| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Průzkum: děti v nemocnici

 Příspěvky 110 z 60 [Dalších 50 >>]
Sandy
  • 
21.8.2010 21:33:01
Dobrý den,

Já budu psát tak trošku z druhé strany - jako studentka na praxi. Samozřejmě jsem taky několikrát byla v nemocnici jako pacientka, a to pokaždé na dětském ORL. Musím říct, že žádné zvláštní dojmy nemám, ale co se mi líbí, došlo k několika pozitivním změnám. Hlavně pak v tom, že třeba já jako praktikantka a moje kolegyně jsme měly normální civilní oblečení, protože jsme nebyly přímo sestry ale "učitelky". Měly jsme možnost vidět třeba herní specializaci což je fajn věc, hlavně v tom že děti už nemají tolik strach z neznámého, když jdou na nějaký zákrok. Zábavu dětem pak zajišťují zdravotní klauni. Jo a mimochodem, na dětské chirurgii v Pardubické nemocnici už se dokonce ani nebudí v 6. Dokonce jsme byly rády, když některé dítě i před operací dobře spalo až do doby, než s ním bylo potřeba provést patřičnou přípravu.

I přesto všechno přeju, abyste o tomto pokroku pokud možno jen četly nebo slyšely.

Sandra
Klára P.
  • 
11.12.2008 21:36:11
Ráda bych se s Vámi i já podělila o své zkušenosti. K nahlédnutí předkládám stížnost na můj pobyt s rok a dva měsíce starou holčičkou v této nemocnici.
Jména naše i lékařů jsem vymazala.


V Praze dne 10.12.2008

Vážený pane řediteli,


Dovolte, abych vám popsala průběh jejich pobytu na oddělení a vyjádřila své nejhlubší rozhořčení nad tím, jak v dnešní době v moderní nemocnici může zdravotnicko lékařská péče fungovat. Doufám, že s personálem oddělení budete situaci řešit a společně tak umožníme budoucím pacientům, aby se již s takovýmto přístupem nemuseli potýkat.

Marjánka zřejmě prodělala naštěstí snad neškodnou střevní virozu (diagnozu jsme se nikdy nedozvěděli). Vše začalo 4.12., kdy začala zvracet a mít průjem. Až do 8.12. vše probíhalo tak, že zvracela, měla průjem, neměla zvýšenou teplotu, trochu pila, nejedla. V pondělí 8.12. již Marjánka začínala být vyčerpaná, a proto se …- její matka rozhodla navštívit dětskou lékařku, která doporučila hospitalizaci. Domníváme se, že nejdůležitější bylo vyloučit vážnou infekci a zabránit případné dehydrataci. 8.12. se tedy paní …s dítětem dostavila do vaší nemocnice, byla hospitalizována, byla ji odebrána krev a stolice na vyšetření a zavedena infuze na zavodnění. Bohužel nebyl volný pokoj s lůžkem pro matku, tak paní …seděla celou dobu hospitalizace na židli u postýlky. Paní … bylo opakovaně nabízeno lůžko v jiném patře s tím, že se o Marjánku postarají sestry. V noci byla na oddělení přítomna pouze jedna sloužící sestra.A nyní se pozastavuji poprvé. Dítě několikrát za noc v leže zvracelo, několikrát za noc se budilo, a samozřejmě chtělo být se svou matkou. Při jakémkoliv jejím vzdálení velmi plakalo. Marjánka měla zavedenou infuzi. Tato situace se ale zřejmě pravidelně řeší svázáním dítěte do prostěradla, ve kterém Marjánku sestra po zavedení kanyly nechala svázanou, aby si infuzi nevytáhla. Na žádost paní …ošetřující sestra svolila, že se prostěradlo může povolit, když ji bude hlídat. Je vůbec možné, aby se v moderní evropské nemocnici takto zacházelo s pacienty. Dovedete si představit, že by např. ve věznici s nejvyšší ostrahou svázali vězně „do kozelce“ a zavřeli do klece? To by se samozřejmě ve vyspělé zemi stát nemohlo. Na vašem oddělení se takto zachází s nemocnými dětmi! Takové dítě jistě musí usedavě plakat. Jak to personál řeší? Nechá jej plakat celé dny a noci?! Nebo podá sedativum?! Když matka může být u svého dítěte a uklidňovat jej? Paní … samozřejmě odmítla dítě opustit a proseděla tak dva dny a dvě noci u postýlky na židli částečně s dítětem v náruči, protože to odmítalo ležet samo v postýlce. Naštěstí toto nemocnice rodičům umožňuje. Samozřejmě díky alespoň za to. Bohužel ale podle všeho je to personálem oddělení spíše trpěno s nelibostí než vítáno. Pane řediteli, z jakého důvodu?

Během úterý 9.12. všechny virové výsledky vyšetření ukázaly, že Marjánka nemá žádnou závažnou infekci a odpoledne dokonce začala pít a snědla trochu kaše. Bohužel nemohla příliš odpočívat, protože chtěla být v náručí své matky a vsedě toho moc nenaspala. Do pokoje neustále někdo chodil, takže když už náhodou na chvíli usnula, byla zakrátko personálem (i když nechtěně) opět probuzena. Opravdu výborné prostředí k tomu, aby se mohla uzdravovat! Paní …bylo doporučeno nevycházet s dítětem na chodbu, aby nebyla příliš v kontaktu s infekčním prostředím oddělení. Ano, to je jistě chvályhodná rada. Pane řediteli, běžte se ale prosím na ten minipokoj podívat a ruku na srdce, vydržel byste tam trávit dva dny a dvě noci, nebo samozřejmě i mnohem delší dobu v závislosti na diagnóze?

Nicméně jsme v tento den – úterý 9.12. měli za to, že by již paní … mohla jít domů, aby dítě mělo vhodnější prostředí pro doléčování. Jistě chápete, že pobyt na infekčním oddělení ohrožuje dítě a nakonec i matku jinou infekcí. To ale ošetřující lékařka odmítla s tím, že dítě musí začít pít a nesmí zvracet. Znovu opakuji, že v úterý Marjánka začala trochu pít a od odpoledne nezvracela. Další těžká noc pro paní … i dítě.

Ve středu 10.12. se Marjánka již začala evidentně cítit dobře, usmívala se, vypila více tekutin, než je pro ni obvyklé i ve zdravém stavu, a začala pomalu jíst. Žádné infuze již nedostávala. V 9:00 se paní … na vizitě lékařky MUDr. … zeptala, jestli by už tedy mohly jít domů, ta jí ale sdělila, že dnes ne, protože dítě musí být 24 hodin bez zvracení. Paní … nabídla, že by nemocnici mohla opustit i odpoledne, kdy by tedy tato lhůta měla vypršet, protože by měla zajištěn odvoz přítomným tatínkem. To ale lékařka opět zavrhla, s tím, že můžou být propuštěny nejdříve následující den. Neumí snad paní doktorka počítat? Za celý den se na dítě žádný lékař nepřišel podívat!! V 15 hodin se paní …rozhodla, že opustí nemocnici i bez souhlasu lékaře a oznámila to sestře. Ta ji sdělila, že bude muset počkat na lékařku do 18:00 hodin. V té době byla lékařka na oddělení, ale paní …nenavštívila! Na opakované žádosti o příchod lékaře, kterou ošetřující sestra ochotně telefonicky opakovaně urgovala, nakonec přišla MUDr. …. v 18:15 hodin, která se ani nepředstavila, a paní sdělila, že dokument tzv. revers bude k podepsání připraven v 21:00 po konzultaci s ošetřující lékařkou, protože je Marjánka komplikovaný případ (???). Teprve pak můžou oddělení opustit! V té době již byla Marjánka silně unavená, plačící a nevyspalá opakovaným vyrušováním a probouzením z denního spánku. Bohužel ne kontrolami lékařky. Sestra nakonec přinesla revers k podepsání v 19:00 a ukázalo se, že byl připraven a napsán staniční sestrou, která z oddělení odcházela již po 15:00 hod!! Pane řediteli, máme toto jednání považovat za úmyslné šikanování pacientů?! Propouštěcí zpráva měla být připravena k vyzvednutí až následující den po 16. hodině, dříve prý na to lékařka nebude mít čas. Když pacient opouští oddělení po ranní vizitě, také čeká na zprávu do pozdních odpoledních hodin? Nedá se zaslat poštou?

Kdo má zájem, držet bezdůvodně pacienty v nemocnici? Obzvláště pro dětské pacienty na infekčním oddělení je přeci takový přístup silně poškozující. Jde snad nemocnici pouze o to, aby měla obsazená lůžka? Ve vašem etickém kodexu uvádíte, že pacient je hospitalizován pouze na nejnutnější dobu. U Marjánky jsme takový dojem neměli ani v nejmenším.

Ještě snad pro hořké pousmání… Propouštějící lékařka MUDr…. nakonec ve středu večer jako důvod, proč nemá být Mariana propuštěna domů, uvedla, že má zavedenou kanylu a ušním lékařem diagnostikován lehký zánět středního ucha. Znovu opakuji, že již druhý den nedostala žádný nitrožilní lék ani infuzi! Kanylu sestra během několika vteřin odstranila.

V té době se také paní …ze zápisu staniční sestry dozvěděla, že „jí byl nabídnut pokoj s lůžkem pro matku, který opakovaně odmítla“. Paní …odmítla pokoj, který ji byl poprvé nabídnut ve středu 10.12. odpoledne, kdy personálu oznamovala, že odchází s dcerou domů. Že by se opravdu o uvolnění pokoje dověděli až v odpoledních hodinách a ne při ranní vizitě? Nebo úmyslně paní … tuto informaci zatajovali? Dále staniční sestra v zápise zaznamenala, že paní … „byla upozorněna na špatné hlídání dítěte v postýlce“. Jednalo se zřejmě o situaci, kdy si paní … myla zuby přímo u postýlky a jen na okamžik si odběhla k umyvadlu vypláchnout ústa. Nevytáhla přitom zábranu postýlky až nahoru, ale jen do mezipolohy. V tu dobu na pokoji byla přítomna i staniční sestra. Místo aby paní …nabídla pomoc a Marjánku pohlídala, tráví raději čas zapisováním stížností. Opravdu vstřícné jednání s pacienty! Znám svou sestru a je myslím málo tak zodpovědných a starostlivých maminek, jako je ona. Považuje snad staniční sestra za vhodnější nechat dítě svázané prostěradlem v zavřené postýlce?!

Ráda bych ještě poznamenala, že dokud se paní …nikoho na nic neptala během prvního dne, bylo chování personálu celkem bez připomínek. Když se ale druhý den personálu zeptala, zda se neuvolnil pokoj s lůžkem pro matku, jaké léky Marjánka dostává a jaká vyšetření se ještě budou provádět, začal být denní personál dosti nepříjemný a všichni s ní odmítali komunikovat. Paní …uvedla, že by si v případě, že pro ně nebude volný pokoj, ráda hledala umístění v jiné nemocnici. Staniční sestra jízlivě namítla, že by ji zajímalo, kam chce jít, když je FNB v Praze prý jediná s infekčním oddělením. Přitom při příjmu se přijímací sestra ohradila, proč nebyla Marjánka přijata ve FTN v Krči, kam měla vypsanou žádanku. Zde ale na základě telefonického dotazu, byla hospitalizace z důvodu plné obsazenosti zamítnuta.
Ošetřující lékařkou MUDr. … byla má sestra upozorněna na skutečnost, že na stejném oddělení v FN Motol musí matky spát povinně v ubytovně Je prý pouze dobrou vůlí vaší nemocnice, že matky mohou sedět na židli u postýlky!! Opět odkazuji na etický kodex FNB, kde uvádíte, že dětský pacient má právo být neustále v přítomnosti svého rodiče. Paní doktorka nezná tento dokument? Když pominu, že i z lidského hlediska je snad naprosto pochopitelné, že matka neopustí roční nemocné dítě. Ráda bych vás upozornila, že moje sestra je naprosto nekonfliktní člověk a jak ji znám, snažila se s personálem vyjít, jak nejlépe to šlo. Upřímně řečeno, já bych na jejím místě nevydržela to, co ona.

Pane řediteli, můj dopis je opravdu obsáhlý. Možná až příliš dopodrobna uvádím detaily. To, na co si stěžujeme, je chování a přístup personálu, obzvláště lékařek … a staniční sestry, které udělalo z hospitalizace paní …a její dceři opravdové peklo. Je opravdu nepochopitelné, proč mají zapotřebí jednat s pacienty tak jízlivě, opovržlivě a nepřátelsky.V žádném jiném oboru by snad takové chování zaměstnancům neprošlo. Ani prodavačka v samoobsluze by si netroufla jednat se zákazníky tak, jak jedná personál uvedeného oddělení s pacienty a jejich rodiči. Naštěstí existují čestné výjimky: Ošetřující sestra sloužící v noci z pondělí na úterý a z úterý na středu a denní sestra sloužící ve středu byly milé a vstřícné.

Nakonec snad vše dobře dopadlo. Paní …před chvíli dorazila domů, Marjánka je spokojená, doma šťastná, a zdá se, že bude v pořádku. Kéž by se již žádní pacienti nemuseli setkat s takovým zacházením a péčí, jako jsme se setkali my. Bohužel vím, že asi před rokem byla na stejném oddělení hospitalizovaná moje kamarádka se synem a měla podobně otřesné zážitky.

Budeme velmi rádi, když nás budete informovat o opatřeních vedoucích ke změnám na uvedeném oddělení.



Jana
  • 
11.10.2008 23:31:22
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat zda někdo z vás má zkušenost s dětským oddělením - oddělení větších dětí v okresní nemocnici Pelhřimov.Zajímal by mě váš názor na přístup lékařů,sester,ale také sanitářek nebo ošetřovatelek na tomto oddělení jak dětem tak k rodičům.
Děkuju Jana
vhotovka
9.10.2008 19:03:17
... tak jsem napsala svůj názor na stránky Urologické kliniky Ke Karlovu 6 http://www.uroklinika.cz/guestbook/ Uvidíme, co se bude dít, jestli se vůbec něco bude dít ....
vhotovka
9.10.2008 15:57:50
Jani, nechce se mi to jen tak vzdát a myslím si, že by měl být každý zdravotník osobně zodpovědný za své jednání a chování v práci. Momentálně pátrám a hledám cesty, jak si co nejúčiněji stěžovat nebo alespoň poslat tuto zkušenost i dalším maminkám a pacientům. Bohužel sám prof. Dvořáček je stará struktura a podle toho, co jsem o něm zatím zjistila, se vůbec nedivím, že to tam takto funguje. U něj se nápravy nedovolám. Chování personálu a lékařů je bohužel stejně otřesné na této klinice i k dospělým pacientům. Nevím, jestli by se toho např. televize chopila a upozornila na tento problém....
Jana
  • 
9.10.2008 1:07:44
A co navrhuješ, jaké řešení? Má cenu to začít řešit s vedením nebo je lepší to nechat plavat a doufat, že se nic podobného nebude opakovat? Jsi sama zdravotník, zajímá mě tvůj názor. Je strašné, co se často děje a nikdo s tím nic nedělá. Mnoho lidí si postěžuje na internetu, jakou mají špatnou zkušenost, jak byl personál arogantní a mnohdy nejednal tak, jak měl, ale dál to nikdy nejde. A zase se nic nezmění, nemocnice z toho vyleze beztrestně a jejich špatné praktiky pokračují na dalších pacientech.
vhotovka
8.10.2008 23:38:45
Během měsíce máme za sebou s Honzíkem dvě naprosto odlišné zkušenosti z nemocnice, jednu naprosto úžasnou a druhou naprosto šílenou :-(
Do nemocnice v Prachaticích jsme se dostali naprosto neplánovaně, když mi Honzík na chalupě spadl z postele. Sanitka nás odvezla na dětské oddělení, kde se nás ujala MUDr. Helena Starcová a sestřičky. Tímto bych jim velmi ráda poděkovala za skvělý přístup, protože mě jako naprosto šílenou a brečící matku během chvilky uklidnily a jednaly se mnou a s Honzíkem moc hezky. Paní doktorka mi vše bez ptaní vysvětlila, chovala se klidně a přátelsky a měla s námi trpělivost. V nemocnici jsme zůstali 3 dny a samozřejmostí byla moje přítomnost. Pokoj jsme měli s Honzíkem jenom pro sebe a po celou dobu byly sestřičky velice profesionální, ochotné, usměvavé a hodné a nikdy nebyl problém je na sesterně nebo na oddělení najít. Všimla jsem si, že se velice věnují i ostatním dětem, hlavně těm, co zůstaly v nemocnici bez rodičů. Děti oslovovaly jejich jmény a děti se s nimi nebály mluvit. Dětský pláč na oddělení nebyl téměř slyšet, vládl tam klid a dobrá atmosféra. Připadala jsem si téměř jako na soukromé klinice. Všichni s námi jednali s respektem a empatií, sestřičky se chodily celý den zajímat o naše přání a kontrolovat Honzíkův zdravotní stav, nikdy nevtrhly do pokoje jako vichřice. Několikrát jsem ani nevěděla, že u nás v noci byly :-)Honzíka velmi důkladně vyšetřili, samozřejmě se mu to kolikrát nelíbilo, ale mohl být se mnou a to bylo důležité. Při prvním odběru krve jsem řekla, že chci být s ním a personál to naprosto respektoval, nepozorovala jsem žádnou negativní reakci. Ohleduplně se choval i ostatní personál. Nikdo nás na pokoji nerušil, každý vždy pozdravil, choval se tiše a s ohledem na malé dítě. Jídlo bylo výborné, vždy teplé a bylo ho dost. Pokaždé jsem věděla, s kým mluvím, personál nosil vizitky, lékaři i staniční sestra se mi osobně představili. Vyšetření byla důkladná a MUDr. Starcová mě vždy přišla osobně seznámit s výsledky. Velmi si vážím toho, že mě jako vyděšenou matku vždy ihned informovala a vše mi předem vysvětlila. Dostala jsem veškeré informace, rady i doporučení a byla jsem velice spokojená!
Bohužel náš druhý pobyt v nemocnici byl úplný opak. Opět jsem nevycházela z údivu, ale v tom špatném slova smyslu. Na Urologické klinice v Praze 2, Ke Karlovu jako by se čas zastavil v dobách, kdy pacient neměl žádná práva a matka byla na obtíž. Nastoupila jsem se synem na plánovaný zákrok na dětské oddělení a strávila tam s ním 3 dny. Na pokoji jsme byly 2 maminky a 2 děti. Na oddělení vládl chaos a hluk, neustále tam někdo pobíhal, bouchaly dveře, zvonily telefony, sestry nebyly často k nalezení. Dětský pláč a nářek byl slyšet velmi často. Na pokojích nebyly žádné zvonky pro přivolání pomoci a také tam nebyl ani přebalovací pult! Sestry, lékaři i ostatní personál vždy hlasitě vtrhli na pokoj, rozsvítili a mluvili nahlas i když děti po operaci spaly, takže se téměř vždy vzbudily s pláčem. Naprosto nerespektovali soukromí a práva pacientů. Informace byly strohé, na co jsem se nezeptala, to jsem se nedozvěděla. A když jsem se ptala, viděla jsem, že je obtěžuji. Lékaře jsem viděla jen ráno a to jen krátce, asi 3 minuty u vizity. Celý pobyt jsem téměř netušila s kým mluvím, nikdo se mi za celou dobu nepředstavil, ale všichni znali mě! Personál často ani nepozdravil a neměl vizitku.
Největší šok jsme zažili první den kdy jsme přišli a tento den také syna hned operovali. Já jsem samozřejmě byla ve velkém stresu, ale nikdo na to nebral ohled. Přišla sestra, otevřela postýlku, řekla že si Honzíka na chvilku "půjčí" a odešla. Než jsem stačila něco říct nebo udělat, byla pryč. Snažila jsem se být v klidu, ale když jsem ho slyšel šíleně křičet a plakat, tak jsem to nevydržela a šla na chodbu k sesterně. Tam ho tři sestry držely, další ho napichovala - do ručičky se jim to nepodařilo, tak mu napíchly kanylu do NÁRTU NOŽIČKY!!!! Strašně plakal a sestra co ho měla na klíně ho u toho líbala na čelo, což mi od cizí ženské jako matce dost vadilo!!! Bohužel jsem byla naprosto paralyzovaná tou hrůzou a nedokázala jednat. Po chvíli se jim to povedlo a daly mi ho do poslete na pokoj. Chudáček z toho všeho vysílením usnul a ze spánku stále vzdychal. Dlouhé 3 další hodiny jsme čekali, až půjde na sál. To byl další šok, protože přišly dvě sestry, měla jsem ho dát do postýlky a myslela jsem si, že s ním pojedu k sálu. To jsem se ale zmýlila, protože mě krátce sdělily, že se mám s ním rozloučit a dál s ním nesmím, protože si to prý anesteziologové nepřejí. Zajímavé je, že mi to anesteziolog nesdělil, když se mnou před operací mluvil. Bohužel jsem se nechala odbýt a tak jsem zůstala na pokoji a brečela. Výkon měl trvat hodinu a já během té doby nabyla sebevědomí a řekla jsem si, že až ho povezou ze sálu, že se nedám a chci jet s ním. Když přišla sestra, že pro něj pojedou a že bude na pooperačním pokoji, který je na tom samém oddělení a že tam bude celou noc, byla jsem zase v šoku. Proč by mělo být moje roční dítě samo na pokoji beze mě přes noc? Řekla jsem, že chci jet pro něj s nimi a nastal velký problém. Snažila se mě přesvědčit, ale já už jsem propadla panice a začala jako matka šílet. Neviděla jsem nejmenší problém v tom jet se sestrou výtahem, kterým jezdí všichni, k operačnímu sálu, abych mohla Honzíka už vidět a pohladit ho... Ztropila jsem tam strašnou scénu, pohádala se s vedoucí lékařkou oddělení, která se mnou v tu chvíli jednala arogantně a jako s nesvéprávným jedincem. Všichni zpochybňovali mé přání a až když jsem si vyžádala kontakt na vedoucího kliniky prof. Dvořáčka, že si budu stěžovat, dočkala jsem se změny. Staniční sestra mi najednou byla ochotná vyjít vstříc, sestřička mě údajně špatně pochopila a všechno šlo. Pro Honzíka jsem si dojela k sálu, byla jsem u něj na pooperačním pokoji a už na noc byl u mě na pokoji. Nebudu rozepisovat to, že byl na tom poop. pokoji sám, i když už nebyl připojený na žádný přístroj, že noční sestra, která tam měla sedět tam neseděla, ale sledovala televizi na druhém konci oddělení, přestože jsem jí řekla, že si jdu na chvíli lehnout, protože Honzík spí. Nedalo mi to a vrátila jsem se tam právě ve chvíli, když začal zvracet a málem by se udusil, protože měl přivázané obě nožičky a ručičky k postýlce a NIKDO TAM NEBYL!!! Křičela jsem, že zvrací a snažila se ho rozvázat, moc to nešlo, ale nakonec se mi to povedlo a obrátila ho na bříško. Sestra přiběhla, když už bylo po všem.... Co dodat, NIKDY VÍC!!! I když jsme se tam setkali i s příjemnými sestřičkami, byly to bohužel výjimky. Většina z nich jednala stroze, rychle a bez empatie. I když všichni věděli, že jsem sama zdravotník,nejednali se mnou ani jako s člověkem, natož jako s matkou, ale jako s hlupákem, který je obtěžuje. Po operaci mi nikdo, ani lékař nesdělil průběh operace, jestli bylo vše v pořádku, jak se mám dál doma starat o šití.... Až když jsem se při odchodu domů ptala staniční sestry, dozvěděla jsem se alespoň to nejdůležitější. Bohužel jsem nebyla vůbec spokojená a chování na tomto oddělení považuji na katastrofální. Dobrá matka je pro ně jen ta, co se neptá, nezajímá a hlavně poslouchá a neodporuje.
Jarka, dvě děti
  • 
14.1.2008 14:29:36
Syn (4 roky) byl nedávno na jednodenní chirurgii - trhání nosní mandle. Zatím nevíme, jestli mu to pomohlo, na to je příliš brzy, ale přístup personálu jsem vnímala jako velmi profesionální a přitom lidský (sestřičky). Při jednodenní chirurgii rodiče s dítětem nezůstávají, odevzdají jej před osmou ráno sestřičkám a mezi 17-18hodinou si ho zase vyzvednou. František si pamatoval pohádky, které jim pustili, a banánový pudink. Většinu času prospal.
Lucie 2 děti (9 let a 4 měsíce)
  • 
28.5.2007 14:58:01
Mám zkušenosti s 5 nemocnicemi. V každé se chovali jinak.
Když jsem byla poprvé v roce 1999 hospitalizovaná se starším synem (laryngitida) v nemocnici v Kyjově nevycházela jsem z údivu. Postel jsem měla úplně jinde než moje dítě. Dítě bylo na pokoji s jiným malým pacientem, tento pacient měl střevní chřipku. Chování sestřiček k ostatním pacientům bylo přezíravé. Prostě jim daly léky a dál se o ně nestaraly. Neměla jsem ani moc informací, co synovi je. Jakou má nemoc a jaká jsou rizika. Domů nás propustili relativně zdravé, ale bez léků. Ovšem tu střevní chřipku jsme si odvezli oba. Za tento pobyt jsem platila 200 Kč za den, jako příspěvek na stravu.
Když zde byl syn hospitalizován ještě v 5 letech, změnil se přístup sester i doktorů k lepšímu. Měli jsme mnohem více informací o jeho zdravotním stavu. Ale prostředí zůstalo stejné.
Další hospitalizace byla v roce 2000 v nemocnici v Opavě. Sanitka dojela do 5 minut. Dítě jsem měla na pokoji. Krásné útulné prostředí, spousta hraček. Na pokoji jsem byla sice ještě s jednou maminkou, ale její syn měl stejné onemocnění jako můj. Doktoři mě informovali, jaké léky dostává a co bude dál. Nezaplatila jsem ani korunu.
Nemocnice v Uherském Hradišti 2005 - syn měl zánět ledvin. Hezké prostředí. Tady jsem se synem neležela, ale každý den jsem za ním odpoledne dojížděla. Nebyl problém sehnat doktora, aby mě informoval, vše mi laicky vysvětlili. Starší děti měly na pokoji televizi, takže se nenudily. A syn vždycky říká, že až bude zase ležet v nemocnici, tak jedině tady. Nejvíc vzpomíná na sestřičky.
Nemocnice Mladá Boleslav 2007 - mladší syn (3 měsíce). Krásné prostředí, dvoulůžkové pokoje, spousta hraček, na pokoj chodí i sestřička, která se stará dětem o zábavu, je zde možnost půjčit si hry, nebo se starším dítětem zajít do herny. Doktoři chodí 3 x za den Vás informovat, co se bude dít, na jaké vyšetření půjdete, nebo se jen zeptat, jak se Vám vede. Sestřičky uměly pěkně zacházet s mým dítětem. Nebyl problém, když jsem si potřebovala odskočit, aby jej pohlídaly. Za tento pobyt jsem sice také platila 200 Kč za den, jako příspěvek na stravu, ale zde mi to nevadilo.
Následně nás převezli do nemocnice v Motole, neboť syn potřeboval magnetickou rezonanci a tento přístroj v MB nemají. Prostředím jsem byla šokována. Jako kojící matka jsem měla nárok na vlastní pokoj, takže to bylo celkem fajn, ale ostatní maminky spaly na zemi na rozkládací sedačce (3 na jednom pokoji). Lékaře jsem viděla pouze dopoledne na vizitě. Když jsem s ošetřující lékařkou potřebovala mluvit, trvalo mnohdy hodinu, než se podařilo sestřičkám ji najít. Nejvíc mě zaskočila naprostá neorganizovanost. Nikdo nebyl schopen vám říct, v kolik hodin půjdete na jaké vyšetření. Sestřičky byly ale perfektní. Moc hezky se o děti bez rodičů staraly a i rodičům uměly poradit. Jediné co mne uklidnilo, bylo to, že se nás ujala stará praktická lékařka. Pokud bych měla na kontroly chodit k té, která nás ošetřovala, žádala bych změnu lékaře. Možná byla chyba v tom, že byla mladá a nezkušená. Chyběl jí cit v jednání.
To jsou tak moje zkušenosti s nemocnicemi
  • 
24.4.2007 13:34:58
Stále někde čtu nebo slyším v televizi o tom, jak se zlepšuje prostředí nemocnic pro děti, o nemocnicích přátelských dětem, atd. A pak musím se svým dítětem do nemocnice a nestačím se divit. V roce a půl byl můj mladší syn hospitalizován v nemocnici pro podezření na hemofila. Asi tři dny byl na JIP, pak jsem se k němu nastěhovala ne pokoj v klatovské nemocnici. Bakteriální nákaza se u něj nepotvrdila, řekli mi tedy, že je nejspíše virová (později mi jiný doktor v Plzni řekl, že to je nesmysl) a že tam ještě musíme pobýt aspoň přes víkend, protože onemocnění je smrtelné. Nechci samozřejmě riskovat, a tak jsme tam zůstali. Ale byla jsem rozčarovaná z podmínek. Všechny maminky s dětmi tam celou dobu byly zavřené ve svých pokojích, nesměly s dětmi nikam vycházet ani se samy stýkat, prý kvůli infekčním nemocem, ale bylo to uprodtřed léta a žádné takové nemoci tam nikdo neměl. Vybavení pokojů bylo doslova předpotopní, žádné veselé nemocnice, barevné stěny atd. Dítě jsem držela v pokoji jako nudle, na hraní měl pár hraček, které vypadaly, jako by je vytáhly z popelnice. Neustále brečel, běhal ke dveřím a chtěl ven. Kdykoliv jsem šla na záchod, spustil hrozný křik. Celé čtyři dny nebylo možné se nijak zabavit. Navíc zdi mezi pokoji byly skleněné, sice zamalované, ale bylo slyšet, co se děje vedle. Myslím, že všechna modernizace nemocnic a zlepšování služeb se děje ve velkých nemocnicích krajských měst, ale sem na malé město ještě nedorazilo nic.
 Příspěvky 110 z 60 [Dalších 50 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.