Sranda musí být
Já si to úplně živě dovedu představit. Článek mně příde úplně adekvátní tomu, co se děje. Protože dětství / mládí je takový, nic se s tím nedá dělat, jako rodiče to jenom můžeme přežít. Když budeme frajeři, můžem se tomu zasmát.
Náctiletí jsou drsní, krutí, pobouchaní, ztřeštění, a bezohlední. Ostatně ale malý děti taky. Ty sou eště navíc sobecký, a nikdo jim to nezazlívá.
Puberta je období strašně krutý a pokud tím někdo dokáže projít tak, že si ze všeho udělá srandu, díkybohu za to. Jsou daleko horší případy.
My sme na základce urvali umyvadlo, věčně sme rozbíjeli židle, jak sme se na nich houpali, čmárali sme po lavicích a učitelům sme dávali do třídnice šprcku naplněnou kečupem. Připadalo nám to všecko strašně vtipný, a to je dobře, protože nikdy v životě todle už nezažiju, a v zaměstnání to taky dělat nebudu.
Takže si myslím, že v rámci možností by si to puberťáci měli odžít, se vším všudy.
A ano, učitelé sou chudáci, ale s tím se asi nedá nic dělat...
Odpovědět