Re: Vaření

Vzpomínám, jak přibližně jednou do měsíce moje máma využila mého reptání, co všechno musím doma pomáhat a že je toho moc a nabídla výměnu rolí - ona jako hodná, ale trochu neposlušná holčička, já jako unavená starostlivá maminka. Tato občasná hra nám vydržela cca 3 roky (7-10 let) a já za tu dobu zjistila, že na mámu-dceru křičím mnohem víc, než ona na mě, když neposlouchám - zjistila jsem, kolik ovládání musí mít, když místo uklizených hraček za půl hodiny najde ještě větší nepořádek. Když při vaření nemůže najít nádobí, protože stále není utřené, atp. Ale stejně mě to bavilo, ráno vstát a se spoustou dobrých předsevzetí se pustit do přípravy snídaně, do úklidu, žehlení, oběda (v té době jsem uměla uvařit asi pět jídel, postupně jsem začala i péct), nejprve jsem chtěla mamce ukázat, že to zvládnu sama a ona si může hrát, abych poté poznala, že občasná pomoc dítěte je nezbytná. A krom tohoto příkladu si mamka trošku odpočinula a ještě stačila našít nebo naplést spoustu oblečků pro panenky :-) A dodnes se smíchem vzpomínáme, jak ráno roztomile kňourala, že se jí ještě nechce vstávat, a že se nebude mýt a že chce pustit telku. A drobila chleba po stole :-) Uměla krásně zlobit.
Romana