Milé dámy - porod doma z pohledu manžela.

Jsem otec jedné ženy /22/ a dvou dětí /3,2/.
U prvního porodu jsem nebyl, to tak tenkrát
bylo. U dalších porodů jsem již byl. Ten
první jsme rodili klasicky "proti gravitaci
/vleže/, radši to nastřihneme /aby byly bodi/, už je to venku - běžte to otužit, blbě
to zašijeme - aby se to rozpadlo, atd...
Takže takto již v životě ne. Nejsem porodník,
ale to opravdu nemělo logiku.
Naše nejmladší již přišla na svět ve Vrchlabské porodnici. Do vody. Bez zásahu.
Pěkně z klína na mámino srdíčko /vždyť tak to
přece bylo devět měsíců/. Pak přes chodbu na sál, lékařce se zdálo, že je tam více krve, než by mělo být. Byl to planý poplach. Dcerka
měla pěkně pohodlný pokojíček /placenta měla 1 kg nebo snad víc/.
No a nyní "jsme" v tom zase. Jenomže bylo nastoleno téma - porod doma. A jsme u jádra
pudla. Žena už je prakticky rozhodnutá /snad
by ji odradily možné komplikace/, ale že by
ji nějak extra zajímal můj názor,to se mi nezdá. A rovněž v přízpěvcích k tématu porod
doma jsem roli otce v těchto situacích nezaznamenal. Co však zaznamenávám, jsou moje
pocity, se kterými si dost dobře nedovedu poradit /pozor, chlap něco cítí../
Jak to tedy vidím. Porod doma v naší republice není legislativně vyřešen. Pravděpodobnost odborného dohledu u porodu spíše není /amatéra u porodu nechci, mám ženu rád/. Já si na roli porodního dědka netroufám. Pokud by se vyskytly nějaké komplikace /u posledního porodu to nebyla komplikace, ale v tu chvíli jsem umístění porodního sálu přes chodbu, viděl jako velmi šťastné řešení- tu zakrvácenou chodbu uklidila uklízečka/,komplikace nedej bože s různým koncem, nedovedu si představit další život v bytě, ve kterém se to stalo. Rovněž si nedovedu představit vysvětlovat těm, kterých se to týká, co se stalo a co to pro ně znamená. A pak takové to "seš dost starý, měls mít rozum"..
V této situaci mě napadá jediné řešení. Když si moje nedá říci, tak půjdu do hospody /ani nevím kam,do žádné nechodím/. Za těchto
podmínek porodu doma, které jsou v naší republice, s tím nechci mít nic společného. No, nebo máte milé dámy jiný nápad?
Možná jsem alibista, možná strašpytel. Nebo se tomu říká zodpovědnost ? Nebo příroda správně usoudila, že chlap a porod nejdou moc
k sobě? No a teď babo /porodní/ raď. Děkuji.