DMO

Milé maminky,
po přečtení Vaších příspěvků jsem se rozhodla se s Vámi podělit o svou zkušenost s DMO.
1.8.1993 se předčasně ve 34. týdnů těhotenství narodil náš " vymodlený" chlapeček Vojtíšek.
O způsobu porodu psát raději nebudu, protože to je kapitola sama pro sebe. Malého dali do postýlky a po 3 hodinách, kdy byla doba krmení ho našli modrého a museli ho křísit a převážet na JIP novorozenců.To pro začátek. Tam mě naučili Vojtovu metodu s tím, že ji učí preventivně všechny maminky aby se předešlo případným komplikacím. Tak jsme poctivě cvičili 5-6 denně. O hádkách s manželem a příbuznými ( kvůli pláči malého)snad ani nemusím psát.Chodili jsme na neurologii, kde jsem slýchala, že malý je nedonošený tak má přeci nárok na to aby byl pomalejší. Přes zákaz neurologa jsme chodili od 5 měsíců plavat a to nám jak jsme se později dozvěděli pomohlo v dalším boji. Zkrátka o diagnoze DMO jsme se dozvěděli až v 17 měsících. Měl centrální hypotonický syndrom s prognozou, že nikdy nebude chodit.Ve 2 letech měl zpožděný intelekt.Žačali jsme okamžitě s intenzivní léčbou, která překonala očekávání naše ale i lékařů. Vojta chodí, hraje na klávesy, od 3 let čte a dokonce za 14 dní bude dělat zkoušky na osmileté gymnázium. Zkrátka člověk musí vědět a věřit, že to pomůže, že dělá maximum.Když už jsem nemohla vždy jsem si říkala na vozíku jednou skončím já a Vojta bude vozit mě, ale obráceně to nebude.
Moc Vám všem držím pěsti a přeju spoustu trpělivosti. A věřte, že vám to dítě jednou vrátíi když třeba jen úsměvem.