jo, jo tak to ve zdravotnictví chodí

Kdyby ten článek nebyl o zdraví dítěte, tak by se člověk musel až zasmát, jak to u nás ve zdravotnictví chodí .
Přidám své zkušnosti z lékaři (jinak je mám ale fakt ráda .
Dcera měla v roce tzv. "šestou dětskou nemoc", která se projevuje vysokými horečkami a nakonec se dítě osype vyrážkou a pak už je klid.
Naší holčičku jsme v sobotu ráno našli s horečkou v postýlce a byla tak unavená, že ani neotvírala oči. Byla jsem vyřízená volali jsme na pohotovost. Paní doktorka mi poradila, ať dítěti napustím plnou vanu ledové vody a tam jí ponořím....., ale ať k nim nejezdíme, neboť jsou velká vedra, takže jsme jí patrně "prý" přehřáli sami, protože jsme jí na noc moc přikryli....
No, stejně jsme dcerku naložili do auta a vyrazili na pohotovost a chtěli jsme, aby se na ní lékařka alespoň podívala. Paní doktorka mi řekla, že jsou tam jenom pro "život ohrožující případy"..... když manžel odvětil, jak může vědět, že ten náš případ to není, když si dítě ani neprohlédne, tak nás dost naštvaně pustila do ordinace a neustále nám tvrdila, že o nic nejde, že jsme dítě "akorát" přehřáli a kromě znovu zopakované rady o ledové koupeli nám neporadila nic. Žádné tablety na horečky jí nezabírali, do ledové vany jsme naší holčičku tedy nepoložili, protože jsem si říkala, že to by byl takový šok, že by to bylo horší než lepší, ale sprchovali jsme jí vlažnou vodou a dávali studené zábaly apod. Dařilo se nám horečku až do ponděla udržovat alespoň kolem 39, což už byl úspěch. V pondělí jsme vyrazili k naší lékařce. Dcerce se ten den ulevilo, teplota jí spadla na 38 a začínala být veselá. Lékařka byla zrovna na odchodu z ordinace (v pracovní době), že si prý jde nechat opravit zuby a po hození okem prohlásila - nebojte, vždyť ona Vám neumře a že už to bude dobré. Další den dceři opět teplota vyskočila závratně vysoko, takže jsem letěla znovu k doktorce (a už jsem si začínala připadat, jako že je fakt dost obtěžuju, ale jinak jsem nemohla). Tentokrát už se lékařka poněkud zarazila, protože 4 dny vysoké neustupující horečky u malého dítěte by asi fakt mohly být nebezpečné, nicméně kromě "jiných, už ani nevím jakých léků" na sražení teploty jsme nedostali zase nic, ale během odpoledne se nám dcera osypala a horečka zázračně sama spadla a bylo po nemoci. Ten stres a nezájem lékařek si budu ale pamatovat stále. Stalo se to už před 7 lety a od té doby se nám přihodilo spousta dalších historek i s naším druhým a je to někdy opravdu síla a pak se mi líbí číst, jak jsou lékaři nedocenění...
Mám také historku se sebou, kdy jsem se asi 3 měsících, kdy mě bolelo neustále v krku odhodlala a vyrazila k obvodní lékařce s nadějí, že mi pomůže , ta mě vyslechla a neustále se mě ptala, jestli kašlu. Já jsem jí opakovaně říkala, že ne, že mě pouze bolí "dost" v krku. Nato mi paní doktorka odvětila, že jsem hrdinka, protože mám 2 malé děti a že mě v krku bolí, z toho věčného se starání o ty malé děti. Tím mě "jako" tedy morálně podpořila a pak mi napsala recept. Když jsem si chtěla lék na bolení v krku vyzvednout, tak mi v lékarně dávali mast na opary. Chvíli jsem nechápala a říkala jsem, že jde určitě o omyl, ale na tom receptu fakt byla ta mast. ...no, tak jsem jí v té lékárně nechala, protože opary jsem nikdy neměla... Toť mé zkušenosti a přísahám, že je to pravda .
Na druhou stranu takovýhle zkušenosti a jim podobné mám jenom z praktickými lékaři. Jinak syn měl jako malý potíže s ledvinou a dostali jsme se k úžasnému panu doktorovi, který byl "specialista" přes ledviny a ten byl úžasnej a moc nám pomohl a i já sama mám "krevní chorobu" se kterou docházím na hematologii a to samé, jsou super. Takže moje zkušenosti ze zdravotnictvím jsou takové, že ti, co už jsou specializovaní obvykle svému povolání rozumí,jenom je tam asi někdy problém, že si řeší pouze svůj "specifický" problém a často ho nekonzultují s ostatními lékaři, takže když člověk má problémů víc, tak tím, že mezi sebou lékaři nemluví se stejně těžko doberete nějakého výsledku.....
Opravdu někdy skoro lépe je asi moc nenavštěvovat.