Re: Moje zkušenost

No to je právě to, že kdyby třeba ten pomalejší spolužák měl tehdy někoho, kdo by se mu víc věnoval, ani by do té zvláštní školy nemusel. Taky jsme tehdy měly spolužačku, která trpěla dyslexií a dysgrafií, ale na to tehdy nikdo nepřišel a tak dostávala pořád jen špatné známky a všichni pedagogové na ni kašlali. Integrace je dobrá z mnoha důvodů, nejen že to pomáhá tomu zdánlivě "nezařaditelnému" dítěti se zapojit a účastnit se normálního života, ale ostatní děti to učí velké toleranci a tomu, že se na jakkoliv postižené dívají jako na zcela normální součást života. V Německu např. integrují i děti psychicky postižené (Down syndrom, autismus), tak i tělesně (vozíčkáře, nevidomé atd.), ne ve všech školách, ale je to velmi časté, mají své asistenty a zapojují se do života třídy se zdravými. V kontaktu s těmi zdravými jsou pak také schopni dělat větší pokroky než kdyby byly s podobně postiženými v izolaci. Tož tak.