| withep | 
 |
(9.6.2015 11:41:57)
Souhlasím. Ale nebyla bych tak radikální, až naivní. Vyjádřila bych to slovy "méně je více". Žijeme různě aktivní životy na různých místech, s různou podporou manželů a širší rodiny, s různým počtem různě starých dětí.
Autorkou popisovaná idylka je snadno praktikovatelná v bytě ve velkém městě s dobrou dopravní obslužností. Ale jakmile žijete na vesnici, kde vlaky nejezdí vůbec a autobusy jen sporadicky, jakmile máte starší děti, které potřebujete vodit/vozit do škol a školek, nebo dokonce nakoupit, jakmile máte zahradu, kde spoustu prací s dítětem v šátku zvládnete jen stěží (a to jsem s dvoutýdenním miminem ryla  ), je třeba použít zdravý rozum a cit, a nepáchat kontaktní rodičovství za každou cenu. Já jsem v oněch téměř ideálních podmínkách povila prostřední dítě, čistotnou dcerku, která od narození vyměšovala do nočníčku, v kočárku poděděném po bráchovi trávila jen málo času, chůvičku jsme používali jen na návštěvách a dovolených (kam bychom se ovšem bez auta - třeba vlakem - dostávali fakt špatně). Třetí dítě se narodilo tamtéž, ale to už jsme rekonstruovali chatrč a pendlovali mezi městem a vesnicí, takže idylka žádná, naopak jsem ráda, že jsme se z toho nezbláznili. A to, že je dvouačtvrtletému chlapečkovi lhostejný bobek v kalhotách, je jen drobným vedlejším efektem našeho hektického přesunu z města 
Jo, můj školák nechce chodit do žádného kroužku, ale školkačka jeden skvělý kroužek má, v okresním městě, kde jsem autem za 15-20 minut. Jednou se nám porouchalo auto, tak jsem koumala, jak se tam dostat busem/busem+vlakem, kdyby se nám to stalo zas. No nijak, nelze - tam by to nestihla, leda bychom tam jeli už ráno, ale kdo by mi vyzvedl školáka? A zpátky bychom se při troše štěstí dostali už večer . Jasně, kroužky taky nezapadají do onoho ideálu, ale že jedno z mých 3 dětí má jednou týdně kroužek není ještě žádná zavrženíhodná kombinace komerce a odkládání dětí  .
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA | 
|
(9.6.2015 19:54:52)
Žiju na vesnici, kam nejede vlak. Moje dcera byla výhradně nošená tři kilometry na ten vlak, šest kilometrů po lese na houbách atd atp. Je to daleko větší pohoda, než s kočárem. Navíc tahat týdenní nákup v kočáře je peklo. Tahat kočár do vlaku a z vlaku, do tramvaje a z tramvaje... děs. A bonusem nošení je samostatný, kontaktní a spokojený dítě, který nepláče víceméně nikdy, perfektní kondičku a v neposlední řadě bližší vztah s dítětem.
Ne, že bych neměla kočár nebo postýlku... Mám. Ale nepoužívám. Kočár stojí venku a když tam zůstáváme so tmy, Mar v něm usne. Jenomže až teď, ve třech a půl letech...  Do tej doby nám byl k hounu.
Pleny jsme měli, látkový. Na bezplenkovku jsem se necejtila.
Ovšem s článkem naprosto souhlasím. Všechny ty krámy jsou zbytečný. Když je někdo chce mít, prosím. Ať si je koupí. Ale s vědomím, že je ve skutečnosti nepotřebuje. to je zkrátka dobrý vědět.
|
| withep |
|
(9.6.2015 22:52:48)
Ronjo, a kolik máš dětí? S jedním dítětem je to brnkačka v jakémkoliv prostředí, vlastně je to na samotě u lesa ještě mnohem lepší než v městském bytě. No a potom ten fakt (nebo mýtus?), že z nošence vyroste spokojené, pohodové dítě - toto určitě není jediný faktor
Navíc potřeba kontaktu není u všech dětí stejná. Já jsem měla hodně kontaktní a nošené druhé dítě, třetí bylo v kočárku víc, ale nebylo by, kdyby mu to nevyhovovalo. Když mě první dítě učilo a druhé naučilo být intuitivní matkou, těžko bych rvala třetí dítě do kočárku/autosedačky/postýlky, kdyby se domáhalo mé náruče.
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(10.6.2015 17:39:44)
Baví mě, jak mi různí lidé v mých názorech nejdřív oponovali, že nemám dítě, tak to nemůžu vědět a změním názor, až se stanu matkou. Teď je to pravidelně argument, že mám jenom jedno dítě. Kolik dětí budu muset mít, abyste s tímhle přestali? Patnáct? Plánuju minimálně tři, ideálně pět, pokud to stihnu. Moje babička byla z dvanácti dětí. Bez auta, bez telefonu, bez... (libovolně dosaď.) A žijou. dokonce vyrostli v silný, schopný lidi. Bydleli v zakopaný díře, tvrdě dřeli všichni a je otázka, jestli to nakonec nebylo lepší, než dnešní výchova.
Netvrdím, že je to ideální. Netvrdím, že je to snadný. Ale ROZHODNĚ je to možný. S DVANÁCTI dětma. Já jich chci jenom pět.
Možná, že to s druhým dítětem přehodnotím. Ale myslím, že spíš ne. Zatím, pokud jsem přehodnocovala, tak směrem od nutnosti kočáru a postele úplně jinam.
|
| adelaide k. | 
|
(10.6.2015 21:36:16)
Ronjo, ono to ani tak nebude v názorech jako v jejich prezentaci
Možná s druhým až pátým dítkem nepřehodnotíš používání kočárku, nebo vlastnictví auta, potažmo autosedačky(nebo třeba jo, poté co se z výletu do města s malým batůžkem a miminkem v šátku stane polární výprava osmiruké indické bohyně, když přibude batole, předškolák, velký batoh, atd...). Možná tě ale opustí pocit patentu na rozum a na výchovu.
Kdyby k úspěšnému rodičovství stačilo hrdě nosit šátek, ne týrat dítě v autosedačce, připadne vlastnit krásnou sbírku latkovych plen, byl by život o hodně jednodušší.
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(11.6.2015 12:28:05)
Já nemám patent na výchovu. Patnáct let se věnuju vychovatelství dětí s nejrůznějšíma potížema, tři a půl roku vychovávám svoji dceru a na základě toho jsem o některejch věcech skálopevně přesvědčená. Patent na výchovu nemá člověk nikdy. Jsou případy, kdy matka vychová deset dětí a všechny blbě. A naopak. Časem se ukáže, jakej případ je moje výchova. (Ačkoli taky můžu bejt případ matky dítěte tak slnýho a báječnýho, že ho nezmrzačí ani špatná výchova. To člověk neví nikdy.)To ale neznamená, že nemůžu bejt přesvědčená o čemkoli.
A prezentace? To mám jako pro méně inteligentní jedince dodávat, že to, co sem píšu, je můj osobní názor a ne výsledek nezávislý studie?
On sem někdo píše něco jinýho, než svoje subjektivní názory? Aha, tak to pardon. 
|
|
|
| withep |
|
(11.6.2015 8:32:01)
Ronjo, kdepak. Já ti neoponuju v názorech, netvrdím, že něco nemůžeš vědět, bože chraň. To říkávala moje matka, počkejte, až budete mít svoje děti, tak to pochopíte (vy smradi jedni). Nebo potom moje sestra mi jednou odvětila, když jsem se jí opatrně snažila naznačit, jestli není ke svým dětem poněkud krutá - co já jí mám do toho co kecat, když sama děti ještě nemám (a až budu mít, tak uvidím... jací jsou to smradi, že jo).
Jen píšu sama za sebe, že pokud bych měla jedno malé dítě, byla by to pohoda, idyla. Ale se třema, z nichž dvě navštěvují MŠ/ZŠ, ve vsi, kde je jen vietnamská večerka a kam nejezdí vlak, atd... jsem ráda, že mám k dispozici auto a kočárek. Včera jsem se s batoletem odvážila k malému nákupu v samoobsluze, bez kočáru, manduky a pětikoruny na vozík, no... zase pár měsíců potrvá, než se k tomu odvážím znovu :)). Ale byla by to brnkačka, kdybych měla fůru času a batole si mohlo spokojeně bloumat obchodem až do večera, nebo dokud by nám nejel poslední vlak. Jenže já potřebova za deset minut vyzvednout předškolačku z kroužku.
Věřím tomu, že jsi nastavená, že takto zvládneš i pět dětí, třeba budete praktikovat domácí školu, nebudou chtít chodit do kroužků, kam se dostanou jen ráno a večer s dvěmi přestupy, veškeré jídlo si vypěstujete na zahradě a poli nebo zásobování obstará manžel atd. Můj aktuální životní postoj je, nikoho nehodnotit a nesoudit, věřit, že každý dělá, co nejlépe umí, respektovat, že každý člověk je v různých ohledech na různých úrovních, a tak je to správné, protože každý má za úkol něco jiného. A každý má různě temperamentní děti 
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(11.6.2015 12:45:11)
Já nikoho nesoudím. Nevím, proč mě z toho pořád někdo podezírá.
Možná je to rázností projevu? Snahou číst mezi řádkama, co tam není? Já nechodím do krámů, kterejma je možný bloumat. Chodím do obchodu se zdravou výživou, farmářskýho obchodu, do sekáčů a na blešák. je to pohoda. Taková pohoda, že by mi nevadilo, kdyby byla menší, což s dalšíma dětma logicky očekávám. Moje dcera momentálně chodí jednou týdně(převážně z fin. důvodů, jinak by chodila víckrát) do LMŠ, kam ji vozím vlakem. Většinou v nosítku, protože klusat po silnici tři kiláky s rozespalým dítětem mi bere nervy. A čas. V jiný dny je se mnou doma, se mnou na vandru, se mnou na táboře, kde jsme 6 hodin denně kosili podmáčený louky, se mnou v čajovně, kde trávím, pokud tam jsem, dvanáct hodin(pracovně). A je to všechno opravdu neuvěřitelná pohoda.
Nebudu ji učit doma, protože je HODNĚ kolektivní. Měla jsem to v plánu, ale pro ni by to asi nebylo úplně nejlepší. Možná to budu nějak kombinovat... Nebo půjde na waldorfskou školu... Nevím.
Počítám s tím, že to s dalšíma dětma bude složitější. Ale ona to do teď byla i se vším tím nošením, balíkama látkovek a štrekou na vlak taková pohoda, že mám hodně velký rezervy... A mám hodně temperamentní dítě. občas si říkám, že mám tak nádherně klidnýho muže a Mar musí mít temperament ausgerechnet po mně... ale vlastně mi to vyhovuje. rozumím jí, vyblbneme se. A jinak, ne, nemyslím si, že šátek a látovky jsou samospasitelný, to je krávovina. Ale je to většinou součást výchovy, která řeší hodně věcí snadno, splavně a jednoduše.
|
| adelaide k. |
|
(11.6.2015 13:54:42)
S tou poslední větou nemůžu souhlasit. Splavná a jednoduchá (ve smyslu lehkosti a přímočarosti) se nepojí s šátkem, BKM ani ježděním vlakem. Jen s lidmi kteří ji takto pojímají, bez ohledu na ostatní věci.
Máte pohodu a je to super, přeju vám to.
Víc dodávat nebudu, to by bylo na dlouhou diskuzi u vínka
|
|
| withep |
|
(11.6.2015 14:09:53)
Protože, ehm, špatně čteš, resp. všichni špatně čteme a/nebo se vyjadřujeme
Když já píšu, že nesoudím, čteš to, jako že píšu, že ty soudíš. Ale to fakt není to, co píšu, a už vůbec ne to, co myslím . Nebo píšu, že jsem neměla čas bloumat s batoletem po obchodě, celkem autoritativně jsem ho popadla, poponesla k pár regálům, pak k pokladně, pak do auta. No a ty na to, že nechodíš do obchodů, kde by se dalo bloumat  . By ses divila, jak naše batole rádo bloumá zdravou výživou . Ale hlavně to zní jako "heč, já nechodím do supermarketu, ale jenom do sekáče, zdravé výživy a na farmářský trh (takový idylický život já vedu!)" . Mně je tvůj životní styl blízký, právě proto je zvláštní, že naše komunikace vázne. Mám z toho pocit, jako že nemáš pochybnosti o tom, co a jak děláš, což je fajn, ale zároveň máš velmi silné pochybnosti o tom, jak si počínají ostatní. Jako bys měla potřebu se vůči nim vymezovat. Což by asi bylo v pořádku, asi jsem taky měla takové období, jen to vypadá podivně, když je to vůči někomu, kdo je vlastně sympatizant
|
| withep |
|
(11.6.2015 19:08:27)
Jenom jsem se ti snažila pomoct zjistit, proč na tebe ostatní reagují, tak jak reagují, ale evidentně o to nestojíš, naopak tě to těší, no nic, už budu vědět... 
|
| j. | •
|
(11.6.2015 19:38:30)
withep, nikdy jsem ti nepsala, ale stejne si ti omlouvam, ze jsem si te "v hlave" zaradila jako trochu extremistickou biomatku - ted diky ronji vidim, ze extremismus v materstvi je neco jineho :D
|
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(14.6.2015 19:37:11)
Netěší, nemrzí. Je mi celkem jedno, jak na mě ragujou a jak o mně smýšlejí jakýsi neznámý lidi v diskuzi na netu.
Myslela jsem, že je to normální.
A ano, nepopírám, že v okamžiku, kdy se mě tu (či jinde) někdo snaží analyzovat, z toho mám malinko srandu.
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(11.6.2015 20:58:31)
Jedna věc je, Ronjo, o čem mluvíš, a druhá, jak to podáváš. Projev máš dost arogantní.
|
|
|
| katka+synek2007 | 
|
(11.6.2015 21:48:15)
Tak přesně něco podobnýho jsem si pomyslela, když jsem četla, co obě píšete .
|
|
|
|
| Nev | •
|
(13.6.2015 19:27:46)
líbí se mi tady to oponování, přidám tedy názor svůj, názor mámy od šesti dětí, věk od 14 po dva roky, tři děti osvojené, z toho dvě děti s poruchami chování (adhd s asistentem ve škole a autismus, taktéž s asistentem) a opravdu jsem ani u pátého a šestého dítka nepotřebovala plenky, kočárek, chůvičku ani monitor dechu, přitom se narodily obě děti předčasně (34 a 35 tt). Spali s námi v posteli, naladili se na můj dech a opravdu na syndrom náhlého úmrtí neumřeli, opravdu jsme nepoužívali chůvičky (pokud je matka dobře naladěná na dítě, tak ví.... v půl roce nejmladšího jsem nastoupila plně kojící do práce na dvanáctky do směn a kolikrát jsem přesně věděla, že manželovi, o 15 km dál hlásí, že má hlad a volala jsem, dělal si ze mě srandu, ale ono to tak bylo.... v práci jsem odsávala a manžel malého doma krmil z hrníčku mým mlékem...) Za svůj mateřský život jsem si sama otevřela oči ve spoustě věcí. Ani jedno z mých dětí nemělo nikdy dudlík, všechny byly (a nejmladší dvouletý ještě je) dlouhodobě kojené, i jedno z osvojených dětí jsem kojila (rozkojovala jsem se po 4,5 letech nekojení), všichni jsou klidní, vyrovnaní a zdraví jako řípy. Máme samozřejmě auto a minibus, máme ale také kola, trávíme spolu spoustu času a žijeme si naprosto spokojeně. Kočárek používám občas teď, kdy je nejmladší syn po těžkém úrazu nožičky, takže není možné jej nosit, plenky jsme občas měli pro jistotu na dlouhých cestách (jezdíme na dovolenou třeba do Alp, k moři nebo na opačný konec republiky...), ale celodenně v nich nebyli ani jako novorozenci, na cestu jdou do autosedačky, ale tím, že jinak mají kontaktní výchovu, tak není problém, jsou v ní klidní, prostě taková pohodička. Možná, že názor maminky od šesti bude mít větší hodnotu než maminky s jedním dítkem, se kterou se ale plně ztotožňuji
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(15.6.2015 12:35:09)
To je absolutní bomba. Až vyrostu, budu jako Ty.
Nechceš i napsat bližší info o tom kojení osvojenýho dítěte? a i jinak mám dojem, že bych se od Tebe měla čemu naučit.
sarorifree@seznam.cz nebo na FB Ronja Korousová. Dík.
|
|
| helena | •
|
(15.6.2015 18:41:08)
trochu mi uniká, čo tým chceš povedať... zjavne to všetko dobre zvládate, ale v čom sa stotožňuješ? a ktorý tvoj názor má mať väčšiu váhu než iné?
|
|
|
|
| Jarmila | •
|
(11.6.2015 9:27:47)
Ronjo, a ty bych chtěla tvrdě dřít, svítit si petrolejkou, všechno živobytí si doma vypěstovat/chovat a mít k tomu 12 dětí? Já jsem z vesnice a NIKDY bych tu dřinu nechtěla, stačilo mi to vidět, když jsem byla malá. Ti lidi byli kolikrát už v 60 letech věku sedření, nikdy nebo málokdy byli na dovolené. Ne, za mne díky, já si nemyslím, že to byla až taková idyla.
Taky mám takovou kamarádku, z Prahy. Kdysi mi sem přijela na vesnici kázat o tom, jakou že to máme na té vesnici idylu a že by taky chtěla. Našla si práci v drůbežárně a za týden toho měla plné kecky. Bydlela u nás a po příchodu z práce "byla unavená, víš, jak je to těžká práce?" No, nevím, mně po příchodu z práce ta šichta teprve začínala. Kolotoč kolem domácnosti, dětí, k tomu zahrádka, domácí zvířectvo a s tím spojená nutnost nasekat trávu kosou a nasušit seno na zimu, vzít děti v létě na koupák, protože měly prázdniny. Já jsem osobně byla šťastná, když jsem si v supermarketu mohla koupit mrkev a cibuli, za rozumný peníz, a nebýt závislá na tom, jestli se mi to urodí. S úrodou občas problém nebyl, hlavním problémem bylo skladování. Aby poživatiny vydržely poživatelné do příští sklizně.
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(11.6.2015 12:33:22)
Jo, chtěla.
Ale chápu, že jsem v tomhle trochu... extrémní. Na druhou stranu jsem strašně ráda, že si můžu vybrat, jestli tak budu nebo nebudu žít.
Ono vybrat si bylo možný vždycky... Ale teď je to nesrovnatelně snadnější, než kdykoli předtím.
|
|
|
| susu | •
|
(11.6.2015 13:10:50)
"Moje babička byla z dvanácti dětí. Bez auta, bez telefonu, bez... (libovolně dosaď.) A žijou. dokonce vyrostli v silný, schopný lidi. Bydleli v zakopaný díře, tvrdě dřeli všichni a je otázka, jestli to nakonec nebylo lepší, než dnešní výchova. "
Ronjo, jo, dřív to tak bylo.
Ale mám pochybnosti, jestli by tvá babička, pokud bys jí nabídla auto, telefon, pračku, ledničku,.... hrdě odvětila, že to nechce, nebo jestli by i zaplakala radostí a jestli bylo nutné pro výchovu silných schopných lidí to dělat právě takto, nebo jestli by to šlo i jinak, pohodlněji.
|
|
|
|
| Girili | 
|
(14.6.2015 16:25:03)
tvuj vykrik je priblizne stejne cernobily jednoduchy blabol jako cely clanek. 
|
|
|
|
Beru že psycholog nemusí rozumět fyzice, ale nechte si to od někoho vysvětlit 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)