Kdy už to skončí?

Děkuji, děkuji. Děkuji za uklidnění, že nejen MOJE dítě je ukňučené a věčně nespokojené. První dcera byla "v pohodě", i když mi to tak tenkrát nepřipadalo. Nyní vím zcela přesně, že to bylo vzorové miminko, ač měla reflux a tudíž do 9 měsíců blinkala. To mi dnes přijde ve srovnání s Viktorií zanedbatelné. Už od narození Vikča buď spala nebo řvala. Nic mezi. Takové to ležení v klidu s otevřenýma očičkama znám pouze z vyprávění. Říkala jsem si: skončí to po šestinedělí - nic. Tak po třech měsících - asi větry. Nic. Na půl roce prodělala zánět ledvin - měla tedy důvod. Ale ani po úspěšném zaléčení nepřestala. Až bude lézt, bude to dobré, říkala jsem si. Ale ouha. Ačkoli Petra lezla v 7 měs., Viktorie se začala plazit v 9 a půl. Nyní je jí 10 a půl a stále se plazí jako partyzán - moc nerada a u toho zase HÝKÁ - ŘVE jako Viktorka u splavu.Přeroste to v pláč a vztek. Dělá to stále a zcela programově - ráno po probuzení, venku v kočárku, doma, na návštěvě, u lékaře prostě stále. Kdy už to konečně skončí? Někdy v zoufalství pláči také. Opravdu někdy ztrácím síly. Proč? Co jí chybí? Zdravá je,váhu má pěknou 8,800 kg. Starší dcera mě vždy dojme slovy: Maminko, vidíš, já ti to říkala, že nemáme dávat jméno Viktorka, ale Markéta. Takže třeba je to ve jméně :) NOMEN OMEN