Re: Já to vzdala

Ahoj všichni, s velkým zájmem jsem si přečetla vaše příspěvky. Já studuji informační studia a knihovnictví na FF UK. Prvák a druhák jsem dělala jako denní studium při práci (směnný provoz), třeťák na rizikovým už jako dálkář, v červenci 02 se mi narodil Matýsek, čtvrťák už na mateřský a teď jsem v páťáku (ve čtvrtek jsem udělala poslední zkoušku - z ruštiny) a zároveň v 18.týdnu těhotenství. Takže k danému tématu mám dost co říct :-))
Taky jsem skoro bez hlídání - leda když si moje máma vezme dovolenou. Rozhodně souhlasím s výše uvedeným - jde to, ale chce to disciplínu a obětovat spánek. Taky jsme malá katedra, všichni se znají a protože za první dva ročníky jako netěhule-nematka jsem prospěch měla velmi dobrý, profesoři mi nyní převážně vycházejí vstříc a zkouší průběžně v předtermínech během semestru (k notorickýmu flákáči by asi tak benevolentní nebyli). Takže se taky učím průběžně - a především píšu neustále nějaké písemné práce. Držím se hesla, že „mateřskou si má člověk užít, ne přežít“ (myslím, že to bylo na Rodině) a tak dny trávím tak, aby se to Matějovi i mě líbilo - chodíme plavat, cvičit do YMCY, navštěvujeme se s kamarádkama, výlety s manželem apod. Do toho zvládnout domácnost - neustálý těžký souboj s pořádkem :-). Naštěstí Matěj už tak od 10m je jakž takž schopný mě nechat během dne trochu poklízet - dřív jsem musela čekat, až usne. No a studiu prostě věnuju večery - tzn. když Matěj usne. Dřív jsem se před zkouškou tak týden dva učila vždy tak do dvou, bylo to únavný, ale po pár dnech si tělo zvykne. Teď už se ale bojím, aby tím nestrádalo miminko, tak se nadále učím takhle dlouho, ale v poledne chodím spát s Matesem.
Tenhle týden jsem si akorát udělila „dovolenou“ od učení po tý ruštině, ale od příštího týdne se do toho musím opřít a během února-března napsat diplomku a pak se učit na státnice - ty jsou ke konci května. No a 2.července mám termín :-)
Jsem odhodlána to takhle zvládnout, ale pokud by to nešlo, nebudu to lámat přes koleno a státnice odložím. Nevím jak ostatní, ale já měla při prvním těhotenství obrovský břicho už od šestýho měsíce a dělalo mi problémy dlouho sedět. A v leže se učit nemůžu, protože to usínám :-)
Takže, těm co váhají - rozhodně doporučuju to aspoň zkusit. Je to únavný - ale stojí to za to, na trhu práce jsou přece jen větší šance a taky vám to pomáhá udržet hlavu v chodu, např. nezakrňuje mi slovní zásoba, trénuju paměť, občasným kontaktem se spolužáky se taky dostanu mezi jiné lidi než maminky a taky se okruh mého zájmu nezúžil na pouze na dítě. Je fajn, že mezi spolužáky už mám taky nadhled, že se tolik netřesu ze zkoušek, protože už jim nepřikládám takovou důležitost - tu má především Matýsek a jeho zdraví.
No tak jsem se hlavně „vypovídala“ sama pro sebe a doufám, že to někomu pomohlo při rozhodování.
Pokud zažíváte někdo něco podobného, tak napište, třeba na e-mail (kdo@seznam.cz)- pokecáme :-))
ahoj
Květa