3x denně, ale malá buď spí nebo ji vyšetřují. Kontakt s ní je malý. Moje návštěva ji spíše zneklidní a na mne to všechno psychicky působí špatně. Jak jsem psala, dle lékařů je lepší být doma v klidu a nestresovat se, kvůli mléku. Už takhle ho je stále méně. A na JIPce není zvykem tolik návštěv. TEď je důležité abych byla vyspalá a pořádně jedla, abych měla dost sil na její rekonvalescenci, která bude náročná. Já jsem na tom od porodu také nebyla nejlépe. A k čemu by jí byla maminka, která vysílením onemocní též. Snad nepůsobím jako macešská matka...
 marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(27.10.2001 20:09:39)
Ahoj Viky! Doufala jsem celý den, že si přečtu lepší zprávu, tak snad zítra. Je jasné, že na JIP nemůžeš být s malou a když lékařům důvěřuješ(není důvod k opaku, jejich přístup je zřetelně jiný, než na odd.)je prakticky jedno, jestli tam dojedeš 1x či 3xdenně.První dny tě to uklidňovalo, teď z toho začínáš blbnout. Je to zcela přirozené a nejlepší by bylo se odreagovat, což se ti zřejmě nebude dařit.Musíš se snažit o každých pár minut, kdy se ti podaří myslet na něco jiného. V žádném případě nebudeš působit jako krkavčí matka, protože to je tak, že ty jsi ta,na které stojí veškerý další vývoj.Musíš se připravit na moment propuštění z JIP, abys na to měla fyzicky i psychicky. Pak nastane chvíle, kdy zase budeš muset čelit zdeformovanému personálu, tak teď sbírej síly a važ si toho, že na JIP žádné zanedbání nehrozí. Nebylo by ani dobré zbytečně lékaře popuzovat.Je to tedy fakt divné, že ta nemoc přišla jak z čistého nebe. Nedomnívám se, že by s tím malá spotřeba spánku mohla souviset.Držím malinké nadále palce, jasně, že i tobě.Snad máš také oporu v rodině. Jestli se tvůj muž hroutí, jsi to zase ty, kdo mu musí dodat sílu. Takový je ženský úděl.
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(27.10.2001 10:43:36)
Na normálním dětském oddělení jsem s ní první den byla pořád, přes noc, ale JIPka je něco jiného... Až ji propustí z JIPky, tak s ní POCHOPITELNĚ zase v nemocnici budu, i když se tam maminky vůbec nevyspí a nenají, děti ano. Žádní rodiče na JIPku nechodí tak často, jako my, až nám doktoři přátelsky přiznali, že už jim naše návštěvy připadají jako kontroly, ale že nás chápou a naše návštěvy tolerují, přestože nebývá zvykem na dětskou JIPku pouštět tolik návštěv.
 Miška, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(27.10.2001 20:42:31)
Viky, moc držím palce a všechno, co můžu, aby ti ji brzy zase z JIPky propustili a ty mohla být s ní. A drž se. Neboj, my maminky vydržíme hodně..!:) A holčičky prý taky, tak i ta tvoje bude silná a překoná to!
 Milada, dcera 11m, syn 5,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(28.10.2001 7:02:21)
Ahoj Viki,


držím palce jako ostatně všichni tady na Rodině.

Milada
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Pozor na infekce a virózy 

(28.10.2001 9:42:53)
Děkuju všem za podporu. Stav se mírně zlepšuje. Odpoledne, pokud se stav nezhorší, ji budu moci přiložit. Ona stejně asi nebude mít sílu sát a já "toho" taky moc nemám. Spíš je to z důvodu psychiky mé i malé. Pořád je však na JIPce na kapačkách. Na kolínskou JIPku si nemohu ztěžovat. O malou je dobře postaráno, sestřičky se k ní chovají jako k vlastnímu dítěti, mají starost i o mne (mé mléko a psychiku). Mám na toto oddělení i pozitivní reference. Dělají i vše proto, abychom nepřišly o kojení. K tomu mi pomáhá i existence Laktační ligy. Pořád se však nemohu zbavit subjektivního dojmu, že prvních 20 hodin pobytu na dětském oddělení bylo cosi zanedbáno, tedy dokud jsme nepřešly na JIPku. To však budeme řešit později.
Všechny maminky, dejte si pozor na infekce a virózy, je to pro takhle malý mimina pěkný svinstvo. My vůbec nevíme, kde k tomu dítě přišlo, nikomu z nás nic není, mezi lidi se malá skoro nedostane. Snad to "chytla" venku vzduchem. Ani plně kojené děti nejsou 100% imunní vůči všemu. A při existenci asi 30 tisíc mutací virů se nedá zjistit, co dítěti je. A na virózy léky v podstatě nejsou.
 Viky, dcera 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(1.11.2001 9:52:00)
Marto, Miško a ostatní. Snad to dopadlo dobře, už jsme s malou doma a je to spokojený, mazlivý smíšek. Bojovala o život, ale byla statečná a všechno zvládla. Díky všem za podporu.
 Kateřina (Markétka 4 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(1.11.2001 10:06:49)
Viky, tak ji za nás všechny pomazli a popusinkuj a ať dál všechno zvládnete VE ZDRAVÍ! Hodně štěstí a držím Vám oběma palce!!! Jo, a řekli ti vůbec, co to vlastně bylo?
 Zrušeno 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(3.11.2001 9:45:42)
Nakonec se doktoři přiklonili k diagnóze: těžký, akutní zánět střev a žaludku. Způsobil to nějaký agresivní vir, ale nikdo neví, jak k tomu přišla a jak ji toho pro příště uchránit. Prevence neexistuje. Teď do malé cpu spoustu předepsaných léků, které jsou asi pěkně hnusné a ze spokojené a usměvavé holčičky je zase rozzlobená šklebivka. A už je zase rozmazlená. Rychle přišla na to, že ji chováme a opět si to vynucuje. Jenže 24 hodin denně to nejde, takže ji postupně zpřísňujeme režim, i když bychom ji nejraději muchlovali pořád.
 macicka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(3.11.2001 18:11:04)
viki, ochranit pred dalsimi virusmi ju mozes - existuju pripravky, ktore su na prirodnej baze a zvysuju imunitu. ale je otazne, od akeho veku sa mozu uzivat. opytaj sa v lekarni.
 Kateřina (Markétka 4 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(5.11.2001 7:52:34)
Viky, viróza je vždycky prevít, protože ani antibiotika proti ní moc nezmůžou. Na druhou stranu, když už Vaše miminko jednu překonalo, jeho tělíčko tenhle virus "zná" a pokud ho někdy znovu potká, bude si s ním umět lépe poradit. My jsme celý loňský podzim a letošní jaro bojovali s všemožnými rýmami a kašli (zvětšená nosní mandle) a naše (mimochodem výborná) paní doktorka mi řekla, že když si dítě tímhle párkárt projde, je 99% šance, že ve škole bude vůči běžným infekcím imunní. Prevence na bázi přírodních přípravků sice existuje (např. echinacea), ale nedoporučuje se dětem mladším jednoho resp. tří let. Ale pokud kojíš, můžeš echinaceové přípravky používat Ty. Aspoň částečně to ochrání Vás obě. Tak se hlavně držte, holky, a ať už Vás nic tak dramatického nepotká!
 Miška, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Těžce nemocné dítě 

(1.11.2001 11:26:58)
Viky, to jsem ráda, já se nemohla dočkat, že napíšeš konečně něco takového. Dovedu si představit, že ji teď nespustíš z očí a že ji pořád jen objímáš a hladíš.... Tak vám oběma přeji, ať už vás nic zlého nepotká. Hodně štěstí a zdraví!:))
 Loonette, 26.tyzden, syn 4 roky 
  • 

Re: Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích 

(27.10.2001 4:11:41)
Viki, to je hrozne, co pises. My sme so synom zazili velmi podobnu situaciu, ked mal nieco vyse roka. Dostal chripku a cele to zacalo zvracanim, horuckami a hnackami. Boli sme doma v takom stave asi 2 dni. Hoci bral nejake tabletky, vsetko z neho vyslo von, kedze vracal a hnackoval, a uz som na nom videla, ze je zle - nejedol, nepil, nevnimal a bol apaticky, uz ani nevladal plakat. Potom este dostal febrilny krc a tak som konecne volala sanitku. Na moje velke prekvapenie neprisli, lebo vraj oni su zachranka pre dospelych (!!!),teda som zavolala svagrinu s autom a ona nas okamzite odviezla do nemocnice. Poslali nas sice z klasickej pohotovosti na infekcne oddelenie cez pol mesta, tam si nas nechali obidvoch, okamzite mu nasadili inzufie a lieky ale tiez hovorili, ze do rana by uz asi nebol doma prezil, bol prilis dehydrovany. Jednali bleskurychle a profesionalne, za co som im ozaj vdacna. Preto som prekvapena, ze pri takom malom babatku ako mas ty, si lekari dovolia byt pohodlni a odflaknut svoju robotu. Drzim vam palce,nech sa ti dcerka rychlo uzdravi. A tiez pridam svoju radu - skus byt neoblomna a otravuj, ak mas pocit, ze je nieco zle, nenechaj sa odbit. Drzim palce.
 Zita Stastkova,dcera 4 roky,syn 9 mes. 
  • 

pritomnost matky naobtiz? 

(21.2.2001 20:26:32)
Myslim, ze se situace v nemocnicich samozrejme zlepsuje, ale bohuzel krasne prostredi a hromada hracek nenahradi lidsky, mily a ohleduplny pristup lekaru k malym pacientum. To je prave to, co mi chybi. Zda se mi, ze lekari se snazi udelat vsechny potrebne zakroky bez ohledu na to, jak dite celou "akci" ponese. Setkala jsem se s udivem, proc chci byt u odberu krve svoji dvoulete dcery a byla jsem od toho odrazovana, protoze bych se mohla umazat. Reknete, proc je normalni vzit si dite od rodicu a zavrit dvere? Male dite by prece neslo jakykoliv a zvlaste pak bolestivy zakrok lepe za pritomnosti matky.Zastavam nazor, ze by se detem melo rikat, co je ceka a ze by se jim melo umoznit projit vsemi utrapami za pritomnosti blizke osoby. Odber krve, rengen, vyplach zaludku..to jsou namatkou ukony, kde podle mnohych lekaru a nebo spis sester? rodic nema co delat.
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: pritomnost matky naobtiz? 

(21.2.2001 21:14:18)
Ahoj Zito, zřejmě mám o něco lepší zkušenosti než Ty. Má přítomnost při odběru krve našich prcků (dva roky) je pro laborantky naprostou samozřejmostí, držím je na klíně, kluci ani nezabrečí, spíš komentují: "stačí, stačí, dobrý, stačí atd.". Takže opět - co člověk, to názor a znovu se potvrzuje, že všechno dělají jen lidé.
 Marcela, 3 děti 
  • 

Děti v nemocnici 

(26.2.2001 21:09:24)
J dětskou nemocnicí v Brně mám dvě zkušenosti - jednu negativní (s oddělením -ORL) a jednu pozitivní, ovšem starou dva roky, s oddělením 67 (tuším,že to byla interna. Zatímco na oddělení 67 mohly návštěvy denně a to až na pokoj (k batolatům kdykoli), na ORL děti převlečete a předáte sestře. O pobytu rodiče s dítětem není zmínka a návštěvy se konají na chodbě před oddělením.
 Zuzka 
  • 

PARDUBICE ORL 

(20.1.2004 18:23:59)
Naše návštěva v nemocni na orl Pardubice byla kvůli odstranění nosní mandle.Moje dcera bude jí 5 tam strávila semnou dva dny.Skušenosti jsou naprosto v superlativech.Paní co si s dětmi chodí hrát,si napsala jídla,které děti nemají rády a udajně se tam nestane,že by dítě to jídlo dostalO.Překvapilo mne mile,že poprosili maminku do 14 leté slečny,aby si u dcerky zůstala ve dne zákroku až do večera.Tomu jsme ani nemohla uvěřit.Sestry měly profesionální přístup,všichni byli milý hodní.Místo injekcí dětem podávali siprupy-no senzace.Takže moje nejlepší skušenost s nemocnicemi jsou PARDUBICE.
 veronika šviráková jeden syn 
  • 

horečka 

(3.2.2004 12:24:41)
martinek měl něco málo přes rok, bylo to minulý rok v ůnoru. od rána zvracel a teplota stoupla na třicet-devět. celý den jsem o něj pečovala, snažila jsem se aby mu teplota klesla proto jsem mu také dělala zábaly i když mi ho bylo líto jak moc plače a klepe se...večer když byla teplota stále vysoká a martinek zvracel i po napití čajem rozhodla jsem se s manželem jít na pohotovost. sestřička s pohotovosti nás poslala na infekční, byla jsem tam s martinkem tři dny. ted má zánět nosohltanu a špatně se mu dýchá, po dnešní návštěvě u pana doktora jsem klidnější protože ma sirupek na uklidnění krčku , pokaždé jak mi onemocní mám o něj strach.......
 Eva M., syn Tom 
  • 

FN Olomouc, dětská klinika odd. JIP 

(19.4.2004 14:10:14)
V roce 2001 onemocněl pár dnů po 3. narozeninách Tom. Po 4 dnech lečby u dětské lékařky, ke které jsme chodili od jeho narození, jsme z mého popudu navštívili FN Olomouc, kde byl syn okamžitě hospitalizován na dětské klinice se zápalem plic (dětská lékařka léčila běžné nachlazení a ani stížnosti syna na bolesti při dýchání a má žádost o provedení rtg snímku nebyla vyslyšena).Další den při podrobnějším vyšetření byla zjistěna tekutina v hrudním koši a syn předán k zavedení odsávání na oddělení JIP dětské klinice. První 6 dnů jsem s ním bohužel být nemohla - byl příliš malý, vše jej rušilo a navíc byl tlumen léky. Od 7. dne jsem již mohla být se synem po dobu 24 hodin. MOc si vážím vysoce kvalifikovaného a laskavého
přístupu lékařů a sestřiček z tohoto oddělení. Po 35 dnech jsme byli propuštěni do domácího ošetřování. Dětskou lékařku jsme okamžitě změnili a od té doby už je pro nás dva pobyt na JIPce jen černou vzpomínkou, i když jsme tam pozvali spoustu výborných lidí.
 Lenka N., Lucka 2,5r 
  • 

Prostějovská nemocnice 

(7.11.2004 22:08:23)
Poprvé jsme byli s dcerou v prostějovské nemocnici na dětském odd. v lednu 2004 na vyšetření CT (poslala nás naše neuroložka-malá pro opožděný motorický vývoj předtím 11 měsíců rehabilitovala Vojtovou metodou a ani v 18-ti měsících nechtěla chodit). Vzhledem k tomu, že vyšetření probíhalo v celkové narkóze, čekal nás třídenní pobyt. Měli jsme naštěstí samostatný pokoj (s doplatkem), ale i tak byla dcera strašně vystresovaná. Pobyt jsme si ještě zopakovali po měsíci na jiné vyšetření. Musím říct, že jsem byla s přístupem personálu spokojená,sestřičky i lékaři byli příjemní - paní primářku Minaříkovou sama dobře znám od dětských let, kdy byla mojí odbornou lékařkou.
Před měsícem jsme si pobyt v nemocnici znovu zopakovali-Lucka si při pádu prokousla jazyk a bylo z toho nakonec šití opět v celkové narkóze. Tentokrát jsme byla na běžném odd. ORL, ale ani tady si na přístup nemůžu stěžovat. Dcera to navíc prožívala už úplně v pohodě, byla tam spokojená. Jediným problémem bylo jídlo pro malou-po zákroku nebyli schopní jí dát nic k večeři (jedla naposledy brzy dopoledne, pak už měla ten úraz), takže jsem musela volat manželovi, aby jí něco přivezl.
 Soňa Hrubá 
  • 

Spokojenost 

(1.12.2005 15:23:27)
Dva dny po propuštění z Podolské porodnice,kde veškerá péče byla super,jsem byla nucena po dvou probrečenných nocích i dních mého syna,navštívit Příbramskou nemocnici.Zde si nás nechali tři dny na pozorování.Vřelý přístup personálu,odpověď na každou z mých otázek,dostal do pohody nejenom mně,ale i mého syna.Malého dokrmili a já se dostala do psychické pohody.A poté si doma užívala mateřství naplno.
 Andy, Jiřík 11 měsíců 
  • 

FN Bulovka - dětská infekční klinika 

(17.12.2005 15:49:03)
Je tomu asi měsíc, kdy se můj syn ráno vzbudil asi v pět hodin, což není normální, protože se budí v osm, šla jsem k postýlce vzala ho do ruky, a už sem věděla, že je zle. Změřila jsem mu teplotu a po odeštení měl 40,2. Dala jsem mu mléko, a ihned po tom panadol. Netrvalo to dvě minuty a okamžitě všechno vyzvracel. Když jsem ho přebalovala, zjistila jsem, že má i průjem. Jelikož byla sobota, nemohla jsem jít ihned k doktorce, čekala jsem do šesti do večera a jeli jsme na pohotovost. Mezitím malej odmítal cokoliv jíst a pít. Snažila jsem se alespoň čaj po lžičkách, ale ani to ne. Na pohotovosti mi řekli, že je vše v pořádku, že je dostatečně zavodněnej. Dostali jsem nějaké léky a já klidná jela domů. Jenže všechny léky, pití, jídlo okamžitě zvracel a každou půl hodinu jsem ho přebalovala. Druhej den jsme jeli rovnou do FN bulovka, protože je to nejblíž, tam si nás okamžitě nechali, že je dehydrovanej, a jak to, že nás neposlali rovnou s tý pohotovosti a tak. Samozřejmě jsem se nechala hospitalizovat s ním. Všechno bylo perfektní, doktoři, sestřičky až do třetího dne naší hospitalizace. Paní, co se mnou ležela na pokoji s holčičkou mi říkala, že viděla v umyvadle nějaké broučky. Hm., pak jsem je viděla taky. Byli to šváby - na infekčním oddělení a nejenom v umyvadle, ale i na stole, kde bylo jídlo a děti tam měli piškoty. Naštěstí další den malej začal pít čaj a rýžový odvar a začal trochu nabírat zpět váhu (za jeden den zhubnul kilo), tak jsme další den mohli jít domů. Po příjezdu domů, jsem nechala tašky venku na mrazu, všechny věci jsem vyndala a vyklepala, než jsem věci odnesla domů, aby se mi šváby neusídlili i doma. Všichni mi tvrdili, že šváby jsou jen tam, kde je čisto, ale to by asi na Bulovce brzo umřeli, protože za pět dní naší hospitalizace byla na našem pokoji jen jedinkrát uklízečka a ta vytřela jen cestičku mezi postelema ke dveřím. Tak jestli takhle má vypadat infekční oddělení pro děti, tak nevím. Jinak na personál si opravdu nemůžu stěžovat, až na jednu sestru, která celou noc spala a nutila mě v jedenáct hodin, ať syna nakrmím a pak ať si přijdu ráno v sedm. Když jsem jí řekla, že ne, že malej v noci nejí, že mu dám v osm, jak je zvyklej a pak až ráno, tak řekla, že neexistuje, co kdyby se vzbudil v noci a měl hlad. Když jsem jí řekla, že bych si teda v noci pro to jídlo přišla, tak mi řekla, že ne, že děti mají jíst naposledy v jedenáct a pak mají mít do sedmi pauzu. Když jsem šla v noci na záchod, tak jsem pochopila proč. Chrápala na celé kolo (v sesterně byl jen závěs a nebyli tam dveře). Když jsem šla na záchod po druhé (nemohla jsem tam spát), což bylo asi v půl páté ráno, šla jsem okolo pokoje, kde byli otevřené dveře a brečela tam holčička (byli jí asi tři roky), tak jsem se na ní šla podívat, jestli se podaří mi jí uklidinit a co jsem vyděla mě vyděsilo. Seděla v postýlce, nožičky jí vyseli dolů koukala na zem a plakala. Povedlo se jí vytrhnout kanilku a schodila na zem kapačku a ta se rozbila. Upozorňuju, že to bylo hned naproti tý sesterny a tu sestru to nevzbudilo. Tak jsem jí šla vzbudit a hrozně se divila, kdy se to stalo, že se tam byla před chvílí dívat. Tohle mě utvrdilo v tom, že bych dítě v nemocnici samotné nenechala. Hlavně malej fakt potřeboval každou půl hodinu přebalit, protože měl úplně červenou prdelku a když se pokakal, tak ho to pálilo, tak si nedovedu představit, že by v tom byl celou noc.
Další noc tam byla sestra, která byla pořád v pohotovosti, malej zabrečel a hned byla u nás na pokoji a to tam byl se mnou, ale vždycky se přišla zeptat, jestli něco nepotřebujeme, jestli nemá hlad...atd. Tak taková je má zkušenost s nemocnicí.

 Petra Oborná, 2 děti 
  • 

Roční dcera v nemocnici 

(19.10.2006 19:19:39)
Dobrý den, chci se podělit o zkušenost s pobytem v nemocnici. Den před prvními narozeninami dcerky jsme museli odjet do nemocnice, protože kašlala tak, že se nemohla nadechnout a modrala. Jeli jsme do Havířova. Nechala jsem se hospitalizovat s dcerou. Cítím potřebu napsat, protože o Havířovské nemoncici bylo napsáno a řečeno hodně špatného a já mám naprosto odlišnou zkušenost. Během 10 dnů našeho pobytu jsem se setkala s paní primářkou i několika lékaři a všichni byli naprosto skvělí. Vše vysvětlili, odpověděli ochotně na všechny mé otázky. Udělali opravdu veškerá možná vyšetření. Sestřičky byly naprosto úžasné. V noci jsem slyšela jak se staraly o dětičky, které tam z nějakých důvodů zůstaly bez maminky, nenechaly je plakat. Byla jsem svědkem jak asi čtyřletý chlapec nechtěl jíst, protože mu nechutnala pomazánka a sestřička mu nabídla jinou. Tímto chci Havířovské nemocnici, konkrétně dětskému oddělení a JIP moc poděkovat. Všem maminkám mohu jen doporučit.
 Petra+Mišák 
  • 

FDN Brno kontra FN Olomouc 

(3.11.2006 9:10:47)
Přečetla jsem si pár článků a s hrůzou si uvědomila, že se za těch osm let ve FDN Brno mnoho nezměnilo.
Dnes mi doma odmlouvá zdravý, krásný osmiletý kluk. Jen naši blízcí vědí, že se mu přes půl bříška táhne jizva. Proč?
Míša se narodil císařským řezem s poctivými čtyřmi kily porodní váhy a od začátku se měl čile k světu. Ve třech týdnech začal najednou horečkovat. Jeho pediatrička nám okamžitě doporučila jet do nemocnice – u takového miminka nejsou horečky běžným jevem. Ve FDN Brno nás chvíli nechali čekat v narvané čekárně, ale faktem je, že nás vzali přednostně – jiné tak malé mimčo tam nebylo. Doktorka na něj koukla jedním okem, zeptala se na příznaky, z kterých jsem objektivně mohli uvést jen tu horečku a poslala nás na rentgen (!). Rentgen nic neukázal tak prý máme jít domů a horečku srážet ibuprofenem. Konec, tečka.
Po dvou dnech, kdy se mi synek nechtěl hnout od prsu a přesto zhubl na porodní váhu, plakal, kroutil se a vzdychal (i miminko umí vzdychat!), kdy jsme střídavě jásali nad poklesem teploty po ibuprofenu a propadali zoufalství, když začala lézt zase nahoru, nás měli v nemocnici zpět. Tatáž doktorka koukal do papírů a povídá: “ Já mu nevzala moč? To jsem ale kráva…“ Já to tehdy neslyšela, protože jsem konejšila synka, ale manželovi to vyrazilo dech natolik, že ani nehlesl. Později mi řekl, že ještěže tak, že by jí jinak asi přerazil.
A tak si nás tam nechali s prudkým zánětem močových cest. Sice bylo vidět, s jakým „nadšením“, ale kojila jsem, tak jim nic jiného nezbylo.
14 dní jsem proseděla na kovové židli vedle postýlky, ve které ležel synek napojený na infúzi, kojila toho hladovce shrbená a zkroucená, vecpaná mezi dvě postýlky, doufala, že mě sestra v noci vzbudí, až se malý probudí na kojení (dostala jsem lůžko v pokoji na druhém konci chodby a po dvou nocích na židli jsem si už musela jít lehnout), lezla sestrám na nervy svou snahou starat se o něho sama (představte si, že jsem své první miminko chtěla sama převlékat a přebalovat!) a marně naháněla doktory a snažila se zjistit, proč má proboha v jeho věku zánět ledvin! Po sérii vyšetření, kdy nás šoupali sem a tam jak balík s mléčným přívěskem (co jiného jsem pro ně byla, než otravný stroj na mléko) a já se zase nic nedozvěděla, už jsem se fakt sesypala (žádný div v šestinedělí). Když se do toho naštvaně vložil manžel, doktorka se hrozně divila, co prý mi je, vždyť mi přece všechno říká!
Po 14 dnech jsme z nemocnice vypadli a doufali, že to byla jen noční můra, která se nebude opakovat. Za tři týdny jsme tam byli zpátky se stejnou diagnózou.
Ukázalo se, že překážka na močovodu sama od sebe nezmizí, dál bude městnat moč a v ní se budou vesele množit „zubaté potvůrky“ – třeba obyčejné E.coli. Náš druhý pobyt v této nemocnici byl o něco veselejší, byly totiž prázdniny a my byli na oddělení pro velké děti. Sestry prima a dokonce se našel i jeden (!) mladý doktor, který mi podrobně vysvětlil, co že to malému vlastně je a co se s tím dá dělat a že nejlepší by zřejmě bylo operovat. Teď ale bude muset být trvale na chemoprofilaxi, aby se záněty neopakovaly.
Potřetí jsme v dětské skončili, když bylo Míšovi osm měsíců, po lékařem doporučeném vysazení léků (byl bez nich přesně tři dny). Tehdy to bylo nejhorší a mně konečně došlo, že lékaři opravdu nejsou „bozi v bílých pláštích“. Při vizitě lékařka vtrhla do pokoje, nepozdravila, maximálně mě sprdla, proč není malý svlečený, řvoucí a vyděšené batole fofrem prohlédla, na nic se nezeptala, načmárala něco do karty a zmizela. A chraň bůh, abych se do karty podívala! Když to sestry zjistily, prostě ji odnesly. A taky třeba odnesly malého neznámo kam a když ho vrátily, opět řvoucího a vyděšeného, ukázalo se, že byl na odběru krve. Když jsem protestovala, proč mi to neřekly, abych mohla být s ním, divily se proč jako. Stále jsem kojila, synek nebyl žádný drobek a udržet ho při tom v náručí už se prostě nedalo. Tak jsem si ho začala brát na kojení na pokoj. Když se o tom dozvěděla doktorka, vyjela na mě, jak si to představuju, na mém pokoji je jiná mikroflóra, co když malý něco chytí (narvaný antibiotiky až po uši). Na můj dotaz, ať mi tedy poradí, jak mám v pokoji pro pět dětí se dvěma maminkami nakojit na židli skoro osmikilové batole a jestli mi v tom případě doporučí přestat kojit, jen něco zakoktala a ztratila se.
Když nám pak při propouštění urolog na dotaz, zda není možné těm infektům trvale zabránit, řekl, že se nedá nic dělat, že s tím prostě bude muset žít, došla nám trpělivost.
Zkontaktovali jsme dětskou urologii v Olomouci a objednali se. Mezitím Míšovi zase našli v moči bakterii, bohužel nějakou pěkně odolnou mršku. Nefrolog pokrčil rameny – znova hospitalizace a antibiotická léčba. Nakonec jsme ho ukecali, antibiotikum sehnali sami a jezdili denně na injekci. Míšovi totiž subjektivně vůbec nic nebylo.
A pak jsme konečně absolvovali vyšetření v Olomouci. Okamžitě zařazení do operačního programu, operace za dva měsíce, pokud prý nechceme, aby skončil s jednou ledvinou.
A teď tohle smutné vyprávění nabírá obrátky ke šťastnému konci.
Míšu operovali téměř přesně na den rok od jeho první zkušenosti s nemocnicí. Na olomoucké dětské klinice jsme měli pro sebe svůj pokoj. Dostali jsme ho už na předoperační vyšetření v narkóze, ale moc jsme v něm nepobyli. Na vyšetření jsme mohli přijít brzy ráno (to šlo, máme v Olomouci příbuzné), odejít jsme měli odpoledne, až bude prcek bezpečně z narkózy venku, ale už po obědě mi doktorka s pohledem na synka lítajícího jak čamrda po chodbě, povídá: „Víte co, běžte. Evidentně už nás nepotřebuje“.
Na operaci nastupoval taky brzy ráno, odnesla jsem ho skoro až na operační sál. Hned po operaci mi ho ukázali a doktorka mě posílala domů (do Brna) s tím, že na JIPku za ním nemůžu. Já už ale byla vycvičená, šla za primářem, dostala místo na společném maminkovském pokoji a hned druhý den seděla na JIPce u Míšovy postýlky. Dostala jsem ho odtamtud o den dříve! Hlavně díky primáři, který byl sice srandista, ale měl rozum a pochopení. Míša nechce pít z flašky? No tak ho nakojte! Nebudeme vědět, kolik toho vypil? No bóže, hlavně že je spokojený. Potřebuje pochovat? Tak si k němu lehněte! Chlapeček na vedlejším lůžku měl stejnou operaci jako Míša dělanou dvě hodiny před ním, ale nemohl mít u sebe maminku (3 další sourozenci) a z JIPky šel až den po nás. To o něčem svědčí, ne?
Na oddělení jsem si po zkušenostech z Brna připadala jako v ráji. Ráno po snídani sestra ohlásila vizitu, přišla příjemná usměvavá doktorka, pozdravila, zeptala se, jak se vede, co nového, pak požádala, ať malého rozbalím, prohlédla ho, nechala zabalit a řekla co a jak dál. Žádné stresy, nervy, Míša se celou dobu culil. Nechce spát v postýlce? Vemte si kočárek! Venku je pěkně, zítra se běžte projít do zahrady. Přijela za Vámi parta kamarádů v historických kostýmech? Proč jste je nevzali nahoru na oddělení? Já jen zírala. Žádný lékařský zásah neproběhl beze mě, o všem mě informovali, lékařka mi kreslila do notesu močové ústrojí a vysvětlovala, co proběhlo a co může nastat… Prostě jsem si připadala jak ve snu.
A když nás propustili a my po týdnu při kontrolním odběru s hrůzou zjistili, že má Míša v moči zase tu stejnou potvoru, jako před pár měsíci, v Olomouci mu vyčistili předkožku a potvora byla pryč. Bez antibiotik. Že to nenapadlo doktory v Brně? Mají toho přece tolik…

Když se dnes dívám na svého šikovného, hubatého, spokojeného osmiletého syna, s vděčností vzpomínám na paní docentku z Olomouce, která svým rozhodnutím zřejmě zachránila jeho malou ledvinu, a na všechny tamní lékaře a sestry, kteří nám tu těžkou dobu svým přístupem co nejvíce usnadnili. A na FDN Brno? Na tu se snažím zapomenout.
 Petru 
  • 

Re: FDN Brno kontra FN Olomouc 

(3.11.2006 10:15:55)
Milí Petro, nerada čtu dlouhé příspěvky, ale ten TVŮJ JSEM PŘEČETLA JEDNÍM DECHEM. To je moc fajn, že jste dobře dopadli, že jste měli sílu hledat pomoc jinde. Je pravda, že v cizině je zdravotnictví drahé, ale přístup lékařů a informování o zdrav.stavu i léčbě jako v Olomouci je pro spoustu lidí důležité. Kéž by se dala spojit dostupnost léčení u nás s přístupem lékařů v zahraničí. I když jak si vzpomenu na diskusi pod článkem o porodu v Kanadě, tak to asi není nikde jen jen růžové. Tak si přejme, ať můžeme zažívat takové lékaře a sestřičky jako jste vy zažili v Olomouci.
 Lenka 
  • 

Re: FDN Brno kontra FN Olomouc 

(3.11.2006 12:45:34)
Musím se připojit ke chvále na dětskou urologii FN Olomouc. Syn tam absolvoval 2 hospitalizace, z toho 1x operaci vrozené vady a byli jsme moc spokojeni, sestřičky, doktoři, veškerý personál super!!!
 Jana, syn Honzík 4,5roku 
  • 

Nemocnice Sokolov 

(17.1.2007 22:25:44)
Dobrý den,
koncem roku jsme strávili týden v nemocnici v Sokolově se spálou. Honzík byl 3 dny na infuzi kvůli zvracení a pak dostával antibiotika. Byli jsme velmi příjemně překvapeni ochotou, profesionalitou a vzornou péčí, vše nám vždy vysvětlili a poradili. Mají tam i velmi hezky zařízené pokoje a hernu. Pokud musíte s potomkem do nemocnice, tu zdejší můžu jen doporučit.
 Konie 


Nemocnice Valašské Meziříčí 

(19.1.2007 14:23:32)
První zkušenost s pohotovostí: syn tehdy dvouletý se večer začal dusit. Čtyři dny jsme se léčili na kašel. Jeli jsme radši na pohotovost. První co bylo, sestra mě seřvala na dvě doby, proč jedeme až teď, proč jsme si nešli ke své lékařce a nasraně odešla. Přišla jiná, mladá a usměvavá, které jsem mohla vysvětlit, že jsme u lékařky byli, dostal sirup a teď večer se to zhoršilo a že bych nerada, aby se udusil. Pak už byla péče příkladná. Sice na nic nepřišli, pustili nás domů a až později pan doktor imunolog zjistil, že má sníženou imunitu, dostal kapky a po dvou letech je syn zdráv.
Druhá zkušenost: Dcera, tehdy asi 4 roky, si na procházce rozbila čelo, slušná hluboká rána 1 x 1 cm. Sestra mě na chirurgii seřvala, že nemám její kartičku pojištěnce. Běžně si ji na procházky beru :-) Bylo pro mě důležité dostat dceru včas k doktorovi, ztrácela vědomí. Pokud bych se vracela domů pro kartičku, nevím... Potom už opět péče příkladná. Držela jsem ji za ruku, když ji šili, byla statečná, nechali si nás přes noc na pozorování, vše vysvětlili, sestry ochotné.
Třetí zkušenost: Dcera letos, 6 let, začala před silvestrem zvracet. Protože mám zdravotnické vzdělání, byť jsem zběhla, snažila jsem se to zvládnout nejdřív doma s konzultacemi s lékařkou samozřejmě. Nasadili jsme dietu. Ale malá byla slabá, neudržela ani lžičku čaje, všechno vyblinkala. Druhý den se přidal průjem a teploty a tak jsme na silvestra večer jeli na pohotovost. Přijeli jsme o půl sedmé, pohotovost končí v sedm. Jen jsem řekla, že malá zvrací aa má průjem, zprdla mě sestra, že jsem měla přijet dřív a ne teď když oni končí. (Končit měli za půl hodiny!) V klidu jsem jí vysvětlila, že mám zdravotnické vzdělání, že jsem vše konzultovala s dětskou lékařkou a přesně popsala příznaky, a že už jsme tohle mnohokrát zvládli doma, ale že tohle bude těžší. Navíc některé příznaky odpovídaly zánětu slepého střeva. Od té chvíle už byla milá, paní doktorka byla také milá, poslali nás na chirurgii, tam se pan doktor divil, že se musí nejdřív odebrat krev a moč, takže jsme šli na dětské odělení, kde si nás nechali. Lékaři byli usměvaví, vše vysvětlili, sestry byly některé milé, některé méně, ale neprudila žádná. Teplotu jsem malé měřila sama, léky jsem jí také dávala sama. Pomohla kapačka, pak se vše rychle spravilo. Co velice oceňuji bylo klepání na dveře před vstupem kohokoli. To že jsem dělala ošetřovatelku mé dceři místo sester, mi nevadilo. Měly práce nad hlavu. Zarazilo mě sice, že dostává malá slazený čaj, ale já jí vařila svůj, takže jsem neprudila :-) K dispozici je kuchyňský koutek s mikrovlnkou, varnou konvicí a ledničkou. Hračky tam děti taky mají, byly tam i paní, které se jim věnovaly. Něco jako vychovatelky. Myslím, že děti školou povinné tam i jakoby doučují. Dokonce se mi jedna paní vychovatelka omlouvala, že se mé dceři nevěnovala, protože tam měla malé děti, které neměly maminku. Což mě udivilo, od toho jsem tam s dcerou byla a je logické, že když tam jsem, tak se jí nemusí věnovat a má čas na děti, které jsou samy. Takže si nemůžu stěžovat.
S porodem už to bylo jiné, ale to je jiná kapitola a je to o lidech. Asi jsem neměla štěstí. Ale s dětským oddělením mám dobré zkušenosti, jen by sestry měly při příjmu nechat maminku všechno říct, než po ní vyjedou :-)
 Monika, Daník 3 roky 
  • 

Nosní mande v Kladně 

(20.4.2007 23:42:38)
Musím vám napsat svoji dobrou zkušenost s ambulantní operací nosní mandle v oblastní nemocnici na Kladně. Syna jsem objednávala 14 dní dopředu. Ochotná sestřička mi většinu dotazů odpověděla po telefonu. Příjemné pro mě bylo:"dejte mi svůj email a já vám pošlu veškeré informace. Můžete se také podívat na naše internetové stránky. Ráno jsme nastoupili v 7.30, rychlé vyřízení karty u sekretářky, několikaminutový příjem od lékaře a pak rychle na pokoj. Ochotný lékař mi odpověděl jakou děti dostanou narkózu, jak rychle se probudí a v kolik se budou odebírat domů. Na pokoji je 6 postýlek, 5 větších, jedna pro mimi. Židle pro dospěláky je ke každé postýlce, plyšák pro jednotlivé dítě, obrázky na stěnách, barevné žaluzie. Koberec na hraní i s hračkami. Děti si chvilku hrály, sice nás vzali až v 9.45. Krátce před tím dostali děti žízeň a hlad, ale pak to šlo jako na drátku. Menší výtka, by byla k seznámení jak odvoz dětí na sál bude vypadat. Děti jsme doprovázeli až k operačnímu sálu, vraceli nám je po 20 až 30 minutách. Pooperační pokoj sousedící s dětským, ochotné sestřičky, vstřícní lékaři. Děti odjížděli na sál i se svými plyšáky. Asi 20 minut strávily děti na pooperačním pokoji za přítomnosti sestry a rodičů, pak hodinku dospávali v postýlkách. Syn šel v 11h poslední, ve 12.30 už byli vzhůru všichni ostatní a přesně ve 13 h nás přišla poučit paní doktorka jak se chovat po operaci. Krátce děti prohlédla, sestřička jim vyndala kanylku, rozdala propouštěcí zprávu a po 13 h už byli všichni na cestě domů. Oddělení je nové, moderně zařízené, sestřičky i lékaři milí. Mohu jen doporučit.
 Iva  
  • 

Nermocnice v Klatovech 

(24.4.2007 13:34:58)
Stále někde čtu nebo slyším v televizi o tom, jak se zlepšuje prostředí nemocnic pro děti, o nemocnicích přátelských dětem, atd. A pak musím se svým dítětem do nemocnice a nestačím se divit. V roce a půl byl můj mladší syn hospitalizován v nemocnici pro podezření na hemofila. Asi tři dny byl na JIP, pak jsem se k němu nastěhovala ne pokoj v klatovské nemocnici. Bakteriální nákaza se u něj nepotvrdila, řekli mi tedy, že je nejspíše virová (později mi jiný doktor v Plzni řekl, že to je nesmysl) a že tam ještě musíme pobýt aspoň přes víkend, protože onemocnění je smrtelné. Nechci samozřejmě riskovat, a tak jsme tam zůstali. Ale byla jsem rozčarovaná z podmínek. Všechny maminky s dětmi tam celou dobu byly zavřené ve svých pokojích, nesměly s dětmi nikam vycházet ani se samy stýkat, prý kvůli infekčním nemocem, ale bylo to uprodtřed léta a žádné takové nemoci tam nikdo neměl. Vybavení pokojů bylo doslova předpotopní, žádné veselé nemocnice, barevné stěny atd. Dítě jsem držela v pokoji jako nudle, na hraní měl pár hraček, které vypadaly, jako by je vytáhly z popelnice. Neustále brečel, běhal ke dveřím a chtěl ven. Kdykoliv jsem šla na záchod, spustil hrozný křik. Celé čtyři dny nebylo možné se nijak zabavit. Navíc zdi mezi pokoji byly skleněné, sice zamalované, ale bylo slyšet, co se děje vedle. Myslím, že všechna modernizace nemocnic a zlepšování služeb se děje ve velkých nemocnicích krajských měst, ale sem na malé město ještě nedorazilo nic.
 Lucie 2 děti (9 let a 4 měsíce) 
  • 

Moje hojné zkušenosti 

(28.5.2007 14:58:01)
Mám zkušenosti s 5 nemocnicemi. V každé se chovali jinak.
Když jsem byla poprvé v roce 1999 hospitalizovaná se starším synem (laryngitida) v nemocnici v Kyjově nevycházela jsem z údivu. Postel jsem měla úplně jinde než moje dítě. Dítě bylo na pokoji s jiným malým pacientem, tento pacient měl střevní chřipku. Chování sestřiček k ostatním pacientům bylo přezíravé. Prostě jim daly léky a dál se o ně nestaraly. Neměla jsem ani moc informací, co synovi je. Jakou má nemoc a jaká jsou rizika. Domů nás propustili relativně zdravé, ale bez léků. Ovšem tu střevní chřipku jsme si odvezli oba. Za tento pobyt jsem platila 200 Kč za den, jako příspěvek na stravu.
Když zde byl syn hospitalizován ještě v 5 letech, změnil se přístup sester i doktorů k lepšímu. Měli jsme mnohem více informací o jeho zdravotním stavu. Ale prostředí zůstalo stejné.
Další hospitalizace byla v roce 2000 v nemocnici v Opavě. Sanitka dojela do 5 minut. Dítě jsem měla na pokoji. Krásné útulné prostředí, spousta hraček. Na pokoji jsem byla sice ještě s jednou maminkou, ale její syn měl stejné onemocnění jako můj. Doktoři mě informovali, jaké léky dostává a co bude dál. Nezaplatila jsem ani korunu.
Nemocnice v Uherském Hradišti 2005 - syn měl zánět ledvin. Hezké prostředí. Tady jsem se synem neležela, ale každý den jsem za ním odpoledne dojížděla. Nebyl problém sehnat doktora, aby mě informoval, vše mi laicky vysvětlili. Starší děti měly na pokoji televizi, takže se nenudily. A syn vždycky říká, že až bude zase ležet v nemocnici, tak jedině tady. Nejvíc vzpomíná na sestřičky.
Nemocnice Mladá Boleslav 2007 - mladší syn (3 měsíce). Krásné prostředí, dvoulůžkové pokoje, spousta hraček, na pokoj chodí i sestřička, která se stará dětem o zábavu, je zde možnost půjčit si hry, nebo se starším dítětem zajít do herny. Doktoři chodí 3 x za den Vás informovat, co se bude dít, na jaké vyšetření půjdete, nebo se jen zeptat, jak se Vám vede. Sestřičky uměly pěkně zacházet s mým dítětem. Nebyl problém, když jsem si potřebovala odskočit, aby jej pohlídaly. Za tento pobyt jsem sice také platila 200 Kč za den, jako příspěvek na stravu, ale zde mi to nevadilo.
Následně nás převezli do nemocnice v Motole, neboť syn potřeboval magnetickou rezonanci a tento přístroj v MB nemají. Prostředím jsem byla šokována. Jako kojící matka jsem měla nárok na vlastní pokoj, takže to bylo celkem fajn, ale ostatní maminky spaly na zemi na rozkládací sedačce (3 na jednom pokoji). Lékaře jsem viděla pouze dopoledne na vizitě. Když jsem s ošetřující lékařkou potřebovala mluvit, trvalo mnohdy hodinu, než se podařilo sestřičkám ji najít. Nejvíc mě zaskočila naprostá neorganizovanost. Nikdo nebyl schopen vám říct, v kolik hodin půjdete na jaké vyšetření. Sestřičky byly ale perfektní. Moc hezky se o děti bez rodičů staraly a i rodičům uměly poradit. Jediné co mne uklidnilo, bylo to, že se nás ujala stará praktická lékařka. Pokud bych měla na kontroly chodit k té, která nás ošetřovala, žádala bych změnu lékaře. Možná byla chyba v tom, že byla mladá a nezkušená. Chyběl jí cit v jednání.
To jsou tak moje zkušenosti s nemocnicemi
 Jarka, dvě děti 
  • 

Dětská nemocnice Brno 

(14.1.2008 14:29:36)
Syn (4 roky) byl nedávno na jednodenní chirurgii - trhání nosní mandle. Zatím nevíme, jestli mu to pomohlo, na to je příliš brzy, ale přístup personálu jsem vnímala jako velmi profesionální a přitom lidský (sestřičky). Při jednodenní chirurgii rodiče s dítětem nezůstávají, odevzdají jej před osmou ráno sestřičkám a mezi 17-18hodinou si ho zase vyzvednou. František si pamatoval pohádky, které jim pustili, a banánový pudink. Většinu času prospal.
 vhotovka 


Nemocnice Prachatice :-) X Dětská urologie Ke Karlovu Praha 2 :-( 

(8.10.2008 23:38:45)
Během měsíce máme za sebou s Honzíkem dvě naprosto odlišné zkušenosti z nemocnice, jednu naprosto úžasnou a druhou naprosto šílenou :-(
Do nemocnice v Prachaticích jsme se dostali naprosto neplánovaně, když mi Honzík na chalupě spadl z postele. Sanitka nás odvezla na dětské oddělení, kde se nás ujala MUDr. Helena Starcová a sestřičky. Tímto bych jim velmi ráda poděkovala za skvělý přístup, protože mě jako naprosto šílenou a brečící matku během chvilky uklidnily a jednaly se mnou a s Honzíkem moc hezky. Paní doktorka mi vše bez ptaní vysvětlila, chovala se klidně a přátelsky a měla s námi trpělivost. V nemocnici jsme zůstali 3 dny a samozřejmostí byla moje přítomnost. Pokoj jsme měli s Honzíkem jenom pro sebe a po celou dobu byly sestřičky velice profesionální, ochotné, usměvavé a hodné a nikdy nebyl problém je na sesterně nebo na oddělení najít. Všimla jsem si, že se velice věnují i ostatním dětem, hlavně těm, co zůstaly v nemocnici bez rodičů. Děti oslovovaly jejich jmény a děti se s nimi nebály mluvit. Dětský pláč na oddělení nebyl téměř slyšet, vládl tam klid a dobrá atmosféra. Připadala jsem si téměř jako na soukromé klinice. Všichni s námi jednali s respektem a empatií, sestřičky se chodily celý den zajímat o naše přání a kontrolovat Honzíkův zdravotní stav, nikdy nevtrhly do pokoje jako vichřice. Několikrát jsem ani nevěděla, že u nás v noci byly :-)Honzíka velmi důkladně vyšetřili, samozřejmě se mu to kolikrát nelíbilo, ale mohl být se mnou a to bylo důležité. Při prvním odběru krve jsem řekla, že chci být s ním a personál to naprosto respektoval, nepozorovala jsem žádnou negativní reakci. Ohleduplně se choval i ostatní personál. Nikdo nás na pokoji nerušil, každý vždy pozdravil, choval se tiše a s ohledem na malé dítě. Jídlo bylo výborné, vždy teplé a bylo ho dost. Pokaždé jsem věděla, s kým mluvím, personál nosil vizitky, lékaři i staniční sestra se mi osobně představili. Vyšetření byla důkladná a MUDr. Starcová mě vždy přišla osobně seznámit s výsledky. Velmi si vážím toho, že mě jako vyděšenou matku vždy ihned informovala a vše mi předem vysvětlila. Dostala jsem veškeré informace, rady i doporučení a byla jsem velice spokojená!
Bohužel náš druhý pobyt v nemocnici byl úplný opak. Opět jsem nevycházela z údivu, ale v tom špatném slova smyslu. Na Urologické klinice v Praze 2, Ke Karlovu jako by se čas zastavil v dobách, kdy pacient neměl žádná práva a matka byla na obtíž. Nastoupila jsem se synem na plánovaný zákrok na dětské oddělení a strávila tam s ním 3 dny. Na pokoji jsme byly 2 maminky a 2 děti. Na oddělení vládl chaos a hluk, neustále tam někdo pobíhal, bouchaly dveře, zvonily telefony, sestry nebyly často k nalezení. Dětský pláč a nářek byl slyšet velmi často. Na pokojích nebyly žádné zvonky pro přivolání pomoci a také tam nebyl ani přebalovací pult! Sestry, lékaři i ostatní personál vždy hlasitě vtrhli na pokoj, rozsvítili a mluvili nahlas i když děti po operaci spaly, takže se téměř vždy vzbudily s pláčem. Naprosto nerespektovali soukromí a práva pacientů. Informace byly strohé, na co jsem se nezeptala, to jsem se nedozvěděla. A když jsem se ptala, viděla jsem, že je obtěžuji. Lékaře jsem viděla jen ráno a to jen krátce, asi 3 minuty u vizity. Celý pobyt jsem téměř netušila s kým mluvím, nikdo se mi za celou dobu nepředstavil, ale všichni znali mě! Personál často ani nepozdravil a neměl vizitku.
Největší šok jsme zažili první den kdy jsme přišli a tento den také syna hned operovali. Já jsem samozřejmě byla ve velkém stresu, ale nikdo na to nebral ohled. Přišla sestra, otevřela postýlku, řekla že si Honzíka na chvilku "půjčí" a odešla. Než jsem stačila něco říct nebo udělat, byla pryč. Snažila jsem se být v klidu, ale když jsem ho slyšel šíleně křičet a plakat, tak jsem to nevydržela a šla na chodbu k sesterně. Tam ho tři sestry držely, další ho napichovala - do ručičky se jim to nepodařilo, tak mu napíchly kanylu do NÁRTU NOŽIČKY!!!! Strašně plakal a sestra co ho měla na klíně ho u toho líbala na čelo, což mi od cizí ženské jako matce dost vadilo!!! Bohužel jsem byla naprosto paralyzovaná tou hrůzou a nedokázala jednat. Po chvíli se jim to povedlo a daly mi ho do poslete na pokoj. Chudáček z toho všeho vysílením usnul a ze spánku stále vzdychal. Dlouhé 3 další hodiny jsme čekali, až půjde na sál. To byl další šok, protože přišly dvě sestry, měla jsem ho dát do postýlky a myslela jsem si, že s ním pojedu k sálu. To jsem se ale zmýlila, protože mě krátce sdělily, že se mám s ním rozloučit a dál s ním nesmím, protože si to prý anesteziologové nepřejí. Zajímavé je, že mi to anesteziolog nesdělil, když se mnou před operací mluvil. Bohužel jsem se nechala odbýt a tak jsem zůstala na pokoji a brečela. Výkon měl trvat hodinu a já během té doby nabyla sebevědomí a řekla jsem si, že až ho povezou ze sálu, že se nedám a chci jet s ním. Když přišla sestra, že pro něj pojedou a že bude na pooperačním pokoji, který je na tom samém oddělení a že tam bude celou noc, byla jsem zase v šoku. Proč by mělo být moje roční dítě samo na pokoji beze mě přes noc? Řekla jsem, že chci jet pro něj s nimi a nastal velký problém. Snažila se mě přesvědčit, ale já už jsem propadla panice a začala jako matka šílet. Neviděla jsem nejmenší problém v tom jet se sestrou výtahem, kterým jezdí všichni, k operačnímu sálu, abych mohla Honzíka už vidět a pohladit ho... Ztropila jsem tam strašnou scénu, pohádala se s vedoucí lékařkou oddělení, která se mnou v tu chvíli jednala arogantně a jako s nesvéprávným jedincem. Všichni zpochybňovali mé přání a až když jsem si vyžádala kontakt na vedoucího kliniky prof. Dvořáčka, že si budu stěžovat, dočkala jsem se změny. Staniční sestra mi najednou byla ochotná vyjít vstříc, sestřička mě údajně špatně pochopila a všechno šlo. Pro Honzíka jsem si dojela k sálu, byla jsem u něj na pooperačním pokoji a už na noc byl u mě na pokoji. Nebudu rozepisovat to, že byl na tom poop. pokoji sám, i když už nebyl připojený na žádný přístroj, že noční sestra, která tam měla sedět tam neseděla, ale sledovala televizi na druhém konci oddělení, přestože jsem jí řekla, že si jdu na chvíli lehnout, protože Honzík spí. Nedalo mi to a vrátila jsem se tam právě ve chvíli, když začal zvracet a málem by se udusil, protože měl přivázané obě nožičky a ručičky k postýlce a NIKDO TAM NEBYL!!! Křičela jsem, že zvrací a snažila se ho rozvázat, moc to nešlo, ale nakonec se mi to povedlo a obrátila ho na bříško. Sestra přiběhla, když už bylo po všem.... Co dodat, NIKDY VÍC!!! I když jsme se tam setkali i s příjemnými sestřičkami, byly to bohužel výjimky. Většina z nich jednala stroze, rychle a bez empatie. I když všichni věděli, že jsem sama zdravotník,nejednali se mnou ani jako s člověkem, natož jako s matkou, ale jako s hlupákem, který je obtěžuje. Po operaci mi nikdo, ani lékař nesdělil průběh operace, jestli bylo vše v pořádku, jak se mám dál doma starat o šití.... Až když jsem se při odchodu domů ptala staniční sestry, dozvěděla jsem se alespoň to nejdůležitější. Bohužel jsem nebyla vůbec spokojená a chování na tomto oddělení považuji na katastrofální. Dobrá matka je pro ně jen ta, co se neptá, nezajímá a hlavně poslouchá a neodporuje.
 Jana 
  • 

Re: Nemocnice Prachatice :-) X Dětská urologie Ke Karlovu Praha 2 :-( 

(9.10.2008 1:07:44)
A co navrhuješ, jaké řešení? Má cenu to začít řešit s vedením nebo je lepší to nechat plavat a doufat, že se nic podobného nebude opakovat? Jsi sama zdravotník, zajímá mě tvůj názor. Je strašné, co se často děje a nikdo s tím nic nedělá. Mnoho lidí si postěžuje na internetu, jakou mají špatnou zkušenost, jak byl personál arogantní a mnohdy nejednal tak, jak měl, ale dál to nikdy nejde. A zase se nic nezmění, nemocnice z toho vyleze beztrestně a jejich špatné praktiky pokračují na dalších pacientech.
 vhotovka 


Re: Nemocnice Prachatice :-) X Dětská urologie Ke Karlovu Praha 2 :-( 

(9.10.2008 15:57:50)
Jani, nechce se mi to jen tak vzdát a myslím si, že by měl být každý zdravotník osobně zodpovědný za své jednání a chování v práci. Momentálně pátrám a hledám cesty, jak si co nejúčiněji stěžovat nebo alespoň poslat tuto zkušenost i dalším maminkám a pacientům. Bohužel sám prof. Dvořáček je stará struktura a podle toho, co jsem o něm zatím zjistila, se vůbec nedivím, že to tam takto funguje. U něj se nápravy nedovolám. Chování personálu a lékařů je bohužel stejně otřesné na této klinice i k dospělým pacientům. Nevím, jestli by se toho např. televize chopila a upozornila na tento problém....
 vhotovka 


Re: Nemocnice Prachatice :-) X Dětská urologie Ke Karlovu Praha 2 :-( 

(9.10.2008 19:03:17)
... tak jsem napsala svůj názor na stránky Urologické kliniky Ke Karlovu 6 http://www.uroklinika.cz/guestbook/ Uvidíme, co se bude dít, jestli se vůbec něco bude dít ....
 Jana 
  • 

Pelhřimovská nemocnice 

(11.10.2008 23:31:22)
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat zda někdo z vás má zkušenost s dětským oddělením - oddělení větších dětí v okresní nemocnici Pelhřimov.Zajímal by mě váš názor na přístup lékařů,sester,ale také sanitářek nebo ošetřovatelek na tomto oddělení jak dětem tak k rodičům.
Děkuju Jana
  Klára P. 
  • 

FN Bulovka - infekční oddělení 

(11.12.2008 21:36:11)
Ráda bych se s Vámi i já podělila o své zkušenosti. K nahlédnutí předkládám stížnost na můj pobyt s rok a dva měsíce starou holčičkou v této nemocnici.
Jména naše i lékařů jsem vymazala.


V Praze dne 10.12.2008

Vážený pane řediteli,


Dovolte, abych vám popsala průběh jejich pobytu na oddělení a vyjádřila své nejhlubší rozhořčení nad tím, jak v dnešní době v moderní nemocnici může zdravotnicko lékařská péče fungovat. Doufám, že s personálem oddělení budete situaci řešit a společně tak umožníme budoucím pacientům, aby se již s takovýmto přístupem nemuseli potýkat.

Marjánka zřejmě prodělala naštěstí snad neškodnou střevní virozu (diagnozu jsme se nikdy nedozvěděli). Vše začalo 4.12., kdy začala zvracet a mít průjem. Až do 8.12. vše probíhalo tak, že zvracela, měla průjem, neměla zvýšenou teplotu, trochu pila, nejedla. V pondělí 8.12. již Marjánka začínala být vyčerpaná, a proto se …- její matka rozhodla navštívit dětskou lékařku, která doporučila hospitalizaci. Domníváme se, že nejdůležitější bylo vyloučit vážnou infekci a zabránit případné dehydrataci. 8.12. se tedy paní …s dítětem dostavila do vaší nemocnice, byla hospitalizována, byla ji odebrána krev a stolice na vyšetření a zavedena infuze na zavodnění. Bohužel nebyl volný pokoj s lůžkem pro matku, tak paní …seděla celou dobu hospitalizace na židli u postýlky. Paní … bylo opakovaně nabízeno lůžko v jiném patře s tím, že se o Marjánku postarají sestry. V noci byla na oddělení přítomna pouze jedna sloužící sestra.A nyní se pozastavuji poprvé. Dítě několikrát za noc v leže zvracelo, několikrát za noc se budilo, a samozřejmě chtělo být se svou matkou. Při jakémkoliv jejím vzdálení velmi plakalo. Marjánka měla zavedenou infuzi. Tato situace se ale zřejmě pravidelně řeší svázáním dítěte do prostěradla, ve kterém Marjánku sestra po zavedení kanyly nechala svázanou, aby si infuzi nevytáhla. Na žádost paní …ošetřující sestra svolila, že se prostěradlo může povolit, když ji bude hlídat. Je vůbec možné, aby se v moderní evropské nemocnici takto zacházelo s pacienty. Dovedete si představit, že by např. ve věznici s nejvyšší ostrahou svázali vězně „do kozelce“ a zavřeli do klece? To by se samozřejmě ve vyspělé zemi stát nemohlo. Na vašem oddělení se takto zachází s nemocnými dětmi! Takové dítě jistě musí usedavě plakat. Jak to personál řeší? Nechá jej plakat celé dny a noci?! Nebo podá sedativum?! Když matka může být u svého dítěte a uklidňovat jej? Paní … samozřejmě odmítla dítě opustit a proseděla tak dva dny a dvě noci u postýlky na židli částečně s dítětem v náruči, protože to odmítalo ležet samo v postýlce. Naštěstí toto nemocnice rodičům umožňuje. Samozřejmě díky alespoň za to. Bohužel ale podle všeho je to personálem oddělení spíše trpěno s nelibostí než vítáno. Pane řediteli, z jakého důvodu?

Během úterý 9.12. všechny virové výsledky vyšetření ukázaly, že Marjánka nemá žádnou závažnou infekci a odpoledne dokonce začala pít a snědla trochu kaše. Bohužel nemohla příliš odpočívat, protože chtěla být v náručí své matky a vsedě toho moc nenaspala. Do pokoje neustále někdo chodil, takže když už náhodou na chvíli usnula, byla zakrátko personálem (i když nechtěně) opět probuzena. Opravdu výborné prostředí k tomu, aby se mohla uzdravovat! Paní …bylo doporučeno nevycházet s dítětem na chodbu, aby nebyla příliš v kontaktu s infekčním prostředím oddělení. Ano, to je jistě chvályhodná rada. Pane řediteli, běžte se ale prosím na ten minipokoj podívat a ruku na srdce, vydržel byste tam trávit dva dny a dvě noci, nebo samozřejmě i mnohem delší dobu v závislosti na diagnóze?

Nicméně jsme v tento den – úterý 9.12. měli za to, že by již paní … mohla jít domů, aby dítě mělo vhodnější prostředí pro doléčování. Jistě chápete, že pobyt na infekčním oddělení ohrožuje dítě a nakonec i matku jinou infekcí. To ale ošetřující lékařka odmítla s tím, že dítě musí začít pít a nesmí zvracet. Znovu opakuji, že v úterý Marjánka začala trochu pít a od odpoledne nezvracela. Další těžká noc pro paní … i dítě.

Ve středu 10.12. se Marjánka již začala evidentně cítit dobře, usmívala se, vypila více tekutin, než je pro ni obvyklé i ve zdravém stavu, a začala pomalu jíst. Žádné infuze již nedostávala. V 9:00 se paní … na vizitě lékařky MUDr. … zeptala, jestli by už tedy mohly jít domů, ta jí ale sdělila, že dnes ne, protože dítě musí být 24 hodin bez zvracení. Paní … nabídla, že by nemocnici mohla opustit i odpoledne, kdy by tedy tato lhůta měla vypršet, protože by měla zajištěn odvoz přítomným tatínkem. To ale lékařka opět zavrhla, s tím, že můžou být propuštěny nejdříve následující den. Neumí snad paní doktorka počítat? Za celý den se na dítě žádný lékař nepřišel podívat!! V 15 hodin se paní …rozhodla, že opustí nemocnici i bez souhlasu lékaře a oznámila to sestře. Ta ji sdělila, že bude muset počkat na lékařku do 18:00 hodin. V té době byla lékařka na oddělení, ale paní …nenavštívila! Na opakované žádosti o příchod lékaře, kterou ošetřující sestra ochotně telefonicky opakovaně urgovala, nakonec přišla MUDr. …. v 18:15 hodin, která se ani nepředstavila, a paní sdělila, že dokument tzv. revers bude k podepsání připraven v 21:00 po konzultaci s ošetřující lékařkou, protože je Marjánka komplikovaný případ (???). Teprve pak můžou oddělení opustit! V té době již byla Marjánka silně unavená, plačící a nevyspalá opakovaným vyrušováním a probouzením z denního spánku. Bohužel ne kontrolami lékařky. Sestra nakonec přinesla revers k podepsání v 19:00 a ukázalo se, že byl připraven a napsán staniční sestrou, která z oddělení odcházela již po 15:00 hod!! Pane řediteli, máme toto jednání považovat za úmyslné šikanování pacientů?! Propouštěcí zpráva měla být připravena k vyzvednutí až následující den po 16. hodině, dříve prý na to lékařka nebude mít čas. Když pacient opouští oddělení po ranní vizitě, také čeká na zprávu do pozdních odpoledních hodin? Nedá se zaslat poštou?

Kdo má zájem, držet bezdůvodně pacienty v nemocnici? Obzvláště pro dětské pacienty na infekčním oddělení je přeci takový přístup silně poškozující. Jde snad nemocnici pouze o to, aby měla obsazená lůžka? Ve vašem etickém kodexu uvádíte, že pacient je hospitalizován pouze na nejnutnější dobu. U Marjánky jsme takový dojem neměli ani v nejmenším.

Ještě snad pro hořké pousmání… Propouštějící lékařka MUDr…. nakonec ve středu večer jako důvod, proč nemá být Mariana propuštěna domů, uvedla, že má zavedenou kanylu a ušním lékařem diagnostikován lehký zánět středního ucha. Znovu opakuji, že již druhý den nedostala žádný nitrožilní lék ani infuzi! Kanylu sestra během několika vteřin odstranila.

V té době se také paní …ze zápisu staniční sestry dozvěděla, že „jí byl nabídnut pokoj s lůžkem pro matku, který opakovaně odmítla“. Paní …odmítla pokoj, který ji byl poprvé nabídnut ve středu 10.12. odpoledne, kdy personálu oznamovala, že odchází s dcerou domů. Že by se opravdu o uvolnění pokoje dověděli až v odpoledních hodinách a ne při ranní vizitě? Nebo úmyslně paní … tuto informaci zatajovali? Dále staniční sestra v zápise zaznamenala, že paní … „byla upozorněna na špatné hlídání dítěte v postýlce“. Jednalo se zřejmě o situaci, kdy si paní … myla zuby přímo u postýlky a jen na okamžik si odběhla k umyvadlu vypláchnout ústa. Nevytáhla přitom zábranu postýlky až nahoru, ale jen do mezipolohy. V tu dobu na pokoji byla přítomna i staniční sestra. Místo aby paní …nabídla pomoc a Marjánku pohlídala, tráví raději čas zapisováním stížností. Opravdu vstřícné jednání s pacienty! Znám svou sestru a je myslím málo tak zodpovědných a starostlivých maminek, jako je ona. Považuje snad staniční sestra za vhodnější nechat dítě svázané prostěradlem v zavřené postýlce?!

Ráda bych ještě poznamenala, že dokud se paní …nikoho na nic neptala během prvního dne, bylo chování personálu celkem bez připomínek. Když se ale druhý den personálu zeptala, zda se neuvolnil pokoj s lůžkem pro matku, jaké léky Marjánka dostává a jaká vyšetření se ještě budou provádět, začal být denní personál dosti nepříjemný a všichni s ní odmítali komunikovat. Paní …uvedla, že by si v případě, že pro ně nebude volný pokoj, ráda hledala umístění v jiné nemocnici. Staniční sestra jízlivě namítla, že by ji zajímalo, kam chce jít, když je FNB v Praze prý jediná s infekčním oddělením. Přitom při příjmu se přijímací sestra ohradila, proč nebyla Marjánka přijata ve FTN v Krči, kam měla vypsanou žádanku. Zde ale na základě telefonického dotazu, byla hospitalizace z důvodu plné obsazenosti zamítnuta.
Ošetřující lékařkou MUDr. … byla má sestra upozorněna na skutečnost, že na stejném oddělení v FN Motol musí matky spát povinně v ubytovně Je prý pouze dobrou vůlí vaší nemocnice, že matky mohou sedět na židli u postýlky!! Opět odkazuji na etický kodex FNB, kde uvádíte, že dětský pacient má právo být neustále v přítomnosti svého rodiče. Paní doktorka nezná tento dokument? Když pominu, že i z lidského hlediska je snad naprosto pochopitelné, že matka neopustí roční nemocné dítě. Ráda bych vás upozornila, že moje sestra je naprosto nekonfliktní člověk a jak ji znám, snažila se s personálem vyjít, jak nejlépe to šlo. Upřímně řečeno, já bych na jejím místě nevydržela to, co ona.

Pane řediteli, můj dopis je opravdu obsáhlý. Možná až příliš dopodrobna uvádím detaily. To, na co si stěžujeme, je chování a přístup personálu, obzvláště lékařek … a staniční sestry, které udělalo z hospitalizace paní …a její dceři opravdové peklo. Je opravdu nepochopitelné, proč mají zapotřebí jednat s pacienty tak jízlivě, opovržlivě a nepřátelsky.V žádném jiném oboru by snad takové chování zaměstnancům neprošlo. Ani prodavačka v samoobsluze by si netroufla jednat se zákazníky tak, jak jedná personál uvedeného oddělení s pacienty a jejich rodiči. Naštěstí existují čestné výjimky: Ošetřující sestra sloužící v noci z pondělí na úterý a z úterý na středu a denní sestra sloužící ve středu byly milé a vstřícné.

Nakonec snad vše dobře dopadlo. Paní …před chvíli dorazila domů, Marjánka je spokojená, doma šťastná, a zdá se, že bude v pořádku. Kéž by se již žádní pacienti nemuseli setkat s takovým zacházením a péčí, jako jsme se setkali my. Bohužel vím, že asi před rokem byla na stejném oddělení hospitalizovaná moje kamarádka se synem a měla podobně otřesné zážitky.

Budeme velmi rádi, když nás budete informovat o opatřeních vedoucích ke změnám na uvedeném oddělení.



Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.