osud

dobrý den,
nikdy jsem na nic nevěřila.Ale musím říct,že v poslední době jsem změnila názor.Před 3 lety se mi taky narodil postižený syn,původně měl jen rozštěp v obličeji.postupem se ale lékaři začali zjištovat další a další vady.Ted téměř ve 3 letech je na tom tak že prakticky nevidí,na 1 ucho neslyší,má necelých 9 kilo,70centimetrů.sám nesedí,natož aby stál nebo chodil.nemluví,není schopný normálně se najíst.
na genetice zkoumají genetické poškození,ted nově nejspíš cystická fibroza.a to při amnipcentéze bylo všeo v pohodě.
Přesně jak autorka píše,nemá cenu litovat.to není na místě.
setkala jsem se se spoustou reakcí na prcka-jaký je chudáček atd.ještě ted si připadám,že mám v kočáře exotické zvíře a ne dětátko.a nikoho nezajímá jak je rodičům,jestli nepotřebují pomoct,nebo se hlavně vypovídat,protože to je někdy nejdůležitější,mít správného člověka na vykecání.
věřím,že někdo tam nahoře chtěl aby se Matýsek narodil právě nám,stejně jako jiné hendikepované děti svým rodičům.každá máma nemocného dítěte najde v sobě neuvěřitelnou sílu.a pak už se povznese nad starosti "běžných"maminek,kdy které sedí,chodí,čůrá.
A opravdu bere vážně výrok Hlavně zdraví!
Tak hodně sil a štěstí, ketré jde ruku v ruce se zdravíčkem!