pevná náruč rodičů x zoufalství
chlapeček je evidentně zoufalý, protože zoufalost vidí v očích matky
děti velice rychle vycítí, co si o nich dospělí myslí, a začínají tak vnímat i samy sebe
když se na ně budete pohodově usmívat a sama budete v harmonii,budete mu bezproblémově dávat najevo lásku i tím, že víte kdy a jak zakročit a kdy pohladit, bude spokojené
když bude maminka brečet ,naříkat a bude mít v očích beznaděj a zoufalství, může se dítě chovat tak, jako chlapeček
pokud se cítí špatně sám v postýlce - zřejmě opuštěně-, buďte s ním, klidně si vemte deku a spěte vedle něj na zemi, pochopí, že na světě není sám a že má vedle sebe někoho, kdo s ním konečně zůstane i v jeho pocitech strachu a zoufalství , samoty si zažil tolik, že by mi ani nevadilo spát nějakou dobu na zemi nebo mít o jednoho nocležníka v posteli navíc,časem třeba bude chtít spát s vámi, až se vše uklidní, děti se samy rády vráti do svých pelíšku ( někdy to trvá nějaký ten rok, ale i to stojí za to)
když bude mít záchvat strachu, vzteku, bude zlý apod. - pevně ho čapněte do náruče a držte - klidně i deset minut, dokud se neuklidní, pochopí, že někam patří, že vaše náruč ho přijímá i s jeho slabostmi a nakonec i to, že jej zřejmě máte ráda/i, o čemž může pochybovat, když se takto chová.
pevnou náruč rodičů zřejmě postrádal od narození, můžete mu ji dát i v tomto věku ( do 12 let -a někdy i déle-můžete tuto prostou a jednoduchou metodu pevné nároüče provádět)
je to velice účinné a děti si uvědomí, kam patří, že máte situaci pod kontrolou (není nic horšího, než beznaděj a zoufalství v očích rodičů, děti si s tím nevědí rady už vůbec, nevědí ,co se děje, zda je máte rádi, zda se jich nechcete zbavit, zda nepřekáží.......)
nevěřili byste, koli dětiček strádá a chybí jim pevná náruč a kolik rodičů si neví rady, hledají pomoc u psychologů, psychiatrů, hledají naději v lécích,ale nic z toho dítěti nedá pocit, že je máma nebo táta pevně drží v náručí, když jsou zmateni ( a právě zmatek je příčinou vzteku, trucu, zlosti.....),. je třeba zajít ke kořenům, začít zkrátka znova prožívat s dítětem určité pocity, navazovat kontakt a pokud má vše normálně fungovat, musíte umět své dítě fyzicky držet a ono se musí nechat, pak je můžete podržet i psychicky
vše souvisí se vším a možná vašemu chlapečkovi právě vadí zoufalství, beznaděj, pocit, že nikam nepatří, že ho nechcete, přestože se snažíte jak jen můžete a možná mu chybí to, co by chybělo každému dítěti - pevná a jistá náruč a ruka rodiče
ze začátku rodiče nevědí kdy a jak chytnout, nevědí jak na to, prostě čapnout nejraději na zemi a držet, když se uklidní, nebýt na něj zlá/ý, ale třeba ho škrabat jemně po zádech, nebo hladit ve vlasech - podle situace
možná si myslíte, co za blbiny píšu, ale věřte, že většina rodičů neví jak své dítě držet v náručí ( pokud dítě zrovna nechovají- ale tyhle problémy jsou většinou tak daleko, že se děti ani chovat nechtějí a rodiče mají v sobě více negativních pocitů než pomyšlení na mazlení nebo nějaký jiný dotyk než zlý - samozřejmě vše nepíšu na adresu této maminky, píšu všeobecně)
nemyslím si, že je vše jen o tom, kdo je z děcáku, kdo jako dítě prožil dětství plné alkoholových výparů, kolikrát bylo které dítě zbité, málokdo měl dětství jako v bavlnce , téměř v každé druhé rodině je něco negativního, z čeho bysme mohli být deprimovaní všichni, pokud dítě prožije třeba rok, nebo tři roky v ústavu, má spoustu času u své nové rodiny na to, aby se naučilo , co je rodina, kdo je máma a táta, aby se naučilo mít rád a - ony to umí a také potřebují, pokud ovšem rodiče půjdou správnou cestou, každá matka je někdy zoufalá, ale nesmí tyto pocity převládat, pokud tomu tak je, měla by spíš začít s nápravou u sebe než u dítěte, protože dítě nemůže být nikdy v pohodě, když jeho matka je dlouhodobě neštastná nebo dokonce zoufalá a bezradná
Odpovědět