Re: Opravdu?

Taky se tomu trochu usmívám. Studovala jsem pedagogiku 5 let, mám praxi jak v pracovní sféře s dětma tak soukromou doma s vlastníma dětma a ještě jsem na nic jednoduchého nepřišla. Každé dítě je jiné a ocitá se v jiné situaci. Ani dobrá předsevzetí mou výchovu nijak neulehčila a nezlepšila.
Poslední dobou hodně uvažuju o tělesných trestech. Vyrostla jsem s nimi a je dost těžké je ze svého života vymazat - tím myslím i ve vlastní výchově. Prostě jsou situace, kdy mi plácnutí přijde jako účinný moment. Zamýšlela jsem se nad nesouladem dnešní společnosti, kdy se pár lidí snaží prosadit zákaz tělesných trestů dokonce i v zákonech a na druhé straně je tu fronta osob, které vám sami veřejně řeknou, že jste měli svému dítěti už dávno nasekat (nebo oni být na vašem místě, už dávno by to udělali). Jak by něco takového mohlo být kontrolovatelné, postižitelné a pokud možno nezneužitelné? Protože i na tohle musí myslet každý nový zákon, aby se nestal pouze frází, na kterou stejně každý kašle.