Re: Ano, ale...

Ronjo, a ty bych chtěla tvrdě dřít, svítit si petrolejkou, všechno živobytí si doma vypěstovat/chovat a mít k tomu 12 dětí? Já jsem z vesnice a NIKDY bych tu dřinu nechtěla, stačilo mi to vidět, když jsem byla malá. Ti lidi byli kolikrát už v 60 letech věku sedření, nikdy nebo málokdy byli na dovolené. Ne, za mne díky, já si nemyslím, že to byla až taková idyla.
Taky mám takovou kamarádku, z Prahy. Kdysi mi sem přijela na vesnici kázat o tom, jakou že to máme na té vesnici idylu a že by taky chtěla. Našla si práci v drůbežárně a za týden toho měla plné kecky. Bydlela u nás a po příchodu z práce "byla unavená, víš, jak je to těžká práce?" No, nevím, mně po příchodu z práce ta šichta teprve začínala. Kolotoč kolem domácnosti, dětí, k tomu zahrádka, domácí zvířectvo a s tím spojená nutnost nasekat trávu kosou a nasušit seno na zimu, vzít děti v létě na koupák, protože měly prázdniny. Já jsem osobně byla šťastná, když jsem si v supermarketu mohla koupit mrkev a cibuli, za rozumný peníz, a nebýt závislá na tom, jestli se mi to urodí. S úrodou občas problém nebyl, hlavním problémem bylo skladování. Aby poživatiny vydržely poživatelné do příští sklizně.