Není kam spěchat

Stejně jako autorka následující odpovědi jsem dceru vozila na bříšku i v kočárku. Měli jsme ovšem tu výhodu, že to bylo v letních a podzimních měsících. Jak bych to dělala v zimě, kdy je dítě ve fusaku, to nevím. Ale snad by to nějak šlo, aniž by umrzlo :-). Taky ale vím, že některé kočárky k tomu nejsou vůbec uzpůsobeny. My jsme měli štěstí, v našem kočárku to jde, i když jsem na to při jeho koupi vůbec nemyslela. Dneska by to byl jeden z hlavních faktorů. Vůbec se mi totiž nelíbí, když matky vozí děti zjevně se hroutící v kočáru v polosedu - aby viděly.
Jinak jsem ji opravdu hodně nechávala v prostoru - na dece. Žádná postýlka nebo ohrádka. A hodně se nosila v šátku - to byla taky spokojená, protože viděla.
Domi si poprvé sama sedla v 9 měsících, do té doby se opravdu vozila v kočáru jen v leže a v leže na bříšku. V 9,5 začala lézt, v 11 se začala stavět a pochodovat okolo nábytku, chodila sama až skoro ve 14 měsících, ale zato hned napoprvé přešla celou kuchyň. Prostě se rozhodla a šla. Taky jsem si docela zkusila od "kamarádek" - "Ona ještě nesedí/nechodí? To ta moje..." Ale nelituju toho. Můžu s klidným svědomím říct, že vše začala dělat sama bez mé pomoci a učení.