Jak vystudovat při práci a s rodinou... I.

Možná že ve vás myšlenka na vysokoškolská studia dříme již delší dobu, ale pravidelně ji zaháníte pochybnostmi typu: kde bych v tom každodenním kolotoči ještě vzala čas na učení? Nebo: už je to pěkně dávno, co jsem opustila školní lavice, teď bych v nich působila poněkud obstarožně. A v hlavě se rojí další a další otázky: zvládnu vůbec přijímačky? Stojí mi ten stres se zkouškami za to? Dokážu se po tolika letech ještě učit? Nebudu šidit rodinu?

Pokud potřebujete jen trochu povzbudit, slyšet, že to dokázaly i jiné podobně zaneprázdněné ženy, pak slyšte - ano, dokázaly. Je jich mnoho. Jako například moje kamarádka Květa. Vysokou školu začínala studovat v době, kdy už měla dvě děti, chodila do práce a manžel se kvůli náročné profesi doma objevoval spíš méně než více. Zvládla přijímačky, všechny zkoušky a za tři roky přidávala k maturitnímu vysvědčení i bakalářský diplom. Po roce měla pocit, že jí ten studentský život začíná chybět a tak udělala další přijímačky a znovu se pustila do psaní seminárních prací a učení se na zápočty a zkoušky. To už jí bylo 36 a nečekaně potřetí otěhotněla. Zaměstnání nahradily povinnosti mateřské a ... studijní. Z mateřské se vracela jako inženýrka ekonomie. Na lepší místo, s vyšším platem.

Dostatečná motivace

Nejdříve si odpovězte na otázku, zda máte ke studiu dostatečně silnou motivaci. Studovat jen proto, že Božena od vás ze třídy byla vždycky "blbější" a dnes má titul není tím nejlepším důvodem. Boženě to na střední možná nešlo, ale po maturitě strávila rok dva v zahraničí, otrkala se, naučila pořádně jazyk a kromě učení neměla na starosti nic jiného než svého kocoura. Vaše cíle by tedy měly být poněkud pevnější. Čeká vás po absolutoriu perspektivnější kariéra? Nebo jste vedena zájmem o obor a chcete si rozšířit svůj rozhled, ačkoliv jste profesí zakotvila úplně jinde? Ať tak či onak, buďte si jistá, že přijdou chvíle, kdy budete mít chuť se vším praštit. V takových okamžicích musíte o to intenzivněji myslet na svůj cíl a barvitě si představovat, co všechno vám jeho dosažení přinese. Vše zvládnete lépe, když budete studovat s chutí. Budete-li se učit jen proto, že vás ke zvýšení kvalifikace nutí šéf (nebo vás štve Božena), pak vězte, že krize budou znamenat daleko větší vnitřní dilema, zda pokračovat nebo ne.

Reálné zvážení vlastních možností

Jestliže víte, že studovat opravdu chcete, je důležité pokusit se reálně odhadnout své možnosti. Dokážete zredukovat pravidelné týdenní klábosení s kamarádkou na setkání jednou za měsíc? Zvládnete spát ještě o hodinu méně? Nezboří se svět, když budou teplé večeře jen dvakrát místo čtyřikrát týdně? Své záměry proberte s rodinou, případně partnerem. Budou to oni, od nichž budete očekávat pochopení a potřebovat největší podporu.

Studentky na mateřské dovolené si musí zajistit na dobu, kdy budou ve škole hlídání svých ratolestí. Chodíte-li do práce, zjistěte si, zda budete moci na pracovišti pravidelně chybět. Jeden nebo dva dny v měsíci se dají buď napracovat nebo můžete čerpat dovolenou (pozor na pravidla čerpání dovolených a také na to, jak se budou tvářit vaši blízcí, když vám nezbyde žádné volno na společné letní dovádění u moře). V případě, že je vaše studium nutné k vykonávané práci, může s vámi zaměstnavatel uzavřít smlouvu a proplácet vám nejen dobu, kdy nebudete na pracovišti, ale i cestovní náklady atp. "Zadarmo" to ovšem nebude. Jakousi "protihodnotou" bude vaše povinnost studium dokončit a po určitou dobu (odpovídající nákladům na vaše studium) pracovat dál pro svého zaměstnavatele.

Ať už se ale pro studium rozhodnete z jakéhokoliv důvodu, ať mu obětujete více či méně svého volného času, ať ho dokončíte či nikoliv, bez ohledu na to, zda vám pomůže k lepší kariéře nebo ne, jisté je jedno: provětráte své mozkové závity, získáte nové zkušenosti, něco dokážete nebo se o to alespoň pokusíte - a to vám už nikdo nevezme...