Katka, syn Jakub | •
 |
(11.8.2004 21:34:12) Předčasně jsem porodila syna Jakuba ve 28.týdnu. Když nás propouštěli z nemocnice, řekli mi, že má poškozený mozek a může se mu toto rozvinout v dětskou mozkovou obrnu. Všichni doma mě ujišťovali, že se nic takového nemůže stát. Pomalu jsem na to zapomínala, protože Jakub byl strašně šikovný. V šesti měsících jsme byly na obvykle neurologické kontrole,kde mi řekli, že má problém s pohybem, a že se toto může rozvinout v DMO. Po psychické stránce je prý šikovný, ale má problém vzpřímeně sedět, má ruce téměř stále zaťaty v pěst a na bříšku má problém se udržet, protože přepadává na bok. Mám teď strašný strach, co bude dál, jestli bude vůbec sedět, chodit... Denně s ním cvičím Vojtovu metodu, ale strašně u toho brečí, nevím, co mám dělat.
|
iva | •
 |
(11.8.2004 22:55:23) Mám syna rok a púl,narodil se normálně v termínu jen jsme měli na začátku problém s dýcháním,také jsme docházeli na rehabilitace a bylo nám řečeno v podstatě to samé,že máme neustále ručičky v pěst neotáčíme se na bříško atd. Měla jsem z toho docela nervy,vojtovu metodu jsem s ním vydržela cvičit občas,protože taky strašně plakal,sedět začal až mezi sedmým a osmým měsícem a otáčet se na bříško tak v tom osmém.Na poslední kontrole si vzpomínám jak nám paní sestřička z rehabilitace řekla "vidíte jak se to cvičení vyplatilo" neměla bych to přiznávat,ale dohromady cvičil asi tak 15 krát,prostě měl na vše svůj čas a začal dělat tu či onu věc až se sám rozhodl.Tím nechci vojtovu metodu nijak znevažovat určitě je spousta dětí kterým pomůže a u kterých je potřeba,ale na rehabilitace chodí nejméně 50% dětí u kterých to vlastně není potřeba,jen prostě nejedou podle tabulek,ale podle sebe.. hlavně se nesmíte moc nervovat a doktory a reh. sestry,sice poslouchat,ale brát s rezervou..
|
Konstanta & 3 raraši | 
 |
(12.8.2004 12:08:00) Neumim Ti poradit :( ale mam jenom par poznamek: To, ze neumi v 6 mesicich sedet, je naprosto normalni! Posazovat bys ho nemela a sam si sednout zatim neumi. Pro srovnani - nejcilejsi miminka z nasi diskusni skupiny si zacinaji sedat ted v 7 mesicich... Na brisko by se ale uz pomalu otacet asi mel. Drzim palce, at je Tvoje miminko v poradu.
|
|
|
bou | 
 |
(16.8.2004 8:31:35) Ahoj Katko... :o)
... dovol pár slov, už jsem tu několikrát psala, můj syn je Vítek,(dnes je mu již 5 let a kousek), s diagnozou DMO - spastická diparéza s těžkou kvadrusymtomatologií, nechodí, dodnes nesedí, a spoustu dalších a dalších ... ne... vývoj se nám zastavil někdy kolem 10-11 měsíce... (tedy fyzicky a i to sezení nesplňujeme, Vítek sedí v pozici žabky, mezi pokrčenými nožkami... atd... ... cvičení dle Vojty je stresující hlavně pro rodiče (pro dítě je především nepříjemné, ale nebolí...) zkus mu cvičení zpříjemnit, udělat z něj hraní... zpívej, vyprávěj básničky, udělejte si doma cvičící (hrací) koutek... opravdu to jde... :o)... a pokud se ukáže za pár měsíců, že cvičení můžete nechat, že jste se rozvoji DMO vyhnuli, nebudeš na cvičení vzpomínat jako na noční můru... a pokud štěstíčko nepopřeje a bude třeba cvičit dále, budete mít výborný základ... ... přeji jen to nejlepší... štěstí a zdraví především... Jitka
|
|
prim. MUDr. Boris Živný, NeuroCentrum Praha | •
 |
(17.10.2004 1:01:06) Milá Katko, v 6 měsících věku by mělo být možné již vcelku spolehlivě stanovit diagnózu dětské mozkové brny (DMO). Ze stručného popisu dovedností Vašeho Jakuba v tomto věku jistě nelze činit žádné závěry, ale ty pěstičky a nestabilita v poloze na bříšku (nikoliv však jeho neschopnost samostatně sedět) spolu s informací o těžké nezralosti při porodu a o jakémsi poškození mozku v časném poporodním období činí diagnózu DMO přinejmenším pravděpodobnou. Proto Vám radím, nenechte se ukolébat tím, že to nic nebude, že se Váš lékař určitě mýlí, že se každé dítě vyvíjí jinak, ..., nedejte na rady, abyste brala lékaře "s rezervou" a dítě cvičením moc netrápila apod. To, že od novorozeneckého věku s chlapcem cvičíte Vojtovou metodou je naprosto v pořádku, a mohu Vám jen doporučit, v tom, i přes Kubovy "protesty", pokračovat. V 1/2 roce věku je to to nejlepší, co s ním, v dané situaci, můžete dělat. Chlapečka by měl sledovat odborný lékař - specialista zkušený v diagnostice a léčbě vývojových poruch hybnosti a také by měl být v systematické péči fyzioterapeuta erudovaného v této problematice. Lékař by měl uvážit vhodnost i jiných způsobů léčby, než je "jen" fyzioterapie (cvičení), neboť u některých, zvláště těžších, forem DMO je kupř. vhodné již časně aplikovat botulotoxin do spastických svalových skupin; v pozdějším věku přicházejí v úvahu ještě jiné účinné léčebné postupy. Zatímco v 6 měsících lze již s velkou mírou pravděpodobnosti stanovit diagnózu DMO, k prognóze jejího vývoje se lze vyjádřit zpravidla až po 1 roce věku. Ostatně, vývojový věk Vašeho dítěte počítejte tak, že od věku kalendářního odečtete dobu, o kterou se chlapeček narodil dříve (tzv. korigovaný věk). Přeji Vám hodně síly a štěstí při zvládání nelehkého úkolu, který před Vámi při péči o Vašeho Jakuba stojí. Se srdečným pozdravem
prim. MUDr. Boris Živný NeuroCentrum Praha zivny@neurocentrum.cz, http://neurocentrum.cz
P.S. Pár řádků o problematice DMO si můžete přečíst také na našem serveru na adrese http://neurocentrum.cz v sekci "DMO info". ZiB
|
prim. MUDr. Bodis Živný, NeuroCentrum Praha | •
 |
(17.10.2004 20:47:24) Milá paní Milado, nebudu s Vámi polemizovat o tom, že v praxi bývá dignóza DMO stanovena často až po 1 roce věku (tedy pozdě!), protože sám ze své praxe vím, že mezi dětmi s DMO, které se do našeho centra dostávají, je takto pozdě diagnostikovaných vysoké procento. Dozvídáme se to opakovaně i z anamnézy dětí s velmi těžkými formami onemocnění. Důvodů je několik: předně, ne každý lékař vyšetřující dítě s abnormálním pohybovým vývojem je v této oblasti dostatečně erudovaný, a tudíž s vyslovením diagnózy DMO raději váhá, než by své neurčité podezření rodičům sdělil, možná i proto, aby je "nevyděsil" zbytečně. Rodičům je potom takové podezření prezentováno pod různým jiným označením, které uším laické veřejnosti nezní tak hrozivě. Mluví se o opoždění motorického vývoje, centrální koordinační nebo tonusové poruše, nerovnoměrném pohybovém vývoji, hypotonii nebo hypertonu apod. Pokud je současně rodičům dítěte doporučena adekvátní léčba, zejména rehabilitační, nemusí být takový postup lékaře chybou. Horší je, když lékař, kvůli své nejistotě nebo dokonce neznalosti problematiky, rodiče utěšuje, že to nic není, že se přeci každé dítě vyvíjí jinak, že se to samo spraví, že to dítě dožene, ... a tím oddálí včasnou léčbu, která přitom ve většině případů může významně zlepšit životní prognózu postiženého dítěte a v mnoha případech i pohybový vývoj velmi přiblížit normě. Takové soudy přitom často padají na úrodnou půdu, protože téměř všichni rodiče rádi slyší, že to s jejich dítětem není tak zlé. O to horší zklamání je však může čekat později, kdy budou již projevy DMO nepřehlédnutelné i pro ně samotné. Z osobní zkušenosti vím, že správné pojmenování poruchu a zevrubné poučení rodičů nemocného dítěte je většinou vede k aktivnější a důslednější spolupráci při řešení problému. Zdravím prim. MUDr. Boris Živný, NeuroCentrum Praha zivny@neurocentrum.cz, http://neurocentrum.cz
|
|
|
|