Stalo se to jednoho letního dne, když mi děda Volejník povídá, co to má Lucinka na noze za bouličku.
V tu chvíli jsem strnula a první, co mi proběhlo hlavou, bylo to, že tam má nádor. To se naštěstí nepotvrdilo. Zjistilo se, že to má Bakerovu cystu (to znamená, že mazivo z kolínka ji vytéká ven). Okamžitě nás objednali na operaci a pak na další a na další. Celkem Lucinku operovali 4x, bezúspěšně. Po jedné operaci mi začala Lucinka pokašlávat. Kašlala pořád takové krátké kuc, kuc. Byla jsem s ní na všelijakém vyšetření, ale nikde nic nezjistili. Na ORL nám napsali, že máme tik a potom nás dětská lékařka poslala na dětskou psychiatrii. Tam Lucinka dostala prášky na hlavu a místo kašlání začala pokrkávat. A tímto skončilo - Lucinka brala prášky na hlavu a krkala. Jednou, když jsme čekali u dětské lékařky, tak jsem tam náhodou otevřela časopis. Tam jsem se začetla do článku o kineziologiii, který napsala Anna Zámišková. V tu chvíli jsem věděla - jen tahle paní nám může pomoci. A opravdu - po jednom sezení s paní Zámiškovou a bylinkových kapičkách se do 1 týdne stal ZÁZRAK. Lucinka nekašlala, nekrkala a nejedla žádné prášky. Budu této paní na věky vděčná.
Paní Zámišková, DĚKUJI!!!!!!!!
Těhotenství |
Dítě |